Francouzské průzkumné a bombardovací letadlo
nasazeno 1915 - 1918
WW1
VÝVOJ a KONSTRUKCE
Po obrovském úspěchu modelu G.3 konstrukční kanceláře bratří René a Gastona Caudronových na počátku WW1 byla jejich firma požádána o výrobu nového stroje, který by mohl plnit specifickou bombardovací roli ve francouzském letectvu. Model Caudron G.3, kterého se vyrobilo více jak tři tisíce kusů a který působil v roli průzkumného a výcvikového stroje, se totiž osvědčil i v roli bombardovací. I když v tomto případě se jednalo pouze o pár ručních granátů nebo malých pum, které s sebou do gondoly bral druhý člen posádky pozorovatel a ručně je shazoval na nepřítele. Úspěšné narušování frontových nepřátelských linií a útoků do týlu vedly francouzské velení k myšlence potřeby bombardovacího stroje s větší nosností pumového nákladu.
Aby se vývoj nového stroje časově neprotáhl, rozhodli se bratří Caudronovi vzít model G.3 a pouze zvětšit jeho křídla, zjednodušit systém vzpěr a zesílit kormidlo. Pro potřebu větší nosnosti se rozhodli zamontovat hned dva motory Le Rhóne, které byly umístěny po obou stranách pilotní gondoly. Prototyp takto upraveného stroje poprvé vzlétl v březnu roku 1915. Nosnost pumového nákladu, která přesahovala více jak 100 kg, byla shledána jako uspokojivá a taktéž stroj vykazoval dobré letové vlastnosti s osvědčeným motorem, který byl používán u modelu G.3. Stejně jako v případě jednomotorového Caudronu G.3 se počítalo, že pro sériovou výrobu bude možno použít jak motoru Le Rhóne 9C o výkonu 60 kW, tak i motoru Anzani o výkonu 75 kW, který byl rovněž do G.3 zastavován. Vzhledem k tomu, že časově je nejnáročnější výroba motorů, měl G.4 takto k dispozici hned dva typy motorů, které měly přibližné shodné parametry a výkony a mohlo jich být vyráběno více. Tím nehrozilo, že bude sériová výroba stát z důvodu nedostatků pohonných jednotek.
pěkný pohled na příďové kulometné střeliště a na potah vrtulí (pravděpodobně ochrana před deštěm a vlhkemStejně jako G.3 byl i G.4 celodřevěný dvouplošník mající v ose letounu krátkou, dvoumístnou gondolu, ve které seděl jako první pilot a za ním pozorovatel/bombometčík. Křídla měla celodřevěnou kostru potaženou impregnovaným plátnem. Zadní část byla pružná, potažena pouze z horní strany (vypadalo to pak jako křídlo netopýra). Křídla byla spojena čtyřmi páry vzpěr, ke křídlům byly připojeny nosníky ocasních ploch. Změna směru letu byla prováděna tehdejším standardním způsobem tj. kroucením konců křídel. Ke kormidlům na zádi vedla táhla, ke křidélkům lanka. Kormidlo složené ze čtyř částí, bylo umístěno značně níže a umožňovalo tak pozorovateli dobrý výhled směrem vzad, což bylo později výhodou při obraně. Pro zajištění bezpečného přistání, aby stroj nezapadl do měkké travnaté letištní plochy, byl vybaven lyžemi, které se táhly od zdvojeného kolového podvozku až po kormidlo. Zároveň tak tyto lyže plnily úlohu zadní ostruhy.
Jak už bylo výše řečeno, Caudron G.4 byl vybaven dvěma rotačními 9-válcovými motory Le Rhóne 9C o výkonu 59,6 kW (80 k), případně 10-válcovými motory Anzani radial o výkonu 75 kW (100 k). Maximální rychlost na úrovni moře byla 132 km/h a ve výšce 2.000 m poklesla na 124 km/h (motory Le Rhóne).
Co se výzbroje týče, tak ta byla velice proměnlivá. Caudron G.4 byl standardně vyzbrojen jedním až dvěma lehkými kulomety ráže 7,7 mm, a to buď Vickers, Lewis a někdy též i Hotchkiss. Jejich umístění také bylo stroj od stroje, série od série různé. Kulomet tak byl umístěn většinou v zadní části gondoly a byl tak obsluhován pozorovatelem/bombometčíkem. Ten jej měl buď na oběžném kruhu, nebo na horním křídle, tudíž mohlo vést palbu i před sebe. Jelikož G.4 měl motory mimo osu trupu (gondoly), mohl být někdy montován i jeden kulomet před pilotem a byl tak pokryt prostor v přední polosféře. Kromě kulometné výzbroje tak mohl G.4 nést svůj primární náklad, pumy a celkové hmotnosti do 113 kg.
Celkem bylo ve Francii vyrobeno 1.358 strojů G.4, dalších 51 exemplářů bylo vyrobeno v Itálii společností A.E.R (poblíž Turínu). Ve Velké Británii bylo postaveno 12 strojů v pobočném závodě British Caudron Company.
složitá a členitá část kormidlaBOJOVÁ SLUŽBA
První stroje byly ke svým útvarům dodány v listopadu 1915. Bylo to první dvoumotorové letadlo zařazené do francouzských leteckých sil. Caudrony se nejčastěji vysílaly na hloubkové bombardovací nálety proti průmyslovému německému Porýní a dále sloužily i v roli pozorovacího letounu. Z denních náletů byly tyto stroje staženy na podzim roku 1916, tedy v době, kdy nebe na západní frontě ovládly vynikající německé stíhací stroje Albatros D.III, proti kterým Caudrony neměly téměř žádnou šanci. Ve Velké Británii v RNAS (Royal Naval Air Service) bylo používáno 55 těchto strojů, z nichž bylo 12 postaveno přímo na britských ostrovech společností British Caudron Company. V britských letkách číslo 4 a 5 sloužila tato letadla k útokům proti německým námořním letadlům, hydroplánům a proti vzducholodím operujícím z belgického území. V této úloze je na jaře 1917 vystřídaly bombardéry Handley Page 0/100. Italové, kteří si vyrobili 51 těchto strojů, je nasadili na italsko-rakouské alpské frontě, kde se stroje osvědčily svou spolehlivostí a dobrou stoupavostí a vytvořily řadu italských výškových a dálkových rekordů (Italové v té době neměli žádný stroj obdobných výkonů). Také další dohodový spojenec, carské Rusko, používal G.4 a to především v průzkumné roli. Na jaře roku 1917 vstoupil do války další dohodový spojenec USA, který však, třebaže byl kolébkou letounů, zaspal dobu a neměl k dispozici odpovídající letouny. Z toho důvodu od svých spojenců obdržely USA 10 strojů G.4 na počátku roku 1918. Koncem války byl G.4 používán především již jen ve výcvikové roli.
Po válce byl jeden stroj zakoupen finskou vládou spolu s dvěma Caudrony G.3 za celkovou částku 100.000 finských marek. Stroje byly dodány pro finskou Flyg Aktiebolaget 26.dubna 1923. Finské letectvo pak jeden zakoupený Caudron G.4 používalo po celý rok 1923 v roli letecké ambulance.
Caudron G.4 byl piloty hodnocen většinou kladně. Hlavně byla ceněna jeho dobrá pilotáž a letové vlastnosti. Po válce byla řada strojů prodána do soukromého sektoru a leteckých klubů (především pak ve Francii a Itálii). Mezi letecká esa, která létala na G.4, patřil René Fonck, největší francouzské eso, nebo Ital Silvio Scaroni.
aerodynamicky tvarovaná zadní část gondoly a motorů se střelištěm na horním křídleVŠECHNY VERZE
G.4 A2 – průzkumná verze, která byla vybavena rádiem pro komunikaci s velením a řízením dělostřelecké palby
G.4 B2 – bombardovací verze mohla nést až 113 kg pumového nákladu
G.4 E2 – výcviková verze
G.4IB – pancéřovaná verze pro bitevní účely
TTD – Caudron G.4
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2
* Rozpětí: 17,2 m
* Délka: 7,27 m
* Výška: 2,6 m
* Nosná plocha: 38,0 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 733 kg
* Vzletová hmotnost: 1.180 kg
* Maximální rychlost: 132 km/h na úrovni moře
* Výzbroj: 1-2x kulomet Lewis (Vickers) ráže 7,7 mm, 113 kg pumového nákladu
* Dostup: 4.300 m
* Stoupavost: 2.000 m / 16 minut
* Dolet: 3,5 hod
* Motor / Výkon: 2x Le Rhóne 9C / 59,6 kW (80 k)
* Vyrobeno kusů: 1.421 ks
* Uživatelé: Belgie, Kolumbie, Francie, Finsko, Itálie, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, Velká Británie, USA
Zdroje:
Vojenská letadla 1 – Václav Němeček – 1989
www.1000aircraftphotos.com
www.militaryfactory.com
www.theaerodrome.com
www.wwiaviation.com
www.flugzeuginfo.net
www.worldwar1.com
www.wikipedia.org
www.aviastar.org
www.onwar.com
Zvláštní poděkování Martanovi za kontrolu pravopisu
