Zapomenutý příběh -poručík Ludvík Pavlovský

České a slovenské osobnosti, vojáci, lidé.
Odpovědět
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Zapomenutý příběh -poručík Ludvík Pavlovský

Příspěvek od Martas2411 »

LUDVÍK PAVLOVSKÝ-ZAPOMENUTÝ REKORDMAN
Obrázek

Tento článek jsem napsal před 6 lety na vojna.net a pro oživení ho dám i zde.

Toto je skoro zapomenutý příběh jednoho muže,který dosáhl světového rekordu v seskoku padákem.

Dvacátá léta minulého století byla hojná na různé rekordy,hlavně v letectví. Nejznámější rekord je asi odvážný přelet Atlantiku,který přeletěl Američan Charles Lindberg.

Mnozí lidé chtěli vykonat něco podobného,nějaký rekord,který by pokořili. Jedním z takových byl i šestadvacetiletý poručík letectva Ludvík Pavlovský,který vykonával funkci leteckého pozorovatele. Pilotem nebyl,jelikož měl drobnou jizvičku na ušním bubínku a lékářská komise byla neoblomná. Původním záměrem Pavlovského byl též přeletět Atlantik a pro tuto akci potřeboval pilota a obrátil se tehdy na jednoho z nejlepších a to na slavného kapitána Malkovského,který byl vynikající akrobat a později se tuším zabil ve svém letadle na leteckém dnu.Kapitán Malkovský přijal,ale udělali oba zásadní chybu. Neobrátili se s prosbou o pomoc pro tuto akci na tehdejší Svaz letců a Masarykovou leteckou ligu. To způsobilo že se uražení funkcionáři obou těchto institucí proti tomuto přeletu postavili.Ale nadšení Pavlovského nezkazilo ani toto rozhodnutí a nenechalo projekt padnout.Vznikl dokonce speciální fond pro let Praha –New York,zájem projevil též i továrník Baťa,který v celé věci viděl velké pozitivum přepravy rychlé pošty a rozšíření obchodních zájmů.Američtí krajané uspořádali sbírku za jejíž výtěžek byl koupen letecký motor Wright Whirlwind J 6.Byla to zdokonalená verze motoru na němž Lindberg přeletěl Atlantik ve svém letounu. Samozřejmě bylo třeba najít vhodný letoun pro takto těžký dlouhý let, ale i to se podařilo. Továrna Aero (i když to v tehdejším tisku popírala, že žádné letadlo pro antlantický přelet nekonstruuje) postavila toto letadlo.Na podzim roku 1926 byl dohotoven prototyp dálkového letounu AERO–35.Byl to hornoplošník,v jehož trupu byla velká palivová nádrž a kabina pro dva muže měla být po prvních letových zkouškách prosklená.

Jenže tehdy už bylo jasné, že Pavlovský nepoletí.Podle některých pramenů bylo jasné,že za to může kampaň v tisku,kde se objevily hlasy proti tomuto přeletu. Prý je to velice riskantní akce,která by poškodila dobré jméno československého letectva.

Další věcí bylo to, že se Pavlovský v roce 1927 pustil do svého nadřízeného podplukovníka Sazimu,kterého obvinil z různých machinací a zneužívání služebního postavení. Samozřejmě to neměl dělat, jelikož je to pořád stejné až do dnešních dnů. Upadl v nemilost a v roce 1928 měl docela jiné starosti než přeletět Atlantik. Poručík Pavlovský stál před Divizním soudem v Olomouci. Konečný rozsudek zněl- tři měsíce vězení a ztráta hodnosti poručíka v záloze,která mu byla vrácena až po obnově celého řízení v roce 1938.
Tehdejší vojenské spravedlnosti nebyly vhod listinné důkazy,které Pavlovský předložil o sporu se svým nadřízeným,který se táhl od roku 1926. Spor těchto dvou lidí poznamenal Pavlovského na celý život. Podle jeho slov chtěl upozornit na bezpráví a nepěknou hru,jakou sním sehráli vysocí důstojníci armády za první republiky. To znamená, že měl asi problémy nejen se Sazimou.

Ale Pavlovský se nevzdal. Když mu nevyšel přelet Atlantiku, požádal vlastně už jako vyhozený poručík nebo jak chcete degradovaný vojín v záloze Ministerstvo národní obrany o povolení k seskoku padákem pro překonání světového rekordu. To vše se ale událo o 7 let později v roce 1935-Mezi roky 1928 až 1935 se Pavlovský živil různě. Dělal zedníka, různé řemeslníky,pomáhal na stavbách a tak různě.

Povolení dostal a vše začlo 7. září 1935 v Brně . Tehdy Pavlovský seskočil z 3500 metrů z letounu župy Masarykovy letecké ligy. Potom přišla na řadu Praha.Je docela udivující,že letecký odbor ministerstva národní obrany dal souhlas k povolení užívání letecké techniky právě onomu Pavlovskému, se kterým byly v roce 1928 takové potíže.Navíc tomuto odboru šéfoval v té době generál Vicherek,který byl do dávného sporu Pavlovský – pplk.Sazima osobně zasvěcen a rozhodně Pavlovského nějak nemiloval. Generál Vicherek údajně prohlásil-povolíme mu to, on se zabije a budeme mít od něho konečně pokoj. Dnes těžko najdeme objektivní svědectví jestli to takhle bylo, ale důležité je, že Pavlovský pro své seskoky měl volnou ruku.

Takže v Praze dne 11. září 1935 v 18.10. vzlétl z vojenského letiště ve Kbelích letoun Letov Š 328 a Pavlovský jen s obtížemi opustil zadní prostor Letovu. Seskok provedl z výšky 5900 metrů a už tento seskok byl československým rekordem.

Třetí seskok chtěl Pavlovský uskutečnit už z výšky 7000 metrů,ale to mu nevyšlo. Bylo to 13.září 1935. Toho dne bylo velmi špatné počasí. Mraky byly nízko a k tomu ještě zlobil barograf,tak Pavlovský seskočil jen pro diváky z výšky 600 metrů.Tento seskok byl ovšem velmi dramatický. Pavlovskému se povytažený padák zamotal kolem nohou a nebýt padáku záložního ,byl by určitě mrtev. Jenom pro doplnění – Pavlovský skákal na padácích typu PAK a později přesedlal na československé padáky SVĚT.

Další seskok si Pavlovský naplánoval na 19. září opět z výšky 7000 metrů. Vzlétl proto s četařem Bayerem, ale dosáhli pouze výšky 6200 metrů a proto se Pavlovský s pilotem vrátili zpět. Důvodem bylo ,že dotyčný stroj (pravděpodobně opět Š 328, z článku jsem to nevyčetl) nedosáhl této výšky. Bylo jasné že potřebujou stroj s vyšším dostupem. Pavlovský se proto obrátil na vojenskou továrnu Letov, která mu přislíbila půjčit letadlo typu Letov Š 528, které zrovna za sebou mělo velký ukázkový let po balkánských zemích a svými výkony patřil v té době mezi to nejlepší, co mezi podobnými letadly tehdy v Evropě bylo. Jenom bych chtěl k tomuto typu dodat, že v té době byl pouze jeden kus a až o rok později bylo postaveno 6 kusů pro policejní letectvo. Byl to vlastně takový zdokonalený Š 328.

Pomoc při těchto letech slíbili Pavlovskému tovární piloti Letovu .Jmenovitě to byli piloti Anderle a Kovanda.

Dne 27. září odstartoval Jan Anderle spolu s Ludvíkem Pavlovským k rekordnímu seskoku, který se opět nepodařil. V té době byly držitelkami rekordu sovětské výsadkářky Galja Pjosejkaja a Anna Šišmarovová, které seskočily z výšky 7923 metrů bez kyslíkového přístroje.
Pavlovský dostal povolení k seskoku z výšky okolo 8000 metrů. Jenže to dopadlo trochu jinak. Ludvík Pavlovský se domníval ,že bez dýchacího přístroje vydrží i stoupání až do výšky 8000 metrů. Výšku 7000 metrů snesl ještě bez problému,zaregistroval ještě i okolní teplotu, která činila mínus 24 stupńů. Později však omdlel a tak se pilot Anderle vrátil zpět na letiště.

Při dalším startu dne 29. září, tentokrát s pilotem Kovandou to opět nevyšlo a museli se oba vrátit.

Dne 3.října 1935 zkoušeli v továrně Letov novou třílistou vrtuli, která měla zvýšit stoupavost letadla. Zkoušky trvaly celé dopoledne.

A pak to přišlo. Zde jsou vzpomínky přímo Ludvíka Pavlovského ze dne 3. října 1935, které jsou nahrány na magnetofonovém pásku a které budu citovat:
Odstartovali jsme až ve tři čtvrti na tři odpoledne z letňanského letiště. Motor letadla měl obrovský výkon a já se jen divil jak rychle jsme stoupali. Měl jsem štěstí, že jsem poslechl vojenského doktora, který mi pře pokusem řekl: Dokud budeš moci zvracet, tak s tebou bude dobře, ale běda až budeš mít žaludek docela prázdný….. tak jsem si dal dva dobré obědy a čekal co to udělá. Doktor mi také řekl,že nahoře ve výšce 8000 metrů mohu v nejdůležitějším okamžiku z nedostaku kyslíku omdlít a že bych tedy nemusel dokázat odjistit a otevřít padák.Proto jsme vymysleli docela jednoduché zařízení . Vzal jsem gumové lano od padáku, které mělo na konci dva háčky. Ty jsem do sebe zaklesl a lano jsme smotali do osmiček. Bylo dlouhé osm metrů a zajištěno proti rozmotání padákovou gumičkou. V letadle jsem chtěl lano spojit s jedním koncem s výtažným kroužkem padáku značky Svět, který jsem měl na sobě, druhým koncem jsem chtěl lano připevnit k letadlu. Po výskoku by pak lano samo otevřelo padák. Dnes se tomuto jednoduchému zařízení říká výtažné lano. Pilot měl tehdy strach, aby se mu nezamotalo do kormidel. Nebylo to vlastně nijak vyzkoušené, ale nakonec souhlasil.
Asi za pětačtyřicet minut jsme dosáhli výšky 8700 metrů a Bohouš Kovanda mi dal znamení že se mám připravit k seskoku. V té chvíli jsem zjistil, že výtažné lano se nějak zamotalo. V mrazu a v nedostatku kyslíku, s jednoduchým dýchacím přístrojem československé výroby a značky Eckhardt, v nemotorném oblečení a se silnými rukavicemi na rukách se mi je nepodařilo rozmotat. Co jsem měl na sobě? Dva padáky, jeden sedací a jeden na zádech, teplou kombinézu, na hlavě kuklu a obličej silně namazaný sádlem, přes něj ještě koženou masku pouze s otvory pro oči, vážil jsem 109 kilogramů. Seskočit jsem nemohl, zamotané lano bylo v tu chvíli příliš krátké a to znamenalo, že by se padák otevřel příliš brzy v blízkosti letadla. Nedalo se nic dělat ,takže jsem z pravé ruky strhl rukavici a lano rozmotal. Nechráněná ruka však byla vystavena mrazu mínus 37 stupňů celsia a to bylo celkem zlé.

Z plošinky na posledním schůdku jsem se vyvalil ven z letadla, strhl mě přitom vrtulový vír. A zase jsem měl štěstí, že výtažné lano vytáhlo odjištovač a padák pečlivě sbalený rotným Mravencem se mi otevřel. Pomalu jsem klesal dolů. Neomdlel jsem, což mne samotného překvapilo. Vzpomněl jsem si totiž na varování a pochybnosti doktorů…. Z té výšky vypadal Země jako obrovská polokoule a všechno kolem bylo zahalené v modravém oparu. N a nějaké rozhlížení jsem však neměl mnoho času, hlavně proto, že ve výšce okolo 6000 metrů mi bolestivé zvracení začlo doslova rvát útroby z těla. Začal jsem se také dusit. Ochranná maska obličeje mi v té chvíli nepomáhala, spíše překážela. Pokoušel jsem ji strhnout a tehdy jsem zjistil, že mám pravou ruku zcela bezvládnou. Levé se to nakonec podařilo. Masku jsem strhnul a začalo se mi hned lépe dýchat. Ve čtyřech tisících metrech jsem si však myslel, že už se dolů nedostanu, protože po bolestivém zvracení mě přepadly ukrutné křeče. Přál jsem si, aby už vše skončilo. Přitom jsem byl stále při vědomí, ale o to víc jsem si myslel ,že ty ukrutné bolesti nevydržím. Na padáku jsem se kroutil jako had. Když se přiblížila, zjistil jsem, že se snáším přímo do lesa a to mohlo být nebezpečné. Z posledních sil a v poslední chvíli jsem změnil směr klesání. Přistál jsem na poli, asi pětačyřicet kilometrů od místa, odkud jsme startovali. Mým štěstím opět bylo, že blízko stála hospoda a v ní měli led, kterým jsem mohl ukrutně omrzlou pravou ruku obložit. Prsty jsem měl bezvládné a celou ruku bledou. Později silně zčervenala a teprve po tříhodinové koupeli v ledu začali mizet červenomodré skvrny.


Ludvík Pavlovský seskočil v prostoru Brandýs nad Labem – Kostelec za silného jihozápadního větru, který jej zanesl až k Mladé Boleslavi. Ve vojenském leteckém studijním ústavu přezkoušeli barografy a po odečtení 75 metrů na vyrovnání nepřesnosti měřících přístrojů, stanovili, že rekordní seskok se uskutečnil z výšky 8705 metrů. Přistání se uskutečnilo u vesnice Strašnov. Seskok trval 26 minut a Pavlovský při něm nepoužil žádný dýchací přístroj. Lidé z blízké vesnice pomohli Pavlovskému sundat kombinézu i padák, potom Pavlovského dopravili do do místního hostince, kde mu připravili led na omrzlou ruku. Brzy přivezl kapitán letectva Fuksa doktora Budínského, který zajistil převoz Pavlovského do vojenské nemocnice v Praze. Tam mu chtěli ruku amputovat, ale nakonec se ji podařilo zachránit.


O Ludvíku Pavlovském psaly noviny, ale pak se na vše brzy zapomnělo. Po válce mu svitla naděje se znovu vrátit k letectvu, ale narazil znova na nepřízeň nadřízených z prvorepublikového letectva. Na sklonku života se pak zcela uchýlil do ústraní.

Je to jeden ze zapomenutých příběhů z naší historie. Tento příběh jsem vyštrachal z časopisu Letectví –kosmonautika z roku 1990. Myslím si že sem patří.


poručík Ludvík Pavlovský roce 1935
Obrázek

Příprava na seskok
Obrázek

A po dopadu.Ludvík Pavlovský skákal s Letovu Š 528,vedle je tento typ již z německým označením.Tento typ byl vyroben v počtu sedmi kusů.
ObrázekObrázek

Něco o tomto zapomenutém rekordmanovi je i zde-
http://www.kic.rosice.cz/cs/kultura-a-v ... -pavlovsky
ale já jsem čerpal z časopisu Letectví a kosmonautika,ročník 1990 č.10

barvu písma upravil Skelet
ringlett
praporčík
praporčík
Příspěvky: 308
Registrován: 6/3/2012, 19:41
Kontaktovat uživatele:

Re: Zapomenutý příběh -poručík Ludvík Pavlovský

Příspěvek od ringlett »

Famózní příběh
noah11
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 270
Registrován: 17/11/2010, 13:10
Bydliště: Vranov

Re: Zapomenutý příběh -poručík Ludvík Pavlovský

Příspěvek od noah11 »

Pekný príbeh,len jedno mi vadí, žeby v dobe kedy lietanie bolo v plienkach potreboval pilot lekársku prehliadku-myslím tú trhlinu v ušnom bubienku pre ktorú nemohol lietať.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Zapomenutý příběh -poručík Ludvík Pavlovský

Příspěvek od Rase »

Je veliká škoda, že se onen československý transatlantický let Praha–New York neuskutečnil. Přeci jen když se do něj investovalo tolik sil a nadšení: krajanská sbírka, Baťa + Aero, je to mrzuté. Díky za parádní článek.
Zaujalo mě, co za jednomotorák to Aero konstruovalo. Ono AERO A.35 bylo opravdu pěkné letadlo:

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 14/10/2016, 12:29, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
johny_g
svobodník
svobodník
Příspěvky: 27
Registrován: 18/12/2010, 22:38

Re: Zapomenutý příběh -poručík Ludvík Pavlovský

Příspěvek od johny_g »

@Rase: Obávám se že to pěkné letadlo na obrázku je A-38. A-35 byl hornoplošník, s jiným motorem.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Zapomenutý příběh -poručík Ludvík Pavlovský

Příspěvek od Rase »

johny_g:
Pardon, obrázek jsem nahradil, teď už by to mělo pasovat
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „čs. osobnosti, vojáci, lidé“