Souhra náhod a okolností

Moderátoři: jarl, Pátrač

Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Cit. "kacermiroslav":
Následná politická roztržka pak byla pouze teatrální gesto, protože v očích Američanů byl viník předem dán.

Američané přece nemohli otevřeně přiznat nejen světové veřejnosti, ale především vlastnímu národu, že se v zájmu zisků finančních i politických podílejí na kamufláži dovozu válečného materiálu přepravou civilních cestujících... To je válečný zločin. Mnohem přijatelnější bylo tvářit se ublíženě a kvikat něco o "pirátském útoku" na nevinné civilní plavidlo plné bezbranných obětí. Jistě, obětí, dokonce zřejmě nic netušících, ale podle všeho nikoli obětí Schwiegerova torpéda, nýbrž vládami Velké Británie a USA požehnaného (nebo přinejmenším tolerovaného) podloudnictví a politických čachrů.
V zájmu objektivity by se asi slušelo přiznat, že úřady v USA a Británii zdaleka nebyly jediné, kdo se něčeho podobného dopouštěl. A stále dopouští... Existují hodnověrné důkazy, že trajekt Estonia (možná si pamatujete na ten případ z 90. let) vezl součástky ruských raketových systémů, potají nakoupené v SNS britskou rozvědkou a určené k výzkumu v Anglii. A někdo (dost možná Rusové) měl zkrátka eminentní zájem, aby nedoplul. Na maskování paše se tehdy podílely úřady nejméně tří zemí.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Účel světí prostředky. Každý způsob je dobrý pro dosažení cíle a bylo potřeba vyhrát válku. A protože výklad dějin zpravidla přísluší vítězům, nedá se nic dělat. Německé císařství zaniklo a tudíž nastalo to co kolega Hessler.

Pár řádek a tolik pravdy.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Lusitania

Příspěvek od kacermiroslav »

Zánik anglického dopravního parníku Lusitania

Lusitania byl luxusní zaoceánský parník (R. M. S. – Royal Mail Ship), vlastněný rejdařstvím Cunard Line. Během první světové války byla Lusitania během německé ponorkové blokády Británie potopena německou ponorkou U-20. Incident ze 7. května 1915 si vyžádal přes jeden tisíc životů, vedl ke vzniku silných protiněmeckých nálad a byl jedním ze zlomových faktorů pro vstup USA do první světové války.

Následující text byl původně publikován v díle Světová válka 1914–1915. Díl II. Nakladatelství Emil Šolc, Praha-Karlín. Pro potřeby Palba.cz upraveno a zkráceno.

Potopení Lusitanie

Největší ranou, kterou Anglie v nynější válce dosud utrpěla, jest torpedování a potopení velikého anglického dopravního parníku Lusitanie, náležejícího anglické společnosti Cunard.

Dne 2. května po druhé hodině s poledne byl tento parník na cestě z Ameriky do Anglie německým ponorným člunem torpédován a potopen. Loď byla ještě dvacet minut schopna plavby. Na lodi bylo cestujících a posádky přes 1900 osob, a sice 290 cestujících první, 662 druhé a 361 třetí třídy a 665 mužů posádky.

Dle národnosti bylo: I. tř.: 179 Angličanů, 106 Američanů, 3 Rekové, 1 Švéd, 1 Mexičan a 1 Švýcar; II. třída: 521 Angličanů, 65 Američanů, 3 Rusové, 1 Belgičan, 3 Holanďané, 5 Francouzů, 1 Ital a 2 osoby neznámé národnosti; III. třída: 204 Angličané, 39 Irů, 13 Skotů, 59 Rusů, 17 Američanů, 21 Peršan, 3 Rekové, 1 Fin, 4 Norové, 1 Mexičan. Generální agent cunardské linie udává celkový počet zachráněných na 864, z nichž jsou 462 cestující a 302 příslušníci posádky.
Zachráněný Američan vypravoval novinářům v Queenstownu

Bezprostředně po odjezdu z Nového Yorku byla nálada na Lusitanii poněkud sklíčená, poněvadž různé výstrahy vyvolaly jistou nervózu. Čím více jsme se však blížili cíli, tím více lepšila se nálada. Ježto loď velmi rychle plula, bylo považováno nebezpečí za malé. Teprve mimořádná opatření, která se prováděla, když se loď přibližovala blokovanému území, připomenula nám, že jsme ve válce.

Na palubě nesměla býti žádná světla, tak že, když se zešeřilo, byla loď úplně v temnu. Lodní kapela přestala hráti. Cestující byli znepokojeni, důstojníci je uklidňovali, ale radili, byť žertovným tonem, aby byli na všechno připraveni. Nikdo nevěřil, že nebezpečí skutečně hrozí.

Tak nastal nešťastný pátek; na večer měli jsme dosáhnouti anglického přístavu. Společná snídaně skončila se, jak obyčejně, za velmi veselé nálady ve 2 hodiny odpoledne. Většina cestujících odešla do svých kabin, jenom někteří, mezi nimi já, zůstali jsme na palubě. Široko daleko nebylo viděti žádné lodi, jenom daleko na obzoru byl sloup dýmu, jenž, jak jsme později zvěděli, náležel anglickému torpédoborci.

Náhle uslyšel jsem z levé strany přídě asi uprostřed lodi temný praskot, jakoby se řítilo lešení a v tom okamžiku následoval strašlivý výbuch. Skoro současně zastavily se šrouby parníku a loď se tak silně naklonila, že paluba stála v šikmém úhlu k hladině. Někteří cestující spadli do moře. Vypukla nepopsatelná panika. Posádka však ukázala velkou chladnokrevnost. Záchranné čluny byly ihned připraveny.

Obrovská loď potápěla se každým okamžikem hlouběji. Když zasáhly vlny palubu, vzdálili jsme se s člunem tak rychle, jak jsme jen mohli, abychom nebyli strženi do vln. Za několik minut nebylo po obrovském parníku památky.
Další informace o průběhu potopení

Dle sdělení jiných zachráněných bylo jasné slunečné a klidné odpoledne, když loď byla postižena katastrofou. Větší část cestujících právě snídala a stála na palubě, když náhle byl spatřen bílý pruh, jenž se rychle blížil k lodi. Pojednou nastal strašný výbuch. Loď se otřásala. Tu zazněla druhá

rána, loď se rychle naklonila a počala se potápěti. Za 20–25 minut zmizela pod hladinou. Několik lodníků spatřilo ponorný člun, ten se však rychle potopil a více se neobjevil. Spuštěny ochranné čluny, do nichž byly nejdříve vpuštěny ženy a děti. Když se parník potápěl, strhl s sebou asi pět člunů do víru. Mnoho cestujících skočilo do vody.

V Queenstownu odehrály se velice dojemné výjevy. Zděšení bylo ještě zvětšeno vylovením 120 mrtvol. Torpédo vniklo do topírny. Četní cestující měli záchranné pasy a byli zachráněni. Deset člunů Lusitanie zachránilo as 500 osob. Vlečný parník Stormerk přijal 160 osob z člunů po šestihodinné strastiplné plavbě. – Jiní cestující tvrdí, že byla Lusitania porušena dvěma ponornými čluny. Cena lodi udává se na 3 miliony liber šterlinků. Dopisovatel Daily Telegraphu oznámil, že si většina cestujících činila žerty z výstrahy, jíž nebrali vážně z té příčiny, že rychlost lodi cunardské zmenšuje nebezpečnost ponorných člunů na minimum.

Kapitán Turner, jenž byl zachráněn, vypověděl při vyšetřování, že, když bylo dosaženo nebezpečné povodí, byly všechny čluny připraveny k spuštění.

Říšskoněmecké listy tvrdí, ze Lusitania byla válečnou lodí. Jest prý v seznamu jejich válečných plavidel.

Příspěvek přesunul Jarl.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Souhra náhod a okolností

Příspěvek od kacermiroslav »

Dočetl jsem se v jedné knížce (Jak to bylo doopravdy), že na údaji, že loď do vzduchu vyhodila vybuchlá munice, není zřejmě nic pravda. Během zkoumání vraku se aspoň k tomu nic nenašlo. Z vraku byla vylovená i jedna z rozbušek, která ale byla stále nepoškozená. Na palubě tedy bylo 4200 beden nábojů do pušek, 1250 dělostřeleckých granátů a 18 beden rozbušek. Technicky vzato se taj jednalo o "nevýbušný" materiál, který by neměl v případě útokem torpédem explodovat. Rovněž se uvádělo, že se v podpalubí převážela střelná bavlna maskovaná v bednách od másla a sýru. V roce 1993 ale podvodní průzkum potvrdil, že muniční sklad lodi je de facto nepoškozený. Ani trhlina v trupu neodpovídá tomu, že došlo k explozi zevnitř. Na rychlém potopení tak dle těchto moderních výzkumů měl vliv místo, kde byl trup lodi torpédem zasažen. Došlo k tomu hned za hlavním pažením. Trhlinou v trupu se nahrnula voda do dvou velkých skladišť uhlí v srdci lodi. Pod tlakem vody povolily další vnitřní přepážky a voda se drala dále dovnitř. Loď nabírala vodu rychlostí 800 tun za minutu. Konec byl neodvratný.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Souhra náhod a okolností

Příspěvek od jarl »

V knize Generál Patton od Miloše Hubáčka jsem našel Pattonovu reakci na Wilsonovo počínání vůči Německu po potopení Lusitanie. Americký prezident prohlásil: "Stane se, že je člověk příliš hrdý na to, aby bojoval. A stane se, že je národ natolik v právu, že necítí potřebu o tom přesvědčovat silou jiné." To mladého nadporučíka rozhořčilo natolik, že svému otci napsal: "V každé jiné zemi nebo době by taková hrdost byla nazvána zcela jinak. Myslím, že když Německo na takové hloupé řeči nebude vůbec brát zřetel - a proč by mělo? -, měli bychom mu vyhlásit válku. (...) Jestli má Wilson v sobě alespoň tolik krve, kolik, jak věříme, je v krysích játrech, měl by to udělat. Tím by také velmi snadno prokázal, že potřebujeme armádu (...) a jestliže jí začneme budovat hned, budeme jí mít dřív, než Němci spojence porazí. (...) Je pouze jedno mezinárodní právo - nejlepší armáda."
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Velká Británie“