Čínský pobřežní obrněnec Ping-Jüen

Moderátoři: jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Čínský pobřežní obrněnec Ping-Jüen

Příspěvek od jarl »

Čínský pobřežní obrněnec Ping-Jüen
Obrázek
Ve válečném loďstvu Čínského císařství sloužila převážně plavidla zakoupená v zahraničí, ale nechyběly ani jednotky realizované v domácích loděnicích, což byl důsledek snah o modernizaci země, které se zde objevovaly od 60. let 19. století. V té době stejnou cestou vykročilo i Japonsko, kde však byly tyto aktivity organizované přímo státem a jejich cílem byla přeměna ve vyspělý stát po vzoru evropských mocností, kdežto v Číně se jednalo o iniciativu jednotlivých místodržících, díky čemuž tyto snahy měly pouze lokální dopad.

V severních provinciích se o rozvoj průmyslu zasloužil známý místodržící Li Hung-čchang, jenž zde nařídil vybudovat nejenom moderní továrny a železnice, ale i základny válečného loďstva v přístavech Wei-hai-wei a Lü-šun-kchou (Port Artur). Podobné aktivity vyvíjel v jižních provinciích generál, jehož jméno bývá v anglické transkripci uváděno jako Zuo Zongtang, který nechal ve Fu-čou vystavět námořní arsenál a loděnici schopnou stavět i poměrně velká plavidla. Tyto projekty by nemohly vzniknout bez pomoci evropských odborníků, takže při realizaci tohoto záměru vypomohla Francie, která zde měla své vlastní hospodářské i koloniální zájmy.

Obrázek
Prosper Giquel

Arsenál ve Fu-čou navrhl námořní důstojník Prosper Marie Giquel a v menší míře se na jeho projektování podílel i Paul d´Aiguebelle. Giquel působil v Číně už od roku 1857 a postupně se angažoval v několika vojenských konfliktech odehrávajících se na jejím území, čímž získal uznání místních hodnostářů, takže nebylo nijak překvapivé, když jej generál Zongtang pověřil úkolem vybudovat ve Fu-čou nový námořní arsenál. Stavební práce byly zahájené v roce 1867 a celkové náklady dosáhly tří miliónů taelů. Součástí budovaného komplexu se stala nejenom loděnice, ale i železárna, nejrůznější dílny a výcvikové středisko pro školení místních námořníků. Výstavba průmyslového areálu rychle pokračovala, takže tu už v roce 1872 pracovalo 2000 osob, mezi nimiž bylo i několik desítek francouzských odborníků, kteří měli své znalosti postupně předávat místním technikům (někteří dokonce odjeli na zkušenou přímo do Francie), protože Číňané doufali, že si časem osvojí umění stavby velkých válečných lodí (podobně jako Japonci), při jejichž nákupu byli dosud závislí na zahraničních dodavatelích.

Loděnice prosperovala a v průběhu 70. let 19. století zde bylo mimo jiné postaveno devět válečných lodí pro čínskou Jižní eskadru, včetně vlajkové korvety JANG-WU o výtlaku 1400 tun. Vesměs se jednalo o menší plavidla postrádající pancéřovou ochranu, ale nyní zde měla vzniknout podstatně větší jednotka pojmenovaná LUNG-WEI, která snad měla být odpovědí na dvě bitevní lodě stavěné v Německu pro Severní flotilu.


Obrázek
Arsenál ve Fu-čou

Pro Jižní eskadru se stala pohromou čínsko-francouzská válka, vedená v letech 1884 až 1885, kdy francouzské loďstvo pod velením admirála Courbeta 23. září 1884 napadlo v přístavu Fu-čou čínskou flotilu, které potopilo devět plavidel a palbou z děl silně poškodilo i zdejší arsenál, který však Číňané dokázali obnovit. Porážka v této válce Číně znovu připomněla slabost jejího válečného loďstva, takže v průběhu 80. let došlo k objednávkám dalších jednotek v zahraničí a dokončena měla být i rozestavěná LUNG-WEI. Tato loď se původně realizovala za pomoci Francie a její projekt (měl se na něm podílet i známý konstruktér Luis Émile Bertin) vycházel ze souběžně vznikajícího pancéřového dělového člunu ACHERON, který dosahoval výtlaku 1700 tun a vyzbrojen byl jedním dělem ráže 270 mm, třemi kalibru 100 mm a dvojicí malorážních zbraní. Po válce už Čína neměla na spolupráci s Francií přílišný zájem, takže na realizaci nového obrněnce se podílely i německé společnosti.

LUNG-WEI byl ve Fu-čou založen 1. února 1883, ale stavba musela být během války zastavena a obnovena byla teprve koncem roku 1886. Mezitím došlo za pomoci německých odborníků ke změně projektu (významně na něm spolupracovali i čínští technici), ale vznikající obrněnec stále připomínal francouzské jednotky třídy ACHERON. Slavnostní spuštění na vodu proběhlo 29. ledna 1889 a do služby vstoupil LUNG-WEI 28. září 1889. Jednalo se o plavidlo dlouhé mezi svislicemi 59,9 m (maximální délka 65,5 m), široké 12,1 m, jehož ponor činil 4,1 m. Standardní výtlak dosahoval 2150 tun a plný 2640 tun (všechny uvedené hodnoty se u různých pramenů liší).

ObrázekObrázek
Srovnání dělového člunu Acheron (vlevo) a čínského Ping Yuan

Trup byl zhotoven z oceli, což už v té době sice bývalo běžné, ale předchozí válečné lodě postavené ve Fu-čou měly všechny ještě dřevěný a nebo kompozitní trup, takže se jednalo o první jednotku postavenou v čínských loděnicích, při jejíž realizaci byla použita výhradně ocel. Ve středolodí ústil nad palubu lodní komín a také se zde tyčil jednoduchý stožár bez tehdy obvyklých marsů a velitelský můstek. Na zádi se nalézala výrazná nástavba a na přídi nechyběl módní kloun. Lodní boky byly zaoblené a ploché dno mělo umožňovat plavbu i v mělkých pobřežních vodách. LUNG-WEI nesl několik parních barkas a člunů různých velikostí, dvě kotvy a několik světlometů. Nápadné byly ventilační roury a lodní jeřáby.

Pancíře Pancíře dodaly pravděpodobně francouzské železárny a tvořila je kompaundní ocel. Hlavní boční pás kryl loď po celé délce a skládal se ze tří samostatných segmentů. Ve středu byl široký 1,52 m a jeho tloušťka činila 203 mm, zatímco směrem k zádi se zeslaboval na 152 mm (šířka zde dosahovala 1,22 m) a k přídi na 127 mm (šířka 2,1 m). Barbeta měla stěny silné 127 mm (bývá uváděno i 203 mm), nad ní se nalézala kopule o tloušťce 37 (?) mm a stejně silné byly i pancéřové štíty pro děla střední ráže. Velitelskou věž pokrývala vrstva oceli o tloušťce 127 mm. Pancéřová paluba o síle 51 mm byla moderního typu, takže se skládala z horizontálního segmentu a dvou skosených částí napojujících se na boční pancíře. Nalézala se pouze ve středolodí a směrem k přídi a zádi jí nahrazovaly karapasy silné rovněž 51 mm.

Obrázek
Schéma pancéřové ochrany

Pancéřovou ochranu lze označit za dobrou a její účinnost zvyšovalo i rozčlenění trupu na vodotěsné oddíly (počet se nikde neuvádí), dvojité lodní dno a uhelné bunkry umístěné mezi skosenými částmi pancéřové paluby a lodními boky. Slabinou se ukázala kopule chránící příďové dělo, která nedokázala odolávat ani účinkům granátů střední ráže a pro obsluhu se snadno mohla stát smrtící pastí. Proto byly po zkušenostech z bitvy u Asanu tyto kopule z čínských lodí většinou odstraněny a děla provizorně chránily pytle s uhlím a pískem.

Většinu dělostřelecké výzbroje dodala německá zbrojovka Krupp. Na přídi bylo nainstalované barbetové dělo ráže 260 mm, ale jednotlivé prameny se diametrálně odlišují v délce hlavně. Nejčastěji lze dohledat údaj 22 ráží (kupříkladu ruský autor Suliga), ale čínský web o Severním loďstvu ( http://www.beiyang.org/ ) uvádí 25 ráží a někdy se udává i 35 ráží. Toto dělo mělo hmotnost 22 tun a mohlo vystřelovat projektily tří různých typu (protipancéřový, tříštivotrhavý, šrapnel) o hmotnosti 275 kg. Dostřel při maximální elevaci 16,5 stupně dosahoval 7400 m (podle beiyang. org 12 200 m) a protipancéřový projektil dokázal probít železný plát o síle 391 mm, ale nikde se neuvádí na jakou distanci.

Střední dělostřelectvo sestávalo ze dvou Kruppových kanonů kalibru 150 mm o délce hlavně 35 ráží, které byly usazené v bočních sponsonech, aby mohly střílet i směrem v podélné lodní ose. Jejich hmotnost dosahovala 9,9 tun a projektily vážily 51 kg. Rychlost střelby byla asi jedna rána za minutu. LUNG-WEI měl i malorážní dělostřelectvo a několik vrhačů torpéd, ale udaje o jejich počtu a kalibru si natolik protiřečí, že nelze uvést všechny udávané varianty. Suliga uvádí čtyři děla ráže 75 mm a stejný počet torpédometů o průměru 457 mm.

Obrázek
Kruppovo dělo ráže 260 mm

Výzbroj byla na plavidlo této velikosti poměrně silná a směrem přes příď mohlo střílet jedno dělo ráže 260 mm a dvě kalibru 150 mm, což umožňovalo salvu o hmotnosti 377 kg (boční salva vážila 326 kg). Použití jednoho těžkého děla na přídi bylo u plavidel této kategorie běžné (francouzská třída ACHERON, německá WESPE, ruská GROZJAŠČIJ) a i umístění zbraní střední ráže takovým způsobem, aby bylo možné jejich použití při střelbě v podélné ose, vycházelo z předpokládaných bojových úkolů tohoto plavidla, kterými byla ochrana vlastních přístavů a bombardování nepřátelského pobřeží.

Později se výzbroj několikrát měnila, takže v roce 1898 jí tvořilo jedno dělo kalibru 260 mm, dvě Armstrongova děla ráže 152 mm, dva kanony ráže 120 mm od téhož výrobce, čtyři malorážní zbraně a stejný počet torpédometů. Během rusko-japonské války se skládala z děla ráže 260 mm, dvou kalibru 152 mm, osmi Hotchkissových děl ráže 47 mm a čtyř 457 mm torpédometů.

Pohonný mechanismus byl vyroben v arsenálu ve Fu-čou a tvořily jej dva tříválcové vertikální parní stroje o celkovém výkonu 2400 koňských sil, které otáčely dvojicí lodních šroubů (maximálně 80 otáček za minutu). Páru vyrábělo šest (někdy se uvádějí čtyři) válcových kotlů, pro něž bylo k dispozici 350 tun uhlí, což při plavbě ekonomickou rychlostí umožňovalo překonat vzdálenost 3000 námořních mil. Během zkušební plavby se krátkodobě podařilo dosáhnout dobré rychlosti 12,5 uzle, ale reálná rychlost byla zhruba 10,5 uzle, což už bylo na přelomu 80. a 90. let 19. století málo (ACHERON mohl vyvinout 11,6 uzle, GROZJAŠČIJ 14 uzlů) a tato jednotka se během války s Japonskem stala nejpomalejší lodí čínské flotily. Za pozornost stojí nezvykle velká doplavba, podle čehož lze usuzovat, že čínské velení s touto lodí počítalo i pro operace na širém moři.

Během služby pod čínskou vlajkou tvořilo posádku od 145 do 205 mužů, ale v době rusko-japonské války byly tyto počty navýšeny na 16 důstojníků a 234 námořníků.

Obrázek
Kapitán Li-He

Celkově se jednalo o vydařenou jednotku nesoucí silné pancéřování a dostatečnou výzbroj, kterou limitovala pouze nedostatečná rychlost a zpočátku i časté poruchy pohonného mechanismu. Obvykle bývá označována za pancéřový dělový člun, nebo pobřežní obrněnec, ale Číňané jí řadili mezi pancéřové křižníky. Zdejší námořnictvo bylo budováno především na obranu před útoky některé z evropských mocností (jako se to stalo během čínsko-francouzské války) a mezi jeho hlavní úkoly patřila obrana nejdůležitějších přístavů a ústí velkých řek. Pro tuto úlohu se nový obrněnec hodil a jeho zařazením získalo čínské námořnictvo poměrně lacinou jednotku (náklady na stavbu činily 524 000 taelů, tj. asi 88 000 liber šterlinků), díky čemuž jeho síla nepochybně vzrostla, třebaže pro použití na širém moři a daleko od vlastních základen LUNG-WEI koncipován nebyl a k podobným operacím se nehodil.

Kromě tradičních mocností, jež se do jejích záležitostí vměšovaly už od počátku 19. století, se Čína připravovala i na možnou válku se sílícím Japonskem, které se už v 70. letech pokusilo získat Tchaj-wan. Japonské námořnictvo koncem 80. let disponovalo pouze několika pancéřovými plavidly (chráněné křižníky mezi ně nepočítám) nazvanými FUSÓ, HIJEI a KÓNGÓ, které všechny dosahovaly vyšší rychlostí (13 až 14 uzlů), ale (s výjimkou FUSÓ), postrádaly těžká děla, takže pro LUNG-WEI nepřestavovaly nepřekonatelné soupeře. Ocenit lze i skutečnost, že stavbu provedla čínská loděnice (byť se zahraniční pomocí), což tehdy nebylo obvyklé, neboť konkurenční Japonsko uvedlo do služby první větší jednotku (chráněný křižník HAŠIDATE) realizovanou v domácí loděnici teprve v roce 1894. Ostatně nezávislým pozorovatelům se v té době Čína jevila jako vojensky i hospodářsky silnější, nežli Japonsko, což zdánlivě potvrzovaly i další velké průmyslové areály jako například loděnice v Šanghaji a zbrojovka v Ti-ang-manu, ale brzy se ukázala slabost čínské armády a válečného loďstva, jež ve skutečnosti nebyly ničím jiným, nežli příslovečným kolosem stojícím na hliněných nohou.

Obrázek
Ping-Jüen roku 1895

Historie služby a bojové nasazení:
Čínské válečné námořnictvo netvořilo koncem 19. století jeden celek, ale dělilo se na čtyři uskupení (u nás se obvykle chybně uvádějí pouze tři) a LUNG-WEI měl původně sloužit v eskadře Jižní, jejíž velení však o něj ztratilo zájem, takže se nakonec stal součástí Severní flotily. Toto uskupení bylo založeno v roce 1871 a zpočátku bylo ze všech nejslabší, což se však mělo brzy změnit a během dvaceti let se naopak stalo nejsilnějším z regionálních čínských loďstev (počátkem 90. let bylo osmé na světě). V čele Severního eskadry stál admirál Ting (Ding), ale nejdůležitější osobou byl místodržící zdejších provincií Li Hung-čchang, jenž nechával stavět válečné lodě v zahraničí a na převzetí popisovaného plavidla hleděl zpočátku dosti nedůvěřivě (zatím se nepodařilo odstranit problémy s pohonnou jednotkou). Teprve poté co byl LUNG-WEI v Šanghaji, a následně i ve Fu-čou, opraven a přestavěn podle jeho představ, souhlasil s převzetím. V té době byla tato jednotka přejmenovaná na PING-JÜEN (v anglické transkripci PING YUAN), protože v Severním loďstvu už jedno stejnojmenné plavidlo sloužilo, a jejím velitelem se stal kapitán Li He.

Poprvé se PING-JÜEN zapojil do válečných operací během čínsko-japonské války zahájené v roce 1894. Jablkem sváru mezi oběma východoasijskými rivaly se stala Korea, která byla celá staletí jakýmsi čínským vazalem, ale nyní se zde snažilo prosadit svůj vliv i Japonsko. Severní eskadra měla hlavní základnu ve Wei-hai-weiji, týlová se nalézala v Port Arturu a využívány byly i další menší přístavy jako např. Ta-lien. Bohužel její velení s větší pomocí ostatních čínských formaci počítat nemohlo, neboť každá eskadra tvořila de facto samostatné loďstvo podřízené příslušnému místodržícímu, který rozhodoval o jejím nasazení. Proto Li Hung-čchang dříve odmítl vyslat „své“ lodě do čínsko-francouzské války, jež se vedla o území v Indočíně, a nyní sklidil hořké plody tohoto úsilí, neboť ostatní místodržící neviděli důvod k zapojení do války, která se měla odehrávat v Koreji a Mandžusku. Přesto měl admirál Ting teoreticky převahu nad japonskou flotilou, ale jeho možnosti omezovala nízká úroveň posádek a technický stav plavidel (nedostatečná údržba strojů a kotlů, nekvalitní munice).

Obrázek
Památník admirála Tinga

Severní eskadra si v první fázi války počínala dosti pasivně protože dostala rozkaz nevyplouvat za linii spojující Wei-hai-weij a ústí řeky Ja-lu. Ani japonské loďstvo nevyhledávalo střetnutí se silnějším nepřítelem a soustředilo se na ochranu armádních transportů směřujících do přístavů Čemulpcho a Gensan. Proto se bitva u Asanu, ke které ale došlo ještě před vyhlášením války, prozatím stala jediným větším střetnutím mezi čínskými a japonskými námořními silami. Situace se změnila v září, kdy admirál Ting musel zajistit přepravu armádních posil do Mandžuska, kam se mezitím přesunuly válečné operace. Pět transportních parníků nalodilo v Ta-ku 5000 vojáků a poté odplulo do Ta-lienu, kde se setkaly s hlavními silami Severní eskadry a v jejich doprovodu zamířily k ústí řeky Ja-lu. Na místo určení dorazily 16. září a začaly vyloďovat vojáky a válečný materiál. Ting k jejich ochraně vyčlenil pobřežní obrněnec PING-JÜEN, chráněný křižník KUANG-PIN a několik menších plavidel, zatímco jádro eskadry kotvilo dvanáct mil od ústí řeky.

Následující den se přiblížilo nepřátelské loďstvo, jemuž velel admirál Itó. Jeho lodě používaly nekvalitní japonské uhlí, které při spalování vytvářelo hustý dým viditelný na velkou vzdálenost, díky čemuž Číňané spatřili hrozící nebezpečí už kolen 10. hodiny (Japonci odhalili nepřítele až o hodinu později) a začali se chystat k boji. Bitva začala ve 12:40 a nesourodá čínská formace se brzy rozpadla, zatímco japonské loďstvo rozdělené do dvou eskader bojovalo koordinovaně a brzy získalo převahu.

PING-JÜEN se v té době, společně s křižníkem KUANG-PIN a dvojicí torpédovek, teprve přesouval od ústí Ja-lu, takže tyto jednotky se první fáze bitvy nezúčastnily, ale ve 14:20 se v jejich blízkosti ocitl poškozený pomocný křižník SAIKIO, jenž se pokoušel opustit bojiště. SAIKIO byl obyčejný pasažérský parník patřící rejdařství Nippon Júsen Kaiša, které jej na počátku války pronajalo válečnému námořnictvu. Vyzbrojen byl pouze několika děly a jeho vysoké boky postrádající jakoukoliv ochranu představovaly lákavý cíl, takže SAIKIO, na jehož palubě se nacházel i admirál Sukemori Kabajama, se měl stát snadnou kořistí čínských plavidel. Číňané však díky nepřesné střelbě nezpůsobili nepřátelskému pomocnému křižníku vážnější škody a neuspěl ani útok torpédy.

Obrázek
Poškozený křižník Macušima

O něco později se PING-JÜEN střetl s chráněnými křižníky MACUŠIMA a ICUKUŠIMA a tentokráte si jeho dělostřelci vedli lépe a podařilo se jim zasáhnout obě nepřátelské lodě. Závažné poškození utrpěl vlajkový křižník MACUŠIMA, na nějž dopadl projektil kalibru 260 mm, který probil levý bok, zabil čtyři muže v torpédovém oddělení a vyřadil z činnosti otáčivý mechanizmus u záďového děla ráže 320 mm. Škody mohly být ještě větší, pokud by čínský granát explodoval, k čemuž ale nedošlo a nekvalitní munice uchránila posádku MACUŠIMY od dalších ztrát. Mezitím byl zasažen i PING-JÜEN, na kterém bylo z boje vyřazeno dělo ráže 260 mm a posádka se musela věnovat hašení několika požárů. Proto se z boje stáhl a dalšího průběhu bitvy se neúčastnil. Celkem inkasoval 22 zásahů, ale škody nebyly vážné a posádka napočítala pouze dvanáct zraněných námořníků.

Bitva skončila porážkou čínské flotily, ale i Japonci utrpěli velké ztráty, takže ustupující nepřátelské lodě raději nepronásledovali a před příchodem tmy bojiště opustili. Admirál Ting postupně dokázal kolem své vlajkové lodě zformovat zbývající čínské jednotky a uskupení složené z lodí ŤING-JÜEN, ČCHEN-JÜEN, LAI-JÜEN, PING-JÜEN, dvou dělových člunů a stejného počtu torpédovek zamířilo k Port Arturu (další lodě pluly samostatně). Zde byl PING-JÜEN brzy opraven a v říjnu se přesunul do Wei-hai-weie, kde se soustředily zbývající lodě Severní eskadry, která i přes utrpěné ztráty stále představovala značnou bojovou sílu (dvě bitevní lodě, jeden pobřežní obrněnec, sedm křižníků, šest dělových člunů a čtrnáct torpédovek. Přesto se Číňané nepokusili vyplout na moře a vybojovat další bitvu nebo prorazit blokádu a odplout do některého vzdálenějšího opevněného přístavu (kupříkladu do Fu-čou), ale pouze pasivně vyčkávali, co podnikne nepřítel.

Obrázek
Severní eskadra ve Wei-hai-weiji. Ping Yuan je druhý zprava

Japonci zde brzy vylodili vojenské jednotky a začali na Wei-hai-wei útočit ze země i z moře. Jejich námořnictvo dokázalo prorazit uzávěry chránící přístav a torpédová plavidla vytrvale napadala zakotvené lodě, které se nemohly účinně bránit, jelikož nesly příliš málo rychlopalných zbraní. Ting se ani za této situace neodhodlal k průlomu a 4. února zasáhla japonská torpéda jeho vlajkovou loď ŤING-JÜEN, která se později potopila. To byla předzvěst čínské kapitulace, ke které došlo 12. února, kdy admirál Ting spáchal sebevraždu a zbývající pevnosti a válečné lodě padly do japonských rukou. Mezi plavidly, na nichž zavlála vlajka země Vycházejícího slunce, nechyběl ani PING-JÜEN, který nebyl během obléhání vážněji poškozen (přinejmenším jeden důstojník ale v boji zemřel) a noví majitelé jej přejmenovali na HAIJEN.

Japonci obrněnec přezbrojili a jistě provedli i některé další úpravy, protože na dobových fotografiích je vidět přestavěný stožár, jenž nyní nesl marsy. Zpočátku sloužil jako pancéřový dělový člun první třídy a později byl využíván jako školní plavidlo. HAIJEN však rychle zastarával a jeho bojová hodnota byla počátkem 20. století mizivá. Přesto se pod velením fregatního kapitána Kinsabure Asabaneho zúčastnil rusko-japonské války zahájené 8. února 1904 a byl součástí III. flotily složené ze starších plavidel, které velel kontraadmirál Kataoka. HAIJEN patřil k VII. bojovému oddílu složenému z lodí FUSÓ, SAIJEN, HAIJEN, KAIMÓN, IWAKI, ČOKAI, MAJA, MIJAKÓ, UDŽI, ATAGÓ a CUKÚBA, jež se sice na žádných větších bojových operacích nepodílely, ale přesto se mnohdy nedočkaly konce války.

Obrázek
Haijen po přestavbě

HAIJEN doprovázel japonské konvoje a později se zúčastnil blokády Port Arturu, kde příležitostně ostřeloval pobřeží (např. 26. května a 26. června) držené Rusy, což se mu nakonec stalo osudným. Ruská námořní děla a torpéda během války příliš japonských válečných lodí nepotopila, ale miny byly podstatně úspěšnější a tento bojový prostředek zničil mnoho nepřátelských jednotek. Rusové postupně ve zdejších vodách položili 1170 min, k jejichž kladení zpočátku využívali speciální minonosky AMUR a JENISEJ, které později nahradily torpédoborce. Japonci se samozřejmě pokoušeli o jejich tralování, a do této činnosti se zapojovaly i parní barkasy z HAIJENU, ale ani jejich snaha nedokázala odvrátit zánik tohoto plavidla. Torpédoborec SKORYJ položil v noci z 15. na 16. září poblíž Holubího zálivu nové minové pole složené ze šestnáct min, a na jednu z nich HAIJEN 18. září najel. Exploze 56 kg trhaviny rozervala pravý bok na úrovni strojovny, načež se loď po několika minutách převrhla a zmizela pod hladinou, kam s sebou vzala i svého velitele a 197 námořníků.

Technické parametry:
Délka: 65,5 m (mezi svislicemi 59,9 m)
Šířka: 12,1 m.
Ponor: 4,1 m.
Výtlak: 2150 tun (plný 2640 tun).
Výkon strojů: 2400 koňských sil.
Rychlost: 10,5 uzlů.
Pancéřování:
Boční pás: 203 až 127 mm.
Barbeta: 127 mm.
Kopule: 37 (?) mm.
Pancéřové štíty: 37 mm.
Paluba: 51 mm.
Velitelská věž: 127 mm.
Výzbroj: 1 x 260 mm, 2 x 150 mm, 4 x 75 mm, 4 x torpédomet.
Posádka: 145 až 205 mužů.

Použité zdroje:
Морская Кампания 3/2010.
Milan Jelínek: RUSKO - JAPONSKÁ VÁLKA 1904 -1905; Válečné lodě soupeřů. Vydalo nakladatelství Kanon 2008.
Vladimír Hynek a Petr Klučina: Válečné lodě 2. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1986.
http://wunderwaffe.narod.ru/Reference/Fleet/RJ2/
http://www.battleships.ru/
http://www.wikipedia.org/
http://www.beiyang.org/bybq/piny.htm
http://www.ndcnc.gov.cn/datalib/Weapon/ ... 3035480552
http://tsushima.su/forums/viewforum.php?id=63
http://militera.lib.ru/h/wilson_h/19.html
http://militera.lib.ru/h/wilson_h/21.html
http://militera.lib.ru/h/wilson_h/22.html
http://navalhistory.flixco.info/H/bx53056/1668/r0.htm
http://homepage2.nifty.com/nishidah/e/s_index.htm
http://www.beiyang.org/mrt/lihe.htm
Parametry Kruppových lodních děl ráže 260 a 150 mm jsou většinou získané zde:
http://www.beiyang.org/bybq/klb260.htm
http://www.beiyang.org/bybq/klb150.htm
Naposledy upravil(a) jarl dne 8/5/2012, 10:28, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Oooo mé na exotické lodě směrované srdéčko se tetelí :) Děkuji za pěkný článek.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Děkuji, rádo se stalo. My dva se rádi zaměřujeme na méně známé válečné lodě, takže si tvého uznání opravdu cením, protože vím, že se na svých webových stránkách (na rozdíl od dosavadní tvorby na Palbě) zaměřuješ i na starší lodě. Před časem jsem napsal článek i o čínských bitevních lodích, který jsem minulý rok podstatně předělal, takže pokud si jej zatím nečetl, můžeš se na něj podívat tady: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3420 Určitě někdy napíše další články o čínských pancéřových a chráněných křižnících (pokud se toho mezitím neujmeš ty), ale v nejbližších měsícich to nebude.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Já mám svá období, někdy jsou to starší, někdy novější, ale hlavně sekce po roce 1945 zela prázdnotou a tak jsem podniknul invazi a trošku si ji přisvojil :D...a na starší lodě už tu tvůrci jsou, takže mám také v plánu něco přihodit, ale tak abych se vám nepletl do tvorby :)

Čínské bitevní lodě jsem četl, ale určitě si to přečtu znovu, díky za upozornění. Jinak docela mě překvapilo, že ten design (Ping Yuanu) byl spřízněný s Acheronem, to by mě popravdě samo od sebe nenapadlo, zajímavé.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Polarfox píše: Jinak docela mě překvapilo, že ten design (Ping Yuanu) byl spřízněný s Acheronem, to by mě popravdě samo od sebe nenapadlo, zajímavé.
Mě by to také nenapadlo, ale píše to Морская Кампания, několik čínských webů a ruská a anglická Wikipedia, takže by to mělo být dobře podložené.

Klidně napiš i něco o starších lodích. Já v tom nevidím žádný problém a alespoň budu mít další konkurenci, což bude jedině dobře.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Klidně napiš i něco o starších lodích. Já v tom nevidím žádný problém a alespoň budu mít další konkurenci, což bude jedině dobře.
No ještě mám v plánu dva články ála Důchodci, námořnictva Makedonie, Srbska, Švýcarska a našich jižních temelínovských aktivistů, což nebude žádná věda, protože ti mají všichni celkem prd :), a pak bych se pustil taky do něčeho staršího. Uvidím dle nálady a nápadu.

Čína je moc zajímavé téma, jedno z mých oblíbených. Člověk tam najde vše, moderní stroje i vykopávky, díky té roztříštěnosti je tam dokonalý mix čehokoli. Někdy si říkám, jak by to probíhalo, kdyby tam existovala pevná centrální vláda, jak by si vedly evropské mocnosti a Japonsko za této situace.

Ale jinak po námořní i jiné stránce pastva pro nadšence, člověk tam najde lodě z celého světa, všech možných designů a navíc občas takové ty zmatlaniny na základě nějakého ignorantského zhýčkaného lorda..ideál :)
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

Nádhera!
Jen se mi pravda trošku nezdá ta hmotnost granátu 275kg u 260mm Kruppa. Vzhledem k tomu, že v té době 280mm Krupp užíval granáty o hmotnosti 240kg, tak by asi bylo zvláštní, aby 260mm od téhož výrobce používal těžší střelu. Ostatně u článku o pancéřnících Sachsen sám v diskusi uvádíš hmotnost granátu 179,5kg u 260/22 Krupp. Jasně, na tom serveru o pekingské flotě to opravdu je, ale nějak mi to nesedí..
Jinak pokud jde o tu délku v rážích, 260/35 Krupp je zmiňován i na serveru russojapanesewar.com - zde je pro dělo užito označení: "Spanish Krupp(!)". Norové zase užívali na dělových člunech typu "Tyr" 260/30 Krupp. Takže se nepochybně užívala celá řada variant téhož děla a asi je opravdu obtížné určit, kterou konkrétní do svého plavidla zabudovali zrovna Číňané.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Těch 275 kg je opravdu hodně a rozhodně bych za pravdivost tohoto údaje ruku do ohně nedal. Морская Кампания uvádí hmotnost projektilu ráže 260 mm na 162,1 kg a prachové náplně 48 kg, což mi zase přišlo málo. Ta Kruppova děla z diskuse u Sachsenu byla použita na rakousko-uherské kasematové bitevní lodi Custoza, která sloužila od roku 1875 a použitý model musel tedy být ještě starší. Proto se mi nezdá pravděpodobné, že by Ping Yuan dostal stejné zbraně, které už v době, kdy se rozhodlo o jeho dokončení (rok 1886) musely být poněkud zastaralá. Je ale možné, že se mezitím mírně zvýšila hmotnost granátů a beiyang.org sečetl váhu projektilu a prachové náplně (potom by to celkem odpovídalo).

Mnoho údajů v úvodním článků je sporných protože přesná data u těchto zapomenutých plavidel se získávají velmi obtížně, takže budu vděčný za každé doplnění.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

Tak na polské wikipedii (já vím..) je v poměrně obsáhlém článku uvedena hmotnost granátu 204,3 kg a je u toho odkaz na: "R.N.J. Wright. W starszych źródłach". :)
A délku hlavně uvádí 260/25. Jak vidno, různých údajů je opravdu hodně.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

jarl píše:Морская Кампания uvádí hmotnost projektilu ráže 260 mm na 162,1 kg a prachové náplně 48 kg, což mi zase přišlo málo.
Díval jsem se do "Válečných lodí 2" od Hynka a Klučiny (Praha 1986). Tam je ke Kruppovu dělu (tabulka námořních děl 1870-1880) 24cm d/30 a d/35 uvedena hmotnost střely 160 kg. Na další stránce v další tabulce týkající se děl z přelomu století je u 24cm uvedena hmotnost střely 140 kg (prachová nálož 42 kg) a u 28cm děla střela o hmotnosti 240 kg. Takže osobně bych viděl u toho 26cm děla hmotnost střely skutečně něco kolem 200 kg.
ObrázekObrázekObrázek
johny_g
svobodník
svobodník
Příspěvky: 27
Registrován: 18/12/2010, 22:38

Příspěvek od johny_g »

K té délce hlavně - myslím že rozdíl 22(25) vs. 35 ráží by se celkem dal odměřit i na fotografii, ne? Pokud známe třeba délku hlavně bočního 150 mm děla nebo nějaký jiný rozměr na lodi.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

johny_g píše:K té délce hlavně - myslím že rozdíl 22(25) vs. 35 ráží by se celkem dal odměřit i na fotografii, ne? Pokud známe třeba délku hlavně bočního 150 mm děla nebo nějaký jiný rozměr na lodi.
Přesná délka hlavně Kruppova děla ráže 150 mm byla 5220 mm, ovšem pochybuji, že by díky tomu někdo podle dochovaných fotografií dokázal odvodit délku hlavně 260 mm děla, ale můžeš to zkusit.

kacermiroslav - Těch zhruba 200 kg zní logicky. Bylo by dobré pokud by někdo dokázal v německých zdrojích dohledat přesné parametry toho Kruppova děla (údajně se jednalo o model z roku 1880). Při německé systematičnosti při archivování všemožných údajů by to snad šlo. Ale musel by to udělat někdo jiný, protože já německy neumím.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Jelínek Milan
desátník
desátník
Příspěvky: 40
Registrován: 28/11/2010, 14:42
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

K uvádění názvů lodí

Příspěvek od Jelínek Milan »

Moc hezký článek. Jen upřesnění: Správný název lodi v české transkripci podle systému české orientalistiky přijatého Orientálním ústavem začátkem padesátých let 20. stol. je PING-JÜAN. Anglický přepis (podle Wade-Gilesova systému z 19. století) je PING YUAN, který však by neměl být u nás používán, stejně jako přepisy do čínské fonetické abecedy - pchin-jin (v tomto případě by to bylo BING YUAN). Bohužel jsou však v článku použity i nejen správné přepisy (Fu-čou, angl. Fuzhou) a přepisy dle anglické transkripce, ale právě i dle pchin-jin - např. jméno zakladatele a promotora Severního loďstva, a také guvernéra a světově významného politika by nemělo být psáno Li Hongzhang, nýbrž - ve správné české verzi - Li Hung čchang. Jinak totiž bychom museli psát např. ne Peking (Pei-ťing), nýbrž Beijing, ne Tiencin (Tchien-ťin), nýbrž Tianjin, Ta-ku jako Dagu apod. Také názvy obou čínských bitevních lodí, uvedených v článku v pchin-jin jako ZHENYUAN a DINGYUAN, by měly být: ČCHEN-JÜEN (angl. CHEN YUEN) a ŤING-JÜEN (angl. TING YUEN). To jen pro ty, kteří chtějí mít text tohoto článku i v tomto smyslu v „ažuru“.(:o)) – Co se týče dalšího, Severní eskadra nebyla Pekingská (Pei-ťingská) nýbrž Pei-jangská (Severní), Koreja je asi překlep(? – Korea) atd., ale netřeba se až tak zabývat podružnostmi. Díky moc.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Ono k té transkripci. Je to fakt, leč...v dnešní době je často výhodnější používat anglické přepisy (byť třeba s upozorněním před nebo za článkem), protože valná většina běžně dostupných zdrojů je právě v angličtině a když pak něco zájemce co si přečetl článek hledá, tak třeba ani dle českého nenajde. Sice ty české přepisy jsou takové čtivější, ale u těch trošku méně známých lodí může být zase problém vůbec nějaký takový sehnat...a pak mít mix, kde je bitevní loď v české transkripci a torpédoborec v anglické, protože za boha nemůžeme nic jiného najít, tak je to takový mix pak, což taky není ideál. No je to zapeklité :D
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Jelínek Milan - Děkuji za upřesnění. Přiznám se že z těch různých variant přepisů čínských (a částečně i japonských) jmén a nazvů jsem dost zmatený a vůbec netuším jaká transkripce je správná. Obecně vzato by samozřejmě bylo správné používat česká označení (Palba je přece český web), ale ta bohužel často neznám, tak raději použiju anglické.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Problémem s přepisem sinojaponských slov (a jmen) jsem se jednu dobu zabýval mohu k tomu dodat (mimo to že satemová skupina do níž patří i čeština je pro přepis mnohem vhodnější než kentumové jazyky kam patří i angličtina) jen toto: Problémem je, že se historicky dostávaly do Evropského povědomí různé názvy - podle různé výslovnosti TAM - nikoli zde. Anglie je mnohem menší než Čína, jakkoli to na mapce v atlasu nevypadá :)
Jako případ bych mohl ukázat např. čaj - thé. Pokud zavítáte do číny, zjistíte, že v severní číně (odkud se čaj do evropy dostával severní cestou, tedy ruskou a/nebo hedvábnou) se toto slovo vyslovuje (fonetický přepis) čchaj. V kantonské čínštině, a přes kanton se dostával čaj do evropy lodní, tedy anglickou cestou, se znak pro čaj vyslovuje jako tchaj, přičemž písmeno ch je ve skutečnosti něco mezi h a ch.
Pak to samozřejmě vede nejen k tomu že anglický přepis je kvůli nedokonalkosti anglosaské abecedy nedostatečným, ale i k tomu že např. slovo Peking - Bejing (výslovnost Peking a skoro Bejting) je rozdílné podle toho ve kterém z čínských nářečí je vysloveno.
Bohužel, musíme se podržet toho co si jaksi vyberou sami číňané, a tím to kodifikují. V Číně samotné k tomuto kroku dochází právě v této době, dejme tomu od 80. let min. století, na rozdíl od Japonska kde k tomu došlo už v poválečné době, a (proto bohužel) tam se přiklánějí k tomu že jsou-li USA světovou velmocí, bude nejlepší podržet se jejich úzu.
Slova pro něž máme mezitím české ekvivalenty, jako např. vzpomínané Peking a čaj, zůstanou v češtině bezproblémová. Slova pro něž jej nemáme, proto doporučuji s OPRAVDU těžkým srdcem psát v anglické transkripci, a pokud je známa jejich výslovnost také v české. Protože opravdu může docházet k tomu že se pak tyto termíny obtížně vyhledávají, s tím se např. já sám potýkám takřka denně...
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Čínský pobřežní obrněnec Ping-Jüen

Příspěvek od jarl »

jarl píše: To byla předzvěst čínské kapitulace, ke které došlo 12. února, kdy admirál Ting spáchal sebevraždu a zbývající pevnosti a válečné lodě padly do japonských rukou. Mezi plavidly, na nichž zavlála vlajka země Vycházejícího slunce, nechyběl ani PING-JÜEN, který nebyl během obléhání vážněji poškozen (přinejmenším jeden důstojník ale v boji zemřel) a noví majitelé jej přejmenovali na HAIJEN.
Japonci ponechali ukořistěným čínským válečným lodím jejich původní jména, která pouze upravili pro fonetický přepis do japonštiny a dokonce na nich zpočátku zůstali i čínští draci - symboly Severního loďstva. Důvodem patrně byla snaha pozvednout vlastní národní hrdost a ponížit odvěkého nepřítele. Stejná praxe už za rusko-japonská války nebyla možná, protože na ruských jménech by si Japonci zlomili jazyky, tudíž pro ukořistěné lodě museli vymyslet nová jména.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Ostatní státy a země“