Josef Menčík (1870-1945)
Napsal: 2/10/2018, 15:14
Rytíř Menčík na koni proti Wehrmachtu
Pověst Josefa Menčíka coby rytíře, je pevně spjata s tvrzí Dobrš na Strakonicku, jejíž počátky sahají do raného středověku. Kolem roku 1692 byla zahájena stavba zámku. Ten postupně upadal, byl přeměněn na sýpku, část na obydlí poddaných. Ze dvou věží byla ponechána je západní a příkopy byly zasypány. Kdysi tu býval i špitál, ale pak nebyly prostředky. Roku 1780 byla zrušena zámecká zahrada, jsou tu jen zbytky ohradních zdí. Roku 1800 je zámek rozprodán na byty. 1838 je v předním křídle umístěna škola. Roku 1910 do ní chodí 320 žáků, ale již o rok později škola vyhořela. Těsně po první světové válce, Josef Menčík koupil část zmíněného panského sídla za tisíc korun československých, od rodu Schwarzenbergů. S manželkou a houfem potomků se nastěhoval do rozpadajících se komnat a pomalu je začal opravovat. Především se postaral, aby obyvatelé vesnice přestali z tvrze vylamovat a roznášet kámen na stavbu svých vlastních domečků. Údajně ho zato moc nemilovali, ale zbytky unikátní tvrze byly aspoň trochu zachovány. Podle všech obvyklých měřítek to byl podivín. Nejen že sbíral kdejaký krám - obrázky, kameny, staré zbraně, křesla, klobouky, hole, roztodivné vykopávky - a plnil tím svoje malé muzeum, ale kdysi údajně ve Francii zakoupil a do Čech propašoval rytířské brnění. To pak pečlivě opatroval, aby zůstávalo v kondici, protože je čas od času oblékal a na koni v něm objížděl poutě. Říkal si "poslední rytíř" a celkem vzato, taky tak středověce žil. Byl milovníkem starých pořádků a proti novým zlozvykům rázně vystupoval. K jeho hospodským rituálům patřilo spolknutí celého slanečka, kterého pak zapil pořádnou sklenkou rumu a následně ještě hrozivě zařval. Snažil se žít čestně, a protože prý moderní rytíř má mít velkého ducha, choval se i velkoryse a k návštěvám pohostinně. Svůj rytířský charakter ukázal v osudných zářijových dnech roku 1938. Německé jednotky, které dostaly příkaz překročit hranici na Bučině, zjistily, že proti nim sedí na koni rytíř. Vojáci zaváhali, ale brzy se dali zase do pohybu a nebohý rytíř musel uhnout stranou. Němci jej naštěstí považovali za místního blázna nebo ocenili jeho odvahu, jisté je, že vyvázl bez úhony. Německé kolony pak Bučinou projížděly po následující tři dny a tři noci.
Zdroj:
https://www.irozhlas.cz/veda-technologi ... 021103_dbr
https://www.vyletnik.cz/mistopisny-rejs ... 171-dobrs/
https://ihned.cz/c1-20388680-o-dobrsi-a ... tihodnosti
http://www.obecdrazov.cz/obce/dobrs/dobrs.htm