Nedoletěli...

České a slovenské osobnosti, vojáci, lidé.
Odpovědět
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Nedoletěli...

Příspěvek od Martas2411 »

rtm.Slatinský,des.Bilka,rtm.Gucman

Obrázek

Kdysi dávno jsem napsal dva články o dvou posádkách bitevních Iljušinů IL 2.Na tom by nebylo nic zvláštního,kdyby se nejednalo o Československé letce.I když to vlastně byli Slováci,ale bojovali tehdy za nové Československo a tady při bojích padli.Tímto bych chtěl navázat na vynikající práci od kolegy Saldyho,který napsal o 3.bitevním leteckém pluku 1.československé smíšené letecké divize.Myslím si,že lepší zpracování na netu není.

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=145 ... BD#p128706

Ze dvou článků jsem se rozhodl udělat jeden,trochu ho upravit a pro připomenutí ho dát i tady,aby se nezapomnělo,že Českoslovenští letci bojovali a umírali i na Východní frontě.

Il 2 3.bilp na letišti Poremba v Polsku
Obrázek

První osádkou kterou 3. bitevní letecký pluk ztratil byla osádka Iljušinu Il-2 č.23,tento letoun pilotoval rotmistr Pavol Slatinský a palubním střelcem byl desátník Ján Bilka. Oba tito letci zahynuli.
Stalo se to dne 19.4. 1945. Toho dne ily 3-tího bitevního pluku útočily na cíle v okolí Bohumína a polského města Zabélkow.Tento letoun byl sestřelen v okolí Petrovic u Karviné a Závady,palbou německého flaku. Letoun podle svědků dostal přímý zásah do motoru, hořel a nesnažil se vůbec nabrat výšku. Zapíchl se přímo do země. Bitevník hořel ještě na zemi. Pilot,který letěl za Slatinským měl v letadle pouze přijímač,takže nemohl podat ostatním zprávu o sestřelení ilu Pavla Slatinského. Ostatní piloti nezpozorovali že jim jeden stroj chybí. Až při návratu zjistili,že je jich o jednu posádku méně.

vlevo-rtm.Slatinský,vpravo des.Bilka
Obrázek

Po dopadu letounu samozřejmě okolí obsadili Němci a nikoho nepustili blíže. Letadlo stále hořelo a v noci tam něco vybuchlo.Těla pilotů se dostala na povrch.
Podle výpovědi svědků Němci tahali tyto rozervané zbytky těl z bahna okolo letadla a nakonec tyto ohořelá beznohá torza nechali ležet kousek od místa dopadu. Už je tak nehlídali a proto se jednomu svědkovi podařilo po setmění vytáhnout jednomu letci z kapsy legitimaci. Tím pádem zjistili totožnost jednoho z letců. Na druhý den povolili Němci jejich ostatky pohřbít. Místní je pohřbili do společného hrobu na hřbitově. Pak ovšem přišli nějací hitlerovští důstojníci a přikázali obě těla vykopat a zahrabat do hnoje. Mstili se i na mrtvých. Podle jiných vzpomínek to takhle ale vůbec nebylo a ostatky byly normálně provizorně pohřbeny.
Po osvobození obce byly ostatky obou pilotů pohřbeny u školy a na podzim roku 1945 byly převezeny na hřbitov do Petrovic u Karviné.
A ted k jednotlivým pilotům.

Rotmistr Pavol Slatinský

Tento pilot se narodil 7.ledna 1914 v malé vesničce ,která se jmenuje Domaniky.Tato vesnička je v jižní části zvolenského okresu a v 80-tých letech měla necelých 350 obyvatel. Pavol Slatinský se narodil v domě č.65. Zajímavé je ,že Slatinský se původně jmenoval Pavol Salatnay. Jméno Slatinský si nechal přepsat v roce 1941.
Od mládí Pavla zajímaly stroje,vyučil se zámečníkem a později si udělal řidičské zkoušky.
Když byla vyhlášena v roce 1936 akce – 1000 PILOTŮ REPUBLICE, neváhal a přihlásil se do aeroklubu. Po půlročním působení ve zvolenském aeroklubu rukoval do Piešťan,potom do Chebu a do Prostějova.Vojenský výcvik ukončil v říjnu 1937. Slatinský byl přeložený do Spišské Nové Vsi, kde létal až do vypuknutí Slovenského národního povstání. Pavol byl velmi dobrým pilotem.Velením byl hodnocen velice kladně a navíc měl Pavol Slatinský než vstoupil do 1.Československé letecké divize i bojové zkušenosti. Takže to nebyl nějaký nováček a navíc měl už i své roky. V době svého sestřelení v roce 1945 měl 31 let. Ale to předbíhám,vraťme se trošku zpět.

Jak už jsem psal tak Slatinský sloužil ve Spišské Nové Vsi u 47. pozorovací letky,kde byl jako pilot dvoumístného dvouplošníku LETOV Š 328. Tady prodělal první boje v roce 1939, kdy bylo východní Slovensko přepadeno horthyovským Maďarskem. Na tomto letišti byla kromě 47.letky i 49.letka, která byla též pozorovací. Kromě těchto letek tam byly i dvě letky stíhací a to 12. a 13.letka, které byly vyzbrojeny Aviemi B 534. Protivníky těchto slovenských strojů byly většinou maďarské Fiaty CR-32,které i několik slovenských letadel sestřelili.

Dne 15.2.1939 se Pavol oženil a právě v lednu 1941 si změnil přijmení z maďarského Salatnay na Slatinský. V manželství se mu narodily 2 dcery.

Po vypuknutí SNP naložil Slatinský svou rodinu na náklaďák a odvezl ji ze Spišské Nové Vsi domů do Domanik. Znovu se vrátil do Spišské Nové Vsi, aby pro povstalecké letiště Tri duby přivezl plný náklaďák letecké výzbroje. Byl to velice obětavý člověk.

A teď k další bojové zkušenosti. V povstání létal Slatinský v takzvané Kombinované letce. Tato letka byla vyzbrojena všemi možnými typy letadel Slovenských vzdušných sil. Většinou to byly předválečné stroje naší výroby Avie B 534 a Letovy Š 328. Dokonce Slatinský prodělal vzdušný boj s německým letadlem Focke Wulf 189. Slatinský létal opět za povstáni na Letovu Š 328 a jeho pozorovatelem byl tehdy Jozef Modrovich, který napsal později knihu Tri duby. Právě na tuto osádku zaútočil dvoumotorový Focke Wulf 189. V tomto souboji se ukázalo Pavlovo pilotní umění, kdy manévroval se stařičkým dvouplošníkem oproti modernímu německému stroji. Němec sice Slatinského stroj několikrát zasáhl,ale to platí i o pozorovateli Modrovichovi,který bránil Letov malorážním dvojkulometem. Němec asi taky něco schytal,jelikož nechal letoun na pokoji a odletěl.Josef Modrovich charakterizoval Slatinského jako tichého, sympatického pilota se kterým i ostatní pozorovatelé rádi létali.

Dne 8.října 1944 se Pavol Slatinský dočkal. Byl spolu s ostatními piloty z povstání přesunut do Sovětského svazu, kde se přeškolil právě na legendární šturmovik IL-2.

Podle dalšího pilota Josefa Bornemisy ,který byl Slatinského nejlepším kamarádem, byl Pavol v bojích o Moravskou bránu velice odvážný. Jednou se Slatinského iljušin nevrátil se skupinou. Už o něho měli strach,když se letoun nakonec objevil. Co se vlastně stalo?
Jakýsi fašistický kulometčík na jeho letoun pořád střílel a nepřestal, ani když po něm Slatinský vystřelil dlouhou dávku . To pilota tak dopálilo ,že se svým šturmovikem ostřeloval kulometné hnízdo tak dlouho, dokud ho neumlčel.

Proto se onoho osudného dne 19. dubna 1945 nikdo moc nevzrušoval,že Slatinského stroj chybí. Až výpověd onoho pilota,který letěl za Slatinského iljušinem vnesla do věci jasno.

Ján Bilka

Palubní střelec desátník Ján Bilka se narodil jako nejmladší ze sedmi dětí dne 21.12. 1924 v Bilkově Humenci u Senice.Byl jedním z nejmladších palubních střelců u 3. bitevního pluku, možná že byl úplně nejmladší. Když byli dne 19.4.1945 sestřeleni bylo mu 20 let a 4 měsíce. V době začátku války měl tento mladík 14 a půl roku.

Podle jednoho z jeho kamarádů- Kolomana Krajčího, který v knize o Bilkovi vypráví. Pan Krajčí se s Bilkou seznámil ve škole leteckého dorostu v Bánské Bystrici. Byli spolu na jedné světnici ještě s ostatními žáky. Ján Bilka byl velmi skromný, učenlivý žák, velice ochotný kdykoliv pomoct. Měl dobráckou povahu a byl velice hodný. I když Bilka pocházel z nejchudších poměrů a dostával do školy z domu ty nejskromnější balíčky,vždy se ještě se všemi na světnici rozdělil.Když vypuklo SNP byl Bilka s Krajčím zařazen do roty nadporučíka Michala Minky,kde bojovali u Telgártu a později u Handlové a Prievidzy jako pěšáci. Ještě jenom dodám že npor.Michal Minka též padl v Ostravské operaci ale na letounu Lavočkin La-5.

Později byl Bilka i s Krajčím odsunut letecky do SSSR,kde prodělali kurz palubních střelců.
Ján Bilka létal s Pavolem Slatinským až do osudného dne 19.4. 45.Měli za sebou řadu bojových akcí,ale ten den byl pro ně osudný.

Ještě bych chtěl dodat,že podle výpovědi ostatních pilotů,měl pilot rt. Pavol Slatinský divnou předtuchu, že se z onoho letu nevrátí. Dokonce se to doneslo i veliteli 3.bitevního pluku Mikuláši Guljaničovi. Povinností velitele pluku bylo pilota si zavolat a zeptat se ho jak se cítí.
Slatinského si zavolal a zeptal se ho jak to s ním vypadá. Pilot mu odpověděl že cítí v pořádku a je schopen letět i když potvrdil,že takové řeči před ostatními vedl. Mikuláš Guljanič to tedy udělal jinak. Zavolal tedy piloty kteří měli stroje v opravě nebo měli plánovanou údržbu a rozhodl se,že se bude podle starého zvyku losovat. Do lodičky vhodil stejný počet papírku kolik bylo volných pilotů a na jeden papírek napsal –LET. A tento papírek si vytáhl zas Pavol Slatinský. Toto je výpověď přímo Mikuláše Guljaniče .

Podle kamaráda Jána Bilky - Kolomana Krajčího,se Bilka před osudným letem loučil s ostatními kamarády nezvykle smutně. Bilkovým kamarádům připadalo,že Jano má jakousi předtuchu, že se nevrátí.

Těžko bylo všem,když se zjistilo,že šturmovik č.23 dostal přímý zásah a hořící letadlo se zapíchlo do země.Vždyt do konce války zbývalo jen pár dní!

Závada. Vytáhlo se spoustu trosek včetně motoru a vrtulového listu.Ten nebyl vubec ohnutý. Takže v okamžiku nárazu stroje o zem se vrtule netočila,jinak by byl list pokřivený. V roce 1979 bylo rozhodnuto o vyzdvižení trosek Il-2 ,které měli být stále na poli u vesničky. Zásah německého flaku opravdu směřoval pravděpodobně do motoru,který ihned vyřadil. Našla se i nevybuchlá puma.

Obrázek

Při psaní tehdejšího článku jsem navštívil i jejich hrob na hřbitově v Petrovicích u Karviné.Zapálil jsem dvě svíčky a chvíli mlčky postál.....

Obrázek

Obrázek

Dalším z pilotů který padl a nedoletěl na Porembu se jmenoval Jaroslav Gucman.Někde se uvádí i křestní jméno Jarolím.Takže nevím,které je správné.Já se budu držet Jaroslava.Tento pilot měl hodnost rotmistra.O něm jsem toho moc nezjistil.Zato jsem ale dostal kdysi krásný email od jeho příbuzných,kteří mi poděkovali za pár vět o něm.
Tento pilot se narodil 22.9.1921 v Dolné Stredě v okresu Trnava.Za Slovenského národního povstání konkrétně 20.srpna 1944 odletěl Gucman spolu s ostatními piloty do SSSR.Tam byl přeškolen na IL 2 a zařazen k našemu 3.bitevnímu pluku.Dne 28.dubna 1945 naše ily útočily na cíle v okolí Ostravy.Skupina šturmoviků měla provést proti pozemním cílům 6 náletů ,ale při pátém náletu dostal jeden z ilů zásah do motoru .Byl to stroj č.30, výr.č.12 371 ,který pilotoval rotmistr Gucman a palubní střelec se jmenoval Ján Valko.Podle výpovědi jednoho z pilotů,konkrétně Ludovíta Solára,který doprovázel ily:(Solár letěl na La 5 fn jako doprovod bitevníků),byl Gucman v pořádku,Solár viděl že pilot svůj šturmovik ovládá a Gucman otočil svůj stroj a snažil se dostat domů.Kousek cesty ho ještě Solárova lavočka doprovodila ,aby se náhodou za ním nepustil nepřátelský stíhač,ale pak se stíhačka musela vrátit zpět ke skupině.Všichni si mysleli že vše dobře dopadne.Když se všichni, jak bitevní ily tak stíhací lavočky vrátily na letiště v Porembě zjistili že Gucmanův šturmovik nedoletěl.

vlevo -rtm.Gucman,vpravo-des.Valko

Obrázek

Ted budu psát výpověd přímo onoho palubního střelce Jána Valka,který byl tehdy desátníkem.Bohužel tento pán je již po smrti.
Když dostali zásah do motoru pilot otočil okamžitě hořící stroj a snažil se přeletět frontu,což se mu podařilo.Jaroslav Gucman se rozhodl nouzově přistát.Pilot ještě stačil vysunout podvozek,který ale vzápětí urval .Stroj se zastavil.Ted budu konkrétně citovat des.Valka:NEVÍM JAK JSEM SE Z LETOUNU DOSTAL ,BYL JSEM CHVÍLEMI V BEZVĚDOMÍ.OVLÁDALA MĚ JEDINÁ MYŠLENKA –RYCHLE VEN.LETADLO HOŘELO,MĚL JSEM OŽEHNUTÝ OBLIČEJ ,VLASY,PUD SEBEZÁCHOVY MI POMOHL ZVEDNOUT SE ZE STŘELIŠTĚ .VYLEZL JSEM NA KŘÍDLO ,TĚLEM MI PROJELA STRAŠNÁ BOLEST .SPADL JSEM S KŘÍDLA A ZŮSTAL LEŽET U HOŘÍCÍHO STROJE.V BEZVĚDOMÍ JSEM CÍTIL ,ŽE MĚ NĚKDO VLEČE .S NÁMAHOU JSEM OTEVŘEL OČI .SKUPINA DESETI AŽ PATNÁCTILETÝCH CHLAPCŮ A DĚVČAT .TI KLUCI MĚ TAHALI ZA PADÁK.DOTÁHLI MĚ K DOMKU.ZE DVEŘÍ VYBĚHLA ŽENA S PŮLLITREM V RUCE.ZVEDLA MI HLAVU A LILA MI DO ÚST STUDENOU VODU.NĚKOLIKA DOUŠKY JSEM SKLENICI VYPRÁZDNIL.ZAVŘEL JSEM OČI .ZLOMENÁ KLÍČNÍ KOST TLAČILA NA SRDCE,ŠPATNĚ SE MI DÝCHALO.Tak tolik des.Ján Valko,teda vlastně v době vyprávění měl hodnost podplukovníka a myslím že i v době své smrti někdy v 80-tých letech.

Il 2.č.30 u sádrovcového lomu poblíž osady Czernica

Obrázek

Ještě je třeba dodat že Gucmanův il přistál na Polském území ,konkrétně u městečka Rydultowy nedaleko osady Czernica ,kde byl sádrovcový lom kde se tragédie odehrála.

Takže des.Válka zachránili polské děti,které ho od hořícího letounu odtáhly.Podle výpovědi jednoho polského pamětníka,který se vyprošťováni zůčastnil,chtěli děti vytáhnout i pilota ,ale Gucman byl připoután a mládež neuměla pásy rozepnout.Těžko říct jestli pilot žil,jelikož nereagoval na nic i když mu hořely nohy.Mezitím přijeli sovětští vojáci a děcka odehnali ,jeden sovětský seržant vyskočil na křídlo a zkoušel Gucmanovi tep,ale musel rychle seskočit neboť plameny už olizovali celé letadlo.Podle tohoto polského pamětníka byl Gucman zřejmě mrtev,bud si zlámal vaz při nouzovém přistání nebo ho zabila elektrika vysokého napětí,do jejichž drátů pilot se svým strojem vletěl.

Ostatky rotmistra Jaroslava Gucmana vyprostili až naši vojáci z pozemního personálu a někteří naši piloti,kteří přijeli nákladním automobilem až druhý den,nebo letadlo stále hořelo a vybuchovala munice.
Tedˇopět budu citovat jednoho z pamětníku- rotmistra Petra Chebena pilota tehdejšího 3.bitevního leteckého pluku-
KDYŽ JSME LETOUN VIDĚLI,BYL BEZ PODVOZKU A ÚPLNĚ SHOŘELÝ.Z TROSEK SE JEŠTĚ KOUŘILO –NA PRVNÍ POHLED SE NÁM ZDÁLO,ŽE GUCMAN SEDÍ V KABINĚ NA SVÉ SEDAČCE.TEPRVE KDYŽ JSME VYLEZLI NA KŘÍDLO,UVIDĚLI JSME TU HRŮZU.TO CO Z DÁLKY VYPADALO JAKO SEDÍCÍ PILOT,BYLA NA UHEL SHOŘELÁ MRTVOLA .POKOUŠELI JSME SE JI Z KABINY VYTÁHNOUT,DOSLOVA SE NÁM POD RUKAMA ROZSYPALA.NAKONEC SE PODAŘILO TO ,CO Z JARKA GUCMANA ZBYLO,SESBÍRAT DO KOŠILE ,KTEROU JSEM SVLÉKL .NEDALEKO BYLA LIPOVÁ ALEJ.MEZI STROMY JSME VYKOPALI HROB.OPODÁL JSME NAŠLI DVĚ PRKNA ,Z NICHŽ JSME SBILI KŘÍŽ.NOŽEM JSEM DO NĚJ VYŘEZAL JMÉNO A DATUM.POHŘBILI JSME NEŠTASTNÉHO KAMARÁDA,VOJÁCI Z PERSONÁLU OBSTARALI ČESTNOU SALVU Z PUŠEK.

Tolik bývalý pilot Petr Cheben.

pomník J.Gucmanovi s chybným datem .

Obrázek

Obrázek

Na Slovensku má taky pamětní tabuli

Obrázek

Co říci závěrem.Tito letci padli nebo byli sestřeleni na ostravském nebi.Padlo tu i spoustu sovětských.Tihleti 3 letci nejsou jediné ztráty 1.čs smíšené letecké divize.Doufám,že to město Ostrava docení,jelikož se buduje nový park Letců.Zatím ale nemají to podstatné.Vhodný exponát letadla.Starého Ila 10 se zbavili a ten skončil ve Francii a nové letadlo zatím nemají.

Jinak informace jsem čerpal z knihy od Eduarda Bally-Pod křídly je Ostrava z roku 1985,dále to byla edice Triáda z roku 1990 a poslední zdroj je kniha Tri duby od Modrovicha.Takže všechny nové zdroje. :D Bohužel skoro 30 let po sametu na toto téma nic nevyšlo.Asi východní letci zrovna v kurzu moc nejsou.
Z novějších zdrojů jsem použil jen tohle-
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie- ... etail/363/
kde je místo dopadu a nějaké další fotky,dále to byl takový letecký sešit s názvem Po stopách zlomených křídel,kde jsou zaznamenány dopady letadel zde v oblasti Ostravské operace.

Oba články jsem napsal asi před 7 lety a tehdy jsem dostal krásnou PM ze Slovenska.Nebudu zde uvadět iniciále ani jiné věci.Potěšilo mě to a trochu zahřálo u srdíčka-

Ahoj, ďakujem za článok o J. Gucmanovi. Bol to strýko môjho manžela.
Je to rodinná história mojich detí, som rada, že si môžu o svojom predkovi niečo prečítať. Jeho brat, teda môj svokor ešte žije, doteraz nevedel, kde ho pochovali. Všetky informácie, ktoré vtedy dostali, boli iba "pravdepodobne".

ČEST JEJICH PAMÁTCE !
Uživatelský avatar
Lucius
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 7/10/2011, 11:52
Bydliště: Slovensko

Re: Nedoletěli...

Příspěvek od Lucius »

21.12. 1924 v Bilkově Humenci u Senice
Hohoho, takže skoro môj sused. :rotuj:
Ďakujem za článok, zaujímavé čítanie o neznámych osudoch.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Nedoletěli...

Příspěvek od jarl »

Martas2411 píše:Jinak informace jsem čerpal z knihy od Eduarda Bally-Pod křídly je Ostrava z roku 1985,dále to byla edice Triáda z roku 1990 a poslední zdroj je kniha Tri duby od Modrovicha.Takže všechny nové zdroje. :D Bohužel skoro 30 let po sametu na toto téma nic nevyšlo.Asi východní letci zrovna v kurzu moc nejsou.
To je pravda, ale třeba se to časem změní. Když o tom tak přemýšlím, pokud chce Jiří Rajlich i nadále psát a československých letcích z období před rokem 1945, jiné téma než východní fronta mu už snad ani ke zpracování nezbývá.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Nedoletěli...

Příspěvek od kacermiroslav »

Skvělý článek. Mě na tom hlavně zaráží ta data úmrtí. Prostě v posledních dnech války. To je prostě pech:-(((
ObrázekObrázekObrázek
jean
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 244
Registrován: 3/9/2008, 19:30

Re: Nedoletěli...

Příspěvek od jean »

Postihol ich smutný osud, pár dní pred koncom vojny zaplatili drahú cenu... Zaujala ma táto veta:
Pak ovšem přišli nějací hitlerovští důstojníci a přikázali obě těla vykopat a zahrabat do hnoje. Mstili se i na mrtvých.
. Podľa rozprávania mojich, ženinych starých rodičov a niekoľkých pamätníkov (bohužiaľ už žije len p. Havelka) takto si počínali spravidla slovenskí gardisti. Aj keď u nás nie je veľmi populárne priznať, že sa vojnové zločiny páchali na vlastných ľuďoch. Preto by som sa chcel spýtať, či bolo takéto chovanie Nemcov u nás potvrdené vo viacerých prípadoch.
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Nedoletěli...

Příspěvek od Martas2411 »

jarl píše:
Martas2411 píše:Jinak informace jsem čerpal z knihy od Eduarda Bally-Pod křídly je Ostrava z roku 1985,dále to byla edice Triáda z roku 1990 a poslední zdroj je kniha Tri duby od Modrovicha.Takže všechny nové zdroje. :D Bohužel skoro 30 let po sametu na toto téma nic nevyšlo.Asi východní letci zrovna v kurzu moc nejsou.
To je pravda, ale třeba se to časem změní. Když o tom tak přemýšlím, pokud chce Jiří Rajlich i nadále psát a československých letcích z období před rokem 1945, jiné téma než východní fronta mu už snad ani ke zpracování nezbývá.

No kdysi jsem se na jednu událost ptal zde a tam mi bylo odpovězeno,že by pan Rajlich něco v tom smyslu měl chystat.Každopádně je to už nějaký ten pátek.Mělo se to jmenovat Na nebi východní fronty.Ale asi to je odložené k ledu.Tady je můj dotaz z roku 2009.


http://www.fronta.cz/dotaz/vzdusne-boje ... cke-divize
jean píše:Postihol ich smutný osud, pár dní pred koncom vojny zaplatili drahú cenu... Zaujala ma táto veta:
Pak ovšem přišli nějací hitlerovští důstojníci a přikázali obě těla vykopat a zahrabat do hnoje. Mstili se i na mrtvých.
. Podľa rozprávania mojich, ženinych starých rodičov a niekoľkých pamätníkov (bohužiaľ už žije len p. Havelka) takto si počínali spravidla slovenskí gardisti. Aj keď u nás nie je veľmi populárne priznať, že sa vojnové zločiny páchali na vlastných ľuďoch. Preto by som sa chcel spýtať, či bolo takéto chovanie Nemcov u nás potvrdené vo viacerých prípadoch.
No s touto události nevím jejstli to tak stoprocentně bylo.Pan Balla ve své knize to takto popisoval.Ale vyskytli se pamětníci či pamětník,který tuto událost zpochybnuje.

Dalšími takovými zvěrstvy ze strany Němců bylo třeba uřezávání nosů či vypichování očí čs.vojákům 1.tankové brigády.Toto potvrdil i dnes již zesnulý tankista Karel Šerák.Třeba průzkumník čs.tankistů Ivan Kubinec byl mučen a pak přibit na dveře statku.Ale v tomto případě už se zas objevili pamětníci,kteří toto zpochybnují.
http://ostrava.idnes.cz/vojak-ivan-kubi ... zpravy_jog
Odpovědět

Zpět na „čs. osobnosti, vojáci, lidé“