Jan Řehoř

České a slovenské osobnosti, vojáci, lidé.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Fatale
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 1383
Registrován: 18/8/2005, 14:43
Bydliště: ano

Jan Řehoř

Příspěvek od Fatale »

Honza Řehoř, dvoumetrový pětačtyřicátník, jehož sto kilo se skládalo jen ze svalů a kostí, který pojídal kila chininu s gustem, s jakým asi jí normální smrtelník švestkové knedlíky, strávil jistě originální dovolenou. Pro potěšení si šel totiž zaválčit.
Několik let po první světové válce šel na vandr. Jenže jeho vandr se protáhl. Zakotvil totiž v srdci nejtemnější Afriky, v Belgickém Kongu. Podepsal v Élisabethville smlouvu na sedm let, vzal kartáček na zuby a injekční stříkačku a šel dělat do cínových dolů, kde mu po celý rok byli jedinými společníky domorodí černoši, sloni a snad nějaký ten leopard. Jednou za půl roku mu černý listonoš z Élisabethville s nasazením vlastního života přivezl proti proudu Konga chinin a poštu a po sedmi letech novou smlouvu k podepsání. Zřejmě se mu tam líbilo, a tak podepsal a po dalších sedmi letech i potřetí.
V té době se však nějakým záhadným způsobem dozvěděl, že si lidstvo, aby nevyšlo ze cviku, dalo opáčko válečných slastí, a že celý ten podnik spískal nějaký pán s knírkem, jména neznámého. Vzpomněl si, že má nárok na dvouletou dovolenou, sedl do kanoe a dal se klidně nést proudem až tam, odkud před dvěma desetiletími vyrazil.
V Bordeaux se jednoho dne objevil dvoumetrový chlap v širáku, který zděšeně uskakoval před elektrikou, přes hlavní ulici musel být převeden strážníkem, aby ho něco nepřejelo, a přesto, že se jaro chýlilo ke konci, mu bylo zřejmě zima.
V Agde se přihlásil do československé armády, s níž se pak dostal do Velké Británie. Přihlásil se k letectvu a byl zařazen do naší skupiny pro výcvik střelců. Nevím, jak se to stalo, že prošel všemi lékařskými zkouškami a testy, ale byl přijat. Teprve na konci kurzu mu hrozilo nebezpečí, když velitel zjistil, že má asi 30kg nad maximální váhu stanovenou pro střelce, a že se se svojí postavou nemůže do střelecké veže vejít. Ale vešel se. Odlétal si hezkou řádku náletů na Německo a stejně tolik letů nad Biskajem. V té době však již prožíval svou čtvrtou recidivu malárie, což mu řeklo, že už si dost odpočinul, a že je třeba vrátit se do práce. Byl okamžitě demobilizován, poněvadž práce v Belgickém Kongu byla z kategorie válečně velmi důležitých, vytáhl z kufru svůj širák, zabalil válečný kříž a medaili Za chrabrost, zajel si pro svou manželku, s niž se v Anglii oženil, a opustil nás tak, jak přijel. Asi tak, jak opouštějí hoteloví hosté lázně, v nichž se jim líbilo. "A kdyby zase něco bylo, tak napište!" byla jeho poslední slova.

J.Osolsobě: Zbylo nás devět
válka je vůl
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Tu knížku mám doma, ona snad vyšla už za komiků, docela dobrý popis života v 311. peruti. Zajímavá je taky část o výcviku v Kanadě a Bahamách nebo popis letu v bombardéru bez kyslíkového přístroje.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Fatale
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 1383
Registrován: 18/8/2005, 14:43
Bydliště: ano

Příspěvek od Fatale »

jj, mne se ta knizka libi dost...
on letel jednak bez kysliku, ale jednak bez vetsiny obleceni, takze skoro zmrznul, to fakt musi bejt maso, letet nakych 8 hodin v -40 stupnich v uniforme a bunde...
válka je vůl
Odpovědět

Zpět na „čs. osobnosti, vojáci, lidé“