Po spuštění britské konstrukce bitevní lodi Dreadnought na vodu roku 1906, bylo rázem všem námořním mocnostem jasné, že jejich lodě s porovnáním této konstrukce neobstojí. A tak začlo zbrojení. Ne všechny státy dokázaly však tak rychle změnit konstrukci a proto se ještě dostavovaly a stavěly lodě, které nebyly plněhodnotné srovnání s Dreadnoughtem, ale přeci jenom převzaly již poměrně dost prvků jaké měl i Dreadnought. Tyto typy lodí se tak nazývají Semi-Dreadnoughty.
Jako mnohé další státy, také Rakousko-Uhersko se snažilo zvýšit bojovou hodnotu své floty. Jejím největším propagátorem v říši byl zejména následník trůnu, nám dobře známý arcivévoda František Ferdinadn d´Este. Díky jeho snahám se v předvečer první světové války Rakousko - Uherské námořnistvo mohlo chlubit řadou zdařilých konstrukcí. Jednou z takových byla i třída bitevních lodí Radetzky.
TTD: SMS Radetzky
První lodí z této třídy byla loď SMS Radetzky z roku 1909. Celkové provedení lodí této třídy v sobě nezapře inspiraci britskými loděmi třídy King Edward VII. Loď o délce 137,5m, šířce 24,6m, ponoru 8,1m byla pojmenována po slavném maršálovi Rakousko - Uherska, Radetzkém. Výtlak bitevní lodě byl 14.508 t (bez zátěže) max. 15.845 t. Dvanáct kotlů Yarrow pak dokázalo přenést sílu na dvě lodní vrtule a udělit lodi rychlost 20,5 uzlů (38 km/h). Kotle byly uzpůsobeny na topení uhlím nebo naftou. Posádku tvořilo 890 mužů. Stavbu všech jednotek třídy prováděli loděnice v Terstu a jejich stavba probýhala mezi roky 1907 až 1910. spuštění na vodu SMS Zrinyi 12.dubna 1910
VÝZBROJ
Co se výzbroje týče, tak ta je pro nás poměrně zajímavá, protože všechny děla byla vyrobena a dodána ze Škodových závodů v Plzni. Lodě třídy Radetzky měly hlavní výzbroj tvořenou ze 4x305mm děl (30.5 cm/45 (12") K10 Skoda), vždy po dvou ve věži. Obě veže byly v podélné ose lodi s tím, že první byla před velitelským můstkem a druhá byla na zádi. Dělo dokázalo vystřelit AP projektil o hmotnosti 450 kg, při kadenci 3 ran během první minuty. Poté byla kadence 1 až dvě rány za minutu.
Sekundární výzbroj byla tvořena 8x240mm a to ve čtyřech věžích vždy po dvou dělech. Vždy dvě věže byly umístěné na bocích lodi v střední části. Boční salvu těžkých děl tak mohla provádět 4x305mm a 4x240mm děla. Výzbroj doplňovalo dvacet 100mm děl umístěných odděleně v kasematách. Dále bylo ještě na palubě šest děl ráže 70mm, dvě děla ráže 47mm a tři torpédomety ráže 450mm. Pancéřovou ochranu tvořil pás na čáře ponoru širkoký 3,6m, jehož maximální tlouštka ve středu byla 230mm, na koncích se zužoval na 100mm a končil 3m před zádí lodě. Nad ním byl další, který sahal k dělové palubě a probíhal od přídě za zadní dělovou věž a měl sílu stěny 150mm. Před přední a zadní věží hlavních děl ho uzavíraly příčné 150mm přepážky. Kasematy středních děl ráže 100mm chránil 120mm pancéř, jednotlivé přepážky mezi děly pak 25mm a podélné přepážky v kasematě 15mm pancéř. Věže hlavního dělostřelectva byly chráněny 250mm, barbety 240mm pancéř. Věže děl ráže 240mm pak chránil 200 pancéř a barbety 100mm. Hlavní velitelskou věž chránil 250mm pancéř a zadní signální věž 120mm pancéř. Loď měla dvojité dno chránící proti účinkům min a torpéd a bylo zhotoveno ze speciálního materiálu. Dále loď měla dvě pancéřové paluby s tím, že první chránil 48mm a druhou 36mm pancéř. Zásoba paliva byla 1.350 t uhlí a při ekonomické rychlosti 10 uzlů (19 km/h) byl dojezd 4.000 námořních mil.
Lodě ve třídě:
SMS Radetzky (1909)
SMS Erzherzog Franz Ferdinand (1908)
SMS Zrinyi (1910)
Válečné akce na Jadranu se omezili na blokádu pobřeží Černé Hory, a po vstupu Itálie do války (1915) na občasné výpady proti Italskému pobřeží. Již počátkem války byla francouzi a posléze italy uazvřena Otranská úžina a proto rakousko - uherské lodě neměli příliš velké pole působnosti. Rakousko - Uherské loďstvo nemělo sil na prolomení blokády a spojenci se spokojili s blokádou nepřítele na jaderské moři a ani se nepokusili využít své přesily na zničení nepřátelského loďstva.
Hmotnost boční salvy u jednotky třídy Radetzky:
4 x 305 mm = 1.800 kg
4 x 240 mm = 860 kg
10 x 100 mm = 137,5 kg
Celkem: 2.797,5 kg
SMS Erzherzog Franz Ferdinand, v popředí přistává hydroplán
Válečné akce:
Jak už bylo výše uvedeno, jednou z mála akcí, které rakousko-uherské lodě prováděli bylo bombardování nepřátelského území. Dne 23.května 1915 ve 20.hodin opustily rakousko-uherskou základnu v Pule síly složené ze tří jednotek bitevních lodí Viribus Unitis, starších bitevních lodí Erzherzog Ferdinand Max, Erzherzog Friedrich, Erzherzog Karl, Erzherzog Franz Ferdinand, Radetzky, Zrinyi, Arpad, Babenberg, pancéřový křižník Sankt Georg a další křižníky a torpédoborce. tato flotila měla za úkol připlout k italskému pobřeží a bombardovat Anconu, kam směřovaly hlavní síly a dále odstřelovat italské pobřeží v oblasti Senigallie, Potenze a Porto Corsini. O půl čtvrté ráno dalšího dne zaútočily torpédoborce Velebit a Csikos na askonský přístav. Po půl hodině se k nim přidali i těžká děla bitevních lodí. Bombardování trvalo hodinu a způsobilo škody na přístavním zařízení, železnici, civilních objektech a celkově způsobilo velké materiální škody. Mezitím další bitevní lodě odstřelovaly další cíle. Bitevní loď SMS Zrinyi odstřelovala Senigallii, SMS Radetzky Potenzu,, SMS Sankt Georg střílel na Rimini a křižník Novara na Porto Corsino. Jako odvetu vyhlásila Itálie blokádu všech rakousko-uherských přístavů. Další střetnutí na tomto bojišti mělo charakter občasných demonstrativních nájezdů na pobřeží toho či druhého státu a odstřelování. Samozřejmě žádná z těchto akcí němala valný vliv na průběh války a italské loďstvo spolu se spojenci, kteří byli dislokováni na italských základnách, se spokojili s blokádou rakousko - uherského loďstva na Jaderském moři až do konce války.
TTD _ námořní dělo Škoda ráže 305 mm – 30.5 cm/45 (12") K10 Skoda
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Celková délka hlavně: 14,461 m
* Délka vývrtu hlavně: 13,75 m
* Hmotnost hlavně: 52.650 kg
* Pracovní tlak: 2.900 kg/cm2
* Hmotnost střely: 450 kg (AP)
* Hmotnost prachové náplně: 170 kg
* Počáteční rychlost střely: 800 m / s
* Počet ran za minutu: 3x během první minuty, poté 1x až 2x rány/min
* Dostřel: 20.000 m (při max. elevaci 20°)
TTD _ Kruppovo námořní dělo ráže 240 mm – 24 cm/40 (9,4“) Krupp C/94
* všechny hodnoty jsou pro projektil typ 1890 – 140 kg. R-U používalo projektily o hmotnosti 215 kg. Data nejsou ale známá.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Celková délka hlavně: 9,55 m
* Délka vývrtu hlavně: 8,86 m
* Hmotnost hlavně: 25.640 kg
* Objem komory: 72,2 dm3
* Hmotnost střely: 140 kg (AP) – 148,5 až 151 kg (HE)
* Výška projektilu: 62 cm (AP) – 98 až 101 cm (HE)
* Hmotnost prachové náplně: 41,35 kg
* Počáteční rychlost střely: 690 m / s
* Průraznost (AP – 215 kg):
30 cm – železný plát – 10.000 m (90°)
18 cm – Harvey – 10.000 m (90°)
12 cm – Krupp – 10.000 m (90°)
* Počet ran za minutu: 3-4x
* Dostřel: 16.000 m (při elevaci 30°)
No tak tedy tradičně pěkné čtení a dokonce i pokoukání. Opět bych řekl, že je to hezká loď. Ta kolorovaná pohlednice, to je přímo mazel.
Miro potřeboval bych trochu potlačit. Uvádíš průraznosti takto:
30 cm – železný plát – 10.000 m (90°)
18 cm – Harvey – 10.000 m (90°)
12 cm – Krupp – 10.000 m (90°)
Mohl bys vyhodit jaké to byly materiály? Pokud už to někde je, dej mi jen link. Pokud ne šlo by něco málo přidat? Asi se jedná o legované oceli různých výrobců které sloužily buď k testům nebo přímo ke konstrukci lodí. Je to jen pro ukojení mé občasné akutní zvědavosti.
Díky a ještě jednou - velmi dobrý článek.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Tie materiály sú taký stručný vývoj odolnosti panciera zo zliatin železa, ale dá sa povedať že v roku 1910 už boli panciere všetkých velmocí viac či menej odvodené od oceli Krupp.
BTW, mohli aspoň teoreticky ešte stretnúť tieto lode nejakú inú vojnovú loď ktorá by mala ten prvý menovaný železný pancier?
cayman píše:BTW, mohli aspoň teoreticky ešte stretnúť tieto lode nejakú inú vojnovú loď ktorá by mala ten prvý menovaný železný pancier?
Ano...mohli je potkat. Když jsme v tématu o Rakousko-Uherské bitevní lodi, tak se podíváme přes Jadran k sousedům. Italské námořnictvo vlastnilo řadu starých barbetových a kasematových bitevních lodí, které se ještě alespoň ve formě pobřežní dělostřelecké baterie dožili začátku WW1.
Tak například pobřežní obrněná loď ENRICO DANDOLO z roku 1878 sloužila v roce 1915 jako plouvoucí baterie v Brindisi a později ve Valoně. O něco mladší ITALIA z roku 1880 pak také sloužila v roce 1915 v Brindisi jako plovoucí baterie a v roce 1917 byla v prosinci přestavěna pro dopravu obilí. Podobně na tom byla ANDREA DORIA (1885), která opět sloužila jako dělostřelecká baterie v Brindisi a v roce 1919 byla přestavena na plovoucí naftovou nádrž.
Všechny tyto výše zmiňované staré bitevní lodě měli boční pancéř o síle 400 až 550 mm vyrobený ze železných desek. Vzhledem k průraznosti 240mm děla používaného u řady R-U bitevních lodí včetně třídy Radetzky je vidět, že tak jako tak by se musel útočník přiblížit na vzdálenost cca 8 km a menší, aby mohl prorazit boční pancéřování těchto starých iatslkých pobřežních lodí. Ovšem to je jen teorie. Ve skutečnosti by tato stará plavidla v ne zrovna nejlepší technické kondici neměla nejmenší šanci proti palbě vedené na velkou vzdálenost a dopadající na slabě chráněnou palubu (50-75mm).
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 20/11/2009, 10:19, celkem upraveno 1 x.
služba SMS RADETZKY
Dne 26.11.1907 byl položen kýl lodi. Císař František Josef I. potvrdil její jméno Radetzky (podle maršála českého původu) dne 30.3.1908. Na vodu byla slavnostně spuštěna dne 3.7.1909 a její kmotrou byla princezna Sophie Hohenberg za doprovodu jejího manžela, arcivévody Franze Ferdinanda. Na tuto událost se v Terstu sešla celá rakousko-uherská flotila. V prosinci 1910 byla vyslána na moře k testům.
rok 1911
Dne 15.1.1911 byla zařazena do námořnictva. Dne 28.2.1911 odplula na svou první cestu, při které navštívila Argostoli, Volos (8.-16.3.), Saloniki, Cavallu, Smyrnu (1.-19.4.), Zante, Corfu (24.-26.4.), Teodo a poté se navrátila do Puly 5.6.1911. Dne 5.6.1911 v 10:00 hod opustila Radetzky přístav Pula pod vedením kapitána Paula Fiedlere a nabrala směr Anglie, aby se zúčastnila slavnostní korunovace britského krále Jiřího V. V Alžíru byla 9.-12.6., poté Portsmouth a Spithead (19.-28.6.). Kapitán lodi odcestoval do Londýna, aby se osobně zúčastnil korunovace krále. Jako zástupce rakousko-uherského mocnáře se korunovace zúčastnil arcivévoda Karel František Josef. Dne 24.6. u příležitosti korunovace proběhla slavnostní námořní přehlídka ve Spietheadu. Na palubě Radetzky byli přítomni zástupci rakousko-uherského mocnářství a britská královská jachta Victoria and Albert byla přivítána 21 slavnostními výstřely pětkrát provolanou slávou. Poté proběhla párty na palubě SMS Radezky, které se zúčastnil korunovaný král Jiří V., který rozmlouval s kapitánem lodi v německém jazyce. Arcivévoda Karel František Josef byl taktéž přítomen na párty. V 19:15 hod byla spuštěna velká vlajka. Mezi 20:45 a 23:00 pak byla loď nasvícena reflektory dokonce i na úrovni vodní hladiny. Jméno lodi pak bylo zformované a rozsvícené elektrickými žárovkami. Dne 28.6. SMS Radtezky spolu s Britskou flotilou opustila Spithead ve 14:30 hod. Počasí během celé ceremonie bylo vesměs dosti špatné. Loď působila díky svému olivově zelenému nátěru větší, než byla ve skutečnosti. Dne 29.6. v 8:00 hod proplula kolem Plymouthu a ve 20 hod zakotvila v Devenportu. Dne 2.7.opustila Devenport a 12.7. se navrátila do Puly. Kde během jedné hodiny posádka naložila 480 tun uhlí. Také obdržela gyrokompas.
rok 1912
Pulu znovu opustila 26.března 1912 kdy se přidala k flotile a odplula do Fasany. Ve dnech 29.3. – 1.4. kotvila v Patrasu, 1-8.4.1912 v Korinthu, 8.-10.4 v Porto Itea. Poté opět Patras a 15.-16.dubna Navarin. Následovala Zante (17.-22.4), Argostoli (22.-.23.4.) Teodo. Během balkánských válek opustila 4.11.1912 Pulu a 8.-24.11 kotvila ve Smyrně a Salonik. Poté byla ve Fasaně (28.11.). Během jedné z těchto cest došlo ke vznícení špatně uloženého uhlí a hrozilo proniknutí ohně do muniční místnosti. Možná nehoda však byla rychlým zásahem zažehnána.
rok 1913
Dne 19.3.1913 opustila přístav Pula a nabrala směr Put (21.3.), aby se zúčastnila mezinárodní blokády Černé Hory. Dne 2.dubna vyplula z Kotoru k provádění blokády ústí řeky Bojany, a následně byla umístěna v Antivari. Mezi 3. až 7.dubnem, poté 8.dubna, a 16.4. až 13.5.1913 opět byla v Antivari. Mez 13.května až 15.června pak opět blokovala ústí řeky Bojany. Poté se 15.6. navrátila do Boky Kotorské, ze které ale již 17.6. odplula do Gravosy. Dále Durazzo (21.6. – 5.7.), Gravosa (5.-17.7.), ústí řeky Bojany (18.-25.7.). Zde asistovala parníku Skodra, který uvízl na mělčině. Ve dnech 25.-27.7. byla v San Giovanni di Medua, ústí řeky Bojany (27.7.- 10.8.) a poté se 11.srpna navrátila do Boky Kotorské.
období WW1
Od 20.ledna 1914 byla součástí rezervní flotily. Od 22.července 1914 byla v Boce Kotorské, případně v Pule. Dne 2.října v Boce Kotorské prováděla ostřelování hory Lovčen, která byla nedaleko přístavu a ze které nepřítel prováděl palebný dělostřelecký přepad přístavu. Svou palbou Radetzky umlčela nepřátelské dělostřelecké baterie. Dne 16.12. se navrátila zpět do Puly. Dne 1.března 1915 arcivévoda Karel Josef navštívil na inspekci lodi. O pár týdnu později (24.5.) byla v akci při ústí řeky Potenza. Dne 24.2.1916 se arcivévoda Friedrich zúčastnil inspekce lodi. Do roku 1918 zůstala loď v přístavu v Pule. V noci z 31.10 na 1.11.1918 byla loď podle příkazu zatemněná (z obav před nepřátelskými sabotážními útoky).
období po WW1
Dne 10.listopadu 1918, již po rozpadu Rakousko-Uherska, vyvlekli Jugoslávci loď z Puly, protože bez potřebných důstojníků nedokázala redukovaná posádka loď zprovoznit. Loď byla odvlečena do zálivu sedmi zámků poblíž Spaleta. Dne 14.11.1918 již byla loď pod Americkou stráží. Dne 26.11.1918 americké ponorky SC 124 a SC 125 převezli rakouskou posádku do Fiume. Dne 31.5.1920 byla loď umístěna v Itálii s tím, že do pěti let musí být rozebrána. Dne 7.listopadu 1920 US Navy dodalo SMS Radetzky do italského 3 mílového námořního pásma u Spaleta, odkud si ji Italové dne 11.11. odvlekli do Puly. V letech 1921-1922 byla loď Italy v Pule na Olivovém ostrově rozebrána na šrot.
služba SMS ERZHERZOG FRANZ FERDINAND
Dne 12.9.1907 byl položen kýl lodi. Císař František Josef I. potvrdil její jméno dne 31.3.1908. Dne 30.září 1908 byla slavnostně spuštěna na vodu za přítomnosti její kmotry arcivévodkyně Marie Annunziate za doprovodu jejího manžela arcivévody Ferdinanda Karla. Pro část prací byla vyvlečena do Puly, odkud se vrátila 21.října do Terstu. Dne 23.10. byla poškozena během silné Bory a vržena na mělčinu u Punta Ronco. Pancéřový křižník Kaiser Karl VI. ji uvolnil a odvlekl zpět do Puly. Na 80 ocelových platů muselo být vyměněno kvůli poškození. V roce 1910 byla dokončena a dne 15.6.1910 byla začleněna do letní eskadry jako vlajková loď rear-admirála Antona Hause.
rok 1911
Od 1.ledna 1911 byla jako vlajková loď těžké divize rear-admirála Aloise von Kunsti. Dne 28.2. vyplula z Teoda na cestu po východním Středomoří. Navštívila Argostoli a Kefalónii(3.-6.3.), Volos (8.-16.3.), Saloniki (16.-27.3.), Cavalla (28.-31.3.), Szmirna (1.-19.4.), Zante 22.-24.4.), Korfu (24.-26.4.). Německý císař Vilém II. navštívil palubu lodi a jejího kapitána s důstojníky v Achilleionu dne 25.dubna 1911. Dne 29.4. se navrátila zpět do Teoda. Od 15.6. byla jako vlajková loď Rear-admirála Antona Hause. Mezi 22.-25.srpnem 1911 byl na palubě přítomen arcivévoda František Ferdinand d´ Este (následník trůnu), který dohlížel na manévry poblíž Zary.
rok 1912
Byla vlajkovou lodí flotily. Dne 16.3. vyplula na cvičení za přítomnosti arcivévody Františka Ferdinanda. Dne 21.3. prováděla taktická cvičení, stále za přítomnosti následníka trůnu. Dne 26.3. opustila Pulu a vydala se na cestu po východním Středomoří. Navštívila Patras (29.3. – 1.4.), Korinth (1.-8.4.), Porto Itea (8.-10.4.), znovu Patras (14.-14.4.), Navarin (15.-16.4.), Zante (17.-22.4.), Argostoli (22.-28.4.) a dne 28.4. se navrátila do Teoda. Během balkánských válek dne 4.listopadu 1912 opustila Pulu a plula do Smyrny, kde byla zakotvena od 8. do 24.11.1912. Poté se opět navrátila do Puly (28.11.). Od 5.12. byla vlajkovou lodí 1.bitevní eskadry Rear-admirála Maxmiliána Njegovana.
rok 1913
Dne 19.3.1913 opustila spolu s flotilou Pulu a o dva dny byla u Putu, kde prováděla mezinárodní blokádu Černé Hory. Ve dnech 16. – 22.4. byla krátce v S. Giovanni di Medua, poté pár hodin v Teodu (23.4.) a následně odplula zpět do S.Giovanni, kde byla zakotvena od 23.4. do 12.5.1913. Ve dnech 12.-16.5. prováděla blokádu ústí řeky Bojany. Do Puly se navrátila 15.6.1913. Od 16.6. byla vlajkovou lodí rezervní eskadry. V přístavu byla na její děla ráže 305 a 240 mm namontována zaměřovací zařízení.
období WW1
V roce 1914 byla vlajkovou lodí rezervní eskadry. V době předválečné krize se 22.7.1914 nacházela v Boce Kotorské nebo v Pule. Dne 1.3.1915 navštívil její palubu arcivévoda Karel František Josef. Dne 24.května 1915 se zúčastnila bombardování italské Ancony poté, co Itálie vstoupila do války na straně Dohodových mocností, přestože byla členem Trojspolku. Do konce války pak již setrvala v přístavu. Koncem WW1 byla v noci z 31.10. na 1.11.1918 podle příkazu zatemněna (z obav před nepřátelskými sabotážními útoky).
období po WW1
Po válce zůstávala loď stále v přístavu až do 24.března 1919, kdy ji Italové bez vlajky přesunuli do Benátek, kde byla zakotvena v Giudecce. V roce 1920 byla Itálii vítěznými mocnostmi přidělena k rozebrání na šrot. V letech 1921-1922 pak byla v Anconě rozebrána.
služba SMS ZRÍNYI
Císař František Josef I. potvrdil jméno nové lodi dne 31.3.1908. Dne 20.1.1909 byl položen kýl. Na vodu byla nová loď slavnostně spuštěna dne 2.dubna 1910 a její kmotrou byla dcera císaře, arcivévodkyně Marie Valerie. Jelikož těžká divize byla tou dobou na cestách, byla slavnostní ceremonii přítomná pouze rezervní eskadra a torpédová flotila. V červenci 1911 byla loď dohotovena a prováděli se na ní funkční zkoušky. Dne 15.9.1911 byla zařazena do rakousko-uherské flotily.
rok 1912
Dne 26.3.1912 vyplula na svou první cestu z Puly a nabrala kurz Řecko. Při této cestě navštívila Patras (29.3.-1.4.), Korinth (1.-8.4.), Port Itea (8.-10.4.), Patras (10.-14.4.), Navarin 15.-16.4.), Zante (17.-22.4.), Argostoli (22.-28.4.) a dne 28.4.1912 se navrátila do Teoda. Dne 4.11.1912 znovu opustila Pulu a přidala se k flotile. Na cestě navštívila Cavallu (8.-9.11.), Tassos (9.11.), znovu Cavalla (10.-16.11.), Saloniki (17.-24.11.), Fasana (28.11.-2.12.) a dne 2.12. se navrátila do Puly.
rok 1913
Dne 19.3.1913 opustila přístav Pula a odplula směr ústí řeky Bojany, kde prováděla blokádu Černohorského pobřeží. Mezi 21.3. až 2.4.1913 byla v Teodo a Antivari. Poté 23.4. vplula do Boky Kotorské. Mezi 12.5. až 3.6. patrolovala před ústím řeky Bojany. Poté se dne 5.6. navrátila do Puly. Tu znovu opustila 20.6. a mezi dny 22.-29.6. prováděla znovu blokádu ústí řeky Bojany. Ve dnech 29.-30.6. byla v Meljine, Boka Kotorská (30.6.-23.7.), ústí řeky Bojany (25.7.-3.8.), Teodo (4.8.). Poté s eskadrou křižovala přes Jadran.
období WW1
V roce 1914 sloužila ve 2.divizi. V březnu (5.3.) byla v Terstu, poté 30.3. opustila Pulu a nabrala směr Kumbor, Smyrna (4.-16.4.), Adalia (17.-19.4.), Alanya (19.-22.4.), Taschudschu (23.-24.4.), Bejrút (25.4.- 4.5.), Alexandria (6.-18.5.), Malta (22.-28.5.), Valona (30.5.-1.6.), Durazzo (1.-6.6.), a dne 7.6.1914 se navrátila do Puly. O měsíc později dne 22.7. přepravila letadlo do Boky Kotorské. V květnu 1915 (24.5.) po vstupu Itálie do války na straně Dohody, provedla Zrínyi palebný přepad Senigallie. Během této akce italská vzducholoď Citta di Ferrara shodila tři bomby na ní, ale díky dobrému manévrování se jim bitevní loď vyhnula. Do konce války pak loď zůstala na základně v Pule. Koncem WW1 byla v noci z 31.10. na 1.11.1918 podle příkazu zatemněna (z obav před nepřátelskými sabotážními útoky).
období po WW1
Dne 11.listopadu 1918 byla loď Jugoslávci přesunuta z Puly do zálivu Sedmi zámků. Zde ji dne 13.11. zahlédla britská válečná loď HMS Lowestoft v 10:30 hod a zjistila, že na palubě vlaje tříbarevná jugoslávská vlajka (po pádu monarchie vydal císař Karel I. rozkaz, že nový stát Jugoslávců převezme rakousko-uherská válečná plavidla). O den později (14.11.) byla Zrínyi internována US Navy v zálivu Sedmi zámků. Dne 22.listopadu 1918 US Navy převzala SMS Zrínyi. Během této ceremonie se jugoslávský kapitán na protest vzdálil. Dřívější rakousko-uherská posádka o 9 důstojnících a 100 mužích, byla nahrazena americkou posádkou o 4 důstojnících a 150 mužích. Loď byla v dobré kondici a měla dostatek základních potravin na palubě, i když jejich kvalita byla mizerná. Ve skladech bylo málo barvy a náhradních dílů na údržbu lodi. Dne 26.11. americké stíhače ponorek SC 124 a SC 125 převezli rakouskou posádku do Fiume. Dne 31.5.1920 byla loď definitivně přidělena Itálii. Američané jí doručili dne 7.11.1920 do 3 mílového ochranného pásma u Spaleta, kde si ji převzali Italové. V letech 1921-1922 byla loď rozebrána na šrot.
Zdroje:
Austro-Hungarian battleships – András Veperdi
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 20/11/2009, 10:20, celkem upraveno 1 x.
Proboha, co to je za "echt něémecka čéštin"? Že by vzpomínka na naše sudetoněmecké spoluobčany? Sice tam chybí hláška "mhóje máma byla félka sokolófna", ale ani sousloví "Loď byla v dobré kondici" nebo "arcivévoda Karel Josef navštívil na inspekci lodi" nemaj chybu!
Leč dosti šprťouchlat, teď prozradím, co se bitevními loděmi Radetzky a Zrynyi dělo těsně po WW1. A je to pro nás, "mírný český nacionalisty v mezích zákona" docela zajímavá historka.
Tuším, že 3. listopadu 1918 vstoupily do Puly italské jednotky a jejich velitelé se nijak netajili tím, že všechny válečný lodě co tam jsou, si seberou. Flotila sice oficiálně patřila Jugoslávii a Srbsko i Černá hora byly za války spojenci Italů, ale to jim vůbec nevadilo. Prostě tvrdili, že si to vezmou a čekalo se jen na potvrzení z mírový konference ve Versailles.
To se Jugoslávcům vůbec nelíbilo a chtěli si aspoň nějakou tu loď nechat. Šli tedy za českými námořníky, kteří se zrovna chystali domů a požádali je o pomoc. Ti své bývalé kolegy nenechali ve štychu a společně v podstatě ukradli bitevní lodě Radetzky a Zrynyi, které kotvily nedaleko výjezdu z přístavu. Italové proti tomu nijak nezasáhli, přičemž času měli dost - ono to chvilku trvá než se třeba jen roztopí kotle. Takže Jugoslávci a Češi vypluli z Puly a pod československou vlajkou (!!!!!) zamířili do Splitu. Tam totiž nebyli Italové, ale Američané a námořníci doufali, že to nebudou podobný šmejdi jako Taloši.
Italové se mezitím vzpamatovali, a protože měli na moři shodou okolností zrovna jednu torpédovku, poslali jí rádiem rozkaz, aby obě lodě zastavila, a aby je nějak dostala zpátky. Ta torpédovka obě bitevní lodě opravdu dohonila a mávala na ně praporkovou abecedou, aby zastavily. Jenže Jugoslávci a Češi se s nima vůbec nemínili bavit, začali otáčet dělový věže a výhružně mávali dělama nahoru a dolů. Italové si okamžitě sbalili svý vlaječky a hrdinně mazali pryč.
Ve Splitu byly posádky obou lodí nadšeně přivítány, a to jak domorodci (na lodích bylo jídlo ve válečným tabulkovým stavu a námořníci ho ihned rozdali), tak Američany, kteří Italy asi taky moc rádi neměli a rádi si z nich udělali srandu. Češi se pak sebrali a jeli domů. Pokoření Italové mezitím samozřejmě spustili ohromnej diplomatickej bengál a chtěli lodě zpět. Na to konto se dohodli Jugoslávci s Američanama. Na obou lodích byla vztyčena americká vlajka a tím byly de facto i de iure zařazeny do US Navy. Čekalo se, že to Italům zavře hubu a po nějakém čase budou lodě Jugoslávcům vráceny, eventuálně prodány za symbolickou cenu. Jenže Italové řvali dál, takže nakonec to amíky přestalo bavit a zmrzlináři je zpátky přece jen dostali.
No, řekl bych, že za to neúnavný řvaní si je snad i zasloužili.
Každopádně se díky týhle epizodě stalo Československo jednou z mála zemí - a snad jedinou vnitrozemskou - jehož vlajka vlála na opravdových a nefalšovaných bitevních lodích.
To se třeba Polákům nepovedlo snad nikdy...
Pátrači, ty si z toho děláš legraci, ale víš, že jsme jako samostatná ČSR válečnou flotilu opravdu měli? Dokonce jsme s ní (teda ne my dva osobně, ale naši pradědci) vybojovali regulérní námořní bitvu, která byla samozřejmě vítězná! A nejen to, naši námořníci podnikli i opravdovou obojživelnou operaci! A opět - jak jinak - to byla operace úspěšná!Zrovinka nedávno jsem na tohle téma spáchal tenhle článek...
BTW, málem jsme měli i podstatný podíl i na plánovaný společný československo-jugoslávský flotile. Totiž: po WW1, žádala ČSR a SHS územní koridor skrz Maďarsko nebo Rakousko kterej by obě země spojoval společnou hranicí. Na to konto se plánovala i stavba spojený československo-jugoslávský válečný flotily. Fantasmagorie? Ptákovina? Kdepak, jeden z bodů mírový konference ve Versailles! A v Litoměřicích byla dokonce založená škola pro budoucí námořní poddůstojníky!
Jenže se to nelíbilo Italům, a tak z toho sešlo
Mnohokrát jsem si při psaní článku o třídě RADETZKY a samozřejmě i později, kladl otázku, proč R-U stavělo tyto lodě v době, kdy již bylo prakticky všem jasné, že moderní dreadnoughty vše převálcují. Navíc často byla u lodí této třídy a kvalit kritizována výzbroj. Tedy abych byl přesnější, její složení. U těchto semi-dreadnoughtů (prostě takový přechodový stupeň mezi dreadnoughtem a starou bitevní lodí) byl problém v rozlišování střelby z děl hlavní a sekundární ráže. V případě RADETZKY se bavíme o dělech ráže 305 a 240mm. Na větší vzdálenost prostě pozorovatel nedokázal koordinovat palbu podle gejzírů vody vybuchnuvší granátů, protože holt nemohl měřit, jestli oda vytryskla do výše 20 nebo 40 metrů (příklad:-). To se fakt nedalo. Ostatně šéfkonstruktér ing. Popper z Prahy si toho byl vědom a proto prosazoval jednotnou ráži 305mm (na přídi a zádi ve dvojité, na bocích v jednodílné montáži). Třída RADETZKY by tak při zachování stejné váhy boční salvy měla šest 305mm děl a tak by odpadl problém se rozpoznáváním zásahů z 240 či 305 mm zbraní. Bohužel Admiralita si prosadila svou a tak byla na třídě RADETZKY instalována vedle děl hlavní ráže i tato tzv. "polotěžká meziráže". Asi je každému jasné, že s jednotnou 305mm ráží by bojová hodnota těchto lodí byla výrazně vyšší a to i v případě souboje s moderními dreadnoughty.
Snad za svou neznalost nebudu pranýřován, ale chci se zeptat, jak moc složité by bylo použít objednaný a shromážděný materiál ke stavbě těchto bitevních lodí, pokud by se změnilo zadání. Mám na mysli, že třída RADETZKY se začala stavět až na podzim roku 1907, tedy v době, kdy Anglie již měla ve službě DREADNOUGHT a dalších šest lodí tříd BELLEROPHON a ST.VINCET ve stavbě, či krátce před zahájením. Vedle toho pak byla ve stavbě celá třída bitevních křižníků INVINCIBLE. Jak známo, Němci na moderní lodě typu Dreadnought zareagovali rychle a řada jiných námořních velmocí nezůstala pozadě. Otázka tedy zní, jestli by bylo proveditelné změnit zadání R-U bitevních lodí na tři bitevní křižníky s výzbrojí v podobě 8x240mm.
Záleží na tom co si představuješ pod pojmem "objednaný a shromážděný materiál" ale zase až takový problém by to zřejmě nebyl, stačilo aby konstruktér pracující na novém projektu (v tomto případě na bitevních křižnících) vycházel z toho co je už k dispozici. Jenom 20,5 uzle je pro bitevní křižník hodně málo takže pravděpodobně překopat pohonnou sestavu nebo výrazně očesat pancéřování (nebo obojí). Zbytek je v pohodě, hodně věcí je unifikovaných.
Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Já předpokládám, že například pohonná jednotka, pancéřové pláty a dělová výzbroj se vyrábějí předem. Tudíž pokud by došlo ke změně zadání, tak by se tento materiál mohl zakomponovat do nového projektu. Ten bych pak viděl někde s délkou 150-170 metrů, s pancéřovou ochranou max 200mm (boční pás) a výzbrojí 8 děl ráže 240mm doplněnou o 100m děla. Vzhledem ke štíhlejšímu trupu a posílení pohonné jednotky (pokud to je ovšem dodatečně proveditelné) bych pak u takového projektu předpokládal rychlost 25-27 uzlů. Rozhodně by tím r-u získalo vítanou posilu, která by vyvážila vyšší počet nepřátelských pancéřových a lehkých křižníků. Díky hlavním dělům s projektily o hmotnosti téměř 230kg by většinu svých soupeřů (především těch italských) překonávali. Dokonce i bitevní třídu REGINA ELENA, která sice měla dvě děla ráže 305mm, ale skutečná bojová hodnota těchot lodí spočívala v dělech ráže 203mm. Taková třída rychlých "lehkých" bitevních by se velmi dobře hodila pro rychlé přepady italského pobřeží a nájezdy na Otrantskou úžinu. Stavěné věže pro děla ráže 305mm by se pak obdobným způsobem dala použít pro moderní bitevní loď (8x305mm).
Samozřejmě jsou to jen takové mé úvahy. Docela by mě zajímalo, jestli někdo nad takovou změnou tehdá přemýšlel. Docela bych se nedivil, když vím, jak například šéfkonstruktér ing. Popper z Prahy chtěl posílit hlavní dělostřelectvo o děla ráže 305mm na úkor 240mm meziráže.
Jistě, bylo zvykem (nejen v R-U) že tak 60 - 70 % materiálu bylo při zahájení stavby normálně fyzicky k dispozici včetně velkých konstrukčních celků a zbytek byl závazně objednán nebo se právě vyráběl. Něco by se vyřadilo ale převážná většina by se dala bez problémů použít.
Jak říkám problém by byl zřejmě jen s pohonem kvůli poměrně malému výkonu. S novými stroji by se ale dal klidně použít i původní trup (možná by ho jen kvůli výkonnější strojovně bylo nutno trochu prodloužit) a při výměně původních osových věží za nové s 240 mm děly bys získal rychlou loď s dvanácti těžkými děly. Sice s věžemi v již překonaném hexagonálním uspořádání ale tenhle pancéřový/bitevní křižník by se stal králem Jaderského rybníku. Otázkou ovšem je na jak dlouho.
Něco podobného vlastně chtěl původně Cuniberti vytvořit i ze zmiňované třídy Regina Elena. Ovšem v módě byla pokud možno co nejtěžší děla a podle toho to i dopadlo, prostě naboucháme na loď ta největší dostupná děla i kdyby to měl být i jeden nebo dva kusy. A o skutečné bojové hodnotě takového plavidla nikdo nepřemýšlel.
Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Vidíš, nad tou variantou, že by se u třídy Radetzky nahradila 305mm děla za 240mm mě nenapadla. Samozřejmě by tím odpadl problém s rozeznáváním dopadů střel dvou různých ráží a i boční salva by tak byla poměrně mohutná. Nicméně já jsem měl spíše na mysli tu variantu, že by se vzali čtyři věže s děly ráže 240mm a umístili je v klasickém stupňovitém umístění v ose lodi. To by samozřejmě znamenalo prodloužení trupu na nějakých 150-170m, jeho výrazné zeštíhlení a očesání pancíře na nějakých 200mm. Pokud by se nezměnila pohonná jednotka, tak bych viděl zvýšení rychlosti jen o cca 2-3 uzle, což by bylo pořád málo. Proto by určitě muselo dojít k rozšíření a vylepšení pohooné jednotky, což by vzhledem k prodloužení trupu bylo možné. Děla ráže 305mm bych pak viděl (vzhledem k tomu, že byla ve výrobě) pro další typ bitevních lodí s obdobným uspořádáním, jako o něco maldší třída VIRIBUS UNITIS. Tedy loď o délce cca 150m, ale se štíhlejším trupem, menším výtlakem atd. Tudíž by se to zase mohlo příznivě projevit do větší rychlosti. Vzhledem k roku 1907-1909, kdy by takové projekty mohly vzniknout, bych viděl jejich bojovou hodnotu velice vysoko. A jak jsi správně napsal, na Jaderském rybníku by taková plavidla měla vysokou hodnotu i během celé Velké války.
Tak jsem se diskusí propracoval vzhůru až na samotný článek. Jen bych podotkl, že třída Radetzky patřila spíš mezi tkzv. semi-dreadnoughty.
Pre-dreadnought je označení hlavně pro bitevní lodě postavené před 10. 2. 1906, a také pro plavidla, která ještě nenesla konstrukční prvky bitevní lodě nového typu.
Máš samozřejmě pravdu, opravil jsem to. Jinak se ještě musím podívat na tu cenu lodi. Mám obavu, že jak jsem uvedl cenu v markách, že to má být v korunách. Holt psal jsem to před řadou let a článek, co si budeme podívat, tomu odpovídá a je dost chudej:-( rád bych ho časem vylepšil.
Když už jsi začal s tou alternativní výzbrojí tak jsem se na tuhle třídu mrknul a ve skutečnosti některé vstupní projekty šly v podobném duchu. Koncem září 1905 bylo konstrukční kanceláří předloženo pět úvodních studií. U všech se jednalo o stejný nebo velmi podobný trup a ± stejný výtlak:
„A“ - 4*28 cm/45; 4*24 cm/45 a 8*19 cm/42
„B“ - 4*28 cm/45; 4*24 cm/45 a 12*10 cm/45
„C“ - 8*28 cm/45 a 16*10 cm/45
„D“ - 6*30,5 cm/45 a 16*10 cm/45
„E“ - 4*30,5 cm/45; 8*19 cm/42 a 12*10 cm/45
U některých děl nejsem schopen dohledat o jaké modely se jednalo. Ve všech případech se ale počítalo pouze se dvěma dvoudělovými osovými věžemi a zbytek výzbroje měl být v bočních věžích (ráže 10 a 19 cm v tehdy běžných kasematách).
Nakonec se postavila modifikovaná varianta „E“ jenom se místo 19 cm děl použila 24 cm od Kruppa.
Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
spuštění na vodu SMS Zrinyi 12.dubna 1910
SMS Erzherzog Franz Ferdinand, v popředí přistává hydroplán
