Francouzské průzkumné a výcvikové letadlo
nasazeno 1914 - 1918
WW1
Tento letoun mě zaujal už v mých jinošských letech, když jsem odebíral časopis ABC a snad jako každý, kdo jej měl objednán, se těšil, až vyjde další číslo s pokračováním komiksového příběhu na poslední stránce. Když pak v roce 1988 vyšel zimní speciál věnovaný letadlům, našel jsem zde i příběh o československých letcích, kteří se přidali na stranu bolševiků a měli za úkol zprovoznit starý francouzský stroj, se kterým pak prováděli mise a například bez dostatku bomb bombardovali „bílé“ kozáky pomocí tyčí s kovovou špičkou (samozřejmě příběh byl poplatný době, ve které vznikl :-) Letoun, který vypadal značně archaicky, mě zaujal už tehdy, ale až po mnoha letech později jsem jej „objevil“ jako Caudron G.3.
VÝVOJ a KONSTRUKCE
Bylo to tedy letadlo z úplného počátku letectví, které se tak dostalo již od samého počátku do válečného konfliktu známého jako Velká válka, později První světová válka. Svou hlavní roli v prvních měsících konfliktu měl Caudron G.3 jako pozorovací, ostatně v té době byl útok letadla na letadlo naprosto něco výjimečným, ale uplatnil se také především v roli výcvikového stroje.
U vývoje stáli dva bratři, René a Gaston Caundronovi, kteří začali nejdříve v roce 1909 s experimentálním letadlem G.1, ze kterého později vznikl G.2 a v roce 1911 popisovaný G.3 (Caudron Biplane). Díky dobré konstrukci, letovým vlastnostem (tedy na tu dobu), se G.3 brzy stal nejpoužívanějším cvičným letounem před WW1. V roce 1912 pak přišla první státní (vojenská) zakázka na dva stroje a vybudování vojenské letecké školy. První prototyp G.3 poprvé vzlétl koncem roku 1913 s rotačním 7-válcovým motorem Le Rhóne 7C o hmotnosti 90 kg. Krátce na to se ozval další zájemce, kterým bylo britské námořnictvo. V roce 1913 René Caudron odcestoval na dálný východ do Číny, kde předvedl model G.3, který okamžitě zaujal a řadu strojů do Číny prodal. Caudron G.3 tak měl již před válkou nastartovanou docela slibnou kariéru. Na jaře 1914, konkrétně v květnu, pak již vzlétla konečná podoba G.3 s 9-válcovým rotačním motorem Le Rhóne 9C (cca 150 kg), která pak prakticky v nezměněné podobě dala několikatisícovou sérii. Tento vzlet se uskutečnil na letišti Le Crotoy.
Poté, co v létě roku 1914 vypukla První světová válka, bylo rozhodnuto stavět G.3 ve dvou provedeních, které se od sebe navzájem lišily v užití. Verze G.3A.2 byla určena pro letecký průzkum a řízení dělostřelecké palby, verze G.3E.2 pak byla určena pro výcvik nových pilotů. Svým způsobem byla výcviková verze velice důležitá, protože se na těchto strojích učila velká část francouzských pilotů, kteří pak byli v prvních měsících války vrženi do boje s nepřítelem.
Co se vlastní konstrukce týče, tak Caudron G.3 byl celodřevěný dvouplošník mající v ose krátkou dvoumístnou gondolu a dřevěné nosníky ocasních ploch. Křídla měla celodřevěnou kostru potaženou impregnovaným plátnem. Zadní část byla pružná, potažena pouze z horní strany (vypadalo to pak jako křídlo netopýra). Křídla byla spojena šesti páry vzpěr, ke křídlům byly připojeny nosníky ocasních ploch. Změna směru letu byla prováděna tehdejším standardním způsobem tj. kroucením konců křídel. Ke kormidlům na zádi vedla táhla, ke křidélkům lanka. Kormidlo bylo umístěno značně níže a umožňovalo pozorovateli tak dobrý výhled směrem vzad, což bylo později výhodou při obraně.
Před válkou bylo běžné, že pozorovací letoun aby měl co nejlepší možnosti pozorování, které se nejčastěji provádělo z výšky 1.000 až 2.000 m (z výšky 600 m bylo ještě možno vidět jednotlivé postavy), měl uspořádání s tlačnou vrtulí. To však značně snižovalo výkony letounu, navíc hrozila v případě nehody, že se motor utrhne a posádku před sebou smrtelně zmáčkne. Firma Caudron se tedy u G.3 rozhodla pro tažnou verzi. Tím sice byl zhoršen výhled z letounu, ale výkony letounu se naopak zlepšily. Avšak ani tato koncepce není zcela ideální hlavně v případě havárie (tzv. posazení na čumák). Proto letoun měl na spodní straně od kolového podvozku až po kormidlo mohutné lyže.
V přídi gondoly byl umístěn rotační 9-válcový motor Le Rhóne 9C o výkonu 80 k s částečným příďovým krytem. Díky gondole se tak nedá mluvit o tom, že by letoun měl trup, což ale bylo pro francouzská letadla z předválečné doby poměrně běžné. Dva letci v gondole seděli za sebou. Prvním v pořadí byl pilot, druhým byl pozorovatel/instruktor, a později střelec (například z pušky). Motor dokázal udělit více jak 700 kg těžkému stroji (vzletová hmotnost) maximální rychlost 106 km/h. Do výšky 2.000 m se G.3 vyšplhal za 20 minut a do svého maximálního dostupu 3.000 šplhal celkem 32 minut. Výdrž v letu pak byla 4 hodiny. Část strojů byla vybavena motorem Anzani o výkonu 90 k, který dával letounu maximální rychlost 112 km/h, výstup do 2.000 m za 18 minut a do 3.000 m za 32 minut.
Výzbroj letounů nebyla ještě v roce 1914 nijak řešena. První pokusy vyzbrojit letouny byly až po vypuknutí války, přičemž nejčastěji si pozorovatel bral na palubu svou osobní zbraň, karabinu nebo brokovnici napěchovanou kančími nebo srnčími broky. Taková palba byla ale na pohyblivý cíl málo efektivní (malá kadence) a navíc v roce 1914 na frontě létalo tak málo letadel, že potkat nepřítele vyžadovalo mít pořádnou dávku štěstí a natož jej sestřelit. Až pozdější stroje Caudron G.3 měly ve výzbroji jeden lehký kulomet Lewis ráže 7,7 mm, který obsluhoval pozorovatel.
Do sériové výroby se samozřejmě zapojila mateřská firma bratří Caudornů, která vyrobila celkem 1.423 strojů všech provedení G.3 ve své nové továrně v Issy-les-Moulineaux. Dále byl tento letoun vyráběn ve Francii licenčně a tato výroba dala dalších 1.207 strojů. Kromě Francie byl G.3 licenčně vyráběn ve Velké Británii (233 ks) a Itálii (166 ks). Po válce v letech 1922 – 1924 vyrobilo Portugalsko pro svou potřebu 50 strojů.
Krásné pohledy na pilotní gondolu ukazují, že pozorovatel měl dobrý výhled pod sebe. Což bylo vhodné pro fotoprůzkum. První fotopřístroje vážili kolem 60 kg, později se však jejich hmotnost snížila na cca 30 kg a bylo je tak možno přepravovat v kokpitu.
BOJOVÁ SLUŽBA
Po vypuknutí války měla Francie k dispozici tento slibný stroj a ihned se rozhodla jej nasadit k leteckému průzkumu a dělostřeleckému pozorování. Jako první měla tato letadla ve výzbroji letka C.11, která je pak používala až do poloviny roku 1916. Britští a italští spojenci G.3 používali v bojových akcích až do října 1917. Celkem měla Francie G.3 ve výzbroji 38 letek, Velká Británie pak v 7 letkách (1, 4, 5, 19, 23, 25 a 29). Letoun se ve své roli osvědčil a byl posádkou oblíben. Jak rostla hustota leteckých střetů, vznikla potřeba chránit posádku. Pozorovatel tak do gondoly bral s sebou nějakou osobní zbraň, nejčastěji karabinu nebo brokovnici nabitou srnčími nebo kančími broky. Palba na nepřátelské letadlo pak vyžadovala značnou dávku odvahy, protože pozorovatel se musel na svém místě postavit (v té době se padáky ještě nepoužívaly). Caudron G.3 se také osvědčil jako letoun, který narušoval frontovou linii a zázemí nepřítele. Pozorovatel totiž s sebou často do kokpitu bral několik ručních granátů, které pak svrhával na zákopy a nepřátelské kolony. O přesnosti tohoto bombardování se však dá pochybovat. Nicméně jako psychologická zbraň to bylo velice účinné, protože Němci si museli uvědomovat, že nejsou v bezpečí ani ve svém týlu.
Mezi asi nejznámější letecká esa, která létala na G.3, patřil René Paul Fonck, francouzské stíhací eso s potvrzenými 75 vzdušnými vítězstvími. Ten již uprostřed roku 1915 létal nad zákopy v tomto průzkumném letounu než přesedlal na stíhací SPADy.
Tento na svou dobu veleúspěšný stroj sloužil v celkem 21 státech světa na pěti kontinentech a výcviku se na něm podrobilo na 17.000 pilotů! Například v roce 1917, když USA vstoupily do WW1 po boku Dohodových mocností, zakoupily ve Francii 192 těchto strojů po potřebu výcviku vlastních pilotů. Prvních 50-60 strojů obdrželi v USA na podzim 1917, dalších cca 12 kusů přišlo za oceán v lednu 1918 a další 42 kusů v únoru 1918.
VŠECHNY VERZE
G.3 A.2 – byla určena pro letecký a průzkum a řízení dělostřelecké palby
G.3 D.2 – pozorovatelská verze
G.3 E.2 – základní a nejrozšířenější výcviková verze
G.3 R.1 – verze používaná pro výcvik a pro kurýrní službu (taxi). Používaná byla ve Francii a USA.
G.3.12 – poslední verze, která byla vybavena silnějším motorem Anzani 10 radial o výkonu 100 k
LD.3 – jednalo se o německou kopii G.3 postavenou ve firmě Gotha na základě ukořistěných strojů.
Do dnešních dnů se dochovala celá řada Caudronů G.3 v muzeích po celém světě. Například v RAF Museum Hendon, Musée de l'Air et de l'Espace (Paříž), v Bruselu, Rio de Janeiru…
TTD – Caudron G.3 (motor Le Rhóne 9C)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2
* Rozpětí: 13,4 m
* Délka: 6,4 m
* Výška: 2,5 m
* Nosná plocha: 27,0 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 445 kg
* Vzletová hmotnost: 734 kg
* Maximální rychlost: 106 km/h
* Výzbroj: 1x puška (brokovnice), nebo kulomet, náklad ručních granátů
* Dostup: 3.000 m
* Stoupavost: 2.000 m / 20 minut
* Dolet: 4 hod (cca 300 km)
* Motor / Výkon: 1x Le Rhóne 9C / 59,6 kW (80 k)
* Vyrobeno kusů: 3.079 ks
* Uživatelé: Argentina, Austrálie, Belgie, Čína, Kolumbie, Dánsko, Salvador, Finsko, Francie, Řecko, Itálie, Japonsko, Peru, Portugalsko, Polsko, Rumunsko, Rusko, Srbsko, Španělsko, Velká Británie, USA
Zdroje:
Vojenská letadla 1 – Václav Němeček – 1989
www.1000aircraftphotos.com
www.theaerodrome.com
www.wwiaviation.com
www.wikipedia.org
www.aviastar.org
Zvláštní poděkování Martanovi za kontrolu pravopisu
