LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 7.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 7.

Příspěvek od michan »

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 7.
Mapa

Obrázek

ukazuje průběh LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace od 13. července do 29. srpna 1944.
Precizní a neobvyklý útočný manévr sovětské 3. GTA na dvou protilehlých směrech v oblasti Lvova byly skvělou ukázkou tankového boje moderní sovětské tankové školy druhé poloviny roku 1944. Ale i sovětská 4. TA si počínala skvěle. Tanky 4. TA obcházely velké německé uzly obrany a ničily malé skupiny Němců při svém postupu na Lvov od jihu.
Poslechněme si co o osvobozování města Lvova dál píší historické prameny, cituji:

" Dne 22. července na úsvitu pronikly předsunuté útvary armády ( sovětské 4. TA - má poznámka) k jižnímu předměstí Lvova a zahájily pouliční boje. Nepřítel kladl houževnatý odpor. Sovětští vojáci a důstojníci projevovali v těchto bojích hromadné hrdinství a odvahu. Zvlášť se vyznamenali příslušníci 10. gardového tankového sboru pod velením generálmajora tankových vojsk J. J. Bělova.
Navždy vešel do dějin hrdinský čin osádky tanku T 34 nesoucího jméno ´Gvardija´ z 62. gardové brigády. Velitelství uložilo osádce probít se do středu města a vztyčit na lvovské radnici rudou vlajku. Velitelem tanku byl poručík A. N Dodonov, řidičem mechanik F. P. Surkov a cestu uvolňoval palbou z kanónu věžní střelec A. A. Mordvincev. Radista A. P. Marčenko, který dobře znal město, měl ukazovat tanku cestu, potom vniknout do radnice a vztyčit na ní rudou vlajku. Dne 22. července se tank ´Gvardija´ se svou osádkou probil do středu města. Surkov zastavil stroj u samého vchodu do radnice. Marčenko zničil se skupinou samopalníků nepřátelskou stráž, vtrhl do budovy, vystoupil na věž a vztyčil na ní rudou vlajku. Když hitlerovci spatřili sovětskou vlajku, spustili na radnici a na tank bubnovou palbu. Když Marčenko vycházel z budovy, byl těžce raněn a za několik hodin zemřel. Šest dní bojoval tank ´Gvardija´ ve městě. Za tu dobu pobila osádka přes sto fašistických vojáků a důstojníků a spálila osm nepřátelských tanků. Nakonec se nepříteli podařilo sovětský tank zasáhnout. Poručík Dodonov byl zabit, věžní střelec Mordvincev a řidič Surkov byli těžce raněni. Z podnětu lvovských pracujících byl v Leninově ulici na vysokém podstavci umístěn tank, který připomíná hrdinství sovětských vojáků v boji proti fašistickým vetřelcům. Vláda vysoce ocenila hrdinské činy tankistů: za statečnost a odvahu byl mnohým příslušníkům 63. gardové tankové brigády udělen titul hrdiny Sovětského svazu, mezi nimi i veliteli této brigády plukovníku M. G. Fomičevovi a staršinovi F. P. Surkovovi (použito z historického pramene: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, str. 192)".
Obrázek je

Obrázek

z pouličních bojů ve Lvově od 22. do 27. července 1944.
Na osvobozování Lvova se podílely i partyzánské oddíly věrné Moskvě, když zde v okolí Lvova se jednalo o NKVD řízenou partyzánskou skupinu - " Lidové gardy Ivana Franka" - a ukrajinský historický zdroj o této partyzánské skupině hovoří následovně, cituji:

" V bojích o Lvov pomáhali sovětským vojákům ilegální pracovníci a partyzáni " Lidové gardy Ivana Franka", kteří přepadávali jednotlivé oddíly a autokolony okupantů, strhávali mosty a ničili spojovací linky. Průzkumné skupiny ilegálních pracovníků sdělovaly sovětskému velení důležité zprávy. Tak například když jedna taková skupina zjistila v prostoru Vinniků velký shluk nepřátelských tanků a pěchoty, podala o tom zprávu sovětskému velení. Druhého dne sovětské letectvo silně bombardovalo uskupení německých fašistických vojsk. Ilegální pracovníci informovali obyvatelstvo o útoku Rudé armády a vyzývali je, aby poschovávalo před okupanty majetk a potraviny...( historickým podkladem je zde: S. Makivka, Narodna Gvardija imeni Ivana Franka. Iz spogadiv pidpiljnika, Lviv /Lvov/ 1959, str. 115 - 119.)."

V době kdy 3. GTA pronikla ze severu do západního Lvova a 4. TA z jihu, pronikala k městu od východu i sovětská vševojsková 60. A. Německému uskupení ve městě Lvov a okolí hrozil další a úplný "kotel". Německé velení zareagovalo okamžitě a od 24. července 1944 začalo stahovat své jednotky ze Lvova směrem na Sambor. Jenomže moc na vybranou nebylo a tak stahování probíhalo jen takřka po jedné silnici a pár postranních cestách. Co následovalo je " nabíledni". Zasáhlo sovětské letectvo a bombardovalo ustupující kolony Němců na jediné silnici a na oněch pár postraních cestách... A tak se jediná silnice a cesty ze Lvova do Samboru staly - a to doslova a do písmene - " hřbitovem ustupujících Němců a jejich techniky a vybavení". Cituji pak dále z historických pramenů:

" Ráno 27. července 1944 osvobodila vojska 1. Ukrajinského frontu Lvov. Téhož dne svazky 3. GTA a 1. GTA vytlačily nepřítele z pevnosti a města Přemyšlu.
Obyvatelé osvobozeného Lvova měli nesmírnou radost. " Pravda Ukrajiny" líčila setkání obyvatelstva s armádou takto: ´ Ze všech stran proudí do ulic města vojáci. Lidé, kteří se za pouličních bojů schovávali ve sklepech, vybíhají na chodníky. Jako nekonečná živá zeď se valí strašlivá armáda na tancích, samohybných dělech, tahačích, obrněných transportérech...
Obyvatelé Lvova vybíhají ven a tisknou svým osvoboditelům ruce... Vojáci chytají kytice, které jim létají nad hlavami. (Historickým zdrojem je: Pravda Ukrajiny z 28. července 1944.)

Jiný, více věrohodný než ten předešlý historický zdroj, poskytuje přehled o 1. Ukrajinském frontu, o postavení křídel jeho armád a o bojové situaci do dne 27. července 1944, včetně toho dne do večera, cituji:

" Dne 27. července večer byla situace vojsk středního úderného uskupení frontu následující:
3. GTA se soustřeďovala v prostoru Přemyšlu, 4 TA pronásledovala nepřítele ustupujícího k Samboru, 60. A a 38. A pokračovaly v útoku v prostoru Lvova a dosáhly čáry jižně od Lvova - Sokolovka - Leščin
Vojska pravého křídla 1. Ukrajinského frontu využila úspěšného postupu vojsk 1. Běloruského frontu k Visle a pokračovala ve dnech 24. - 27. července v útoku. Dne 27. července večer pronikly 3. GA a jezdecko-mechanizovaná skupina generála Sokolova na čáru Wilkolaz - Nisko a postupovaly dále k Visle. Hlavní síly 13. A a 1. GTA a jezdecko-mechanizované skupiny generála Baranova sváděly boje na čáře Nisko - Sokolów - Przeworsk - Dubiecko."

Úspěšné útoky úderných oddílů RA na russkoravském a lvovském směru znamenaly, že byly vytvořeny všechny předpoklady, aby mohly přejít do útoku i jednotky na levém křídle 1. Ukrajinského frontu. Situace se zlepšila i proto, že Němci v průběhu bojů o Lvov přesunuly své jednotky ze stanislavského směru na směr lvovský, čímž oslabily svou obranu na úseku proti sovětské 1. GA a 18. A. Situace byla pro útok vylepšena i z důvodů, že sovětské tankové armády pronikly na blízké přístupy ke Lvovu, čímž bezprostředně ohrožovaly křídlo a týl německého obranného uskupení, které operovalo východně od Stanislavi. Když vznikla pro Němce naprosto nevýhodná situace, dalo německé velení rozkaz, aby se od 20. července začaly jednotky Wehrmachtu stahovat od Stanislavi na západ. Němci již neměli čas se stahovat nějak plánovitě. Spíše se jednalo o útěk.. Z historického pramene se pak dál dozvíme, že, cituji:

" Dne 21. července ráno přešly hlavní síly 1. GA pod velením generálplukovníka A. A. Grečka na celé frontě do útoku. Vojska armády rozbila nepřátelské zadní voje a na sklonku dne pronikla k řece Zlatá Lipa. Za součinnosti 18. A pod velením generálporučíka J. P. Žuravljova, která přešla do útoku 23. července ve všeobecném směru na Otyni, dobyla 1. GA 27. července 1944 ráno Stanislav.
Obyvatelé města radostně vítali své osvoboditele. Hitlerovci jim za tři roky okupace způsobili mnoho hoře a strádání. Postříleli a umučili přes 15 000 lidí, tisíce dívek a chlapců odvlekli na nucené práce. Okupanti vypálili pedagogický institut, vyhodili do vzduchu desítky závodu, škol, nemocnic a obytných domů, odvezli do Německa zařízení městské elektrárny a nechali město bez světla a vody. Mnohé vesnice ve Stanislavské oblasti byly barbarsky zničeny a desetitisíce lidí připraveny o přístřeší a majetek.
Při útoku vojsk 1. Ukrajinského frontu v západoukrajinských oblastech aktivně pomáhalo místní obyvatelstvo: stavělo mosty, opravovalo cesty a pomáhalo raněným vojákům. Za bojů o Lvov vykonali ušlechtilý vlastenecký čin obyvatelé Svirže ve Lvovské oblast. Dne 22. července bylo do městečka přivezeno 70 zraněných sovětských vojáků a důstojníků. Zdravotnické a jiné jednotky zde nebyly. Obyvatelé umístili raněné v někdejším hraběcím sídle a začali o ně pečovat. Záhy přešel nepřítel do protiútoku. Rolníci, kteří se báli o raněné, ukryli je ve svých chalupách. Avšak v hraběcím sídle zůstalo 25 těžce raněných, které nebylo možno přenést. Hitlerovští vyvrhelové po dobytí Svirže zakázali obyvatelstvu poskytovat těmto vojákům pomoc, a tak jim chystali mučivou smrt. Rolníci však nedbali hrozeb fašistů a dále nemocné ošetřovali. Čtyři dny nato vstoupila sovětská vojska znovu do Svirže, a život raněných vojáků byl zachráněn ( historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2675, sp. 65, l. 32 - 33.)."

Na počest osvobození Lvova a Stanislavi 1. Ukrajinským frontem, vypálila Moskva dne 27. července 1944 dvě slavnostní salvy. Celkem 79ti svazkům a útvarům 1. Ukrajinského frontu, které se nejvíce vyznamenaly v boji, byl udělen čestný název " lvovský" a 26ti svazkům a útvarům název " stanislavský".

Jak říká dále " Bible sovětů" - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, str. 194. - Konalo se, v souvislosti s osvobozením západoukrajinského území od německých fašistických vetřelců, ve městech a vesnicích mnoho schůzí a shromáždění... Ve Lvově prý bylo až 50 000 lidí..., když do Lvova prý tehdy jak maršál Koněv tak i tehdejší 1. tajemník UV KSU N. S. Chruščov... Celkem prý bylo ve Lvovské oblasti 560 shromáždění a schůzí....
( historickým podkladem je zde: Stranický archiv lvovského oblastního výboru KSU, f. 3, inv. 3 - 5 - 1, sp. 5, l. 265 - 270. ).

No a není opomenuto, že moc převzali - na " osvobozeném" území -" sovětské pořádky a místní, straničtí a sovětští pracovníci" - viz stejné historické podklady...
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 7.

Příspěvek od michan »

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 8.

Německé velení Skupiny armád Severní Ukrajina ( Nordukraine) muselo ztrátu měst Stanislav a Lvov okamžitě řešit, aby byla stabilizována obrana na řece Visle a v Karpatech. A právě o řeku Vislu chtěli Němci svou obranu opřít. Přestože měli Němci všeobecně špatnou situaci v probíhajících bojích ve zbytcích Běloruska, soustřeďovaly velké zálohy právě proti sovětskému 1. Ukrajinskému frontu. Již koncem července, od začátku třetí dekády a v první polovině měsíce srpna dostala Skupina armád Severní Ukrajina nejprve sedm divizí od jihu, od Skupiny armád Jižní Ukrajina ( Südukraine), když 3 divize byly tankové. Dále přijelo ke Skupině armád Severní Ukrajina 7 divizí z Německa, tři pěší divize z Maďarska a velitelství německé 17. A, jejichž vojska RA rozdrtila na Krymu. Mimo těchto celkem 17ti divizí bylo k řece Visle, do prostoru Sandomierze, dislokováno několik samostatných tankových praporů a ke stejnému času dislokováno celkem i 6 německých brigád SHD ( 210., 237., 259., 270., 300., 301., 322. a 600.) ", a i další jednotky. U samostatných tankových praporů se jednalo o těžké tanky typu " Königstiger".
Jednalo se o velké množství záloh, ale historické prameny východu říkají, k situaci na německé obranné čáře u řeky Visly, cituji:

" Avšak tyto síly nemohly podstatně změnit situaci. Za 18 - 19 dní operací postoupila vojska 1. Ukrajinského frontu až o 200 km v pásmu širokém 400 km. Tyto úspěchy stejně jako i vítězství sovětských vojsk v Bělorusku přispívaly k dalšímu rozvíjení útoků. Za této situace hlavní stan vrchního velení koncem července rozhodl, aby vojska 1. Běloruského frontu překročila Vislu na širokém úseku od Varšavy až po ústí Wisloky a vytvořila na protějším břehu několik předmostí pro další útok k hranicím fašistického Německa.
Dne 27. a 28. července nařídil hlavní stan 1. Ukrajinského frontu rychle zaútočit směrem na západ, nepřipustit, aby nepřítel zaujal na Visle obranu, z chodu překročil řeku a vytvořit předmostí v prostoru Sandomierze. Aby byla Visla úspěšně překročena, měly být hlavní síly soustředěny na pravém křídle frontu. Proto byly z prostoru Přemyšlu přesunuty na sandomierzský směr 1. GTA a 3. GTA. Překročení Visly bylo plánováno nejpozději na začátek srpna. Vojska středu bojové sestavy 1. Ukrajinského frontu měla proniknout na čáru řeka Wisloka - Sanok, kdežto vojska levého křídla měla obsadit karpatské průsmyky na směru Humenné ( 40 km jižně od Radoszyckého průsmyku), Užhorod, Mukačevo ( historickým dokladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 14, 23 - 24.). Současně nařídil hlavní stan veliteli frontu, aby počítal s útokem ze sandomierzského předmostí na čenstochovském a krakovském směru a s proniknutím vojsk levého křídla frontu přes karpatské průsmyky do Velké nížiny uherské.
Na základě pokynů hlavního stanu rozhodl se velitel 1. Ukrajinského frontu zaútočit a 28. července a dal armádám nové úkoly.
3. GA dostala rozkaz proniknout do 28. července večer k Visle, v noci na 29. července řeku překročit, vytvořit na úseku Zamborzyn - Konary předmostí, dobýt Sandomierzs a silnými předsunutými oddíly obsadit Ostrowiec a Opatów. Pravokřídelní svazky 13. A měly 29. července proniknout na úseku Sandomierz - ústí Wisloky k Visle, příští den ráno ji překročit a vytvořit na úseku Konary - Polaniec předmostí. Levokřídelní svazky armády měly osvobodit Rzeszów. 1. GTA dostala za úkol udeřit 29. července ve směru Majdan - Baranów, z chodu překročit Vislu a do rána 1. srpna proniknout do prostoru Bogoria.
Příštího dne měla 3. GTA proniknout do prostoru Baranowa a v součinnosti s 1. GTA a 13. A překročit Vislu. Překročit Vislu z chodu bylo velmi obtížné: v prostoru Sandomierze je široká 200 - 250 metrů a hluboká přes dva metry.
Na sandomierzský směr měl být vysunut i druhý sled frontu - 5. GA, které velel generálporučík A. S. Žadov. Vojska středu a levého křídla 1. Ukrajinského frontu měla pokračovat v útoku, obsadit města Debicu, Sanok, Sambor, Dragobič, Borislav a Dolinu a zmocnit se karpatských průsmyků (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2673, sp. 1 033, l. 235, 236, 246,247.)."

Řeka Visla, byl skutečně velice složitý úkol. Řeka Visla, jak bylo řečeno, byla 200 až 250 metrů široká a víc jak 2 metry hluboká. Němci byli na západním břehu dobře maskováni a jejich dělostřelectvo bylo zastříleno snad na každý metr. Jak bývalo zvykem v RA celou 2. světovou válku i zde použilo proto velení 1. Ukrajinského frontu, před samotným útokem přes řeku Vislu, již osvědčenou metodu. Politické orgány frontu dostaly za úkol vysvětlovat vojákům a důstojníkům směrnici, kterou vydala STAVKA. Ve směrnici se říkalo, cituji: "že vojáci a velitelé, kteří vyniknou při násilném přechodu řeky Visly, budou vyznamenáni řády, včetně titulu hrdiny Sovětského svazu (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 27)."
Tahle metoda byla již použita v překonávání takové řeky, jako byla velice těžká řeka, těžká z hlediska vojenského, řeka Dněpr. Zmínka o vyznamenávání je i v Dněpr Východní val II. Č 2.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=185&t=1521
Z důvodu, že část operací při překonávání řeky Visly a pak také boje na západním břehu měly probíhat již na území Polska, byly součástí školení i besedy a přednášky na téma - "Současné Polsko" a o sovětsko-polských vztazích ( několik článků bude sovětsko-polským vztahům věnováno ve Varšavském povstání, hned po této operaci). 1. Ukrajinský front zároveň vydal pokyn svým politickým pracovníkům, aby mezi polským obyvatelstvem vysvětlovali, jak se budou chovat sovětské orgány na polském území. Jaká bude politika SSSR vůči Polsku.
Další z historických zdrojů pak říká, cituji:

"Když 1. Ukrajinský front dostal nový bojový úkol, přeskupil své síly a pokračoval ve dnech 28. - 29. července v útoku. Odpoledne 29. července pronikly přední divize 3. GA a 13. A a předsunutý oddíl 1. GTA k Visle na úseku Annopol - Baranow a po prozkoumání protějšího břehu Visly se začaly přes ni přepravovat. Vojska 3. GA v součinnosti s jezdecko-mechanizovanou skupinou generála Sokolova vytvořila 30. července tři malá předmostí severně a jižně od Annopolu. Protože však přechod přes řeku nebyl dobře organizován, nebyla tato předmostí později rozšířena.
Úspěšněji překročila Vislu vojska 13. A a 1. GTA. 350. a 162. střelecká divize v součinnosti s předsunutým oddílem 1. GTA zdolaly Vislu v prostoru Baranowa. Při přechodu prokázali vojáci a důstojníci všech druhů vojsk mimořádnou houževnatost, statečnost a odvahu. Směle a rozhodně si počínaly útvary 350. střelecké divize, které velel generálmajor G. I. Vechin. Skupina průzkumníků 416. samostatné průzkumné roty této divize pod velením četaře V. M. Soboleva přeplavala na západní břeh Visly a palbou zajistila přepravu další skupiny průzkumníků na loďkách (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 12 369, l. 1)."

Poté již odpoledne 29. července 1944 pronikly k Visle, a to severně od Baranowa, sovětské jednotky z 1178. střeleckého pluku (z 350. střelecké divize), pod velením podplukovníka F. A. Barbasova. Poté začal 2. střelecký prapor, kterému velel kapitán A. I. Jakušov, na improvizovaných prostředcích a na rybářských loďkách s přepravou vojáků na protější břeh řeky Visly, kde byli Němci zakopáni. Sovětští vojáci se přes ztráty ve svých řadách přeplavovali na západní břeh řeky. Obrana západního břehu spustila na odvážné vojáky palbu, na kterou odpovídaly všechny dostupné prostředky sovětského pluku. Mnoha odvážlivcům se podařilo dosáhnout západního břehu Visly a vytvořit malé předmostí.
Historické podklady zachytily výpověď jednoho ze sovětských generálů, který dodal vzpomínku z překročení Visly, cituji:

"Generálplukovník N. P. Puchov, který velel 13. A ve svých vzpomínkách napsal: 'Přechod přes Vislu byl tak rychlý, že se někdy na vlnách řeky současně houpaly loďky ustupujícího nepřítele i loďky, ba dokonce i vory, našich předních jednotek (historickým podkladem je zde: N. P. Puchov Roky zkoušek, Moskva 1959, str. 63 - 64.).
Další ze zdrojů pak říká, cituji: Do večera 30. července 1944 útvary 350. střelecké divize a předsunutý oddíl 1. GTA rozšířily předmostí na 12 km do šířky a 8 km do hloubky. Ve dnech 30. - 31. července začaly k Visle do prostoru severně od Baranowa pronikat a přepravovat se na předmostí svazky 1. GTA a 3. GTA. Nepřítel se snažil protiútoky zlikvidovat předmostí sovětských vojsk na západním břehu řeky. Nepřátelské letectvo začalo současně bombardovat přepravy, a tím značně ztížilo přesun sovětských vojsk a bojové techniky na předmostí.
Vzhledem k velké aktivitě nepřátelského letectva vydala vojenská rada frontu zvláštní rozkaz k zlepšení protiletecké obrany přeprav. Začátkem srpna byly k Visle přesunuty divize letectva a protiletadlové dělostřelecké útvary a svazky, a tak aktivita německého fašistického letectva pronikavě ochabla.
Velkou pomoc poskytla armádám při přechodu přes Vislu ženijní vojska, která i přes mohutné údery nepřátelského letectva dokázala zajistit plynulou přepravu. Zvlášť se vyznamenala rota 20. pontonového praporu, kterému velel hrdina Sovětského svazu nadporučík Ch. A. Russkich. Po 16 hodin přepravovala rota na třech prámech vojska a bojovou techniku na předmostí. Při jednom náletu byl prám nadporučíka Russkicha zničen a sám velitel roty byl raněn. Nechal se však převézt do nemocnice teprve tehdy, když byl opatřen nový prám. Rychle a organizovaně si počínali příslušníci 6. pontonové brigády pod velením plukovníka J. A. Berzina. K 1. srpnu bylo v pásmu 13. A 24 prámů, z toho 2 o nosnosti 50 - 60 tun a 9 prámů o nosnosti 16 tun. Na nich byli přepraveni vojáci a důstojníci dvou sborů, 182 tanků, 11 OT, 55 děl a 94 aut. Přesným organizováním přepravy a smělými, ráznými akcemi sovětských vojsk bylo předmostí, vytvořené 1. srpna večer rozšířeno až k čáře Koprzywnica - Staszów - Polaniec (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9608, str. 418.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 7.

Příspěvek od michan »

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 9.

Jak rychle se sovětská vojska dostala k Visle, a ještě rychleji, z chodu, řeku překročila (překročení řeky z chodu je velmi náročný bojový prvek) překvapilo především Němce. Němci velice spoléhali při obraně na přírodní překážku, kterou Visla v prostoru Sandomierze byla. Pro 1. Ukrajinský front bylo zase předmostí u Sandomierze velkou strategickou výhrou. Vždyť německá Skupina armád Severní Ukrajina ztratila velmi výhodnou obrannou čáru, a RA mohla z předmostí za Vislou, od Sandomierze, podniknout další útok do Polska.
Historické prameny další dění popisují následovně, cituji:

" Německé fašistické velení nemělo dostatečné zálohy, a proto nedokázalo v prvních dnech, kdy sovětská vojska překračovala Vislu, organizovat silný odpor. Teprve začátkem srpna začaly do prostoru Sandomierze přicházet čerstvé nepřátelské divize a hned se pokoušely zlikvidovat sovětská předmostí, zničit přepravující se vojska nebo je zatlačit za Vislu. Na obou březích se rozpoutaly rozhořčené boje. Hitlerovské velení soustředilo na východním břehu Visly v prostoru Mielce silné uskupení vojsk, které 1. srpna v ostrém klínu vyrazilo od ústí Wisloky na Baranów ( Němci do prostoru Sandomierze stáhli postupně 1. td, 8. td a 20 divizi pancéřových granátníků a poté ještě přisunuli i 3. td, které zde zapojili až do konce srpna 1944 do bojů, aby Sověti nemohli rozšiřovat předmostí. Původní zámysl Sovětů byl roztrhnout od sebe německou 1. TA a 4. TA, což se nezdařilo. O chvíli nám nasazení německých divizí potvrdí i východní historické zdroje, jen trochu jinak a bez čísel německých divizí. Zde je historickým podkladem pro posílení německé 1. TA a 4. TA o vyjmenované německé tankové divize u Sandomierze - Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina - má poznámka). V téže době udeřilo uskupení dvou německých pěších divizí na Baranów z prostoru Tarnobrzegu. Německé letectvo podnikalo nálety na sovětské předmostí a přepravy.
Nepřátelské protiúdery byly pro sovětská vojska vážným nebezpečím, neboť z boků chránily přepravy jen nepatrné síly. Nejnebezpečnější bylo mielecké uskupení, které 3. srpna proniklo na jižní přístupy k Baranowu. K obraně města a přeprav byly povolány ženijní a dělostřelecké útvary a 70. mechanizovaná brigáda ze 3. GTA. Dík statečnosti a vytrvalosti sovětských vojáků se nápor hitlerovců podařilo zadržet.
V těchto bojích se vyznamenali mnozí vojáci i důstojníci, zejména velitel 1. tankové roty 229. samostatného tankového pluku nadporučík M. V. Kopytin. Nepřítel podnikl protiútok a 3. srpna obklíčil ve vesnici Rzochów 2. motostřelecký prapor brigády. M. V. Kopytin se z vlastní iniciativy rozhodl vyrazit s pěti tanky na pomoc praporu. Tanková rota smělým manévrem a přesnou palbou pomohla praporu dostat se z obklíčení. V tomto boji zničili odvážní tankisté 5 tanků, 2 SHD, 1 OT a zabili přes 100 nepřátelských vojáků a důstojníků. Rota přitom neměla žádné ztráty...
Za statečnost a odvahu při násilném přechodu Visly a při odrážení nepřátelských protiúderů byl 23. září 1944 velké skupině důstojníků a vojáků 1. Ukrajinského frontu udělen titul hrdiny Sovětského svazu. Mezi hrdiny byli četař V. M. Sobolev, nadporučík M. V. Kopytin, kapitán A. I. Jakušov, podplukovník F. A. Barbasov a plukovník J. A. Berzin. Téhož dne byli za vzorné velení, za dovedné řízení a za osobní statečnost v bojích u Lvova a při násilném přechodu Visly vyznamenáni druhou medailí " Zlatá hvězda" zástupce velitele 6. gardového tankového sboru plukovník I. I. Jakubovskij a velitel 53. gardové tankové brigády plukovník V. S. Archipov.
Aby bylo rozdrceno nepřátelské uskupení, které udeřilo z prostoru Mielce, a aby bylo rozšířeno předmostí na západním břehu Visly, rozhodl se velitel 1. Ukrajinského frontu 4. srpna zasadit do boje druhý sled - 5. GA. Tato armáda se do 3. srpna soustředila v prostoru Jezowe - Majdan - Sokolów. Dne 4. srpna 33. gardový střelecký sbor armády v součinnosti s 9. mechanizovaným sborem 3. GTA udeřil do boku mieleckého nepřátelského uskupení. V urputných bojích byli hitlerovci zahnáni za Wisloku. Dne 6. srpna večer osvobodila sovětská vojska Mielec, překročila Wisloku a vytvořila na levém břehu západně od města předmostí. Hlavní síly 5. GA, které se ve dnech 6. -7. srpna přepravily na předmostí, zahájily v součinnosti s 3. GTA útok ve směru Osiek - Busko Zdrój a 8. srpna dosáhly čáry Szydlów - Stopnica - Nowy Korczyn.
Jejich další postup byl zastaven protiútoky čerstvých nepřátelských divizí.
Až do konce srpna bojovala vojska 1. Ukrajinského frontu, odrážejíce neustálé nepřátelské protiútoky, o rozšíření sandomierzského předmostí. Je třeba podotknout, že již 4. srpna nařídil 1. Ukrajinský front vojskům na předmostí obnovit útok, rozdrtit v něm hlavní síly německé 4. TA a rozšířit předmostí směrem k Sandomierzi. Útok začal příštího dne.
Sovětská vojska však byla značně prořídlá a neměla dost střeliva, a dosáhla proto jen nepatrného úspěchu ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 197.)."

A hned v dalším z historických podkladů se dozvíme o těžkých bojích o Sandoměřské předmostí, kdy sovětský útok zastavoval německý " protiúder". Když Sověti něco dobyli, Němci přeskupili síly a Sověty zahnali o několik kilometrů zpět po krvavých bojích a zase opačně. Boje o sandomirzské předmostí skutečně trvaly až do konce srpna 1944, ale přečtěme si pečlivě jak, že vše o tom napsali východní historici, cituji:

" Německé fašistické velení ve snaze zlikvidovat předmostí a obnovit obranu na Visle dále posilovalo svou 4. TA. Do 10. srpna soustředilo v prostoru Chmielnika velké uskupení, složené ze čtyř tankových a jedné motorizované divize a několika pěších brigád. Tímto uskupením chtěl nepřítel udeřit na Baranów, proniknout k Visle, rozčlenit sovětská vojska na předmostí a pak je po částech zničit. Současně měla nepřátelská vojska podniknout silné protiútoky z prostoru Opatowa. Avšak nepřátelský protiúder sovětská vojska nepřekvapil, protože velitelství 1. Ukrajinského frontu postihlo záměr hitlerovců a posílilo tento úsek předmostí. Zaujímaná postavení byla ženijně vybavena. Kromě toho velitelství hodlalo přesunout na předmostí sovětskou 4. TA z prostoru Samboru a jeden sbor 3. GA, a 5. GA posílit 31. tankovým sborem.
Dne 11. srpna zaútočilo nepřátelské tankové uskupení na Staszów, na styk 13. A a 5. GA. Rozhořčené boje trvaly dva dny. Sovětská vojska pevně držela svá postavení a ničila živou sílu i techniku hitlerovců. K úspěšným obranným bojům přispívala těsná součinnost všech druhů vojsk. Za cenu velkých obětí se nepříteli podařilo vklínit se do sovětské obrany pouze 8 - 10 km. Další pokusy pokračovat v úderu směrem na Baranów se rozbily o vytrvalost sovětských pěšáků, dělostřelců a tankistů. A tak se německé fašistické velení rozhodlo změnit směr protiúderu. Když Němci soustředili hlavní síly v prostoru západně od Stopnice, zasadili 13. srpna další protiúder. V úporných bojích ve dnech 13. - 18. srpna zatlačil nepřítel vojska 5. GA o 6 - 10 km a obsadil Stopnici. Další útok hitlerovců na tomto směru byl však rovněž zastaven. K odražení nepřátelského protiúderu přispěl včasný přesun sovětské 4. TA na předmostí a 31. tankového sboru do pásma 5. GA.
Současně s odražením protiúderu v prostoru Stopnice obnovila vojska 1. Ukrajinského frontu útok s cílem rozšířit předmostí. Dne 14. srpna udeřily 13. A a 1. GTA z prostoru Klimontowa ve všeobecném směru na Ozarów a 3. GA z předmostí jižně od Zawichostu na západ. Dne 17. srpna 1944 obklíčila sovětská vojska severozápadně od Sandomierze část dvou německých pěších divizí a 18. srpna osvobodila Sandomierz.
Německé fašistické velení muselo zastavit útoky v prostoru Stopnice a přesunout své tankové divize do prostoru Ozarowa, odkud byl 19. srpna zasazen další protiúder směrem na jih.
Toho dne se německým tankovým divizím podařilo se spojit se svým uskupením, které bylo obklíčeno severozápadně od Sandomierze, ale jejich pokus útočit dál na Sandomierz ztroskotal.
Vojska 1. Ukrajinského frontu bojovala na sandomierzském předmostí do konce srpna 1944. Osvobozením Sandomierze se předmostí značně zvětšilo - bylo 75 km široké a 50 km hluboké. Soustředily se zde hlavní síly 1. Ukrajinského frontu.
V bojích o sandomierzské předmostí podporovala vojska frontu zvlášť vytvořená letecká skupina, složená ze tří leteckých sborů. Tato skupina přepadala tanková uskupení nepřítele a bojovala proti jeho letectvu. Sovětští letci s velkým mistrovstvím, statečností a odvahou plnili úkoly velitelství. Letec 106. gardového stíhacího pluku 11. gardové divize komunista nadporučík A. I. Vološin se 22. srpna ve dvojici s nadporučíkem A. I. Peňazem utkal se čtyřmi německými letouny FW 190. Hned jak zaútočil, sestřelil nepřátelský letoun, ale brzy vzplanul i Vološinův stroj. Odvážný letec se s ním vrhl na nepřátelský letoun, srazil ho, přeletěl frontu a přistál v postavení vlastních vojsk. " ( Historickým podkladem zde jsou: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 197, a 198. a také : AMO SSSR, f. 302, inv. 4 207, sp. 50, l. 26.).

Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“