Tragický osud pomocného křižníku Leopard

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Tragický osud pomocného křižníku Leopard

Příspěvek od jarl »

Tragický osud pomocného křižníku Leopard

Obrázek
V průběhu první světové války narušovala námořní obchod řada německých pomocných křižníků, z nichž mnohé dosáhly slušných, ba vynikajících výsledků, ale jiné vyslídily britské válečné lodě, takže námořníci dostali příležitost dokázat, že nejsou pouhými lovci bezbranných obchodních lodí, a dělají čest válečné vlajce Císařského námořnictva. Korzáři se zpravidla silnějšímu nepříteli postavili na odpor, ale zdaleka nejtragičtější osud čekal posádku pomocného křižníku LEOPARD, která v chladných vodách mezi Islandem a Faerskými ostrovy našla mokrý hrob.
Zajetí parníku Yarrowdale a jeho konverze na pomocný křižník
Nejúspěšnějším korzárem se stal MÖWE, jenž pod vedením korvetního kapitána hraběte zu Dohna-Schlodien podnikl dvě bojové plavby, přičemž potopil či zajal 41 lodí o souhrnné tonáži 184 111 BRT, čímž se dostáváme na začátek příběhu nešťastného LEOPARDU. Hlídky na MÖWE zpozorovaly v ranních hodinách 11. prosince 1916 (1) parník YARROWDALE (4562 BRT) plující z New Yorku do Le Havru. Loď postavenou před pouhými čtyřmi lety vlastnila britská společnost Mackill Steam Ship Company Limited, ale ta jí pronajala francouzské vládě, čemuž odpovídal vezený náklad. V podpalubí spočívalo 117 nákladních automobilů, 32 725 rolí ostnatého drátu, 3400 tun (2) oceli určené k výrobě dělostřeleckých granátů, 6266 přepravek puškových nábojů, maso a množství dalšího tovaru.

Obrázek
Nicolas zu Dohna Schlodien

Kapitán W. Buers se bez odporu podrobil příkazu zastavit stroje, a jakmile kontrolní skupina zjistila totožnost parníku a seznam nákladu, stali se z velitele a jeho 49 podřízených zajatci, zatímco parník mající v bunkrech uhlí na několik týdnů, se zu Dohna rozhodl odeslat do Německa, protože se na MÖWE tísnilo 442 členů posádek potopených lodí, o které se museli starat. Velitelem se stal osvědčený kořistní důstojník nadporučík Reinhold Badewitz mající na povel 17 (3) ozbrojených námořníků, a jelikož tento muž později zahynul na LEOPARDU, bude užitečné připomenout jeho nedávné dobrodružství, za něž byl dekorován Železným křížem 1. třídy.

Obrázek
Parník Westburn

MÖWE na své první korzárské výpravě 8. února 1916 zadržel mezi Kapverdskými ostrovy a Pernambucem parník WESTBURN (3300 BRT) patřící rejdařství James Westoll a plující do Brazílie s nákladem 3878 tun cardiffského uhlí. Němci na 23 let starý parník přelodili 187 zajatců, které měl Badewitz a šest námořníků vysadit na Kanárských ostrovech. Poručík zadání splnil a 22. února 1916 je předal přístavním úředníků v Santa Cruz (4), přičemž jej nadšeně přivítali krajané z internovaných civilních lodí a němečtí osadníci. Jenomže co čert nechtěl. V neutrálním přístavu kotvil britský pancéřový křižník SUTLEJ (5), takže museli WESTBURN 23. února vně španělských teritoriálních vod potopit a nechat se internovat. Badewitz však v internačním táboře dlouho nezůstal, jelikož se mu v mnišské kutně podařilo uprchnout, načež se přes Španělsko a Rakousko-Uhersko vrátil do vlasti (6).

Přeloďování zajatců z MÖWE zkomplikovalo špatné počasí a zadržení parníku ST. THEODOREN, takže se rozloučili teprve 13. prosince. Na YARROWDALE bylo kromě původní posádky a Badewitzova komanda možná až 501 osob (7) z posádek lodí CAMBRIAN RANGE, DUCHESS OF CORNWALL, GEORGIC, HALLBJORG, KING GEORGE, MOUNT TEMPLE a VOLTAIRE, takže zajatci početně vysoce převyšovali Němce, kteří se proto museli mít na pozoru. Badewitz však žádné porušení disciplíny nepřipustil, a jelikož nenarazili na dohodové válečné lodě, shodili na Silvestra 1916 kotvu ve Svinoústí, kde většinu vězňů propustili, cenný náklad zabavila německá vláda, načež inspektoři z Císařského námořnictva doporučili parník k přestavbě na pomocný křižník.

ObrázekxxxObrázek
Zajatci na Yarrowdale (vlevo) a němečtí hrdinové z Westburnu

Jednotku přejmenovanou na LEOPARD zanesli 19. ledna 1917 do seznamu válečných lodí Císařského námořnictva a dělníci kielské loděnice Kaiserliche Werft se pustili do práce. V podpalubí zvětšili kapacitu uhelných bunkrů a skladišť nejrůznějších zásob, rozšířili ubytovací kapacitu, nainstalovali nový radiotelegrafický aparát a samozřejmě osadili důmyslně zamaskované zbraně. LEOPARD nesl pět středních děl ráže 150 mm, 4 lehké 88mm kanóny a dva podhladinové vrhače torpéd o průměru 500 mm. Nechyběly ani kulomety s ručními zbraněmi a v muničních skladech spočívalo 600 granátů ráže 150 mm, 450 ráže 88mm a tucet torpéd. Výzbroj byla silná a zásahy 40kg projektily mohly vážně poškodit kterýkoliv lehký či chráněný křižník, byť se korzár měl soubojům s válečnými jednotkami pokud možno vyhýbat a útočit pouze na obchodní lodě nesoucí nanejvýš lehčí kusy k protiponorkové obraně.

ObrázekxxxObrázek
Pomocný křižník Leopard (vlevo) a parník Rena

LEOPARD dosahoval výtlaku 9800 tun, délka činila 124,7 m a střední ponor 7,4 m, přičemž trup dělily vodotěsné přepážky na sedm úseků. K pohonu sloužil parní stroj o výkonu 2400 koňských sil, pro nějž dodávaly páru dva válcové kotle. Maximální rychlost dosahovala slušných 13 uzlů, ale pro korzárské operace byla důležitější nezávislost plavby, která při zásobě 4500 tun uhlí činila výtečných 26 000 námořních mil při ekonomické rychlosti 11 uzlů. Velitelem jmenovali 35letého korvetního kapitána Hanse von Lafferta, jehož „mannschaft“ čítal 15 důstojníků a 302 poddůstojníků a námořníků, které v případě nepřízně Fortuny mohlo spasit deset lodních člunů.

Stejně jako stovky a možná i tisíce tehdejších parníků, nesl LEOPARD dva stěžně a jeden komín, kdežto ve středolodí se vypínala výrazná nástavba a velitelský můstek. Nástavby dostaly světlý nátěr, zatímco boky byly tmavé, a jelikož měl na Atlantik proniknout pod falešnou norskou identitou, opatřili trup výraznými nápisy „Rena“ a „Norge“, stejně jako vlajkou s modrým křížem. Parník RENA (4686 BRT) provozovala paroplavební společnost Wilhelmsen Wilh. zajišťující spojení s Jižní Amerikou (8) a je zajímavé, že Laffert nebyl prvním velitelem, který pomocný křižník zamaskoval do podoby této lodě, neboť stejnou kamufláž již o rok dříve použil kapitán korzára GREIF, a ani jemu štěstí nepřinesla.

Obrázek
Nadporučík Badewitz

Posádka provedla několik cvičení a zkušebních plaveb, načež 10. března 1917 (9) zvedli kotvy a opustili Kiel. Laffert dostal rozkaz destruovat nepřátelský námořní obchod v jižním Atlantiku na trasách kolem mysu Dobré naděje a ústí řeky La Platy, a korvetní kapitán i jeho muži doufali, že zadání splní a triumfálně se vrátí do vlasti stejně jako jejich slavní předchůdci. Pravda, velení pomocného křižníku mohlo představovat cestu k udělení vysokých vyznamenání (10), jenomže Laffert a jeho muži měli poznat odvrácenou stránku téže mince.

Obrázek
Korvetní kapitán Hans von Laffert

Před vyplutím dostal velitel nejnovější britské námořní kódy a situační zprávu o změnách na linii blokády v okolí Faerských ostrovů, ale krátce po vyplutí zachytil radiotelegrafista depeši z velitelství doporučující odložit průlom na příhodnější dobu, jelikož Britové změnili šifry. Konečné slovo však měl Laffert, jenž pouze potvrdil příjem depeše a rozhodl se držet původního časového harmonogramu (11), takže korzár proklouzl úžinou Malý Belt a přes Kattegat a Skagerrak plul vstříc neblahému osudu.
„Bojujeme za čest a slávu Německa“
Mezi prioritní úkoly dohodových stratégů patřila dálková blokáda Německa praktikovaná téměř od počátku Velké války. Zatímco úzký a dlouhý kanál La Manche bylo snadné „zašpuntovat“, námořní trasu vedoucí ze Severního na Norské moře a Atlantický oceán širokou zhruba 200 námořních mil, se nikdy úplně uzavřít nepodařilo. K tomuto účelu Britové zformovali Severní hlídkový svaz, jehož páteř představovala 10. eskadra křižníků svěřená kontradmirálovi D. de Chairovi, a tvořená armovanými civilními parníky, na nichž zůstaly původní posádky doplněné několika profesionálními důstojníky. Dlouhé „turnusy“ na pomocných křižnících a „ozbrojených hlídkových lodích“ (Armed Boarding Vessel), byly náročné už jenom kvůli klimatickým podmínkám, neboť v těchto oblastech se často vyskytují mlhy a bouře, ale největším nebezpečím se staly německé u-booty, pro něž představovaly patrolující lodě snadný cíl (12), tudíž není divu, že se o posádkách 10. eskadry křižníků pochvalně vyjádřil i velitel Velkého loďstva admirál J. Jellicoe.

Obrázek
Hlídková loď Dundee

Jejich hlavním úkolem nebylo zachycení nepřátelských pomocných křižníků, ale kontrola námořního obchodu, a o jejich enormním vytížení svědčí fakt, že jenom v roce 1915 bylo v těchto vodách zastaveno 2281 větších lodí a 817 rybářských traulerů, z nichž 743 odeslali k důkladné kontrole do britských přístavů. Jelikož Britové mezi kontraband zařazovali stále další komodity i nad rámec mezinárodních dohod, vyvolávala tato opatření protesty zejména skandinávských zemí (13), jejichž lodě často proplouvaly kontrolní zónou v nočních hodinách se zhasnutými pozičními světly. Aby se zmírnil tlak neutrálů na britskou vládu, zařadili od listopadu 1915 mezi hlídkové lodě i jednotky plavící se pod vlajkou s francouzskou trikolórou (14) a 9. října 1917 utrpěli námořníci Země galského kohouta první ztrátu, když U 96 potopila CHAMPAGNE i s 56 nešťastníky.

Přes všechna opatření dokázali korzáři z nastražené sítě většinou vyklouznout, neboť nebylo možné zastavit každou loď v kontrolované oblasti o rozloze stovky tisíc čtverečních kilometrů. Proto v roce 1916 na Atlantik prorazily MÖWE, WOLF a SEEADLER, a Britové dopadli pouze GREIF potopený 29. února 1916 severovýchodně od Shetlandských ostrovů, k čemuž přispěly zprávy tajných agentů. Příležitost vylepšit skóre se Královskému námořnictvu naskytla počátkem roku 1917, kdy se podle hlášení rozvědky měl do Německa probíjet MÖWE, a současně se předpokládalo vyslání dalšího „raideru“, jenž by veleúspěšného korzára nahradil. Proto Britové zpřísnili bezpečnostní opatření krátce předtím, než do inkriminované oblasti pronikl LEOPARD, takže není divu, že skončil na mořském dně.

Obrázek
Potopení Greifu

10. eskadru křižníků průběžně podporovaly další formace a na přelomu let 1916 a 1917 tento úkol plnila 2. eskadra křižníků a její komandant kontradmirál S. Fremantle převzal i velení nad Severním hlídkovým svazem. Britové na jaře 1916 změnili taktiku a na moře vysílali soulodí složená vždy z jedné hlídkové jednotky a pancéřového křižníku. Pokud objevili jakoukoliv loď (což se stávalo téměř denně), z hlídkového plavidla vyslali na její palubu kontrolní skupinu, zatímco křižník se zdržoval v uctivé vzdálenosti. Cílem tohoto opatření bylo vystavit úderu maskovaného korzára „postradatelný“ ozbrojený parník, zatímco drahý pancéřový křižník měl do boje zasáhnout teprve poté, co „Němec“ shodil beránčí roucho a ukázal zuby. Je zbytečné zdůrazňovat, že při aplikaci této taktiky nesla veškeré riziko posádka hlídkové lodě, podobně jako při souboji s GREIFEM, jenž dělostřelbou a torpédem potopil pomocný křižník ALCANTARA ještě předtím než do boje zasáhly další britské lodě včetně lehkého křižníku COMUS (15).

LEOPARD překonal Severní moře, obeplul Shetlandy, aniž by jej zpozorovali z patrolujících lodí, na Norském moři změnil kurs a zamířil do relativně široké úžiny mezi Faerskými ostrovy a Islandem. V pátek 16. března 1917 panovalo počasí příznačné pro tyto končiny v období na sklonku zimy; čerstvý jihovýchodní vítr hnal po zakaboněné obloze mraky a hladinu skrápěly sněhové a dešťové přeháňky. Od 11. března hlídkovaly severně od Faerských ostrovů tři formace britských válečných lodí; EDINBURGH a FIONA, MINOTAUR s ROYAL SCOT a nejseverněji položená dvojice složená z pancéřového křižníku ACHILLES (námořní kapitán F. Leake) a hlídkového parníku DUNDEE (rezervní fregatní kapitán S. Day). V uplynulých dnech poctivě střežily přidělenou zónu, a posádky už se těšily na vystřídání, když v 11:45 v poloze 64 stupňů 42 minut severní šířky a 0 stupňů 56 minut východní délky, spatřili východně od pancéřového křižníku parník vzdálený asi 9 mil a plující kursem 66 stupňů. Poplach!

Obrázek
Pancéřový křižník Achilles

Britové zahájili pronásledování, ale k jejich údivu se k neznámému parníku přiblížili teprve poté, co zvýšili rychlost na 18 uzlů. DUNDEE nemohl vyvinout víc než 15 uzlů, takže zaostal a proto signál k zastavení vydal kolem 14. hodiny ACHILLES. Posádka parníku s nápisy „Rena“ a „Norge“ na bocích a vyvěšenou norskou vlajku, se spořádaně podvolila, načež v 14:15 uposlechla i další příkaz a zamířila k DUNDEE, kde ve 14:35 zastavili stroje. DUNDEE dělila od „RENY“ distance asi půl míle, zatímco ACHILLES se v souladu s instrukcemi pohyboval několik mil na sever od neznámého plavidla.

Day a jeho zástupce nadporučík Frederick Lawson si v Lloydově registru nalistovali příslušnou stránku a dospěli k názoru, že rozměry zastaveného parníku neodpovídají RENĚ, takže je možné, že natrefili na hledaného korzára! Tou dobou už měli velitelé hlídkových lodí snímky MÖWE publikované v tisku, a jeho silueta zhruba odpovídala siluetě neznámého parníku, což důstojníky utvrdilo v názoru, že se jedná a maskovaný „raider“. Navíc neviděli radiotelegrafický aparát a po pečlivé obhlídce dalekohledy vzbudil jejich podezření i způsob jakým bylo napsáno písmeno „N“ a vůbec se jevilo, že nátěr je na obyčejný „frachťák“ vyveden příliš pečlivě.

Obrázek
Leopard zamaskovaný jako parník Rena

Důvodů k opatrnosti tedy měli víc než dost, a kdyby Němci zahájili palbu jako první, byl by osud DUNDEE zpečetěn. Malý parník (2707 BRT) nesl pouze dvě děla ráže 102 mm a dvě 47mm zbraně, takže se ohledně hmotnosti boční salvy nemohl měřit s dobře vyzbrojeným pomocným křižníkem, a pokud by LEOPARD využil momentu překvapení, DUNDEE by s největší pravděpodobností dopadl stejně jako hlídková loď RAMSAY potopená 8. srpna 1915 pomocným křižníkem METEOR. Zahájit palbu bez pádného důvodu však nemohli, takže Leake Dayovi nařídil vyslat kontrolní skupinu. Připomeňme, že když se do stejné situace dostala posádka SEEADLERU, nechalo se inspekční komando ošálit a neprohlédlo dokonalou kamufláž nevinně vyhlížející plachetnice, na což Laffert spoléhat nemohl.

Jako velitel se přihlásil Lawson, jehož dobrovolně následovalo pět námořníků (16). Pultucet odvážlivců nasedl do člunu a vydal se k podezřelé lodi. Na DUNDEE sledovali, kterak veslice mizí za závětrným bokem parníku a nervozní čekání na návrat kamarádů si krátili nic neřešící komunikací (17) s „RENOU“. Čas ubíhal a inspekční komando se nevracelo. Jelikož mrtví nemluví, můžeme o tom co se na palubě LEOPARDU odehrálo pouze spekulovat, ale vzhledem k následujícím událostem je pravděpodobné, že jakmile Lawsonovi muži odhalili pravý stav věcí, rozhodl se je Laffert využít jako živé štíty a zajistit si výhodu první rány.

Obrázek
Leopard na obraze malíře Engeliena

Velitel LEOPARDU se však krutě přepočítal, jelikož dělostřelci na DUNDEE drželi podezřelý parník v mířidlech, a jakmile se v 15:40 ve středolodí vyklopila padací dvířka kryjící zbraně, zazněl rozkaz k palbě. Čtyřpalcovky v předo i zadolodí vystřelily téměř současně a vzápětí se přidaly i obsluhy „třílibrovek“ zaměřených na korzárův velitelský můstek. Hned první salva napáchala citelné škody; jeden granát zdemoloval strojovnu, načež se k obloze vyvalil oblak páry, kdežto druhý proletěl otevřenou střílnou v levém boku a pravděpodobně přivedl k výbuchu pohotovostní zásobu munice. Zároveň DUNDEE zvýšil rychlost a vybočil mírně doleva, díky čemuž se vyhnul dvěma torpédům, které se prohnaly několik metrů od zádě (18).

LEOPARD se dal do pohybu, ale DUNDEE zaujal výhodnou pozici a pokračoval v přesné palbě, aniž by se Němci prozatím zmohli na odpověď. Korzár patrně hned na začátku bitvy utrpěl těžké ztráty, a dost možná přišel i o velitele, neboť Britové vystřelili 25 granátů ráže 102mm, než konečně zahřměla i nepřátelská děla, třebaže na stěžni až do konce bitvy údajně vlála norská zástava. V 15:45 zahájil na distanci 4800 m palbu ze svých 234 a 190mm děl i ACHILLES; bitva u Jutska sice dokázala, že pancéřovým křižníkům zvoní hrana a v generální bitvě hlavních sil nemají co pohledávat, ale pro pomocný křižník představoval nepřekonatelného soupeře, byť je třeba zdůraznit, že do boje zasáhl až poté, co LEOPARD inkasoval řadu těžkých úderů z DUNDEE.

Obrázek
Leopadr drcený britskou palbou

Třebaže po celou Velkou válku prokazovali němečtí dělostřelci skvělou mušku, tentokráte svoji pověst nepotvrdili a britské lodě neutrpěly. Selhal i torpédový útok na ACHILLES, jenž naopak vypustil vlastního „úhoře“, který korzára kolem 16. hodiny zasáhl do předolodí a způsobil další škody. DUNDEE opsal oblouk, aby nepřekážel dělostřelcům na pancéřovém křižníku, a zaujal pozici za zádi LEOPARDU pokračujíce v palbě až do 16:15, kdy dostal rozkaz vzdálit se mimo dostřel. Pomocný křižník se proměnil v rozstřílený vrak olizovaný plameny a zahalený dýmem, ale třebaže jeho předolodí bylo údajně rozžhavené do ruda, občasné výstřely dokazovaly, že posádka ani za této situace nehodlá kapitulovat. O vysoké morálce svědčí i později nalezený vzkaz nesoucí podpisy a adresy torpédisty Wilhelmma Barcka, staršího kormidelníka Bonickeho, kormidelníka Martina Schrödera a strojníků H. Bornemanna, Eda Hemricha a Juliana Howahrdeho, chvatně naškrábaný během beznadějného boje.

Obrázek
Achilles potápí Leopard

ACHILLES s krátkou pauzou ostřeloval LEOPARD až do 16:32 a o minutu později se rozstřílený pomocný křižník převrátil a zmizel pod hladinou v poloze 64 stupňů 54 minut severní šířky a 0 stupňů 22 minut východní délky. Vzhledem k tomu, že všechny čluny vzaly během bitvy za své, a vítězní Britové zamířili do Scapa Flow, aniž by se pokusili zachránit trosečníky, neměla posádka v ledové vodě šanci na přežití. Day sice žádal o povolení k návratu, ale Laeke zůstal neoblomný. Pozorovatelé totiž během bitvy ohlásili ponorku a driftující miny (19), a v podmínkách neomezené ponorkové války nehodlal riskovat kvůli vpravdě titěrné naději na záchranu Lawsona a jeho mužů.
Epilog
Za zničení německého pomocného křižníku dostali velitelé vítězných britských lodí Řád za vynikající službu, dvěma dalším členům posádek udělili Medaili za vynikající službu a tři muže (včetně Lawsona) ocenili vyznamenáním Uveden z rozkaze, což je opravňovalo k nošení bronzového dubového listu se stužkou. Bohužel, štěstěna se k posádce DUNDEE brzy otočila zády, neboť hlídkovou loď 2. září 1917 potopila německá ponorka UC 47, přičemž zahynulo devět mužů.

Obrázek
Pomocný křižník Möwe

Ještě před návratem z úspěšné akce zjišťovala Admiralita zda potopili MÖWE, a nebo jeho nástupce, na kteroužto otázku nedokázali Laeke s Dayem s jistotou odpovědět, ale přikláněli se k závěru, že šlo o MÖWE. Ve skutečnosti slavný korzár v noci ze 17. na 18. března využil krátkodobého oslabení blokády v této oblasti k jejímu prolomení, takže můžeme konstatovat, že oběť posádky LEOPARDU alespoň nebylo marná. Jakmile zprávu o jeho návratu přinesl německý tisk, Admiralita pravděpodobně odložila oznámení o zničení anonymního „raidera“ na příhodnější dobu (20), takže s ní britskou i světovou veřejnost seznámili až po válce.

Vzhledem k britskému mlčení, předpokládalo velitelství Císařského námořnictva, že LEOPARD pronikl na Atlantik a ničí dohodový námořní obchod v přidělených oblastech. Teprve začátkem června 1917 se dozvěděli, že moře na pobřeží severního Norska vyvrhlo láhev s následujícím textem: „Nacházíme se 16. března 2 hodiny odpoledne mezi Islandem a Norskem. Bitva s anglickými křižníky na 64. stupni 50. minutě severní šířky a 1. stupni východní délky. Bojujeme za čest a slávu Německa. Poslední pozdravy našim nejbližším“.

Obrázek
Německá torpédovka Leopard

Norové se domnívali, že vzkaz ze záhrobí pochází z potopené ponorky, ale na německém vyslanectví zjistili, že podpisy patří námořníkům z LEOPARDU. Po ověření jejich pravosti (21) byl pomocný křižník prohlášen za ztracený a dalšího korzára už Němci na moře nevyslali a soustředili se na neomezenou ponorkovou válku. Pozůstalé informovali, že posádka pravděpodobně zahynula, ale podrobnosti o boji se Němci dozvěděli teprve poté, co deník „The Times“ na jaře 1919 přinesl oficiální zprávu o potopení LEOPARDU. A ještě jedna zajímavost. Na památku statečné posádky v roce 1928 pojmenovali novou torpédovku na LEOPARD, přičemž slavnostní křest provedla dcera Hanse von Lafferta.

Poznámky:
(1) A. Perepeczko uvádí 12. prosince, což odporuje ostatním zdrojům.
(2) Perepeczko a J. Witkowski udávají 3200 tun.
(3) Podle W. Holického, který se tomuto tématu podrobně věnuje v časopise Morze Statki i Okrety 2009-12, čítala kořistní posádka 17 mužů.
(4) Většinu obratem dopravila do Británie osobní loď ATHENIC.
(5) I. Pejčoch tvrdí, že se jednalo o SUFFOLK.
(6) Badewitz se na zfalšované doklady dostal do Španělska, v Cádizu nasedl na malou plachetku, kterou na Středozemním moři zastavila slavná ponorka U 35, jež jej vysadila v Pule.
(7) Údaje kolísají od 472 do 501 lidí.
(8) A. Bolnych tvrdí, že byl v polovině března v jihoafrickém Durbanu.
(9) Perepeczko uvádějí 12. března, zatímco Pejčoch 16. března, což je den potopení LEOPARDU, tudíž jde evidentně o omyl.
(10) Velitelé MÖWE a WOLFU obdrželi nejvyšší německé vyznamenání Pour le Mérite.
(11) Takto popisuje sled událostí Bolnych, což vybízí k úvaze, že při znalosti kódů používaným Císařským námořnictvem, mohla zachycená depeše Britům prozradit, že se v nejbližších dnech na Atlantik pokusí prorazit další „raider“.
(12) Už v noci z 10. na 11. března 1915 poslala U 27 ke dnu BAYANO, při čemž zemřelo 195 (!) mužů, a 8. srpna 1915 ponorka U 22 torpédovala loď INDIE, což si vyžádalo 166 životů.
(13) Londýnská deklarace umožňovala do přístavů válčících zemí volně dopravovat např. potraviny, což Britové, kteří nebyli jejími signatáři, často nerespektovali, a lodě podezřelé z přepravy kontrabandu zapsali do tzv. Černé knihy, což posádce znemožnilo zásobování uhlím v britských přístavech.
(14) Pomocné křižníky DIGBY a OROPESA odpluly do Francie, kde dostaly nové posádky a formálně je zařadili do Národního námořnictva jako ARTOIS a CHAMPAGNE.
(15) Na britské straně padlo 74 mužů, které však nemůžeme počítat mezi oběti této taktiky, neboť k souboji s GREIFEM došlo ještě před jejím zavedením.
(16) Jmenovali se Henry Anderson, Henry J. Anderson, Magnus Anderson, Robert Anderson a Alfred Birchall.
(17) Podle instrukcí měli signalisté nejprve zjistit jméno zastavené lodě, následně její vlajku, místo vyplutí a cílový přístav, a nakonec přepravovaný náklad.
(18) Takto torpédový útok popsal velitel DUNDEEE, ale Holicki logicky uvádí, že pokud měl LEOPARD torpédomety namontované na obou bocích, nemohl současně odpálit dvě torpéda.
(19) Žádná německá ponorka se v této poloze nenalézala a „miny“ (a možná i „ponorku“) pravděpodobně představovaly sudy uvolněné z LEOPARDU.
(20) I potopení GREIFU Britové oznámili až 25. března 1916 tj. s téměř měsíčním zpožděním.
(21) Podrobnosti o nálezu uvádí Holicki.

Použité zdroje:
Morze Statki i Okrety 2009-12 a 2009-1.
Ньюболт Г.: Операции английского флота в мировую войну (4). Moskva 1941.
Pejčoch I.: Němečtí korzáři; Pomocné křižníky první a druhé světové války. Vydalo nakladatelství Ares 2005.
Perepeczko A.: Korsarskie rajdy. Vydalo nakladatelství Lampart 1999.
Корбетт Дж.: Операции английского флота в мировую войну (3). Moskva 1941.
Больных А.: Крейсера; Уникальная иллюстрированная энциклопедия. Vydala nakladatelství Яуза a ЭКСМО 2013.
Morza i Okrety 2016-2.
http://www.naval-history.net/WW1Battle1703Leopard.htm
http://smsmoewe.com/smsms1.htm
https://diariodeungrillo.wordpress.com/ ... -westburn/
http://mashaciaelsur.blogspot.cz/2014/0 ... s-del.html
http://www.denkmalprojekt.org/2016/kais ... opard.html
http://edwardwarethrillers.org/tag/yarrowdale-men/
http://www.wikipedia.org/
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Tragický osud pomocného křižníku Leopard

Příspěvek od Zemakt »

Díky za pohodovou večerní četbu. Díky článku jsem si opět uvědomil jak moc je štěstěna vrtkavá, obzvláště na moři. Korzár si de facto ani neškrtl. Na druhou stranu obezřetné a posléze nekompromisní jednání hlídkového parníku stojí určitě za poklonu.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Tragický osud pomocného křižníku Leopard

Příspěvek od jarl »

Leopard měl prostě smůlu, že Britové věděli o návratu Möwe a učinili opatření k jeho zadržení. Za této situace neměl Leopard šanci, ani kdyby se mu podařilo využít momentu překvapení a zasáhnout Dundee torpédy, protože v záloze stál pancéřový křižník, proti němuž neměl šanci na úspěch.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Tragický osud pomocného křižníku Leopard

Příspěvek od Polarfox »

jarl píše:a dva podhladinové vrhače torpéd o průměru 500 mm
A opravdu šlo o podhladinové torpédomety? Z hlediska funkčního, náročnosti přestavby i srovnání s ostatními pomocnými křižníky se mi to moc nezdá.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Tragický osud pomocného křižníku Leopard

Příspěvek od jarl »

Jediný kdo o těch torpédometech udává nějaké podrobnosti je Holicki, jenž píše "dwie stałe podwodne wyrzutnie torpedowe kal. 500 mm" (dva pevné podhladinové torpédomety ráže 500 mm).
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Tragický osud pomocného křižníku Leopard

Příspěvek od jarl »

Tak ještě dva obrázky parníku Westburn. Na prvním je pohled z paluby Möwe a na druhém jeho potopení.

ObrázekxxxObrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo Německa“