Pobřežní bitevní lodě třídy Spetsai

Moderátoři: jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Pobřežní bitevní lodě třídy Spetsai

Příspěvek od jarl »

Pobřežní bitevní lodě třídy Spetsai
Obrázek
Válečné námořnictvo novodobého řeckého státu oficiálně vzniklo roku 1828, třebaže Řekové provozovali některá plavidla již během osvobozenecké války proti turecké nadvládě vedené od roku 1821. Zpočátku se jednalo o nepočetnou flotilu, ale Řecko dokázalo poměrně záhy zachytit nástup pancéřových plavidel a v 60. letech 19. století zadalo stavbu dvou obrněných lodí nazvaných BASILEOS GEORGIOUS a BASILISSA OLGA, které obě dosahovaly výtlaku přes 2000 tun. Na další pancéřové lodě si však zdejší námořnictvo muselo počkat více než dvě desetiletí a jedinou větší válečnou lodí spuštěnou na vodu v tomto mezidobí se stal křižník NAURCHOS MIAOULIS sloužící od roku 1881.

Obrázek
Basileos Olga

Největším řeckým námořním rivalem bylo vždy turecké loďstvo, které si dlouhodobě udržovalo značnou převahu, ale situace se začala postupně měnit po roce 1878, kdy byl další rozvoj tureckého námořnictva takřka úplně utlumen a jejich početné válečné lodě pouze nečině kotvily v Istanbulu a postupně chátraly. Za této situace převzala iniciativu flotila řeckého království, jež si koncem 80. let objednala stavbu tří pobřežních bitevních lodí třídy SPETSAI, nazvaných SPETSAI, HYDRA a PSARA, jejichž názvy byly vybrané podle řeckých ostrovů, které se staly centry osvobozenecké války proti Turecku. Stavbu těchto lodí prosadil tehdejší vysoký řecký vládní činitel Charilaos Trikoupis a protože ve zdejším loďstvu tehdy působila francouzská námořní mise, byla stavba nových obrněnců svěřena Francii.

Zakázku realizovala loděnice Compagnie des Société Nouvelle des Forges et Chantiers de la Méditerranée v Granville (Le Havre) a Saint Nazaire (?) mezi roky 1888 až 1892. Maximální délka trupu dosahovala hodnoty 103 m, šířka 15,8 m a ponor činil 6,4 m, kdežto výtlak byl 4885 tun. PSARA se od svých sesterských plavidela lišila tím, že měla tři stožáry, zatímco ostatní lodě pouze dva. Lodě pravděpodobně nesly ještě plachty, stožáry byly opatřené marsy a také se na nich nacházely reflektory. Všechny lodě měly dva komíny rozmístěné poměrně daleko od sebe a mezi nimi stály některé jeřáby, ventilační roury, a početné lodní čluny. Nápadným prvkem lodní architektury se stala masivní příďová dělostřelecká baterie napojená na velitelský můstek a záďová barbeta. Na přídi byly umístěné kotvy a několik zbývajících jeřábů. Lodní trup byl zhotoven z oceli a příčné přepážky jej dělily na třináct samostatných sektorů.

Obrázek
Plánek pobřežní bitevmí lodě Spetsai

Lodní pancíře tvořila kompaudní ocel dodaná společností Creusot. Hlavní pás se táhl po celé délce plavidel a nejsilnější byl ve středolodí, kde jeho tloušťka dosahovala 305 mm a směrem k přídi a zádi se postupně zeslaboval až na 150 mm (podle jiného zdroje na 100 mm). Nad ním se nalézal ještě jeden pás silný 76 mm, který se rovněž táhl po celé délce trupu. Mohutné pancíře o tloušťce 305 mm měla velitelská věž a stejnou ochranou disponovaly i barbety těžkých děl. Dělostřeleckou baterii na přídi chránila vrstva oceli silná od 355 do 305 mm a pancéřovou ochranu dostala i kopule chránící dělo v záďové barbetě. Pancéřová paluba měla sílu 57 mm a její skosené části se napojovaly na boční pancíře.

Celá pancéřová ochrana byla poněkud problematická, neboť hlavní pás se po kompletním vystrojení lodí, pravděpodobně ocitl celý pod čarou ponoru a lodní boky tedy nad úrovní hladiny chránil pouze druhý pás silný toliko 76 mm. Ostatní životně důležité prostory měly pancíře dostatečné síly, ale velké lodní části pancéřovou ochranu zcela postrádaly, takže je mohla vážně ohrožovat i palba dělostřelectva střední ráže. Kladně lze naopak hodnotit použití moderní pancéřové paluby lichoběžníkového průřezu, která se na francouzských lodích dosud nepoužívala.

Obrázek
Pancéřová ochrana

Základem výzbroje byla trojice těžkých děl ráže 274 mm, které vyrobila francouzská zbrojovka Canet. Dvě z těchto zbraní měly délku hlavně pravděpodobně 36 ráží a byly umístěny na střeše barbet v příďovém dělostřeleckém komplexu, zatímco třetí snad mělo délku hlavně 30 ráží a nacházelo se v záďové barbetě stojící v podélné lodní ose. Tato děla vystřelovala projektily o hmotnosti 260 kg, jejichž úsťová rychlost dosahovala 815 m za sekundu.

Sekundární dělostřelectvo dodala rovněž společnost Canet a tvořilo je pět kanonů kalibru 150 mm, které byly všechny umístěny v příďové dělostřelecké baterii (dva vepředu, dva vzadu a jeden na střeše přímo mezi těžkými děly). Hmotnost jejich granátů činila 45 kg a úsťová rychlost činila 519 m za sekundu. Dále řecké lodě nesly i jedno dělo ráže 100 mm usazené na přídi a nezjištěné množství rychlopalných zbraní kalibru 65 mm, 47 mm a 37 mm, rozmístěných podél lodních boků, jež sloužily k odrážení útoků torpédových plavidel a také tři vrhače torpéd o průměru 356 mm.

Obrázek
Salva obrněnce Psara

Nesená výzbroj byla na pobřežní bitevní lodě velmi silná, což dokládá skutečnost, že boční salva složená ze dvou děl ráže 274 mm a tří kalibru 150 mm, vážila nezanedbatelných 655 kg, ale jejímu efektivnímu využití v boji bránilo hned několik závažných nedostatků. Největším handicapem se stala skutečnost, že děla hlavní ráže měla rozdílnou délku hlavně, takže měla odlišné balistické vlastnosti a dostřel, což činilo zbytečné problémy při jejich zaměřování a navíc zůstávala příďová dvojice těchto zbraní naprosto nekrytá před účinky nepřátelské palby (stála volně na střeše barbety), tudíž mohla být v boji snadno zničena. Také umístění veškerého sekundárního dělostřelectva v baterii na přídi zvyšovalo riziko, že nepřátelský těžký granát dokáže proniknout ochranným pancířem a jeho výbuch veškeré tyto zbraně vyřadí z činnosti.

Pohonná jednotka se skládala ze dvou trojčinných expansních parních strojů o celkovém výkonu 6700 koňských sil, jež otáčely dvojicí lodních šroubů. Maximální rychlost dosahovala velmi slušných 17 uzlů (v době Balkánských válek již pouze 12 uzlů), což z nich činilo jedny z nejrychlejších soudobých obrněnců. Běžně vezenou zásobu paliva tvořilo asi 400 tun uhlí, ale v případě nutnosti mohly lodě třídy SPETSAI naložit přes 600 tun paliva.

Původní posádka se skládala z 440 mužů, ale tento počet je pouze orientační a velmi často se měnil. Ze známých osobností, které na nich sloužily, se sluší jmenovat Andrease Miaoulise, který byl potomkem slavného admirála z dob osvobozenecké války a během balkánských válek velel PSAŘE.

Obrázek
Psara

Jednotky třídy SPETSAI patřily mezi největší plavidla svého druhu a rozměrově se nacházely na pomyslné hranici mezi obrněnci pobřežní obrany a plnohodnotnými bitevními loděmi, k nimž bývají někdy řazeny. Teoreticky nesly obstojné pancéřování, mimořádně silnou výzbroj a dosahovaly i velmi vysoké rychlosti. Přesto byla jejich bojová hodnota poněkud problematická, jelikož boční pancíře se většinou nacházely pod čarou ponoru a hlavní dělostřelectvo bylo rozmístěno nevhodným způsobem, jenž neumožňoval využití všech tří těžkých děl v boční salvě a dvě z těchto zbraní navíc postrádaly jakoukoliv pancéřovou ochranu. Také koncentrace většiny těžkého a středního dělostřelectva do prostoru jedné baterie nebyla výhodná, protože reálně hrozila možnost zničení většiny těchto zbraní jedním náhodným výstřelem.

Přesto se jednalo o jedny z nejsilnějších tehdejších pobřežních obrněnců, které se mohly krátkodobě postavit i mnohem větším bitevním lodím sloužícím ve flotilách námořních mocností, jež se vojensky angažovaly ve východní části Středomoří, které mělo být jejich hlavní operační oblastí. Jejich primárním úkolem ostatně nebyl boj s moderními bitevními loděmi, ale získání převahy nad tureckým loďstvem, které sice disponovalo velkým množstvím starších pancéřových plavidel, jež však rychle zastarávala, a v 90. letech 19. století se žádná ze soudobých tureckých lodí nemohla vyrovnat popisovaných plavidlům, takže sila řeckého válečného loďstva po zařazení obrněnců třídy SPETSAI nepochybně velmi vzrostla a Řecko nad svým úhlavním konkurentem získalo kvalitativní převahu.

Historie služby a bojové nasazení:
Jednotky třídy SPETSAI byly zakoupeny pro plánované použití proti tureckému loďstvu a během své kariéry dostaly několikrát příležitost zasáhnout do bojů proti tomuto největšímu řeckému rivalovi. Poprvé se tak stalo v roce 1897, kdy vypukla řecko-turecká válka, během níž si řecké námořnictvo zajistilo nadvládu nad Egejským mořem, protože jádro protivníkova loďstva bylo v tak špatném stavu, že prakticky nebylo schopné bojového nasazení. Řecké loďstvo si však počínalo velmi pasivně a v podstatě pouze zajistilo transport vojenského kontingentu na ostrov Kréta, kde vypuklo povstání proti turecké nadvládě. Těchto akcí se zúčastnily i všechny tři pobřežní bitevní lodě, ale invaze na Krétu vzbudila odmítavou reakci některých velmocí, které zahájily námořní blokádu ostrova, takže k získání Kréty nakonec nedošlo a válka skončila řeckou porážkou.

Obrázek
Spetsai

Po skončení války se všechny popisované jednotky podrobily menší modernizaci, při které pravděpodobně přišly o plachty, a určitých změn zřejmě doznala i lodní výzbroj. Později se PSARA vydala na plavbu do západní Evropy, aby se zúčastnila slavnostní přehlídky v Nice a následně reprezentuje řeckou flotilu i při velké námořní přehlídce pořádané v Portsmouthu při příležitosti korunovace anglického krále Edwarda VII.

Nejslavnější kapitola v historii těchto lodí byla napsána během První balkánské války, kdy Řecko společně s Černou Horou, Srbskem a Bulharskem, využilo oslabení Turecka a připravilo je o většinu jeho evropských držav. Velitelem řeckého válečného námořnictva byl kontraadmirál Pavlos Kountouriotis (Kunduriotis), který svou admirálskou vlajku vztyčil na pancéřovém křižníku GEORGIOOS AVEROFF, jenž většinou operoval společně s pobřežními bitevními loděmi třídy SPETSAI. Tohle nesourodé uskupení tvořilo jádro řeckých sil a během války si udrželo nadvládu nad Egejským mořem. Všechny tři jednotky se nejprve účastnily obsazování jednotlivých egejských ostrovů (nechyběl mezi nimi ani ostrov Psara) a po dobytí Lemnosu se hlavní síly přemístily do zátoky Mudros, kde byla zřízena nová námořní základna umožňující provádět blokádu Dardanel, kterou se turecké námořnictvo pokusilo dvakrát narušit.

Obrázek
Pavlos Kountouriotis

Poprvé vypluli Turci na moře dne 16. prosince 1912 a toho dne byla svedena námořní bitva u mysu Helli. Tato bitva skončila porážkou turecké flotily, jež byla zahnána zpět na základnu, na čemž měl rozhodující podíl řecký vlajkový křižník, třebaže se boje aktivně účastnily i všechny jednotky třídy SPETSAI. Podrobnosti o jejich nasazení jsou velmi kusé, ale je známo že dokázaly poškodit nepřátelský křižník MECIDIYE. Řecké zdroje popírají jakékoliv škody na svých plavidlech, s výjimkou GEORGIE AVEROFFA, ale jiné prameny udávají poškození bitevní lodě SPETSAI, jež se údajně měla z boje předčasně stáhnout.

Druhá námořní bitva byla vybojován 18. ledna 1913 u ostrova Lemnos a skončila rovněž řeckým vítězstvím. Nepřátelské loďstvo utrpělo vážné škody, jež sice způsobil především GEORGIOS AVEROFF, ale zkrátka nevyšly ani starší bitevní lodě, o nichž je známo, že dokázaly nejméně jedním granátem ráže 274 mm zasáhnout bitevní loď MESUDIYE, na níž vypukl požár a těžce poškozená loď musela opustit bojiště s několika zničenými děly a desítkami z boje vyřazenými členy posádky. V této bitvě byla pravděpodobně znovu poškozena i SPETSAI, třebaže řecké zdroje nic takového nepotvrzují.

Po porážce v bitvě u Lemnosu Turecko na další výpady na Egejské moře rezignovalo a jeho jádro už do dalších bojů nezasáhlo. Na moři však už od 13. ledna operoval turecký křižník HAMIDIYE, který velmi úspěšně napadal řecké námořní komunikace v Egejském, Jónském, Jaderském a Středozemním moři. Do marné honby za odvážným korzárem se postupně zapojilo mnoho řeckých válečných plavidel, mezi nimiž nechyběly ani některé pobřežní obrněnce třídy SPETSAI. Snaha o dopadení nepřátelského křižníku však byla marná a HAMIDIYE svou činnost nakonec ukončil v Rudém moři pro zásobovací potíže a opotřebení kotlů. Řecké loďstvo však až do konce války střežilo severní ústí Suezského kanálu a součástí tohoto blokádního uskupení se stala i PSARA.

Obrázek
Spetsai

O několik let později vypukla První světová války, které se politicky rozpolcené Řecko zpočátku neúčastnilo, ale Dohoda na něj vytvářela nevybíravý nátlak a často svévolně narušovala jeho neutralitu. Vrcholem tohoto snažení se v roce 1916 stala přímá vojenská intervence, což vedlo k obsazení hlavní řecké námořní základny v Pireu, kde se Francouzi zmocnili takřka celého zdejšího loďstva včetně všech tří pobřežních bitevních lodí. Francouzi zabavili všechny řecké torpédovky a torpédoborce, ale o beznadějně zastaralé obrněnce zájem neprojevili, jelikož jejich bojová hodnota byla mizivá a francouzské loďstvo mělo dostatek vlastních podobných plavidel. Proto se všechny tři jednotky později dostaly do vlastnictví nové řecké vlády, jež se zapojila do války na straně Dohody a provozovala i vlastní válečné námořnictvo. Zastaralé obrněnce se do žádného bojového kontaktu s nepřítelem nedostaly a byly využívány pouze k obraně vlastního pobřeží.

První světová válka skončila v roce 1918, ale Řecko brzy obnovilo nepřátelství s Tureckem a následný konflikt se vlekl až do roku 1922, kdy skončil řeckou porážkou. I této války se účastnily popisované bitevní lodě, ale jejich nasazení bylo spíše symbolické, jelikož Turecko v té době prakticky nemělo žádné bojeschopné námořní síly. Po skončení tohoto konfliktu byly vyřazeny z aktivní služby a nadále sloužily jako školní a ubytovací plavidla. K jejich konečnému vyřazení došlo na přelomu 20. a 30. let.

Technické parametry:
Délka: 103 m.
Šířka: 15,8 m.
Ponor: 6,3 m.
Výtlak: 4885 tun.
Výkon strojů: 6700 koňských sil.
Rychlost: 17 uzlů.
Pancéřování:
Hlavní pás: 305 až 150 mm.
Horní pás: 76 mm.
Barbety: 305 mm.
Velitelská věž: 305 mm.
Dělostřelecká baterie: 355 až 305 mm.
Paluba: 57 mm.
Výzbroj:3 x 274 mm, 5 x 150 mm, plus nezjištěné množství malorážních zbraní a tři torpédomety.
Posádka: 440 mužů.

Použité zdroje:
http://www.battleships.spb.ru/
http://www.battleships.ru/index.htm
http://www.wikipedia.org/
http://www.cityofart.net/bship/site_nav.html
http://www.agenziabozzo.it/
http://navalhistory.flixco.info/H/bx53056/1668/r0.htm
http://greek-war-equipment.blogspot.com ... psara.html
Naposledy upravil(a) jarl dne 14/8/2010, 00:34, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
major.plk
rotný
rotný
Příspěvky: 90
Registrován: 22/9/2009, 10:07
Bydliště: liptákov

Příspěvek od major.plk »

Tady přidám snímky zadní dělové věže obrněnce třídy Spetsai

Obrázek

Obrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Děkuji, jsou to moc pěkné obrázky, které jsem sám nikde nenašel.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
major.plk
rotný
rotný
Příspěvky: 90
Registrován: 22/9/2009, 10:07
Bydliště: liptákov

Příspěvek od major.plk »

Ještě pár obrázků
je zřejmé že jednotlivé lodě se po modernizaci lehce lišily v rozložení stožárů a dalších detailech.

Obrázek

pobřežní bitevní loď Hydra třídy Spetsai po přestavbě

Obrázek

pobřežní bitevní loď Hydra třídy Spetsai po přestavbě

Obrázek

Model obrněnce Hydra - třída Spetsai - stav před přestavbou

Obrázek

pobřežní bitevní loď Psara třídy Spetsai po přestavbě

Obrázek

pobřežní bitevní loď Psara třídy Spetsai po přestavbě


Obrázek

pobřežní bitevní loď Psara třídy Spetsai po přestavbě
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Jen malá poznámka: Lodě se jmenovaly Vasilisa Olga a Vasileos Georgious. Chyba pravděpodobně vznikla při přepisu z alfabety, což je dost zákeřné písmo.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
major.plk
rotný
rotný
Příspěvky: 90
Registrován: 22/9/2009, 10:07
Bydliště: liptákov

Příspěvek od major.plk »

Martin Hessler píše:Jen malá poznámka: Lodě se jmenovaly Vasilisa Olga a Vasileos Georgious. Chyba pravděpodobně vznikla při přepisu z alfabety, což je dost zákeřné písmo.
Ono to je těžší. Basileos je Basileos a ne Vasieleos - tj. Basileos je řecky král.
Zatímco Basilisa se v tomto případě opravdu vyslovuje jao Vasilisa ( i když tak nějak BV , no něco takové prostě v češtině není. Naopak v ruštině je to potom docela normální V, tedy Vasilisa , Vasilij atd.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Zajímavá připomínka. Názvy lodí ve tvaru Basileos Georgious a Basilissa Olga jsou převzané z anglicky psaného webu (je to ten uvedený v použitých zdrojích na druhém místě. Uvádění názvů řeckých lodí v anglické terminologii je sice nesprávné, ale řecká abeceda je pro nás takřka nesrozumitelná a české názvosloví neznám.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Tyto zajímavé vychytávkové články se mi líbí stále více. Ta posldní kolorovaná phlednice je nádherná. Takovou věc bych si i dal v obýváku na stěnu.

Je zajímavé, že osudy pobřežních bitevních lodí jsou si hodně podobné - byli tak nějak skoro na nic.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

Pátrači podle mě za to může tak trochu jednoúčelnost. Standardní obrněná loď pobřežní ochrany měla moc malý akční rádius, aby se dala použít rozumně v koloniích (obvzlášť proto jsou lodě třídy Admiral Ušakov v 2.tichomořské eskadře projevem nedostatku plnohodnotných bitevních lodí) a hodily se jedině na hlídání domácích vod. Proto třeba Británie a Francie nikdy žádně poobřežní obrněné lodě nepostavily a používaly na hlídání pobřeží starší bitevní lodě. Navíc jak se ukázalo k ochraně pobřeží se skoro víc hodí miny a pobřežní baterie, doplněné torpédovkami. Navíc většina pobřežních obrněných lodí byla dokončena nejpozději na konci 19. století a než se dostaly do války byly již zastaralé.
Pokud budeme považovat rakousko-uherské lodě třídy Monarch za obrněné lodě pobřežní ochrany, tak to byly asi nejlépe využívané lodě této kategorie. Mnohem častěji jsou, ale řazeny mezi normální bitevní lodě, takže je dost sporné zda si tento titul zaslouží.
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

to Tkuh: dovolím si nesouhlasit. Francie pobřežní bitevní lodě stavěla - třídy Bouvines, Terrible a osamocený Henri IV. To co tvrdíš, píše Hynek+Klučina ve Válečných lodích 2, ale když on tam má spoustu chyb, tohle je jedna z nich...

Právě do doby, než došlo k buřlivému rozvoji torpéd a min, to byla velmi rozumná alternativa zejména pro chudší státy - mít relativně levnou loď s těžkými děly. Což byl podle mě přesně důvod pro Řeky. Nehledě k tomu, že než se objevily dreadnoughty, tak nebyly ani moc slabší, než "klasické" bitevní lodě. Ostatně i poté byly finance dobrým důvodem k jejich stavbě - švédské lodě tř. Sverige jsou asi tím nejlepším, co v dané kategorii vzniklo, jak z hlediska pancéřování, tak i výzbroje a rychlosti. A všechny dohromady stály jen o málo víc než jeden těžký křižník, pro který by stejně neměli využití. Finská tř. Ilmarinen a Thajská Sri Authia byly spíše plovoucí dělostřelecké baterie a dánský Niels Juel postrádal těžká děla, ale evidentně zde pro některé země byly důvody je stavět i mezi válkami. Až letectvo tomu udělalo konec, ale to ostatně i bitevním lodím, jako takovým.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

No, s těma Francouzema má Tkuh v podstatě pravdu. Když admirál Aube definoval a prosadil svou strategii "jeune ecole", Francouzi ho poslechli a žádné bitevní lodě asi deset let nestavěli. Znovu začali až po Aubeho smrti v roce 1890 právě třídou Bouvines.
さようなら。
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

Bublifuk :no jak už jsem psal výše tak ono je dost těžké rozlišit klasickou bitevní loď od té pobřežní. Já to nerad dělám, ale zde jsem se do toho pustil a moc se mi to zjevně nepovedlo :D To období po WWI není zrovna moje gusto. Ale jestli ta finská Ilmarinen a thajská Sri Authia byli jen plovoucí baterie tak to byly vlastně takový monitory :lol: :lol:
A teď už vážněji: když jsem psal, že než se dostaly do boje již zastaraly tak to se vlastně stalo všem lodím z doby před Dreadnoughtem během WWI, a ty norské, dánské a finské pak myslím, že stejně v boji k ničemu nebyly, protože se do něj dostaly až právě ve WWII, kde kralovalo letectvo. A to že se to stavělo, nemusí vždy znamenat, že to bylo rozumné řešení, o tom nás již mnohokrát přesvědšila historie, ale třeba se mýlím a fakt to bylo užitečné.
A ty co byly postaveny dřív než vznikly torpéda a miny byly asi užitečné, ale to co jsem psal bylo myšleno k období WWI, a navíc pokud vím tak předtím nedostaly moc možností projevit svojí kvalitu, rozhodně ne proti rovnocennému protivníkovi. V tomto trochu vybočovaly balkánské války, kdy ani jedna strana neměla žádné super lodě a proto vlastně tyto obrněnce deklasoval a předčil jeden pancéřový křižník. A pak vlastně trochu i rusko-japonská válka, ale tam lodě třídy Admiral Ušakov byly jen do počtu.
Doufám, že při své skeptické náladě jsem nezapomněl na nějakou jinou významnou válku :roll:
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

to Tkuh: Tak od monitorů je odlišovala existence klasického trupu, takže lepší nautické vlastnosti, a pak o fous větší rychlost. 8-) Jinak pokud si o nich neslyšel, tak se mrkni např. na tento server: /www.warshipsww2.eu/.

Jinak máš vlastně pravdu, jen bych podotkl, že byly prostě levnější i než právě ten pancéřový křižník. A není to jen o stavbě, je to o provozu, počtu posádky atd. To všechno jsou taky peníze, žejo. Proto se stavěly. Kdyby to šlo, tak má dreadnoughty každý, ale bylo to o penězích a zase o penězích.
Krom toho si řada z nich zabojovala - francouzský Henri IV. se dost osvědčil při ostřelování Turků při jejich ofensivě k Suezu, byl i na Gallipoli, kde toho ovšem pravda moc nenastřílel. Němci v letech 14-15 využívali lodě tř. Siegried taky celkem intenzivně na Baltu, Britové užívali upravené norské lodě tř. Björgvin, které stavěli a po vypuknutí války zabavili, při ostřelování Flander... Mimochodem zase racionalita - měly těžká děla, takže to bylo celkem účinné, a kdyby najely na minu, tak by ta ztráta nebyla zdaleka tak bolestivá, než kdyby to byla klasická bitevní loď....
Jo, bod pro Tebe, potlesk pro Tebe, Britové je oficiálně vedli jako monitory. :)
Omlouvám se Jarlovi, je to trochu OT.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Odpovědět

Zpět na „Ostatní státy a země“