Základní východiska a výsledek budování kádrové armády II

Československá předválečná a současná výzbroj, tanky, letadla, děla.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Základní východiska a výsledek budování kádrové armády II

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek Obrázek
ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA A KONEČNÝ VÝSLEDEK BUDOVÁNÍ KÁDROVÉ ARMÁDY.
Kapitola třetí: Hraničáři a horské jednotky v roce 1929

V předchozí kapitole jsem uvedl, že v roce 1929 při finální práci na budování kádrové armády došlo na několikero členění naší armády.

Odborné vojenské členění se podle dostupných zdrojů členilo na dva druhy.
Primo: podle zbraní a služeb
Secundo: podle organizačních stupňů.

Toto dělení zůstalo zachováno ve své podstatě až do roku 1936. Takže pro rok 1929, který bereme jako nosný pro tuto práci budou, platit v plné míře.

Dělení podle zbraní a služeb:

Hlavní zbraně: pěší vojsko, dělostřelectvo, jezdectvo a letectvo

Pomocné zbraně: ženijní, telegrafní, železniční vojsko - železniční vojsko bylo v roce 1923 přičleněno k vojsku ženijnímu a dopravní vojsko, které mělo dvě složky a to vozatajstvo a automobilní vojsko.

Služby:

A/ vzdělávací a vědecké ústavy

B/ technické služby kam patřily služby
- zbojní
- letecká
- ženijní spolu se železniční
- telegrafní
- automobilní
- vozatajská
- stavební

C/ služby, kam patřily služby
- zdravotnická
- hospodářsko-správní
- justiční
- duchovní
- doplňovací a početní
- remontní
- veterinářská
- kancelářská a hudební

Tyto kategorie zbraní a služeb byly v průběhu let budovány a jejich složení se měnilo podle potřeb armády a také podle změn ve výzbroji armády a vědeckého pokroku. Z uvedeného je jasné, že mezi čtyři hlavní zbraně patřila pěchota. Nyní tedy přišel čas se na pěchotu, tuto královnu bojiště, pořádně podívat. Jako první to bude pěchota horská, potom hraničáři a v samostatné kapitole potom pěchota řadová, největší a nejvýznamnější složka prvorepublikové armády.

V rámci československé armády se k 15. lednu 1920 vytvořily čtyři horské pěší pluky. Byly dislokovány v horských oblastech Slovenska a základem pro jejich vytvoření byly dosavadní střelecké pluky domácího vojska z Čech a Moravy.

Obrázek
Límcové znaky československé horské pěchoty, sokol

Každý z uvedených horských pěších pluků se skládal ze tří horských praporů a z náhradního praporu. O rok později, tedy 1. ledna 1921 jednotlivé horské prapory získaly postavení samostatných vojskových těles a velitelství pluků nadále měla jen taktické funkce. Tedy byly určeny k tomu, aby pomáhaly organizačně a mobilizačně, ale prapor po mobilizaci byl nasazován do boje jako samostatný útvar a plukovní velení nebo dokonce velení brigády bylo nápomocné pro celkovou organizaci boje v určené oblasti.

Zřízení horských pěších pluků bylo stanoveno výnosem Ministerstva národní obrany číslo jednací 50.786-org.1919

Zřízení horských pěších praporů bylo stanoveno výnosem Ministerstva národní obrany číslo jednací 43.418-org.1920

V souvislosti s tímto opatřením zanikly náhradní prapory a místo nich vznikly u všech horských praporů náhradní roty.

Horské prapory se dále skládaly z:
- velitelství,
- horské technické roty se zákopnickou četou a spojovací četou,
- čtyř horských rot, z nichž 4. rota byla vždy rotou kulometnou.

Samostatnost si horské prapory udržely do 15. října 1933 a následně se vrátily do bezprostřední podřízenosti velitelství jednotlivých horských pěších pluků. Týmž dnem zanikly technické a náhradní roty horských praporů a obnovily se náhradní prapory pluků.

Horské pěší pluky potom tvořilo:
- velitelství,
- pomocná rota s plukovní hudbou,
- tři horské prapory,
- náhradní prapor,
- technická rota
- od 1. října1935 také rota doprovodných zbraní.

Po rozpadu naší země všechny horské pěší pluky přešly dnem 15. března 1939 do složení slovenské armády.

Dislokace útvarů horské pěchoty československé armády byla následující:

Horský pěší pluk 1, který vznikl ze střeleckého pluku číslo 11. v Jičíně, byl původně dislokovaný v Turčianském Svätom Martině a od října 1920 v Dolnom Kubíne.

Jeho podřízené složky:

I. horský prapor, zvaný od 15. září 1933 I. prapor hpp 1, prošel několika posádkami. Byly to: Haniska, od února 1920 Spišská Nová Ves, od dubna 1920 Čadce, od července 1920 Dolný Kubín, od října 1920 Lúčky a nakonec od května 1922 Turčianský Sv. Martin

II. horský prapor, zvaný od 15. září 1933 II. horský prapor hpp 1, byl posádkou v obci Trstená, od srpna 1920 Námestovo, od ledna 1921 znovu Trstená a od října 1922 Dolný Kubín

III. horský prapor, zvaný od 15. září 1933 III. prapor hpp 1, vznikl v říjnu 1920 v Oravskom Podzámku, od listopadu byl nedislokován a působil 1921 v Dolnom Kubíne

Náhradní prapor byl do prosince 1920 v Železnici, od září 1933 Dolnom Kubíne

Horský pěší pluk 2 vznikl ze střeleckého pluku č. 12 v Čáslavi, byl od počátku posádkou v Ružomberku.

Jeho podřízené složky:

IV. horský prapor, od 15. září 1933 I. prapor hpp 2, vznikl ve městě Košice, od března 1920 Prešov, červen 1920 Poprad, červenec 1920 Liptovský Sv. Mikuláš

V. horský prapor, od 15. září 1933 II. prapor hpp 2, vznikl v Čáslavi, a potom se stěhoval postupně třikrát do tří míst. Bbřezen 1920 Paludza, duben 1920 Oravský Podzámok, září 1920 Ružomberok

VI. horský prapor, od 15. září 1933 III. prapor hpp 2, vznikl v říjnu 1920 v Korytnici, od počátku roku 1922 obýval Ružomberok
Náhradní prapor byl usazen do prosince 1920 v Čáslavi, od září 1933 v Ružomberoku

Horský pěší pluk 3, vznikl ze střeleckého pluku č. 13 v Olomouci a nadále působil v Popradě

Jeho podřízené složky:

VII. horský prapor, od 15. září 1933 I. prapor hpp 3, byl dislokován v Popradě, od ledna 1921 to byla Levoča, od 1923 znovu Poprad

VIII. horský prapor, od 15. září 1933 II. prapor hpp 3, měl počáteční místo dislokace Kežmarok, od května 1926 Poprad a od září 1935 Podolinec

IX. horský prapor, od 15. září 1933 III. prapor hpp 3, vznikl v září 1920 v Kežmarku, od října 1920 Spišská Belá, od prosince 1920 Stará Lubovňa, od února 1921 Podolinec

Náhradní prapor působil do prosince 1920 v Olomouci, od září 1933 v Popradě.

Horský pěší pluk 4, vznikl ze střeleckého pluku č. 28 v Písku, působil napřed Písku, od dubna 1920 to byl Prešov, od října 1933 Jelšava, od listopadu 1938 Dobšiná

Jeho podřízené složky:

X. horský prapor, od 15. září 1933 I. prapor hpp 4, měl tato místa dislokace: napřed Sabinov, od září 1933 Jelšava, od září 1935 Rožňava, od listopadu 1938 Nižná Slaná

XI. horský prapor, od 15. září 1933 II. prapor hpp 4, vznikl ve Strakonicích, od dubna 1920 Sabinov, od 1921 Bardejov, od října 1933, Tornaľa, od listopadu 1938 Revúca

XII. horský prapor, od 15. září 1933 III. prapor hpp, byl ustaven v Levoči, od 1921 jeho místa dislokace byly Prešov, od října 1933 Jelšava, od listopadu 1938 Dobšiná

Náhradní prapor měl do prosince 1920 místo působení Písek, od září 1933 Prešov, od října 1933 Jelšava, od listopadu 1938 Brezno nad Hronom.

Tyto čtyři horské pluky byly organizovány do dvou horských brigád.

Organizační struktura horského pěšího pluku v roce 1929 byla taková, jako ukazuje obrázek.

Obrázek

Hlavní bojové vojskové těleso byl horský pěší prapor. Jeho hlavní bojová síla byla dána 180 vojáky s puškami, 18 lehkými a 8 těžkými kulomety a dvěma lehkými podpůrnými zbraněmi, zpravidla minomety.
Výzbroj byla shodná s běžnou pěchotou ale doplňková výstroj a naprosto specifický výcvik tyto jednotky zásadně odlišovaly a horká pěchota se brzy zařadila v kvalitě výcviku, vysoké morálce a flexibilitě mezi elitu naší předválečné armády.

Horské dělostřelecké jednotky

Podpůrné dělostřelectvo bylo tvořeno na úrovni brigád původně třemi, od roku 1924 dvěma horskými dělostřeleckými pluky. Bylo podle směrnic určeno pro dělostřeleckou podporu v hornatých krajinách a proto bylo vybaveno zbraněmi schopných střelby horní skupinou úhlů.

Byly to:

Horský dělostřelecký pluk 201, původně pluk horského dělostřelectva číslo 203 domácího vojska v rámci unifikace Československé branné moci na základě výnosu Ministerstva národní obrany číslo jednací 50.020-org.1920, s velitelstvím v Dobré Nivě a později v Liptovskej Teplej

Horský dělostřelecký pluk 202, původně pluk horského dělostřelectva číslo 204 domácího vojska v rámci unifikace Československé branné moci na základě výnosu Ministerstva národní obrany číslo jednací 50.020-org.1920, s velitelstvím v Prešově

Tyto dva pluky byl organickou součástí horských brigád a byly tvořeny:
- velitelstvím
- technickými a pomocnými jednotkami:
- I. oddílem se třemi bateriemi horských kanónů, tedy 3 x 4 kusy 7,5cm horských kanónů vzor 15
- II. oddílem se třemi bateriemi horských houfnic, tedy 3 x 4 kusy 10 cm horských houfnic vz.16 a vz.16/19

Oba pluky byly k 1. ledu 1923 přejmenovány tak, že z jejich názvu zmizelo označení horský. Jejich výzbroj a určení se nijak nezměnily.

Na úrovni praporů to bylo 12 samostatných horských dělostřeleckých oddílů číslovaných 251 až 262 a byly tvořeny:
- velitelstvím a hospodářskou správou.
- náhradní baterií
- augmentačním skladem
- třemi bateriemi horských kanónů po 4 kusech

Samostatný horský dělostřelecký oddíl číslo 251 vzešel z pluku polního dělostřelectva číslo 54 a měl velitelství v Chudeřicích

Samostatný horský dělostřelecký oddíl číslo 252 vzešel z pluku polního dělostřelectva číslo 2 a měl velitelství v Mostě

Samostatný horský dělostřelecký oddíl číslo 253 vzešel z pluku polního dělostřelectva číslo 53 a měl velitelství v Trutnově

Samostatný horský dělostřelecký oddíl číslo 256 vzešel z pluku polního dělostřelectva číslo 56 a měl velitelství v Jihlavě

Samostatný horský dělostřelecký oddíl číslo 257 vzešel z pluku polního dělostřelectva číslo 57 a měl velitelství v Olomouci

Samostatný horský dělostřelecký oddíl číslo 258 vzešel z pluku polního dělostřelectva číslo 58 a měl velitelství v Opavě

Samostatný horský dělostřelecký oddíl číslo 259 vzešel z pluku polního dělostřelectva číslo 59 a měl velitelství v Žilině

Samostatný horský dělostřelecký oddíl číslo 260 vzešel z pluku polního dělostřelectva číslo 60 a měl velitelství v Lučenci

Samostatný horský dělostřelecký oddíl číslo 261 vzešel z pluku polního dělostřelectva číslo 61 a měl velitelství v Betliaroch

Samostatný horský dělostřelecký oddíl číslo 262 vzešel z pluku polního dělostřelectva číslo 62 a měl velitelství v Bílcích

Jejich dislokace v Čechách měla jediný důvod. Do plného vyzbrojení nebyly k ničemu a hlavně, pokud prováděly výcvik s běžným dělostřelectvem divizí, tento výcvik měl úroveň.

Všechny tyto oddíly k 1. lednu 1923 přejmenovány tak, že z jejich názvu zmizelo označení horský. Jejich výzbroj a určení se nijak nezměnily.

Hlavní výzbroj horských dělostřeleckých jednotek byla tvořena dvěma druhy zbraní, které přes svůj původ z doby před Velkou válkou po dílčích úpravách patřili ke špičce horského dělostřelectva a naše horské dělostřelecké jednotky byly mimořádně kvalitně vycvičené.

Horský kanón vz. 15 ráže 7,5 cm

Obrázek

Zbraň byla tvořena šesti přepravními komponenty, hlavní se závěrem, kolébkou, štítem, lafetou a koly. Ocelová hlaveň byla plášťové konstrukce, ukládala se do kolébky s kapalinovou brzdou a zpruhovým vratníkem, která byla spolu se štítem a nápravou se dvěma dřevěnými paprskovými koly umístěna na chobotové lafetě. Kanon se dopravoval buď rozložený na šesti soumarech, nebo tažený dvěma koňmi a tandemu.

Horská houfnice vz. 16/19 ráže 10 cm

Obrázek
Zbraň byla tvořena třemi přepravními komponenty, hlavní se závěrem, kolébkou se štítem a lafetou s koly. Prodloužená ocelová hlaveň byla plášťové konstrukce s vyměnitelnou duší, závěr byl vybaven poloautomatickou. Hlaveň byla ukládána do kolébky s kapalinovou brzdou, vzpruhovým vratníkem, vyvažovačem a zaměřovacím mechanismem, chobotová lafeta byla vybavena dřevěnými paprskovými koly. Při dopravě byla hlaveň a kolébka vezena na dvou kárách tažených dvěma koňmi v tandemu, obdobně jako lafeta převážená na vlastní nápravě.

Celkově bylo nakonec ve výzbroji naší armády v roce 1929 50 kusů horských houfnic a 235 kusů horských kanónů.

V roce 1929 byly horské jednotky podřízeny dvěma brigádním velitelstvím. Tato velitelství měla v podřízenosti:
dva horské pěší pluky
jeden horský dělostřelecký pluk

Jako poslední jednotku patřící k horskému pěšímu vojsku, i když toto označení je jen můj výmysl, musíme jmenovat Horský ženijní prapor, který byl ustaven 22. října 1920 výnosem Ministerstva národní obrany číslo jednací 324.649-11, odděl.1920. Velitelství se nacházelo v Komárně.
Tato jednotka byla podřízena velitelství 3. ženijního pluku. Prapor byl tvořen:
- velitelstvím
- hospodářskou správou
- pomocným družstvem
- dvěma ženijními rotami.
Od roku 1923 byl tento horský ženijní prapor přejmenován na Ženijní prapor 13

Hraničáři

Hraničářská pěchota, od samého počátky měla ve vínku jistou elitnost. Už jen to, že pro její základ byly u většiny z nich využity byvší prapory horských myslivců, které rozhodně byly v dané době elitou armády. Pro nastolení jejich tradic se konal návrat do minulosti a to k historii strážců hranic chodů, koneckonců i znak psí hlavy na límcích uniforem to jasně dokladuje. Jejich základním úkolem byl boj na zdrženou v pohraničním pásmu. Nebo jinak, ostraha a obrana státní hranice v době vojenského ohrožení země.

Obrázek
Hraničárský límcový znak

Hraničářská pěchota byla nedílnou součástí pěšího vojska a vznikla v rámci první unifikace naší armády v roce 1920. Od běžné pěchoty se odlišovali výložkami červené barvy doplněných, jak už jsem uvedl, od roku 1922 zvláštním límcovým odznakem v podobě psí hlavy. V roce 1929 byla tvořena deseti hraničářskými prapory. A my se na ně tak trošku systematicky podíváme.

Hraničářský prapor 1, vznikl k 15. lednu 1920 v rámci již zmíněné unifikace armády a to na základě 1. praporu polních myslivců domácího vojska. V roce 1929 se jeho velitelství nacházelo v Děčíně. Podléhal velitelství 3. divize. V roce 1929 mu velel podplukovník pěchoty Eduard Šafařík.

Hraničářský prapor 2, vznikl k 15. lednu 1920 v rámci již zmíněné unifikace armády a to na základě 2. praporu polních myslivců domácího vojska. V roce 1929 se jeho velitelství nacházelo v Trutnově. Podléhal velitelství 4. divize. V roce 1929 mu velel podplukovník pěchoty Jindřich Skácel.

Obrázek
Kasárna hraničářského praporu v Trutnově

Hraničářský prapor 3, vznikl k 15. lednu 1920 v rámci již zmíněné unifikace armády a to na základě 17. praporu polních myslivců domácího vojska. V roce 1929 se jeho velitelství nacházelo ve Fryštátu. Podléhal velitelství 8. divize. V roce 1929 mu velel podplukovník pěchoty Antonín Ingr a od září téhož roku podplukovník pěchoty Josef Skála.

Hraničářský prapor 4, vznikl k 15. lednu 1920 v rámci již zmíněné unifikace armády a to na základě 12. praporu polních myslivců domácího vojska. V roce 1929 se jeho velitelství nacházelo ve Vimperku. Podléhal velitelství 5. divize. V roce 1929 mu velel plukovník pěchoty Jaroslav Volek a později téhož roku prapor převzal plukovník pěchoty Viktor Vilém.

Hraničářský prapor 5, vznikl k 15. lednu 1920 v rámci již zmíněné unifikace armády a to na základě 25. praporu polních myslivců domácího vojska. V roce 1929 se jeho velitelství nacházelo v Chebu. Podléhal velitelství 2. divize. V roce 1929 mu velel podplukovník pěchoty Karel Dašek. Tomuto praporu nějakou dobu vele i podplukovník generálního štábu Sergěj Ingr.

Hraničářský prapor 6, vznikl k 15. lednu 1920 v rámci již zmíněné unifikace armády a to na základě 6. praporu polních myslivců domácího vojska a 1. úderného praporu ruských legií přiřazeného v červenci téhož roku. V roce 1929 se jeho velitelství nacházelo v Domažlicích. Podléhal velitelství 2. divize. V roce 1929 mu velel podplukovník pěchoty Antonín Šesták, později v tomto roce prapor přešel pod velení podplukovníka generálního štábu Tomáše Plcha.
Hraničářský prapor 7, vznikl k 15. lednu 1920 v rámci již zmíněné unifikace armády a to na základě 5. praporu polních myslivců domácího vojska. V roce 1929 se jeho velitelství nacházelo ve Frývaldově, dnes Jeseníku. Podléhal velitelství 7. divize. V roce 1929 mu velel plukovník pěchoty Karel Menschik , později toho roku podplukovník pěchoty František Ševčík, a aby toho nebylo málo, v prosinci prapor převzal plukovník pěchoty František Vladimír Binka.

Obrázek
Kasárna hraničářského praporu ve Frývaldově - Jeseníku

Hraničářský prapor 8, vznikl k 15. lednu 1920 v rámci již zmíněné unifikace armády a to na základě Útočného praporu Jánošíkových družin domácího vojska. V roce 1929 se jeho velitelství nacházelo v Šahách. Podléhal velitelství 10. divize. V roce 1929 mu velel podplukovník pěchoty plukovník pěchoty František Vladimír Binko v prosinci v tomto roce prapor přešel pod velení podplukovníka pěchoty Miloslava Mrákoty.

Hraničářský prapor 9, vznikl k 15. lednu 1920 v rámci již zmíněné unifikace armády a to na základě 15. praporu polních myslivců domácího vojska. V roce 1929 se jeho velitelství nacházelo v Rimavskej Sobote. Podléhal velitelství 11. divize. V roce 1929 mu velel podplukovník pěchoty Bohumír Málek.

Hraničářský prapor 10, vznikl k 15. lednu 1920 v rámci již zmíněné unifikace armády a to jako úplně nové vojskové těleso. Jiné zdroje tvrdí, že jeho základem byl Kornilovův prapor ruských legií. V roce 1929 se jeho velitelství nacházelo v Trebišově. Podléhal velitelství 12. divize. V roce 1929 mu velel podplukovník pěchoty Miroslav Berka.

Po roce 1933 došlo k zásadní reorganizaci celé armády, ale v jejím rámci si hraničárské prapory podržely svoji strukturu i úkoly. Až po roce 1935, kdy byla zahájena výstavba stálého opevnění, bylo určeno, že pohraniční pásmo převezme složka Stráže obrany státu a hraničáři se měly stát osádkami stálé linie opevnění. Tím jejich role naznala zásadní změnu. Ale to by už bylo mimo časový rámec této práce.

Hraničářské prapory neměly bojové zástavy. Tuto jim nahrazoval praporec. Podoba hraničářských praporců byla stanovena 1. října 1929 výnosem Ministerstva národní obrany. Praporcový list o rozměrech 96 na 80 cm byl hřeby připevněn k žerdi. Lícní strana byla pro všechny praporce stejná, rubní strana měla jako dominantní prvek číslo praporu, doplněné nápisem a městským znakem posádky, přičemž vzor všech číslic a písmen byl závazný. Ke každému praporci musely být připevněny minimálně tři stuhy ve státních barvách, jejichž text byl předem schválen Ministerstvem národní obrany.

Obrázek
Praporec Hraničářského praporu 4

Výjimku dostal pouze Hraničářský prapor 6, který v rámci unifikace branné moci převzal tradici a prapor 1. úderného praporu ruských legií. Celkem bylo do září 1931 propůjčeno 10 praporců, takže každý hraničářský prapor měl svůj.

V roce 1929 byly hraničářské prapory tak jako po celou dobu své existence na plných válečných počtech. Působily vždy v rámci divizí, kterým trvale podléhaly. Každá divize měla v podřízenosti jeden hraničárský prapor, 2 divize měla dva a byly i divize, které díky tomu že mírově nepůsobily v pohraničí, takové prapory neměly vůbec. Jak vypadala jejich organizační struktura?

Obrázek
Organizace hraničářského praporu.

Obrázek praví úplně vše, lepší než je tento a to platí u všech podobných vyobrazení, nejsou k dispozici. Ale i tak pár slov, o vybraném hraničářském praporu

Hraničářský prapor 7. byl praporem náležící pod 13. pěší brigádu, 7. pěší divizi s velitelstvím v Olomouci. Náhradní rota- byla rotou výcvikovou a doplňovací – se nacházela v Olomouci. Pro ubytování vojska byl nejprve využíván Hotel turistů a v letech 1925-1931 byly postaveny Hraničářské kasárny.

Organizace:
velitelství praporu
hospodářská správa
pomocná četa
technická rota
1. pěší rota
2. pěší rota
3. pěší (cyklistická) rota
kulometná rota
náhradní rota

Základní počty:
cca 500 mužů
120 pěšáků a 60 cyklistů s puškou
12 lehkých kulometů pěších a 6 lehkých kulometů cyklistických
8 těžkých kulometů pěších a 2 těžké kulomety cyklistické
Dvě lehké dělostřelecké zbraně – minomety nebo kanóny

Tyto prapory byly tedy vyzbrojeny obdobně jako prapory horské a to značí, že měly velkou palebnou sílu i při působení v dílčích celcích. Navíc měly dva těžké kulomety. Cyklistické jednotky umožnily relativně velkou flexibilitu na bojišti.

Tyto prapory se vyznačovaly mimořádnou morálkou. Byly si vědomé své jisté výlučnosti, tuto ale brali jako ne výsadu, ale podobu plnění povinnosti. Vznikl mezi nimi zvláštní kodex, zvaný hraničářské desatero. To znělo:

1. Člověk pomíjí. Věčný je národ, je-li silný. Síla – toť armáda. Ona jest pak taková, jací jsou vojáci. Střež proto své zdraví a dbej o svoji mravní a vojenskou dokonalost!
2. Naše národní svoboda zrodila se z krve a musí býti, bude-li toho třeba, i krví uhájena. Její ztráta jest horší, než ztráty života.
3. Válka jest zlo – poroba jest horší. Obrana jest mravně nutná. Cizí nechceme, vlastní nedáme: Ani píď země nikdy a nikomu!
4. Bráně svou vlast bráníš svou hroudu, krov, rodinu, tj. vše co tvoří šťastný a spokojený život občana.
5. K brannosti národa přispěj tak, jak jsi přísahal! V boji vytrvej, na množství nepřátel nehleď! Vůle a nervy rozhodnou o vítězství!
6. Svým velitelům důvěřuj a jejich důvěru nezklamej! Padne-li velitel, podřiď se velení nejstatečnějšího, jsi-li jím sám, neváhej a buď příkladem.
7. Své kamarády miluj a v boji neopouštěj! Sám raněn nezoufej, přátelé tě neopustí. Byv zajat mlč a přemýšlej o útěku!
8. Nezrazuj! O věcech vojenských nemluv ani dobrovolně, ani jsa nucen. I zdánlivá maličkost nepříteli často velmi prospěje.
9. Veškeren vojenský materiál považuj za majetek národní a tudíž i svůj! Šetři jím do krajnosti, neboť náhrada nebude vždy možná.
10. Odpoutej se od svého „já“ a zbav se sobeckosti! Pomni, že sám ničím nejsi a nic neznamenáš. Jenom zdravý a silný národ může Ti zajistiti šťastnou budoucnost a důstojné místo v lidské společnosti. Považuj se proto za část národa a pro jeho blaho obětuj vše! Pak Ti kázeň a obětavost bude samozřejmou a lehkou. Uvědom si slova básníkova: „Bude-li každý z nás z křemene, bude národ z kvádru“


To jsou věty, které dnes neslyšet. Bez patosu, s láskou k vlasti, s pocitem odpovědnosti za ni a s tím, že viděli jak důležitý je jedinec, dokázali ti lidé přijmout povinnost služby a z této povinnosti se pro ně stalo poslání.
Nezbývá než se s úctou sklonit před těmito vojáky, kteří nakonec nemohli ukázat své kvality v boji tak, jak se na něj dlouhé roky připravovali.

Kapitola čtvrtá: Řadová pěchota

Obrázek
Československá pěchota odpočívá při cvičení

Pěchota, tedy řadová pěchota byla početně největší složkou pěchoty. Podle platných zásad na ní spočívala hlavní tíha boje, v němž spolu s dělostřelectvem měla být rozhodujícím činitelem. Jejím řídícím úřadem bylo Oddělení pěšího vojska MNO v počátku a v roce 1929 to bylo První oddělení Prvního odboru MNO.
Její nejvyšší organizační celkem byla divize. Divizí bylo v roce 1929 celkově dvanáct a byly to divize silné, které by v boji měly velkou váhu. Problém byl, že tato divize se dostaly na limit své uvelitelnosti, a bylo jasné, že je čeká zásadní reorganizace. Ale to by bylo mimo rozsah této práce. Jak vypadala divize v roce 1929:

Struktura divize byla takováto:

A/ velitelství

B/ dvě pěší brigády po dvou pěších plucích. Každý pluk měl tři pěší prapory a každý prapor měl tři roty a jednu kulometnou. Kulometná rota měla dvě kulometné čety po čtyřech těžkých kulometech. Pluk měl navíc pomocnou rotu, technickou rotu se dvěma četami zákopníků a jednou četou spojovací a plukovní hudbu. Ale na jeho podrobnou strukturu přijde.

C/ polní dělostřelecká brigáda tvořená:
- lehkým dělostřeleckým plukem, který pozůstával ze dvou oddílů kanónů ráže 8cm a jednoho oddílu houfnic ráže 10cm. Každý oddíl měl tři baterie po dvou palebných četách se dvěma děly. Celkově jich bylo 16.
- hrubým dělostřeleckým plukem, se třemi oddíly kanónů a houfnic nad 150mm, celkově jich bylo 14
- horským dělostřeleckým oddílem o třech bateriích horských kanónů a třech bateriích horských houfnic

Ovšem vyšší velitelství existovala pouze na brigádní úrovni, kdy pro řadovou pěchotu to bylo 24 velitelství brigád. Takže ještě jednou uvedu základní složení divizí a jim přičleněných brigád a významných jednotek. Ovšem základní, plně vybavenou a doplněnou formací byl pěší pluk. V roce 1929 bylo ustaveno celkově 48 pěších pluků a jejich přidělení do jednotlivých pěších brigád, potažmo divizí už je uvedeno níže.

První divize, Praha, ve složení: velitelství divize se štábem, 1. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 5 s velitelstvím v Praze a Pěší pluk 28 s velitelstvím v Praze, 2. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 9 s velitelstvím v Mostě a Pěší pluk 46 s velitelstvím v Chomutově, 1. polní dělostřelecká brigáda, Automobilní rota 1, Vozatajská rota 1, Divizní nemocnice 1, Divizní zásobárna1, Divizní proviantní sklad 1, Divizní zbrojnice 1, Vojenská stavební odbočka 1
Velitel: brigádní generál František Bartoš

Druhá divize, Plzeň, ve složení: velitelství divize se štábem, 3. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 18 s velitelstvím v Plzni a Pěší pluk 35 s velitelstvím v Plzni, 4. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 33 s velitelstvím Chebu v a Pěší pluk 38 s velitelstvím v Berouně, 2. polní dělostřelecká brigáda, Hraničářský prapor 5 a hraničářský prapor 6, Automobilní rota 2, Vozatajská rota 2, Divizní nemocnice 2, Divizní zásobárna 2, Divizní proviantní sklad 2, Divizní zbrojnice 2. Vojenská stavební odbočka 2.
Obrázek
Velitel: brigádní generál Vojtěch Vladimír Klecanda

Třetí divize, Litoměřice, ve složení: velitelství divize se štábem, 5. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 42 s velitelstvím v Terezíně a Pěší pluk 44 s velitelstvím v Liberci, 6. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 2 s velitelstvím v Litoměřicích a Pěší pluk 47 s velitelstvím v Mladé Boleslavi, 3. polní dělostřelecká brigáda, Hraničářský prapor 1, Automobilní rota 3, Vozatajská rota 3 a Vozatajská rota 12, Divizní nemocnice 3, Divizní proviantní sklad 3, Divizní zbrojnice 3, Velitelství evidence koňstva 3 a Prapor útočné vozby. Vojenská stavební odbočka 3.
Obrázek
Velitel: divizní generál Robert Rychtermoc, zde v civilu

Čtvrtá divize, Hradec Králové, ve složení: velitelství divize se štábem, 7. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 4 s velitelstvím v Hradci Králové a Pěší pluk 22 s velitelstvím v Jičíně, 8. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 21 s velitelstvím v Čáslavi a Pěší pluk 30 s velitelstvím ve Vysokém Mýtě, 4. polní dělostřelecká brigáda, Hraničářský prapor 2 a Hraničářský prapor 3, Automobilní rota 4, Vozatajská rota 4 a Vozatajská rota 12, Divizní nemocnice 4, Divizní zásobárna 4, Divizní proviantní sklad 12, Divizní zbrojnice 12. Vojenská stavební odbočka 4.
Obrázek
Velitel: divizní generál Ludvík Krejčí

Pátá divize, Česká Budějovice, ve složení: velitelství divize se štábem, 9. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 1 s velitelstvím v Českých Budějovicích a Pěší pluk 29 s velitelstvím v Jindřichově Hradci, 10. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 11s velitelstvím v Písek a Pěší pluk 48 s velitelstvím v Benešovem, 5. polní dělostřelecká brigáda, Hraničářský prapor 4, Automobilní rota 5, Vozatajská rota 5, Divizní nemocnice 5, Divizní proviantní sklad 5, Divizní zbrojnice 5, Vojenská stavební odbočka 5
Velitel: divizní generál Stanislav Čeček

Šestá divize, Brno, ve složení: velitelství divize se štábem, 11. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 24 s velitelstvím ve Znojmě a Pěší pluk 31 s velitelstvím v Jihlavě, 12. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 10 s velitelstvím v Brně a Pěší pluk 43 s velitelstvím v Brně, 6. polní dělostřelecká brigáda, Automobilní rota 6, Vozatajská rota 6, Divizní nemocnice 6, Divizní proviantní sklad 6, Divizní zbrojnice 6, Vojenská stavební odbočka 6
Velitel: divizní generál Karel Václav Holý.

Sedmá divize, Olomouc, ve složení: velitelství divize se štábem, 13. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 6 s velitelstvím v Olomouci a Pěší pluk 13 s velitelstvím v Šumperku, 14. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 3 s velitelstvím v Kroměříži a Pěší pluk 27 s velitelstvím v Olomouci, 7. polní dělostřelecká brigáda, Hraničářský prapor 7, Automobilní rota 7, Vozatajská rota 7, Divizní nemocnice 7, Divizní proviantní sklad 7, Divizní zbrojnice 7, Vojenská stavební odbočka 7
Velitel: divizní generál Čeňek Weiss

Osmá divize, Opava, ve složení: velitelství divize se štábem, 15. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 15 s velitelstvím v Opavě a Pěší pluk 34 s velitelstvím v Hranicích, 16. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 8 s velitelstvím v Českém Těšíně a Pěší pluk 40 s velitelstvím ve Valašském Meziříčí, 8. polní dělostřelecká brigáda, Hraničářský prapor 3, Automobilní rota 8, Vozatajská rota 8, Divizní nemocnice 8, Divizní proviantní sklad 8, Divizní zbrojnice 8, Vojenská stavební odbočka 8
Velitel: divizní generál Jindřich Hanák

Devátá divize, Bratislava, ve složení: velitelství divize se štábem, 17. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 23 s velitelstvím v Bratislavě a Pěší pluk 39 s velitelstvím v Petržalce, 18. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 17 s velitelstvím v Trenčíně a Pěší pluk 41 s velitelstvím v Žilině, 9. polní dělostřelecká brigáda, Automobilní rota 9, Vozatajská rota 9, Divizní nemocnice 9, Divizní proviantní sklad 9, Divizní zbrojnice 9, Vojenská stavební odbočka 9.
Velitel: plukovník generálního štábu Josef Vitoušek.

Desátá divize, Bánská Bystrica, ve složení: velitelství divize se štábem, 19. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 25 s velitelstvím v Lučenci a Pěší pluk 26 s velitelstvím v Bánské Bystrici, 20. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 7 s velitelstvím v Nitře a Pěší pluk 12 s velitelstvím v Komárně, 10. polní dělostřelecká brigáda, Hraničářský prapor 8, Automobilní rota 10, Vozatajská rota 10, Divizní nemocnice 10, Divizní proviantní sklad 10, Divizní zbrojnice 10, Vojenská stavební odbočka 10.
Velitel: divizní generál Eduard Kadlec

Jedenáctá divize, Košice, ve složení: velitelství divize se štábem, 21. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 14 s velitelstvím v Prešově a Pěší pluk 37 s velitelstvím v Levoči, 22. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 32 s velitelstvím v Košicích a Pěší pluk 16 s velitelstvím v Rožňavě, 11. polní dělostřelecká brigáda, Hraničářský prapor 9, Automobilní rota 11, Vozatajská rota 11, Divizní nemocnice 11, Divizní proviantní sklad 11, Divizní zbrojnice 11, Vojenská stavební odbočka 11.
Velitel: divizní generál Josef Köppl.

Dvanáctá divize, Užhorod, ve složení: velitelství divize se štábem, 23. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 20 s velitelstvím v Michalovcích a Pěší pluk 36 s velitelstvím v Užhorodě, 24. pěší brigáda, k níž patřily Pěší pluk 19 s velitelstvím v Mukačevě a Pěší pluk 45 s velitelstvím v Chustu, 12. polní dělostřelecká brigáda, Hraničářský prapor 10, Automobilní rota 12, Vozatajská rota 12, Divizní nemocnice 12, Divizní proviantní sklad 12, Divizní zbrojnice 12, Vojenská stavební odbočka 12

Obrázek
Velitel: divizní generál Lev Prchala

Uvedení velitelé divizí jsou ti, kteří těmto vojenským tělesům veleli v roce 1929, tedy v tom roku, který jsem vybral za určující limit rozsahu této části práce o organizaci armády. Pro vyobrazení jsem vybral čtyři z nich, protože tato práce není o velitelském sboru. Možná najdete sami klíč, podle jakého jsem vybral zrovna tyto.

Všech zde uvedených 48 pěších pluků bylo ustaveno na základech původních vojenských těles domácího vojsk nebo na základě pluků československých legií, které se vrátili z celého světa domů. A byly i situace, kdy došlo ke sloučení vybrané jednotky domácího vojska s některou z jednotek legií. Někdy byla zachována jak tradice, tak i číslo pluku.

Takže se podíváme na příklady všech tří variant vzniku. Například Pěší pluk 28, posádkou v Praze byl ustaven na základě výnosu Ministerstva národní obrany číslo jednací 5.700-org.1919 přejmenováním z 28. pěšího pluku domácího vojska. A tak se slavné Pražské děti z našich dějin nevytratili. Pěší pluk 35, posádkou v Plzni, vznikl sloučením 35. pěšího pluku domácího vojska a 35. střeleckého pluku italských legií a Pěší pluk 9 vznikl pouze a jen na základě 9. střeleckého pluku ruských legií.

Nyní je čas se podívat na schéma organizační struktury pěšího pluku v roce 1929

Obrázek

Pokud se na toto schéma pořádně podíváte, uvidíte vyváženou organizaci a přiměřenou nasycenost automatickými zbraněmi. Pluk sám o sobě měl dohromady něco kolem 1400 vojáků. Jeho hlavní bojová síla byla:
360 vojáků vyzbrojených puškami - úderníků
36 kusů lehkých kulometů, kolem nichž působilo 144 vojáků ze střeleckých rojů
24 kusů těžkých kulometů, kolem nichž působilo dalších 120 vojáků z obsluh těchto zbraní
2 kusy lehkých děl - minometů

Velitelství pluku obsluhovala pomocná rota. Tato rota byla tvořena velitelským družstvem a družstvem hospodářským. Další složka této roty byla hudební četa, tedy plukovní hudba.

První celek, který přímo podléhal velení pluku, byla technická služba. Měla tři složky:

Primo: Zákopnická četa, se třemi zákopnickými družstvy. Tito muži byli cvičeni pro hloubení zákopů, spojovacích zákopů a k samostatné práci při budování zátarasů. Byli mimo osobní zbraň vybaveni soupravami ručního nářadí, tedy lopatami, krumpáči, dlouhými krátkými sekerami, a dalším nářadím.

Secundo: Četa lehkých děl. Tato četa vládla jedinými těžkými zbraněmi, které v té době měl pluk k dispozici. Sloužila k palebné podpoře nejkrizovějších momentů v boji pluku.

Tertio: Spojovací četa. Ta mělo jedno družstvo bezdrátového spojení s jedním radiorojem a jedním rojem zemního telefonu. Sloužilo pro spojení velení pluku s divizí-. Další dvě družstva byla telefonní s rojem ústřednovým a rojem staničním. Tato družstva sloužila pro zajištění spojení uvnitř pluku a pro druhou linii spojení mezi plukem a divizí.

Hlavní bojové jednotky byly tři pěší prapory. Byly číslovány:
I. prapor, vždy byl na plných stavech až na jedno družstvo u každé roty a jeden kulometný roj, které byly rámcové.
II. a III. prapor bývaly částečně rámcové nebo úplně rámcové. U rámcového praporu byly soustředěny kursy a školy zřizované u pluku a probíhal zde výcvik povolávaných záloh.

Každý prapor měl tři pěší roty, jednu kulometnou rotu a pomocnou četu s čísly u pluku:
1., 2., 3. pěší rota a 4. kulometná rota u prvního praporu
5., 6., 7. pěší rota a 8. kulometná rota u druhého praporu
9., 10., 11. pěší rota a 12. kulometná rota u třetího praporu

Každá pěší rota měla: dvě pěší čety, každá pěší četa dvě družstva a každé družstvo mělo střelecký roj soustředěný kolem lehkého kulometu a úderný roj tvořený vojáky s puškami. Dále každá pěší rota měla pomocné družstvo.

Obrázek
Střelecký roj kolem kulometu vz.26 při cvičení

Každá kulometná rota měla dvě kulometné čety, každá kulometná četa měla dvě kulometná družstva a každé družstvo obsluhovalo dva těžké kulomety. Dále měla každá kulometná rota pomocné družstvo.

Obrázek
Obsluha těžkého kulometu

Poslední jednotkou pluku byl náhradní prapor. Ten byl vždy rámcový. Byl složen z:

Náhradní roty, které podléhala náhradní četa se dvěma družstvy a pomocným družstvem

Pomocné čety s velitelským družstvem a hospodářským družstvem

Augmentačním skladem, kde byla uchovávána polní výzbroj, výstroj a polní vozatajský materiál.

Tímto bych základní informaci o československé pěchotě považoval za vyčerpanou. Jak plyne z těchto stránek, československá pěchota byla pýchou naší armády a to naprosto oprávněně. Byla jednotně a velmi dobře vyzbrojena, velmi dobře vycvičena a v roce 1929 byla schopna dostát úkolům, které na ni mohly být kladené v bojovém nasazení.

V této době se cvičilo použití řadové pěchoty hlavně v defenzivě. Proto se hodně cvičilo budování poziční obrany, kdy vojáci hodně ale opravdu hodně kopaly, a budování zátarasů všech druhů. Na útoku se také pracovalo, ale v roce 1929 to nebyla taktická ani operační priorita. Armáda hodně střílela, na důkladný střelecký výcvik se kladl velký důraz.

Jak postupoval rok, docházelo ke cvičením družstev, čet, rot, praporů a na konci léta, tedy po sklizni se konala velká cvičení za přítomnosti všech druhů zbraní služeb. Tato cvičení, zvaná ještě po Rakousku manévry, byla velmi sofistikovaná a mimo vojáky v aktivní službě se jich účastnilo nemalé množství povolaných záložníků a dokonce i četníků.

Obrázek
Letní cvičení- překonávání vodních překážek pomocí útočných lávek.

Velký důraz byl kladen na osvětovou a mravní výchovu. 16 hodin měsíčně se vojáci učili o:
- obecním a státním zřízení,
- občanských právech a povinnostech,
- národním hospodářství,
- velkých dobách a osobnostech našich dějin
- o našem zeměpise, dobových aktualitách a o péči o zdraví.

Mimo tato školení byly u pluků a divizí organizovány doplňkové kurzy, jako pravopisný, jazykové, těsnopis účetnictví, zemědělské dovednosti. Zde na sebe armáda vzala břímě zajistit plnou gramotnost svých vojáků, což v dané době ve společnosti nebylo úplně dosaženo a tyto kursy mnoha vojákům umožnily lepší šance na uplatnění po návratu do civilního života.

Mnoho vojáků se potom účastnilo čtenářských kroužků, pracovalo v hudebních a pěveckých kroužcích či ochotnickém divadle. Armáda tak ovlivnila znalosti a tím i osobnost stovek tisíc mladých mužů.

Od roku 1926 kdy se armáda pevně ustavila, vytvořila pevný životaschopný organismus a každým rokem díky přílivu skvělé výzbroje nabývala na síle, se celý proces této výchovy orientoval na pěstování morálně bojových vlastností, a stal se tak nedílnou součástí nově zformovaného systému idejí a metod výchovy a výcviku vojáků, který se od předešlého dost odlišoval. Neztratil nic z toho, co jsem uvedl výše. Ale na druhou stranu podle služebního předpisu vydaného v roce 1926 s označením A-I-1, byla vyžadována naprostá kázeň, nedotknutelná velitelská pravomoc a velitel byl přímo povinen zajistit pořádek všemi dostupnými prostředky. Tento předpis platil až do roku 1950. Asi zde bylo méně místa pro demokracii, ale bojová použitelnost armády výrazně vzrostla.

Závěr:
Kolegové tímto jsem prošel další segment dění kolem naší prvorepublikové armády. Měly by následovat poslední válečné plány a poslední organizační struktury naší armády, tak jak s nimi dospěla na základě politického rozhodnutí ke svému zániku a souběžně s ní zanikl i stát, který měla bránit.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Pozemní vojsko“