Bitevní lodě třídy Viribus Unitis

Moderátor: jarl

Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Bitevní lodě třídy Viribus Unitis

Příspěvek od sa58 »

Bitevní lodě třídy Viribus Unitis
...spojenými silami...

Obrázek
Rakousko-Uhersko (dále jen R-U) sice patřilo mezi významné evropské velmoci, něco podobného se však nedá říct o císařském a královském námořnictvu. R-U mimo využívání čínského přístavu Tientsin nemělo kolonie, jeho hlavní sféra vlivu byl Balkán. Dalším problémem byl přístup k moři, R-U bylo uzavřeno na Jadranu, navíc jeho odvěký rival a „prozatímní“ spojenec Itálie mohla uzavřít přístup R-U ke Středozemnímu moři. Na začátku 20. století se sice R-U staví bitevní lodě, po Rusko-Japonské válce je na vodu spuštěna trojice semidreadnoughtů třídy Radetzky, reflektující díky tomuto konfliktu na změny ve výzbroji bitevních lodí. Na své první dreadnoughty si musela podunajská mocnost ještě chvíli počkat.

Nebudu zde psát o vzniku první moderní bitevní lodi, jenž dala těmto lodím označení. Ale je zde nutno zdůraznit jedno omezení, kterým Dreadnought přispěl do dějin. Jeho stavba probíhala na svou dobu velmi rychle a díky tomuto spěchu byla jeho hlavní výzbroj, dvojitá věže s 12“ (305 mm) děly, použita s již probíhajícího projektu bitevní lodě Agamemnon. Na svou dobu to byla obvyklá ráže a koncepce u bitevních lodí, další námořní mocnosti tuto konfiguraci těžké výzbroje ostatně použily na svých moderních lodích také.

Byly zde však také „mocnosti druhé třídy“, toužící samozřejmě také po moderních dreadnoughtech. Je však tolik nesvazovala kontinuita s předcházejícími konstrukcemi. Proto se na světě objevuje koncepce třídělových věží, poprvé se tato koncepce objevuje u projektu prvního italského dreadnoughtu „Dante Aligieri“. Jeho stavba však probíhá doslova hlemýždím tempem, začíná v červnu 1909, Regina Marina však přebírá loď na v lednu 1913. Proto prvenství patří jinému „méně významnému“ loďstvu, R-U K.u.K. Kriegsmarine.

Když zde budeme probírat R-U námořnictvo, musíme na nejprve zmínit o jeho hlavním a jediném dodavateli dělostřelecké výzbroje – firmě Škoda. Díky revolučním technologickým změnám ve výrobě dělostřeleckého materiálu může Škodovka začít od počátku s vývojem vlastních konstrukcí, začínající u lodního kanonu ráže 47 mm v roce 1890 a končícího 350 mm lodním dělem z roku 1914. Škodovka zbavila R-U závislosti na dovozu dělostřeleckého materiálu, ten se doposud nakupoval v Německu u firmy Krupp. Škodovácka lodní děla měla vynikající pověst a parametry, díky jim a velmi dobře vycvičeným posádkám dokázaly lodě Kriegsmarine úspěšně čelit početnějším a lépe vyzbrojeným lodím protivníka.

Vraťme se ale k moderním bitevním lodím. Inicializátorem modernizace kriegsmarine byl arcivévoda František Ferdinad d´Este. Projekt nových lodí měl na starosti již penzionovaný hlavní konstruktér mariny, pražský rodák Siegfried Popper. I když byl již v penzi, pracoval jako konzultant loděnice Stabilimento Tecnico Triestino (dále SST) v Terstu. Pro loděnici vypracoval několik projektů, projekt číslo VII byl poslán k posouzení do Německa. Mělo se jednat o loď s pěti dvojitými věžemi (5x2x305), nakonec včas došlo k přepracování projektu. Škodovka totiž pracovala na projektu třídělové věže pro Rusko, projekt VII byl proto upraven pro použití třídělových věží, osazených kanony Škoda 30,5cm L/45.

Kýl první lodi, pojmenované podle rodového hesla rodu Habsburků VIRIBUS UNITIS (spojenými silami), byl položen v loděnici SST Terst 24.7.1910, 24.9. je zde založen kýl pro druhou loď této třídy, TEGETTHOFF. Obě lodě jsou stavěny velmi rychle, Viribus Unitis je spuštěn na vodu 20.6.1911, Tegetthoff 21.3.1912. Díky této rychlé stavbě je 6.1.1912 založen kýl třetí lodě, PRINZ EUGEN. Viribus Unitis byl převzat do služby 5.12.1912, Tegetthoff 21.7.1913 a Prinz Eugen 17.7.1914.
Čtvrtá loď této třídy byla kvůli podpoře maďarských poslanců vyráběna v maďarské loděnici Danubius v Rijece. Nesla jméno SZENT ISTVÁN, stavba začala 29.12.1912. Maďarská firma neměla žádné zkušenosti se stavbou velkých lodí, doposud vyráběla pro marinu jen torpédovky... Jako „maďarská“ loď byla stavěna z maďarského materiálu (vyjma výzbroje a pancéřování), to se ovšem projevilo na její kvalitě. Na vodu byla spuštěna 17.1.1914, místo dokončení a převzetí byla odtažena do arsenálu v Pule, kde byla až 13.12.1915 marinou převzata.

Obrázek Obrázek
Viribus Unitis a Szent István

Již na první pohled se lodě této třídy působí elegantně. Je to hlavně díky uspořádání třídělových věží v superpozici na přídi i zádi. Trup byl relativně krátký, poměr délky k šířce byl 5,56, relativně kratší lodě jsou však určeny hlavně pro službu na uzavřeném Jadranu. Paluba nebyla stupňovitá, po celé délce byla rovná mimo věží s můstkem a dvou komínů. Poněkud archaicky vypadal negativně skloněný přední vaz s klounem, jehož výrobce byly Vítkovické železárny. Od stejné firmy pochází i pancéřové plechy z niklové oceli. Nejsilnější pancíř (280 mm) se táhl na čáře ponoru téměř po celé délce lodi, na koncích byl zeslaben na 150 a 130 mm. Stejná síla pancíře (280 mm) kryla velitelské věže, barbety a boční stěny věží. Více o pancéřování vám jistě napoví následující obrázek.

Obrázek Obrázek pancéřování

Obrázek TTD


Pohon
Pohon lodí odpovídal době vzniku, doba parních stojů již byla minulostí. Lodě stavěné SST měly na palubě 12 (6x2) tenkotrubných kotlů Yarrow s vyhřívací plochou 4 900 m2, zajištující páru o tlaku 18,5 atm. Samotný pohon zajišťovaly čtyři turbíny Parsons, pohánející přímo čtyři bronzové šrouby o průměru 2,75 metru. Výkon pohonu byl 25 000 HP, pod kotly se topilo uhlím, spotřeba byla 20,25 tuny uhlí na hodinu, do topeniště se ještě vstřikovala nafta.
„Maďarská“ loď musel mít maďarské vybavení. Kotle byly typu Babcock &Wilcox (12 kotlů), loď měla jen dva šrouby o průměru 4 metry, jejich pohon zajišťovaly dvě přímo napojené turbíny Curtis AEG. Tato konfigurace pohonu měla neblahé důsledky na ovládání lodi, při výchylce kormidla nad 10° se loď začala chovat nebezpečně. Více informací o pohonu je v přiložené tabulce

Veškeré pomocné pohony na lodi byly poháněny elektrickým proudem o napětí 120 voltů. Výroby proudu zajišťovaly čtyři turbodynama o výkonu 300 kW, náhradní dynamo (75 kW) bylo poháněno dieselovým motorem. Mimo pohony bylo na palubě rozmístěno 11 světlometů, vyrobila je firma Kolben, část strojního vybavení vyrobila firma Breitfeld-Daněk – budoucí to části koncernu ČKD.


Výzbroj
Jak jsem již uvedl, hlavní výzbrojí bylo dvanáct kanonů 30,5cm L/45, výrobek Škodových závodů v Plzni. Ty byly osazeny do čtyř třídělových věží, každý kanon mohl samostatně nastavovat náměr v rozmezí -4 až +20° rychlostí 2,6° za sekundu, celá věž byla ovládaná elektricky. Palebný průměr byl 76 granátu na hlaveň, k tomu se samozřejmě nutno připočíst i dávky střelného prachu (v mosazných nábojkách). Osádku věže tvořilo 91 specialistů, mimo velitele to bylo 38 dělostřelců, 50 muničních skladníků, zbrojíř a elektrikář.

Obrázek Obrázek
Více skvělých 3D na http://www.viribusunitis.ca

Střední výzbroj tvoří dvanáct kanonu ráže 15cm L/50, uložených po stranách v kasametách, jejich odměr byl cca 120°, náměr se pohyboval v rozmezí -6 až +15°. Palebný průměr pro jeden kanon ráže 150 mm činil 180 ran.
Pro ochranu proti torpédovým člunům a balónům bylo na palubě 18 kanonu K-10 ráže 7cm (přesně 6,6cm), jen na lodi Scent István jich bylo pouze 16. Tyto kanony byly umístěny po bocích na palubě, čtyři z nich se potom nacházejí na střechách vnitřních věží. V průběhu války je šest lehkých kanonu vyměněno za dva , později čtyři protiletadlové kanony stejné ráže 66 mm.
Mimo kanony disponují lodě ještě čtyřmi podhladinovými torpédomety ráže 533 mm.

Obrázek

Zaměřování těžkých kanonů ráže 305 mm se dělo za pomocí dvou koincidenčním dálkoměrům se základnou 12 stop (3,658 metru), ty jsou umístěny na střechách velitelských stanovišť. Střední 150 mm dělostřelectvo je zaměřováno zaměřovači se základnou 9 stop (2,745 metru), stejný zaměřovač měla záložní i každá věž s hlavní výzbrojí.

Škodovy závody si za dělostřeleckou vyzbroj účtují díky monopolnímu postavení mezi výrobci lodních děl skoro 14 milionů rakouských korun, dalších devět milionů korun padlo na munici. Celkový rozpočet se přitom pohyboval mírně přes 60 milionů korun.


Nasazení
Moderní lodě jsou postupně zařazeny do I. divize bitevních lodí. Před první světovou válkou vykonala na jaře 1914 dvojice Viribus Unitis a Tegetthoff zdvořilostní návštěvu přístavů na východě Středozemního moře, během ní navštívla dvojice i britskou základnu na Maltě. Poněkud zvláštní roli plnil Viribus Unitis po atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda, v ústí řeky Neretvy převzala na palubu od jachty Dalmat rakev z jeho ostatky a za doprovodu dalších válečných lodí je dopravila do Terstu.
První akcí se po vyhlášení válečného stavu stalo zabezpečení návratu německé Středomořské divize (Goeben a Breslau), ta však zamířila do Turecka. Díky italskému vyhlášení neutrality „padly za vlast“ původní plány na společné akce R-U a Itálie proti francouzské flotile, podporované Royal Navy. Moderní lodě tak zůstávají zablokované v uzavřeném Jadranu.
Situace se ale rapidně mění v květnu 1915, Itálie totiž vyhlašuje války R-U. Krátce po vyhlášení války se u italských přístavů na východním pobřeží objevuje R-U flotila, nejsilnější úder dopadá na přístav Ancona. Této akce se zúčastní i jediné tři moderní bitevní lodě. V dalším průběhu války se boje na Jadranu omezují na střetnutí lehkých sil a ponorkovou válku. Bitevní lodě kotví v silně opevněném přístavu Pula, jsou však dostatečnou hrozbou pro vyslání většího počtu dohodových lodí na Jadran. V roce 1918 se ale situace mění s příchodem nového vrchního velitele, 1.3. je jím jmenován mladý kontradmirál Miklos Horthy. Ten plánuje velkorysou akci proti Otrantské uzávěře a to včetně zapojení celé I. divize bitevních lodí.

Obrázek Obrázek
Tegetthoff a potápějící se Szent István

Tady je třeba se zastavit u poslední lodi této třídy, maďarském národním pokladu jménem Szent István. Jak jsem již psal, maďarský materiál ani loděnice nepatřily k nejlepším. Pancéřování mělo nevyhovující kvalitu, při cvičných střelbách prý docházelo k uvolnění celé řady nýtů. Byla to prostě daň za politické rozhodnutí. Loď do roku 1918 neabsolvovala všechny zkoušky, nikdy nebyla například vyzkoušena maximální rychlost a tím pádem testováno možné zatížení strojovny.

Nebudu zde popisovat celou akci, situace se ovšem vyvinula následovně. Szent István se při vyplutí poněkud zdržel, při navýšení rychlosti na 16 uzlů se však začala přehřívat u turbín ložiska. Po snížení rychlosti na 12 uzlů se při následném pokusu zrychlit z komínů lodi vyvalila hustá oblaka černého dýmu a ta přilákala ke svazu pár italských torpédových člunů řady MAS. Loď zasáhla dvě torpéda ráže 450 mm ze vzdálenosti asi 800 metrů na úrovni druhé kotelny, počáteční náklon lodi 15° se podařilo srovnat asi na 7°, díky nekvalitní konstrukci však nevydržely přepážky mezi kotelnami a loď začala nabírat další vodu, po zatopené přední kotelny došlo k ochromení lodě. Nevyšel ani pokus odtažení další bitevní lodí Tegetthoff, Szent István se převrátil a po sedmi minutách šel 11.6.1918 v 6:12 ke dnu. Potopení lodi nepřežili čtyři důstojníci a 85 námořníků, 29 jich bylo raněno.

Po téro ztrátě se zbylé lodě opět uchýlí do Puly, zde je však 1.11.1918 potopen Viribus Unitis přiloženou náloží 200 kg TNT. Akce italských potápěčů byla možná díky použití podhladinového „živého“ torpéda, pojmenovaném „Mignatta“. Akci provedl major Rossetti a poručík Paolucci, po úspěšném připevnění nálože k trupu Viribus Unitis byla tato dvojice zajata. Na palubě se dozví, že R-U marina již neexistuje, lodě jsou darovány novému království -budoucí Jugoslávii. Italové ráno informují kapitána Vukoviče o výbuchu nálože v 6:30, ta vybuchne až v 6:44. Posádka je evakuována z lodi, jediný, kdo následný výbuch nepřežije, je kapitán Vukovič - toho udeří do hlavy uvolněný trám. Druhý kanystr zanesl proud k lodi Wien, tam explodoval a potopil loď.

Zbylé dvě lodi si rozdělili jejich soupeři, Tegetthoff převzala Itálie a v roce 1925 je sešrotován. Prinz Eugen použilo francouzské námořnictvo jako cvičný cíl, 28.7.1922 jej rozstřílely bitevní lodě Bretagne a France

Obrázek
Prinz Eugen čekající na "odstřel"


zdroje:
František Novotný – Veleobři oceánů
Hynek, Klučina, Škňouřil – Válečné lodě 3
časopis HPM 11/1994 – Jiří Novák – Rakouské Dreadnoughty
Morskaja kolekcija 3/2001 – Linkory tipa Virbus Unitis
http://www.viribusunitis.ca
Naposledy upravil(a) sa58 dne 1/9/2008, 22:27, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Obrázek
schéma věže s kanony ráže 305 mm:
I - dělová plošina
II - prostor lafet
III - strojní plošina
IV - sklad granátů
V - sklad střeliviny

Obrázek
trocha umění - Viribus Unitis

Obrázek
trocha umění - Szent István

a nakonec, video potopení Szent István
http://www.youtube.com/watch?v=ilPvSYd_-Es
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Jen pár perliček: Stavba bitevníků třídy Viribus Unitis stála flek vrchního velitele admirála Rudolfa Montecuccoliho. Ten předpokládal politickej štěkot v parlamentu, a tak se pro stavbu rozhodl, aniž by se kohokoli ptal. To ale asi dělat neměl, protože Hungároši spustili strašnej povyk a Montecuccoli nakonec musel v r. 1913 rezignovat a jít do penze.
Však taky Feferóni měli proč vřéskat. Šlo o pěkný prachy, který shrábly chorvatský loděnice a dodavatelský firmy z Rakouska a Čech a Gulášové utřeli nos. Proto si Maďaři stavbu Szént Istvána přímo vyřvali, i když Szént István vlastně nebyl vůbec potřeba a byl de facto zbytečný – R-U námořnictvo před válkou počítalo se třemi divizemi lodí s jednou bitevní pro každou. Navíc – ta jejich slavná firma Danubius sice měla zkušenosti se stavbou říčních monitorů, eventuálně torpédovek, ale postavit bitevní loď - to je holt jiná liga. Proto to dopadlo, jak to dopadlo. Stejně to za ně nakonec museli dodělat Chorvati, ale ti už toho moc zachránit nemohli. Szént István byl zkrátka zmetek. To se naplno ukázalo při jeho potopení, kdy např. vodotěsný přepážky nejenže netěsnily, ony dokonce praskaly!!! Holt ocel z Budapešti nebyla ocel z Vítkovic...
Co se týče potopení Viribus Unitis: Ti dva jouzové, co položili nálož a tvrdili, že nevěděli nic o míru (přístav nikdo nehlídal, byl mírově osvětlen a ze všech lodí a hospod na břehu se ozýval řev a zpěv opilých námořníků, pánové asi měli něco s ušima a očima, jinak se to vysvětlit nedá) se přiznali k položení nálože ihned po vylovení, ne až ráno. Evakuace tudíž začala také ihned, ale nebyla to žádná legrace. Disciplína už neexistovala, kdekdo byl namol, a tak se vlastně ani neví, kolik námořníků zahynulo. Jo, nezahynul jen kapitán Vukovič – jak je psáno v jinak výborném článku – počet obětí se odhaduje řádově na stovky. To ovšem nic nemění na tom, že Rossetti a Paolucci jsou v Itálii dodnes braný jako těžký gerojové, i když oni sami si připadali spíš jako vrazi. Například Paolucci si svědomí čistil tím, že o své akci napsal knížku, o kterou se čtenáři v Itálii rvali, a výtěžek věnoval nadačním fondům starajícím se o válečný vdovy a sirotky.
Co se týče toho videa z potopení Szént Istvánu: To bylo použitý i v několika hraných filmech, například v americkým filmu „Dny pomsty“ si Szént István „zahrál“ potápějící se Jamato! :D
さようなら。
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17787
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Nemám slov. Zbývá jen :up: Excelentní článek.
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Sapíku, kde jsi našel, že VU nesl torpédomety ráže 533mm??
R-U v začátku I.WW disponovalo torpédy ráže 450mm , 150kg výbušná nápň, dostřel 6000m při rychlosti 24 uzlů, max. rychlost 48 uzlů.
Na třídě VU mistěny byly 1 příď, 1 záď a po jednom na každém boku. (1 bow, 2 beam, 1 stern.) Nesl 14 ks torpéd. Pokud se mýlím, opravte mě.

Řez přídí modelu 1:25 z videňského Arsenálu. Je vidět příďový torpédomet.
Obrázek

Pancéřování VU
Obrázek

R-U připravovalo i stavbu super-dreadnougtů o výtlaku 24 500t s děly ráže 355. Výstaba byla započata při vypuknutí války, pak zastavena. Hotová děla Škoda předala pozemní armádě, která s nimi odstřelovala italskou frontu.
Naposledy upravil(a) Tunac dne 2/9/2008, 19:49, celkem upraveno 1 x.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Tunac píše:Sapíku, kde jsi našel, že VU nesl torpédomety ráže 533mm??
Sice nejsem Sapik, ale snad se na mě nebude nikdo zlobit, když odpovím. :wink:
Torpédomety ráže 533mm modernější R-U lodě měly, u těch starších to byla opravdu ráže 450 mm. Konkrétně: takto byly vyzbrojeny lodě tříd Viribus Unitis, Admiral Spaun a Ersatz Tátra. A kde se to dá najít? Určitě o tom píše třeba Jaroslav Hrbek, Velká válka na moři, díly 1 - 5.
さようなら。
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od cayman »

Tiez som ten model videl, niekdo si s nim dal fakt pracu. Vacsiu nez so Szent Istvan :-p

Ale tie pevne torpedomety dopredu a dozadu to musel byt len nejaky vtedajsi vtip.

Viem si predstavit vyuzitie zadneho v pripade ze tu lod niekto prenasleduje, tu by asi pomohlo ze vzajomne rychlosti torpeda a prenasledujucej lode sa scitaju a vzdialenost sa primerane skrati (ciel plava naproti, takze torpedo musi preplavat podstatne mensiu drahu ako je okamzita vzdialenost lodi). Ale sanca trafit sa do lode natocenej najuzssim miestom je podstatne mensia, naviac ktovie ako to bolo v tych casoch so zapalovacmi torped (predpokladam ze boli narazove) v pripade zasahu pod velmi malym uhlom.

V momente ked prenasledujem lod tak bol asi odpal zbytocny, to by sa len divali ako plava torpedo pred nimi.

No a na tu vzdialenost max. 6000 m by sa asi davno rozostrielali delami...

Ja tie lode z prelomu storocia nechapem, pevne torpedomety, kasematove dela, utocny klin (kloun)...
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

cayman píše:Ja tie lode z prelomu storocia nechapem, pevne torpedomety, kasematove dela, utocny klin (kloun)...
Všechno vyžaduje svůj čas....i vývoj, kdy se z kasematových lodí a lodí z klounem stanou dnes nám již známé lodě z období WW2. Nesmíme zapomínat, že první "železná" loď a tudíž taková, která odstartovala novou éru byla sestroje v roce 1860. O pár let později pak švéd Erickson postavil pro severoamerickou Unii "Monitor" a pak už šel ten vývoj ráz na ráz a předháněl se v tom, jestli vyhraje síla dělostřelecké palby, nebo pancíře...atd.

Za padesát let pak byl pokrok už o dost dál, stavěli se krásné a velké bitevní lodě s impozantní silou a mezi ty vůbec první, které měli třídělovou věž, se řadí právě lodě třídy "Viribus Unitis". Což na tak malé námořnictvo s omezeným finančním rozpočet a působením na moři, byl jistě úctihodný výkon.

Stejně tak i Plzeňská dělovka si zaslouží obdiv, protože ještě na přelomu 19. a 20.století vyráběla děla z bronzoviny a již před WW1 dokázala zásobovat Rakousko-Uherskou armádu a námořnictvo kvalitními děly, které snesly srovnání s Kruppovými.

Jako další zajímavost, která se však týká prakticky všech Rakousko-Uherských lodí je, že na nich sloužila velká část Čechů. To bylo zapříčiněno technickou zručností a znalostí typického Čecha v rámci mnohonárodostní monarchie. Ostatní národy v monarchii byly v té době spíše zemědělci, pastevci nebo rybáři na malých člunech atd. Řídit a obsluhovat kolosy o téměř 160 m délky vyžadovalo jiné znalosti.

Jinak jen tak pro pobavení...v jednom z filmů Vlasty Buriana (tuším Hrdinný kapitán Korkorán), Burian o sobě prohlašoval, že byl kapitánem na Viribusu Unitisu. Tak teď už budete vědět, o jaké lodi to mluvil:-)



Obrázek
Nádherný snímek přídě lodě třídy Viribus Unitis z června 1914 ukazuje velikost věží hlavní ráže.



Docela hezké stránky týkající se vraku Szent István, který je často navštěvován potápěči:
http://www.radio.cz/cz/clanek/84125
http://www.stranypotapecske.cz/lokality ... van&obr=10
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 2/9/2008, 17:24, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

Díky za článek o R-U maríně (mé oblíbené téma), zejména za schemata pancéřování. Jen bych upřesnil, že ač je celá třída všeobecně známa pod jménem Viribus Unitis, sami Rakušané jí pojmenovali třídou Teggethoff.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Bublifuk píše:Díky za článek o R-U maríně (mé oblíbené téma), zejména za schemata pancéřování. Jen bych upřesnil, že ač je celá třída všeobecně známa pod jménem Viribus Unitis, sami Rakušané jí pojmenovali třídou Teggethoff.
Na cizojazyčných webech je to opravdu tato třída označená jako Teggethoff, naopak v u nás je to zase třída Viribus Unitis. Všeobecně jsem narazil na tolik rozdílných údajů, že bych z toho asi pos****. Většinou jsou rozdílné údaje o výtlaku a posádce....
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

sa58 píše:
Bublifuk píše:Díky za článek o R-U maríně (mé oblíbené téma), zejména za schemata pancéřování. Jen bych upřesnil, že ač je celá třída všeobecně známa pod jménem Viribus Unitis, sami Rakušané jí pojmenovali třídou Teggethoff.
Na cizojazyčných webech je to opravdu tato třída označená jako Teggethoff, naopak v u nás je to zase třída Viribus Unitis. Všeobecně jsem narazil na tolik rozdílných údajů, že bych z toho asi pos****. Většinou jsou rozdílné údaje o výtlaku a posádce....
Jasně - a taky o délce apod.... Tegetthoff jí nazývali sami Rakušané, tuším jsem někde zahlédl unikátní ročenku R-U Maríny z r.1914. Ale teď zaboha nevím kde, takže bez odkazu... :(((

Každopádně výborné lodě, (vyjma Szent Istvan), skvěle pancéřované a těžce vyzbrojené, stavěné přesně na podmínky Jadranu a respektující možnosti R-U monarchie.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Možná není od zajímavosti si uvědomit, že zatímco všechny ostatní námořní velmoci od spuštění HMS Dreadnought na vodu 1906, šli ještě dlouhou cestou vývoje, tak Rakousko-Uhersko hned svými prvnými loděmi typu Dreadnought je dokázali zařadit na světovou špičku. Když si vezmu jeden z nejdůležitějších faktorů bitevních lodí, a to váhu boční salvy, tak lodě třídy Viribus Unitis měli těžší boční palbu než všechny postavené německé bitevní lodě, kromě lodí třídy Baden/Bayern.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Ono se taky stačí podívat jak měl kdo rozestavěné věže. Přece jenom 4x3x305 a schopnost s nimi střílet na obě strany je dost velká výhoda třeba oproti uspořádání 5x2x305, kdy ještě jedna dvojice nemůže střílet na jednu stranu.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od cayman »

sa58 píše:Ono se taky stačí podívat jak měl kdo rozestavěné věže. Přece jenom 4x3x305 a schopnost s nimi střílet na obě strany je dost velká výhoda třeba oproti uspořádání 5x2x305, kdy ještě jedna dvojice nemůže střílet na jednu stranu.
Jo to je dalsia pripomienka k bitevnym lodiam zo zaciatku storocia. Snad najvyraznejsie to bolo u prvej triedy nemeckych dreadnoughtov SMS-ky Nassau. Udajne dela na druhej strane sluzili ako akasi rezerva po vyradeni diel na opacnej strane. No mam pocit ze by bolo lepsie keby boli radsej vsetky v osi, aj za cenu ze by mohli strielat iba do bokov, ako to bolo napr u japonskej triedy IJN Ise (tie stredne veze).

Obrázek
SMS Nassau

Obrázek
Obrázek
IJN Ise

Ako som uz spominal vyssie kasematove dela, udivuje ma ze ked uz sa na boky umiestnovali hlavne veze, neprebrali koncept sekundarnych diel z pre-dreatnoughtov, ktore boli na bokoch v delovych veziach na hlavnej palube.

Obrázek
Uz spominany posledny britsky pre-dreadnought HMS Agamemnon
Uživatelský avatar
Michal.Lipka
svobodník
svobodník
Příspěvky: 30
Registrován: 8/5/2008, 14:18

Příspěvek od Michal.Lipka »

sa58 píše:Ono se taky stačí podívat jak měl kdo rozestavěné věže. Přece jenom 4x3x305 a schopnost s nimi střílet na obě strany je dost velká výhoda třeba oproti uspořádání 5x2x305, kdy ještě jedna dvojice nemůže střílet na jednu stranu.
To máte samozřejmě pravdu, ovšem ani trojdělová věž není bez chyb. V době prvních dreadnoughtů, kdy byly lodě celkem zavalité to ještě šlo ale později s tím byly celkem problémy. Například američtí konstruktéři měli u svých tříd North Carolina, South Dakota a Iowa celkem problém dodržet potřebnou strukturální pevnost přídě právě kolem věží. Důvodem byly právě velké šachty barbet (a zároveň obrovská hmotnost pancéřování barbet a věží) a rozsáhlé prostory pro munici a výmetné nálože.
A u Japonců se stačí podívat na extrémní šířku trupu Yamata.

A k tomu stupňovitému rozmístění věží jen tolik.
Při stavbě Dreadnoughtu převládaly obavy, že tlaková vlna po výstřelu horní věže bude působit škody na konstrukci věže spodní. Rakouské konstrukce vznikly až po vyhodnocení zkušeností s provozem americké třídy South Carolina. Navíc byla preferována spíše hmotnost boční salvy před palbou osovou. Bylo to dáno i tehdy používanou taktikou boje ve formaci
Válka je nejbestiálnějším šílenstvím
Leonardo da Vinci
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Ještě pár fotek Szént Istvána. Při stavbě v Rijece:

Obrázek

V Pule

Obrázek

A konec... Vrak leží v hloubce 52 metrů, 12 kilometrů od ostrova Premuda. Potopit se k němu prý dá, ale Chorvati si to nechávaj tvrdě platit.
A ještě něco: Za předčasné opuštění lodi byl souzen námořník Ludvík Přibyl. K vynesení rozsudku však nedošlo, protože válka skončila.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek
さようなら。
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

To jsou fotky nebo grafika?
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Bezva článek, u výzbroje jsou uvedena 7cm děla ráže 66mm z Plzně, chci se zeptat jestli těmito děly nebyl vyzbrojen po válce hlídková loď Masaryk, ta totiž 66-tky měla jako hlavní výzbroj pokud se nemýlím.
Naposledy upravil(a) mmmichalll dne 3/9/2008, 20:55, celkem upraveno 1 x.
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

No něco na tom bude a možné to je. Více o této lodi je napsáno zde.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo Rakouska-Uherska“