Prototyp francouzského stíhacího letadla
(1917) letadlo nebylo bojově nasazeno
WW1
VÝVOJ a KONSTRUKCE
Výrobce úspěšných jednoplošníků typů N a P z poloviny První světové války, francouzská společnost Morane-Saulnier, se pokoušela sestrojit jejich následovníka. Jelikož se jednoplošná koncepce vcelku osvědčila, vrhli se konstruktéři na její zdokonalování z čehož v polovině roku 1916 vznikl stroj Morane-Saulnier AC. Bohužel i když tento model dosahoval slušné rychlosti, neobstál v konkurenčním boji s pokrokovějším SPADem S.VII, který jej po krátké bojové službě nahradil u frontových útvarů (přelom roku 1916/1917). Konstruktéři i Morane-Saulnier se však nechtěli smířit s neúspěchem verze AC, které se vyrobilo pouhých 32 strojů a rozhodli se pod dojmem úspěchů SPADů postavit nový prototyp.
Aby měla společnost Morane-Saulnier větší šanci při výběrovém řízení v ostrém konkurenčním boji na nový stíhací stroj pro francouzské letectvo, rozhodla se pokračovat na vylepšené verzi jednoplošníku (později A.I), ale zároveň zahájila práci na kompletně novém stroji, dvouplošníku AF. Dvouplošná verze letounu byla pro firmu něco nového, protože prakticky až doposud stavěla jen jednoplošníky. Pod dojmem úspěchů SPADů S.VII se však rozhodla vyzkoušet tuto koncepci. Dvouplošník z předchozích jednoplošníků převzal proudnicový tvar trupu, který sahal až za ocasní plochy. Přední část trupu až k místu pilotní kabiny byla oplechovaná, na zbytek trupu byla použitá klasická impregnovaná látka. Křídla byla k sobě připevněná vzpěrou ve tvaru písmena N, za kterým byla ještě jedná vzpěra ve tvaru písmena I. Pohonnou jednotku představoval rotační motor Gnome Monosoupape 9Nb o výkonu 112 kW (150 k), který dokázal 649 kg těžkému stroji udělit maximální rychlost 207 km/h, což na dobu vzniku byla velmi slušná rychlost. Výzbroj představoval jeden synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm. Na rok 1917 to byla již slabá výzbroj, protože konkurenční německé Albatrosy nesly standardně dva synchronizované kulomety.
Dvouplošná verze pod označením AF (též jako MoS 28) byla nakonec dohotovena dříve a tak se i dříve zkoušela. První vzlet absolvovala 23.června 1917. Letoun byl hodnocen velice kladně zkušebními piloty, hlavně jeho ovladatelnost a letové vlastnosti byly pokládány za slušné. Nicméně tou dobou byl již v dubnu 1917 zalétán vynikající SPAD S.XIII. Situace se tak opakoval jako v případě Morane-Saulnier AC versus SPAD S.VII. Francouzské letectvo tak dalo opět přednost SPADům před Morane-Saulniery. V listopadu 1917 byl prototyp zkušebně přestavěn na hydroplán. Nesl označení Morane-Saulnier AFH, byl testován, ale nikdy se nedostal do sériové výroby. Typ AF tak upadl v zapomnění.
Druhé želízko v ohni nakonec společnost proměnila v úspěch. Jednoplošník stavěný současné s dvouplošníkem AF byl zalétán o dva měsíce později a dokázal se vyrovnat svými vlastnostmi SPADu S.XIII. Proto byl přijat do sériové výroby a vyráběn ve velkých sériích pro bojové i výcvikové útvary do jara roku 1918, kdy jeho hvězda pohasla vedle nových a modernějších strojů.
TTD – Morane-Saulnier AF
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 7,47 m
* Délka: 5,15 m
* Výška: 2,35 m
* Nosná plocha: 15,31 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 421 kg
* Vzletová hmotnost: 649 kg
* Maximální rychlost: 207 km/h
* Výzbroj: 1x synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm
* Dostup: 6.200 m
* Stoupavost: 450 m/min
* Dolet: 640 km
* Motor / Výkon: 1x rotační motor Gnome Monosoupape 9Nb / 112 kW (150 k)
* Vyrobeno kusů: 1 ks prototyp
* Uživatelé: Francie
Zdroje:
http://www.ctie.monash.edu.au/hargrave/ ... lnier.html
Stíhací letadla 1914-1918 (2.díl) – Zbyněk Válka – 2001
http://avia-hobby.ru/as/1st_fra_foto.html
www.earlyaviator.com
www.wikipedia.org
www.airwar.ru
