Jiří Mikulecký-JEDEN Z POSLEDNÍCH OBRÁNCŮ VLASTI

České a slovenské osobnosti, vojáci, lidé.
Odpovědět
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Jiří Mikulecký-JEDEN Z POSLEDNÍCH OBRÁNCŮ VLASTI

Příspěvek od Martas2411 »

Jiří Mikulecký-JEDEN Z POSLEDNÍCH OBRÁNCŮ VLASTI

Obrázek

Tak tenleten pilot je pro mne opravdu velký hrdina a to co prožil je neuvěřitelné,skoro až šílené a díky tomuto letci se mi zas rozšířil obzor v dějinách čs.vojenského letectví.
Jiří Mikulecký se narodil dne 16.září 1918 v obci Sloupnice což je obec na orlickoústecku.První třídu absolvoval ve Sloupnici,ale poté již začal chodit do školy v Žamberku,kde s rodiči přestěhoval.Žamberk je opravdu krásné městečko,letos jsem byl na dovči v Orlických horách,kde jsem chodil po opevnění a krásách východních Čech a Žamberk jsem navštívil.Ale že tam chodil do školy tak vyjímečný člověk,tak to jsem zjistil až teď.Trošku jsem odbočil.
Po dvou letech se opět stěhuje,tentokrát do Litomyšle,kde chodí dál do školy.Po nějaké době,myslím tak 3 roky se Jiří Mikulecký vrací s rodiči zpět do rodné Sloupnice na Bartošův statek.Když byl starší,tak v rámci Masarykovy letecké ligy propadl plachtění a začal se seznamovat s létáním.Dne 6.prosince 1936 na letišti v Poličce složil před komisí plachtařskou zkoušku letem který trval 33 vteřin.Jiří Mikulecký se připravoval povoláním na učitelskou dráhu,ale létání mu bylo jaksi blíž.Dobrovolně se hlásí na vojnu a nastupuje vojenskou dráhu jako vojín-aspirant do školy pro důstojníky letectva v Prostějově.Toto mělo být v letech 1937 až 1939.Jiří Mikulecký ke své lítosti nebyl zařazen mezi piloty,nýbrž začal se učit na leteckého pozorovatele.Jenomže to už se blížil kritický rok 1938 a osudové události.Mikulecký již v hodnosti četaře-aspiranta si podává žádost do letecké akademie a je přijat.Jenomže jeho plány zhatí 23.září 1938,kdy je vyhlášena všeobecná mobilizace a veškeré vojenské studium je pryč.K polním letkám tehdy vyrazili všichni budoucí vojáci a samozřejmě i Mikulecký.Ten je zařazen do Spišské Nové Vsi k letce 12.A tady začíná jeho zajímavý příběh.

Obrázek

Po nuceném odstoupení pohraničí Německu,Polsku a později i Madarsku,čs.armáda posiluje letecké jednotky Slovensku a Podkarpatské Rusi.Jelikož Madarské jednotky a teroristické skupiny nedají tomuto území pokoj a opravdu se tam tvrdě bojuje.Zvlášt území Podkarpatské Rusi se stává bojištěm,kde jsou proti maďarským jednotkám nasazeny i tanky a letectvo.Do této oblasti jsou převeleny Letovy Š 328 od 12.a 13.letky ze Spišské Nové Vsi.A to myslím část letky 13.na letiště u Užhorodu a roj letky 12.na východ Podkarpastké Rusi na letiště ve Slatinských dolech- na mapě Solotvino.Toto letiště leží blízko Rumunských hranic.Mikuleckého Letov je jeden z těch tří.Jejich služba spočívala v hlídkování v kopcovitých terénech této východní oblasti bývalého československého území.Jenomže to už se schylovalo k agonii Československa.Dne 14.března už Wermacht napochodoval na Ostravsko,které začal obsazovat.U Frýdku-Místku se jim postavili na odpor příslušníci pěšího pluku 8 Slezského,prezidenta Háchu drtil Hitler ve večerních hodinách v Berlíně,Slovensko vyhlásilo samostatný stát a na neštastnou Podkarpatskou Rus vtrhla pravidelná Maďarská armáda.Začala opravdu regulerní válka se vším všudy.Do toho povstali ještě příslušnící tzv.Karpatské siče,což byla taky banda teroristů usilující o nezávislost Podkarpastké Rusi.Podkarpatskou Rus bránily jednotky 12.divize pod velením generála Olega Svátka.Byl to hlavně pěší pluk 36 a 45 a taky samozřejmě příslušníci Stráže obrany státu tzv.sosáci.Tito vojáci bojovali statečně a srdnatě,ale nakonec museli ustoupit,aby nepadli Madarům do rukou.Českoslovenští vojáci museli ustoupit hlavně na Slovensko.Většině vojáků ze západní a střední části Podkarpatské Rusi se to povedlo,ale východní skupina čs.vojsk už by to nestihla a tak zůstal jen jediný směr.Museli se probít do tehdy spřáteleného Rumunska.
A tehdy vyšla bojová hvězda četaře -aspiranta Mikuleckého.Jediný Letov Š 328 s posádkou nadporučík Václav Pálka a četař-aspirant Jiří Mikulecký ve dnech 16. a 17. března 1939 chránil ustupující československé kolony přes hraniční most do Rumunska,před útoky nepřátelských band.Tito letci bojovali do poslední chvíle než se českoslovenští vojáci a civilisté dostali do spřáteleného Rumunska.Palbou rozehnali nepřátelské záškodníky a chránily tak přesun.A to vše ve dnech,kdy už vlastně Československá republika neexistovala.Poté přistáli za hranicemi v Rumunsku u města Marmarošské Sihoti-dnes SIghetu Marmației .
Určitě vás napadlo co se stalo s těmi zbývajicími dvěma Letovy.Ty na rozkaz stačily přeletět zpět do Spišské Nové Vsi ještě před osudným 14.březnem.Mikuleckého Letov měl ale poruchu tak se spolu s ostatními nestihl na Slovensko vrátit a zůstal na jihovýchodě Podkarpatské Rusi jak sám voják v poli.
Ve spřáteleném Rumunsku se k československým vojákům a občanům chovali slušně a korektně.Vlastně to byl jediný spojenec,který za něco stál.

Obrázek

Co se týče Mikuleckého,tak ten se po pár dnech vrátil zpět spolu s ostatními přes Jugoslávii a bývalé Rakousko už vlastně do Protektorátu Čechy a Morava.Samozřejmě ho jeho vlastenecké uvědomění hnalo dál bojovat.Spolu se svými dvěma kamarády překročil česko-polské hranice 25.srpna 1939.Dostal se do Malych Bronowic,kde bylo sběrné místo čs.vojáků v Polsku.Jenomže v té době už byly všechny lodní transporty do Francie fuč a tak Mikulecký spolu se svými přáteli po dohodě s tehdejším velitelem Legionu Czechoslowackego Ludvíkem Svobodou,vstoupil spolu s ostatními čechoslováky do řad polského letectva.Spolu s ostatními byl přidělen na leteckou základnu Deblin,kde zažil devastující nálet Luftwaffe dne 2.září 1939,při němž zahynuli 3 českoslovenští letci.Jak víte,tak někteří čs.letci v řadách polského letectva skutečně bojovali,viz.např.Josef František.Ale většina se stahovala k rumunským hranicím,aby mohli pokračovat dál v boji.Jenomže toto jim zkomplikoval Sovětský svaz,který zaútočil na Polsko z východu.Mikulecký spolu s dalšími 4 kamarády byl ve skupince Poláků,kteří se snažili probít do Rumunska,ale po napadení Polska Sovětským svazem jim byla odříznuta cesta a polský důstojník,který skupinu vedl zbavil tuto pětici Čechů závazku vyplývající z vojenské přísahy složené v Deblinu a prakticky je propustil se svazku polské armády.Takže polské uniformy šli dolů a tato statečná pětice lidí navlékla na sebe to co táhli sebou ještě z protektorátu.Ke cti polského důstojníka kapitána Korbuta bylo to,že čechoslováky obdařil slušnou sumu zlotých,aby měli něco do zásoby.
Ovšem co dál.Jiří Mikulecký navrhl skupině,aby se dostali na Podkarpatskou Rus ,kterou dobře znal ze svého vojenského působení a poté s pomocí přátel přejít do Rumunska.Druhý návrh od kolegy zněl jet vlakem do Lvova ,kde měl známé z diplomatických kruhů a získat vstupní víza pro všechny do Rumunska.Zvítězil návrh číslo dvě.Nakonec to ale situace nedovolila a tato česká skupinka se na vlastní pěst pokusila přejít hranici do Rumunska.Byla ale při tom chycena sovětskou hlídkou dne 10.října 1939.Samozřejmě byli zatčeni a vláčeni po různých věznicích.Nelidské podmínky a výslechy byly silně traumatizující a k tomu se dostali ještě do spárů NKVD.Nebudu zde opisovat všechny zvěrstva v lágrech,které J.Mikulecký spolu s ostaními zažil.Jenom uvedu,že J.Mikulecký byl převážen z lágrů do lágrů skoro po půlce tehdejšího SSSR.Přišel o všechny své 4 české kamarády se kterými utíkal,jelikož při každé změně tábora je od sebe postupně oddělili.Tito 4 kamarádi -Rychtera,Stejskal,Němeček,Černý zmizeli navždy bez jakýkoliv stop.Spolu utíkali z Deblina,ale nebylo jim už nikdy umožněno se později setkat.Tito 4 čechoslováci se v ruských lágrech ztratili,tak jako tisíce jiných lidí.
Jiří Mikulecký vystřídal celkem 14 sovětských kriminálů,namátkou to byly kriminály ve městech Kazaň,Vladimir,Penza,Gorkij.Nejhorší a deprimující bylo,že vlastně nevěděl za co je zavřený,prostě mu to nikdo nebyl schopen říct.Až při transportu do Kazaně mu bylo ústně řečeno,že dostal 5 let za pokus o útěk ze SSSR.
Naštěstí ho zachránilo to,že se v Suzdalu začala formovat čs.jednotka,kde se dostali další čs.vojáci.Když to trošku zrekapitulujeme tak 10.října 1939 skončil Jiří Mikulecký ve Stanislavovském vězení za nelegální přechod hranice směrem do Rumunska.K československé vojenské jednotce ,internované od 20.června 1940 v Suzdalu došel až 19.dubna 1941.To znamená,že měl za sebou plných 18 měsíců pekla a utrpení v sovětských vězeních a lágrech.Utrpení,které my si dnes už nedokážeme představit.A to zcela sám,jelikož mu jeho přátele postupně odebírali.
Suzdal nebyl vlastně nic jiného ,než takový lepší lágr pro internované československé vojáky,kterých tam v době příchodu Mikuleckého bylo 83.Mikulecký dostal pořadové číslo 84.Potkal se tam se svým předchozím velitelem z Legionu z Polska ,podplukovníkem Ludvíkem Svobodou.V té době ovšem už ovšem na žádost československé exilové vlády probíhaly transporty bývalých československých vojáků ze Sovětského svazu na bojiště ve Francii,ta když padla tak to byl Střední východ a Anglie.Svoboda a jeho zhruba 950 mužů byla za dramatických okolností zajata dne 18 .září 1939 při přechodu z Polska do SSSR.Většinu vojáků a spoustu letců už se podařilo odtransportovat na západ.Zbytek mužů rovněž čekal na transport,jenomže potom přišel rozkaz,který tyto transporty zrušil.

Ke dni 22.červnu 1941,t.j.napadení Sovětského svazu Německem bylo v Suzdalu něco okolo 93 čs.vojáků připravených k transportu.Ovšem z rozkazu prezidenta republiky dr.Edvarda Beneše ministra národní obrany Sergeje Ingra zůstává poslední transport na místě a jeho členové budou působit jako instruktoři budoucí Československé jednotky v Sovětském Svazu.
Mikulecký spolu s ostaními teda dál uvízli v Suzdalu,i když to byl také vlastně internační tábor,byl mezi svými.Navázal přátelství třeba s dalším významným vojákem Antonínem Sochorem či Josefem Buršíkem.Tyto legendy asi nemusím představovat.
Tak a ted k dalšímu podstatnému tématu u kterého jsem kulil oči a toto téma by možná stálo za zpracování knihy.
Po zhruba 4 měsících v Suzdalu balí Jiří Mikulecký kufry a odjíždí do Moskvy.Spolu s dalšími piloty v Moskvě se dozvídá,že budou určeni pro letecký výcvik,který mají prodělat v SSSR.Několik dní byli všichni v Moskvě a odpočívali.Pak odcestovali na rušné polní letiště ,které leželo severovýchodně od Moskvy.Dostali ruské důstojnické uniformy bez hodnostního označení a byli ubytování pod stany.Milým překvapením ovšem bylo,že za nimi přišel velitel této skupiny-tehdejší nadporučík Jaroslav Hlaďo.Známý to pilot a pozdější velitel československé perutě v Británii.Zaroveň jim bylo oznámeno,že se stali příslušníky zvláštní letky NKVD.Mimo letců byl ovšem nedaleko i tábor,kde se cvičili budoucí českoslovenští parašutisté.I když nedošlo k žádnému vzájemnému kontaktu mezi letci a paragány a vlastně se ani neviděli.Tak výbuchy granátů a častá střelba ozývající se z lesa dávala tušit,o jaké ostré hochy asi půjde.
Původní záměr Sovětů bylo vycvičit leteckou skupinu,která by udržovala spojení s hnutími odporu na okupovaných územích Němci.Další úkol letky měl spočívat ve vyhledávání německých přífrontových letišt.Výcvik probíhal na ruských Dakotách-což byly podle mne Douglasy DC-2,nebo DC 3,či licenčně vyráběné Lisunovy Li 2,které jsou známé třeba ze SNP.Přesný typ se mi nepodařilo zjistit.V knížce se píše,že létali na Dakotách.
Tyto stroje byly upraveny pro dopravu nákladů a vysazování parašutistů.Jaroslav Hlado létal jako pilot,Jiří Mikulecký vykonával funkci navigátora a další dva čechoslováci Zikmund a Návesník se střídali u radiostanice a ve střelecké věži.
Českoslovenští letci v prvním roce války ovšem nebyli nasazeni .Wermacht se valil Sovětským svazem jako lavina.Ale je to velice zajímavé téma,protože tom jsem vůbec nevěděl.Já měl za to,že první jednotka byla Fajtlova skupina stíhačů.Ale určitě nějaké ty jednotky existovaly jelikož jsem našel toto,je to z knihy od J.Rajlicha a D.Majtenyiho-JAN FERÁK A TI DRUZÍ

V kapitole je ale i nenápadná větička, která možná jednou také vydá na knihu. V souvislosti se snahami plk. Berounského o sestavení čs. letecké jednotky v SSSR v roce 1942 autoři uvádějí, že určitý počet čs. letců sloužil tou dobou přímo v sovětském letectvu. O pár stránek později je fotografie npor. Jana Šťastného, který v SSSR sloužil několik měsíců jako instruktor a také u 246. IAP na stíhačkách I-16. Dovolím si tady prorokovat, že se na poli historie čs. letectví máme v budoucnu ještě stále na co těšit…


Ale zpět k Mikuleckému.Vzhledem ke katastrofální situaci na frontě nakonec Sověti československé letce ve speciální jednotce nenasadili a díky plukovníkovi Berounskému bylo rozhodnuto o jejich převozu do Británie.A tak se českoslovenští piloti nalodili v Murmansku na neštastný křížník Edinburgh,který byl torpédován v Barentsově moři.Při tomto útoku zahynul plukovník Berounský a Edinburgh i s nákadem zlata klesl ke dnu.Zbytek československých pilotů byl zachráněn a dopraven zpět do Murmansku.Dne 4.května 1942 se skupinka čs.letců naloďuje na další britskou loď a to křížník Trinidad a zkouší na druhý pokus dostat se do Anglie.Jenomže 14.či 15.května je Trinidad zasažen bombardovacím Junkersem Ju 88.Při tomto útoku zahynuli 4 čs.letci,rt. Jan Ferák, rt. Josef Návěsník, rt. Bohuslav Zikmund a čet. Vratislav Laštovička.Jiří Mikulecký spolu s Jaroslavem Hlaďem a Janem Štasným přežili.
Poté se už konečně dostali do Velké Británie,to bylo 19 května 1942.Další osud Mikuleckého již tak zmapovaný nemám.Vím ,že akorát odjíždí do Kanady,kde podstupuje výcvik na stíhacího pilota a až v červenci 1944 je zařazen k 312.československé stíhací peruti.Dne 21.10. 1944 je při doprovodu 75 Lancasterů sestřelen německým flakem nad Nizozemím a přistane mezi se svým Spitfirem v zemi nikoho.Naštěstí se dostane ke svým a je přepraven zpět do Británie k jednotce.Po návratu do osvobozené vlasti působí 312. peruť, a s ní i Jiří Mikulecký, v Českých Budějovicích. Až do roku 1948, kdy po propuštění z armády se stává jedním z organizátorů největšího společného úletu čs. letců zpět do Británie.

Obrázek

Po řadě peripetií mění ve vynuceném exilu Mikulecký své jméno na George John Desmond, je přijat do RAF a přecvičen na moderní proudové stroje. Rozkazem velitelství RAF je odvelen do Malajsie, kde v tu dobu probíhají prudké boje v neprostupných džunglích, kterým pozemní jednotky nejsou schopny samostatně čelit. Po nepříjemném zranění nad Singapurem končí jeho kariéra stíhacího pilota a vrací se s rodinou zpět do Británie. Zemřel 11.1.2007

Obrázek
Obrázek

Článek jsem čerpal z úryvku z knihy od Josefa Havla-Štvancem svědomí,dále z netu a z knihy od J.Rajlicha Na nebi hrdého Albionu 5.díl.Dále to byly skeny z knihy Jan Ferák a ti druzí-Jiří Rajlich David Majtenyi.Dále to byla edice Triáda o Letovu Š 328.
http://www.josefhavel.cz/foto/01mikulec ... lecky.html
http://www.zpravodaj.probit.cz/2018/6_1 ... _deska.htm
http://www.rafaci.cz/?sekce1=cs_letci&s ... r_jaroslav
https://plzensky.denik.cz/zpravy_region ... 41217.html
http://www.ondrejkovics-sandor.com/?lg=1&s=139
Naposledy upravil(a) Martas2411 dne 28/11/2018, 18:01, celkem upraveno 4 x.
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Jiří Mikulecký-JEDEN Z POSLEDNÍCH OBRÁNCŮ VLASTI

Příspěvek od Vlastimil Čech »

Ohromné, jedním slovem OHROMNÉ!
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Jiří Mikulecký-JEDEN Z POSLEDNÍCH OBRÁNCŮ VLASTI

Příspěvek od Martas2411 »

Tak na první zmínku o J.Mikuleckém jsem už narazil na začátku 90-tých let v edici Triáda o Letovu Š 328,kde je v pár větách popsána událost,kdy kryl ustupující čechoslováky do Rumunska.Dokonce mám takový pocit,že Slovenský štát chtěl po Rumunech aby jim onen internovaný letoun Š 328 vrátili.O tom zbytku jsem se dopátral až teď.Každopádně by mě šíleně zajímalo ono působení čs.letců na začátku války v oné jednotce NKVD.Je toho ještě hodně neprobádaného.Zkoušel jsem pátrat i na ruských webech,ale nic jsem nenašel. :neutral:
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Re: Jiří Mikulecký-JEDEN Z POSLEDNÍCH OBRÁNCŮ VLASTI

Příspěvek od Farky »

Díky za pěkný článek.

Tou speciální jednotkou ke které měli být přiděleni byla zcela určitě 1. samostatná dopravní letka pohraničních vojsk NKVD (1-я отдельная транспортная авиационная эскадрилья ПВ НКВД), která sídlila na letišti Bykovo u Moskvy. Létala mimo jiné i s letadly typu PS-84, známějšími pod svým pozdějším názvem Li-2.
ObrázekObrázek
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Jiří Mikulecký-JEDEN Z POSLEDNÍCH OBRÁNCŮ VLASTI

Příspěvek od Martas2411 »

Farky díky za info.O tomto slyším prvně. Zkusím na to kouknout.
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Jiří Mikulecký-JEDEN Z POSLEDNÍCH OBRÁNCŮ VLASTI

Příspěvek od Martas2411 »

S laskavým souhlasem autorů s projektu -S nadějí za hranice,který je teď na facebookových stránkách zde dám jejich článeček jako doplnění o Jiřím Mikuleckém a Václavu Pálkovi.Zejména o druhém z nich jsem vůbec nic nevěděl.Článek navazuje na události na Podkarpatské Rusi.


Tentokrát se vrátíme opět k rumunské anabázi československých vojáků, i když z jiného pohledu. Již od válečných časů se často zmiňuje a přetřásá, proč před okupací neodletěli alespoň čeští letci se svými stroji na území některého spojeneckého státu. Důvodů pro i proti se vždy v podobných diskuzích nalezne mnoho. Skutečnost však není až tak pravdivá. Dva letci, totiž ke spojencům, navíc při bojovém letu, skutečně odletěli. A bylo to právě z území Karpatské Ukrajiny.

Na její východní část byl z nařízení Leteckého pluku 3 v prosinci roku 1938 vypraven tříčlenný roj, složený ze strojů Š-328 a letců od Letky 12 a 13 ze Spišské Nové Vsi. Původně uvažované letiště v Chustu nakonec pro nevhodnost nahradilo „civilní“ letiště v oblíbeném turistickém centru – Slatinských Dolech. Zde pro ten účel zřídila vojenská správa Detašmán Akna Slatina a jeho velitelem pluk určil od 1. února 1939 npor. let. Václava Pálku. Úkolem letky byla hlídková a kurýrní služba pro potřeby východních útvarů 12. divise a posádky i státních orgánů v Chustu. Při vyhlášení samostatnosti Slovenska se měl celý roj vrátit do Spišské Nové Vsi. Stroj velitele detašmánu měl ale poruchu a zůstal na letišti. A tak zatímco civilní zaměstnanci letiště evakuovali, mechanici Majeršák a Tudorší a dva letci začali s opravou svého stroje. To se jim zdařilo 16. března dopoledne. Ještě před odletem se k nim dostala zpráva, že je kdesi evakuační vlak v nouzi – napaden. Společně letoun vyzbrojili kulomety, doplnili střelivem a do „Šmolíka“ Š-328.129 naskočili npor. let. Václav Pálka jako pilot a čet. asp. Jiří Mikulecký na místo pozorovatele. Startovali přímo z hangáru a po několika minutách skutečně nalezl vlak i s útočníky, které nízkým náletem a střelbou rozprášili, několik minut pak také hlídkovali nad mostem v Ťačevu. Ani jeden z nich nepředpokládal návrat na Karpatskou Ukrajinu a tak se jejich pozornost upřela k nalezení nejbližšího letiště ve spojeneckém Rumunsku. Navíc jim orientaci komplikovala nenadálá sněhová vánice – proto letěli jižním směrem, kde konečně nalezli vhodné místo a přistáli. Později téhož dne je na místě našli rumunští vojáci, kteří stroj převzali a následně s ním rumunský rotmistr odlétl na nejbližší letiště. Pálka s Mikuleckým byli po výslechu převezeni do sběrného tábora pro uprchlíky. Ačkoliv Pálkovi rumunští velitelé předběžně přislíbili, že budou oba letci moci podle svého rozhodnutí v Rumunsku zůstat, byli společně s dalšími utečenci 24. března odesláni do Protektorátu. To odradilo Pálku od dalšího pokusu odejít zahraničí. Odboje se však zúčastnil doma. Do roku 1940 působil na obecním úřadu v Ostravici, kde falšoval a zhotovoval propustky pro uprchlíky na Slovensko a pomáhal i se zajištěním ubytování. To Jiří Mikulecký se myšlenky bojovat v zahraničí nevzdal a společně s dalšími dvěma kamarády 25. srpna 1939 překročil hranici do Polska. Zde vstoupil do polského letectva. Jeho další pestrá odbojová činnost v řadách RAF i životní cesta jsou popsány v knize Josefa Havla „Štvancem svědomí“, kterou vám vřele doporučujeme.

O dalších osudech Š-328.129 toho bohužel mnoho nevíme. V roce 1940 se jej pokusilo z Rumunska získat Slovensko, ale marně. V této souvislosti byl Pálka znovu vyslýchán Gestapem. Tím však zatím jeho stopa končí...

Npor. let. Václav Pálka vstoupil do řad letectva roku 1935 přeřazením od pěchoty. V průběhu dalších let absolvoval mechanický kurs, kurs létání v noci a byl jmenován polním pozorovatelem letcem. Za mobilisace roku 19389 působil u Letky 13 mjr. Goldbergera ve funkci nižšího důstojníka a I. důstojníka. (VHA Praha)

Obrázek

Čet. asp. Jiří Mikulecký byl v roce 1938 přijat ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích, kde měl nastoupit 1. října. Pro vyhlášení mobilisace však byl nástup frekventantů odložen. Mikulecký pak získal důstojnickou hodnost již za zcela jiných okolností. (foto z knihy Josefa Havla „Štvancem svědomí“)

Obrázek


Zdroje-https://www.facebook.com/snadejizahrani ... __tn__=K-R

autorství: Martin Říha, Jaroslav Špitálský, Lukáš Víšek
Odpovědět

Zpět na „čs. osobnosti, vojáci, lidé“