Německo
rok 1897
Lodě ve třídě:
- SMS Fürst Bismarck - (1896 – 1897 – 1900)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
VÝVOJ
Již v dobách plachetních válečných plavidel, neexistovala jediná univerzální loď, která by dokázala plnit všechny zadané úkoly na jedničku. Proto již ve druhé polovině 17.století existovala plavidla určena k různým speciálním účelům, například průzkum, ochrana konvojů atd. Ani po zavedení parního pohonu tyto jednotlivé úkoly nezmizely. Křižník jako takový se poprvé objevil po válce Severu proti Jihu (USA), během které existovala plavidla, korvety, které neustále křižovaly po Atlantiku a prováděly blokádu námořních spojů. Od názvu křižování, vznikl název nového druhu lodi. Pokusy pancéřovat takovéto ranné křižníky se nesetkalo s velkým úspěchem, protože hmotnost pancíře značně snižovala rychlost křižníku. Velké námořní velmoci dále sázeli především na stavbu těžce pancéřovaných a vyzbrojených lodí, protože nákladný provoz těchto plavidel mohl být zajištěn pomocí husté sítě základen po celém světě. Jiná situace ale panovala například u Ruska, které mělo potřebu chránit své operační oblasti, které byly ale od sebe značné vzdálené a na cestě neměli k dispozici vlastní přístavy, loděnice. Proto jeden z tehdejších nejtalentovanějších ruských admirálů S.A.Popov přišel s návrhem stavby velkých oceánských obrněných křižníků, které by měly dostatečný akční rádius, palebnou sílu a rychlost k překonávání velkých vzdáleností. Z těchto myšlenek vznikl nový typ plavidla tzv. „belted cruiser“ (opásaný křižník), později se z tohoto typu plavidla vyvinul obrněný či pancéřový křižník. První plavidlo dle výše popsané myšlenky vzniklo v carském Rusku v roce1873 a další lodě po čase následovali. Samozřejmě tento nový trend neunikl ani Anglii, jakožto největší námořní velmoci a tak i zde již krátce po prvním ruském pancéřovém křižníku vznikla plavidla obdobného typu. Další země se postupně přidávali, modernizovali a vylepšovali tuto koncepci a tak se na konci 19.století plavila celá řada pancéřových křižníků po světových mořích a to i včetně Německa, které se mezi námořní velmoci vyšvihlo až v poslední dekádě 19.století.
Koncem 19.století se na světě stavěli již pancéřové křižníky podle moderního pojetí (tj. například bez takeláže, otočné dělové věže atd.) a z moderních materiálů. Vilémovské Německo začalo se stavbou těchto moderních pancéřových křižníků o dva roky dříve než konkurenční Anglie a v roce 1897 byl na vodu spuštěn první německý pancéřový křižník Fürst Bismarck. A již první německé plavidlo tohoto typu převyšovalo své konkurenty promyšleným a kvalitním pancéřování a silnou výzbrojí (ta odpovídala mnoha tehdy stavěným řadovým bitevním lodí). Jediným handicapem byla nízká rychlost, a proto se u pozdějších německých pancéřových křižníků upustilo od silného pancéřování a byla dána i přednost dělům menší ráže 210 mm.
v Kielském kanále (kanál císaře Viléma)KONSTRUKCE a STROJNÍ VYBAVENÍ
Jednalo se o loď délce 127 metrů, šířce 20,4 metrů a ponoru 7,8 metrů. Stavbou byla pověřena loděnice Kaiserliche Werft sídlící v Kielu a na lodi se začalo pracovat 1.dubna 1896. Předlohou při konstrukci posloužil upravený projekt chráněného křižníků Victoria Louise, která byla stavěna v letech 1895 až 1900. Ke slavnostnímu spuštění na vodu a pojmenování lodi (po státníkovi Otto von Bismarckovi *1815 - +1898) došlo dne 25.září 1897 a do stavu císařského námořnictva byla zařazena dne 1.dubna 1900. Cena za nový typ plavidla o plném výtlaku 11.461 tun se vyšplhala až k částce 18,945 Mio zlatých Marek.
Při stavbě se předpokládalo, že tato loď bude operovat především v tropických mořích, proto byla ponořená část lodního trupu zabezpečena obložením ocelového dna vrstvou dřeva pobitého mosazným plechem. Na tomto plechu se v mořské vodě vytvořila ochranná vrstva měděnky, která zabraňovala ulpívání mořských živočichů na dně lodi. Dřevěné obložení bylo nutné protože měděné nebo mosazné desky, přiložené k sobě se železnými, v mořské vodě rychle korodovaly.
Vnitřek plavidla byl na tehdejší poměry prostorný a vzdušný, protože loď byla určena převážně k službě v tropických podmínkách. Tato zásada byla dodržena nejenom v prostorách pro důstojníky, ale i v prostorách mužstva. Důraz byl kladen především na výkonnou ventilaci. Vzhledem k tomu, že Fürst Bismarck byl stavěn jako vlajková loď, měla dostatečné vnitřní prostory pro admirála a jeho štáb, který čítal 71 příslušníků. Vlastní posádka byla tvořena 15 důstojníky, 5 námořními inženýry, 2 lékaři, 12 námořními praporčíky, dále jednim účetním důstojníkem a 21 tzv. palubními důstojníky. Mužstvo bylo tvořeno 533 poddůstojníky a námořníky (podle jiných zdrojů byla celková posádka o počtu 621 mužů).
Pohon plavidla byl zajištěn třemi stojatými trojčinnými parními expanzivními stroji, které párou zásobovalo 8 kotlů typu Thornycroft (Dürr) o celkovém výkonu 9.996 kW (13.600 k). Stroje dokázali plavidlu udělit rychlost 18,7 uzlů (35 km/h). Vezená zásoba pohonných hmot byla tvořena max. 1.700 tunami uhlí a 113 tunami nafty. Nafta na palubě sloužila k postřiku uhlí na topeništích a tím pádem ke zvýšení výkonu pohonné jednotky. Při ekonomické rychlosti 10 uzlů činil dojezd slušných 4.560 námořních mil (8.445 km). Pokud rychlost vzrostla na 12 uzlů, poklesl dojezd již jen na 3.230 námořních mil.
PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřování dodala firma Krupp, která dodávala pancéřové desky a výzbroj snad na všechna německá plavidla. Hlavní boční pancéřový pás byl připevněn na 200 mm silné podložce z teakového dřeva. Na této podložce pak byl ve středu lodi umístěn pancéřový pás silný 200 mm, ke koncům plavidla se pak tento pás zeslaboval na 100 mm oceli. Tento pancéřový pás nesahal od horního okraje až ke dnu lodě, ale kryl boky na nejvíce exponovaných místech ve výšce 2,5 metrů. Proti zásahům granátů dopadajících pod ostrým úhlem z velké vzdálenosti, byla loď chráněna pancéřovou palubou, kterou představoval pancíř o síle 30 - 50 mm. Všeobecně platilo že více chráněn byl střed lodi, kde byla kotelna a strojovna. Děla hlavní ráže, která stála po dvou v jedné věži na přídi a dvou na zádi plavidla a byla chráněna z čelní strany 200 mm pancířem, strop pak kryl 41 mm silný pancéř. Výtahy střeliva chránil 100 mm pancéř. Děla střední ráže 150 mm byla umístěna v kasematách a malých otočných věžičkách a i tato byla náležitě chráněna před účinky nepřátelské palby. Kasematy i malé věžičky chránil 100 mm pancéř a děla v kasematách byla od sebe navíc vzájemně oddělena pancéřovou přepážkou, která tak měla zabránit zničení více děl jedním zásahem. Citadelu lodi chránil 100 mm pancíř, a hlavní velitelskou věž krylo pancéřování silné 200 mm na bocích a 30 mm na stropě. Zadní velitelské stanoviště pak bylo chráněno 100 mm pancéřem z boků a 30 mm na stropě. Štíty rychlopalných děl ráže 88 mm byly o síle 70 mm, což plně splňovalo ochranu proti střepinám z blízkých dopadů nepřátelských granátů.
VÝZBROJ
První německý pancéřový křižník byl vyzbrojen osvědčeným dělem ráže 240 mm (24 cm/40 9.4" SK L/40), které bylo použito u řady německých bitevních lodí tříd (Kurfürst Friedrich Wilhelm, Kaiser Friedrich III, Wittelsbach). Děla stála ve dvou v otočné věži typu Drh.L. C/98 na přídi a to samé ve věži na zádi plavidla. Hmotnost jedné hlavně byla kolem 25 tun a její délka 9,55 metrů. Elevace ve věžích byla možná od –5° do +30°, odměr pak činil +150/-150°. Podle typu a modelu munice dokázala děla vystřelovat projektily o hmotnosti 140 až 151 kg. Při použití projektilu model 1890 o hmotnosti 140 kg činil maximální dostřel 16.900 metrů. Kadence byla 3 až 4 rány za minutu. Vezena byla zásoba 78 střel na hlaveň (312 střel celkem), což včetně výmetné části představovalo vezenou „zátěž“ o váze 60 tun.
Ve dvou patrech pod sebou ve střední části lodi byla umístěna baterie středních děl ráže 150 mm (15 cm/40 SK L/40) v celkovém počtu dvanácti děl. Šest děl bylo umístěno v malé kasematě a zbývajích šest bylo v malých otočných věžích, umístěných na bocích. Boční palba mohla být současně vedena šesti děly této střední ráže. Hmotnost hlavně byla 5 tun a délka 6 metrů. Kadenci střelby mohla být 4 až 5 ran za minutu (dle sehranosti obsluhy), přičemž projektil měl hmotnost 40 kg. Boční salva z těchto děl střední ráže tak představovala hmotnost 200 kg. Dostřel byl 13.700 metrů při 20° elevaci děl v kasematách. Vezená zásoba munice byla 120 střel na hlaveň, celkem tedy 1.440 střel (o hmotnosti cca 60 tun celkem).
Kromě děl hlavní a střední ráže byla loď vybavena rychlopalnými děly ráže 88 mm (celkem 10 děl) a o délce hlavně L/30. Tato děla měla především sloužit jako ochrana před rychle plujícími torpédoborci a torpédovkami. Kadence těchto děl byla kolem 15 ran za minutu (podle sehranosti obsluhy) a projektil měl hmotnost 10 kg (celkem střela měla hmotnost 13,8 kg včetně výmetné části). Maximální dostřel při elevaci 45° byl 11.800 metrů. Na každou hlaveň byla počítaná zásoba 250 střel o celkové hmotnosti 34,5 t. Celkem tedy SMS Fürst Bismarck vezl dělostřeleckou munici o hmotnosti vyšší než 150 tun.
Jak už bylo v té době standardem, byla součástí výzbroje i torpéda. V případě lodě Fürst Bismarck se jednalo o pět torpédometů ráže 450 mm přičemž 3 se nacházeli pod úrovni hladiny. S největší pravděpodobností se jednalo o typ 45cm C45/91S model 1890 o hmotnosti 550 kg. Výbušná hlavice měla hmotnost 197 kg TNT, délka torpéda 5,1 metrů a dosah 1.200 metrů při rychlosti 27 uzlů, nebo 500 metrů při rychlosti 33,5 uzlů.
TTD _ Kruppovo námořní dělo ráže 240 mm – 24 cm/40 (9,4“) Krupp C/94
* všechny hodnoty jsou pro projektil typ 1890 – 140 kg
-------------------------------------------------------------------------------------------
* Celková délka hlavně: 9,55 m
* Délka vývrtu hlavně: 8,86 m
* Hmotnost hlavně: 25.640 kg
* Objem komory: 72,2 dm3
* Hmotnost střely: 140 kg (AP) – 148,5 až 151 kg (HE)
* Výška projektilu: 62 cm (AP) – 98 až 101 cm (HE)
* Hmotnost prachové náplně: 41,35 kg
* Počáteční rychlost střely: 690 m / s
* Počet ran za minutu: 1,5 x
* Dostřel: 16.000 m (při elevaci 30°)
Hmotnost boční salvy:
4 x 240 mm = 604 kg
6 x 150 mm = 240 kg
Celkem: 844 kg
BOJOVÁ SLUŽBA
Po svém dokončení a zařazení do stavu císařského německého válečného námořnictva byla SMS Fürst Bismarck přidělena k Německé Východoasijské eskadře. V srpnu roku 1900 byla odeslána na základnu Tsingtao (Čching-tao, Čína), kde od roku 1903 sloužila jako vlajková loď eskadry. V této roli ji v dubnu 1909 vystřídala nová posila Východoasijské eskadry, pancéřový křižník SMS Scharnhorst. SMS Fürst Bismarck byla odeslna zpět do Německa, kde byla uložena do rezervy. Po vypuknutí První světové války byl pancéřový křižník opět zařazen do činné služby jako loď pobřežní obrany, ale v této roli byla shledána ve špatném technickém stavu. Proto byla dále používaná jako cílová loď ke zkouškám torpéd, ale ani v této roli pro svůj špatných technický stav nesloužila dlouho. Proto již v roce 1916 byla odzbrojena (děla byla použita u pozemních jednotek nebo na obranu pobřeží) a dále se používala pouze jako školní loď pro posádky ponorek a leteckých důstojníků. Po válce byla v roce 1919 vyškrtnuta ze seznamu německých válečných plavidel a prodána na šrot. Ve stejném roce byla i sešrotována.
Velitelé
KzS Graf v. Moltke: duben 1900 - listopad 1901
KzS Friedrich: listopad 1901 - prosinec 1903
FK/KzS Prowe: prosinec 1903 - listopad 1905
FK/KzS Wilken: listopad 1905 - listopad 1907
FK/KzS Wurmbach: listopad 1907 - červen 1909
KzS Bertram: listopad 1914 - duben 1915
KK Bartels: duben 1915 - listopad 1916
KK Blockhuis: listopad 1916 - září 1917
KK Hollmann: září 1917 - prosinec 1918
TTD - pancéřový křižník SMS FÜRST BISMARCK
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka celková: 127,0 m
* Šířka: 20,4 m
* Ponor: 7,8 m
* Výtlak standardní: 10.690 t
* Výtlak plný: 11.461 t
* Výzbroj: 4x240 mm (2xII), 12x150 mm (12xI), 10x88 mm (10xI), 10x37 mm (10xI), 5x torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 30 - 50 mm
* Pancéř dělová věž: 200 mm
* Pancéř kasematy: 100 mm
* Pancéř velitelská věž: 200 mm
* Pancéř boky: 100 -200 mm
* Pohonná jednotka: 8 kotlů Thornycroft (Dürr)
* Zásoby pohonných hmot: 1.700 t uhlí + 113 t nafty
* Výkon strojů: 9.996 kW / 13.600 k (konstrukční)
* Rychlost: 18,7 uzlů (35 km/h)
* Dojezd: 4.560 nm (8.445 km) při rychlosti 10 uzlů
* Posádka: 589 mužů
na přátelské návštěvě v USAZdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – 1986
www.deutsche-schutzgebiete.de
www.navalhistory.flixco.info
www.kaiserliche-marine.de
www.german-navy.de
www.worldwar1.co.uk
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
