Slovenský štát_1939 - 1945

Legie, První republika, politika, okupace, rozpad ČSR, Protektorát,Slovenský štát, odboj, partyzáni, SNP.
Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Ztráty slovenské armády od 22.června 1941 do 31.března 1944

Lidské ztráty
1235 mrtvých (50 důstojníků, 43 poddůstojníků, 1142 mužstvo)
3198 raněných (93 důstojníků, 155 poddůstojníků, 2950 mužstvo)
2243 pohřešovaných (36 důstojníků, 49 poddůstojníků, 2158 mužstvo)
294 zajatých (7 důstojníků, 4 poddůstojníci, 283 mužstvo)

Materiálové ztráty
puška vz. 24.....................................8052 ks
pistole vz. 24....................................4642 ks
pistole vz. 22........................................51 ks
lehký kulomet vz. 26...........................322 ks
těžký kulomet vz. 24...........................100 ks
37mm protitankový kanon vz. 34...........40 ks
20mm protiletadlové dělo......................44 ks
88mm protiletadlový kanon.....................8 ks
50mm minomet.....................................42 ks
80mm minomet.....................................17 ks
105mm kanon vz. 35...............................5 ks
100mm houfnice vz. 30............................6 ks
100mm houfnice vz. 14/19......................41 ks
105mm houfnice leFH.18.........................40 ks
75mm horský kanon vz. 15.....................28 ks
motocykl..............................................250 ks
osobní automobil...................................360 ks
nákladní automobil...............................1200 ks
obrněný automobil OA vz. 30.....................4 ks
lehký tank LT-35.......................................3 ks
lehký tank LT-38.......................................8 ks
lehký tank LT-40.......................................4 ks
stíhací letoun Avia B.534..........................22 ks
pozorovací letoun Letov Š.328..................13 ks
stíhací letoun Bf 109 (všechny typy)..........32 ks

Zdroje:
Slovenská armáda 1939-1945 -Kliment, nakládal - 2003
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
M1A2 Abrams
podporučík
podporučík
Příspěvky: 657
Registrován: 10/8/2005, 21:34

Příspěvek od M1A2 Abrams »

kacermiroslav píše:Pokud tedy tomu správně rozumím, muselo by Německo požádat Slovensko o účast na Polské kampani. Stalo se tak, nebo tuto vojenskou pomoc nabídlo Slovensko samo?
"Zmluva o ochrannom pomere Nemeckou risou a Slovenskym statom (18.3.1939)
(...)

Clanok 3
Slovenska vlada bude svoje vojenske sily organizovat v uzkej zhode s nemeckou brannou mocou.

Clanok 4
Primerane ochrannemu pasmu dohodnutemu pomeru bude slovenska vlada viest svoju zahranicnu politiku v uzkej zhode s nemeckou vladou.
(...)"

Nemecko nemuselo o Slovensko nic zadat, podle zneni smlouvy bylo jasne, ze kdyz jde o region vychodni fronty Slovenska armada se ucastni nemeckeho tazeni. V pripade Polska to bylo samozrejmosti, jelikoz Slovensko tvorilo jizni kridlo. A nemecke odobreni madarske invaze v breznu 1939 bylo slusnou zaminkou aby MNO odsouhlasilo ucast slovenskych jednotek.
Entropia uzavretého termodynamického systému musí vzrastať. :-?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Nemáš někde celé změní této spojenecké Slovensko - Německé smlouvy? Dá se znění této smlouvy vztáhnout i na účast při útoku na SSSR?

Celé znění je ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=64744#64744
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 18/8/2009, 16:43, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
M1A2 Abrams
podporučík
podporučík
Příspěvky: 657
Registrován: 10/8/2005, 21:34

Příspěvek od M1A2 Abrams »

kacermiroslav píše:Nemáš někde celé změní této spojenecké Slovensko - Německé smlouvy? Dá se znění této smlouvy vztáhnout i na účast při útoku na SSSR?
Jelikoz Nemci pozadovali vyslani bojovych jednotek po vsech svych spojencich (i o od "neutralneho" Spanelska) pak Clanok 3 se vstahuje aj na valku proti SSSR.
Plne zneni mam, jen v jinem bydlisti. Predtim jsem si napsal poznamkovite obsah smlouvy ( Clanok 3 a 4 je doslovne prepsan), Clanky 1 a 2 jsou o Nemecke ochrane a nezavislosti Slovenska a o Schutzzone jako o slovenskem uzemi pod spravou Nemcu - nemecke osoby podlehali nemeckemu soudnictvu.
Clanok 5 je o platnosti smlouvy - 25 let.
Neni to dlouha smlouva.
Entropia uzavretého termodynamického systému musí vzrastať. :-?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Někde jsem četl, že Němci účast na tažení proti SSSR nijak nevyžadovali po svých spojencích. Tedy aspoň pokud vím, tak například Maďarsko se zúčastnilo tažení, aniž by jej o to Berlín požádal. Samozřejmě, když se přestalo dařit, tak sháněli a nutili do boje na východní frontě každého svého spojence včetně "dobrovolníků" ze Španělska, Holandska, Francie, Norska...atd.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
M1A2 Abrams
podporučík
podporučík
Příspěvky: 657
Registrován: 10/8/2005, 21:34

Příspěvek od M1A2 Abrams »

madarsko vstoupilo pod zaminkou bombardovani Kosic (udajne) sovetskymi letadly.
Entropia uzavretého termodynamického systému musí vzrastať. :-?
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Bombardována byl Kassa, Maďarům se by se asi název Košice moc nelíbil :D

Prý to byla neoznačená letadla, na webu Košic je přímo psané, že šlo o německé a maďarské letectvo..
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

KačerMiroslav: Někde jsem četl, že Němci účast na tažení proti SSSR nijak nevyžadovali po svých spojencích. Tedy aspoň pokud vím, tak například Maďarsko se zúčastnilo tažení, aniž by jej o to Berlín požádal...
No právě já sem zase čtl, že Maďarsko bylo víceméně přinuceno. Spíš dobrovolně se teda zúčastnilo bojů v Jugoslávii, se kterou měli nevyřízené územní spory, ale do Ruska se jim nějak moc nechtělo, protože řadový občan ani nevěděl, proč tam musí jít. Podobně na tom bylo Rumunsko, které se aktivně téměř samo od sebe účastnilo prvních bojů, ve kterých získali své vlastní území zpět od SSSR. Dál se jim ale moc nechtělo, ale byli už zataženi až po uši. Co bylo v pozdějších bojích, to už byloa jasné německé ultimátum, buď budete s nama, nebo vás taky zabereme (a to se později stalo v Maďarsku).
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

A Fínsko sa zapojilo až po nálete na Helsinky.
Aj keby to v Košiciach boli Rusi tak sa to dá pochopiť že zablúdili ale či sa dá zablúdiť do Fínska? Nezdá sa vám to ako zbytočné prirábanie si problémov?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Účast jednotlivých neNěmeckých států na Barbarosse by vyžadovala rozebrat každý stát zvlášť, což je nelehký úkol a dneska se dá asi i těžko chápat pohnutky vlád těchto zemí, proč se k Němcům přidali. Zkusím to tedy aspoň ve zkratce rozebrat.

Finsko
Prakticky nejsilnější, co se počtu vojáků týče, spojenec Německa. Do bojů nasadl na 530.000 mužů. Jejich boj po boku Německa se dá pochopit. Po Zimní válce prostě jen chtěli získat zpět co jim SSSR sebral. Ostatně po dosažení svých původních hranic s nimi Němci prakticky nic nezmohli a tak severní 200.000 armáda musela na Leningrad sama.

Slovensko
Do bojů se zapojilo s rychlou divizí, která byla v krátké době posílena až na 55.000 vojáků. Slovensko bylo do války zataženo svými politiky, ovšem těžko říct, jestli jen proto, aby se zavděčili Hitlerovi, nebo očekávali nějaké zisky, nebo v souladu se smlouvou uzavřenou v březnu 1939 s Německem.

Rumunsko
Nasadilo do bojů na 500.000 mužů a jejich prioritou bylo získat znovu zpět ztracená území, o která v nedávné době přišla. Jejich zájem o tato území se dá chápat, i když na druhou stranu věděli, že je Německo klidně hodí přes palubu (viz. dělení Rumunska, kdy velká jeho část připadla se souhlasem Německa, Maďarsku). Dalších bojů se ale podle mě účastnit snad nemuseli, protože pro Němce měli strategický význam jako partner, který vlastní ropná pole. I když je asi jasné, že v takovém případě by jim Hitler pohrozil, že jejich území obsadí (ovšem co by na to řekli generálové, kdyby měla i jen na čas vzniknout další fronta).

Itálie
Ta nasadila v úvodu Barbarossy 62.000 vojáků. Toto množství se postupně zvýšilo o pár let později až na 250.000 vojáků. V případě Itálie se nejednalo o nic jiného, než splacení dluhu za vše, z čeho je Němci na Balkáně a v Africe vytáhli.

Maďarsko
Nasadilo v počáteční fázi Barbarossy 25.000 vojáků. Někde jsem četl, že Maďarsko šlo do války na vlastní pěst. Byl to tradiční Německý spojenec proti Malé Dohodě (Jugoslávie, Rumunsko, Československo) a jelikož to byl jediný spojenec, který s Německem vydržel do konce, tak bych řekl, že jejich snahou byla kořist.

Španělsko
Tzv Modrá divize o síle 18.000 vojáků, byla dobrovolnickou složkou. Tou se Franco snažil aspoň trošku poděkovat Hitlrovi za jeho aktivní pomoc ve Španělské občanské válce. Ovšem to bylo pro Hitlera žalostně málo, protože měl zálusk na Gibraltar a španělské atlantické pobřeží, ale ať dělal co dělal, nepodařilo se mu Španělsko zatáhnout do války. Proto tam fašistický systém (diktátor Franco) vydržel až do roku 1975.

Chorvatsko
Loutkově ustanovený stát na troskách Jugoslávie postavil v první fázi operace Barbarossa na straně Němcu tzv. Chorvatskou legii o síle 8.000 mužů. Předpokládám, že účast Chorvatů na Východní frontě byla opět něco podobného jako v dnešní době účast států NATO v jednotlivých zharaničních misích.
ObrázekObrázekObrázek
Buhel
desátník
desátník
Příspěvky: 47
Registrován: 27/12/2008, 20:26

Příspěvek od Buhel »

Slovenská účast byla celkem rozsáhlá.


„Slovenská armáda splní v tomto boji
odkaz slávneho generála Štefánika, do ostatného dychu verného
bojovníka za práva národa, ktorý ešte roku 1918 v Sibíri s hŕstkou
oddaných mu slovenských dobrovoľníkov chcel organizovať
veľkolepý pochod proti boľševickým rozvratníkom, ktorí v Rusku
uchvátili moc... Nejde tu o boj proti ruskému národ – ani proti
Slovanstvu. Takýmito heslami operujú len zločinní nepriatelia
národa a štátu, ktorí sa usilujú šíriť rozvrat a chceli by nás vohnať
do záhuby. V tomto boji, ktorého výsledok je jasný, nájde v novej
Európe budúcnosť aj ruský národ.“


Už 22.června je organizována "Rychlá skupina"(motorizovaný pěš prapor,motorizovaný pěší oddíl,jezdecký oddíl,2 protitankové roty,2 tankové roty).Ta se zapojuje do bojů v rámci německé skupiny armád Jih.
Během léta je zesílena na brigádu a později na divizi.
Ta se účastní bitvy u Kyjeva,zimu 41/42 stráví u Azovského moře.
Rok 1942 se pro Rychlou divizi nese ve znamení tvrdých bojů.Dobývá Rostov na Donu,účastní se bojů na Kavkaze.Později je stažena na Krym,reorganizována na 1.pěší divizi a použita jako strážní a stavební útvar.
Po sovětsém průlomu u Melitopolu na podzim 1943 utrpí těžké stráty(což je později vykládno jako hromadá dezerce).Následně je oěpr reorganizována na 1.technickou divizi a přesunuta do severní Itálie.

Dalším slovenským svazkem na východní frontě byla "Zajišťovací divize" vytvořená na podzim 1941.
Ta sloužila na severní Ukrajině a v jižním Bělorusku jako týlový útvar.
Zde se její vojáci celkem často účastnili represí proti místmu obyvatelstvu(v rámci "protipartyzánského" boje) a likvidace místního židovského obyvatelstva(strážní a odpravní úkoly na podporu němekcch jednotek).
V roce 1943 byla reorganizována na 2.technickou divizi a přesunuta do severní Itálie.

Slovenská vojska v Itálii byla nasazena k strážní službě.Vzhledem k častým dezercím byla postupně odzbrojována.Jjeich působení na německé straně skončilo hromadným přechodem k spojeneckým vojskům.

Tažení proti SSSR se účastnilo rovněž slovenské letectvo v síle 2 stíhacích a 1 pozorovací perutě.
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

Kde by sme vzali 2 stíhacie perute? Boli to dve stíhacie a tri pozorovacie letky z toho jedna nasadená na spojovacie účely.
Celkom 39 B - 534, 30 Š-328 a po jednom kuse E- 241, E-39, Ab-101, A-100, SB-3 (ukoristený ), Be-555
Naposledy upravil(a) Hektor dne 15/1/2009, 13:39, celkem upraveno 1 x.
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

Mohol by mi niekto vysvetliť ten počet Slovenských vojakov? 60 000 je veľa
mne vychádza maximálne 18 000 v dvoch peších divíziách a rýchlej brigáde + personál VZ.
Uživatelský avatar
Ramon
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 432
Registrován: 18/9/2007, 17:30
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ramon »

Tak Polní sbor (2 divize a další jednotky) měl mít asi 50 000 mužů. Rychlá skupina měla asi 2000 mužů. Celkem tedy bylo nasazeno přes 52 000 mužů. Pak se reorganizovalo - vznikla Rychlá brigáda. Později z Polního sboru a Rychlé brigády vznikla Zajišťovací divize a Rychlá divize. Obě divize měly dohromady přes 16 000 mužů, přes 35 000 mužů bylo posláno domů.
Obrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

3175
Jak se postupně seznamuji s celým spektrem článků na Palbě, dorazil jsem až sem. Prvotní práce kačeramiroslava je souhrnná a faktograficky poměrně přesná a tím i zajímavá. Pan michan ji pokritizoval – důvody uvedl a je potřeba je respektovat. Mě osobně se práce líbí. Ale je pravda, že ji chápu jako piloťák k práci, která by zabrala asi výrazně více času.

Nejzajímavější část, tedy vznik SNP a rozehrání této nejzajímavější partie novodobých slovenských dějin si však zcela jistě zaslouží trochu hlubší rozbor. Takže jsem využil toho, že jsem na Slovensku svého času studoval a pustil jsem se do toho.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Snad se shodneme na tom, že SNP a hlavně jeho průběh byl vlastně vojenský průšvih. Nic, co bylo potřeba pro jeho zdárný průběh nebylo splněno a navíc velení Rudé armády nacházející se v oblasti předpokládaného a nakonec i skutečného útoku považovalo pokus zaútočit na Slovenské území přes Karpaty za vyslovenou hloupost. Pokusím tedy o rozbor všeho co se dělo v té vypjaté době.

Jako první se podíváme na předpokládaného hlavního spojence.

Rudá armáda z 1. září 1944 byla jiná armáda než 21.června 1941. Měla za sebou více než tři roky mimořádně kruté války. Války jakou svět do té doby neviděl. Její velitelé v této době byli zkušení, houževnatí a věděli jak se vyhrává boj. A věděli to i jejich vojáci. Ruský voják je fenomén se kterým si možná jednou historici dají práci a já si potom s potěšením přečtu na co přijdou. Dál je potřeba vidět, že její složení bylo jiné než na začátku války. Ta původní armáda zanikla téměř z 80 % v prvních 6 měsících války. Zde bojovali jiní lidé z tvrdě získanými zkušenostmi. Navíc se to málo prezentuje ale i této armádě už docházeli lidé. Je to divné a nezvyklé ale je to tak.

Jak Grečko, tak hlavně Moskalenko věděli co je čeká. Moskalenko více, jako řadový praporčík v Karpatech bojoval za I.SV za Brusilovovi ofenzivy. Moskalenko byl velitel zkušený v obraně i v útoku. Jeho bojový účet je impozantní: velel několikrát vševojskovým armádám, velel i tankové armádě - byl to on a jeho vojáci z 1. tankové armády kdo v červenci 42 přibrzdily Paulusovu šestou armádu a její doprovod 4. tankovou Hothovu u Donu. Byl to on a jeho 1.výsadková armáda, kdo v září 42 zahájily od severu útok na útočné formace wehrmachtu zastavili alespoň na chvíli útok na Stalingrad. A mezi námi jeho odpoutání od nepřítele v červnu toho samého roku s 9.armádou a jeho úžasný manévr, kdy dokázal celou armádu včetně těžkých zbraní vyvést z obklíčení, ustoupit s ní 470 kilometrů a zaujmout pevné postavení na Donu je ukázka dokonale zvládnuté ústupové operace. Jediný kdo něco takového dokázal na druhé straně byl Rommel. Ten dokázal skvěle útočit ale když mu hrozilo zničení dokázal i zmizet tak, že z toho nakonec vítězní Britové ani neměli radost. Na Dukle velel 38. armádě.

Na druhou stranu to byl velitel typu Koněva. Nekompromisní, a k vlastním vojákům - pokud se neděly věci podle jeho pokynů - vysloveně krutý. Je neoddiskutovatelná pravda, že jeho ztráty na vojácích byly - i na poměry v Rudé armádě obvyklé - vysoké.
Co se týká tohoto velitele možná bys dokázal najít knihu: Na jihozápadním směru. Je to jeho vzpomínková kniha a i když je poplatná své době je zde hodně zajímavých informací a také cenných postřehů směrem k německé armádě.

Grečko a jeho 1. gardová armáda na tom byly podobně. Grečko napsal po válce knihu Přes Karpaty ale je to nekonečný souhrn čísel hodin a dat. Chybí tomu myšlenka, hodnocení a vlastní pohled. Jakoby jen opsal operační plány a hlášení. Tolik k hlavním aktérům na sovětské straně.

Jako další se pak podíváme na dění a myšlení na Slovensku.

O přípravách povstání na Slovensku věděli Sověti dlouho dopředu. Během návštěvy v prosinci 1943 informoval prezident E. Beneš o možnosti povstání a již tehdy byla ve hře i nouzová varianta – bez ohledu na stav příprav vypukne povstání v případě, že německá vojska začnou obsazovat území Slovenského státu. Dne 29.7.1944 pak společná schůze Slovenské národní rady a Vojenského ústředí projednala podrobný plán povstání, který opět zahrnoval dvě alternativy jeho zahájení:
a) na rozkaz SNR ve vhodném okamžiku,
b) bez ohledu na stupeň připravenosti v případě obsazování Slovenska německou armádou

V plánech povstání připadla důležitá úloha dvěma divizím, které se na východním Slovensku podílely na vybudování karpatského obranného pásma. Tyto divize byly nejlépe vyzbrojenou a vystrojenou částí slovenské armády a byly složené z vojáků s frontovou zkušeností. V rozhodujícím okamžiku měly vytvořit v obraně mezeru, kterou by Rudá armáda pronikla přes Karpaty na Slovensko a do Podunajské nížiny. Úspěch předpokládal dobrou koordinaci vojsk na obou stranách fronty.

I přes jednání s delegací zůstal postoj sovětských vojenských kruhů k plánovanému povstání i nadále skeptický – nevěřili totiž dvěma základním věcem:

A. nevěřili v reálnou bojovou způsobilost obou slovenských divizí

B. nevěřili tomu, že Slováci jako národ opravdu cítí potřebu proti německému spojenci skutečně povstat. Navíc to byli pragmatici - věděli kdo se jim v Karpatech postaví do cesty. Na počátku září to byly tyto německé svazky stojící proti sovětské 38. armádě:
- jednotky německého XXIV. Panzer Korps / 1. Panzer Armee (velitel Generaloberst Gotthard Heinrici), konkrétně 208. a 68. Infanteriedivision.
- částečně zde do bojů zasáhla také 545. Grenadier Division / XI. SS Armee Korps / 17. Armee. Obě dvě armády podléhaly velení Heeresgruppe "Nordukraine"

Tato skepse se přetavila v rozpor mezi jasnou nechuť útočit přes Karpaty a tím co prováděli propagandisticky. Moskevský rozhlas neustále burcoval polský, slovenský i český lid do ozbrojeného boje a podobnou agitací se v okupovaných zemích zabývaly i četné výsadky, v praxi nebylo učiněno nic pro vojenské využití případného povstání. To se stalo v srpnu osudným povstalecké Varšavě. Podobná situace nastala i ve slovenském případě. O obsahu jednání s delegací SNR bylo informováno velení 4. ukrajinského frontu (zcela nedávno vytvořeného z levého křídla 1. UF). Úkolem frontu bylo 28. srpna zaútočit na Karpaty a osvobodit Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Žádný koordinační orgán pro vojenskou spolupráci s povstalci však vytvořen nebyl. Sověti nevěřili nikomu, často i oprávněně. Možná by se o jeho organizaci pokusili, ale nedočkaví komunisté na Slovensku začali bez jakéhokoliv rozumného plánu doslova do písmene blbnout.

Koncem srpna však události nabraly nový směr – v Rumunsku došlo 23. srpna k převratu a vojska 2. a 3. UF proudila takřka bez odporu na Balkán. Pro Rudou armádu bylo zbytečně riskantní útočit proti nepříteli dobře opevněnému v horském terénu, když bylo možné překročit karpatský masiv za mnohem příznivějších podmínek v rumunském prostoru. Plánovaný útok 4. UF byl zrušen a jeho armády uvedeny do relativního klidu a vyčerpaná vojska se začala reorganizovat.

Toto vše spolu s nekontrolovatelným nárůstem partyzánských aktivit uspíšily příchod německých okupantů. Oba faktory byly úzce provázány – selhání Rumunů vyvolávalo přirozené obavy z dominového efektu a nedostatečné zákroky slovenských ozbrojených sil proti „banditům“ byly z německé strany chápány jako symptomy takového krizového vývoje ve slovenské společnosti. 28. srpna oznámil německý velvyslanec prezidentu Tisovi, že na Slovensko bude vyslána německá armáda „k ochraně německých životů a k likvidaci partyzánů.“

Záminku jim dala až imbecilní živelnost kroků, které pod tlakem komunistů začali partyzáni a vojáci dělat. Dne 27. 8. 1944 byla v Turčianskom Sv. Martine pod záminkou ochrany před partyzány zadržena německá vojenská mise plk. Otta, jež se vracela z Rumunska. Když se odmítla podrobit, slovenští vojáci všechny její členy postříleli na nádvoří martinských kasáren. Odhlédneme-li od humanity, byla to hrubá taktická chyba, která Němce rozzuřila. Vlastně se tak dopustili slovenští vojáci zrady a vraždy na svých spojencích.

Jak to bylo s vůlí bránit svoji vlast před nastupujícími okupanty ukazuje to, že ministr obrany Čatloš vyzval slovenské vojáky, aby nekladli německé armádě odpor.
Zhruba v téže době Vojenské ústředí v Banské Bystrici vysílalo zprávu: „Heslo >Začnite s vysťahovaním< platí od 20:00 hodin dnešného dňa“ – dohodnutý signál k povstání. Další den se SNR prohlásila nejvyšším orgánem povstání a vyhlásila všeobecnou mobilizaci. Boj začal, avšak pouze na centrálním Slovensku.

Další vývoj ukázal naprostou oprávněnost obav sovětů z bojeschopnosti a morální způsobilosti obou divizí v Karpatech. Rozkaz k povstání zachytili večer 29.8. i na velitelství východoslovenských divizí v Prešově ale velitelé ponechali své jednotky v nečinnosti.
Velitel divizí, gen. Augustin Malár, dokonce ráno 30.8. odletěl do Bratislavy. Jeho zástupce, plk. Viliam Talský, svolal poradu zasvěcených velitelů (zástupce náčelníka štábu armády pplk. Urban, velitel 1. divize pplk. Markus a několik dalších). Na schůzi se vyjevilo několik závažných nedostatků, především ten, že pro splnění hlavního úkolu, vytvoření průlomu v německé obraně, stále chybí základní předpoklad – koordinace bojové činnosti s Rudou armádou. Bylo rozhodnuto, že

1) náčelník štábu 1. divize, mjr. Polk, odletí 31.8. ke štábu maršála Koněva, aby zajistil útok RA na ráno 2. 9. 1944,

2) současně napadnou obě slovenské divize německou obranu zezadu,

3) ještě předtím, v noci 1.-2.9. odzbrojí všechny německé vojáky v oblasti divizí,

4) pokud Rusové pomoc neposkytnou, divize se přesunou resp. probojují na střední Slovensko.

Porady se nezúčastnil pplk. Husár, který měl v okamžiku povstání převzít velení nad 2. divizí; nad její účastí tak visel otazník. Ke všemu se večer nečekaně ozval z rozhlasu gen. Malár a namísto do útoku zavelel „Čelom späť!“ Podobně jako předchozí den ministr Čatloš, i on teď vyzýval vojáky, aby nekladli odpor: „Na čo nám revolúcia, mládenci? Kto nám čo robí?“ To je jasný postoj: NE!

Právě zde je asi moment kdy povstání ztratilo šanci na úspěch.

V nejdelším bloku se pak podíváme na dění v době kolem klíčového data.

Že je všechno špatně se ukázalo velmi rychle. Odpoledne 1. září velitel 1. ukrajinského frontu, gen. Koněv, přivítal Talského – jakoby velitele 2. divize ve Lvově a o rozmluvě s ním neprodleně telefonicky informoval Stalina, který již dříve obdržel oficiální žádost čs. exilové vlády o pomoc povstalcům. Povstalci už totiž čelili úderům německých okupačních sil a začali prohrávat.

Následující den pak sepsal písemné hlášení, ve kterém načrtl plán karpatsko-dukelské operace. Z dokumentu jasně vyplývá, že Koněv nebyl o možnosti povstání předem informován a plán sestavil rychlou tužkou po setkání s Talským. Jeho plán počítal se zahájením operace 8. září (a byl v tomto bodě dodržen), což bylo skoro o týden později než požadovalo velení východoslovenských divizí. Ale nebylo v tom nic jiného než to, že prostě sovětské divize na boj v horách nebyl vybaveny, byly vyčerpány dlouhými boji. A potřebovali čas na reorganizaci, doplnění materiálu a hlavně bojové stmelení.

Pro obě slovenské divize již bylo pozdě. Krátce po odletu letadel z Prešova začali Němci s odzbrojováním. Ve 14:30 obsadili velitelství armády, aniž by se setkali s odporem. Oproti původním představám to byli naopak slovenští vojáci, které zastihla konfrontace nepřipravené a navíc zbavené nejvyšších důstojníků. Jestliže absence součinnosti bojových akcí byla způsobena neochotou Sovětů, pak absence bojové činnosti na východním Slovensku připadá na vrub slovenskému velení – plán povstání přeci počítal se zahájením boje i bez spolupráce s Rudou armádou. Omlouvám se zde Palbákům ze Slovenska za následující větu ale myslím si, že je hluboce pravdivá. Považuji za nezpochybnitelné, že

SOVĚTI SI JAKO PRVNÍ UVĚDOMILI, ŽE SLOVÁCI JSOU JAKO SPOJENEC K NIČEMU - SLOVÁKŮM TOTIŽ VE VĚTŠINĚ PŘÍPADŮ BYLO JASNÉ, ŽE KONČÍ ZLATÁ DOBA JEJICH EXISTENCE.

Československá reprezentace v Anglii i v SSSR přeceňovala mnohonásobně touhu Slováků po společném státu. Ta byla skoro nulová. Jim bylo nejlíp v jejich historii tak proboha pomáhat návratu ke společnému státu?

Ze SSSR měli strach - vždyť proti němu poslalo Slovensko vlastní vojáky, bylo ve válečném stavu se SSSR, VB i USA.

Možná i proto velení divizí nepodniklo žádné konkrétní kroky k realizaci vojenských akcí proti Wehrmachtu. Proti dvěma slovenským divizím stálo v této oblasti pět divizí německých a maďarských, k odzbrojení Slováků během necelých čtyř dnů však stačila jedna divize záložní a jedna narychlo stažená z fronty. Jen několika menším východoslovenským jednotkám se podařilo připojit se k partyzánům.

Přesto však 8. září vojska dvou sovětských armád vyrazila vpřed. Co je čekalo?

1.Konsolidovaný nepřítel který se zbavil všech hrozeb ve svém blízkém i vzdáleném týlu.

2. Náročný horský terén, který původně vůbec nechtěli dobývat

3. Velmi špatná prognóza počasí po celou dobu operace.

4. Nespolehlivý spojenec v podobě Československého armádní sboru. Ten měl na Východní frontě doposud velmi dobrý zvuk. Jeho boj u Sokolova ještě jako praporu a hlavně skvělá operace při osvobozování Kyjeva byly rudoarmějci vnímány velmi pozitivně. Ale politické třenice mezi moskevskými komunisty vedených Gottwaldem a oficiální vládou v Londýně způsobili, že byl částečně vystřídán velitelský sbor. Nový lidé byli dobří a schopní vojáci ale neznali válčiště, nebyli zvyklí specifikám spolupráce s Rudou armádou a hlavně byl odstaven Svoboda, který měl u sovětů vysoký kredit. Sověti tedy byli ve vztahu k našemu sboru obezřetní. Navíc Stalin pro své plány do budoucnosti nepotřeboval zemi která se osvobodí sama. Nedůvěra ve sbor se odrazila i v tom že povstání bylo dobrou záminkou, aby se zbavil nepohodlných československých jednotek na sovětské frontě, takže na pomoc povstání byl odeslán čs. stíhací pluk a 2. paradesantní brigáda. Zabil dvě mouchy jednou ranou, projevil se v roli oddaného spojence a zbavil se jednotek, které byly v Rudé armádě cizorodé. Je to z hlediska myšlení sovětů logické- parabrigáda byli bývalí slovenští váleční zajatci a stíhací pluk byl tvořen převážně bývalými piloty RAF.

Navíc musíme viudět jeden velmi důležitý faktor. Rudá armáda v této době procházela vážnou morální krizí. Byla způsobena tím, že tato armáda bojoval už dlouho, utrpěla ztráty které se vymykají běžnému myšlení a přesto už rok a půl útočila na silného, statečného a velmi zkušeného protivníka. V době kdy dorazila k hranicím SSSR, se mezi vojáky rozšířila nálada dál nepokračovat. Nepřítel je pryč a tak proč umírat za jiné.

Politické ambice Stalina však nutily vojáky masově umírat dál. Náš sbor byl do operace nasazen ve druhém sledu. To znamená že měl být nasazen do boje až po prolomení německé obrany. To je přímo v kolizi s občasnými tvrzeními, že sověti chtěli náš sbor nechat vykrvácet. Naopak, jejich cílem ho bylo šetřit - koneckonců věděli, že ho nakonec ovládnou jejich lidé - komunisté a hlavně potřebovali aby co nejvíce Československa osvobodili Čechoslováci sami – ale pod jejich dozorem. Měli málo vojáků a čekali je tvrdé boje v Maďarsku, Polsku a v samotném Německu. Samozřejmě by si průběh bojů pohlídali pomocí vlastních jednotek.

Situace se vlivem nečekaně silného odporu německých jednotek začala bohužel hroutit. Sovětské velení se dostalo pod dvojí tlak.

Na jedné straně bylo potřeba Slovákům pomoci. Takovou blamáž jakou si Stalin a Rudá armáda udělaly ignorováním Varšavského povstání si podruhé nemohli politicky dovolit.

Na druhé straně jim bylo jasné, že za to tvrdě zaplatí. A byla to pravda. Ztráty našeho sboru jsou uváděny v sumě 6500 padlých raněných a nezvěstných. 1.GA a 38. A pak měli 82 tisíc mrtvých, zraněných a nezvěstných a to je vysoké číslo.

Pokud ale propočteme procento ztrát na vojácích k počtům nasazených, jsou ztráty našeho sboru asi 22% zatímco u sovětských armád nasazených do boje v tomto úseku dosáhly 35 až 45 %.
Ukončím to větou která se asi nebude líbit i když je hluboce pravdivá. Utrpěné ztráty v útočné operaci v horském terénu na připravenou obranu ve výši do 40 % jsou přijatelný výsledek a svědčí o bojeschopnosti útočníka a dobrém bojovém zajištění a palebném zabezpečení. Tedy i o trvalé dělostřelecké podpoře. Místní nedostatek palebné podpory který pak přinášel nárůst už tak vysokých ztrát, mohl být způsoben spíše obtížností manévru dělostřeleckých jednotek v horském terénu.

Průběh povstání už nechám být. Je všeobecně znám a stala se zněj mnohokrát glorifikovaná epopej.

Souhlasím s tím, že každý příspěvek k porážce Německa má svoji hodnotu. Takže i každý německý voják vyřazený z boje v této kampani nemohl bojovat jinde jindy. Zdá se mi ale, že cena kterou zaplatily náš sbor a Rudá armáda nejsou přiměřené výsledku, který mohl být, pokud by slovenská strana postupovala korektně, výrazně jiný. A to nemohu zapomenout na téměř zničenou parabrigádu, která bojovala opravdu dobře.

Takže takto. Možná se sem zase vrátím, až si celý článek znovu projdu. Jsou tam věci které je možno probrat podrobněji a tím ho doplnit.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pátrač, práce jako vždy dobrá, ale zasloužila by si samostatné vlákno. Úvodní článek se věnoval Slovenskému státu a tak se všech důležitých akcí dotýkal pouze okrajově. Doporučoval bych tedy se obrátit na admina a vytvořit vlastní vlákno.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Miro - asi zatím ne. Nechám to zatím takto. Kdo chce si to najde a není potřeba vytvářet další vlákna. Myslím si, že postupně pár příspěvky rozvinu Tvoji práci - máš ji složenou dobře a tak na židovskou otázku navážu a na bojové vystoupení proti SSSR také. Bude to hutnější a pěkně uzavřené. Pokud tedy to takto nebude vadit Tobě, kolego je to Tvé téma, hlídej si ho tak, jako to se svými dělám já.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 15/1/2009, 20:16, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od Sawyerik »

Mimochodem, ještě ke slovenským vojákům bojujícím spolu s Wehrmachtem v SSSR. Byli zařazeni mezi vojska armádní skupiny Jih (logicky), kde snad z výjimkou Finů bojovali i všichni ostatní Hitlerovi spojenci. Velitelem do konce r. 1941 byl jak známo polní maršál von Rundstedt. V knize "Poslední Prušák", která je mu věnována jsem narazil na jeho hodnocení, jemu podřízených jednotek spojeneckých států. Diplomaticky se vyjadřuje o schopnostech či spíše neschopnostech jednotlivých kontingentů, nedostatcích ve výzbroji, morálce a kázni, o nekvalifikovanosti důstojnických sborů toho či onoho státu v té či oné míře - s jednou vyjímkou a to jsou právě Slováci. Stručně - Skvělí a skromní.
Buhel
desátník
desátník
Příspěvky: 47
Registrován: 27/12/2008, 20:26

Příspěvek od Buhel »

Nemátě někdo seznam německých potlačujích SNP?Narážím na dost odlišné údaje(od 4 po 10 divizí) a ikde jsem nenarazil na žádnou práci která by německé sestavy pdorobněji uváděla(stejné problémy jsou např. u Karpatsko-Dukelské operace).
To co jsem zatím dal dohormady:

-Tanková divize Tatra(vytvořená s bojových skupin Junck a von Ohlen)
záložní pluk tankových granátníků,prapor tankových granátníků,2prapory zeměbrany,2obrněné oddíly(cca 40-50 PzIV,Pz38(t),STUG40),1 baterie 105mm děl-slovenská

bojová skupina SS Schil
-cca 2 prapory tankových granátníků,později skupina z divize Galizien v síle cca zesíleného praporu

Úderný pluk 1.panzeramee
-2 pěší prapory,3 baterie,1 rota lehkých tanků

18.granátnická divize SS Horst Wessel
-od začátku povstání skupina Schaffer( v síle cca pluku),později celá divize

trestná brigáda SS Dirlewagner
-operovala z Polska,síla neznámá

14.granátnická divize SS Galizien
-jeden zesílený prapor ve skupině Schill,skupina v síle cca 1300 mužů(síla a oblast nasazení neznámá,meší jeednotky

skupina Volkman
-operovala z Polska síla neznámá
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Průběh SNP je zajímavý ale pro mě osobně ne tak, abych se jím probíral jinak než okrajově. Takže asi bych dokázal dát dohromady sestavu německých sil, které se v SNP angažovaly.
Stejné by to bylo u Karpatsko - Dukelské operace. Ale jsou zde lidé, kteří mají o německých ozbrojených silách lepší znalosti a jsou zde chlapi ze Slovenska - je to pro ně asi jednodušší.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Československá Republika“