LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 10.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 10.

Příspěvek od michan »

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 10.
Mapa LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace

Obrázek

, která probíhala od 13.července do 29. srpna 1944.
V bitvě o Sandomierzské předmostí podávalo velké výkony sovětské stíhací letectvo. Kdo se sovětským letectvem v 2. světové válce zabýval hlouběji, tak mu určitě vytanul Pokryškin.(

Obrázek

Zde u Pegeucka je zmínka o bojích Pokryškina ve LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operaci:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=71&t=780
). Dvojnásobný hrdina Sovětského svazu, plukovník A. I. Pokryškin na sandomierzském předmostí velel, sovětské 9. gardové divizi stíhacího letectva a jeho divize byla hodnocena jako smělá a rozhodná. Na Pokryškina a jeho působení v srpnu 1944 při bojích o předmostí zavzpomínal, později, v roce 1960, bývalý velitel sovětské 2. Letecké armády S. A. Krasovskij, který o jeho činech mimo jiné napsal, cituji:

" V bojové činnosti Pokryškina a jeho podřízených bylo mnoho nového, originálního. Proslulé Pokryškinovo heslo, výška, manévr, palba se v činnosti 9. gardové stíhací divize stalo zákonem ( Podkladem je zde: S. A: Krasovskij - Život v letectvu, Moskva 1960, str. 233.)."

Další z historických podkladů se pak ještě zabývá i statistikou sovětského letectva v Bitvě u Sandoměře v rámci 1. Ukrajinského frontu. Dále i Dnem letectva SSSR, na kterém byli mnozí piloti vyznamenáni, včetně právě Pokryškina, cituji:

" O tom, jak rozsáhlé byly akce letectva 1. Ukrajinského frontu a o velkém mistrovství sovětských letců v bojích o předmostí svědčí tato fakta: 2. Letecká armáda vykonala v srpnu přes 17 000 vzletů a svedla na 300 leteckých soubojů, ve kterých bylo sestřeleno asi 200 německých letounů.
Hrdinství a skvělé letové mistrovství bylo pro mnohé sovětské letce příznačné. Dne 20. srpna 1944 slavila sovětská země počtvrté za války Den letectva. Toho dne vyznamenala sovětská vláda za skvělé velení a za hrdinské činy slavného letce plukovníka Pokryškina třetí medailí " Zlatá hvězda". Major A. V. Vorežejkin, kapitán I. N. Kožedub a podplukovník N. V. Čelnokov byli vyznamenáni druhou medailí " Zlatá hvězda" a dvanácti letcům, mezi nimi J. A. Akajevovi, V. A. Budaraginovi, P. A. Galkinovi a V. N. Jevgrafovi, byl udělen titul hrdiny Sovětského svazu. ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 198.) "

Sovětské jednotky středu a levého křídla 1. Ukrajinského frontu sváděly v druhé polovině srpna, až do jeho konce, těžké a krvavé boje se stále pomalu ustupujícími německými jednotkami, jeho částí 4. TA a částmi 1. TA. Sověti před sebou Němce tlačili směrem na Debicu a karpatské průsmyky, když zdolávali silnou německou obranu opřenou o hory, kopce a řeky. Němci mistrně využívali přírodu v onom 4tém roce války na východě, ale sověti nepolevovali. Jednotky Sovětů ve středu útoku 1. Ukrajinského frontu tvořené 60. A a 38. A a jezdecko-mechanizovanou skupinou generála Baranova tlačily Němce stále, i když pomalu na západ. Koncem srpna jednotky středu 1. Ukrajinského frontu dosáhly čáry Szczuczyn - Debica - východně od Krosna.
Historické prameny východu zde dál hovoří o částečném bilancování bojů a vítání, kterého se prý vojákům RA dostalo. Bilancování potvrzuje mnoho podobných zdrojů i ze západu, leč vítání sovětských vojáků a důstojníků na západní Ukrajině a v Polsku nikoliv. O vítání Rudé armády na území Polska jsem již řekl, dle západních pramenů, - že spíše levicově orientovaní lidé a část mladých Poláků vítala RA, ale Ti ostatní měli stále na paměti 17. září 1939 a fakt, že jim SSSR vpadl do zad. A těch pamětníků, kteří RA nevítali byla většina. Stejně a podobně to bylo i s pomocí polských civilistů při opravě mostů a cest a sovětským jednotkám, o které mluví východní historiografie. Ve většině případů vůbec nebyla pomoc dobrovolná, ale polští civilisté tam byli přímo nahnáni, jak to dělaly všechny armády od pradávna, když vstoupily na dobytá území....!!! Viz Janusz Piekalkiewicz a nebo Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina a další, viz v Použité podklady.
Východní historikové staršího data a někteří opravovatelé východní historiografie dneška, pak mají jasno a tedy dál píší...,cituji:

" Vojska 1. Ukrajinského frontu prošla za bojů při osvobozování Polska od Západního Bugu až k Visle přes 200 km. Polské obyvatelstvo srdečně vítalo sovětské vojáky a vyjadřovalo jim svůj vděk za vysvobození z fašistického jařma. V městech a na vesnicích se často živelně organizovala shromáždění lidu. Rolník z Gorodiszcze Jan Wielbemski na jednom takovém shromáždění řekl: ´ Nakonec jsme se dočkali svého osvobození. Sami jsme teď uviděli Rudou armádu a přesvědčili se o prolhanosti Němců, kteří nás strašili Rusy.´( historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 292 048, sp. 2, l. 291.)"
" Polští vlastenci pomáhali sovětským vojákům, vším čím mohli: opravovali cesty a mosty a chytali v lesích ukryté německé vojáky. Zvlášť významně pomohli polští pracující vojskům 1. Ukrajinského frontu při násilném přechodu Sanu a Visly. V prostoru Baranowa pomáhali rolníci sovětským vojákům vyrábět vory, sbíjet loďky a organizovat přepravu přes Vislu. Dělníci jednoho závodu přivezli pro zřízení přepravy stavební materiál. Jiná skupina dělníků vyrobila z vlastní iniciativy dvacet loděk. Když vzplanuly urputné boje o rozšíření a udržení sandomierzského předmostí, zahájili polští partyzáni za Vislo aktivní bojovou činnost na nepřátelských komunikacích. Vyhazovali do vzduchu mosty a vykolejovali vojenské vlaky nepřítele. Partyzánské oddíly z Kieleckého vojvodství vyhodily do vzduchu 129 vlaků s vojáky a bojovou technikou a rozbořily 48 železničních mostů a viaduktů. ( historickým podkladem je zde: S. A Lesněvskij, V. I. Sokolovskij - Vojenský svaz, Bratrská družba sovětských a polských vojáků, Moskva 1958, str. 85.)".

Ale že vše nebylo na západní Ukrajině a na polském území " košer", nakonec přiznávají i další východní historické prameny, které konečně zase jednou musely napsat o některých faktech i pravdu - o tzv. "bandách buržoazních nacionalistů". Náhle oba zdroje, ač každý jiný, píší podobně. Druhý zdroj, sovětský oficiální zdroj, pod vedením sovětských bolševiků je již nemilosrdný, a jako vždy a jak se na totalitní stát sluší - je zajímají fakta a výsledek ( z vojenského hlediska, pro další chod vojenské mašinérie, pro zdárný chod vojenského týlu, zakročit armáda musela). Cituji:

" Zatímco vojska 1. Ukrajinského frontu bojovala na území Polska, začaly na západní Ukrajině vyvíjet činnost bandy buržoazních nacionalistů. Velení německých fašistických vojsk je zásobovalo výzbrojí a střelivem, aby tak ochromilo týl Rudé armády. Z rozkazu hitlerovského velení vraždili nacionalisté pracovníky strany a sovětů, pokoušeli se zmařit povolávání do Rudé armády a výkup obilí, přepadali týlové objekty a posádky sovětských vojsk a vyvíjeli záškodnickou činnost na frontových komunikacích. V srpnu vyhodili do vzduchu několik železničních mostů a vlaků s válečným nákladem. Vojenská rada 1. Ukrajinského frontu se proto 19. srpna rozhodla podniknout operaci, zničit nacionalistické bandy a zavést v týlu sovětských vojsk tvrdý pořádek ( zde je historickým podkladem: SÚASA, f. 32 880, inv. 5, sp. 185, l. 302.). Na pomoc vojskům NKVD, která chránila týl, byly určeny jeden jezdecký a dva motocyklové pluky. V průběhu operace uspořádané ve dnech 22. srpna -7. září 1944 bylo zlikvidováno 36 ozbrojených band, jež měly 4 315 lidí. ( historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 11 968, l. 32.).

Z dalšího dokumentu se pak dozvídáme důvod a příčinu, proč byl vlastně ze zesíleného 1. Ukrajinského frontu utvořen ještě i staronový 4. Ukrajinský front a co bylo jeho úkolem. Cituji:

" Protože hlavní síly 1. Ukrajinského frontu měly působit na sandomierzském směru a útok v Karpatech vyžadoval zvláštní přípravu a vybavení a vyzbrojování vojsk a zvláštní metody řízení, rozhodla STAVKA již 30. července 1944, vytvořit z vojsk levého křídla 1. Ukrajinského frontu nový operační svaz. Tak znovu vznikl 4. Ukrajinský front. Jeho velitelství bylo přemístěno z Krymu do prostoru Stanislavi. Součástí 4. Ukrajinského frontu se 5. srpna 1944 staly 1. GA a 18. A, velitelství 8. Letecké armády a také letecké, tankové, dělostřelecké a jiné svazky a útvary" ( historickým podkladem je zde: : IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 40, 41.)."
Vojska 4. Ukrajinského frontu měla pokračovat v útoku na jihozápad, vyčistit od německých fašistických vetřelců drogobyčskou průmyslovou oblast, a tím dokončit osvobození Ukrajiny.
Potom měla obsadit karpatské průsmyky, aby bylo možno později proniknout do Velké nížiny uherské.
Němci se ve stejné době snažili rychle stáhnout své jednotky z prostoru Stanislavi, aby mohli proti novému sovětskému frontu zorganizovat v předhoří Karpat pevnou obranu. Chtěli udržet prostor Dragobyče, aby RA nemohla postupovat ke karpatským průsmykům. Začal závod s časem. V první polovině srpna se již z Maďarska do prostoru Dragobyče začaly přesouvat tři německé pd a velitelství 3. as. Z Rumunska pak přišla německá 3. horská pěší divize a 49. pěší horský sbor z 1. TA, který se skládal ze 2 divizí. Všech 6. divizí bylo včleněno do maďarské 1. A, která již v prostoru Dragobyče a průsmyků tvrdě bojovala. Obrana a útok německých a maďarských jednotek znamenal, že byl zpomalen útok sovětů. Východní historiografie k problému obrany prostoru Dragobyče a karpatských průsmyků, boji 4. Ukrajinského frontu říká, cituji:

" Vojska 4. Ukrajinského frontu, která operovala v členitém a lesnatém terénu v předhoří Karpat, postupovala kupředu jen pomalu. Dne 5. srpna obsadila 1. GA Stryj a 6. srpna se po zdolání močálovitého úseku severovýchodně od Dragobyče ztečí zmocnila tohoto oblastního střediska Ukrajiny. Dne 7. srpna byly osvobozeny Sambor a Borislav. Osvobozením těchto měst a také některých jiných obcí bylo celé území sovětské Ukrajiny až na nepatrné, málo obydlené oblasti v okolí karpatských průsmyků očištěno od německých fašistických okupantů ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 200.) "
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 10.

Příspěvek od michan »

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 11.

Po dobytí Dragobyče Samboru a Borislavi byl již i staronově vzniklý 4. Ukrajinský front unaven a vázl přísun munice, i materiálu, který např. horské oddíly potřebovaly ke zdolávání Karpat. Proto musela přijít přestávka v boji. Vzrostl silně i odpor naproti bojujících, nově přišlých, jednotek maďarsko-německých, jednotek z maďarské 1. A. Východní historiografie k tomu říká, cituji:

" Vzhledem k vzrůstajícímu odporu nepřítele a k velké únavě vojsk požádala vojenská rada 4. Ukrajinského frontu hlavní stan vrchního velení o dočasné zastavení útoků, aby bylo možno přisunout týlová zařízení, doplnit vojska a připravit je k boji v hornatém a lesnatém terénu. Dne 15. srpna nařídil hlavní stan 4. Ukrajinskému frontu, aby dočasně přešel do obrany a začal připravovat útočnou operaci v Karpatech. V té době pronikla vojska 4. Ukrajinského frontu na čáru Sanok - Skole - Děljatin - Krasnoilsk. Nový útok měl být zahájen 28. srpna 1944.(...) Avšak 26. srpna bylo toto rozhodnutí zrušeno: útok 2. Ukrajinského frontu v Rumunsku, který začal 20. srpna, pokračoval úspěšně, takže Rudá armáda mohla proniknout do Velké nížiny uherské z jihovýchodu. Tím se situace pronikavě změnila a usnadňovala útok vojsk 4. Ukrajinského frontu přes Karpaty.
Vojska 1. Ukrajinského frontu po úspěšném dokončení LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace přešla na dosažených čarách podle pokynů hlavního stanu vrchního velení z 29. srpna do obrany ( historickým podkladem je zde: IML., dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 103 - 105.)."

Všechna vítězství RA na západní Ukrajině v červencových a srpnových bojích měla velký vojenský, ale politický a hlavně strategický význam pro Východní frontu. Tím že byla úspěšně ukončena LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace prakticky dokončila vojska 1. Ukrajinského frontu a 4. Ukrajinského frontu vzniklého během srpnového útoku, úplné osvobození sovětské Ukrajiny. Zároveň vítězství 1. Ukrajinského frontu společně s 1. Běloruským frontem znamenalo, že byla osvobozena značná část Polska na východ od řeky Visly. Velice důležitým výsledkem bojové činnosti 1. Ukrajinského frontu bylo zvláště překročení řeky Visly a vytvoření rozsáhlého předmostí v prostoru Sandomierze. Rozsáhlé sandoměřské předmostí tak mohlo sloužit jako " odrazový můstek " k dalším útokům k jihovýchodním hranicím s Třetí říší.
Východní historiografie pak dál říká, cituji:

" Ve lvovsko-sandomierszké operaci porazil 1. Ukrajinský front jedno ze čtyř strategických uskupení nepřítele na sovětsko-německé frontě - Skupinu armád Severní Ukrajina ( Nordukraine). 32 divizí bylo rozdrceno a 8. úplně zničeno ( historickým podkladem je zde: Sborník materiálů fašistických vojsk Německa. díl 4, str. 112 - 113, 132 - 133.). V bojích za osvobození západoukrajinských oblastí znásobili sovětští vojáci slávu Rudé armády, prokázali velké bojově mistrovství a hromadné hrdinství. Přes 123 000 vojáků a důstojníků dostalo vládní vyznamenání a 160ti byl udělen titul hrdiny Sovětského svazu ( zde je historickým podkladem: AMO SSSR, f. 33, inv. 43 294, sp. 85, l. 9, 20, 25; sp. 86, l. 149, 350.)."

A právě dokončením osvobození Ukrajiny se jednotky Rudé armády dostaly na blízké přístupy k hranicím ČSR. Velmi se přiblížily hodiny, kdy měla být osvobozena ČSR. Nikdo tehdy, když 29. srpna 1944 vypuklo na Slovensku SNP, netušil, jak dlouho ještě potrvá, než bude osvobozeno jen Slovensko. A už vůbec nikdo nevěděl , že až 8. května 1945 bude osvobozena Praha. Nikdo netušil, že válka v české kotlině se bude odehrávat ještě 12. května 1945. A poslední výstřely padnou u Slivice, jižně od Prahy, v noci z 12. 5. na 13.5.1945. Východní historici o stejném říkají, cituji:

" Tím, že bylo dokončeno osvobození Ukrajiny a sovětská vojska stanula na blízkých přístupech k Československu, přiblížila se hodina vysvobození národů této země z útlaku německých fašistů. Vítězství Rudé armády a těžká porážka hitlerovských vojsk na sovětsko-německé frontě vyvolaly nový rozmach národně osvobozeneckého boje československého a polského lidu.
K úspěšným operacím vojsk 1. Ukrajinského frontu na západní Ukrajině a v jihovýchodním Polsku napomáhala příznivá vojenská a politická situace v létě roku 1944. Operace 1. Ukrajinského frontu začala v době mohutné ofenzívy sovětských vojsk v Bělorusku ( připomínám - 13. července 1944 - má poznámka), která donutila nepřítele oslabit svá uskupení v prostoru Lvova, což usnadnilo činnost vojsk tohoto frontu.
V téže době vítězný útok 1. Ukrajinského frontu a porážka velkého nepřátelského uskupení mezi Polesím a Karpaty do jisté míry oslabily nepřítele v Rumunsku. To pomohlo vojskům 2. a 3. Ukrajinského frontu při osvobozování sovětského Moldavska a Rumunska.
LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace patří k největším útočným operacím v roce 1944. Na rozdíl od jiných strategických útočných operací toho roku ji uskutečnil jeden front a vyznačovala se velkým rozmachem, rozmanitostí forem bojové činnosti vojsk, mistrným přenášením úsilí z jednoho směru na druhý, dovedným využíváním všech druhů vojsk a letectva, obklíčením a zničením velkého nepřátelského uskupení v krátké době.
Jedno z nejdůležitějších zvláštností bojových operací 1. Ukrajinského frontu byl násilný přechod z chodu tak velkých řek jako Západní Bug, San a Visla. Ve všech případech bylo překročení řek úspěšné proto, že vojska nenadále pronikla k vodním překážkám, že předsunuté jednotky dostaly včas předepsané dopravní prostředky a zároveň využily všeho, co bylo na místě po ruce, proto, že přeprava probíhala současně na široké frontě a že byla vytvořena a uhájena předmostí.
Významnou úlohu v operaci sehrála tanková a mechanizovaná vojska. Jejich rychlý postup a těsná součinnost s pěchotou a letectvem zajistily, že bylo v krátké době obklíčeno nepřátelské uskupení u Brodů, vojska 1. Ukrajinského frontu pronikla na nepřátelské komunikace západně od Lvova a rychle útočila směrem k Sanu a Visle.
Za lvovsko-sandoměřské operace sovětské letectvo suverénně ovládalo vzdušný prostor ( zde bych řekl až tak za 3 dny, když dva dny bránilo létání - neletové počasí - má poznámka...) a podporovalo především střelecké a tankové svazky. Během lvovsko-sandoměřské operace podnikly 2. a 8. Letecká armáda 48 100 bojových vzletů ( historickým podkladem je: IML., dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 608, str. 432. ). Kromě toho dálkové letectvo podniklo 1 529 vzletů ( historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. DL, inv. 362 906, sp. I, l. 20 - 26. ).
Manévrová schopnost bojové operace vyžadovala intenzivní a pružnou činnost operačního a vojskového týlu. V červenci a srpnu dostal 1. Ukrajinský front přes 140 000 vagónů bojové techniky, potravin a střeliva ( historickým podkladem je: IML., dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 11 968, l. 34.). Avšak přísun materiálu byl komplikován pomalým obnovováním železnic. Proto hlavní tíha přepravy dolehla na automobilovou dopravu, jejíž cesty se protáhly o 200 a více kilometrů. Zdravotnická zařízení zabezpečovala evakuaci zraněných a lékařskou pomoc během celé operace.
Vojskům 1. Ukrajinského frontu vydatně pomáhali sovětští a polští partyzáni, kteří navzájem dobře spolupracovali. Napadali nepřátelské komunikace, ničili živou sílu a bojovou techniku nepřítele a narušovali činnost jeho týlu ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 201.) ".

A pak následuje choulostivá část historie, neboť Rudá armáda a její týlové orgány, spolu s politickými a silovými orgány NKVD vstoupily nejen na své území, ale i na bývalá kapitalistické území, nedávno okupované Třetí říší. Měly dvě úlohy:
a) zbavit lidi nacistického myšlení.
b) vnutit na některých územích lidem komunistické myšlení, neboť pro osvobozená území, která dříve patřila jinému státu ( třeba Polsku na západ od Lvova), už bylo určeno v Moskvě, že budou patřit SSSR ( Problematika tzv. "Polské otázky" bude hlouběji osvětlena z východních i západních historických zdrojů u série článků - Polsko 1944. Varšavské povstání.).
Sama sovětská historiografie vše podávala svým lidem následovně, cituji:

" Po osvobození západní Ukrajiny vyvstal před místními stranickými a sovětskými orgány úkol obnovit sovětské pořádky a zákony a zmobilizovat masy k obnově zničeného národního hospodářství. Vyhnání okupantů bylo významnou a radostnou událostí v životě pracujících západoukrajinských oblastí. Ihned po osvobození z fašistického útlaku se velká část obyvatelstva, aktivně podporující opatření místních stranických a sovětských orgánů, zapojila do obnovy průmyslu, zemědělství a kulturních zařízení ( jak asi velká část to byla a co je velká část. Ještě, že bylo řečeno pokračování, jinak by se jednalo jen a jen o lež - má poznámka). Avšak řešení těchto úkolů naráželo na vážné obtíže, vyvolané tím, že obyvatelstvo bylo za tříleté německé okupace soustavně otravováno lživou fašistickou a buržoazně nacionalistickou propagandou. To se projevilo v nacionalistických náladách, v neochotě určité části obyvatelstva poctivě pracovat pro blaho společnosti. Situaci na západní Ukrajině komplikovalo také řádění nacionalistických band, které brzdily obnovení normálního života. Bandy v mnoha případech mařily opatření sovětských orgánů a přepadávaly sovětské a stranické pracovníky. Za těchto okolností byla zvlášť důležitá ideologická a politická práce v masách. K jejímu zlepšení zvlášť přispěla realizace usnesení ÚV VKS(b) ze 27. září 1944 - ´O nedostatcích v politické práci mezi obyvatelstvem západních oblastí SSSR´
Velký význam pro posílení sovětské moci a pro normalizaci života na západní Ukrajině mělo vrácení půdy, kterou rolníkům sebrali fašističtí okupanti. To byl neobyčejně závažný politický čin, který pomohl semknout pracující rolnictvo a úplně izolovat kulaky - tuto sociální oporu ukrajinského buržoazního nacionalismu ( když se nepodali šup do Gulagu, nebo ke zdi - má poznámka).
V polovině října 1944 Rudá armáda během obnoveného útoku v Karpatech úplně osvobodila sovětskou Ukrajinu od německých fašistických okupantů. Této velmi významné historické události bylo věnováno slavnostní zasedání stranických, sovětských a společenských organizací v Kyjevě. Referát na tomto zasedání přednesl první tajemník ÚV Komunistické strany Ukrajiny( bolševiků) N. S. Chruščov, který blahopřál ukrajinskému lidu k velkému vítězství a zdůraznil, že za osvobození vděčí ukrajinský lid ´bolševické straně, která byla a zůstává inspirátorkou všelidového boje proti okupantům ( Historickým podkladem je zde Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 201 a 202 a těch posledních vět je pak - Pravda Ukrajiny z 21. října 1944. ) ".

Moc se mě nechce něco dodávat k politické části poslední citace. Nechť si každý čtenář sám udělá obrázek, jak byla podávána politika v SSSR....
Příště o Polsku a o dalších operacích, jakož i o Varšavském povstání z obou stran pohledu - z Východu i Západu.

Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi směřujte prosím na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“