Boje o pohraničí 1936 - 1938

Legie, První republika, politika, okupace, rozpad ČSR, Protektorát,Slovenský štát, odboj, partyzáni, SNP.
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od Martas2411 »

Lucius píše:
Martas2411 píše:
Jinak časem chystám velice zajímavý článek o bojích sosáků a čs.vojáků v jednom velice bojovém konfliktu,který už vyloženě hraničil z válkou,kdy se zaklesli do sebe bojující pravidelné jednotky obou armád.Dokonce můj kamarád,který se hrabe v archívech poslal velice zajímavé ofocené dokumenty,které ještě nikdo nikdy neviděl.Mám je doma a některé zveřejním,ale některé ne.Přeci je to jen jeho zásluha.Časem to poté doplním až s jeho svolením.Jenom se třeba do toho dokopat.Slováci možná tuší vo co gou.
Veruže takýto článok by ma potešil, dúfam, že si na neho nezabudol Marťas :razz:
Nezabudol :D :D
akorát to dát do kupy,Budu se muset na to pomalu vrhnout,bude to na dlouho.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Hnanice u Šatova
22. září 1938


Dne 22. září 1938 o 3. hodině ranní byla napadena asi 300 ordnery posádka celního úřadu v Hnanicích u Šatova. Posádka pozůstávala ze dvanácti příslušníků finanční stráže a pěti vojínů SOS. Toho času jsem konal službu na četnické stanici v Šatově a současně jsem byl velitelem družstva SOS, které pozůstávalo z desátníka Sasáka, svobodníků Sedláčka, Plačka, Bartáka a Klempy, vojínů Jelena, Hevery, Zemana, Šedivého, Šplíchala, Smrčky, Auera a několika dalších. Kromě toho byl jsem velitelem sedmnáctičlenného družstva SOS ze Starého Šaldorfu u Znojma. Příslušníci tohoto družstva mezi sebou mluvili německy a dle mého názoru do SOS neměli býti zařazeni. Obě jmenovaná družstva SOS byla určena jako posila posádky celního úřadu v Hnanicích a byla ubytována v budově menšinové školy v Šatově. O přepadení posádky celního úřadu v Hnanicích jsem byl vyrozuměn spojkou SOS šstržm. Vincencem Čechem. Obdržel jsem rozkaz, abych se s družstvy SOS odebral k silničním betonovým překážkám, které byly umístěny asi 150 m před budovou celního úřadu. Ostřelováním ordnerů útočících po pravé straně jsme měli umožnit ústup posádce celního úřadu. Po levé straně budovy celního úřadu (při pohledu k útočícím ordnerům) nastoupila k témuž účelu rojnice vojáků a příslušníků pohotovostního oddílu ze Znojma pod velením npor. Vlacha, který však v kritické chvíli přešel na nepřátelskou stranu k Retzu v Rakousku. Jelikož mi nebylo známo, zda je budova celního úřadu v držení našich příslušníků finanční stráže, nebo útočících teroristů, zanechal jsem obě družstva pod velením schopných poddůstojníků u zmíněných betonových překážek a sám jsem se s několika dobrovolníky plížil silničním příkopem k budově celního úřadu. Za mnou se v pravém silničním příkopu plížil s kulometem svob. Barták, v levém příkopu pak s kulometem vojín Jelen ze Šatova.
Vzhledem k tomu, že pro přítmí jsem nemohl rozeznati, zda hlídka před celní budovou jest příslušník české finanční stráže, či německý ordner, dal jsem rozkaz oběma velitelům kulometů k okamžité palbě pro případ, že by na nás bylo ze strany ordnerů stříleno. Poté jsem vystoupil z pravého silničního příkopu a se zdviženou pravicí po způsobu německého pozdravu jsem kráčel po pravé straně silnice k budově celního úřadu, abych situaci mohl blíže zjistiti. Pušku připravenou ku střelbě jsem nesl podél levé nohy.
Jelikož budova celního úřadu byla již obsazena ordnery, kteří shlédnuvše nás, počali na nás páliti, vskočil jsem zpět do pravého silničního příkopu a palbu do oken budovy celního úřadu za vydatné podpory obou kulometů jsem opětoval. Poněvadž nám byl doručen rozkaz ministra vnitra, aby budova v případě obsazení nebyla zpět dobývána a aby družstva SOS ustoupila do Hnanic, plížil jsem se s ostatními příslušníky SOS pravým silničním příkopem zpět k Hnanicím až k vysoké mezi, která nás před neustálou palbou německých ordnerů bezpečně chránila. Při ústupu zakopl jsem nohou o hlavu npor. Otmara Chlupa z Brna-Králova Pole, který v úmyslu dobýti budovu celního úřadu zpět, zvedl asi 20 m za mnou z pravého silničního příkopu hlavu a byl zasažen pod nos do horní čelisti, takže byl okamžitě mrtev. Zastřeleného npor. Chlupa jsem ze silničního příkopu poněkud vysunul, stáhl se za něj, znovu ho do příkopu vtáhl a ustoupil jsem za ostatními příslušníky finanční stráže a družstvy SOS do Hnanic u Šatova. Vzhledem k tomu, že po vyslané sanitní hlídce bylo ze strany teroristů stříleno, byl pro tělo npor. Chlupa odeslán s bílým praporem jeden občan německé národnosti, který spolu s pol. prap. Klempou dopravil tělo padlého do Hnanic až ráno dne 22. září.
(vrch. stržm. četn. Stanislav Křivonožka)

poručík Otmar CHLUP
Narozen 17. září 1910 v Králově Poli (okr. Brno-venkov), v letech 1931-1933 vykonal prezenční službu u p. pl. 24, absolvoval školu na důstojníky v záloze, do civilu odešel v hodnosti podporučíka. V červenci 1935 nastoupil u pluku k další činné službě, v lednu 1936 povýšen na poručíka, v červenci 1937 přijat jako důstojník z povolání. Prošel několika voj. vzdělávacími kurzy, v roce 1938 jmenován mladším zpravodajským důstojníkem pluku, plnil styčnou funkci s praporem SOS Znojmo. Padl 22. září 1938 při boji o celní úřad ve Hnanicích. Po válce povýšen in memoriam do hodnosti štábního kapitána
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Dobekovice (okr. Uherský Brod)
19. října 1938


Dne 21. října odpoledne se sešla na silniční křižovatce u osady Kasárny, blízko Znojma, smíšená komise se smutným úkolem vyšetřit smrt četnického štábního strážmistra Vladimíra Zásměty, velitele družstva Stráže obrany státu, které tvořilo posádku myslivny Jankovec u Vranovské Nové Vsi. Když členové komise vystupovali z vozů, fičel na Znojemském návrší studený vítr, šuměl v holých korunách stromů, které po obou stranách vroubí silnici, a pronikal nepříjemně našimi plášti. Silnice, několikrát přerušená demarkační čárou, je mrtva. I zbytky podzimní vegetace vůkol nás zmírají. V tomto prostředí nedaleko odtud před dvěma dny naposled vydechl statečný voják, dobrý velitel a otec rodiny. Stalo se to 19. října krátce po jedenácté hodině v úvoze poblíž trigonometru 435 severovýchodně od Vranovské Vsi. První hlášení o nešťastné příhodě, která došlo do Brna si ve 13 hodin, bylo ještě neurčité. Byla domněnka, že snad šstrm. Zásměta padl při přestřelce s pytláky. Když pak na místě srážky byla nalezena německá přílba, označená jménem majitele i vojenského útvaru, bylo německé velitelství ve Znojmě požádáno o pomoc při vyšetřování.
Na žádost německého velitelství se sešla 21. října smíšená komise – dva čsl. důstojníci, z Němců pak dva majoři a jeden kapitán, rada válečného soudu. Obě strany přinesly protokoly sepsané s účastníky přestřelky. Pročítáme protokoly a vyslýcháme svědky, abychom celý případ zrekonstruovali. Když se chystáme německým důstojníkům přeložit výpovědi našich vojáků, jsme překvapeni: německý major rozuměl všemu, co říkali, a dává jim dokonce lámanou češtinou otázky. A ještě něco vzbuzuje náš údiv – protokoly obou stran se shodují až na nepatrné výjimky, ač v podobných případech jsou diametrálně se rozcházející výpovědi skoro pravidlem.
Smutná událost se podle svědeckých výpovědí udála takto: dne 18. října byla německá stráž u trigonometru vystřídána. Místo vojáků sem přišla smíšená skupina, složená z členů organizace SS a z výpomocných celníků, najatých v okolních obsazených vesnicích. V noci na 19. října přešla dvoučlenná hlídka této stráže demarkační čáru a došla lesem až k stanovišti našeho družstva SOS v myslivně Jankovec, které ji tam zajalo. Když se německá hlídka ráno nevracela, vytušili Němci její osud a proto 19. října ráno zajali na oplátku naši dvoučlennou pochůzkovou hlídku, když odcházela od trigonometru 435. Jednoho jejího člena Němci propustili, aby přivolal šstržm. Zásmětu k jednání o výměně zajatců. Ten se brzy dostavil v doprovodu desátníka, který ho přivolal.
Němci s naším zajatým četařem, šstržm. Zásměta i náš desátník se shromáždili v kruhu a za jednání došlo ke sporu o průběh demarkační čáry a k vzájemnému vyhrožování. V rozčilené debatě výpomocný německý celník poněkud ustoupil za šstržm. Zásmětu a nervózně trochu zvedl svou pušku, kterou doposud držel u nohy. Náš „zajatý“ odzbrojený četař si to vykládal jako přípravu k útoku a proto přiskočil k celníkovi a pušku mu vyrazil z ruky. Poté se celá skupina rozestoupila a velitel německé hlídky ze vzdálenosti asi pěti kroků vystřelil nejdříve na našeho četaře, který se vrhl k zemi a pak na šstržm. Zásmětu. Oba chybil. Teprve teď se chopil náš četař německé pušky, která ležela poblíž, a vystřelil na německého velitele hlídky, který stříleje začal ustupovat. Byla to jediná rána, která z naší strany padla. Také ona nezasáhla cíl. Šstržm. Zásměta sám pln rozvahy držel svou pušku jen připravenou ke střelbě, ale nepoužil ji. Naopak. Jsa si vědom své odpovědnosti a zbytečnosti přestřelky, kterou se spor nedal vyřešit, nařídil členům hlídky SOS ustoupit do blízkého úvozu. Střílející Němec ustupoval také a brzy zmizel. Hledal však náhodou kryt v témže úvoze jako naše hlídka a tak si protivníci náhle opět stáli tváří v tvář. Ani tentokrát náš statečný štábní strážmistr nevystřelil a čekal, až Němec zastaví palbu, která z naší strany už nebyla opětována. V tom okamžiku však zasáhla zlá náhoda. Němec při spatření tří československých vojáků, připravených ke střelbě, znovu zalícil, vystřelil a trefil.
Zasažen do boku, skácel se šstržm. Zásměta k zemi. Přiskočil desátník, který byl poblíž, aby zraněnému přispěl na pomoc, která však byla marná. Polní kukátko, které bylo soukromým, vždy s láskou opatrovaným majetkem šstržm. Zásměty, a které i tentokrát mu viselo po boku, stalo se mu osudným. Bylo německou střelou roztříštěno a jeho střepiny se zaryly raněnému hluboko do těla, takže rychle vykrvácel a skonal na místě, kde byl zasažen. Osud vojáka. Čest jeho památce. – Německý major po skončení vyšetřování vyslovil svou upřímnou soustrast i politování nad rozmíškou, která měla tak nešťastný konec, a se zájmem se vyptával na rodinné poměry padlého.

Josef Bílý (archiv Fr. Šmákala)

šstržm. četn. Vladimír ZÁSMĚTA
Narozen 28. února 1893 v obci Dobrkovice (okr. Uherský Brod), příslušník četn. stanice Jevišovice a velitel družstva SOS, zastřelen 19. října 1938 na demarkační čáře u Vranovské Nové Vsi, pohřben v Jevišovicích.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Poprava Sosáků v Liptáni
22. září 1938
(doplnění k uveřejněnému textu ze dne 29.3.2018)

Drahá maminko, táto, Milice!
Nechtěl jsem Vás strašiti, proto jsem nepsal pravdu. Jest to zde snad ještě horší, než Vám píši. Situace je taková, že není naděje, že by nedošlo k válce. Všichni Němci, kteří měli narukovat v Československu, utekli do Německa den před narukováním. Dnes stojí proti nám ve Fulštejně na 1000 těchto zběhů, kteří čekají na rozkaz, aby nás mohli napadnout. Spíme vstoje, kleče. Hlídkování máme tolik, že na spánek zbývají jen dvě hodiny denně. Poplach střídá poplach, to napětí a nervozita jsou strašné, snad se z toho někteří nezblázníme.
Nevíme, kdy to začne, snad 27. září, jak jsem se dozvěděl, snad dříve, lepší by to bylo, kdyby to začlo hned, než být stále v nejistotě. Jsme zde samí finančníci a četníci, vojsko žádné, je nás málo a posila nejde. Vím určitě již dnes, že se odtud nedostanu, dojde-li k něčemu. Jsme obětní beránci, vydaní napospas těm, kteří nás chtějí napadnout.
Těší nás však pomyšlení, že svými životy vykoupíme Vás ve vnitrozemí. Strach nemám ani já, ani moji kamarádi a stane-li se něco, buďte na mne hrdi, že jsem padl pro naši drahou vlast a neplačte pro mne, o to jediné Vás prosím v podvečer mého života. Jsem rád, že jsem Vám tento dopis neposlal hned a nepostrašil Vás. Pomyšlení, že žijete ve strachu o mě, ztěžovalo by mi mou poslední chvíli.
Padnu-li, pak bude-li to možné, splňte moje poslední přání, které jsem Vám napsal. Tebe, maminko, líbám na čelo a loučím se s Tebou. Měl jsem Tě strašně rád a promiň mi chvilky, kdy jsem Tě zlobil. Milice, buď hodná, ať je z Tebe pořádné děvče, udělej rodičům radost a vynahraď jim mne. Neopusť je ve stáří, jsou oba dobráci. Nebuď trucovitá ani svéhlavá, neměl bych v hrobě pokoj. Vy, taťko, mějte se také dobře, měl jsem Vás rád jako vlastního tátu, snad jsem Vám to nedával najevo, ale v srdci to bylo. Staral jste se o mě, pokud jsem byl mladý, nikdy jsem na to nezapomněl, a proto Vám tisknu ruku po chlapsku.
Pozdravujte také celou naši přízeň a spolužáky. Najdete-li Grétu a bude-li chtít, vezměte ji k sobě. Ona je dobrá, měla mě ráda a doma nemá med, snad Vám bude jednou dobrá. Líbám Vás ještě jednou a čekám svůj osud z rukou nejvyššího velitele.
Váš Slávek


Dopis Vítězslava Hofírka, adresovaný rodičům a sestře do Řícmanic, je datován dnem 18. září 1938. Mladý finančník byl původně pohřben s ostatními pěti liptaňskými zavražděnými v Leobschütz (Hlubčice) v Pruském Slezku. Protože se v jednom z dopisů rodičům mladý finančník vyjádřil, že by ho „slezská země tížila“, došlo v srpnu 1939 z iniciativy pí. Hofírkové a Slávkovy dívky Gréty (německé národnosti) k převozu Hofírkových ostatků z německého území a k jejich důstojnému pohřbení v rodné obci (viz dobový snímek).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Vidnava, vyjednávání s nepřítelem (Slezsko)
22. září 1938


Jednou z razantně napadených jednotek SOS ve Slezsku byla i četa v obci Vidnava, kde henleinovci zavraždili inspektora finanční stráže Josefa Nováka a dozorce Františka Pospíšila. Tato tragédie je zvláštní i tím, že si starý legionář Josef Novák svou smrt předpověděl již večer 21. září 1938... „Víš Oldo, já jsem dnes vůbec nespal,“ vzpomínal po válce na osudný předvečer smrti Novákův zástupce vrchní respicient Oldřich Hill, „to mi řekl Josef s tím, ze si v noci prošel celý svůj život od mládí do dnešního dne, protože byl přesvědčen, že další den již nepřežije. Vymlouval jsem mu to, ale nic naplat. Dal mi pokyny pro manželku v Místku i oznámil přání, že chce být pochován ve svém rodišti. Byl prý několikrát v nebezpečném boji za války, ale nikdy jej myšlenka na smrt nenapadla...“
Ve čtvrtek 22. září 1938 kolem poledne zaplavil hraniční přechod u Schubertskrosse dav henleinovců, přišlých z Pruska. Několik ozbrojených ordnerů přelezlo betonovou uzávěru na hranici a vtrhlo do celnice. Velmi snadno přemohli hlídku SOS a odzbrojili ji, protože do poslední chvíle brněnský zemský úřad nařizoval zůstat na místě a nepoužívat zbraně! Odzbrojené hlídce se však podařilo uniknout a varovat družstvo SOS na jeho stanovišti. Přes veškerá varování vyrazil na motocyklu k přechodu vyjednávat s henleinovci inspektor finanční stráže Josef Novák v doprovodu dozorce Františka Pospíšila.
Henleinovci však měli tradičně o čestném jednání své vlastní svérázné představy. Záhy se ozvaly u celnice výstřely a výbuch ručního granátu. Dav několika set zfanatizovaných henleinovců se střetl s dvěma muži ve finančnických uniformách. První byl zasažen inspektor Novák, kterého na zemi ležícího sudeťáčtí fanatici dobili. Stejně skončil i František Pospíšil. Dříve však než padl, hodil ještě mezi Novákovy vrahy granát, který několik z nich zranil, snad i zabil.

(Zdroj: Jaroslav Beneš: Stráž obrany státu 1936–1939)

insp. II. tř. fin. stráže Josef NOVÁK
Narozen 18. května 1898 v obci Spojily (okr. Pardubice), bývalý příslušník 33. pluku italských legií, zavražděn 22. září 1938 při vyjednávání s davem henleinovců ve Vidnavě.

doz. fin. stráže František POSPÍŠIL
Narozen 2. července 1914, padl 22. září 1938 společně s insp. Novákem při vyjednávání u vidnavské pošty, pohřben ve Vidnavě.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Nové Vilémovice, okres Jeseník
22. září 1938


Oddělení fin. stráže v Nových Vilémovicích u Javorníku v okrese Jeseník bylo umístěno v domku čp. 46 v dolní části obce. Čtyři finančníci byli ubytováni v podnájmu u německých rodin, ostatní bydleli přímo v budově oddělení, která tak sloužila i jako kasárna. Dne 22. září se místní henleinovci rozhodli odzbrojit místní posádku finanční stráže. V obecní kronice byly popsány okolnosti přepadu oddělení: „Při odzbrojení se ve zdejší obci u budovy kasáren čp. 46 odehrál urputný boj. Financi byli dobře vyzbrojeni puškami, revolvery a ručními granáty. Tři ze zdejších obyvatel byli těžce zraněni a museli být dopraveni do nemocnice.“ Posádka šesti přítomných finančníků se nakonec vzdala přesile. Hluk boje přilákal množství zvědavců a po obsazení oddělení fin. stráže se shromáždil v dolní části Nových Vilémovic početný dav. Po prohledání budovy henleinovci zjistili, že část místní posádky chybí a vydali se je hledat do soukromých bytů. Tak byl ve středu obce v blízkosti křižovatky obklíčen a bezvýsledně prohledán dům Menzelových, kde v podnájmu bydlel dozorce Budín. Poté se ozbrojený dav vydal směrem ke státní hranici. Po několika stech metrech se povstalci střetli s hlídkou finančníků Gebauera a Majzlíka ze sousedního oddělení Švarcberg, kteří netušili, že jejich kolegové z Nových Vilémovic byli právě zajati. Henleinovci, kteří byli ve velké přesile, se rozvinuli a snažili se finančníky přimět, aby se vzdali. Křičeli na ně, že posádka Vilémovic je již odzbrojena; Gebauer s Majzlíkem to zřejmě považovali za lest a odmítali se vzdát. Ve velmi vypjaté situaci zazněl výstřel, zřejmě ze strany napadených. Němci odpověděli salvou; jedna z kulek smrtelně zranila doz. Stanislava Majzlíka. V nastalém zmatku se druhému členu hlídky podařilo uprchnout.
Tělo mrtvého bylo nejdřív dopraveno do místní márnice. Následující den, 23. září, však byla vyhlášena mobilizace a většina německých obyvatel Vilémovic z obav před represemi za zabití příslušníka finanční stráže uprchla přes hranice. Kompromitující tělo „nešťastného finance“ bylo odvlečeno a zahrabáno v lese. Teprve po okupaci čsl. pohraničí Německem v říjnu 1938 byly Majzlíkovy ostatky vykopány a pohřbeny na obecním hřbitově. Po válce bylo tělo znovu exhumováno a pohřbeno s vojenskými poctami. K slavnostnímu odhalení desky na místě tragédie došlo za hojné účasti příslušníků fin. stráže i široké veřejnosti dne 19. září 1948.

doz. fin. stráže Stanislav MAJZLÍK
Narozen r. 1909 v obci Čejkovice (okr. Hodonín), zařazen na odd. fin. stráže Švarcberg, padl 22. září 1938 v obci Nové Vilémovice
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Broumov (okres Tachov)
28. září 1938


Josef Minář byl 27. 9. 1938 ve věku 30 let při obraně úřadu finanční stráže v Broumově postřelen a následně ubit.

76 příslušníků finanční stráže, 84 celníků a 187 vojenských záložníků z praporu SOS Stříbro obsadilo v květnu 1938 úsek státních hranic od Broumova až po rozlehlý obvod oddělení FS Rozvadov. Dlouhé týdny vyčerpávající pohotovosti vyústily 12. září 1938 v henleinovský pokus o puč. Broumov však henleinovci přepadli až v ranních hodinách 27. 9. 1938. Hlášení státního policejního úřadu v Mariánských Lázních uvádí čas 5.15 hod. Cílem útoku početného oddílu Freikorpsu, který údajně vedl nadporučík čs. armády v záloze henleinovec Schneider, byly budovy celního úřadu, oddělení FS a polní stanoviště místní jednotky SOS. Na třech místech v obci se tak postupně rozpoutaly přestřelky. První úspěch zaznamenali útočníci při útoku na bojové stanoviště SOS, kde po ústupu jednotky SOS ukořistili asi 2000 nábojů, kulomet a 60 granátů. Ve stejnou dobu již další skupiny Freikorpsu útočily na západní okraj obce, na budovu celního úřadu, kterou bránili se dvěma vojáky respicient Josef Minář a dozorce Rudolf Říha. Na opačné straně obce proti oddělení FS útočila další skupina Freikorpsu. Posádku zde tvořili pouze dva finančníci: správce oddělení vrchní respicient Josef Kopfstein a dozorce Jan Brabec. Při útoku byl střepinami granátu zraněn vrchní respicient Kopfstein. Celnice se zatím bránila bez ztrát. Dozorci Říhovi se podařilo na počátku boje dovolat pro posilu do Chodové Plané. Ta asi po třiceti minutách dorazila i s obrněným autem, ale za tuto velice krátkou dobu se zatím odehrála před broumovskou celnicí jedna z dalších tragédií pohraničí oněch dní.

Místní henleinovci dokázali, že jejich čmárání hákových křížů na silnici a po stromech, časté schůze a tajné porady pod vedením lesníka Schneidera či hnojení pole tak, aby vzrůstající obilí rychleji rostlo ve tvaru hákového kříže, nebyly jen bezzubým provokováním a vzýváním vítězství nacismu. Chtěli se pro ně angažovat nesmlouvavým bojem proti hrstce broumovských hraničářů.

Boj u celnice sílil, její posádka netušila, že se již posila blíží. Finančník J. Minář vyskakuje z okna a pokouší se přeběhnout přes silnici. Zbytek posádky se o stejnou akci již nepokusí, protože se J. Minář dostal na mušku jednomu z ukrytých střelců, kteří dosud nezasáhli do boje. Padá zasažen na silnici s průstřelem plic. Umírajícího henleinovci záhy dobíjí pažbami, ačkoliv je přihlížející ženy z obce upozorňují na to, že raněný respicient je otcem čtyřleté dcery a ročního syna. Pro nacistické fanatiky, ještě před nedávnem obyčejné venkovany, to však nic neznamená.

Po příjezdu vojenské posily však jejich bojovnost rychle opadne a uprchnou za hranice. Kdysi chodská hranice má tak po staletích opět svého mrtvého obránce.

Zdroj: Petr Staněk a Jiří Krutina, 2014, Vědomí národa

Stejná událost popsaná v dobových zdrojích

Bylo to 26. září 1938, přišel jsem na celnici vystřídat v 19 hodin respicienta Mináře a současně přišli tři vojáci jako naše posila. Poslouchali jsme ještě večer rádio a dlouho do noci hovořili, o čem tehdy hovořit bylo nutno. Kolega Minář byl rád, že před týdnem napsal domů dopis, kde se rozloučil s ženou a žádal ji, aby za něj měla ráda děti, kdyby se něco stalo. Ve 22 hodin odešel ulehnout ve služebních šatech. Uzavřel jsem na klíč přední i zadní domovní dveře a okenice. Vojáci odešli na půdu, odkud byl rozhled po okolí. Sám jsem si ulehl na zem pod telefon.
V pět hodin ráno 27. září přiběhl vojín z půdy a hlásil, že k celnici se blíží podezřelé postavy. Vzbudili jsme ihned kolegu Mináře a spěchali jsme na půdu, abychom se podívali, oč jde. Sotva jsme vyběhli na půdu, byly do zadních dveří hozeny první granáty. Seběhl jsem dolů a telefonoval jsem, že celní úřad je přepaden. Protože ordneři již zahájili prudký útok, uchýlili jsme se já, respicient Minář a jeden z vojínů do kuchyně, odkud jsme z předsíňky proti dveřím zahájili obranu. Ordneři však vyrazili dveře a dostali se na chodbu, takže jsme ustoupili až do ložnice. V tu dobu jsme mysleli, že jde o skutečnou válku. Ze všech stran se ozývaly strašné rány. Současně bylo přepadeno oddělení fin. stráže ve vesnici a naše družstvo SOS v lese.

Kolega Minář se chtěl pro svoji rodinu zachránit a když palba utichla, vyskočil s jedním vojínem oknem. Varoval jsem jej, aby se kryl za zdmi. Chtěl jsem i já skočiti oknem, ale když palba znovu zesílila, rozhodnul jsem se zůstat. Vojín prchal k lesu a resp. Minář dolů po silnici do vsi. Od té doby až do sedmi hodin ráno jsem prožíval hotové peklo. Náboje jsem neměl již žádné, kdežto ordneři uloupili u našeho družstva v lese asi 2000 nábojů, kulomet (zbraň selhala po třech výstřelech a družstvo SOS poté muselo ustoupit bojem na Kyjov) a 60 granátů, které postupně vyházeli na celní úřad.
Myslel jsem, že se kolega Minář zachránil. Avšak jaké bylo překvapení, když nás osvobodila telefonem přivolaná vojenská posila z Tachova a jeden z vojáků hlásil, že u silnice leží jeden zastřelený příslušník finanční stráže. Tak začal ještě v době míru teror v našem pohraničí. Začátek konců Říše, která zapálila celý svět a sama skončila v sutinách.
(zdroj: doz. fin. stráže Rudolf Říha)

resp. fin. stráže cel. úřadu Josef MINÁŘ
Narozen 16. října 1905 ve Vítějevsi (okr. Polička), zařazen u celního úřadu v Broumově u Mariánských Lázní, padl tamtéž 27. září 1938
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Ráje a Německá Lutyně
30.9.1938 - 1.10.1938

O tom, že Poláci se nebáli ani avízovaného krveprolití a po vzoru henleinovských bojůvek začali po Mnichovské dohodě útočit na česká pohraniční družstva a na české jednotky, svědčí i napadení družstev československé Stráže obrany státu, k nimž v noci z 30. září na 1. října opakovaně došlo v úseku česko-polské hranice mezi obcemi Ráje a Německá Lutyně. Na objekty družstva umístěného u Dvoru Bezdingu v Německé Lutyni začal někdo po deváté večer pálit z pistolí i z těžkého a lehkého kulometu a střelba trvala až do půl páté ráno. Posádka palbu opětovala a podařilo se jí útok odvrátit. "Útočníci používají k přechodu řeky Olzy splavu a brodu v místech se nalézajícího," uváděli později v hlášení napadení vojáci. Další útok na jiné družstvo v daném prostoru začal 1. října hodinu a tři čtvrtě po půlnoci. Asi osm útočníků začalo pálit na dozorce Jaroslava Odehnala, který držel hlídku. Odehnal se začal spolu s s dalším členem stráže Aloisem Jonášem bránit střelbou, Jonáš vypálil asi 15 ran z lehkého kulometu. Útočníci tak po čtvrthodině utekli.
http://www.dotyk.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Československá Republika“