1) Kdo je ten dělník?

České a slovenské osobnosti, vojáci, lidé.
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

1) Kdo je ten dělník?

Příspěvek od Radola Gajda »

Syn nejnenáviděnějšího muže protektorátu!

Kruh se uzavřel, Němci prohráli, naše vlast je svobodná. Začíná hon na ty, kdo pomáhali okupantům v jejich díle proti českému obyvatelstvu pod rouškou lepšího žití a ochrany Říše. Mezi tyto psance patří i syn Emanuela Moravce, Igor (28.6.1920).

Konec války zastihl Igora Moravce na východní frontě v Prusku nedaleko Královce v hodnosti SS Oberjunker.Byl velitelem minometné čety a spolu se svými muži odrážel útoky Rudé Armády, tak zuřivě a úporně, že si toho všimli i jeho přímý nadřízení. Moravcova jednotka měla být nasazena k obraně Poznaně, ale rozpad německé fronty tomu zabránil. Moravec se spolu s ostatními dostal až za Odru, kde se podílel na obraně Berlína. Zde také padl do sovětského zajetí.

Měl štěstí, podařilo se mu ukrýt svojí pravou totožnost k Zbraním SS, a schoval se mezi ostatními německými uprchlíky. Nejprve se dostal do sběrného tábora v Poznani, odkud v červnu 1945 jeho cesta pokračovala do Ruska, po matce(Ruska) uměl dost obstojně jazyk svých věznitelů a dokázal této své schopnosti náležitě využít.V táboře se z něj stal písař a byl pověřen dalšími kancelářskými prácemi a záhy se mu vedlo o dost lépe než ostatním.Jako Sudetský Němec pod jménem Pavel Konečný pracoval pro zprávu tábora jako tlumočník, z této pozice vychází větší volnost pohybu a dalších výhod.Věděl,že cesta na západ bude nebezpečná a obtížná, ale pobytu v sovětském zajetí se bál ještě víc, strach měl obzvlášť z toho, že jej pozná někdo z jeho bývalých spolubojovníků a prozradí jej NKVD.

Proto se dlouho nerozmýšlel a koncem listopadu 45 při první vhodné příležitosti z tábora uprchl. Štěstí mu přálo a za pár týdnů se ocitl na území bývalé Čs.republiky, na Zakarpatské Ukrajině,kde narazil na spřízněnou duši. Ukrajince, který protirusky smýšlel a okamžitě jej vystrojil oblekem a cigaretami. Tyto cigarety poté prodal v Michalovcích za 500 korun, za utržené peníze si poté koupil jízdenku do Bohumína. Odtud jel na černo do Přerova, kde přestoupil na osobní vlak do Brna.

Teď se Igoru Moravcovi ulevilo, věděl,že je z nejhoršího venku a , že v Brně žije jeho matka. Bohužel zjistil, že v bytě v kterém bydlela je nastěhován už někdo jiný. Helena Konečná-dříve Moravcová-se před postupující Rudou armádou přestěhovala do Prahy, to se jejímu synovi ještě podařilo zjistit.

Zoufalý a beznadějí propadající Igor nevěděl, kam má jít. Zamířil proto na brněnské nádraží, tam se mohl alespoň trochu ohřát, peníze na jízdenku do Prahy neměl… co dál? Chtěl usnout, ale měl strach z kontrol, které neustále procházely a kontrolovali, téměř každého. Shodou okolností narazil na sudetského Němce z Králík, který mu opatřil lepší ošacení (jeho původní sako mělo na zádech obrovský červený kříž-nápadné), navíc mu Moravec za 300 korun prodal své hodinky a mohl si koupit jízdenku do Prahy.

Do hlavního města dorazil 6.12. 45 a hned věděl, kam má jít. Jeho první cesta vedla do bytu otcova bratra, který bydlel v Praze XIX, v Jiráskově ulici 46. Igorův strýc byl řezníkem a i přez všeobecnou bídu se měl dobře. Přestože věděl, že jeho synovec byl příslušníkem SS a že bojoval na východní frontě proti Sovětům, nezaváhal ani chvíli, dal mu peníze a hlavně-adresu jeho matky!

Druhý manžel jeho matky zmizel kdesi ve válečné vřavě, a ta nyní žila sama v malém bytě v centru Prahy(docela by mě zajímaly reakce okolí na paní Moravcovou?). Nejprve bydle několik dní u ní, pak,aby to nebylo nápadné přebýval u jejích přítelkyň z řad ruských emigrantek. Všichni však věděli, že jde o provizorium, které musí skončit co nejdříve, aby si jej nevšimli sousedé. Spolu s matkou uvažoval o útěku do Německa nebo Rakouska, báli se však, že doba ještě není vhodná.

Jedna z matčiných přítelkyň Mudr. Nina Zavodská, také Ruska, pocházela z Petrohradu a do Československa uprchla po nastolení bolševického režimu v její vlasti. Společně promýšlely možnosti do zahraničí. Na doktorku Zavodskou se Igor Moravec také obrátil se žádostí o odstranění tetování, které příslušníci SS měli pod levou paží. Nepomohla mu, tetování bylo podle jejího názoru neodstranitelné, ale přišla aspoň na způsob jak Igora dostat z Prahy.

Zavodská měla dobrého známého, který pracoval v zemědělství a scháněl pro své dodavatele i pracovní síly, v té době tak potřebné, jmenoval se Ladislav Minster. Promluvila s ním a on nadšeně souhlasil.

Moravec schovaný na vesnici, kde jej nikdo nezná, by byl v bezpečí, a práce by ho bavila, rozumí ji, v roce 1939 přece působil jako praktikant na vzorovém statku v Ludwigshafenu v Německu a moc se mu tam líbilo!
Slovo dalo slovo a Zavodská Moravce s Minstrem seznámila, avšak bez toho ,aby mu řekla o koho skutečně jde. Ten se však nevyptával,dělníků bylo málo tak byl rád, alespoň za něj. Řekla jen to, že se jmenuje Pavel Kováč a že je Ukrajinec prchající před NKVD. To mu bylo sympatické, při přechodu fronty měl možnost se přesvědčit co dovedou sovětští vojáci a tak mu nakonec ani nevadilo, když mu Moravec řekl, že ztratil doklady. Zajímalo jej pouze, jestli už někdy pracoval v zemědělství, jestli umí orat a vodit koně.

19.12.1945 dostal Moravec doporučující dopis na , kterém byla adresa: Rudolf Sulke, Brněnec-Zářečí č.7. Moravec vyrazil ještě téhož dne. Studeným,nevytopeným vlakem se dokodrcal do Kolína, tam přestoupil na druhý a dorazil do České Třebové. Zde musel čekat na další spoj do Brna, ale k ránu již pokračoval dál. Vystoupil v Březové nad Svitavou, v předvánoční čas vypadala dosti romanticky, všude sníh a klid. Válka jako by se městečka vůbec nedotkla, fronta k němu byla milosrdná, domy zůstaly takřka neporušeny. Byla to německá obec, Čechů zde žilo jen pár. Však také patřila do Sudet a Němci ji zabrali hned na podzim 1938!

Obrázek
Otec
Obrázek
Igor jde s nimi!

in Jiří Pernes, upraveno od RG

Pokračování příště :-)
Obrázek
Uživatelský avatar
Ringhofer
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 128
Registrován: 8/3/2005, 17:23

Příspěvek od Ringhofer »

Gajdo, velmi zajímavá historie! Piš dál!!!!!
Radar
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 513
Registrován: 24/8/2004, 12:24
Bydliště: Okolo Plzně :-)))
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Radar »

Tak tak......
ObrázekObrázekObrázek

Neruš nepřítele, když dělá chybu …
( Napolen )
wiking1

Příspěvek od wiking1 »

Zdravím priatelia ak chcete vedieť ako to dopadlo tak jednu verziu o dolapení Igora Moravca som čítal...

CÍSAŘ, Alois, HOLUB, Ota: Příběhy věrnosti a cti, 2. doplnené vydání,
Praha 1987. Vydalo Naše vojsko, Živá minulost svazek 96, strán 288,
Kapitola : S nasazením života , strana 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31.

Pri zatíkaní "poručíka" SS Igora Moravca, 16. mája 1946 v Brněnci-Zářečí
v okrese Polička na statku rolníka Rudolfa Sulkeho
bol zabitý štábny strážmajster Jiří Vuchtrl,
a ťažko zranený štábny strážmajster Jan Remeta.
Ale nechcem predbiehať udalosti a počkám si na dokončenie príspevku...
:roll:
s pozdravom wiking1
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Sulkovi podle plánku bydleli za řekou, nedaleko trati. Moravec se dlouho nerozmýšlel a vydal se k nim. Uviděl pěkné patrové stavení s velkým zemědělským dvorem.


"Tady by se mi mohlo líbit,"řekl si, "jen jací budou domácí."
Zabouchal na dveře. Otevřela mu žena asi padesátiletá a tázavě na něj pohlédla.
"Jmenuji se Kováč a posílá mne pan Minster," podával jí dopis. "Mám u vás zůstat na práci."
"To mám radost," usmála se spokojeně. "Jsme tu na všechno se synem jen dva a stěží to zvládáme. No, pojďte dál," pozvala jej.
Syn se za chvíli dostavil rovněž. Rudolf Sulke byl podsaditý dvaadvacetiletý mládenec, který bral svou práci na hospodářství i v obchodě vážně. Přečetl si strýcův dopis a vyslechl Moravcův příběh o jeho původu. Že je ze Zakarpatské Ukrajiny a že utíká před NKVD. Stačilo mu to, víc se nevyptával. Strýc mu přece v dopisu psal, že Kováč-Moravec nemá doklady a že se mu pokusí sehnat.
Ladislav Minster navíc druhý den přijel osobně. "Je to příbuzný mé výborné známé," řekl Rudolfovi. "Nemusíte se ničeho bát, pracovat umí a to přece potřebujeme. Až se situace trochu uklidní a Rusové odtáhnou, zkusím mu nějaké papíry obstarat. Ať se zatím moc neukazuje na veřejnosti, však ono se to vytříbí, je to na moji zodpovědnost."
A tak Moravec u Sulkových zůstal.


Zpočátku dělal to, co se od něj čekalo - poklízel dobytek, dával do pořádku zemědělské stroje a nářadí, pomáhal v obchodě s uhlím. Brzy však Sulkovi přišli na to, že jejich nový čeledín umí mnohem víc. Nevěděli sice, žá má maturitu a že studoval vojenské gymnázium, ale brzy poznali, že rozumí účtům a že ani kancelářské práce mu nedělají potíže. A tak jej zapojili i do svého obchodu s uhlím, kde vedl obchodní knihy a vyřizoval účetnictví.
Tak plynul čas k oboustranné spokojenosti. Moravce uspokojovalo, že zde byl v závětří, ušetřen zvědavých pohledů, Sulkovým zase vyhovovalo, žu mu nemusí dávat plat, jaký by dávali řádně přijatému dělníkovi. Moravec u nich byl vlastně za byt a stravu, i když občas - to je třeba říct - dostal i nějakou korunu a obnošené šaty. V každém případě se však svým zaměstnavatelům vyplatil a byli rádi, že jej mají.
Tak uběhly Vánoce a pomalu končila zima. V Březové si jaro vždycky dává na čas, počasí je zde drsnější než jinde. Moravec se spolu se svým zaměstnavetelem pomalu chystal na polní práce. Byl zručný, dovedl leccos spravit, odvážil se i na složitější mechanismy.
Rudolf Sulke jej zamyšleně pozoroval. Pak před něj položil zašlou koženou brašnu. Vytáhl z ní zrezivělý rovolver a bílou krabičku s dvaceti náboji.
"Uměl byste to spravit?"zeptal se. "Koupil jsem to loni v lednu od Němců, kteří tu hlídali zajatce, i s puškou. Ale když přišli Rusové, bál jsem se, že to u mne najdou," odpověděl na udivený čeledínův pohled. "Pušku jsem hodil do řeky a revolver jsem schoval na zahradě. Teď je divoká doba, krajem se potulují všelijací lidé, mohlo by se nám to hodit, co říkáte?"
Moravec po revolveru nedočkavě sáhl. Zbraň nedržel v ruce již několik měsíců a její dotek mu dodával jistoty. Věděl také, že při útěku za hranice by zbraň potřeboval.
"Snad by to šlo," řekl opatrně, aby se neprozradil. "V každém případě to zkusím."
Rozebrat, vyčistit a znovu sestavit pistoli mu nědělalo žádný problém. Koroze ještě příliš nepokročila a za chvíli měl v ruce opět funkční, střelby schopnou zbraň.


Rudolf Sulke byl mladý muž, před třemi měsíci měl pouhých daadvacet let. Také jeho vzrušovalo, když držel v ruce pistoli, i když z jiných důvodů než Moravce. Cítil v tom ramantiku Divokého západu, připadal si víc jako chlap. Nic na tom neměnil fakt, že vlastně ani neuměl střílet, Igor na jeho otázku, zda on to dovede, jen mlčky přikývl. Vyšli tedy za statek, tam, kde vedla železniční trať, a na násep umístili práznou plechovku od konzervy. Pak si vyzkoušeli, jak jim to jde, Sulke poté zbraň shoval znovu do pouzdra. Nechtěl ji mít doma, v bytě, a proto ji ukryl v kůlně, ve které měli vozy. A protože pistoli prozatím na nic nepotřeboval, pustil ji z hlavy a víc o ní nepřemýšlel.
Nepřišel tedy ani na to, že Moravec asi o tři dny později při práci v kůlně jeho skrýš náhodou objevil a pistoli našel. Pro něj ovšem měla zcela jiný význam než pro Rudolfa Sulka, stala se mu pojistkou svobody. Neřekl tedy nikomu nic a nechal si ji. Vstrčil ji do kapsy, stejně jako náboje. Od té doby ji nabitou nosil stále u sebe.


Oba mladíci byly zhruba stejně staří - Moravec se narodil o necelé dva roky dříve než Sulke, a přestože se dával velký pozor a raději mnoho nemluvil, přece jen se docela sblížili a časem se mezi nimi vyvinul přátelský vztah. Navíc Moravec udělal v hospodářství pořádný kus práce, pro Rudolfa znamenal opravdovou pomoc. Sulke měl sice ještě o dva roky mladší sestru Martu, ta však studovala v Brně na lékařské fakultě a domů přijížděla je občas. Rudolf byl tedy se situací doma spokojen. Jeho matka si však dělala starosti, Čas od času se na svého bratra Ladislava Minstra obrátila s dotazem, co je s doklady pro jejich ukrajinského dělníka. Ten však, aniž by sám tušil, kým Kováč ve skutečnosti je, ji uklidňoval.
"Neboj se nic, jak ty zmatky trochu pominou, pokusím se dát celou záležitost s ním do pořádku."
Před Velikonocemi 1946 se však v Praze sešel s další svou známou, přítelkyní doktorky Závodské, Taťánou Navarovou, rovněž ruskou emigrantkou. Ta - těžko říci, zda náhodou či úmyslně - Minstrovi prozradila, kým vlastně ten jeho Kováč ve skutečnosti je: synem nenáviděného protektorátního ministra Moravce, sám příslušník SS a bojovník z německo-sovětské fronty.
Minster se vyděsil. To opravdu netušil a teď nevěděl, jak ze složité situace ven.


O Velikonocích 1946 se Minster se svou sestrou setkal znovu. Přijela k nim na návštěvu do Drnovic u Boskovic, kde měl Minster statek. Svátky se jim vydařily, všichni byli spokojení, jen večer Sulková znovu připomněla, že jejich ukrajinský dělník stále nemá doklady.
"Ach, děvče, asi bys byla moc překvapená, kdybys o něm věděla to, co já. Ale nemůžu ti to říct, dělala by sis zbytečné starosti," odpověděl jí nešťastně. Teď ovšem řekl Sulkové přesně to, co neměla slyšet. Jestliže jí až dosud Kováčova-Moravcova totožnost dělala starosti, nyní se vystrašila úplně. Naléhala na něj tak dlouho, až jí řekl pravdu. "Ale počkej, počkej," utěšoval Minster její lamentace, "nedělej si s tím starosti. Já jsem vás do toho dostal, já to taky zařídím."
Když jel po svátcích znovu do Prahy, zastavil se na chvíli v Březové. Vzal si Rudolfa stranou a chtěl po něm čestné slovo, že co mu řekne, nikomu nevyzradí. Pak zopakoval to, co řekl jeho matce. Mladý Sulke ovšem reagoval úplně jinak než ona.
"Zrovna takovou osobu jsi nám doporučil do zaměstnání", rozčílil se. "Chápeš, jak je to pro nás nebezpečné? Všichni se můžeme dostat do hrozného maléru!"
"Já vím, já vím, máš pravdu," řekl mu Minster nešťastně. "Ale jak jsem měl vědět, že mi neříkají pravdu. Vždyť teď je o lidi taková nouze. A pak," řekl Rudolfovi s nadějí v hlase, "Moravcův syn přece ještě nemusí být stejný darebák jako jeho otec" Oba však věděli, že tomu sám moc nevěří. "Ale neboj se, jak jsem říkal, já všechno zařídím a všechnu odpovědnost beru na sebe. Ty jenom mlč a dohlédni na matku, ať také drží jazyk za zuby, ať se ještě nestane nějaké neštěstí," řekl nakonec.
Sulke slovo dodržel a o rozhovoru se strýcem neřekl nikomu, ani matce ne. Také k Moravcovi se choval stejně jako dříve, i když jej teď pozoroval s podezření a všímal si mnohem častěji toho, ci dělá, neboť nemohl předpokládat, jaké má plány. Ale dny ubíhaly a nic se nedělo, strýc očividně nepodnikal žádné kroky k tomu, aby se Moravce zbavil a situaci nějak vyřešil.


Nakonec to Rudolf nevydržel a promluvil si s matkou.
"Strýc mi pověděl, jak to je s Kováčem," řekl jí. "Asi by bylo nejlepší, kdyby od nás utekl, tím by se to vyřešilo samo. Ale nějak se mu od nás nechce," dodal nešťastně. Nakonec se shodli na tom, že když se brzy nic nestane, oznámí Moravce Bezpečnosti.
Když k nim 13.května 1946 přijel Minster znovu na návštěvu, postavili jej před hotovou věc. "Buď s tím Moravcem něco podnikneš ty," řekl mu Rudolf rezolutně, "nebo ho udám esenbákům."
"No dobrá, dobrá," odpověděl Minster. "Zítra to vyřídím."
Shodou okolností hned po příjezdu do Prahy potkal na ulici svého dobrého známého, doktora Šindlera, bezpečnostního referenta Ústřeního národního výboru hlavního města Prahy. "To je náhoda, pane doktore," řekl mu s nadějí v hlase a uchopil jej pod paží. "Mám pár věcí, které by vás mohly zajímat."
Události nyní dostaly rychlý spád.


Doktor Šindler napsal pro svého šéfa urgentní zprávu: "V hospodářství Rudolfa Sulka, Zářečí č. 7, Březová nad Svitavou, okres Polička, jest zaměstnán člověk, který se nazývá Kováč, který však nemá žádných osobních dokladů. Jest oprávněná myšlenka, že běží o syna protektoráního ministra Emanuela Moravce Igora, příslušníka zbraní SS."
Již následujícího dne, 15.května 1946, přijeli do Březové štábní strážmistr Jan Remeta a štábní strážmistr Jiří Wuchterle, aby oznamení prověřili a v případě, že podezřelý Kováč je vskutku synem E. Moravce, aby jej zatkli a eskortovali do Prahy.
Jeli vlakem, na cestu se vydali v civilním oděvu, aby nevzbuzovali podetření.
"Jsme od Bezpečnosti," představili se Sulkovi.


Moravec nebyl přávě doma. Od rána vyvážel řepu ze sklepa u Ambrosů v Březové.
Sulke oba policisty doprovodil na náměstí, odtud do boční uličky, kde měl Ambros hospodářství.
Oba muži si počínali neuvěřitelně diletantsky. Rozhodli se, že budou podezřelého vyslýchat doma na statku. Nevyžádali si ani pomoc místní policie. Ikdyž oba věděli, že může jít o mladého Moravce, nepodrobili jej ani základní tělesné prohlídce.
Po hodinovém výslechu Sulkův čeledín pochopil, že jeho plán nevyšel a že oba policisté jeho legendě, že je z Ukrajiny, nevěří.
"Dobrá tedy," pokrčil rezignovaně rameny. "Jmenuji se Igor Moravec a jsem synem ministra Emanuela Moravce."


Wuchterle se posadil k psacímu stroji, Remeta vedle Moravce, kterému kladl otázky. Výslech, který se dosud pro Moravcovo zapíraní nemohl hnout z místa, začal nabírat tempo,půl hodiny před půlnocí si Wuchterle pomyslel, kdy se asi dostanou do postele. V tom okamžiku zaslechl, jak Moravec vykřikl: "Ruce vzhůru!"
Remeta však, místo aby zvedl ruce nad hlavu, se na Moravce vrhl. Moravec zmáčkl spoušť, ale rána nevyšla. Také Wuchterle se do zápasu zapojil. Jenže Moravec znova stisknul spoušť. Tentokrát zahřměl místností výstřel a Wuchterle se chytil za břicho, zaúpěl a pomalu se svezl k zemi.
Remeta vstal ze země a vrhl se na Moravce znovu. V té chlíli vpadl do místnosti Sulke. Jediný pohled mu stačil a pochopil, co se děje. Také on se vrhl na Moravce. Znovu se ozval výstřel. Na podlahu tentokrát upadl Remeta, Moravec jej střelil do nohy, takže se nemohl hýbat. Mladý Sulke s ním zůstal sám. Proti cvičenému zabijákovi z SS však neměl šanci. Moravec jej ale nezastřelil, snad k němu přece jen cítil jekési přátesltví. Zasadil mu jen ránu pěstí do břicha, další do obličeje, a když ležel na zemi, ještě do něj ze všech sil kopl. Pak vyrazil ze dveří, ven ze statku do nedalekého lesa.


Rudolf Sulke, jakkoli myslel,že vypustí duši, se okamžitě zvedl a vyrazil za ním. Měl výhodu, že byl domácí a znal terén. Za chvíli zahlédl Moravce a zrychlil. Po chvíli uprchlíka dostihl, zezadu mu podrazil nohy, a když Igor upadl, skočil na něj. Začali zápasit a oba věděli, že jde o boj na život a na smrt. Sulke byl větší a těžší, Moravec měl zase zkušenost z SS a prošel výcvikem v boji muže proti muži. Tentokrát se však osud postavil proti němu. Sulke nahmátl těžký, sukovitý klacek. Neváhal ani chvíli, rozmáchl se a praštil jím Moravce přes hlavu. Sevření povolilo. Sulke ho udeřil znovu, až se jeho soupeř bez hlesu zhroutil k zemi. Z rozbité hlavy su mu proudem valila krev.
Sulke si jej hodil na záda a dotáhl domů. Tam byl zmatek a spousta lidí.
Posila z městečka mohla už jen zajistit zraněného Moravce a zařídit převoz krvácejících policistů k ošetření. Remeta byl s průstřelem levého stehna brzy mimo nebezpečí. Wuchterle však lékařům po dvou hodinách zemřel pod rukama: utrpěl průsřel žaludku, sleziny a střev.


Igora Moravce po ošetření eskortovala ozbrojená hlídka do ruzyňské věznice v Praze. Následovala série výslechů, snažících se objasnit nejen okolnosti jeho útěku, ale také jeho kariéru u SS, podrobnosti ze života jeho otce, stejně jako údaje o konfidentech a kolaborantech. Moravec, zdrcený neúspěchem svého pokusu o útěk, rezignoval. Spolupracoval, odpovídal podrobně na všechny otázky. Věděl dobře, že svému osudu neunikne.
Ve vězení si Igor Moravec vyžádal tužku a několik listů papíru. Napsal na ně jakousi svoji zpověď. Pokusil se v ní vysvětlit, co jej vedlo ke zradě národa a k tomu, že se dal do služeb jeho nejúhlavnějších nepřátel. Při jejím čtení člověk žasne nad takovým množstvím naivity. Chtě nechtě si uvědomí tragédii mladého člověka, nuceného v osmnácti devatenácti letech řešit nejzákladněší otáky svého života: původně českoslvoenský vlastenec, který chtěl být po otcově vzoru důstojníkem, absolvent Vojenského reálného gymnázia v Moravské Třebové, totálně zklamaný Benešovou kapitulací v září 1938, rozčarovaný a zbavený všech iluzí. A neuvěřitelný tlak jeho otce, plukovníka Moravce, který pro něj představoal neotřesitelnou autoritu. Tomu nedalo mnoho práce, aby jej přesvědčil o správnosti svých politckých teorií a koncepcí a nutil jej k aktivní spolupráci s okupanty. Především jeho zásluhou se Igor Moravec dostal tam, kde skončil. Emanuel Moravec jej ve svém fanatismu strhnul do pekla s sebou.


Když skončilo vyšetřování, stanul Moravec junior před mimořádným lidovým soudem. V případě Igora Moravce neměl těžkou práci - obviněný ani nepopíral své hříchy: zradu českého národa, příhlášení se k Němcům, vstup do jednotek SS, boj za vítězství nacistického Německa v řadách jeho ozbrojených sil, zranění a vražda příslušníka československého Sboru národní bezpečnosti. rozsudek byl jednoznačný. Pražský kat jej popravil 10. července 1947, ve věku necelých sedmadvaceti let.


Bezprostředně po zadržení Igora Moravce zatkli příslušníci SNB i všechny, kdož se podíleli na přípravě jeho útěku, případně mu v něm pomáhali. Především jeho matku Helenu Konečnou a její přítelkyně převážně z řad ruských emigrantek: Antonii Machourkovu, Sofii a Taťánu Navarovou a Annu Kosinovou, které jej u sebe nechaly přespat a daly mu najíst, přestože věděly, že jde o syna E. Moravce a o příslušníka zbraní SS, MUDr. Ninu Závodskou, která se aktivně podílela na přípravě jeho útěku, dále Igorova strýce Vaclava Moravce a jeho dceru Přibyslavu Moravcovou, kteří mu také poskytli pomoc a neohlásili jeho příchod bezpečnostním orgánům.


Policie však také zatkla Ladislava Minstra, který Igora Moravce najal a který zpočátku netušil, o koho se jedná. Skutečnost, že právě on upozornil na jeho pobyt v Březové, mu příliš nepomohla. Stejně tak byl zadržen i Rudolf Sulke, jeho matka i sestra Marta. Žalobce je obvinil z toho, že Moravce neudali ihned, jakmili zjistili jeho totožnost, a vyvozoval z toho, že "jest proto míti jejich úmysl ukrývati zločince před vrchností za prokázaný". Po několika měsíční vazbě skončili před mimořádným lidovým soudem, který však uznal jejich nevinu a propustil je na svobodu. Netrvalo dlouho a byli zatčeni znovu. Teprve poslanecká interpelace v Národním shromáždění způsobila, že byli opět propuštěni. Tentokrát nadobro.

Obrázek

in Jiří Pernes

P.S.Děkuji mé ženě,za přepsání článku do pc!:-)
Naposledy upravil(a) Radola Gajda dne 14/4/2005, 20:59, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Po přečtení těchto řádků,se Igor Moravec jeví spíše jako hlavní hrdina nějakého dramatu,či kovboj z Divokého západu,a čtenář je s ním skoro ztotožněn.Je třeba si uvědomit,že se zřekl českého občanství a přijal Říšské,vstoupil do SS,bojoval proti spojencům a při zatýkání zavraždil příslušníka SNB.


Na druhé straně,jeho rozčarování nad osudem republiky po Mnichovu a dalšími aspekty jak končící první republiky tak i druhé.Byl absolventem vojenského gymnázia,kde láska k vlasti a její obrana,byli denním chlebem.Všechny tyto "ingredience" museli vyvolat totální jeho duševní rozkol a následný příklon k myšlence Třetí Říše,je nezpochybnitelné,že prim v tomto rozhodování hrál i jeho otec.


Není to jeho omluva jen vysvětlení(laické)co jej k těmto činům vedlo,po zajetí mu stejně nic nezbývalo,než to co udělali,tedy útěk domů,kde jej čekala pouze matka(otec-mrtev,mladší bratr -příslušník HJ-mrtev,další bratr-frontový malíř-nezvěstný).Soudy určitě rozhodly správně,dovedu si představit,že po vyhlášení například doživotního trestu,by jej po roce 1948 okamžitě využila StB...
Obrázek
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Vlastně byl obětí doby...za jiných podmínek to mohl být slušný, čestný člověk...zajímavý příběh!
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Jeho střední školu,mám také úspěšně za sebou.:-)
Obrázek
Uživatelský avatar
Bruno
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 824
Registrován: 8/10/2004, 10:51

Příspěvek od Bruno »

:oops: :wink:
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Najvačším nepriatelom mieru su pacifisti...
wiking1

Příspěvek od wiking1 »

Super, len by som uvítal bibliografické odkazy na knihy a diela,
z ktorých sa čerpalo pri tvorbe príspevkov...

PS: Igor MORAVEC bol nepochybne obeťou doby,
dosť pravdepodobne jeden z najlepších dobrvoľníkov SS.
Myslím však, že sa mal pokúsiť o útek z Republiky,
bolo predsa jasné na ktorej strane barikády stál...
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Wiking:Psal jsem výšše-Jiří Pernes ,,Až na dno zrady""
Docela by mě zajímalo,kde jsi vzal,že byl jeden z nejlepších dobrovolníků?


P.S:O útěk se pokoušel,ale jen s vlastní matkou..
Obrázek
wiking1

Příspěvek od wiking1 »

Usudzujem to na základe textu v knihe, na ktorú som dole napísal bibliografický odkaz:
Příběhy věrnosti a cti
na strane 23 a viac
(z dôvodu náročnosti a časovej zaneprázdnenosti prepíšem
v slovenskom jazyku, originál je v českom jazyku)
Citácia:
"Nacisti si Moravcových služieb vysoko vážili. Preukázali to i tým,
že u jeho syna Igora milostivo prehliadli jeho príslušnosť k "nižšej rase",
preukázali mu česť stať sa príslušníkom elitných jednotiek zbraní SS
a poslali ho bojovať za záujmy a slávu treťej ríše na východnú frontu.
Igor sa opravdu činil. Snažil se sloužit nacistúm rovnako oddane,
ako jeho otec. Na Ukrajine sa v radách vrahov s umrlčími lebkami
na čapiciach natoľko osvedčil, že dosiahol hodnosť poručíka........
Únor (február) 1945 zastihol poručíka SS Moravca poblíže
Frankfurtu nad Odrou. Velil tehdy jednotke ťažkých zbraní skupiny SS
"Hauser"........
Leutant Moravec pobíhal s pistolí v ruke palebnými postaveniami.
""Zastrelím každého, kto by chcel ustúpiť len o piaď ! Fuhrer na nás spolieha ! Na Odre boľševikov zastavíme a prejdeme do protiúderu, ktorý víťazne zakončíme až na Rudom námestí v Moskve !
Víťazstvo, alebo smrť inú voľbu nemáme ! ""
Unavení a mrznúci vojaci si mysleli svoje. Vedeli však, že s ich leutnantem nejsou žádne žarty.
Žral vojnu ako málokto, i když se medzi nimi proslýchalo, ani Nemcem nebyl..... atak ďalej""
Fakty
viď citát v knihe.
Bod 1
- na udelenie dôstojníckej hodnosi v SS,
musel človek preukázať schopnosti v boji. Nebola len tak protekčne udelená za to že bol Moravec synom Moravca. (Napríklad Leon Degralle začínal tiež od hodnosti obyčajného vojaka).
Bod 2
- prežil vojnu, bol zranený, zajatý, podarilo sa mu utiecť,
a dostať sa do Republiky. Aj tu musel preukázať isté schopnosti.
Preto ho ja osobne považujem za jedného z naj. dobrvoľníkov....

s pozdravom wiking1
wiking1

Příspěvek od wiking1 »

CÍSAŘ, Alois, HOLUB, Ota: Příběhy věrnosti a cti
Vydavateľstvo:Naše vojsko,
Edícia: Živá minulost, svazek 96
Praha 1987
Vydalo Naše vojsko, nakladatelství a distribuce knih, n.p.,
v Praze, jako svou 5664 publikaci, stran 288 príloh 32
Náklad 32 000 výtiskú
28-027-87. 13/33
25 Kčs.
s pozdravom wiking1
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Wiking: I. Moravec, nebyl poručíkem SS, před nástupem do Bad Tölz, byl zajat v hodnosti SS Oberjunker.
Docela by mě zajímalo, kde autoři sehnali doslovné rozkazy "poručíka" Moravce na frontě?!
Leon Degrelle začínal u Wehrmachtu do SS, byl přeřazen už v hodnosti poručíka, takže si zase vedle, no nic ...

Wiking: Ty čerpáš z knihy,která byla vydaná v roce 87,nechtěj mě rozesmát,to bude určitě objektivní čtení ...
Obrázek
wiking1

Příspěvek od wiking1 »

Objektivné, no asi nie...
Ale čo sa týka faktov čakal som, že tie sa dobou ani politickým systémom nemenia.
Mimochodom Oberjunker, to je ekvivalent akej hodnosti?
V mojej knihe o divízii Wiking (vydavateľstvo Svojtka) na zadnej strane
som medzi hodnosťami SS Oberjunker nenašiel.
Degrelle bol vo Wehrmachte?
Vo svojej autobiografii - Tažení v Rusku 1941-1945 - spomína len
Légiu Wallonien ale tá bola predsa záležitosťou Waffen SS??
Zatiaľ sa len začínam vzdelávať v tejto problematike, trpezlivosť,
a odpovede prosím. Ďakujem
:roll:
s pozdravom wiking1
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Fakta jsou sice fakta, ale politický systém s nimi kolikrát umí věci! Soudruzi v tomto byli opravdu šikovní. Přečti si nějakou učebnici z období komunismu a porovnej s realitou...
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Někdy zas není marný si přečíst knihu z období komunismu, lze se dozvědět i zajímavé věci. Každopádně by to však neměl být jediný informační zdroj … asi tak. Je pravdou, že za „totáče“ bylo období války pod ideologickým vlivem, ale úplně bych to nezavrhoval. Je dobré to konfrontovat s knihami ze Západu a potom si udělat svůj vlastní úsudek.

Atlantis napsal: Degrelle bol vo Wehrmachte? Vo svojej autobiografii - Tažení v Rusku 1941-1945 - spomína len Légiu Wallonien ale tá bola predsa záležitosťou Waffen SS??

Ano Atlantisi, Degrelleho knihu jsem také četl, je to slušná beletrie, ale asi si jí nečetl úplně pečlivě. V přemluvě píše co ho vedlo bojovat po boku Německa, jak druhá světová válka vše rozvrátila, staré doktríny, staré instituce jako hrady ze dřeva napadeném červotočem, atd. Před válkou čelní přestavitel rexistického hnutí. Tisíce Belgičanů prý vstoupilo buď do vlámské, nebo do valonské legie. V roce 1941 vytvořili nejdříve dva pluky, později v roce 1943 dvě brigády a v roce 1944 dvě divize Wallonie a Langemarck.

Sám se považuje za tzv. evropského dobrovolníka, kterým byl 46 měsíců. Po napadení SSSR se Degrelle z pohnutek v knize uváděných rozhodl naverbovat jednotku Valonů. Z prvních 800 dobrovolníků, kteří se vypravili na východní frontu, jenom tři přežili válku – jedním z nich byl i Degrelle! – což je vcelku neuvěřitelné. V boji padlo po jeho boku 2500 Valonů. Včetně raněných to bylo více než 80 procent všech dobrovolníků, kteří doplnili původní prapor na divizi (ovšem regulérní divize by měla mít alespoň 10 tisíc mužů).

Za budoucí postavení své země (kdyby Hitler vyhrál válku) se bili až do hořkého konce …

Ale o co šlo … původně byla tato jednotka jakoby součástí Wehrmachtu, začala bojovat od října 1941 na Ukrajině, až později od léta 1943 byla legie Wallonie zařazena k Waffen SS. Pravděpodobně v rámci Himmlerovy koncepce vytvoření dalších divizí evropských dobrovolníků … pod rouškou propagandistické osvěty a „boji Evropy proti bolševismu“.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Takže oberjunker,není v klasických hodnostech SS,je to něco na úrovni důstojnického čekatele.
Co se týče Degrelleho,přečti so to znovu,jasně se tam píše o jeho vstupu do WH,a že v roce (tuším)1942,byli Valoni přesunuti do SS.V roce 41 ještě Valoni v SS nesloužili,stejně tak jako např. francouzská formace ,,Charllomangne",její první příslušníci začínali taktéž ve WH.
Obrázek
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Lord:I tato beletrie,byla dost dobřě zpracována,ale né dobou nýbrž samotným Degrellem.A tato jednotka nebyla "jakoby" součástí WH,ale zcela opravdově náležela do Branné moci.
Když jsme u této jednotky,nevíte někdo náhodou jestli byl udělen Jacquesi Leroyovi Rytířský kříž po válce,mám na mysli převzetí,udílecí listina byla sepsána někdy okolo roku 1960 samotným Degrellem,protože v květnu 45 to snad už nestihl?!
Obrázek
wiking1

Příspěvek od wiking1 »

A sakr.. Máte pravdu. v knihe Wiking (vdydavateľstvo Svojtka)
strana 110. a 111. valonská jednotka mala prostý názov
peší prapor č.373, neskôr sbor Franc Wallonien... Vojaci boli oblečení do obvyklej armádnej uniformy...
Valoni boli prijatí do radov príslušníkov Waffen SS vjúni 1943...
:oops:
s pozdravom wiking1
Odpovědět

Zpět na „čs. osobnosti, vojáci, lidé“