Čs. cyklistické jednotky

Československá předválečná a současná výzbroj, tanky, letadla, děla.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11464
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od Zemakt »

Cyklisté čs. branné moci 1918 – 1939

Obrázek

V dnešní době není již pro nikoho tajemstvím, že základní kámen v říjnu 1918 vzniklé čs. armády, byl položen na troskách zaniklé rakousko-uherské armády. Nově vzniklá čs. branná moc převzala c. a k. organizační strukturu, zákonné akty, služební předpisy, ale i výstroj a výzbroj. V dobách minulých, zejména za první republiky bylo vše rakousko-uherské většinou označováno přívlastkem zkostnatělý, prohnilý, apod., přičemž toto politikum mělo u nás dosti tuhý kořínek a až v posledních desetiletích se pomalu daří uvádět věci na pravou míru. Pravdou je, že ve srovnání s armádami ostatních mocností té doby, ta rakousko-uherská v některých odvětvích zaostávala, přesto pořád patřila do úzké skupiny armád stojících na čele vojenské vědy a pokroku. Pozitivní rakousko-uherské zkušenosti s cyklistickými jednotkami, poměrně mladým prvkem tehdejšího moderního vojenství, tak následně zdědila čs. armáda, která v tomto aspektu neponechala nic náhodě.

První jízdní kolo, byť poněkud nezvyklé podoby spatřilo světlo světa roku 1817. Převážně celodřevěná konstrukce, ne nepodobná dnešním dětským odstrkávadlům byla dítkem Karla Draise, rodáka z německého Karlsruhe, přičemž po svém otci byla celá tato linie kol zvána „draisinami“. V roce 1861 jistý Pierre Michaux významně inovoval "drezínu", když střed předního kola vybavil pevnými klikami se šlapacími pedály. Úspěch tohoto jízdního prostředku zvaného „velocipéd“ byl nepopiratelný. Vývoj přesto uháněl mílovými kroky, kdy přes vysoká kola, planetové převodovky aj. technické finesy dospěl v roce 1879 k podobě kola, tak jak jej známe dnes. Toho roku byl u patentového úřadu proveden zápis řetězového převodu přenášejícího sílu z klik na zadní kolo. Otcem této myšlenky byl Henry J. Lawson. Tento anglický inženýr pravděpodobně netušil, jakým se jeho „the Bicyclette“ stane fenoménem.

Obrázek Obrázek

Drezína a hobby horse

K premiéře jízdního kola, jakožto vojenského prostředku došlo s největší pravděpodobností v rámci koloniálních maorských válek, vedených na Novém Zélandě v rozmezí let 1843 -1872. Anglické jednotky zde měly disponovat vylepšenou modifikací drezín nazývanou „hobby horse“. O nasazení vojenských velocipédů v prusko-francouzské válce však již pochyb není. Cyklistické spojky zde poměrně úspěšně doplňovaly jízdní kurýry. V této souvislosti je doloženo, že nejdále cyklistou doručená depeše, našla svého adresáta ve vzdálenosti 150 km. Veškeré tyto výše uvedené případy, však měly prozatím nádech jisté improvizace či objevování možností nového jízdního prostředku. O nějakém oficiálním zavedení do té či oné armády nemohlo být ani řeč. Vše se začalo měnit na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století, kdy většina evropských zemí začala testovat schopnosti kol, taktiku nasazení a technické parametry. Obecně lze konstatovat, že k oficiálnímu zavedení kol u vybraných evropských armád docházelo v průběhu druhé poloviny osmdesátých let 19. století. V této souvislosti si rovněž zaslouží dodat, že u zrodu nově budovaných cyklistických jednotek stály ve valné míře příslušníci četných cyklistických klubů, jejichž schopnosti a znalosti cyklistické techniky násobě převyšovaly ty dosavadní vojenské.

Pro někoho může býti překvapením, že pruská armáda, která je často vnímána jako, jakýsi nositel vojenského pokroku té doby z počátku zaujala k nové technice spíše konzervativní postoj. Již menší překvapení vzbudí konstatování téhož u armády rakousko-uherské. Určitý podíl na tomto faktu nesla zejména „jízdní lobby“, jejíž poněkud pohrdlivý postoj dospěl záhy k újmě. Tím příslovečným bodem zlomu se staly dálkové závody, konané v letech 1892-93. V říjnu 1892 se vybraní důstojníci pruského a rakousko-uherského jezdectva utkali v dálkovém závodě mezi metropolemi Vídní a Berlínem. Na trasu o celkové délce 571 km ve směru Vídeň – Berlín se vydalo 116 jezdců. Ve stejnou dobu vystartovalo z Berlína do Vídně jezdců 98. Pravidla závodu nebyla nijak složitá, „jeden kůň jeden jezdec“, velmi tedy záleželo na umění rozložit síly zvířete, ale i fyzické kondici samotného jezdce. Po třech dnech a třech nocích v sedle zaslouženě zvítězil c. a k. nadporučík hrabě Wilhelm von Starhemberg, jenž celou trasu zvládnul v čase 71:26 hodin. To, že tento výkon neměl doposud ve světě obdoby, poněkud kalí fakt, že jeden z hrdinů závodu, anglický plnokrevník Athos záhy uhynul a rovněž panu hraběti nebylo nějakou dobu do zpěvu. Hned následující rok uspořádal Spolek německých cyklistů (DBR) téměř identický závod, ovšem trasa Vídeň – Berlín měřila 582,5 km. Na trasu závodu vyrazilo celkem 117 cyklistů, z nichž cíle spatřilo pouze 28. Nicméně suverénním vítězem se stal mnichovský rodák Josef Fischer v čase 31:22:4 hodin, přičemž jeho fyzický stav byl shledán vcelku uspokojivým. Pouhé srovnání časů obou závodníků definitivně zlomilo vaz pochybovačům a bylo rozhodnuto.

Obrázek Obrázek

Pan nadporučík a chudák Athos. Na obranu pana hraběte lze říci, že Josef Fischer patřil mezi nejlepší cyklisty své doby, mmj. se stal vítězem prvního ročníku závodu Paris - Roubaix (1896)

Centrem výcviku c. a k. armádních cyklistů se posléze stal Štýrský Hradec. Mužstvo bylo tehdy vybaveno materiálem výrobců ÖWG ze Štýru a Styria Fahrradwerke - Johann Puch a Comp. ze Štýrského Hradce. Armáda zůstala nadále těmto výrobcům věrná, přičemž na modelech ÖWG model W.M. a „skládačce“ Styria vstupovala do Velké války. Pravděpodobně neexistuje bojiště I. světové války, které by bylo prosto působení rakousko-uherských armádních cyklistů, tito vojáci sloužili v úlohách divizních spojek, kurýrů, průzkumníků, ale třeba i jako obyčejný „ordonanz“. Z větších jednotek lze zmínit Radfahrer-Jagerbataillon Nr. 1 působící z počátku na východní frontě (Gorlice), aby posléze byl předisponován na frontu italskou (Monfalcone, Cormons, Rivigno, Gradisce). Působení cyklistů v alpském prostředí muselo být pro některé muže očistcem, nicméně ani to nezabránilo postesknutí vyšších míst nad absencí většího počtu takovýchto jednotek, zejména v souvislosti s průlomem u Caporetta. Z českého pohledu je rovněž zajímavý dobrovolnický Radfahredrbataillon Nr.2, jehož mužstvo bylo rekrutováno ze Štýrského Hradce, Litoměřic a Budapešti. Jednotka se v rámci útočné skupiny účastnila bitvy na Piavě, přičemž značný počet cyklistů zde spočinul spánkem věčným (vojenský hřbitov cca 12 km jižně od San Dona di Piave). V neposlední řadě je doložena existence poněkud specifického c. a k. cyklistického kulometného oddílu.

Obrázek Obrázek

ÖWG model W.M. a skládačka Styria

1918 - 1919
Jak je z výše uvedených řádek patrné, nově vznikající čs. armáda měla v oblasti nasazení jízdních kol na co navazovat, přičemž zúročení těžce nabytých válečných zkušeností rakousko-uherské armády se přímo vybízelo. Na druhou stranu, minimálně v prvopočátku existence ČSR lze těžko hovořit o nějakém klidném prostředí, vhodném pro budování nové armádní organizace. Separatistické tendence německy mluvících pohraničních oblastí, Sedmidenní válka o Těšínsko a zejména válka s Maďarskem důkladně prověřila životaschopnost nového státu. Ovšem, již v této hektické době nelze upřít jistý podíl na stabilizaci státu uniformovaným mužům opírajících se do pedálů svých bicyklů.

Přestože míra povědomí o schopnostech cyklistů bylo dostatečně silná, čs. armáda hned od počátku narážela na řadu problémů, spojených zejména s nedostatkem personálu a materiálního vybavení. Akutní nedostatek jízdní kol prostupoval v počátcích čs. branné moci téměř všemi armádními složkami, viz dopis Organizačního oddělení MNO, Č.j. 24525/IV.5. ze dne 1. července 1919, adresovaný Vojenskému technickému odboru MNO, kdy přednosta oddělení žádá o …principiální směrnice, po případě o organizační data, dle kterých by bylo i nejmenším jednotkám (od okreskového velitelství až k setninám pohraničním) v rámci povoleného množství vyhovět…. (rozuměj ve vybavení bicykly).

Eskalace bojů na Slovensku rovněž odhalila neutěšený stav spojovací služby, na což záhy reagoval velitel Západní armádní skupiny generál Mittelhauser svým apelem, adresovaným pražskému ústředí. Generál doporučoval, aby ze členské základny cyklistických spolků byly sestavovány oddíly a po nezbytném výcviku urychleně posílány do pole. Navzdory tomu, jednání MNO s reprezentanty spolků byla bezútěšná a tak vojákům nezbylo nic jiného, než se obrátit jako již několikrát v minulosti na české a moravské Sokolstvo. A Sokolstvo opět jako mnohokrát před tím nezaváhalo. Dne 14. července 1919 rozeslalo do jednotlivých jednot výzvu, aby se čeští Sokolové – cyklisté hlásili do 1. sokolské cyklistické setniny, toho času ubytované v Albrechtských kasárnách na Smíchově v rámci 28. pěšího pluku a ti moravští do 2. sokolské cyklistické setniny, dlící v Brně Hrdličkově ulici, podléhající III. pluku Stráže svobody. Přestože se jednalo již o několikátou výzvu povolávající mladé muže do služby sátu, bez větších obstrukcí došlo k jejímu naplnění. O hektičnosti těchto dní svědčí i ten fakt, že po necelém měsíci zrychleného polního a spojovacího výcviku odjely dne 12. července 1919 obě setniny na Slovensko.

Obrázek

Ukončení konfliktu a následná stabilizace mezinárodních politických vztahů přivedla Československou republiku do klidnějších vod, ve kterých se armáda mohla konečně plně soustředit na otázky spojené s tolik potřebnou změnou organizace, výzbroje apod.. Tento proces všeobecně známý jako unifikace, proběhl na základě výnosu čj. 51700/org. ze 21. 12. 1919 „o splynutí zahraničního a domácího vojska“ a rozkazu tehdejšího ministra národní obrany Václava Jaromíra Klofáče vydaného 2. ledna 1920 pod čj. 14.002 - pres. 1919. Právní rámec pro unifikaci byl následně zakotven v Branném zákoně, schváleném dne 13. 03. 1920, přesto první „unifikační“ kroky byly zahájeny rozčleněním italských a francouzských legií již v průběhu podzimu 1919.

1920 -1933
Na rozdíl od ostatních armádních složek zakončila pěchota proces unifikace již na konci září 1920 a právě v jejím rámci začaly vznikat nově formované cyklistické jednotky. Mezi jedny z prvních útvarů, u kterých byli cyklisté oficiálně systemizováni, patřily hraničářské prapory. Deset hraničářských praporů vzniklých na základech bývalých mysliveckých praporů domácího vojska tak vedle dvou pěších rot, disponovalo mmj. rotou cyklistickou.

Cyklistická hraničářská rota (1929)
1. četa (dvě družstva po dvou rojích, úderném a střeleckém)
2. četa
3. četa
Družstvo kulometů
Pomocné družstvo


Výše uvedený model vydržel u „hraničářů“, až do roku 1933, kdy v rámci armádní reorganizace dosavadní cyklistické roty byly včleněny do nově budovaných cyklistických praporů (viz níže), přičemž jejich místo v praporní struktuře zaujala běžná pěší rota.

Obrázek Obrázek

Od září 1933 nosili příslušníci CP standardní pěchotní výložky třešňové barvy s emblémem kola a řídítky. Do té doby to byly výložky žluté barvy s červeným lemem. Cyklisté jiných než cyklistických jednotek nosily na levém rukávu zvláštní textilní znak

Cyklistické roty ovšem nebyly pouze hraničářskou specialitou. Tak jak se upevňovala nová armádní struktura, vznikaly postupně cyklistické roty divizní, kulometné, ženijní, technické, instruktážní cyklistické aj.. Obecně se dá konstatovat, že časem kola pronikly prakticky do všech armádních složek.
Jak již bylo výše několikrát zmíněno, rakousko-uherský vliv na nově vznikající čs. armádu byl zásadní, přesto nelze toto tvrzení brát jako dogma. Jednu z výjimek pravděpodobně představovaly cyklistické eskadrony. Jak jinak si lze vysvětlit, že v dokumentu ze dne 10. července 1919, kterým „otec“ unifikace čs. branné moci pplk. Rudolf Kalhous mmj. vytyčil schéma jezdeckých pluků v čistě jízdním složení. Přesto ve druhé polovině roku 1920 vznikly tři cyklistické eskadrony, které se po francouzském vzoru staly součástí 8., 6.(2.) a 3. Jezdeckého pluku. V řadách jezdectva cyklisté působily až do počátku třicátých let. Zde lze zmínit jednu zajímavost, kdy právě jedna z cyklistických eskadron v rámci závěrečných cvičení v roce 1930 participovala na ověření bojových kvalit tehdejšího „zbrojařského šlágru“ tančíku Carden – Loyd Mk VI čs. armádou. V roce 1933, došlo podobně jako u hraničářů k včlenění eskadron do nově budovaných cyklistických praporů.

Cyklistická eskadrona (1929)
Střelecká četa
Kulometná četa


Cyklistický materiál se v tomto období skládal zejména z jízdních kol značek Tripol a Stadion. Rokycanský Tripol – továrna na velocipedy byl založen v roce 1922 majiteli chebské Es-Ky, pány Swetlikem a Kastrupem, přičemž zde byla jízdní kola za využití „eskováckých“ komponentů pouze montována. Konkurenční Stadion, respektive a. s. Rakovník vznikl z rokycanské dílny B. Pánka, kam roku 1922 majetkově vstoupila výše uvedená akciová společnost. Později začaly na dodávkách pro vojenský erár participovat akciové společnosti Československá zbrojovka, Brno a Česká zbrojovka, Strakonice.

ObrázekObrázek

1933 – 1937
Devátého května 1933 spatřila světlo světa finální verze dokumentu zvaného „Armáda v poli“. S přimhouřením oka lze tento dokument označit jako jakousi obdobu unifikace čs. branné moci realizovanou na počátku dvacátých let. Do dokumentu signovaného tehdejším náčelníkem Hlavního štábu čs. armády generálem Janem Syrovým se promítl posun čs. armádního myšlení, reflektujícího požadavky a výzvy tehdejšího moderního vojenství vč. otázek mezinárodních. Jedním z cílů dokumentu byla rovněž reorganizace rychlých jednotek, které tak měly získat zejména na pohyblivosti a síle.

V návaznosti na výše uvedené vydalo MNO dne 15. září 1933 Výnos čj. 1.865/Dův.-hl.št./1.odděl.1933, jenž nařizoval na základě bývalých hraničářských cyklistických rot a cyklistických eskadron postavit čtyři nové cyklistické prapory (CP). Cyklistické prapory 1. – 4. následně vytvořily nejsilnější cyklistická uskupení čs. armády. V září 1937 k dosavadním praporům přibyl pátý.

Obrázek

Přehlídka CP před generálem Kutlvašrem

Již od počátku byly cyklistické prapory tvořeny jako velmi pohyblivé samostatné taktické jednotky. Rychlost denního přesunu cyklistů, stanovená v rozmezí 60 – 75 km byla téměř o tři řády vyšší než rychlost denního pochodu pěchoty. Při usilovné jízdě byli cyklisté schopni urazit až 120 km denně, čímž za sebou nechávali i dragouny, kteří jim se svými 70 km nebyly schopni konkurovat. Z výše uvedeného lze rovněž vyvodit, že lidský materiál cyklistických jednotek byl velmi dobře fyzicky vybaven, zároveň od něj byla požadována určitá míra technické zručnosti. V rámci čet se o dobře fungující bicykly staral četní mechanik, u rot pak ve své dílničce úřadoval rotmistr – mechanik.

Cyklistický prapor (1933)
Velitelství, hospodářská a technická správa, pomocná četa
1. Cyklistická rota
2. Cyklistická rota
3. Cyklistická rota
Kulometná rota
Technická rota (říjen 1935)
Rota doprovodných zbraní (říjen 1936)
Rota VKLP (leden 1938)
Náhradní rota


V průběhu třicátých let zvolna postupující motorizace čs. armády nevynechala ani cyklistické prapory. Kulometné automobily Tatra T 26/30 a T 72 byly určeny, jak už ostatně vypovídá jejich označení k přepravě kulometných rot. K dalšímu, velmi výraznému posílení bojové efektivity praporů došlo v říjnu 1936, kdy došlo k začlenění rot doprovodných zbraní. Počínaje lednem 1938 se o ochranu praporního vzdušného prostoru začaly starat roty velkých kulometů proti letadlům se svými VKPL vz. 36. Zvyšující se počty motocyklů zároveň přispívaly k postupnému zkvalitnění spojovací služby, přičemž u některých lidí mohly evokovat směr vývoje cyklistických praporů v blízké budoucnosti.

Obrázek

Kulometný vůz Tatra T 72

Poslední organizační změnu zažily „cykloprapory“ na podzim 1937, kdy došlo k jejich začlenění do nově budovaných rychlých divizí (RD) 4). Vznik rychlých divizí čs. armády de facto představoval první krok na cestě k plnohodnotné motorizované divizi. Jejich poněkud kontroverzní složení, jenž v sobě slučovalo jezdeckou a motorizovanou brigádu představovalo určitou z nouze ctnost, na které se především podepsala dlouhodobě zanedbávaná motorizace armády. Cyklistické prapory v divizní struktuře spadaly v době míru pod mechanizovanou brigádu, složenou kromě cyklistů mj. z hraničářského praporu a dělostřeleckého oddílu. V okamžiku vyhlášení mobilizace měly CP přejít pod velení brigády jezdecké. Do té doby se jezdecká brigáda skládala ze dvou respektive tří dragounských pluků a jezdeckého dělostřeleckého oddílu. V rámci mobilizace rovněž došlo k vyčlenění rot VKLP, které se zcela osamostatnily. K 1. RD byl přidělen 4. CP, k 2. RD 2. a 5. CP. U 3. RD byl systemizován 3. CP a v poslední řadě, 4. RD disponovala 1. CP.

Obrázek

Četař jednoho z cyklistických praporů na Jawě 500

Na tomto místě nelze rovněž opomenout dvě cyklistické ženijní roty 1 a 2, které vznikly v říjnu 1935. Rotní velitelství s pomocným družstvem, třemi četami a četou kulometnou podléhalo v případě prvním, Ženijnímu pluku 1. V případě druhém, Ženijnímu pluku 3. Tyto jednotky však neměly příliš dlouhého trvání. Dva roky na to, byly obě jednotky plně motorizovány, přičemž se z nich staly Motorizované ženijní roty 14 a 13. Ostatně, jak již bylo výše naznačeno, tento osud byl plánován i pro cyklistické prapory rychlých divizí, z kterých se měly stát prapory motocyklové.

Kromě rokycanského Tripolu, zůstala skladba dodavatelů armádních bicyklů v první polovině třicátých let téměř totožná. Postupem času však obě zbrojovky získávaly stále větší objem zakázek, načež vše vyvrcholilo prodejem továrny Stadion Zbrojovce Brno. Relativní roztříštěnost typů kol a snaha o sjednocení jejich takticko-technických dat, posléze donutila armádu k zavedení armádního kola vz. 36. V tomto období se tak skladba armádě dodávaných bicyklů ustálila na dvou základních modelech. "Brněnský" Stadion vz. 36 vycházel z osvědčené konstrukce zesíleného modelu 31, přičemž "Strakonický" ČZ vz. 36 vycházel z modelu ČZ-1. V této souvislosti je třeba rovněž konstatovat, že co do kvality bicyklů, právě kola Stadion vykazovala největší procento „zmetků“. Nejčastěji se jednalo o prasklé vidlice a řídítka, ale rovněž kliky, hřídele, nosiče a jejich vzpěry. Na druhou stranu, ani druzí dva výrobci na tom nebyli s kvalitou svých produktů o dost lépe.

Obrázek Obrázek

1938 - 1939
Na stále se zostřující mezinárodní, ale i vnitrostátní situaci přelomu let 1937 – 1938, reagovala čs. armáda novou válečnou organizací, platnou od 15. února 1938. V nové struktuře již nebylo místo pro 5. CP jenž byl rozpuštěn. Uvolněné cyklistické jednotky tak následně umožnily vytvořit více jak 30 divizních cyklistických rot pěších divizí a hraničních oblastí. Několik rot bylo taktéž podřízeno velitelstvím vybraných praporů. U pěších divizí a hraničních oblastí cyklisté působili zejména v rámci Smíšených předzvědných oddílů – SPO.

Cyklistická divizní rota SPO (1938)
1. cyklistická četa
2. cyklistická četa
3. cyklistická četa
4. cyklistická četa
družstvo kulometů


K získání, alespoň orientačního přehledu o počtech kol ve stavech čs. armády v roce 1938, by mohl částečně posloužit dopis pplk. Veselého adresovaný MNO pod čj. 5772 Mob.-hl.št./1.odd.1938 ve věci „hlášení počtu“. Potřeba kol v tzv. provizorním mobilizačním období pro 4 CP a 24 divizních cyklistických rot byla vyčíslena na 7 760 ks, kdežto v mobilizačním období k prvnímu listopadu 1938 pro 4 CP, 34 divizních cyklistických rot a ostatní útvary pěších pluků a hraničářských praporů pak na 11 908 ks. K doplňování potřebných stavů docházelo prostřednictvím MNO, které na základě příslušného ustanovení předpisu Mob.-1 nakupovalo jízdní kola, která mohla být v souladu se smluvními ujednáními vrácena v neporušeném stavu zpět výrobcům.

Obrázek Obrázek

Armádní kola CZ Strakonice, zde jako nosiče LK vz. 26 a TK vz. 24

Co říci na závěr? Snad jen, že cyklisté zaujmuli v čs. armádě již od počátku jejího zrodu své nezastupitelné místo. V armádní struktuře se jejich pozice časem upevňovala, když jednotlivé organizační změny postupně přispěly k vykrystalizování do podoby silně vyzbrojených a velmi pohyblivých jednotek. Tyto přednosti byly později armádou bezezbytku využity, ať už v rámci mimořádných vojenských opatření v květnu 1938, „hašením“ nepokojů v pohraničí, zářijové mobilizaci a konec konců i při ústupových bojích na Karpatské Ukrajině v březnu 1939. Definitivní tečku za touto kapitolou našich vojenských dějin učinila, až německá okupace a následná likvidace čs. armády v červenci 1939.

Zdroje:
http://www.vojenstvi.cz
http://www.cs.wikipedia.org
http://www.nezradime.cz
http://www.palba.cz
http://www.rob1958.beepworld.de
Ivo Hrubíšek, Kola, armády, války
Jaroslav Ryšavý, Kronika I. pluku Stráže svobody
Autorský kolektiv, Vojenské dějiny Československa III. díl
Radko Břach, Ladislav Jánik, Dva roky bojů a organizační práce. Čs. armáda v letech 1918- 20
Vladimír Hrubý, Hraničářský prapor 2 „Roty Nazdar“
Ota Holub, Československé tanky a tankisté
Radomír Zavadil, Vojenské automobily Tatra

Nakonec, bych rád poděkoval za vstřícnost a ochotu provozovatelům webových stránek nezradime.cz, které v současnosti naleznete zde https://www.facebook.com/pages/Nezradim ... 5955789824
Naposledy upravil(a) Zemakt dne 2/9/2015, 16:39, celkem upraveno 8 x.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od IgorT »

ZemakT, výborne! Ako cyklistický nadšenec, nemôžem inak, len Ti zatlieskať! Oplatilo sa čakať na splnenie sľubu! Zajtra sa článku budem venovať detailne, možno budem ešte na niečo zvedavý!
:up:
Obrázek
Uživatelský avatar
Martan
praporčík
praporčík
Příspěvky: 302
Registrován: 14/6/2005, 00:11
Bydliště: Domašín

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od Martan »

Skvělý článek, díky za něj. Připomněl mi, že otec má doma zarámované Čestné uznání, které dostal můj děda za věrné služby u cyklistické roty. Po skončení činné služby dostal mimo jiné i kolo, se kterým sloužil. To kolo je, kromě plášťů, v původním stavu a je stále plně funkční.
Obrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od Pátrač »

Než se tím pečlivě proberu mohu jen napsat, že jsme nadšen. Martane, šlo by to uznání nějak kvalirně vyfotit a vložit sem? Bylo by to super. Dík.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
QVAK
praporčík
praporčík
Příspěvky: 384
Registrován: 31/10/2009, 10:02
Bydliště: Praha

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od QVAK »

To jsem si zase zamlaskal. Díky.
Nešlo by doplnit ještě o početní stavy družstev a zbraní pokud nebyly shodné s pěšími?
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od Franz Trubka »

Zemakt,paradni clanek.Na rozdil od Igora jsem nepritel velocipedu :D

:razz:
Naposledy upravil(a) Franz Trubka dne 3/7/2015, 10:52, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11464
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od Zemakt »

to Martan: už jsem ho sem jednou dával.

Obrázek

Je to taky po dědovi asi CZ Strakonice. Štítek nemá, pouze sériové číslo. Ŕidítka, hlavový složení, sedlovka, přední a zadní placka, řetěz, kliky a šlapky vč. osy puvodní. Subjektivní jízdní bikerský dojmy: rejt jako Praga V3S, posez jak vosa na bonbonu, pohodlnost překonávání děr jako u starýho piána a geniální převod. 100 km si na tom umím představit.

to Qvak: už jsem mimo domov, ale jen tak z paměti u hraničářu měla cyklorota 60 pušek, 6 LK a 2 TK. Hlouběji jsem se nepídil, ale myslím, že vzhledem k tomu, že samotný boj cyklistu se od pěchoty nelišil viz. třeba dragouni, tak složení čet a družstev bylo stejné. Třeba to někdo doplní než se k tomu dostanu.

:wink:
Naposledy upravil(a) Zemakt dne 4/7/2015, 10:01, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od IgorT »

ZemakT. Nesrtetol si sa pri štúdiu podkladov niekde s prevodom, ktorý sa na tých bicykloch používal? Tipoval by som okolo 42-45 zubov na prevodníku a 17,18 na pastorku.
Obrázek
Uživatelský avatar
Martan
praporčík
praporčík
Příspěvky: 302
Registrován: 14/6/2005, 00:11
Bydliště: Domašín

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od Martan »

Pátrač píše:Martane, šlo by to uznání nějak kvalirně vyfotit a vložit sem?
Momentálně jsem od něj asi 250 km a otec foťák nemá (mobil nepočítám). Chystám se za ním až na konci prázdnin, tak snad nezapomenu.
Obrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11464
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od Zemakt »

Tipoval by som okolo 42-45 zubov na prevodníku a 17,18 na pastorku.
Tak to má 46 a 21.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od IgorT »

Ďakujem, tak s tým vytiahli aj menšie kopce!
Obrázek
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od IgorT »

Tak ma ešte napadlo. Pri presune väčšieho množstva cyklistov prichádza(štatistika nepustí) k rôznym poruchám, defektom. Šiel za jednotkou nejaký "mechanický voz", ako ho poznáme z dneška?
Obrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od jarl »

Máte někdo osobní zkušenost s jízdními koly popisovanými v tomto článku. Na moderních kolech není pro trénovaného chlapa problém ujet průměrně za den těch udávaných 60 až 75 kilometrů a i těch 120 si dovedu snadno představit, ale absolvovat něco podobného třeba na tehdejším Stadionu musela být těžká dřina.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od IgorT »

Jarl, ak si zoberieš priemernú rýchlosť jazdy iba 10 km/hod,( čo je rýchlosť netrénovanej tetky, ktorá išla kúpiť mlieko a rožky do obchodu) a 3 hodiny jazdy doobeda, 3 hodiny poobede, tak 60 km za deň je v pohode, aj so zastávkami na :lej: ! Ako mladý chalan som sa vozieval na otcovej ukrajine, ale nie dlhšie štreky. Tých 60 km denne aj s výstrojom, by som si trúfol!
Obrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11464
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od Zemakt »

to Igor: těžko říct, s tím jak to řešili jsem se nikde nesetkal. Řekl bych, že když se taková neopravitelná porucha stala, tak v případě možnosti spojení šlo avízo na velitelství a pro vojáka zajelo vozidlo štábu či jiné, třeba někdo z kuchyně. A když spojení nebylo, tak jednoduše voják dostal befel, v rámci možností opravit kolo a dohonit jednotku a starej se.

Jarl: jak jsem psal výše, převod je nastaven optimálně a velká kola jedou. Ovladatelnost tragická. Nicméně v rovinatém terénu šedesát kilometrů naprosto v pohodě. Trénovaní vojáci těch sto, stodvacet museli dát. Samozřejmě je nutno brát v potaz převýšení trasy a opačně, že vojáci prakticky jezdili v pelotonu.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od Franz Trubka »

Zemakt, nemas k dispozici nejake udaje, ze nejaka jednotka /na cviceni, pri mobilizaci/ tech 120 kilaku skutecne ujela?
S plnou vystroji a vyzbroji?. Mozna 1,2 dny. Treti uz je tezko uverit...
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od IgorT »

Franz, predpokladám, že presun nad 150 km by asi plánovali vlakom, či?
Obrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11464
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od Zemakt »

Zemakt, nemas k dispozici nejake udaje, ze nejaka jednotka /na cviceni, pri mobilizaci/ tech 120 kilaku skutecne ujela?
S plnou vystroji a vyzbroji?. Mozna 1,2 dny. Treti uz je tezko uverit...
No ona ta citace "při usilovném šlapání" 120 km, taky může naznačovat, že to byla spíše nějaká nouzovka. Ono jet v Čechách tři dny 120 km, to je skoro jak z Chebu do Brna :). Co jsem tak zaznamenal, tak 4. CP v rámci vyhlášení stanného práva na západě republiky, šlapal v čele 1. motorizované brigády, 1. rychlé divize. Chlapci to pravděpodobně šlapali z posádky v Lounech. V Lubenci se sjeli s ostatními jednotkami a do Staré Role (dnešní část K. Varů) dorazili 13. září, možná. Dnes ti to dle mapy.cz hodí cca 90 km. Otázkou je jak se lišilo dřívějších 90 km od těch dnešních :wink: .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
QVAK
praporčík
praporčík
Příspěvky: 384
Registrován: 31/10/2009, 10:02
Bydliště: Praha

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od QVAK »

jarl píše:Máte někdo osobní zkušenost s jízdními koly popisovanými v tomto článku. Na moderních kolech není pro trénovaného chlapa problém ujet průměrně za den těch udávaných 60 až 75 kilometrů a i těch 120 si dovedu snadno představit, ale absolvovat něco podobného třeba na tehdejším Stadionu musela být těžká dřina.
Postřeh pro porovnání.
Strejda se koncem I. Republiky v Praze vyučil pekařem. Celou produkci pekárny o 12ti zaměstnancích až na to co prodali ve svém krámě u pekárny rozváželo 8 pekařů na kolech k odběratelům. Kolo bylo vybaveno dvěma koši na nosiči za sedlem a na řidítkách. Pekař vezl ještě na zádech nůši s chlebem. Na "dovolenou" (když ho mistr pustil) jezdil (tam a zpět) většinou na kole na Šumavu za rodiči cca 180 - 200 km/den (lístek ČSD byl drahý). Jen si kolo odstrojil o koše, vyčistil a promazal. To samé provedl ještě i v r. 1945 po 3 letech totálního nasazení (v Letovu) bez trénigu protože Šumava byla v Americkém pásmu a cestující ve vlacích a autobusech museli mít propustku do Americké zóny (vydávala se až v zóně čili pro vnější nedostupná) a na silnicích kontrolovali jen motorová vozidla. Povozy a cyklisté je nezajímali, nejspíše předpokládali, že jsou místní.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Čs. cyklistické jednotky

Příspěvek od Pátrač »

Kolega Zemakt sem vložil skvělou práci na téma cyklistické jednotky naší prvorepublikové armády. Když to avizoval, věděl jsem, že něco málo co k tématu mám a měl jsem plánu to někdy dopracovat, už není důležité. Takže jsem to vytáhl z pomyslného šuplete a vybral z toho věci mimo, a po úpravě t sem vkládám. Někdy se budu opakovat, někdy v tom opakování bude něco navíc, ale snad to vlákno snese. Pokud ano, OK. Pokud ne, nechť některý z módů odstraní, co uzná za vhodné.

Jsem člověk, který se narodil v Kralicích nad Oslavou a nějakou dobu tam žil. Takže mám silnou vazbu na Bibli Kralickou, bibli napsanou jedním z nejkrásnějších starotvarů českého jazyka. A až do 20 let, kdy jsem se oženil, jsem vyrůstal v Kloboučkách. Dnes je to součást Bučovic a zde jsem už skoro doma. Tedy co se týká mého příspěvku k práci kolegy Zemakta. Tedy v roce 1938.

Podobně jako v případě Vyškova - útočná vozba a letiště - nebyla ani okupace Bučovic v březnu roku 1939 pro německou armádu rutinní záležitostí. V mapě jednoho z velitelů německé branné moci byla zakreslená poznámka „Pozor! Druhý cyklistický prapor!“ To znamená, že důstojník musel urychleně splnit rozkaz k odzbrojení této československé jednotky, která byla posádkou v městských v bučovických kasárnách.

Takzvaná Malá kronika bývalého ředitele bučovického reálného gymnázia Karla Suchana uvádí, cituji:

„15. 3. po poledni vstupují německá vojska do Bučovic, a to příchozí z Rakouska, a jeli přímo do kasáren a k oficiálnímu přivítání nedošlo. Život plynul klidně dál a k incidentům nedošlo.“

Pan řídící měl pravdu, tento zápis je potvrzen i denním rozkazem samotného velitele 2. cyklistického praporu, jenž byl v kasárnách odzbrojen. Okupace Bučovic skutečně začala už 15. března.

Obrázek Obrázek

Zde jsou dvě unikátní fotografie pořízené neznámým občanem Bučovic. Ukazují příjezd okupačních sil na bučovické náměstí.

Němečtí vojáci v Bučovicích nenarazili na žádný odpor příslušníků československé armády. Tu ostatně paralyzovala výzva prezidenta ke klidu a rozvaze a hlavně pak rozkaz vrchního velitele československé branné moci o kapitulaci vydaný jednotkám 15. března ve 3.35 hodin ráno.

Vědomí, že v Bučovicích, kde já zažil už jen Pluk civilní obrany, sídlil posádkou cyklistický prapor 2., který byl součástí 2. rychlé divize, mě donutilo začít sbírat data. Jako prvním fakt, že Bučovice se staly posádkovým městem až v roce 1938, kdy právě byl do místních kasáren umístěn tento prapor. Během existence První republiky Bučovice dlouhodobě usilovaly o zřízení kasáren. Hnací myšlenkou vedení města, tedy městské rady a starosty byla snaha zabezpečit hospodářskou prosperitu města. Po několikaletém zamítavém stanovisku tehdejšího ministerstva národní obrany došlo k obratu. V době, kdy dění v Evropě ovlivňovaly výrazné politické změny, vláda ČSR i velení armády zaujaly stanovisko k obraně země. To mělo vliv i na rozšíření počtu kasáren, výstavbu opevnění a vznik nových útvarů. V červnu 1936 bylo zástupcům města sděleno, že ministerstvo národní obrany s přidělením vojska pro Bučovice počítá. Město zajistilo podmínky pro výstavbu kasáren a v roce 1938 byla kasárna připravena pro ubytování vojsk. Žádost o přidělení názvu kasáren odsouhlasil 10. února 1939 presidiální odbor MNO a schválil navrhovaný název „Kasárny Jiřího z Poděbrad.“ Název si podržely doposud.

Obrázek Obrázek

Zde jsou dvě historické pohlednice - obě jsou v mém majetku. První ukazuje bučovická kasárna těsně před dostavbou. Druhá potom ukazuje pohled na bučovický zámek přes bránu kasáren. Je vidět, že už jsou pod okupační mocí.

Cyklistické prapory - pár slov

První čtyři prapory se vytvořily 15.9.1933 sloučením dosavadních cyklistických rot hraničářských praporů a cyklistických eskadron jezdeckých pluků. V pořadí pátý prapor vznikl 15.9.1937. Všechny prapory zanikly 31.7.1939.

Cyklistický prapor 1, posádky napřed Jaroměř, od 1934 Josefov, od 1938 Slaný. V době krize byl součástí 4. rychlé divize v sestavě 4. motorizované brigády.

Cyklistický prapor 2, posádky napřed Olomouc, od listopadu 1935 Frýdek, od listopadu 1938 Bučovice. V době krize byl součástí 2. rychlé divize v sestavě 2. motorizované brigády. Velitel plk. pěch. Bohuslav Maleček

Cyklistický prapor 3, posádky Levice, od října 1938 Topoľčany. V době krize byl součástí 3. rychlé divize v sestavě 3. jezdecké brigády.

Cyklistický prapor 4, posádky Sabinov, od září 1936 Louny. V době krize byl součástí 1. rychlé divize v sestavě 1. jezdecké brigády. Další cyklistická jednotka této divize byla součástí Instrukčního praporu 1, který byl válečně k divizi přičleněn po mobilizaci a byl součástí motorizované brigády

Obrázek

Zde je organizační schéma válečného uspořádání Rychlé divize 1, velitelství Praha. Vidíte začlenění jak cyklistického tak i instrukčního praporu.

Cyklistický prapor 5, vznikl jako poslední v roce 1937 v Brně, od října 1938 Slavkov. V době krize byl součástí 2. rychlé divize v sestavě 2. jezdecké brigády. Velitel plk. pěch. Vlastimil Kozelský.

Obrázek Obrázek

Zde dvě fotografie cyklistické jednotky při nástupu a potom ne zrovna výpravný záběr na cyklistickou jednotku při přehlídce v Praze v roce 1936.

Cyklistické prapory byly silné jednotky:

Složení - tabulkové, tedy ideální v době mnichovské krize:
velitelství praporu
spojovací četa
pomocná četa
technická rota
rota doprovodných zbraní, se dvěma četami kanónů proti útočené vozbě po dvou kusech vz. 34 a jednou četou minometnou se dvěma minomety vz.17
rota VKPL, zatím náhradně vyzbrojeny kulomety vz.37

1. cyklistická střelecká rota
2. cyklistická střelecká rota
3. cyklistická střelecká rota
cyklistická kulometná rota
náhradní rota

Počty osob a zbraní:
důstojníci - 40
rotmistři - 23
poddůstojníci 32
mužstvo - 668
jízdní kola - 500
motocykl - 37
osobní automobil - 1
nákladní automobil - 18
minomet - 2
kanon proti útočné vozbě - 4
velký kulomet proti letadlům - 2, nahrazeno těžkými kulomety vz.37 na protiletadlové lafetě.
těžký kulomet - 8
lehký kulomet - 27
puška- 691

Základem těchto praporů byly, jak uvedl kolega Zemakt dva typy vojenských těles.

Primo: Cyklistické eskadrony jezdectva vznikly v říjnu 1920 u tří jezdeckých pluků.

Cyklistická eskadrona 1, vznikla u jezdeckého pluku 8, posádka Radvance, od roku 1922 Pardubice a od roku 1933 Jaroměř

Cyklistická eskadrona 2, vznikla jezdeckého pluku 6, následně byla přemístěna od roku 1922 k jezdeckého pluku 2, posádky byly původně Banská Bystrica, od roku 1921 Brno

Cyklistická eskadrona 3, vznikla u jezdeckého pluku 10, následně byla od roku 1922 přemístěna k jezdeckému pluku 3, posádkou původně byl Lučenec, od roku 1922 Nové Zámky

Dnem 15. 9. 1933 došlo k jejich převedení do složení cyklistických praporů.


Secundo: Cyklistické roty hraničářských praporů

Působily vždy jako 3. roty hraničářských praporů, zformovaných k 15. 1. 1920.

Obrázek

Zde je organizace Hraničářského praporu v roce 1929. Byly to silné, kvalitně vyzbrojené a vycvičené a vyzbrojené útvary, tvořené přesvědčenými vlastenci. V dané době byli tím nejlepším, co naše armáda měla.

Tak se na ně podíváme.

3. rota hraničářského praporu 1, posádky postupně Děčín, od roku 1921 Ústí nad Labem, od roku 1921 Podmokly, od roku 1925 Ústí nad Labem

3. rota hraničářského praporu 2, posádky postupně Josefov, od roku 1920 Broumov, od roku 1932 Trutnov

3. rota hraničářského praporu 3, posádky postupně Mikulov, od roku 1921 Fryštát, od roku 1931 Žamberk

3. rota hraničářského praporu 4, posádky postupně Vimperk, od roku 1921 České Velenice, od roku 1928 Prachatice

3. rota hraničářského praporu 5, posádky postupně Moravská Ostrava, od roku 1920 Cheb,

3. rota hraničářského praporu 6, posádky postupně Milovice, od roku 1921 Trhanov, od roku 1929 Domažlice

3. rota hraničářského praporu 7, posádky postupně Frýdberk - dnes Žulová, od roku 1920 Cukmantl dnes Zlaté Hory, od roku 1920 Bukovice, od roku 1921 Jindřišov, od roku opět 1921 Bukovice, od roku 1925 Frývaldov, dnes Jeseník.

3. rota hraničářského praporu 8, posádky postupně Hokovce, od roku 1920 Horní Semerovce, od roku 1922 Šahy,

3. rota hraničářského praporu 9, posádky postupně Slovenská Ľupča, od roku 1921 Veľké Straciny, od roku 1922 Tomášovce, od roku 1924 Rimavská Sobota

3. rota hraničářského praporu 10, posádky postupně Trebišov, od roku 1921 Kráľovecký Chlmec, od roku 1921 Plechotice, od roku 1921 Trebišov

Složení těchto cyklistických rot bylo:


- tři cyklistické čety po dvou družstvech. Každé družstvo mělo úderný roj a střelecký roj.

- družstvo těžkých kulometů

- pomocné družstvo

Od 15. 9. 1933 přešly do složení nově vytvářených cyklistických praporů.

Jako samostatná jednotka výcvikového charakteru existovala Cyklistická rota Instrukčního praporu, která působila v Milovicích od 1.10.1928 do 1.10.1935 jako 3. rota tohoto praporu.

Při hledání všeho co mělo vazbu na cyklistické jednotky, jsem logicky narazil i na dvě cyklistické ženijní jednotky.

Cyklistická ženijní rota 1

Rota vznikla 1. října 1935. Nacházela se v Terezíně a podléhala velitelství Ženijního pluku 1.
Součástí roty bylo:
velitelství roty s pomocným družstvem,
1. ženijní četa,
2. ženijní četa,
3. ženijní četa,
ženijní kulometná četa.
Rota byla 1. října 1937 přejmenována na Motorisovanou ženijní rotu 14.

Cyklistická ženijní rota 2

Rota vznikla 1. října 1935. Nacházela se v Komárně a podléhala velitelství Ženijního pluku 3.
Součástí roty bylo:
velitelství roty s pomocným družstvem,
1. ženijní četa,
2. ženijní četa,
3. ženijní četa,
ženijní kulometná četa.
Rota byla 1. října 1937 přejmenována na Motorisovanou ženijní rotu 13.

U těchto vojenských těles zatím netuším, k čemu byly určené.

Na závěr ještě tři fotografie a něco slov:

Obrázek

Jízdní kola měla v armádách té doby mnoho užití. Zde je fotografie dvou vojenských telegrafistů, na místo jejich práce je dopravila právě jízdní kola. Tato pěkná fotografie je ze stránek VHÚ.

Kolega Zemakt nám do úvodní práce vložil fotografii jízdního kola, které bylo upraveno pro přepravu těžkého kulometu vzor 24. Byl to kulomet, který naše armáda užívala až do zániku republiky. Byl to kulomet původní Rakousko - uherské konstrukce ráže 8 mm. Naše zbrojovky je upravily na ráži 7,92 mm. Byl to trochu morálně zastaralý ale skvěle funkční kulomet.

Obrázek

Zde máte jinou fotografii. Je na ní biker Jaroslav Kulhavý jako příslušník cyklistické kulometné roty. Uznejte, že mu to jako prvorepublikovému vojákovi celkem sekne.

A to nej nakonec.
Obrázek

Tento obrázek opravdu stojí na to. Je na ní nizozemská cyklistická jednotka s vlastní vojenskou hudbou. A když se podíváte dobře, uvidíte, že ti kluci šikovní hrají dokonce při jízdě na svých kolech. Mohu jen přes propast času před nimi seknout.

No a to je něco málo co jsem ze svého šuplíku vytáhl. Hodně jsem to vyselektoval a jen jsem chtěl práci kolegy Zemakta doplnit a dát sem pár zajímavostí. Snad je to ku prospěchu věci. Pokud ne, tak to někdo smázněte. Já nemohu, jsem autor a byla by to autotortura.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Pozemní vojsko“