První asijské barbetové obrněnce

Moderátoři: jarl, Pátrač

Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

První asijské barbetové obrněnce

Příspěvek od jarl »

První asijské barbetové obrněnce

Obrázek

Část první
V Číně vládla od r. 1644 mandžuská dynastie Čching. Obrovská, lidnatá a po dlouhou dobu téměř soběstačná země, se izolovala před vnějšími vlivy, takže ještě počátkem 19. století mohli evropští obchodníci navštěvovat pouze přístav Kanton a jenom Portugalci měli zvláštní postavení v Macau. Nejvýznamnějším zahraničním obchodním partnerem byla Velká Británie reprezentovaná mocnou Východoindickou společností, přičemž v Evropě panoval hlad po čaji, hedvábí a porcelánu, ale obchodníci postrádali komoditu, s níž by prorazili na čínském trhu. Teprve koncem 18. století v Říši středu prudce vzrostla poptávka po indickém opiu a brzy už hodnota importu výrazně převýšila příjmy z vývozu.

Za tuto drogu však čínští obchodníci museli platit stříbrem, což vedlo k znehodnocení měny a k ožebračování zemědělců, načež úřady postavily obchod s opiem mimo zákon. Ilegální dovoz vedl ke sporům mezi Brity a Číňany, které vyústily v r. 1839 v tzv. první opiovou válku. Vítězný Albion sice nedosáhl zrušení zákazu obchodování s opiem, ale získal kolonii Hongkong, obchodníci mj. dosáhli snížení celních poplatků a otevření pěti čínských přístavů (1), načež si na Pekingu podobné smlouvy vymohly i Paříž s Washingtonem. Nedodržování dohod a čínské snahy potírat obchod s opiem vedly k dalším dvěma konfliktům s Británií a Francií, které skončily v r. 1860 vítězstvím Evropanů, kteří získali další výsady.

Obrázek
Čínská ozbrojená džunka z období opiových válek

Vládci Říše středu si museli neochotně připustit, že jejich země už není pupkem světa a pokusit se po vzoru „bílých ďáblů“ vybudovat základní infrastrukturu a ozbrojené síly, které by dokázaly zajistit jejich nezávislost. Jedním z nejdůležitějších úkolů byla výstavba válečného loďstva, neboť všechny potenciální nepřátele (s výjimkou Ruska) oddělovalo od Číny moře. Bohužel zdejší hospodářské reformy zahájené v r. 1861 byly polovičaté a netěšily se podpoře většiny společnosti, ani císařského dvora, takže jejich efekt se ještě před koncem 19. století vytratil a Čína zůstala zaostalou, polofeudální zemí, vydanou napospas dravým mocnostem. Ostatně o jejich neúspěchu svědčí fakt, že zdejší železniční tratě měřily v r. 1894 v úhrnu pouhých 364 km!

Jedním z vykonavatelů politiky sebeposílení, byl hodnostář Li Hung-čchang. Li se stal vládcem východních provincií, které se pokoušel „westernizovat“ po vzoru rychle se rozvíjejícího Japonska. Z jeho iniciativy zakládali moderní loděnice, zbrojovky a železnice, jejichž provoz mu přinášel finance, jichž částečně použil na výstavbu vlastní armády školené německými instruktory, a budování tzv. Severního loďstva (2), jemuž velel admirál Ťing Džu-čchang.

ObrázekObrázek
Místodržící Li Hung-čchang a lodní konstruktér Rudolph Haack

To původně sestávalo z ozbrojených plachetních džunek, vhodných leda k pronásledování pirátů, ale nyní měla jeho pancéřové jádro tvořil dvojice barbetových obrněných lodí (tehdy je oficiálně označovali jako pancéřové korvety) nazvaných ŤING-JÜEN a ČCHEN-JÜEN, které představovaly odpověď na japonské jednotky KONGÓ, HIJEI a FUSÓ objednané ve Velké Británii. Hlavním zdrojem financí pro jeho výstavbu však byl námořní fond (kam plynulo 40 % vybraných námořních cel), z něhož měli (dle Olendera) pro potřeby Severního loďstva každoročně uvolnit zhruba 2 miliony taelů (3).

Ve Fu-čou Číňané s francouzskou pomocí vybudovali velký arsenál s loděnicí, kde mj. od r. 1883 stavěli pobřežní obrněnec PING-JÜEN, ale realizaci popisovaných jednotek svěřili štětínské společnosti Vulcan. Jistě, ve Francii a zejména ve Velké Británii sídlily renomovanější loďařské závody, ale Li Hung-čchang preferoval německé dodavatele, neboť Berlín, na rozdíl od Paříže a Londýna, zatím neusiloval o získání kolonií na úkor Říše středu, tudíž se jevil jako perspektivnější obchodní partner. Jako první jej na možnost stavět válečné lodě v Německu už v polovině sedmdesátých let upozornil císařův vyslanec v Pekingu M. von Brandt, a protože jeho slova padla na úrodnou půdu, účastnil se čínský legát v r. 1877 ve Štětíně slavnostního spuštění na vodu obrněnce SACHSEN a čínští činovníci si s ochotným souhlasem velení Císařského námořnictva prohlédli zdejší loděnice a začali najímat německé odborníky ochotné sloužit v Severním loďstvu. Viděno z retrospektivy, můžeme konstatovat, že neprohloupil, jelikož nedávno sjednocené Německé císařství sice doposud provozovalo pouze skromné námořní síly, ale zato disponovalo kvalitními projektanty a loděnicemi, takže Čína za svoje nemalé peníze (každá jednotka stála zhruba 1 milión taelů tj. v přepočtu asi 6,2 milionů německých zlatých marek či 370 000 liber šterlinků), obdržela odpovídající protihodnotu.

Obrázek
Podélný řez trupem, na němž je dobře vidět umístění strojovny a kotelen, stejně jako diagonální rozmístění těžkých děl

Původně mělo Severní loďstvo v Německu získat dokonce tři sesterské jednotky, ale nakonec se z finančních důvodů muselo spokojit s dvojicí obrněnců a chráněným křižníkem ČCH-JÜAN. Kontrakt podepsali v prosinci 1880, respektive v květnu 1881 a Čína je oficiálně převzala v říjnu 1885. Projekt vypracoval hlavní konstruktér loděnice Vulcan inženýr Rudolph Haack, jenž si vzal za vzor německé obrněnce třídy SACHSEN, ale rozmístění primárního dělostřelectva a systém pancéřování napodobovalo britskou věžovou loď INFLEXIBLE.

Byly to dvoukomínové lodě se dvěma bojovými stěžni (bez oplachtění) opatřenými marsy a výložníky, ale nejmarkantnější prvky představovaly čtyři dělostřelecké kopule a dvě parní barkasy usazené na rostrech ve středolodí. Jako stavební materiál použili ocel a železo a projektanti lodě opatřili klounem o délce 3 m, jehož hrot se skrýval 3,5 m pod hladinou. Trupem se dvěma bočními kýly se táhly dvě paluby a obrněnce byly mezi svislicemi dlouhé 91,2 m a jejich největší délka činila 93,88 m, kdežto šířka 18,3 m a ponor 6,1 m. Normální výtlak dosahoval 7400 tun a plný 7670 tun. V předolodí visely na řetězech čtyři kotvy (lodě jich nesly celkem šest) k jejichž obsluze sloužily dva navijáky a elektřinu pro vnitřní osvětlení a dva reflektory (síť měla napětí 62 voltů) vyráběla parní dynama o výkonu 70 koňských sil. Ovládání kormidla usnadňovala hydraulika, ale v případě jejího selhání se s ním musela posádka „poprat“ ručně. Taktická otočka při rychlosti 12 uzlů měla poloměr zhruba 270 m.

Obrázek
Viktoriánským nátěrem natřený Ťing-jüen vplouvá do suchého doku v Port Arturu

Velké čínské válečné lodě z konce 19. století dostaly tzv „viktoriánský“ nátěr (viz obr. č. 1); pod úrovní vodorysky byly cihlově červené, boky nad čarou ponoru natřeli černou barvou, stěžně, ventilátory, kopule středních děl a komíny do daleka zářily žlutě, kdežto nástavby, paluby a záchranné čluny byly bílé. Příslušnost k Severnímu loďstvu dokládal drak namalovaný na přídi.

Kompaundní pancíře měly hmotnost 1451 tun a zhotovila je ocelárna v Dillingenu. Základem ochrany byla citadela ve středolodí; její stěny tvořily pancíře silné odspodu 152 (?), 356 a 254 mm, a nejsilnější pás dosahoval šířky 2,9 m a délky 43,5 m, přičemž ponořená část měřila 1,5 m. Připevnili je na podložku s teakového dřeva a zepředu a zezadu je ukončovaly 356mm (?) pancéřové přepážky. Citadelu nahoře kryla plochá 76mm pancéřová paluba, na kterou navazovaly karapasy o stejné tloušťce táhnoucí se až k přídi a zádi. Reduta (dvojice spojených barbet) byla dlouhá 21,4 m a tvořily jí pancíře silné 152 až 305 mm. Barbety dostatečně chránily podavače munice, ale shora kryly těžká děla pouze kopule silné 25,4 mm. Stěny kopulí pro zbraně střední ráže dosahovaly tloušťky 51 mm, ale stropy byly silné toliko 10 mm. Velitelská věž měla 203mm (podle jiných zdrojů 305mm) pancíř.

Obrázek
Schéma pancéřování dle Suligy

Konstruktéři se zaměřili na ochranu životně důležitých prostor jako muniční sklady, kotelny a strojovny, tudíž větší část lodních boků pancéřování postrádala. Odolnost čínských obrněnců vůči nepřátelské palbě však zvyšoval propracovaný systém pasivní ochrany, neboť množství podélných a příčných přepážek členilo trup pod spodní palubou na více než 200 vodotěsných úseků, k čemuž je nutné připočíst ještě 24 bočních koferdamů naplněných korkem, 16 uhelných jam a dalších 23 oddílů nad touto palubou spojených vodotěsnými dveřmi.

To v kombinaci se silnými pancíři činilo z těchto jednotek odolné a těžko potopitelné lodě, třebaže během čínsko-japonské války se ukázala jejich Achillova pata. Tenké kopule mohly dělostřelce ochránit toliko před střepinami a malorážními projektily, zatímco granáty střední ráže jimi snadno pronikaly a jediná exploze mohla vyřadit celou obsluhu. Proto Číňané po draze zaplacených zkušenostech z bitvy u Asanu kopule na většině lodí odstranili a nahradili je pytli s uhlím.

Obrázek
Kruppovo námořní dělo ráže 305 mm vzor 1880

Primární výzbroj představovaly čtyři zezadu nabíjené Kruppovy kanóny ráže 305 mm vzor 1880 o délce hlavně 25 ráží. Jejich hmotnost byla 31,5 tun a vystřelovaly projektily o váze 329 kg, přičemž úsťová rychlost činila 500 m/s (Balakin udává 535) a maximální dostřel 7800 m. Protipancéřové granáty dokázaly při zkušebních střelbách na krátkou distanci prorazit 490mm desku z kovaného železa, což tehdy stačilo na všechny prvoplánové protivníky. Kadence palby činila zhruba jeden výstřel za tři minuty, ale v bojových podmínkách pochopitelně klesala. Ovládání těžkých děl usnadňovala hydraulika a v případě nouze je bylo možné obsluhovat manuálně.

Kanóny usadili na dvě diagonálně rozmístěné barbetové otočné platformy; ve starší literatuře se traduje, že na ŤING-JÜEN byla předsazená levá barbeta, kdežto na ČCHEN-JÜEN pravá, ale moderní autoři (4) většinou uvádí, že jde o omyl a na obou jednotkách byla předsazená pravá barbeta, což jak se zdá potvrzují i jejich fotografie a replika ŤING-JÜENU zhotovená Číňany počátkem 21. století. Diagonální uspořádání umožňovalo silnou palbu směrem vpřed, což bylo výhodné pro přípravu klounového útoku, ale pro boj v kýlové linii se nehodilo, jelikož střelba přes protilehlý bok byla možná jenom v úzkém palebném sektoru (5) a mohlo při ní dojít k poškození nástavby, velitelské věže, nebo kopule na opačném boku (6).

Obrázek
Model kopule s těžkými děly

Ostatně Bělov s odvoláním na nejmenovaného korespondenta deníku „The Times“ píše, že při zkušebních střelbách se „posádka i návštěvníci museli držet zábradlí, ucpat si uši vatou a jeden člověk se neudržel na nohách. Došlo k poškození zábradlí a nábytku, jehož úlomky si mnozí z pozvaných hostů odnesli jako suvenýr, rozbilo se hodně skla a z uhelných jam kvůli otřesům vyletěly kusy uhlí.“ Střelba z těžkých kanónů zkrátka přinášela spoustu nepříjemných druhotných efektů a kašlajícím a slzícím dělostřelcům, uvězněných ve špatně větraných kopulích naplněných zplodinami, nebylo co závidět.

I sekundární výzbroj vyrobili u Kruppa. Tvořily jí pouhé dva 150mm kanóny vzor 1880 s délkou hlavně 35 ráží, usazené v podélné lodní ose na přídi a zádi. Vážily 4,75 tun a jejich projektily dosahovaly hmotnosti 51 kg a dostřel díky zvýšené elevaci činil 11 000 m. Úsťová rychlost byla 530 m/s a granáty prorážely železnou desku silnou 320 mm. Rychlost palby činila jednu ránu za minutu a díky výhodnému umístění měly mnohem širší palebné pole než hlavní výzbroj, což částečně kompenzovalo jejich nízký počet.

Obrázek
Příďová kopule s dělem ráže 150 mm

Lodě nesly i lehká děla určená k použití na parních barkasách a k odrážení útoků torpédovek, jejichž počet se v průběhu služby měnil. Na palubě stály dvě 75mm Kruppova desantní děla, jejichž střely vážily 4,3 kg, a jak se zdá, krátce po vstupu do služby nesly obě jednotky i osm (?) revolverových děl systému Hotchkiss ráže 37 mm, umístěných na marsech a na nástavbě. Ty dokázaly za minutu vychrlit až 60 projektilů a dostřel činil asi 2800 m. Jak stoupal počet torpédových nosičů ve flotilách potenciálních nepřátel, přibývalo na čínských lodích i malorážních děl, a Pastuchov uvádí, že v únoru 1895 jich ČCHEN-JÜEN nesl 17 kusů (7).

Třebaže bylo zřejmé, že samohybná torpéda se pro použití na těžkopádných obrněncích nehodí, umísťovali konstruktéři jejich vrhače i na jednotky této kategorie, takže nepřekvapí, že nechyběly ani na těchto lodích. Pravděpodobně se jednalo o německá 350mm (podle jiných zdrojů 356mm) torpéda Schwartzkopff; přičemž dvě nadhladinové boční „roury“ namontovali ve středolodí a jednu v podélné lodní ose na zádi (podle jiných zdrojů na přídi). Žádný pramen neuvádí jejich parametry, ale Japonci v r. 1884 zakoupili od stejného výrobce torpéda dlouhá 4,57 m, jejichž bojová hlavice vážila 21 kg a dostřel při rychlosti 22 uzlů činil 400 m.

Obrázek
Zahraniční instruktoři školí čínské obsluhy torpédometů

Tehdejší pancéřové lodě často nesly i miniaturní torpédovky, takže i čínské jednotky dostaly dvojici těchto plavidel. Zhotovili je ze železa a dodal je německý Vulcan. Jejich délka byla 19,70 m, šířka 2,62 m, ponor 1,07 m a výtlak 15,705 tun. Páru vyráběl jeden lokomotivový kotel a stroj o výkonu 200 koňských sil jim zajišťoval rychlost 15 uzlů. Výzbroj sestávala ze dvou pevných torpédometů o průměru 350 mm a jednoho lehkého děla. Spuštění na vodu prováděli pomocí výložníků na zadním stěžni, ale zdlouhavá a obtížná manipulace znesnadňovala jejich bojové nasazení, takže většinou pouze zabíraly místo a počátkem 20. století konstruktéři tuto myšlenku opustili, byť s nimi Japonci ve válce s Ruskem zaznamenali určité úspěchy.

Výzbroj byla silná a pohled do ústí těžkých děl budil náležitý respekt, stejně jako hmotnost boční salvy, která nominálně činila 1418 kg, ale kvůli diagonálnímu uspořádání to v reálu bylo většinou 760 kg, což přesto byla nemalá hodnota, která v kombinaci s velkou průbojností Kruppových kanónů, dělala z čínských obrněnců obávané protivníky.

Obrázek
Obrněnec Čchen-jüen

V muničních komorách skladovali 200 granátů ráže 305 mm několika typů, nezjištěný počet projektilů pro střední a lehká děla a 21 torpéd. Bohužel kvalita munice představovala další slabinu čínských obrněnců, jelikož náhradu za spotřebované původní granáty dodávali místní „podnikatelé" kteří nadřadili zisk nad národní zájmy a mnohé projektily nechávali místo trhavinou plnit např. cementem či pískem!

Pohonnou jednotku tvořily dva horizontální tříválcové parní stroje s dvojitou expanzí, otáčející dvojicí čtyřlistých lodních vrtulí, pro něž vyrábělo páru osm válcových kotlů s pracovním tlakem pět atmosfér. Kontrahovaný výkon činil 6200 koňských sil, ale ŤING-JÜEN dosáhl při zkušební plavbě výkonu 7200 koní, což stačilo k dosažení rychlosti 15,384 uzlů, a jejich kolegové při téže příležitosti dokázali ze strojů vymáčknout dokonce 7400 koňských sil a ČCHEN-JÜEN plul rychlostí 15,4 uzlů! Pravda, tyto rekordy zaznamenaly za ideálních podmínek se zkušenou německou obsluhou a běžně dosahovaly oba obrněnce výkonu strojů kolem 6000 koní a tehdy slušné rychlosti 14,5 uzlů, což bylo o půl uzle víc než nasmlouvaná hodnota.

Obrázek
Modely čínských obrněnců ve viktoriánském nátěru

Stroje byly v jedné strojovně, kde je od sebe oddělovala překážka, zatímco kotle podle Balakina umístili do dvou kotelen, přičemž do každé vestavěli podélnou přepážku. Normální zásoba paliva sestávala z 650 tun uhlí, ale posádka mohla v případě potřeby naložit dalších 350 tun, což umožňovalo doplavbu 4500 námořních mil při hospodárné rychlosti 10 uzlů (8). Práce topičů byla na všech vojenských i civilních lodích namáhavá a nelehký úděl měli i přidavači zajišťující plynulý přísun uhlí k topeništím, přičemž museli dohlížet, aby je odebírali rovnoměrně, jinak mohlo dojít k nežádoucímu bočnímu náklonu. „Jejich svět byl strašidelný, dokonce ještě chaběji osvětlený a hůř větraný než jejich ubikace,“ píše D. Butler „přičemž teplota se pohybovala od spalovacího žáru u dveří topeniště po chlad prostor vzdálených uhelných zásobníků zchlazených mořem.“

V době před francouzsko-čínskou válkou, představovaly hlavního dodavatele paliva pro čínské válečné námořnictvo doly na ostrově Tchaj-wan, kde v r. 1883 vytěžili 40 000 tun uhlí, ale velká vzdálenost od Žlutého moře a nízká kvalita zdejšího uhlí, přiměli Li Hung-čchanga poohlédnout se po jiném zdroji paliva pro sílící Severní loďstvo a zahájit těžbu na Šantungském poloostrově.

Obrázek
Obrněnec Ťing-jüen ve Štětíně

Silně vyzbrojené, dobře pancéřované a dostatečné rychlosti dosahující ŤING-JÜEN a ČCHEN-JÜEN změnily poměr sil na Dálném východě, protože žádná mocnost neprovozovala v těchto vodách silnější jednotky, a pohled na mocně dýmající obrněnce plující v čele Severního loďstva, vyvolával dojem, že Čína ovládá Žluté moře a časy, kdy se kořila „zahraničním barbarům“ patří minulosti. Jenomže tato iluze se za deset let rozplynula jako sen kuřáka opia a nastalo kruté vystřízlivění.

Kvalita popisovaných lodí vynikne zejména při srovnání s japonskou konkurencí, jejíž nejsilnější jednotkou byl v polovině osmdesátých let 19. století kasematní obrněnec FUSÓ (9) o výtlaku 3717 tun. Jeho pancíře dosahovaly tloušťky nanejvýš 229 mm, primární výzbroj tvořily 4 Kruppovy kanóny ráže 240 mm a stroje o výkonu 3500 koňských sil stačily k dosažení rychlosti 13 uzlů.

Jenomže války nevyhrávají zbraně, ale lidé kteří je obsluhují a kvalita posádek byla největším handicapem čínského námořnictva. Posádky obou obrněnců tabulkově čítaly 34 důstojníků a 295 poddůstojníků a námořníků, přičemž na ŤING-JÜENU, sloužícímu jako vlajková loď Severního loďstva, pobýval i admirál Ťing a jeho štáb, ale v reálu se těchto stavů dosáhnout nepodařilo. Jak na lodě montovali další zbraně, navyšovaly se i posádky, takže před čínsko-japonskou válkou papírově na každou loď připadalo přes 350 mužů. Velitel a vyšší důstojnici měli k dispozici pohodlné kajuty a společenský salónek, zatímco prostí lodníci spali na ubytovací palubě v závěsných lůžkách stejně jako jejich kolegové v ostatních marínách.

Obrázek
Posádka čínského křižníku

Důstojníci většinou absolvovali námořní akademii ve Fu-čou (podle Pastuchova se označovali jako klika Min), ale Li Hung-čchang inicioval vznik námořního učiliště v Tiencinu a specializované školy provozovali i v dalších přístavech. Na výuku dohlíželi dobře placení zahraniční odborníci (v Tiencinu kupř. Američan Philo McGiffin) a kandidáti na důstojnické posty museli nejprve projít čtyřletým kurzem, kde mj. studovali angličtinu, fyziku, zeměpis či navigaci, aby se poté další dva roky (ve Fu-čou dokonce pět let) školili na výcvikových lodích, a někteří důstojníci a strojníci absolvovali i studijní pobyty v Evropě nebo USA. Námořníci se rekrutovali z mladíků ve věku od 16 do 18 let, museli projít zdravotní prohlídkou a požadovala se po nich alespoň základní gramotnost. Poté prošli ročním výcvikem a teprve pak je přidělili na válečné lodě.

Z výše popsaného by mohl vzniknout dojem, že čínští důstojníci i námořníci prošli kvalitní přípravou, ale opak byl pravdou. Výcvik posádek zůstal na nízké úrovni, a navzdory působení zahraničních instruktorů, Severní loďstvo takticky vycházelo ze zastaralých poznatků a zdaleka nedosahovalo evropského, ba ani japonského standardu. Při odsazování velitelských míst kvetl protekcionizmus a námořnictvem prorůstala korupce v Evropě nepředstavitelných rozměrů. Důstojníci i námořníci si při každé příležitosti usnadňovali službu, povinnosti vykonávali liknavě a mnozí vědomě rezignovali na snahu osvojit si požadované dovednosti, což se projevilo zejména u kvalifikovaného personálu jako byli dělostřelci, minéři, strojníci či torpédisté. Námořníci byli nestydatě okrádáni svými nadřízenými a dodavateli, kterýžto nešvar gradoval od konce osmdesátých let, kdy dvořané zpronevěřili fondy určené pro výstavbu loďstva.

Obrázek
Mladý Philo McGiffin

Pravda, ŤING-JÜEN a ČCHEN-JÜEN představovaly chloubu čínské floty, takže jejich posádky měly lepší výcvik a disciplínu než činil obecný průměr, ale ani tato „elita“ se nemohla měřit s námořníky žádného potenciálního soupeře. Jedno však zdejším posádkám upřít nelze. Boji se rozhodně nevyhýbaly a McGiffin počátkem čínsko-japonské války hrdě napsal: „Nevěřte těm, kdo se budou vysmívat čínským námořníkům. Jsou odvážní, vysoce disciplinovaní, plni nadšení a budou bojovat s Japonci, svými dědičnými nepřáteli, lépe než kdokoliv jiný.“ Ano, zákeřný způsob jakým námořnictvo Země vycházejícího slunce zahájilo bojové operace, mužstvo stmelil, ale ani vzedmutá vlna entuziasmu nemohla vynahradit jejich nedostatky a oni za předchozí liknavost draze zaplatili. Krví a životy!

Poznámky:
(1) Byly to Kanton, Fu-čou, Šanghaj, Ning-po a Amoy.
(2) Čínské námořnictvo netvořilo v tomto období jeden celek, ale formálně se dělilo na Severní a Jižní loďstvo, přičemž pod Jižní spadaly i další de facto samostatné formace.
(3) Tael je stříbrná mince (či její ekvivalent) o hmotnosti necelých 38 gramů.
(4) Uvádějí to Pastuchov, Walczyk, Balakin a Wright.
(5) Bělov kupř. píše, že děla na pravoboku mohla pálit přes protilehlý bok pouze v palebném sektoru 15 až 90 stupňů.
(6) Během bitvy u ústí řeky Jalu k tomu opravdu došlo.
(7) Byly to zbraně systému Hotchkiss ráže 37 až 57 mm a Maxim-Nordenfelt ráže 57 mm.
(8) Předpokládalo se, že plná zásoba paliva vystačí za běžných podmínek zhruba na deset dní.
(9) Japonci následně zadali stavbu tří chráněných křižníků třídy MACUŠIMA konstruovaných speciálně pro boj s čínskými obrněnci, ale ani ty se jim nemohly rovnat v pancéřování a palebné síle.

Technické parametry:
Délka: mezi svislicemi 91,2 m, maximální 93,88 m.
Šířka: 18,3 m.
Ponor: 4,32 m.
Výtlak: normální 7400 tun, plný 7670.
Výkon strojů při zkouškách 7200 a 7400 koňských sil; reálně 6000.
Rychlost při zkouškách 15,384 a 15,4 uzlů; reálně 14,5 uzlů.
Doplavba: 4500 námořních mil při ekonomické rychlosti 10 uzlů.
Pancéřování:
Boční pás: 152, 356 a 254 mm.
Příčky: maximálně 356 mm.
Barbety: maximálně 305 mm.
Velitelská věž: 203 mm.
Paluba: 76 mm.
Dělové kopule: 25,4 a 10 mm.
Výzbroj krátce po vstupu do služby: 4 x 305 mm, 2 x 150 mm, 2 x 75 mm, 8 x 37 mm, 3 x torpédomet.
Posádka: tabulkově 34 důstojníků a 295 poddůstojníků a lodníků.

Použité zdroje:
Арсенал-Коллекция 2013/10.
Морская Кампания 2010/8 a 2011/6.
Балакин С.: Триумфаторы Цусимы ; Броненосцы японского флота. Moskva 2013.
Белов А.: Броненосцы Японии. Vydalo nakladatelství Галея Принт 1998.
Válečné lodě minulosti 1. Vydalo nakladatelství Kanon 2015.
Olender P.: Sino-Japanesse Naval War 1894-1895. Vydalo nakladatelství MMPBooks 2014.
Wrigh R.: The Chinese Steam Navy 1862-1945. Vydalo nakladatelství Chatham Publishing 2001.
Okrety wojenne; numer specjalny 1999/3.
Сулига С.: Корабли Русско-японской войны (2); Японский флот. Vydalo nakladatelství Аскольдъ 1993.
http://navy-stories.webnode.cz/products ... mornictvo/
http://60-250-180-26.hinet-ip.hinet.net ... index.html
http://60-250-180-26.hinet-ip.hinet.net/chin/1411.html
http://baike.baidu.com/view/789578.htm? ... ype=search
http://jczs.news.sina.com.cn/2004-09-13/1515226473.html
http://www.wikipedia.org/
Citát z díla Daniela Butlera je převzatý z knihy „Noc, kdy se potopil Titanic“.
Naposledy upravil(a) jarl dne 21/11/2010, 11:20, celkem upraveno 16 x.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

Díky, díky - čínská pekingská flota, to jsou opravdu zajímavé lodičky! A nejen bitevní.
Jen bych upřesnil: podle drtivé většiny pramenů, které jsem k tomu četl, např. vynikající server sinojapanesewar.com, měly tyto lodě pouze 2x152mm, a to v ose lodi.
Mimochodem jednoznačně jeden z důvodů, proč admirál Ding zvolil klounovou taktiku. Přes příď mohly střílet všechny 4*305 a 1x152mm
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

jarl píše: Ohledně těch středních děl se počty opravdu rozcházejí a nejsem schopen určit, který je správny (teoreticky možná oba, jelikož Japonci mohli jejich počet zvýšit) Mě osobně se zdají být pouhá dvě děla ráže 152 mm na takhle velkou loď málo a proto jsem se přiklonil k vyššímu počtu. Vycházím také z toho, že jsem ze dvou různých zdrojů získal náčrtek použitý v textu, kde jsou vidět čtyři střední děla.
Asi by se chtělo podívat k jakým datům jsou ty zdroje tvoje a Bublifuka. Podle všeho byla plavidla dokončena podle projektu, ale po čase upravená. Což není nic neobvyklého a najdeme to například u rakousko-uherských lodí, kde německá děla ráže 240mm byla nahrazována škodováckými děly ráže 190mm atd.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

bublifuk:
Admirál Ding (také se objevuje transkripce "Ting") podle J. Hrbka zvolil dwarsovou linii a klounový útok jednak pod vlivem tehdy platné taktické doktríny, přežívající ještě z bitvy u Lissu, jednak proto, že si byl vědom (nebo ho odborní poradci upozornili) na mizernou úroveň výcviku posádek lodí čínské eskadry a na jejich faktickou neschopnost vést manévrový boj palbou. Při volbě taktiky bohužel zcela ignoroval jak vyšší pohyblivost japonských křižníků, která jim umožnila se taranu snadno vyhnout, tak vývoj palubního dělostřelectva. Následky výborně popisuje článek.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

kacermiroslav- Zdá se, že to tak bude. Prohrabal jsem znovu své zdroje a zjistil, že Japonci ukořistěnou loď částečně zmodernizovali, takže by se tu mohl skrývat zakopaný pes.

Martin Hessler- Myslím, že čínský admirál ani neměl jinou možnost nežli vsadit na klounovou taktiku. Jeho eskadra prostě byla příliš různorodá a jednotlivé lodě měli rozdílnou rychlost. S tímhle loďstvem by prostě účinně manévrovat nedokázal ani Nelson. Osobně si myslím, že tuhle bitvu kromě lepší technické úrovně japonských plavidel rozhodla i jejich bojovnost a projevená agresivita. Japonci se prostě nebáli do svých protivníků pořádně zakousnout, což u Číňanů v tomhle boji postrádám, třebaže admirál Ting svou efektní sebevraždou prokázal, že i on měl v sobě samurajského ducha.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

radecky:
Agresivita - o tom to je. Samozřejmě, ve věku ocelových lodí s drážkovanými děly platí jiné předpoklady pro vítězství než na přelomu 18. a 19. století. Ale právě Nelson (mimochodem, jeho postupy se dodnes vyučují na námořních akademiích) mnohokrát dokázal, že velkých vítězství se dosahuje i s malými eskadrami... Kromě ofenzívního (nebo chcete-li agresivního) ducha byl ale také vynikající taktik.
Ve věku páry ovšem platí, že pohyblivější protivník má prakticky kdykoli možnost boj přerušit a odpoutat se. Ale Číňané podle mne nebyli v bezvýchodné situaci, důkazem je právě to, že obě čínské bitevní lodi bitvu přečkaly bez vážnější újmy. Ani dělostřelba všech pěti velkých Itových křižníků nedokázala probít důkladné pancéřování těchto plavidel a vážně je poškodit. Naopak, vážně poškozená Matsushima se musela odpoutat z boje kvůli požárům na palubě, ktzeré posádka nakonec uhasila jen s obrovským úsilím.
Netroufám si to jednoznačně posoudit, ale nemohu se zbavit dojmu, že s důkladnějším výcvikem a lepším taktickým vedním mohli Číňané dokázat více.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pokud se podíváte na samotný průběh bitvy na řece Yalu, tak zjistíte, že i Japonci udělali řadu chyb, které je stáli zbytečné poškození jejich plavidel. A kdyby Číňané měli alespoň nějaké zkušenosti se střelbou, asi by ten výsledek celé bitvy mohl být i úplně jiný.
Průběh bitvy je ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2628
ObrázekObrázekObrázek
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

to Jarl a Kacer: zdroje jsou obecně chudé, ale i z nákresu, který Jarl umístil je patrné, že jsou dvě děla 152mm v ose a na boku není žádné. Jinak vynikající server na toto téma je www.sinojapanesewar.com, tam je věcí! :) Bohužel tedy vyjma technických údajů lodí...
Ony čínské lodě měly obecně dost málo děl, asi z finančních důvodů. každopádně Klučina ve VL 2 uvádí pouze dvě děla ráže 305mm, což je úplná pitomost. Když jsem byl ještě nedospělý jinoch, tak jsem tyhle jeho knížky hltal skoro nábožně, ale těch chyb je tam fakt dost.

to Martin Hessler: Podle mě je útok á la Tegetthoff, ke kterému se Ding přiklonil, spíše legendou. Šlo hlavně o to, že všechny čínské křižníky měly svá těžká děla umístěny na přídi. a střední na bocích tak, že mohla rovněž střílet i dopředu. Např. Lai Yuen: dvě děla 210mm (přesně 208mm) na přídi a po jednom dělu 152mm na každém boku, které mohlo střílet i ve směru plavby. Tedy přes příď byla slava z 2x208mm a 2x152mm, boční pouze 2x208mm a 1x152mm. A tak to měly v podstě všechny čínské lodě. Tedy útok ve dwarsově linii jednoznačně přinášel efekt nesilnější možné palby a proto jej taky zvolil. Na klouny kašlal, bylo mu jasné, že Japonci mají rychlejší lodě, takový blbec nebyl.
Nicméně legenda u tupém Dingovi, který pošetile zvolil klounovou taktiku, i když Japonci byli rychlejší, má evidentně velmi tuhý kořínek. :)
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Bublifuk:
No nevím... Zní to rozhodně logicky. Také jsem nechtěl tvrdit, že čínský admirál byl blbec. Proti této teorii ovšem hovoří argument, že právě dělostřelecky nejsilnější Dingovy jednotky nemohly úspěšně vést palbu přes příď (v článku zmíněno). Když byl tak chytrý, proč ho to nenapadlo? A proč si jeho "chytří" důstojníci neuvědomili, že se nacházejí v dosahu tlakové vlny děl vlastní lodi?
V námořních doktrínách vzniklých v 70. - 80. letech 19. století se rychlosti lodí nepřikládal příliš velký význam. Podle tehdejších teoretiků platilo, že během boje mají strojníci pouštět do strojů pouze tolik páry, aby loď reagovala na kormidlo. Při vyšších rychlostech podle nich nestřílela těžká děla přesně, a pokud nepřítel neprchal a nebylo nutné pronásledování, měly lodě lout pomalu.
Podobně podivné byly i teorie o využití dělostřelectva na bitevních lodích. Palba z těžkých děl se měla vést až v závěru boje, na ideálních 3-4000 metrů měly velké granáty probít nejsilnější pásový pancíř na bocích a nepřítele potopit. Praxe ovšem vypadala jinak...
Zkrátka, vojevůdci (a nejen ti námořní) se čas od času dopouštěli pozoruhodných kopanců, které s odstupem času a dostatkem informací vypadají, jako kdyby přišli o rozum. Viz. např. chování velitele japonské eskardy během bitvy v Surigaoském průlivu za WW2. Nebo postup kontradmirála Ch. Cradocka v r. 1914 u Coronelu, vyslání lodí Repulse a Prince of Wales do oblasti ovládané japopnským letectvem bez stíhacího krytí v r. 1941, atd., atd. My ale dnes víme, co oni nevěděli.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Martin Hessler píše:Zkrátka, vojevůdci (a nejen ti námořní) se čas od času dopouštěli pozoruhodných kopanců, které s odstupem času a dostatkem informací vypadají, jako kdyby přišli o rozum. Viz. např. ...postup kontradmirála Ch. Cradocka v r. 1914 u Coronelu....
To by mě docela zajímalo, co chybného provedl Cradock v bitvě u Coronelu. Můžeme o tom diskutovat ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=54529#54529
ObrázekObrázekObrázek
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

to Hessler: no, ono se to dalo řešit tak, že lodě v podstatě pluly "cik cak" a střídavě pálit šikomo přes příď, což notabene potom taky dělaly..
A všechny ostatní lodě měly "všechno vpředu."

kacer: problém Číňanů nebyla ani tak nepřesná dělostřelba, tak byla vzhledem k "výcviku" až překvapivě dobrá, ale v opravdu mizerné munici. Údajně 60-80% těžkých granátů mělo místo výbušniny písek nebo cement, když k tomu přičteme běžnou zmetkovitost, tak je celkem zázrak, že vůbec něco explodovalo.
Je v podstatě jisté, že pokud by měli kvalitní munici, tak Hiei a Sakiko Maru asi nedožijí večera, možná i Akagi.
24 zásahů z děl velké a střední ráže u porcka jako je Hiei, pokud by všechny explodovaly, tak se prostě rozpadnout musí.. :)
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

prcka, ne porcka, samozřejmě. :)
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

kacermiroslav:
Článek na odkazu jsem přečetl, myslím že je výborný, ale nějak se mi nedaří proniknout do diskuse (moje chyba). Napíšu to tedy sem.

Odpověď je obsažena v textu samotném. Cradock byl víceméně v bezvýchodné situaci. Jednak měl před bitvou špatné informace (domníval se, že pátrá po jediném lehkém křižníku - tuším že šlo o Nürnberg), a nečekaně narazil na celou Východní eskadru. Von Spee se ovšem rovněž domníval, že narazí jen na Glasgow...
Good Hope a Monmouth dosahovaly (tabulkově) rychlosti 22-23 uzlů, Scharnhorst a Gneisenau cca. 21-22 uzlů. Německá převaha v rychlosti byla tedy spíše teoretická. Lehké křižníky Von Speeovy eskadry byly sice rychlejší (zejm. Dresden - až 27 uzlů), ale ty zase nestačily britským obrněncům dělostřelecky.
Cradock zahájil boj přesto, že si musel být jako zkušený důstojník vědom, že všechny trumfy má v rukou protivník. Převaha Němců v těžkém dělostřelectvu byla 12:2 (pokud počítáme plnou boční salvu, 234mm děla na Good Hope mohla pálit na oba boky, zatímco u Scharnhorstu a Gneisenau pálilo bočně vždy šest 210mm děl, 4 věžová a 2 kasematová), přičemž druhá největší Cradockova loď, Monmouth, neměla těžká děla vůbec a dostřel její baterie byl jen asi 9000 metrů - méně než 105mm kanony německých lehkých křižníků (!). Němci tedy mohli Monmouth drtit ze vzdálenosti, na kterou byl vůči nim bezbranný. Minimální rozdíl rychlosti způsobil, že britským křižníkům trvalo příliš douho, než překonaly mrtvou zónu mezi dostřelem německých lodí a svm vlastním, a nedostaly se z ní. Zásahům 210mm projektilů nemohlo jejich pancéřování odolat.
Za dané situace by asi žádný velitel pozemní jednotky nepodstoupil boj a volil by ústup (přežij dnes, bojuj zítra). Cradock byl ale v zajetí námořních tradic do té míry, že než by se pokusil o únik nebo nařídil eskadře, aby se rozptýlila, volil raději beznadějný útok a vzal s sebou do hrobu dva pancéřové křižníky a půldruhého tisíce mužů.
Hrdinství, nebo šílenost? V jádru si bývají hrdinové i šílenci občas dost podobní. Rear-admiral Cradock se zachoval jistě statečně, ale řekli bychom totéž o japonských vojácích, vrhajících se s řevem "Banzaaai!" proti americkým kulometům?
Ostatně existují náznaky, že si byl pravděpodobného výsledku bitvy vědom. Hned na začátku boje dal signalizovat pomocnému křižníku Otranto, aby se odpoutal. Někteří historici se domnívají, že tím chtěl dát nejslabší jednotce své eskadry šanci spasit holý život.
Naposledy upravil(a) Martin Hessler dne 29/5/2009, 18:14, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

24 zásahů z děl velké a střední ráže u porcka jako je Hiei, pokud by všechny explodovaly, tak se prostě rozpadnout musí..
Možná se pletu, ale mám dojem, že poškozený Hiei se rozhodl proplout čínskou formací, a to bohužel právě v nejméně vhodném místě - mezi oběma čínskými bitevními loděmi. Nedostal takové množství zásahů právě proto, že z minimální vzdálenosti se nešlo netrefit?
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

Nepleteš, bylo to blízko, samozřejmě, ale to nic nemění na tom, že kdyby měli Číňané kvalitní munici, šel by ke dnu. A Matsushima už byl normální dělostřelecký souboj a taky nedopadla nejlíp, žejo..
Já jsem taky nikdy netvrdil, že střelecká muška Číňanů byla dobrá, pouze, že na ten "výcvik", rozuměj zcela minimální výcvik, byla dobrá.
Jo, kdyby měli dobrý výcvik i munici, tak bychom se asi bavili o bitvě na řece Jalu, která, ač skončila jednoznačným čínským vítězstvím, neodvrátila jejich porážku, neboť hlavní význam měly boje na pozemní frontě. :)
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Bublifuku, moc ti děkuji za zajímavý odkaz, ale ještě bych se vrátil k tomu počtu středních děl. Mně příjde, že na tom nákresu vidím čtyři. Jedno v příďové věži a tři štítovaná. První na zádi a další dvě u zadního stožáru. Ale nejsem odborník na lodní výkresy, takže ráži těchto děl nemohu jednoznačně posoudit. Každopádně tvůj názor později zapracuji do svého článku.

Také jsem narazil na tvrzení, že čínská munice byla často plněná pískem a cementem, ale to mi příjde jako nějaká novinářská kachna. Vždyť by to musela být nějaká úmyslná sabotáž.

Doufám, že pracuješ na své článku o španělských pancéřových křižnících. Už na něj netrpělivě čekám.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Bublifuk:
To je dost možné... :D
Popravdě si nedokážu představit, kde se vzalo v čínských muničních skladech takové množství aušusu. Že výbušné střelivo (a koneckonců i výmetné náplně na bázi korditu) ztrácejí dlouhodobým skladováním své vlastnosti - někdy chemickou stabuilitu, jindy schopnost zážehu, to vím. Zvlášť v tropických oblastech. Má se za to, že právě na tohle "dojel" SMS Karlsruhe... To se Číňané nechali tak podfouknout, že místo granátů s ekrasitem nakoupili střelivo plněné cementem, nebo vědomě používali de facto cvičnou munici? Nemáš o tom nějakou povědomost?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Spíše bych ten problém s municí viděl v jejím prudkém rozvoji koncem 19.století. Číňané mohli od svých evropských partnerů nakoupit munici, která neměla potřebné parametry pro rovnoměrně hoření jako napříkald ekrasit a další výbušniny. Projektil pak tedy nemusel zcela vybuchnout a nebo při dlouhodobějším skaldování prostě selhal.

Jinak co se týče rozebírání samotné bitvy na řece Jalu, doporučoval bych se jí věnovat v příslušném tématu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Po pečlivém nastudování všech pramenů ohledně výzbroje těchto plavidel středními děly, jsem dospěl k názoru, že obě lodě nesly původně dvě německá děla ráže 150 mm. U lodi ZHENYUAN Japonci provedli přezbrojení a tahle loď tedy později měla čtyři Armstrongova děla ráže 152 mm.

Obrázek

Dokládá to i tento nákres, na němž je dobře vidět jak čínské bitevní lodě původně vypadaly. Na nákresu v úvodním článku je bitevní loď Zhenyuan po japonské přestavbě.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

V Číně byla před několika lety postavena přesná replika bitevní lodě Dingyuan, která je nyní k vidění v přístavu Wei-hai-wei. Náklady na její stavbu dosáhly šesti miliónů amerických dolarů. Pěkné fotografie si je možné prohlédnout na tomto odkazu: http://www.beiyang.org/dingyuan/bd.htm
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Ostatní státy a země“