pancéřový křižník PRINZ HEINRICH

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

pancéřový křižník PRINZ HEINRICH

Příspěvek od kacermiroslav »

pancéřový křižník PRINZ HEINRICH
Německo
rok 1900

ObrázekLodě ve třídě:
- SMS Prinz Heinrich- (1898 – 1900 – 1902)

* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.



VÝVOJ
Již v dobách plachetních válečných plavidel, neexistovala jediná univerzální loď, která by dokázala plnit všechny zadané úkoly na jedničku. Proto již ve druhé polovině 17.století existovala plavidla určena k různým speciálním účelům, například průzkum, ochrana konvojů atd. Ani po zavedení parního pohonu tyto jednotlivé úkoly nezmizely. Křižník jako takový se poprvé objevil po válce Severu proti Jihu (USA), během které existovala plavidla, korvety, které neustále křižovaly po Atlantiku a prováděly blokádu námořních spojů. Od názvu křižování, vznikl název nového druhu lodi. Pokusy pancéřovat takovéto ranné křižníky se nesetkalo s velkým úspěchem, protože hmotnost pancíře značně snižovala rychlost křižníku. Velké námořní velmoci dále sázeli především na stavbu těžce pancéřovaných a vyzbrojených lodí, protože nákladný provoz těchto plavidel mohl být zajištěn pomocí husté sítě základen po celém světě. Jiná situace ale panovala například u Ruska, které mělo potřebu chránit své operační oblasti, které byly ale od sebe značné vzdálené a na cestě neměli k dispozici vlastní přístavy, loděnice. Proto jeden z tehdejších nejtalentovanějších ruských admirálů S.A.Popov přišel s návrhem stavby velkých oceánských obrněných křižníků, které by měly dostatečný akční rádius, palebnou sílu a rychlost k překonávání velkých vzdáleností. Z těchto myšlenek vznikl nový typ plavidla tzv. „belted cruiser“ (opásaný křižník), později se z tohoto typu plavidla vyvinul obrněný či pancéřový křižník. První plavidlo dle výše popsané myšlenky vzniklo v carském Rusku v roce1873 a další lodě po čase následovali. Samozřejmě tento nový trend neunikl ani Anglii, jakožto největší námořní velmoci a tak i zde již krátce po prvním ruském pancéřovém křižníku vznikla plavidla obdobného typu. Další země se postupně přidávali, modernizovali a vylepšovali tuto koncepci a tak se na konci 19.století plavila celá řada pancéřových křižníků po světových mořích a to i včetně Německa, které se mezi námořní velmoci vyšvihlo až v poslední dekádě 19.století.

Koncem 19.století se na světě stavěli již pancéřové křižníky podle moderního pojetí (tj. například bez takeláže, otočné dělové věže atd.) a z moderních materiálů. Vilémovské Německo začalo se stavbou těchto moderních pancéřových křižníků o dva roky dříve než Anglie a v roce 1897 byl na vodu spuštěn první německý pancéřový křižník Furst Bismarck. Dalším v řadě byl pancéřový křižník Prinz Heinrich (1900), který byl postavený jako vylepšení předchozího plavidla. Nyní si tedy více řekneme o tomto plavidlu.
Obrázek


KONSTRUKCE a STROJNÍ VYBAVENÍ
Jednalo se o loď délce 127 metrů, šířce 19,6 metrů a ponoru 8,1 metrů. Stavbou byla pověřena loděnice Kaiserliche Werft sídlící v Kielu. Se stavbou se započalo 1.prosince 1898. I když se jednalo o vylepšené plavidlo předchozí třídy Furst Bismarck, přesto se stavba poměrně vlekla Přitom by se dalo předpokládat, že díky zkušenosti se stavbou předchozího pancéřového křižníku a pouze jeho modifikací, by se měl čas ušetřit.. Loď byla na vodu slavnostně spuštěna až 22.března 1900 (pojmenována po členu císařské rodiny Princi Heinrichovi *1862 - +1929) a do stavu císařského námořnictva byla zařazena 11.března 1902. Stavěla se tedy více jak 3,3 roku. Pořizovací cena za toto plavidlo představovala částku 16,6 Mio tehdejších zlatých Marek. (hrubým odhadem 4-5 miliard současných korun).

Svým výtlakem (standardní 8.887 tun, plný výtlak 9.806 tun) se tato loď řadila mezi běžný celosvětový standard, ale v porovnání v té době stavěnými britskými pancéřovými křižníky třídy Cressy, jejichž plný výtlak byl úctyhodných 12.000 tun a pozdější třídy Drake (1901) , která měla max. výtlak již dokonce 14.150 tun, byla tato plavidla přeci jenom mnohem menší. Bohužel k smůle všech pancéřových křižníků přišel zlomový rok 1906 a konstrukce bitevní lodě Dreadnought (typ „all big gun) a poté bitevních křižníků třídy Invincible. Tyto bitevní křižníky pak z lovce, tedy pancéřových křižníků, udělali lovnou zvěř, což se ostatně ukázalo v průběhu WW1 v řadě námořních bitev, jako například v bitvě u Falkland (1914) a Dogger Banku (1915).

Pohon byl zajištěn 14 parními kotli Duerr a třemi vertikálně uloženými 4 válcovými parními třístupňovými stroji, které dokázali lodi udělit maximální rychlost 20,5 uzlů při konstrukčním výkonu 15.000 k (během zkoušek byl dosažen výkon 15.685 k = 11.704 kW). Maximálně vezená zásoba uhlí byla 1.590 tun a dalších 175 tun nafty.

Při ekonomické 10 uzlové rychlosti byl dosah plavidla 4.850 námořních mil (8.980 km). Pokud se ale rychlost zvýšila na 18 uzlů, klesl dojezd na 2.290 nm (4.240 km). Posádku tvořilo 567 námořníků a důstojníků.
Obrázek


PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřování dodala firma Krupp, která dodávala pancéřové desky a výzbroj snad na všechna německá plavidla. Hlavní boční pancéřový pás byl připevněn na silné 80 až 100 mm podložce z teakového dřeva, které ve stejném poměru 1:1 odpovídal pancéřový pás z ocelových desek firmy Krupp. Ve středu lodi tak byl pancéřový pás silný 100 mm a umístěn na stejně silné desce z teakového dřeva, ke koncům plavidla se pak tento pás zeslaboval na 80 mm oceli a 80 mm teakové podložky. Tento pancéřový pás nesahal od horního okraje až ke dnu lodě, ale kryl boky na nejvíce exponovaných místech, a tedy na úrovni hladiny. Proti zásahům granátů dopadajících pod ostrým úhlem z velké vzdálenosti, byla loď chráněna pancéřovou palubou, kterou představoval pancíř o síle 35 až 40 mm. Platilo že více chráněn byl střed lodi, kde byla kotelna a strojovna. Děla hlavní ráže, která stála po jednom v jedné věži na přídi a jednom v zádi plavidla a byla chráněna z čelní strany 150 mm pancířem, strop pak kryl 30 mm pancíř. Děla střední ráže 150 mm byla umístěna v kasematách a i tato byla náležitě chráněna před účinky nepřátelské palby. Kasematy chránil 100 mm a děla byla od sebe vzájemně oddělena pancéřovou přepážkou, která tak měla zabránit zničení více děl jedním zásahem. Samotné věžičky středních děl kryl taktéž 100 pancéř. Citadelu lodi chránil 100 mm pancíř, a hlavní velitelskou věž krylo pancéřování silné 150 mm na bocích a strop 30 mm. Zadní velitelské stanoviště chránilo z boku pouze 12 mm pancéřování. Štíty 88mm děl kryl 70 mm pancíř.
Obrázek


VÝZBROJ
První německý pancéřový křižník byl vyzbrojen osvědčeným dělem ráže 240 mm (24 cm/40 (9.4") SK L/40), které bylo použito u řady německých bitevních lodí tříd (Kurfürst Friedrich Wilhelm, Kaiser Friedrich III, Wittelsbach). V případě toho pancéřového křižníku ale došlo k redukci počtu děl ve věži. Bylo odstraněno jedno dělo, věž byla modifikována (typ Drh.L. C/98) a tak stálo vždy jedno dělo v jedné věži na přídi a jedno dělo ve věži na zádi plavidla. Elevace ve věžích byla možná od –5° do +30°, odměr pak činil +150/-150°. Podle typu a modelu munice dokázala děla vystřelovat projektily o hmotnosti 140 až 151 kg. Při použití projektilu model 1890 o hmotnosti 140 kg činil maximální dostřel 16.900 metrů. Maximální elevace hlavní ve věžích byla 30°. Kadence byla 3 až 4 rány za minutu. Vezená zásoba střeliva představovala 75 střel na hlaveň. Výkony zbraně však nebyly hodnoceny zcela uspokojivě a tak pro zvýšení palebné síly byla na lodích následné třídy Prinz Adalbert instalována děla ráže 210 mm, která měla větší kadenci střelby, menší hmotnost zbraňového systému, čímž se opět zvýšil počet hlavních děl, a větší životnost hlavně. To vše za cenu snížení hmotnosti projektilu a tudíž i ničivého účinku v cíli ze 151 kg na 108 kg. Děla ráže 210 mm se u německých pancéřových křižníků osvědčila a používala se až do stavby poslední lodě, křižníku Blucher. Často byla i modifikována na železniční děla, která hojně užívala německá pozemní armáda.

Ve dvou patrech pod sebou ve střední části lodi byla umístěna baterie středních děl ráže 150 mm (15 cm/40 SK L/40) v celkovém počtu deseti děl. Boční palba pak mohla být současně vedena pěti děly této střední ráže. Hmotnost hlavně byla 5 tun a délka 6 metrů. Kadenci střelby mohla být 4 až 5 ran za minutu (dle sehranosti obsluhy), přičemž projektil měl hmotnost 40 kg. Boční salva z těchto děl střední ráže tak představovala hmotnost 200 kg. Vezená zásoba byla 120 střel na hlaveň, celkem tedy 1.200 nábojů. Dostřel byl 13.700 metrů při 20° elevaci děl v kasematách.

Kromě děl hlavní a střední ráže byla loď vybavena rychlopalnými děly ráže 88 mm (celkem 10 děl) a o délce hlavně L/30. Tato děla měla především sloužit jako ochrana před rychle plujícími torpédoborci a torpédovkami. Kadence těchto děl byla kolem 15 ran za minutu (podle sehranosti obsluhy) a projektil měl hmotnost 10 kg. Vezená zásoba byla 200 střel na hlaveň. Maximální dostřel při elevaci 45° byl 11.800 metrů.

Jak už bylo v té době standardem, byla součástí výzbroje i torpéda. V případě lodí třídy Prinz Adalbert se jednalo o čtyři torpédomety ráže 450 mm, přičemž jedno bylo umístěno nad hladinou a zbylé tři pod hladinou. S největší pravděpodobností se jednalo o typ 45cm C45/91S model 1890 o hmotnosti 550 kg. Výbušná hlavice měla hmotnost 197 kg TNT, délka torpéda 5,1 metrů a dosah 1.200 metrů při rychlosti 27 uzlů, nebo 500 metrů při rychlosti 33,5 uzlů.

TTD _ Kruppovo námořní dělo ráže 240 mm – 24 cm/40 (9,4“) Krupp C/94
* všechny hodnoty jsou pro projektil typ 1890 – 140 kg
-------------------------------------------------------------------------------------------
* Celková délka hlavně: 9,55 m
* Délka vývrtu hlavně: 8,86 m
* Hmotnost hlavně: 25.640 kg
* Objem komory: 72,2 dm3
* Hmotnost střely: 140 kg (AP) – 148,5 až 151 kg (HE)
* Výška projektilu: 62 cm (AP) – 98 až 101 cm (HE)
* Hmotnost prachové náplně: 41,35 kg
* Počáteční rychlost střely: 690 m / s
* Počet ran za minutu: 1,5 x
* Dostřel: 16.000 m (při elevaci 30°)


Hmotnost boční salvy:
2 x 240 mm = 302 kg
5 x 150 mm = 200 kg
Celkem: 502 kg



BOJOVÁ SLUŽBA
Po vypuknutí První světové války, se stal Prinz Heinrich součástí 4.předzvědné skupiny Širomořského loďstva spolu s dalšími pancéřovými křižníky Roon (vlajkový), Yorck a Prinz Adalbert. Velitelem této skupiny byl kontradmirál Hubert von Rebeur-Paschwitz. Dne 16.prosince 1914 se spolu s dalšími loděmi Širomořské flotily zúčastnil bombardování britského města Hartlepool. V dubnu 1915 byla loď převelena na Baltské moře kde setrvala do března 1916, kdy byla přestavěna na ubytovací loď. V této roli setrvala v Kielu až do konce války. Po válce šla stejně jako řada dalších německých plavidel do šrotu (1920).

Obrázek
TTD _ pancéřový křižník SMS PRINZ HEINRICH
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka celková: 127,0 m
* Šířka: 19,6 m
* Ponor: 8,07 m
* Výtlak standardní: 8.887 t
* Výtlak plný: 9.806 t
* Výzbroj: 2x240 mm (2xI), 10x150 mm (10xI), 10x88 mm (10xI), 4x torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 35-40 mm
* Pancéř dělová věž: 150 mm
* Pancéř kasematy: 100 mm
* Pancéř velitelská věž: 150 mm
* Pancéř boky: 80-100 mm
* Pohonná jednotka: 14 parních kotlů Duerr
* Zásoby pohonných hmot: 1.590 t, 175 t nafty
* Výkon strojů: 10.000 k (konstrukční)
* Rychlost: 20,5 uzlů
* Dojezd: 4.850 nm při rychlosti 10 uzlů
* Posádka: 567 mužů




Zdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – 1986
Velká válka na moři (1) – Jaroslav Hrbek – 2001
www.deutsche-schutzgebiete.de
www.navalhistory.flixco.info
www.kaiserliche-marine.de
www.german-navy.de
www.worldwar1.co.uk
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 12/4/2009, 00:33, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

V případě, že parní strol byl vybaven 4 válci tak můžeme nazvat takový parní stroj čtyřstupňový nebo také čtyřepanzní. V češtině se uvádí také pro třístupňový parní stroj výraz trojčinný. Jedná se principiálně o to , že tlak páry se přepouští z vysokotlakého válce do střednětlakého válce (popřípadě dvou) a následně do nízkotlakého válce. Válce měly postupně zvyšující se průměr. Vše bylo v přímém vztahu ke zvyšující se kvalitě kotlů snášející tlaky od 10,5do 17,5 kg/cm2.
Původ inovace" 3 cyl triple-expansion"(Dreifach-Expansionsmaschine) parního stroje je anglický ze 70 tých let 19.století.
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Našel jsem parametry jednoho tříválcového parního stroje:výkon 4781 kW,průměr vysokotlakého válce 1050mm, průměr středotlakého válce 1700mm, průměr nízkotlakého válce 2700mm, zdvih 1600mm. Zdroj:Kriegsschiffe unter Segel und Dampf,Ulrich Israel,Jurgen Gebauer.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: pancéřový křižník PRINZ HEINRICH

Příspěvek od kacermiroslav »

Jednalo se o jednu z lodí, která byla stavěná na základě Tirpitzova námořního zákona z roku 1898, který počítal se změnou německé námořní strategie. Změna spočívala v tom, že se mělo jednat o tzv. "vysunutou obranu" a tak se počítalo se stavbou 19 bitevních lodí, 8 pobřežních obrněnců, 12 pancéřových a 30 lehkých (chráněných) křižníků. K tomu ještě 10 eskadrových torpédoborců a 100 torpédovek. A to vše do roku 1905. A již o dva roky později (1900) byla v říšském sněmu přijatá novelizace, která počítala s dalším nárůstem stavby válečných lodí. Zákon prošel výrazným poměrem 291:103. Počítalo se se stavbou lodí dislokovaných do čtyř eskader, kde každá z nich měla mít 8 bitevních lodí, 8 velkých křižníků a 24 malých křižníků. Rovněž se počítalo se zámořským loďstvem o 3 pancéřových a 10 lehkých křižnících. Rezerva pak měla být tvořená 4 staršími bitevními loděmi a 3 velkými (pancéřovými) a 4 lehkými křižníky. Díky těmto schváleném došlo k navýšení rozpočtu na 60 milionů marek, což bylo navýšení o cca 24 milionů marek v porovnání se zákonem z roku 1898. Plánovaná životnost byla 26 let pro 29 bitevních lodí (z toho dvě vlajkové) a 12 pancéřových křižníků. Životnost pro 29 lehkých křižníků byla plánovaná 20 let. Odsouhlasený rozpočet počítal i s případnými náhradami za zničené lodě z různých důvodů.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo Německa“