Stránka 1 z 1

I. pluk Stráže Svobody, RČS 1918-1919. Část 5.

PříspěvekNapsal: 26/3/2018, 07:32
od Zemakt
Obrázek

I. pluk Stráže Svobody, RČS 1918 - 1919
Část 5. „V obraně Nových Zámků ve dnech 15. - 19. června“


Příchod 8. divize maďarské rudé armády do oblasti působení čs. skupiny Bonneau, díky němuž došlo na tomto bojišti k poměrně razantnímu vychýlení jazýčku vah ve prospěch útočících Maďarů, se však neprojevil ihned. Přesto, ani průběh 15. června nebyl na mimořádné události příliš skoupý.

Díky nedostatečným početním stavům čs. vojska, kdy mezi jednotlivými sousedícími jednotkami či bojovými skupinami zely kolikráte nemalé mezery, zde totiž o nějaké souvislejší obranné linii šlo jen stěží mluvit. Samotný boj se tak často nesl ve znamení překvapivých manévrů, krátkých střetů a dlouhých pochodů, tu větších tu menších jednotek. To vše podpořené zcela nedostatečným, v případě Komárna, i zcela absentujícím čs. spojením!

Chybějící spojení mezi jednotlivými bojovými skupinami, se rovněž částečně podepsalo nad ranním průnikem menší maďarské jednotky, která využila děravé linie k obchvatu levého křídla Bonneauovi sestavy a následně obsadila Kaptalona pustu (dnešní Kopánka) severozápadně od Führu. Tedy de facto samotný týl majorova uskupení. Poněkud výše na severu u Pozby, na dotyku severního křídla námi sledovaných jednotek se sousedící skupinou, došlo zase k překvapivému ataku maďarského oddílu, za což zaplatili životem dva vojáci čs. železničního pluku.

K zlikvidování maďarského nebezpečí v Kaptalona pustě byla vyčleněna 2. setnina I/I pl. SS, která odpoledne v Kerti navagónovala na přistavený vlak a po té odjela do Perbete. Z místní železniční stanice pak postupovala na sever již po svých, nicméně k přímé konfrontaci s maďarskými útočníky nedošlo. Jakmile se tito dozvěděli o blížící se čs. setnině, pustu bez větších okolků vyklidili. V 17:30 hod 2. setnina prohledala zdejší stavení a později na zrekvírovaných povozech se vrátila zpět do Kertě. Rušno však bylo i na jiných úsecích.

V odpoledních hodinách zpozorovaly polní hlídky 5. roty 39. výzv. pl. na výběžku před Čúží maďarskou setninu, která na ves postupovala z Veľkých Ludinců. Legionáři tedy v předstihu připravili Maďarům nepříjemné uvítání, které v závěrečné bilanci přineslo za cenu jednoho padlého obránce několik mrtvých Maďarů, vč. pětadvaceti zajatých. Kromě řádně posilněného sebevědomí, získali Čechoslováci tímto střetem ještě jeden nemalý bonus. Díky následnému „vytěžení“ zajatců, pocházejících z jedné ze setnin 44. pluku maďarské rudé armády, se major Bonneau dozvěděl o nastupující 8. divizi, načež o tom neprodleně informoval velitele západní skupiny čs. vojsk na Slovensku.

Očekával-li Bonneau, že zpráva o několikanásobné nepřátelské přesile bude jasným signálem k posílení jeho skupiny, zklamání se dostavilo bezprostředně. V souvislosti s faktem a jak už jsme si ostatně řekli, primárním slovenským bojištěm kde se měl lámat chleba byly Levice, a tak od generála Mittlehausera nedostal ani bodák. Navíc, rozkazem mu bylo přikázáno, udržet Nové Zámky za každou cenu.

Obrázek

O tom, že majorovi obavy nebyly ani náhodou liché, nám pak více než cokoliv jiného napoví jednoduché porovnání obou znepřátelených stran:

8. divize maďarské rudé armády
- 17. pluk
- 20. pluk
- 44. pluk
------------
- II/26 pluk (mezinárodní)
- mezinárodní polský prapor Svobody
- prapor Rudé gardy (Bratislava, Petržalka)
- dělnický prapor (Budapešť)
- prapor četníků
- jezdecká švadrona
------------
Celkem cca 4 500 – 5 000 bodáků v první linii a v záloze ještě dalších 800 až 1 000.

Maďarské uskupení bylo podporováno celkem 100 až 120 kulomety a devíti bateriemi s 34 kanóny od dělostřeleckých pluků č. 1, 17, 20, 44 a 60. Jedna baterie měla ve výzbroji 7,5 cm horské kanóny M.15, tři baterie 8,0 cm polní kanóny M.5/8 (M.17), čtyři baterie 10 cm polní houfnice M.14 a jedna baterie dvě 15 cm hrubé houfnice M.14 (M.14/16). Nemalou palebnou sílu rovněž představoval k podpoře divize přidělený pancéřový vlak č. 12 (XII).

Čs. skupina Bonneau
- I/I pluku SS
- I/99 pěšího pluku
- 4/I námořního praporu
- 3, 5/39 výzvědného pluku vč. čety arditů
- 1/4 ženijního praporu
- kul. rota 11. domobraneckého praporu
------------
Celkem cca 1 300 bodáků.

Čs. skupina dále disponovala 24 kulomety a dvěma 10 cm polními houfnicemi M.14 z páté baterie 7. děl. pluku italské legie. V pozdějších fázích do bojů před Novými Zámky rovněž zasáhl pancéřový vlak č. 3 „Bratislava“.

V poslední řadě můžeme k dokreslení celé situace, v předvečer bojů před Novými Zámky, rovněž využít vzájemného srovnání obou důstojnických sborů.
Zatímco v sestavě osmé maď. divize fungoval kompletní válečný štáb, pod vedením absolventa prestižní rakousko-uherské vysoké školy válečné majora gen. štábu barona Geyera. Mjr. Bonneau si musel vystačit pouze s jedním pobočníkem, a to fr. legionářem kapitánem Novákem. Zrovna tak ve vedení praporů, rot či setnin se na maďarské straně ve valné míře nacházeli důstojníci se štábní praxí bývalé rakousko-uherské armády, na straně Čechoslováků pak povětšinou legionářští a ex rakousko-uherští záložní důstojníci, jejichž jedinou praxi tvořily zákopy Velké války.

V návaznosti na výše uvedenou skladbu majorových jednotek, musím rovněž zmínit posilu v podobě kul. roty 11. domobraneckého praporu, jejíž příchod ke skupině se udál bez větších souvislostí s výše uvedeným ještě 15. června, shodou okolností den před úvodním nástupem 8. divize maďarské rudé armády. A ačkoliv do dosavadního mixu jednotek skupiny Bonneau se tímto dostal další nesourodý element, ve své podstatě pak domobranci z ...armády za pět minut dvanáct... se svými osmi kulomety Hotchkiss M.1914 v pravou chvíli, a dlužno dodat zaplať pánbůh, dostáli svému posměšnému pojmenování 1). Nyní však již konečně pojďme zpět do první linie, ke Kerťi dne 16. června 1919.

1) Základní kámen Domobraneckého praporu č. 11 byl položen v italském shromažďovacím táboře Busto Arsizsio dne 8. ledna 1919. V průběhu 25. a 27. června, se ve dvou transportech prapor navrátil do vlasti, přičemž celkový početní stav jeho čtyř rot činil 1 006 příslušníků mužstva a důstojnického sboru. Avšak z celkového počtu 56 v Itálii sestavených domobraneckých praporů, obdržel svoji kulometnou rotu pouze Domobranecký prapor č. 31! Z tohoto důvodu přistoupilo čs. vojenské velení po návratu domobranců zpět do republiky k zorganizování kulometných kurzů. V tzv. Milovických kulometných kurzech se pak vybraní příslušníci jednotlivých domobraneckých praporů, povětšinou muži s praxí v ovládání kulometu, učili v obsluze francouzských kulometů Hotschkkis M.1914. Kulometná rota 11. domobraneckého praporu prošla tímto kurzem ve dnech od 18. května do 24. dubna, načež byla hned z Milovic komandována rovnou na Slovensko. V období bojů u Nových Zámků činil početní stav roty 100 mužů a 4 důstojníky.

Přestože čs. velitelství nemohlo maďarskou přesilu stojící vůči Bonneaově skupině nevidět, v návaznosti na další útok čs. Kiefferovy brigády na Levice nařídilo majorovi zaútočit ve směru Veľké Ludince - Čata, a opětovně se pokusit o ovládnutí železniční křižovatky. Zbytek skupiny pak měl pracovat na zesílení stávající obranné linie.
Na rozdíl od setnin vybraných k útoku, tak prakticky celý 16. červen strávila většina jednotek na opevňovacích pracích, přičemž jim tuto vcelku monotónní činnost čas od času zpestřila menší přestřelka s maďarskými předsunutými hlídkami, a občas i ojediněle vypálený granát zastřelujících se maďarských baterií. Nu, a jak už to tak bývá, či náhoda tomu chtěla, jeden takovýto dělostřelecký granát explodoval u baterijního trénu V/7 děl. pl., kde usmrtil svob. J. Urbánka 2).

2) Svobodník Urbánek byl příslušníkem 2. polního dělostřeleckého pluku z Košic. Náhradní setnina čistě slovenské jednotky, se však na bojišti objevila až v následujících dnech.

Obrázek

C. k. dědictví, respektive škodovácká polní houfnice M.14 byla v konfliktu využívána oběma stranami.

V odpoledních hodinách se na pochod za splněním rozkazu k přerušení železnice konečně vydal i útočný oddíl vedený rotm. Jirsou. Pro tento účel byla rotmistrovi svěřena 1. setnina I/I pl. SS, 3. rota 39. výzv. pl. a tři „sokolské“ kulomety, celkem tedy něco mezi 200 – 230 muži. V nastávajícím večeru zamířil oddíl ve směru kóty 258 a 219, aby posléze z části obešel Veľké Ludince, a kolem 21:00 hod. do nich vpadl ze severovýchodu. Objevení se Čechoslováků ze směru, kde to nikdo nečekal, zároveň umocněné nadcházejícím soumrakem, vyvolalo v maďarských řadách dostatečně velký zmatek a překvapení, díky čemuž Veľké Ludince padly bez větších komplikací do rukou Jirsových mužů. Po následné kontrole obecních budov a zajištění polními hlídkami, rozkázal rotmistr místním sedlákům připravit čs. oddílu menáž, a tak kolem 24:00 hodiny došlo i na poněkud opožděný oběd.

Dne 17. června, přesně v 5:00 hod. ráno, po téměř dvoudenní přípravě to ovšem Maďaři spustili. Do čs. obranné linie se v plné síle opřela bubnová palba devíti baterií, na kterou jim celé skupinové dělostřelectvo dvou polních houfnic mohlo sotva odpovědět. Nicméně, ihned po zahájení dělostřeleckého bombardování, nařídil mjr. Bonneau všem jednotkám opustit přední linii a stáhnout se z dosahu nepřátelské palby, přičemž tak granáty většinově rozorávaly pouze prázdné zákopy.

V tuto dobu byly jednotlivé setniny a roty skupiny na obranné čáře situovány takto: zcela dole na jihu v úseku kóta 196 - železniční stanice Kerť se nacházela 3/99 p. pl., na železniční stanici úřadovala 3. setnina I/I pl. SS a v samotné Kerti vč. přilehlých výšinách byli rozloženi ženisté od 4. ženijního praporu a 1/99 p. pl.. Ještě výše, asi 2 km východněji ve skrytu lesíka, se nacházela 2/99 p. pl. a námořníci. V jejich týlu, na kótě 238, se rovněž nacházelo Bonneauovo velitelství a jedna polní houfnice z V/7 děl. pl.. Veškeré jednotky na tomto úseku pak spadaly pod pravomoc kpt. Niedrleho. Střednímu úseku skupiny, kóta 273 - kóta 258, zhruba od Čúže východním směrem k Veľkým Ludincům, velel mjr. Dřímal. Pod jeho velení spadala 4/99 p. pl., 5/39 výzv. pl. a 2. setnina I/I pl. SS. Rovněž i mjr. Dřímal využil vyvýšeného postavení, v tomto případě kóty 258, ke zbudování velitelského stanoviště a umístění druhé polní houfnice V/7 děl. pl.. Zcela na severu měl být rotm. Jirsa, ovšem jak už jsme si řekli, v době zahájení maďarského útoku se jeho oddíl nacházel vysunut před čs. obrannou linií, hluboko vklíněný do řad nastupující 8. maďarské divize.

Krátce před půl osmou maďarská artilérie ukončila palbu, aby přesně v 8:30 hod. nastoupila pěchota. V kulometné palbě obránců postupovali útočníci ve dvou a více rojnicích zarputile vpřed, přesto gró maďarského plánu k proražení čs. linie spočívalo zcela jinde. Maďarské velení totiž využilo nevelké délky obranného pásma a čtyřmi prapory s podporou dvou baterií obešlo z jihu čs. sestavu. Po dosažení Batorkészi (dnešní Bátorove Kosihy) se prapory stočily na sever a udeřily z boku na postavení čs. jižního křídla. Vůči značné přesile se zde odpor znojemských z 3/99 p. pl. v krátkosti rozplynul jak pára nad hrncem a tito pak museli za ztráty dvou padlích neuspořádaně ustoupit do Perbete.

Ztráta jižních pozic nad Antahály pustou následně v řadách celé skupiny vyvolala dominový efekt, díky němuž úmorná lopota čs. jednotek s budováním obranné linie vzala během chvíle za své. Po dosažení uvolněných pozic totiž Maďaři protáhli úder až ke kerťské železniční stanici. Do boje o ovládnutí nádraží se posléze zapojil i maďarský pancéřový vlak č. 12, nicméně pár v jeho blízkosti explodujících 10 cm granátů, vypálených čs. houfnicí z kóty 238 jej vzápětí donutilo ustoupit 3). Na rozdíl od „znojemáků“ však 3. setnina I/I pl. SS držela železniční stanici zuby nehty, a teprve až po spotřebování veškeré munice byla donucena k ústupu směrem k Perbete. Pro krytí ustupující setniny bylo vytvořeno několik dobrovolných hlídek, které měly bojem na zdrženou držet dotírající Maďary na distanc. A právě mezi těmito muži si v tento den u třetí setniny smrt vyžádala daň nejvyšší, celkem padlo pět bratří a jeden byl raněn (ČOS - svob. V. Jech, svob. A. Pešan, pěš. K. Příhoda, pěš. F. Svoboda, DTJ - pěš. J. Lažňovský).

3)Maďarský pancéřový vlak č. 12 (XII) byl typickým představitelem improvizovaných vlaků, stavěných nástupnickými státy R-U monarchie krátce po Velké Válce. Tento konkrétní začal vznikat v průběhu dubna 1919 v Miškovci, načež byl osmadvacátého téhož měsíce dohotoven. Jako základ vlaku byla použita v místním depu se nacházející, a posléze opancéřovaná, civilní lokomotiva řady 375. (376.?). Lokomotivy této řady byly vyráběny v Budapešti v letech 1907 – 1917 (1910 – 1914), kde jich bylo vyrobeno celkem 419 (208) ks. Jednalo se o sdružené dvouválcové „tendrovky“ na mokrou páru, s dvojkolím 1' C 1'. Vlak se dále skládal ze třech plošinových vozů MÁV řad Jkn a Jkh (271.004, 274.764, ?). Po následném opatření pancéřovými plechy a vyzbrojení, plnily vozy funkci kulometných vozů a vozu dělového. Výzbroj vlaku se skládala z jednoho děla a blíže neupřesněného počtu kulometů.

Obrázek Obrázek

Maďarský pancéřový vlak č. 12.

V 12:45 hod. pod vlivem ne příliš dobře se vyvíjející situace, rozhodl Bonneau o ústupu celé skupiny na novou linii Kaptalona pusta – Perbete. Než však došlo na předání majorova rozkazu všem jednotkám, rychle postupující maďarské prapory obsadily Perbete a posléze i Starou Ďalu, čímž de facto přerušily jak železniční, tak silniční spojení mezi Novými Zámky a Komárnem. V tváří tvář hrozícímu debaklu a vzhledem k absenci jakýchkoliv zpráv o oddílu rotm. Jirsy, jenž se již pokládal za v boji zničený, rozkázal Bonneau ustoupit až za řeku Žitavu, jejíž potenciál, v podobě přirozené přírodní překážky, se měl využít k znovu vybudování nové obranné linie. V tento moment se však ve svém popisu musím vrátit do ranních hodin onoho dne, neboť Jirsa se svými muži nebyl ani zdaleka odepsaný!

O tom že je něco špatně, bylo Jirsovi jasné hned brzy z rána, kdy na celém úseku skupiny začala hřmít bubnová palba maďarských baterií. Postupně se rozvíjející útok 8. divize samozřejmě dopadl i na ve Veľkých Ludincích momentálně dlící čs. oddíl, přičemž jako první do kontaktu s útočícím nepřítelem vešly před obcí postavené polní hlídky. Tyto na nic nečekaly, a před valícími prapory se začaly urychleně stahovat do Veľkých Ludinců, načež jim během ústupu začaly do zad pálit ve vinných sklepech z minulé noci porůznu poschovávaní Maďaři.

Zatímco do kleští sevřené polní hlídky na sebe strhávaly veškerou pozornost nepřítele, využil rotm. Jirsa této skutečnosti k urychlenému stažení hlavních sil svého oddílu směrem na západ, k 30 min. pochodem vzdálenému lesu. Místo ukrytí ve spásném porostu, zde však Čechoslováci takřka vběhli do maďarských kulometných postavení. V dešti střel jim pak nezbývalo nic jiného, než ustoupit asi jeden kilometr nazpět. Z tohoto místa se Jirsou vedené jednotky vydaly směrem na sever, zde obešly maďarská postavení na pravém křídle, aby, jak píše kronikář … probili se trojnásobným řetězem jeho postupujících polních hlídek... . Za neustálých přestřelek a s množícími se počty raněných, které bylo nutné nést, dosáhl v poledne Jirsa čs. vojskem již opuštěné Čúže.

Po krátké konsolidaci, však bylo nutné již notně znavené muže opět popohnat k pochodu, neboť na záda jim neustále dýchal postupující 44. pluk 8. maďarské divize. Bez map, neznámou krajinou a jen s pomocí kompasu, stanovil Jirsa trasu pochodu tím směrem, kde se daly tušit Nové Zámky. S nastupujícím večerem se oddílu skutečně podařilo dosáhnout nově se tvořící čs. linie, ovšem nebylo to vůbec zadarmo. V průběhu celé této jednodenní anabáze padlo celkem 6 mužů, z toho 4 sokolové a 2 legionáři (ČOS – F. Bezděk, J. Císař, B. Hora, A. Vejřík) a dalších 5 mužů bylo zajato 4).

4) Ze skupinky zajatých Čechoslováků stojí za zmínku osoba des. Antonína Bartůška z Bubenče, kterému se podařilo ze zajetí uprchnout a po třech dnech na útěku dostat zpět ke svým bratrům z 1. setniny I/I pl. SS.

Po návratu oddílu zpět ke skupině, došlo k jeho opětovnému zařazení do sestavy, přičemž tato byla na konci dne situována následovně: obrana Bajče byla svěřena 1, 3/99 p. pl.. Na sever od ní, ve dvoře Vlkanovo, se pak pod vedením mjr. Müllera nacházela 2. setnina I/I pl. SS a 4. kulometná setnina 99 p. pl.. Kpt. Niedrle s 4. námořní setninou a 2/99 p. pl. obsadil železniční stanici Dvory nad Žitavou, když do jeho zálohy byla převedena 3. setnina I/I pl. SS. Silnici od nádraží do samotných Dvorů nad Žitou dostal na povel „nezlomný“ Jirsa a 1. setnina I/I pl. SS s předsunutou první četou před Perbete. Obě roty 39 výzv. pl. vč. arditů pak vytvořily zálohu tohoto úseku, umístěnou ve velkostatku Dvory nad Žitavou (mjr. Dřímal). Konečně úsek od „Dvorů“ podél říčního toku až po Ohaj, obsadily dvě ke skupině ze Šuran narychlo povolané roty od 34. stř. pl. italské legie.

Obrázek Obrázek

Rotmistr František Jirsa a situační mapka bojů 17. června.

Taktéž jako předcházejícího dne, středa 18. června se na úseku skupiny Bonneau před Novými Zámky nesla ve znamení ústupových bojů, z pohledu čs. strany vedených však již s určitou mírou koordinace, a na pozadí postupně přicházejících posil.

Hned od samotného rána a dle již známého scénáře, začaly maďarské baterie ve snaze co nejlépe umést cestičku budoucímu útoku pěchoty bušit do čs. postavení na říčce Žitavě. Oproti tomu, na druhé straně porouchaná polní houfnice, prohloubila již tak zoufalý stav skupinového dělostřelectva, dalo-li se takto vzletně vůbec pojmenovat. Obsluha jediné houfnice, suplující imaginární stav několika baterií, tak de facto „šíbovala“ dělem z palpostu na palpost, kde vždy vypálila pár granátů a jelo se dál.

V 9:00 hod. po ukončení dělostřelecké přípravy, se ke zteči zvedla maďarská pěchota podporovaná pancéřovým vlakem č. 12. Přestože síla maďarského útoku byla srovnatelná s minulým dnem, vydrželi Čechoslováci odolávat až do poledních hodin, kdy neutěšená situace s docházející municí se opět opakovala. „Kočovníkům“ od páté baterie tak např. zbývalo již pouhých 30 ks dělostřelecké munice. Z tohoto důvodu nařídil mjr. Bonneau všeobecný ústup za řeku Nitru, prakticky až do Nových Zámků, spoléhaje na dostatečnou šíři vodního toku a zároveň brzký příchod již avizovaných posil.

Bohužel ani v tomto dni, nebyl polní prapor SS ušetřen ztrátám nejvyšším. U Žitavy padl jeden příslušník první setniny, dle kronikáře zasažen střelou dum-dum (ČOS – pěš. R. Stehlík), a další tři byli zraněni. Z těchto tří zranění lze pro zajímavost zmínit nervový otřes (DTJ – pěš. J. Šmejkal) způsobený dělostřeleckým granátem a následným zasypáním zeminou dotyčného. Od druhé setniny byl hlášen jeden zraněný a jeden nezvěstný.

Obrázek

Nové Zámky.

Odpolední ústup skupiny od Žitavy za Nitru probíhal již za situace, kdy se v Nových Zámcích začínaly postupně objevovat porůznu postahované posily. Vojenské velitelství západní skupiny čs. vojsk na Slovensku totiž konečně reflektovalo na vážnost situace, a byť s prodlevou, vyslalo k mjr. Bonneauovi veškeré postradatelné jednotky. Jako první přijely do Nových Zámků dvě půlbaterie se čtyřmi 8 cm polními kanóny M.5/8 od I. a III. baterie 7. děl. pl.. Následoval železniční transport z Košic, který na novozámeckém nádraží vyvagónoval kulometnou rotu, ardity a ženijní setninu od 33. stř. pl. italských legií, plus opěšalou náhradní setninu 2. děl. pl.. V 17:00 a 19:00 hod. pak ve dvou transportech přijela do města posila nejhodnotnější, a to kompletní 7. domobranecký prapor (fr. mjr. V. Rejholec) jehož 3. a 4 rota byla většinově složena z etnických Slováků.

O tom, že zde nepůjde o kdovíjakou selanku, se pak domobranci přesvědčili hned v prvních minutách po svém příjezdu. Po krátké bojové poradě, nastoupila jeho 1. a 2. rota urychleně k pochodu na sever k Veľkým Šuranům (dnešní Šurany). Z předchozích řádek nám již známý maďarský 44. pluk, zde totiž jedním praporem obsadil Bánovskou Kesu (dnešní Bánov) a jeden prapor 20. pluku Malý Varad (dnešní Nitriansky Hrádok), čímž tak prakticky ze severu odřízly Nové Zámky. A co bylo horší, zároveň tak reálně ohrozily důležitou železniční křižovatku u Slovenského Medéru. Případným ovládnutím tohoto dopravního uzlu, by se Maďarům podařilo Nové Zámky definitivně odstrihnout od železničního spojení, pro čs. obránce s lehce vyvoditelnými důsledky.

Kolem 21:00 hod. dorazila část 2. roty k silnici Slovenský Medér – Veľké Šurany, přičemž její druhá část se rozmístila podél železniční trati vedoucí do Veľkých Šuran z Nových Zámků. Tato se následně stala aktivním svědkem útoku dvou rot II/34 stř. pl. na maďarské pozice v Bánovské Kesy. Nicméně útoku neúspěšného, neboť …útok legionářů byl odražen, jejich prapor rozprášen a demoralizované zbytky zčásti ustoupily do Nových Zámků, zčásti, v síle 60 mužů, ke dvěma četám 1. roty našeho praporu na trati… . Po tomto debaklu pak konečně na celém úseku zavládl klid.

Klid to byl však zdánlivý, poněvadž krátce po soumraku zahájily maďarské baterie dělostřeleckou přípravu, která trvala až do ranních hodin. V rámci kanonády cílili Maďaři zejména na novozámecké nádraží, kde bylo umístěno skupinové velitelství a čs. zálohy. Později, až po ukončení bojů, bylo Čechoslováky zjištěno, že v Nových Zámcích operoval maďarský agent, jenž měl zřízenou tel. linku přímo do štábu 8. divize maďarské rudé armády!

Na konci dne, po obdržení všech výše uvedených posil, se obrana Nových Zámků skládala z:

Čs. skupina Bonneau
- I/I pluku SS (mužstvo/důstojníci/kulomety – 305/8/6)
- I/99 pěšího pluku (378/11/7)
- 4/I námořního praporu (78/2/-)
- 3, 5/39 výzvědného pluku vč. čety arditů (242/8/2)
- 1/4 ženijního praporu (100/4/-)
- kul. rota/11 domobraneckého praporu (100/3/8)
- dvě roty II/34 střeleckého pluku (130/5/-)
- kul. rota/33 střeleckého pluku vč. čety arditů a ženijní setniny (200/4/6)
- náhr. setnina /2 dělostřeleckého pluku (144/4/1)
- 7. domobranecký prapor (861/18/8)
------------
Celkem cca 2 160 bodáků.

Kromě 38 kulometů, skupinu dále podporovalo celkem šest hlavní ze 7. dělostřeleckého pluku. Konkrétně se jednalo o čtyři kusy 8 cm polního kanónu M.5/8 z I. a III. baterie a nám již notoricky známé dva kusy 10 cm polní houfnice M.14 (M.14/16) z V. baterie.

Dne 19. června v 5:00 hod., po celonoční dělostřelecké přípravě, zaútočily prapory 20. a 44. maďarského pluku s podporou praporu Lakatošovy gardy na čs. pozice mezi železničním a silničním mostem přes Nitru. Po cca dvou hodinách marných pokusů o překročení řeky, ustoupili maďarské jednotky zpět k Žitavě, aby se zde mohli opět zkonsolidovat. Štafetu po pěchotě tak zase převzalo dělostřelectvo, které opět začalo čs. pozice zasypávat přívalem granátů. V 10:00 hod. zaútočili Maďaři podruhé. Na rozdíl od ranního útoku se jim však podařilo několika málo částmi překročit řeku a zachytit se v místní koželužně. Následný protiútok 5/39 výzv. pl. a 1. setniny I/I pl. SS, ke kterému se později připojily dvě roty 7. domobraneckého praporu a bratři z 2. setniny I/I pl. SS, však Maďary opět vykázal za Nitru.

Vyhrocené situaci nebyl ovšem ušetřeno ani jižní křídlo čs. obrany. Ještě v odpoledních hodinách, z jihovýchodního směru od Bajče, zaútočily tři prapory 17. pluku. Nicméně jak jejich útok začal, tak také skončil. Neboť, to co začala čs. přehradná dělostřelecká palba, dokončil bezprostřední protiútok rotm. Jirsovy podřízených jednotek, který na tomto úseku disponoval 5/39 výzv. pl., I/99 p. pl., 3. setninou I/I pl. SS, náhradní setninou 2. děl. pl., kul. rotou 33. stř. pl. a čtyřmi sokolskými kulomety.

V odpoledních hodinách to vůči středu čs. obranné linie, železničnímu a silničnímu mostu, Maďaři zkusili ještě jednou. Tento útok byl však onoho dne zdaleka nejslabší, přičemž se prakticky zhroutil hned na samém jeho počátku. O dost horší to však bylo o několik kilometrů výše, na severním křídle obrany.

V těchto místech první a druhá rota 7. domobraneckého praporu navázala na snahu z předchozího dne, vypudit Maďary z Bánovské Kesy a Malého Varadu. Brzy ráno vyrazil půlprapor domobranců pod vedením mjr. Rejholce z Nových Zámků podél železniční tratě směrem na Veľké Šurany, aby zhruba na úrovni Malého Varadu udělal vpravo bok, a následným útokem z něj vyhnal maďarský prapor 20. pluku. Posléze se obě roty stočily do jižního směru a zaútočily na Bánovskou Kesu, hájenou praporem 44. pluku. Z místní kostelní věže umně řízená dělostřelecká a kulometná palba, však donutila Rejholcovi muže zalehnout a posléze i zakopat. A mělo být hůř.

Obrázek

Po té, co veškeré dosavadní útoky vůči Novým Zámkům selhaly, naplánoval maďarský divizní štáb přechod Nitry asi tři kilometry na sever od města, na čs. jednotkami zcela neobsazeném úseku. Celkem čtyři prapory 44. a 20. pluku zde překročily řeku, čímž tak zcela odřízly u Bánovské Kesy bojující půlprapor domobranců. A zároveň si tak otevřely cestu k Slovenskému Medéru. Bezprostředně po obdržení zpráv o překročení řeky nepřítelem, rozpoznal mjr. Bonneau vážnost situace a začal jednat. Na základě jeho rozkazů došlo k urychlenému sestavení útočné skupiny, jejíž základ tvořily dvě notně prořídlé roty II/34 stř., doplněné třetí a čtvrtou rotou 7. domobraneckého praporu. Dosavadní, domobranci držené, pozice u parního mlýna a železničního mostu na Nitře tak převzaly 1. a 2. setnina I/I pl. SS.. Na podporu uskupení byla vyčleněna většina skupinového dělostřelectva, čtyři 8 cm kanóny I. a III. baterie. Zbývajícím dvěma polním houfnicím V. baterie tak opět připadla role kočovníků, přesouvajících se z pozice na pozici, maskujíce tak podstatné oslabení obrany Nových Zámků.

V 15:00 hod. udeřila tato improvizovaná skupina na pronikající Maďary, načež se jí je podařilo skutečně zastavit. Intenzivní boje zde však trvaly až do večerních hodin, kdy se nakonec podařilo vetřelce vrhnout zpět za Nitru. Čs. jednotky po navázání kontaktu s odříznutými domobranci se pak stáhly zpět k trati, kde využily železničního pešunku ke zbudování nouzové obrany. Maďaři to totiž stále nevzdávali, a urputnými útoky zkoušeli stále prorazit. Až teprve krátce před půlnocí zde boje pozvolna utichaly, aby na celé novozámecké frontě onoho dne, utichly jako poslední.

Za celý 19. červen, utržily čs. jednotky ztrátu 60 padlých a vážně zraněných, přičemž polní prapor SS z této řeže vyvázl poměrně dobře, když evidoval pouze 10 raněných (ČOS – 5, DTJ -5). Konečně zmobilizované čs. zázemí, ovšem již dokázalo produkovat dostatečný počet posil, což se do pokračujících bojů ukázalo jako rozhodující.

PŘÍPADNOU DISKUZI SMĚŘUJTE PROSÍM DO TOHOTO VLÁKNA viewtopic.php?f=36&t=7824&start=20

Zdroje:
http://www.artae-antiquae.cz
http://www.delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz
http://www.palba.cz
http://www.fronta.cz
http://www.valka.cz
http://www.cz.wikipedia.org
http://www.sokol.eu
http://www.lideazeme.reflex.cz
http://www.is.muni.cz/th/264165/ff_m/di ... limova.txt
http://www.sokolskastraz.cz/o-nas/
http://www.wikiwand.com
http://www.andrejb.blog.sector.sk
http://wwww.scepko.blog.sme.sk
http://www.bratislavaden.sk
http://www.vrtulnik.cz
https://bojoslovensko.wordpress.com/
https://novezamkyfotoalbum.sk
https://vhu.cz
Dva roky bojů a organizační práce, Československá armáda v letech 1918-1920: R. Břach, J. Láni Vladko Břach
Generál Maurice Pellé, Vladko Břach
Vojenské dějiny Československa III. díl: Autorský kolektiv
Účast dobrovolníků v bojích o Těšínsko a Slovensko v letech 1918-1919, Zdeněk Ježek
V těžkých dobách, Boje na Slovensku 1918-1919: Pavel J. Kuthan
Kronika I. pluku Stráže svobody: Jaroslav Ryšavý
Kronika II. pluku Stráže svobody: Jaroslav Ryšavý
Nevyhlášená válka, Boje o Slovensko 1918-1920: Dušan Tomášek
Československá armáda v letech budování a stabilizace, Karel Straka, Tomáš Kykal
Tělevýchova a sport ve službách české národní emancipace, Marek Waic
Pušky a samopaly, A. B. Žuk
Československé ruční palné zbraně a kulomety, M. Šáda
Vliv dovozu na vyzbrojování čs. armády v letech 1919-1922, V. Karlický
Dunaj v plamenech – Velká válka, Jaroslav Tvrdý
Maďarská armáda 1919 -1945, Ch. K. Kliment a D. Bernád
Československé dělostřelectvo 1918 – 1939, Jiří Janoušek
Páncélvonataink II. Kótet, Rónaföldi Zoltán
Československá druhá armáda I – II, Jan Solpera