ZKÁZA ARIADNE

Moderátor: jarl

Odpovědět
Jelínek Milan
desátník
desátník
Příspěvky: 40
Registrován: 28/11/2010, 14:42
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

ZKÁZA ARIADNE

Příspěvek od Jelínek Milan »

Obrázek
BITVA U HELGOLANDU: POTOPENÍ ARIADNE
28. srpna 1914 došlo v oblasti ostrova Helgoland v Německém zálivu k prvnímu většímu střetnutí hladinových námořních sil Velké války. Britové hodlali lehkými silami zaútočit na německé záchytné linie a vylákat těžké lodě protivníka na moře, pod hlavně vlastních „battlecruisers“ - 1. eskadry viceadm. D. Beattyho. Do divoké řeže lehkých a chráněných křižníků a torpédoborců se dostal i zastaralý chráněný křižník ARIADNE (do služby uveden v květnu 1901). Zkusme si na příběhu posádky této lodi boj u Helgolandu přiblížit, avšak tentokrát ani ne tak za obvyklého použití zbojních, pozičních aj. faktografických údajů, nýbrž prostřednictvím mužů z paluby německého křižníku.

ARIADNE po vykonané plavbě na strážní linii do loděnice neposlali, čištění kotlů je odloženo, plavci se na břeh nesmějí. A po čtyřdenním pobytu v přístavu starý křižník opět stojí na vnější Jadě, ve strážní pozici. Už dříve je minula ve směru na moře 1. flotila torpédoborců a několik ponorek ve směru z moře (ty se vracely z druhé linie na základnu), někde za nimi je na třetí linii osm starých, přestavěných torpédovek 3. minolovné flotily. Nyní už pluje také 5. flotila torpédoborců, která 1. flotilu vystřídá, a rovněž malé křižníky STETTIN, FRAUENLOB a HELA, u Borkumu je křižník MAINZ, od Jade vyplul za svými torpédoborci jejich vůdčí křižník CÖLN, na stejné linii s ARIADNE je STRASSBURG, za ním STRALSUND, za Cuxhavenem stojí křižníky DANZIG a MÜNCHEN. Avšak co se kde děje, plavci na ARIADNE nevědí, telegrafista předává lístky se zněním zpráv z torpédoborců vpředu jen na můstek; jen torpédoborce prý objevily britskou ponorku.

Avšak blíží se jiné nebezpečí! Totiž nedlouho předtím přichystali Britové útok na německou námořní obrannou síť mezi Helgolandem, ústím Jade a ústím Labe, mj. aby preventivně chránili svůj výsadek v Ostende. Z Harwichu vypluje eskadra komodora Tyrwhitta (6 křižníků, 36 torpédoborců), jištěná 1. eskadrou bitevních křižníků admirála Beattyho a dalšími silami včetně ponorek… 28. srpna nad ránem Tyrwhittovy lodě směřují k ostrovu Sylt u dánského pobřeží, ale soustřeďují se asi 70 mil severozápadně od Helgolandu, který Němci proměnili v námořní pevnost. Pak, krátce po 5. hodině, vyplouvají dvě skupiny torpédoborců s vůdčími křižníky FEARLESS a ARETHUSA, další křižníky zajišťují akci ze vzdálenosti necelých 10 mil a mnohem dále, asi 25 mil odtud, jsou Beattyho bitevní křižníky. Počasí je nevalné, k tomu déšť.
Boj začíná v 8 hod., dosti nenápadně – do cesty se Britům staví německé torpédoborce G194, G196 a V187. Ty sice brzy unikají, ale na dostřel Britů se dostává 5. flotila torpédoborců, která směřuje k první linii obrany – V187 dostává těžký zásah z křižníku FEARLESS, ale pluje, a když se objevuje STETTIN, po ochranou jeho děl uniká směrem k Wilhelmshavenu, jakož celá 5. flotila. Potom mizí i STETTIN – proti přesile nemá naději… Skupina kolem křižníku ARETHUSA ostřeluje minolovky D8 a T33, ale těm přispěchá na pomoc křižník FRAUENLOB. ARETHUSA s ním bojuje skoro hodinu – Němec si počíná urputně a dobře. Sice má sám několik zásahů, ale úspěšně odráží nájezdy torpédoborců LANCE a LAWFORD, britský křižník od něj těžce inkasuje a téměř zastavuje, zahalen dýmem a párou. Pak FRAUENLOB mizí k Wilhelmshavenu… Mezitím se V187 znovu dostává do palby, avšak teď z křižníků LOWESTOFT a NOTTINGHAM – proto na dálku asi 2 mil proti nim odpaluje torpéda, nato obrací na sever, ale tam jej dostihují britské torpédoborce a okolo 9. hodiny jde V187 ke dnu a s ním 24 mrtvých. Britové zachraňují 71 německých námořníků s velitelem 1. flotily, jejíž vlajkovou lodí V187 byl. Situaci komplikuje STETTIN, který se znenadání objevil na obzoru, ale útočí na něj ponorka E4, a německý křižník mizí v mlze a dešti… ARETHUSA, který zatím posádka trochu opravila, se vleče 9 uzly domů a chrání jej FEARLESS a několik torpédoborců – Britové úspěšně odrážejí útoky křižníků CÖLN a STRASSBURG. Pak se před nimi objevuje MAINZ, zraněný po zuřivém boji s britskými torpédoborci 1. flotily – ve 12.20 hod. dostává zásah torpédem a po deseti minutách je jisté, že loď už nelze ovládat a není schopná boje. Její velitel, kapitán Paschen, dává rozkaz „opustit loď“. Ta půjde ke dnu ve 13.10 hod., s 89 mrtvými - Britové zachraňují 348 mužů… Do boje vstupuje Beattyho 1. divize bitevních křižníků (LION, QUEEN MARY a PRINCESS ROYAL) a ve 12.37 hod. zahajuje palbu na německý lehký křižník CŐLN, který se těmto obludám připletl do cesty jako první…
ObrázekxxxxxObrázek
Obrázky ukazují ARIADNE v boji
ARIADNE, poledne toho dne: Ve vraním hnízdě je už zase Kleesattel. Prší a je mu zima. Vidí pod sebou můstek, komíny nad ním, vršek stožáru se ale zapichuje do černého nebe. Na moři nic, je však plné ponurých vln, které se ve stádech ženou šikmo před přídí křižníku. Kleesattel má ruce vražené do kapes, tvář sesunul pod límec a co nejvíc stáhl kapuci – tak je to lepší…
A najednou je dole na můstku živo, kapitán Seebohm cosi vzrušeně vysvětluje, gestikuluje… ARIADNE se rozpohybovala, i tady ve strážním koši muži cítí silové zrychlení, náboční vlny jsou větší, brázda za lodí pěnivější. Copak se děje…? Kleesattel co čtvrt minuty zvedne dalekohled a prohlíží obzor – čtyři míle, dál vidět není, válí se tam kotouče par. Zatracený počasí! Kdyby si tak mohl dát dole čaj… Na můstku jsou důstojníci ve střehu, neustále se dívají triedry a cosi říkají veliteli. Že by se to někde mlelo? Jen to ne. Kleesattel si rád odkroutí svoje, sleze dolů, půjde do tepla, ale bojovat? Komupak se chce? Znovu zvedá dalekohled – a zpozorní. Ne, vidí jen ty převalující se jesepy par v dálce, ale také slyší bouchání. Prolíná se, chvílemi utichá, a znovu… Děla! Jednotlivé výstřely těžkých lodních kusů, bum – bum, bum, pak znovu pletenec lehčích výstřelů a zase jen jednotlivé – bum, bum. Ano, hluboké rány dvanáctipalcovek, ba možná těžších kanónů, mezitím střídmější řeč šestipalcovek. Odkrývá mluvítko komunikačního zvukovodu a hlásí: „Stožárová hlídka – těžká střelba před lodí, vzdálenost asi šest mil.“ Na můstku toto už vědí, jenže „toto“ není „všechno“ - veliteli ARIADNE není známo, že od Harwichu se k Helgolandskému zálivu kvapem blíží dva britské lehké křižníky se šestatřiceti torpédoborci, v záloze za nimi další čtyři křižníky a ještě ve větší vzdálenosti další křižníky, ba i tři bitevní křižníky a další lodě včetně ponorek. Situace houstne – a ARIADNE pluje přímo do ní!!

ARETHUSA provázená FEARLESS se vleče na moře a spěje domů, ale najednou se znovu objevují STRASSBOURG a CÖLN. Do cesty se jim staví britské torpédoborce, a co víc, tehdy právě se k bojišti přiblížily Beattyho bitevní křižníky!! Kdo by je tady čekal?! Je to ve chvíli, kdy ARIADNE pluje nedaleko a kdy všichni na její palubě slyší kanonádu už velmi blízko – to když ve 12.37 hod. poprvé zahřměla děla britských bitevních nestvůr.

ARIADNE mění kurs a plnou rychlostí směřuje do zpropadené mlhy, z níž tupé bubnování zní, po palubě se rozbíhá mužstvo ke zbraním, telefonu, dálkoměru…, na můstku neustává rojení důstojníků a signalistů. Paternosterové výtahy střeliva rachotí a z muničních komor pod úrovní hladiny dopravují k dělům granáty, velitelé děl kontrolují zaměřovače, zdravotníci nastupují před lazaret, nosítka připravena, hasiči tu také jsou, hadice pohotově, dole v kotelnách se o překot lopotí topiči a do žravých, několik metrů hlubokých jícnů topenišť házejí navyklými, jakoby lhostejnými, dalekosáhlými pohyby plné lopaty uhlí, jiní těžkými pohrabáči uvolňují plamen. Jejich těla jsou červeně ozařována, pot tvoří bílé stružky na kůži olepené černým prachem, chlapi mhouří oči. Tlak v deseti kotlích stoupá… Ve strojovně to duní, hluk obou 4válcových agregátů je ohlušující, muži tu mají olejem zmazané dlaně, paže, tváře, věčně se otírají cupaninou ze starých lan, neustále vdechují pach spáleného maziva, páru a v umaštěných tričkách starostlivě sledují rytmus čtrnáct let starých strojů - jak se chovají válce, šoupata, křižáky… Strojní mužstvo je neklidné - nikdo tu neví, co se děje nahoře, na co se připravit… Hlavní inženýr má ze svého stanoviště spojení do obou úseků, strojníci hlásnými trubkami na druhém konci mu řvou údaje: „Máme to na čárce, plnej výkon!“ Inženýr se sklání k ústí trubky vedoucí na můstek: „Sto třicet pět obrátek, pane veliteli.“ Dvacet a půl uzle!
Velitel lodi je spokojen. „Loď je připravena k boji“, hlásí mu jinou trubkou důstojník palubní artilerie. Seebohm se obrací k telegrafistovi: „Pořád nic?“ „Ne, pane veliteli, žádné sdělení.“ „Sakra! Kašlou na nás, to je celá věc,“ syčí Seebohm… V mapovně se snaží odhadnout, co je tam vpředu za lodě. Důstojníci na můstku stále zvedají dalekohledy k očím, vzrušení je obrovské – jejich první boj, první boj všech, první boj křižníku ARIADNE. Dojde-li k němu. „A pak že tady Angličan není, že se nám vyhýbá…“ „Vstoupit do styku s nepřítelem a veliteli výzvědných válečných sil hlásit jeho pozice,“ tak zní instrukce. Pozice známé nejsou, ale zpráva o boji v této oblasti z ARIADNE odešla. To se určitě brzy objeví Hipperovy rychlé bitevní křižníky a pomůžou…
Pak se chvíli neděje nic, ale z mlhy jsou těžké výstřely slyšet nadále. Hlídka ve strážním koši je posílena o jednoho muže – vylezl tam Mathiesen a říká: „Co vím z můstku, řežou se tam vpředu naše torpédoborce s anglickejma křižníkama.“ Teď stojí vedle Kleesattela a ani jeden nesundává dalekohled z očí. „Vidíš něco?“ „Ne. Ale bouchá to pořád víc – těžký děla. Kdybys to viděl – kanonýři, topiči, strojníci makají jak pod bičem. Takhle naše rachotina neběžela snad deset let,,.“ „Jen aby se Angličan konečně objevil, pořád nevíme, na čem jsme.“ „Ba ne, jen ať si to odbouchají někde tam za mlhou a nás nechají s pokojem, já na ně zvědavej nejsem.“ Mathiesen si rovněž utahuje kapuci, chlad mu leze za krk. Kleesattel se na chvilku otáčí a prohlíží obzor za nimi: „Naše bitevní křižníky ještě vidět nejsou. Ale za tou mlhou už určitě budou. Zatraceně, pořád je to tady jak v prádelně…“
Nikdo na ARIADNE neví, že Hipperovy bitevní křižníky sice dostaly rozkaz vyplout, ale v ústí Jade je právě odliv, takže vlajkový SEYDLITZ a s ním MOLTKE a VON DER TANN se zatím na moře nedostanou…
Je čtvrt hodiny před třináctou. Najednou je trochu světleji – mraky nad ARIADNE povolily, prořídly, ale kolem lodi stále ještě stoupají mlhy… A pak: „Vidíš to taky?“ Kleesattel obrací triedr stejným směrem. „Jo, vidím loď vpravo vpředu. Hlas to!“ Mathiesen zvedá telefon a sděluje můstku: „Loď vpravo vpředu, tři komíny – pluje přímo k nám.“ Vzápětí se objevuje další, se čtyřmi komíny a elegantní šikmou přídí. „Hlas ji taky.“
Důstojníci na můstku ihned obracejí dalekohledy a úporně se snaží rozpoznat, co je to za lodě „Tři komíny… To je Cöln, pánové, je to jenom náš Cöln!! A tamhle Strassburg!!“ CÖLN patří k typu KOLBERG - dokončili jej před třemi lety, je rychlejší než ARIADNE a s lepší výzbrojí. Na palubě má kontradmirála L. Maase, protože CÖLN je vlajkovou lodí strážních torpédoborců před ústím Jade. Teď je CÖLN štván Angličany, kteří jsou v mlze za ním. STRASSBURG je ještě mladší, do služby jej zařadili v roce 1912, nese rovněž deset 105mm děl, a teď z většiny z nich pálí jako o život… „Pánové, máme, na co jsme čekali: Do boje! Musíme jim pomoci.“ To je v pořádku, jenže ani Seeebohm zatím neví, kam pálit.
Pak ale se mužům na ARIADNE sevřou žaludky - za německými křižníky se náhle vynořuje z mlhy další loď. Obrovská! Není to Loď Jejího Veličenstva císaře, ta by musela připlout zprava, a pak – ty nástavby…?! „Dejte náš rozpoznávací signál“, velí Seebohm. Z reflektoru ARIADNE na pravém křídle můstku několikrát zableskne. Pak se čeká. Velká loď neodpovídá. „Knihu siluet,“ přeje si velitel. Velká loď pálí – je obalena plameny výstřelů a nad moře vyhazuje z hlavní dlouhé černé jazyky dýmu. Jejím cílem je CÖLN, ano, na něj pálí! STRASSBURG mizí v mlze. „Angličan, zřejmě bitevní křižník Lion!!“ Důstojníky na můstku ta infomace projede jako zážeh. „Čekají nás těžké chvíle, pánové, jako chudáka Cöln.“
Zjištění se po lodi rychle šíří, palubní mužstvo jímá první úzkost. Jestli je to bitevní křižník, ARIADNE nemůže uniknout! Zpráva proskočí dolů. Pod lukami se objevují tváře s vystrašeně zvědavými výrazy. „Co se děje? Je to vážný?!“ Upocený plavec Kűhnle jako by chtěl dopravní šachtou zadní muniční komory povylézt k palubě. „Je tam Cöln a honí ho zatraceně velkej Angličan, asi bitevní křižník.“ „Pro pána! Ten nás pěkně posere… A co naše tlustý?“ „Ještě nejsou vidět, ale každou chvíli by se tu měly objevit.“ Kűhnle se ušklíbne: „Tohle na mou duši dopadne špatně,“ a mizí v chabém světle luceren magacínu.
Lodě se blíží. Brit pálí další salvu, kolem CÖLNU se zvedají sloupy vody a z lodi létají kusy nástaveb. Pak hoří. „Můj bože!“ ARIADNE nemůže dělat nic… Angličan znovu pálí. „Ano, je to Lion, pánové, s vlajkou admirála.“ LION, všichni svatí s námi!! LION má čtyři věže po dvou dělech ráže 343 mm a šestnáct děl ráže 102 mm… ARIADNE má deset děl ráže 105 mm, CÖLN jich má dvanáct. „Okamžitě kormidlo vpravo, pokusíme se mu zmizet.“ „Kormidlo vpravo,“ opakuje kormidelník, do strojovny jde rozkaz „na plný chod“. Jenomže víc obrátek stroje ARIADNE nezmohou… Nové hlášení z vraního hnízda: „Další loď před námi, následuje první.“ Na můstku nervozita stoupá, dalekohledy se opět zvedají – ano, je tam ještě jedna. Pluje za bitevníkem LION, zdá se, že stejně velká. Bůh nás opatruj! Znivu rozpoznávací kniha – siluety… „To je Queen Mary – stejný typ, dalo se čekat. Dalších osm nejtěžších děl, pánové. Ale snad unikneme.“ Ano, Bůh s námi! A to se vzápětí vynoří ještě PRINCESS ROYAL!!... ARIADNE se otáčí, bude se snažit zmizet v mlze, jako STRASSBURG.
Angličané to vědí. CÖLN je už nezajímá, má své za sebou, dostal plné zásahy i třetí salvou – hoří jako otep a potápí se … Ovšem ten malý německý křižník tamhle, se starou ostruhovou přídí, by se dal také rozstřílet! Do boje naložená ARIADNE má něco přes 3100 tun. Plně naložený LION má 29 700 tun. Tady se snad ani nedá mluvit o rozdílu.
ARIADNE má topeniště rozpálená a kotle s tlakem „přes červenou čárku“, většího výkonu přetížené stroje vskutku nejsou schopné dosáhnout, Britové se hravě blíží… 12.56 hodin: LION pálí první salvu na ARIADNE, jen z přední věže, zastřeluje se – záblesky, těžké mračno kouře z hlavní líže hladinu. Příšerný zjev! Kleesattel loď poznává – ano, před několika měsíci, když byl na parníku LESBOS, ji viděl v La Valettě! Obrovskou, úžasnou…
Džúúún-pácc, džúúún-pácc, dva mohutné vodotrysky stoupají z moře několik set metrů před ARIADNE. LION naštěstí netrefuje - jeho dělostřelci špatně změřili vzdálenost. Což napravují…
ARIADNE bude také pálit – je to zbytečné, ale je to povinnost. A vědomí posádky velí: Aspoň nějak se bránit!! „Pětapadesát set“, volají od dálkoměru. „Pětapadesát set,“ opakuje se od nabitých děl. Z můstku povel: „Salvou – pal!“ Střelci strhávají nazpět odpalovací páku – u každého děla ohlušující rachot, hlaveň škubavě odskočí, ale hned se ochočeně vrací. Muži znovu nabíjejí... 105mm trhavé projektily jsou proti pancířům bitevních křižníků hráškem - bez účinku… ARIADNE se už otáčí k britským bitevním křižníkům zadním stevenem, takže skýtá úzký cíl. Její vlastní děla také stačí znovu vypálit… Kleesattel s Mathiesenem sledují palbu Angličana a modlí se, aby obludné granáty z pancéřového křižníku skončily zase daleko v moři...
Obrázek
bitevní křižník LION
Na LIONu ty dva neslyší, neslyší je ani bůh. LION znovu pálí… a granáty dopadají těsně za záď; každý zvedá obrovský zpěněný sloup vody, který stoupá do výše jako křišťálový dóm - a potom se zřítí na palubu. Padesát tun? Sto tun? Záď křižníku skřípe a chvěje se ve všech žebrech, pak sedá na kormidlo jako přetížený mezek na zadek. V odděleních vše neupevněné padá ze stolů, kutálí se, sune…, rámus je děsný. Nahoře je to horší: některé přístroje jsou rozbité, na zadní palubě se z odtékající vody vynořují potlučené obličeje, přibíhají saniťáci a otřeseného nadporučíka Alvense se zlomenýma rukama odnášejí k ošetřovně. Je v tváři sinalý, pohled nechápavý, vyděšený, promočená fešácká uniforma na něm plandá…
„Víc obrátek,“ žádá velitel, jako by nevěděl, že stroje ARIADNE se přes 135 nedostanou (maximum lodi dsažené v r. 1901 bylo 168 ot./min. a rychlost 22,2 uzle). „Potřebujeme pomoc,“ bubnují prsty telegrafisty a rádiové vlny letí k základně. Zachytí je někdo? Předá prosbu? Připluje posila? „Palte“, řvou velitelé děl… Topiči dole v břichu trupu pracují jako štvaní čerti. Nevědí nic, co se děje nahoře, že právě přilétá další porce smrti. Vozíky uhlí, lopaty, pohrabáče, klapající dvířka topenišť – rytmus je zběsilý, loď to potřebuje!! Propocené hadry lpí na pažích, ramenech, stehnech, plíce zanesené černým prachem z paliva účinkují jako měchy, hrdla jsou vyleptaná, žíznivá. Páru! Páru! Žár ničí těla… Na palubě u kanónů: otevřít závěr, vsunout náboj, zavřít, poodstoupit, odpálit, upravit zamíření, otevřít závěr, vsunout náboj, zavřít, odpálit… ARIADNE: 80 kilogramů oceli a výbušniny při jedné salvě z jednoho boku. LION a PRINCESS ROYAL: každý 600 kilogramů – také z jednoho boku, je to jako bouře. Přesto ARIADNE bojuje: „Nabít…, zamířit.... palte!“ Dusivé plyny, jazyk dýmu před hlavní, a když se rozptýlí, jako by ani nevystřelili… Na můstku nemohou zjistit, zda se ARIADNE od nepřítele vzdaluje, ale zřejmě asi ne, ty obludy jsou zatraceně rychlé... Britové pálí s velkými přestávkami, ale už dobře. „LION dal nové rány zpředu, panenkomarjá, za chvíli to tady máme…“ Topič Turuslawski se nacpal pod světlík a řve nahoru: „Už jsou vidět naše tlustý lodě?“ Podavač munice od nejbližšího děla chce přiskočit, ale vtom dopadají granáty z lodi LION – jeden se roztrhne o vodu a zasype palubu střepinami, muži se hroutí, podavač munice už není, vlastně jsou z něj jen cucky kůže s kusy masa, nalepené na stěně nástavby nedaleko - v červených a nažloutlých pruzích to stéká na palubu. „Tak sakra, řekne nám už někdo něco?!“ huláká obrovský Turuslawski. Kdosi jiný, zkravený, přiskočí od děla a hystericky řve dolů: „Starou bačkoru je vidět. Nevotravuj, zabíjejí nás.“ Turuslawski se stahuje, zase bere lopatu, zaleze do řady a říká topičům kolem „naše tlustý tady eště nejsou, tohle slíznem“ a pak už mlčky horečně pracuje dál. Kotle jsou párou tak naplněné, že hrozí výbuch… Podavači munice, nabíječi, mířiči, velitelé děl, signalisté, sanitáři, hasiči… plní úkoly, anebo padají zasaženi, ale dokud mohou, co chvíli některý pohlédne někam tam, kde je Wilhelmshaven, zda se odtamtud už objevují císařské bitevní křižníky. Ne, ještě ne... Zato zpředu se hřímavě prodírá vzduchem nová těžká britská salva - všichni se přikrčí a čekají, kam spadne. Rachot výbuchu je překlopen jiným strašným rachotem, dva zásahy téměř současně, plamen šlehá až nad komíny, hřmot rve bubínky, vzduchem létají trosky, kusy těl, řinčí plechy, sype se sklo, syčí pára, řvou zranění… Kleesattel a Mathiesen tak tak přežijí - plameny a tlaková vlna pronikly až na vraní hnízdo - náraz do tváří, na vnitřnosti, oheň sežehl řasy, vlasy… Jejich bledě žluté, škubající se obličeje stojí nad vraním hnízdem jako skvrny. Dívají se na sebe – chvála bohu, stožár stojí. Maso jim ještě cuká na kostech, nervy klektají, ale vidí, slyší, myslí… Dole je to zlé – granát prorazil palubu, vybuchl v předku lodi, stlačený vzduch zavyl otvorem vstřelu, plameny se vžírají do hloubky…, druhý granát probil trup za prvním komínem, vyvalil se oblak uhelného prachu, pak kouř…, rána je strašná, celá paluba za komínem je stržena a nitro lodi až ke kotlům je odhalené jako kovové, rozmlácené maso… Teď se prach snáší, černě jiskřící mračno, dým je sytě okrový, obaluje vše, co mu stojí v cestě, také příval polonahých černých těl vyděšenců, kteří, jati niterným děsem, chaoticky se hrnou chodbami k žebříkům nahoru, na vzduch, na světlo! Ano, topiči opouštějí podpalubí, protože uhelny hoří, kotelny jsou naplněny dýmem. Tudíž pět kotlů nepracuje, ARIADNE pluje menší než poloviční rychlostí!!... Na předním dělu je všechno zničené – telefon, dalekohled, zaměřovač. Weiss se tedy dívá přes hlaveň, přikrčeným, hrůzou ztuhlým, zkrvaveným mužům obsluhy udává přibližné hodnoty… Na můstku kupodivu několik postav ožilo. „Palte. Nepřestávejte!“ zní odtamtud. Loď vede už jen hrstka důstojníků, několik vystrašených, ohlušených a zraněných námořníků je u věže, na signálním stanovišti, u reflektorů... Uniknout! Přejí si to všichni, ale drtí je vědomí, že ARIADNE zpomaluje. Za chvíli se loď zastaví jako ulovený kus, potom rána z milosti... Kolem rozmláceného úpatí můstku a u předního komína se tísní topiči, v šoku, čelisti sevřené tak, že kosti prosvítají umouněnými tvářeni, oči široce otevřené, chvějící se zorničky. Posádka na ně zahlíží, jako by oni mohli za to, že křižník za chvíli bez pohybu zůstane ležet na hladině, načež skončí v troskách pod vodou… Zadní děla nemají munici - šachta paternosteru je promáčknutá, výtah se v ní se skřípotem zadrhnul, vytáhli ještě pár nábojů – a konec. Ostatně muniční komora na zádi je ve tmě, muži její obsluhy teď po břicha ve vodě tápou a chtějí ven, nahoru, nahoru!!... Plavec Kühnle stojí pod lukou, jednou rukou se drží žebříku, druhou se veškerou silou opírá o příklop. „Dělej, dělej“, okřikují ho ze tmy pod pancéřovou palubou. Voda stoupá. Kühnle funí a heká zoufalou námahou – má hodně síly, ale příklop je pokřivený. “Nejde…, nejde to, sakra…,“ znovu pokus, údery ramenem, „…nezvednu to, je to zapříčený nebo co.“ „Ukaž, pusť mě k tomu!“ Jiný se dostal pod poklop, v té deptající tmě se vyměnili na žebříku, ale nedaří se ani jemu, víko luky zapadlo a nehne se ani o milimetr. „Zaseklo se to!!“ Shora se k nim dobývá kdosi z palubního mužstva, a muži v chumáči pod uzavřeným průlezem pancéřovou palubou celou duší počítají údery kladiva, jímž se ten nahoře k nim snaží dostat… Ano, je tam první důstojník s opravářským oddílem, k němuž se přidalo několik topičů. To obrovský Turuslawski mlátí perlíkem do páky uzávěru. Pak, je to zlomek sekundy – výbuch, oheň, těla, kusy těl, boty, kladivo, trosky sviští vzduchem, cosi syčí, cosi ještě padá, kdesi znovu vzplane, lidé jsou přemeteni místností a házeni na stěny jako suché listí… Výbuch doznívá v pěti vteřinách, nastává řev a nářek… Turuslawski a někteří ostatní leží na pancéřové palubě jako na souš vyhozené, pomlácené ryby a lapají po vzduchu, někteří se kroutí bolestí, někteří to mají za sebou, většina jich tam už není vůbec. Ano, opravářský oddíl téměř přestal existovat, a s ním ranění, přenesení sem prve na nosítkách, zmizeli sanitáři, doktor, první důstojník… - jsou z nich krvavé balíky u plechových stěn!... Z jedné té hromady se z plamenů zjevuje malé sežehnuté strašidlo s uniformou visící v cárech přes fleky seškvařené kůže a vyhřezlého spáleného masa, štrachá se oddělením – záložní důstojník Alvens. Oheň lezoucí po palubě mu nepřestává olizovat tělo, Alvens volá, sípe, padá, znovu se zvedá, kamsi vrávorá, přeražené ruce mu plandají podél těla. Ti, co se drápou přes trosky nahoru, slyší jeho vysoký, přeskakující hlas… „Ty nám dávaj“, chroptí Turuslawski, „Angláni zadělaný…“. Krvácí z krku, zvedá se na kolena, třese hlavou, snaží se vrátit do světa. Zdola stále znějí hlasy a údery, ale už si jich nevšímá…
Britské granáty se nyní s hukotem přibližují nízko nad hladinou a trhají křižníku boky, jako kdyby je porcovaly - těžké kusy kovu či pláty a plechy, trubky, lana, řetězy, části člunů… létají do moře nebo po palubě a s rachotem buší do nástaveb, prorážejí komíny a ventilační roury. Uvnitř lodi zhasínají světla a kdo může, uniká před kouřem nahoru, raněné dokáží odvléci také – paluby jsou teď prázdné, zpustlé, přeplněné kusy věcí a těl. Všemi otvory trupu ARIADNE vyráží pára, oheň a dým a křižník připomíná démonickou příšerku, která sem připlula zemřít. Na střední části lodi se na kabelu houpe rozstřílený telefon, a hlásné trubky tu všemi směry trčí jako přesekaná střeva. Můstky, komíny, stěžně už skoro není vidět, protože celá loď stojí v kouři, který se v široké dráze táhne i za lodí. LION, QUEEN MARY a PRINCESS ROYAL už nestřílejí, a tak obloha, jež se půl hodiny klenula nad lodí jako obrovská dunící deska, přestává se náhle houpat a je zase klidná. Jenže – loď se potápí. Dosti rychle. Bitevní křižníky Britů mizejí…
Dva čluny zůstaly schopné plavby, střepiny granátů je posápaly jen při okrajích. Spustili je na vodu a teď do nich po lanech spouštějí raněné – pahýly mají jakž takž ovázané, komusi ruku držela u těla už jen šlacha, tak ji odřízli kapesní kudlou… Čluny jsou plné, zbytek posádky je přilepen na výboku lodi – zanícené, vyhaslé oči, chraplavé hlasy, unavené pohyby…. „Na pancéřový palubě ještě jsou.“ „V zadní muniční komoře taky…“ Lodní poddůstojník Weiss bere pár mužů, aby se znovu pokusil je odtamtud dostat. Sestupují dolů, ale místnost nad pancéřovou palubou je jak předpeklí – dým, syčí tu žhavá pára, je cítit spálené maso, očouzeného harampádí a krvavé vody je po kolena. Jak asi je pod palubou?! Zkoušejí otevřít příklop jícnu, ač vědí, že to i teď nepůjde, ale pro dobré svědomí… Snaží se - nezmohou nic. Poslouchají, jestli se někdo zespodu neozve. „Hej, je tam dole někdo?“ Ne – ani zaklepání, ani hlas. „Jdeme“, velí Weiss. „Zkusíme to ještě nad muničákem vzadu.“ Muži se prodírají odděleními na pancéřové palubě od přídě k zádi…
Nahoře se objevuje velitel – čtyři zlaté proužky na rukávě mu sice drží, ale prožil si také své. Jeho ostrý, rozkazovačný tón je ten tam, když velitel trochu řeční: „…nikdo netušil, že se tady objeví tak silný nepřítel. Ale bojovali jste náramně, děkuji...“ Otázky z chumlu mužstva (jindy by je velitel ani nevyslechl): „Proč nám nepomohly tlustý?“ „Přece se v základně muselo vědět, že se to tady mele!!“ „Jak mohli dopustit, aby se naše Ariadne dostala před čumáky Angličanů?!“ Velitel krčí rameny, neodpovídá, pak se nadechuje, zvedá hlavu: „Třikrát sláva Jeho veličenstvu císaři!“ Mužstvo bezbarvě odpovídá... Vzápětí přichází Weissův znavený oddíl a Weiss hlásí: „Nedostali jsme se tam, ale určitě nepřežili, pane veliteli, odezva žádná. Zatraceně blbej funus.“ A tak sbohem Kühnle, sbohem všichni vy tam. Seebohm přikyvuje, ale z nebožtíků vzadu v magacínu nemyslí ani na jednoho. Pak znovu zvedá hlas: „Obléci záchranné vesty do moře, všichni! Zachraň se, kdo můžeš.“ Kleesattel a Mathiesen jsou tu také, Kleesattel má hlubokou ránu na hlavě, tiskne si k ní špinavý hadr, ale mlčí, nářku je kolem něj i tak dost… ARIADNE se potápí v 15.26 hodin. Mrtvých: 64. Zraněných: 62. Ostatní: Doporučena krátká dovolená na zotavenou.

(Výňatek z knihy „Umírali námořníci za císaře Viléma“. Kontakt na autora: jelinmi@seznam.cz)
Uživatelský avatar
Marvin
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 149
Registrován: 21/12/2005, 18:18

Příspěvek od Marvin »

Tedy klobouk dolů. Krásně napsáno. To se nečte, ale hltá. Díky
Jestliže je nepřítel ukryt v nedobytné pevnosti, dbejte na to, aby se odtamtud opravdu už nikdy nedobyl.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Ajta krajta....tuhle bitvu už mám pár měsíců na kompu rozdělanou. Mno...už u toho i zůstane, protože takhle dobře bych to rozhodně nedokázal napsat. Smekám...
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Marvin
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 149
Registrován: 21/12/2005, 18:18

Příspěvek od Marvin »

kacermiroslav píše:Ajta krajta....tuhle bitvu už mám pár měsíců na kompu rozdělanou. Mno...už u toho i zůstane, protože takhle dobře bych to rozhodně nedokázal napsat. Smekám...
Myslím, že ji klidně můžeš dokončit. Tohle je víceméně popis bitvy z pohledu Ariadne a o celkové situaci na bojišti se mnoho nedovídáme. Pokud popíšeš celou bitvu budete se pěkně doplňovat.
Jestliže je nepřítel ukryt v nedobytné pevnosti, dbejte na to, aby se odtamtud opravdu už nikdy nedobyl.
Uživatelský avatar
josefg
poručík
poručík
Příspěvky: 713
Registrován: 16/5/2009, 16:04

zkáza Ariadne

Příspěvek od josefg »

Krásně napsáno, četl jsem to jedním dechem
Obrázek

read between lines, read between lies
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Příchod pana Jelínka nám přinesl nejen faktografickou přesnost ale i velmi propracované klidně řeknu umělecké zpracování. Tím že tady kdosi velmi tvrdě napadal jarla, se pan Jelínek k Palbě dostal a je to poznat.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 26/1/2011, 06:34, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od El Diablo »

Tady je poznat mistra, to se čte samo... RESPECT!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Tím že tady kdosi velmi tvrdě napadal jarla, se pan jelínek k Palbě dostal a je to poznat.
A kdopak ho napadal? :// Jinak pěkné počtení, i když smutné.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

Sice mám rád spíše čistě faktografické záležitosti, ale napsáno je to opravdu hezky, čtivě.
Jen blbůstka - upozornění na překlep. Boční slava Lionu nebyla 600kg, to je trošku málo. Spíš bych to viděl na 6000kg, a to včetně 102mm děl.
Ať to v té knížečce nestraší, až to vyjde. 8-)
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

Marvin píše:
kacermiroslav píše:Ajta krajta....tuhle bitvu už mám pár měsíců na kompu rozdělanou. Mno...už u toho i zůstane, protože takhle dobře bych to rozhodně nedokázal napsat. Smekám...
Myslím, že ji klidně můžeš dokončit. Tohle je víceméně popis bitvy z pohledu Ariadne a o celkové situaci na bojišti se mnoho nedovídáme. Pokud popíšeš celou bitvu budete se pěkně doplňovat.
Plně souhlasím s Marvinem, jdi do toho.

Mmch ten popis bojů a toho , co se dělo na palubě je úžasný, četl sem to jedním dechem.
Doufám, že umřu dřív, než vymře lidstvo.
Uživatelský avatar
VGR_j4ck41
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 448
Registrován: 1/9/2010, 10:23

Příspěvek od VGR_j4ck41 »

opakuji jiz tady recene, ale presto:

skvele napsane
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Protože mám rád TTD, tak doplním pár základních dat o křižníku ARIADNE. Jednalo se o lehký křižník třídy GAZELLE a jeho podtřídu NYMPHE. Ardiadne stavěla loděnice Weserwerft v Brémách. Se stavbou se započalo v roce 1899, spuštěna na vodu byla 10.srpna 1900 a zařazena do služby byla 15.května 1901. Křiřžník byl dlouhý 108,6m, široký 11,8m a ponor dosahoval 5,4m při standardním výtlaku 2659 t (plný 3082 t). Pohonbná jednotka dávala výkon 8.000 k a max. rychlost činila 21,5 uzlů. Výzbroj sestávala z deseti děl ráže 105 mm (L/45), 10x37mm L55, čtyř až šesti kulometů a 2x torpédometů 450mm a dalších dvou (500mm) v nadhladinovém provedení. Pancéřová paluba dosahovala síly 20 až 50mm, velitelskou věž kryl 78mm pancíř (strop 20mm). Standardně byla posádka složena z 329 mužů.

Jak už je vidět na obrázcích v úvodním článku, křižníky této třídy používali ještě archaický mohutný kloun (který u řady konstrukcí přetrával ve zmenšené míře až do začátku WW1). V době spuštění na vodu, byla ARIADNE jistě ceněnou posilou německého námořnictva. Její hodnota, stejně jako sesterských plavidel, ale velmi rychle klesala (ostatně v této přelomové době dreadnoughtů rychle zastarávala plavidla i ostatních námořních velmocí). Největším handicapem pak byla výzbroj, která jak válečná léta ukázala, byla nedostatečná. I pod dojmem ztráty ARIADNE se během války v Německu stavěli a projektovali křižníky hlavně s výzbroji v podobě 150mm děl a s výrazně vyšší rychlostí (to bylo umožněno ale až s následným technickým pokrokem).
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo Německa“