Boje o pohraničí 1936 - 1938

Legie, První republika, politika, okupace, rozpad ČSR, Protektorát,Slovenský štát, odboj, partyzáni, SNP.
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od Martas2411 »

Petříkovice u Trutnova
21. září 1938

V noci na dnešek po 24. hod. byl přepaden vojenský kryt v blízkosti obce Petříkovice. Útočníci, asi osm mužů, zahájili palbu, na kterou posádka, skládající se ze tří vojínů a tří finančníků, odpovídala palbou lehkého kulometu. Když útočníci uprchli směrem ke hranicím, byl nalezen vedle krytu finanční dozorce František Opočenský, přidělený Stráži obrany státu, zastřelený. Útočníci byli pravděpodobně bývalí členové sudetoněmecké strany, kteří utekli do Německa a pocházeli asi z Petříkovic, protože se dobře vyznali v obtížném terénu okolí.

doz. fin. stráže František OPOČENSKÝ
Narozen 6. září 1910 v Jablonci nad Nisou, po ukončení prezenční vojenské služby byl délesloužícím poddůstojníkem u hran. prap. 1 v Děčíně, k fin. stráži nastoupil v dubnu 1938. Padl 21. září 1938 při nočním přepadu objektu lehkého opevnění vz. 36 nad železniční stanicí Petříkovice
Je velice chvályhodné,že někteří lidé nezapomněli a připomnají nám tyto události třeba touto formou.Zde si můžete třeba postavit Lo vz.36 u kterého padl při jeho obraně financ František Opočenský.Tohle příjmení mi utkvělo v paměti,jelikož jeden z mých oblíbených vojáků byl čs.tankista Bedřich Opočenský,který osvobozoval Ostravu.Proto jsem si vzpomněl i na onoho neštastníka.Model bunkru si můžete postavit.



Obrázek

Při čtení těchto příběhů si někdy říkám, zda li by se neměla přepsat historie začátku druhé světové války na onoho 17.září 1938 :(

Jinak časem chystám velice zajímavý článek o bojích sosáků a čs.vojáků v jednom velice bojovém konfliktu,který už vyloženě hraničil z válkou,kdy se zaklesli do sebe bojující pravidelné jednotky obou armád.Dokonce můj kamarád,který se hrabe v archívech poslal velice zajímavé ofocené dokumenty,které ještě nikdo nikdy neviděl.Mám je doma a některé zveřejním,ale některé ne.Přeci je to jen jeho zásluha.Časem to poté doplním až s jeho svolením.Jenom se třeba do toho dokopat.Slováci možná tuší vo co gou.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Moldava v Čechách
28. září 1938


Zaměstnanci odd. fin. stráže Moldava v Čechách byli v září 1938 jako příslušníci seskupeni v družstva a umístěni v nádražní budově a v moldavské škole. Dozorce fin. stráže František Koubek byl přidělen k družstvu u nádraží, jemuž velel praporčík četnictva Šulc. Dne 28. září v 5.40 hod. chtěl dozorce Koubek zaskočiti hlouček příslušníků Freikorpsu, kteří překročili hranice ze Saska do ČSR, a vyběhl proto z lesa, kde bylo stanoviště družstva SOS. Při přesunu byl za domem čp. 155 v obci Moldava jedním příslušníkem Freikorpsu střelen do hlavy a skonal téhož dne asi v 18 hod. v okresní nemocnici v Mostu.
Odsun příslušníků SOS z hranic směřoval z Moldavy přes Oldříš, Grünwald, Vilejšov, Dlouhou Louku, Rýzmburk a Osek u Duchcova do Bíliny, kde byli dne 9. října zajati říšskoněmeckými obrněnými jednotkami. Němečtí vojáci předjeli příslušníky SOS obrněnými vozidly a pak je vedli odzbrojené přes náměstí v Bílině. Místní německé obyvatelstvo shromážděné k uvítání okupačního vojska zajatým příslušníkům SOS spílalo a plivalo na ně. Za Bílinou byli příslušníci SOS ze zajetí propuštěni a zbraně jim opět vráceny. Ústup dále pokračoval až do Loun.
Po válce Koubkovi kolegové uspořádali sbírku na stavbu pomníku, jehož základem se stal žulový monolit z památníku obětem 1. světové války, který stával u kostela v dolní části Moldavy. Koubkův pomník situovaný nedaleko hraničního přechodu na horní Moldavě byl odhalen v září 1947.

doz. fin. stráže František KOUBEK
Narozen 25. června 1908 v Týnci nad Labem (okr. Kolín), dne 26. září 1938 smrtelně zraněn před celním úřadem v Moldavě, zemřel týž den v nemocnici v Mostu.
Rudolice u Mostu
10. října 1938


Jako velitel družstva jsem ustupoval dne 9. října 1938 o 4. hod. ranní z Bradáčova na křižovatku Rauschengrundské silnice, kde jsme se spojili s družstvem četnického štáb. stržm. Jindřicha a odtud společně ustupovala obě družstva směrem na Klíny, kam jsme dorazili před 6 hod. ráno.
Pak jsme ustupovali ve svazku čety přes obec Rudolice po státní silnici. V Rudolicích byl kratší odpočinek povolený as velitelem roty panem vrch. insp. fin. stráže Šormem, který nás již očekával v hostinci. Odpočinek měl být využit k tomu, abychom si opatřili něco k jídlu, protože jsme toho dne nesnídali.
Vojín v záloze Melichar ustupoval s mým družstvem až do Rudolic. Od družstva se vzdálil během odpočinku v Rudolicích bez mého svolení. Jak jsem později slyšel, odešel k prodejnímu kiosku vzdálenému od místa, kde jsme odpočívali, přes dva domy. Z Rudolic ustupovala naše četa z větší části v sevřeném útvaru, několik mužů však použilo kolemjedoucích povozů a auta, jelikož měli otlačené nohy, nebo si stěžovali na vyčerpání. Protože postupně použila k dalšímu ústupu vozidel asi třetina mužstva, nebyla ihned nepřítomnost vojína v zál. Melichara u družstva, resp. čety, zpozorována a nebyla nápadná.
O zastřelení voj. v zál. Melichara dne 9. října mi není na základě vlastního pozorování ničeho známo. Teprve v obci Sedlec u Obrnic jsem slyšel od vojínů mého družstva i jiných, že jakási paní vypravovala, že v Rudolicích byl německými vojáky zastřelen čsl. vojín, který prý při příchodu německého vojska hodil granátem. Jméno tohoto vojína však neznala.
Teprve večer jsme se dozvěděli od voj. v zál. Pudila z Rudolic, který se v Rudolicích zdržel a přišel pak za námi v průvodu své manželky v civilním obleku do Sedlce, že zastřelený voják byl Antonín Melichar. Pudil vyprávěl, že již před příchodem německého vojska vybízel Melichara k odchodu a později jej viděl u silnice již zastřeleného.

vojín v zál. Antonín MELICHAR
Narozen 19. června 1905 v obci Želénky (okr. Duchcov), vojenská posila 3. roty praporu SOS Most, zastřelen 10. října 1938 německými vojáky při záboru Rudolic

zdroj: stráž. stát. pol. Jaroslav Tůma
Hora sv. Šebestiána
15. září 1938


Zemský úřad v Praze (dr. Panýrek) hlásí dne 15. září 1938 o 2. hodině toto: „Hora Sv. Šebestiána – dne 15. září 1938 o 1. hodině v noci pozoroval na náměstí v Hoře Sv. Šebestiána štábní strážmistr Jan Heřmánek, doprovázený vojínem Laburdou, neznámého cyklistu v ordnerské čepici, který podezřele objížděl městem. Při zastavení cyklisty seskočil tento s kola a počal ihned střílet. Štábní strážmistr Heřmánek byl zastřelen (ranou do úst ze vzdálenosti jednoho kroku), vojín Laburda byl postřelen do břicha. Dále byl raněn střelou kanc. pomocník z místní policejní expozitury Otto Pešek do nohy. Pachatel unikl, pohraniční orgány byly vyrozuměny...“
Štábnímu strážmistrovi Janu Heřmánkovi bylo 43 let. Šlo o bývalého legionáře, který byl mimo jiné nositelem Čs. válečného kříže 1918. Heřmánek sloužil na četnické stanici Všetaty a do Krušných hor byl vyslán před několika dny jako posila. Jeho manželka Marie jej již živého nikdy nespatřila... Neznámý záškodník zasáhl Heřmánka dvěma výstřely. První prošel srdcem, prorazil osmý obratel a projektil uvízl v těle, stejně tak jako druhý, který zasáhl levý horní lalok plic a prorazil dýchací trubici. Nešťastný četník byl okamžitě mrtev.
Druhý člen jeho hlídky vojín v záloze Antonín Laburda, v civilu zaměstnanec Státního stavebního telegrafního úřadu v Chomutově, měl štěstí v neštěstí. Byl zasažen střelou do břišní dutiny; střela prošla nejprve prázdnou sumkou na náboje a potom vnikla do těla, kde prostřelila tenké i tlusté střevo. Laburda však zranění po náročné operaci přežil.
Pátrání po Heřmánkově vrahovi vedlo k podezření, že jím je fanatický henleinovec Albín Schaarschmied, který před trestem unikl do Německa. Během války se nacisté s jeho hrdinstvím pochlubili v kronice Hory Sv. Šebestiána, ale na konci války stránky o Heřmánkově vraždě „kdosi“ vyřízl a zničil...

šstržm. četn. Jan HEŘMÁNEK
Narozen v r. 1895, zařazen na četn. stanici Všetaty, v době krize 1938 odvelen na zesílení pohraniční stanice, zavražděn 15. září 1938 v obci Hora sv. Šebestiána. Pohřben v Úněticích u Roztok.

(Jindřich Marek: Vzdušní donkichoti; Svět křídel 2001)
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Celní úřad Vejprty
22. září 1938


V měsíci září 1938 byl dán rozkaz k přemístění družstva do budovy celního úřadu ve Vejprtech, kde bylo 12. září o 23. hod. družstvo v budově obklíčeno asi 350 příslušníky SdP a vyzváno k vydání všech zbraní. Ty však vydány nebyly. Bylo dosaženo telefonického spojení s četnickou stanicí ve Vejprtech a žádáno o okamžitou posilu tamních členů SOS. Příchodem posily bylo umožněno vyprostiti se z obklíčení a společně rozehnati všechny zfanatizované henleinovce. Ještě téže noci po zajištění celní budovy osvobodili příslušníci SOS zajaté české zaměstnance dráhy, pošty a ostatních úřadů, kteří byli po obsazení jejich pracovišť uvězněni Němci ve sklepích místní „Turnhalle“. Druhý den bylo ve městě vyhlášeno stanné právo a zaveden opět pořádek. Dne 22. září ve 12.15 hod. byl náhle přepaden asi 300 henleinovci celní úřad a tím současně stanoviště družstva SOS. Při tomto přepadu došlo k přestřelce, ve které byl zastřelen pom. doz. Josef Kloub a při výkonu služby na celništi těžce zraněn doz. Karel Kára. Zraněnému se podařilo uniknouti k poštovnímu úřadu, odkud byl po první pomoci převezen do kladenské nemocnice. Družstvo, které bylo soustředěno v zadní místnosti celní budovy, bylo nuceno pro přesilu ustupovati za neustálé střelby městem na své bojové stanoviště na okraj lesa. Na této pozici pak setrvalo až do 4. října, kdy byl nařízen ústup z hranic. Doz. Kloub byl zřejmě při přepadu postřelen a následně v chodbě celního úřadu ubit; tělo dozorce Klouba si jeho henleinovští vrazi vyfotografovali.

doz. fin. stráže Josef KLOUB
Narozen 11. července 1913 v obci Hředle (okr. Rakovník), v letech 1934-1936 absolvoval prezenční službu u p. pl. 33, padl 22. září 1938 při obraně celního úřadu ve Vejprtech

Zdroj: resp. fin. stráže Alois Pros
(In: Radan Lášek: Jednotka určení SOS 1. díl)

Louny – smrtelné zranění při neopatrné manipulaci se zbraní
13. října 1938


Vojín v záloze Antonín Lifka, t.č. zařazený u Stráže obrany státu praporu SOS Kadaň, t.č. Louny, se vrátil dne 13. října 1938 o 16.30 hod. z ošetřovny cyklistického praporu v Lounech. Mezi 18. a 19. hod. se bavil na světnici s právě se z dovolené navrátivšími kamarády vojíny Františkem Paškem a Janem Smolkou. Všichni tři mluvili o rodinných poměrech. Vojín Pašek ležel v rohu světnice na pravém boku a již podřimoval, vojín Smolka ležel vedle něho na levém boku obrácen směrem k vojínu Lifkovi.
Pojednou vzpomněl si vojín Lifka na svoji pušku a hledal ji, přičemž prohlédl několik pušek. Když podle znaménka na řemenu našel svoji vlastní pušku, obrátil se s puškou v poloze k palbě ve stoje se sníženou hlavní směrem ke svým kamarádům, vytáhl a opět zasunul závěr a stiskl spoušť. Přitom se ani nedíval do nábojní komory, zda-li snad v této nejsou náboje. Jakmile stiskl spoušť, vyšel výstřel, jehož projektil proletěl svalstvem pravé ruky pod ramenem vpředu ležícího vojína Smolky a poté vnikl zezadu do levého boku vojína Paška a vyšel mu poblíže přirození. Projektil přeťal vojínu Paškovi hlavní tepnu a zavinil jeho smrt.
Svědek a současně zraněný vojín Jan Smolka protokolárně vypověděl, že šel dne 13. října po rotním rozkaze s Františkem Paškem na večeři. Kolem 18. hod. se vrátili na světnici, kde již byl přítomen vojín Lifka, který se díval z okna a hrál na foukací harmoniku. Vojíni Lifka, Smolka a Pašek pracovali společně na dvoře v Libočanech a byli všichni dobří přátelé. Povídali si o rodinných poměrech. Po nějaké době lehl si František Pašek v rohu světnice na slámu a vedle něho si lehl i vojín Smolka. Vtom si vojín Lifka vzpomněl na svoji pušku a poněvadž ji na svém místě nenalezl, hledal ji u okna a nalezl ji v druhém rohu. Otevřel úplně závěr, opět jej zasunul a stisknul spoušť, načež vyšla rána proti vojínům Smolkovi a Paškovi. Před manipulací s puškou si vojín Lifka sáhl na kapsu u blůzy a když seznal, že tam má zásobník s pěti náboji, měl patrně za to, že puška není nabita.
Vojín Lifka ihned po výstřelu zvolal: „Kdo mě pušku nabil, já mám náboje v kapse!“ Vojín Lifka byl vždy na svoji zbraň velmi opatrný a dokonce tak stejně nabádal i své kamarády. Podle názoru vojína Smolky dle toho, že vojín Lifka opakoval a žádný náboj nebyl z pušky vyhozen, možno míti za to, že všech pět nábojů bylo vtlačeno ve schránce nábojů pod závěrem s nezajištěnou pojistkou a teprve při opakování byl závěrem vsunut jeden náboj do komory, který pak byl spuštěním úderníku uveden k výstřelu. Vojín Jan Smolka prohlásil, že u vojína Lifky jest zlý úmysl k danému činu naprosto vyloučen.
Vojín Lifka tvrdil, že mu bylo vydáno na četnické stanici v Sedčicích při vyzbrojování 110 ostrých a 10 průbojných nábojů, které byly u něho skutečně nalezeny. Pravděpodobně v jeho nepřítomnosti jiný vojín jeho pušku svými náboji nabil a nechal ve světnici státi nabitou. Voj. Lifka byl dobrým známým s voj. Paškem a nešťastným případem byl celý vzrušen. Neznámý vojín, který bez vědomí voj. Lifky pušku použil a nabil, nebyl vzdor provedenému vyšetřování dosud zjištěn.

vojín v zál. František PAŠEK
Narozen 12. února 1894 v obci Vojenice (okr. Rokycany), vojenská posila 1. roty praporu SOS Kadaň, dne 13. října 1938 v Lounech smrtelně zraněn vojínem Ant. Lifkou při neopatrné manipulaci se zbraní.

Zdroj: npor. výk. četn. František Zítek
Vildštejn (Skalná) a Klinghart (Křižovatka)
30. září 1938


Oddělení fin. stráže Plesná mělo počátkem roku 1938 stav osm zaměstnanců. Během měsíce dubna bylo zesíleno o sedm nově přijatých zaměstnanců. Dne 21. května 1938 v časných ranních hodinách byla vyhlášena pohotovost složek SOS. Příslušníci fin. stráže se odebrali na přikázaná stanoviště, služba byla konána 18 hodin denně. Později bylo zavedeno 12 hodin služby a bylo prováděno pravidelné spojení hlídkami se sousedními družstvy SOS.
Bez zvláštních příhod uplynulo celé léto a přišel měsíc září 1938, kdy se politická situace den ode dne horšila. Dne 22. září ve 2.30 hod. ráno byl nařízen ústup z Plesné do Tršnice. Byl to smutný pohled na odcházející družstvo SOS, jehož příslušníci jen s batohy na zádech opouštěli své stanoviště. Vrchní respicienti Josef Brandejs a Bohuslav Dušek u celního úřadu v Plesné zůstali na základě mylných informací (předání úřadu) a byli ráno o 6. hod. zajati Freikorpsem a odvezeni do Německa, odkud se vrátili až v druhé polovině října 1938.
Družstvo Plesná poté vystřídalo několik stanovišť: Tršnice, chebské letiště, Frant. Lázně a Horní Lomany, kde spolu s jinými příslušníky SOS bez dalších rozkazů a bez spojení se zázemím nečinně přihlíželo tomu, jak z Německa do Chebu projíždí desítky aut obsazených ozbrojenými příslušníky Freikorpsu a SA-many. Pozdě večer se družstvo Plesná vrátilo do Tršnice, kde přenocovalo.
Dne 29. září jsme opět obsadili Frant. Lázně a Horní Lomany. Dne 24. září bylo naše družstvo odesláno do Žirovic severně od Frant. Lázní. Dne 25. září pozdě večer dostalo družstvo rozkaz zaujmout postavení polní stráže na křižovatce železniční trati a silnice Velký Luh–Klinghart–Vildštejn. Na tomto místě minuly tři dny bez příhod. až dne 29. září byly naše hlídky napadeny palbou. Přestřelka trvala asi 15 minut, raněn nebyl nikdo.
Dne 30. září v 6.30 hod. bylo stanoviště opět napadeno silnou střelbou. Při nařízeném ústupu na výšinu Kriegshan byl na louce mezi lesíky smrtelně raněn doz. František Karásek, který měl průstřel ruky a břicha. Raněný nemohl být pro těžké zranění a otevřený terén ihned odnesen, byl proto ukryt na okraji lesa v lesním příkopě. Povoz, který byl pro zraněného odeslán, se vrátil prázdný, neboť v té době bylo místo již obsazeno asi 150 ordnery. Naše družstvo na tomto stanovišti přitom čítalo pouze 11 mužů vyzbrojených jen puškami.
Doz. Karásek byl Němci odvlečen do Aše, kde druhého dne zemřel. Po tomto incidentu byla vyžádána posila a zmíněná křižovatka byla v 17 hod. opět obsazena; družstvo Plesná tam bylo ponecháno na stráži do 1. října 1938. Toho dne v 10 hod. se družstvo dalo na ústup do Steinu přes Falknov, Teplou, Bezvěrov, Horní Bělou až do Kralovic. Celá tato cesta z Chebska byla vykonána pěšky.

doz. fin. stráže František KARÁSEK
Narozen 27. ledna 1910 v Božkově (okr. Plzeň), zařazen na odd. fin. stráže Plesná, dne 30. září 1938 smrtelně zraněn u drážního přejezdu mezi obcemi Vildštejn (Skalná) a Klinghart (Křižovatka), poté odvlečen henleinovci do ašské nemocnice, kde 1. října zemřel, jehož příslušníci jen s batohy na zádech opouštěli své stanoviště. Vrchní respicienti Josef Brandejs a Bohuslav Dušek u celního úřadu v Plesné zůstali na základě mylných informací (předání úřadu) a byli ráno o 6. hod. zajati Freikorpsem a odvezeni do Německa, odkud se vrátili až v druhé polovině října 1938.

Zdroj: resp. fin. stráže Ladislav Pokorný
Horní Lomany u Františkových Lázní
28. září 1938


Od 21. května do 21. září 1938 byla četa SOS Hazlov umístěna v okolí Hazlova. Dne 22. září ve 4.30 hod. četa ustoupila pod tlakem přesily na pozice určené velitelem praporu SOS Falknov majorem Helvínem. Tyto pozice se nalézaly na západním okraji obce Horní Lomany. Zde za stálých přestřelek s ordnery padl dne 28. září o 2. hod. ranní u záseků u železničního přejezdu dozorce fin. stráže Rudolf Josiek. Dne 29. září byli v odvetu zastřeleni v boji tři členové Freikorpsu, za což byli členové družstva za války vyšetřováni gestapem. Dne 30. září byl nařízen ústup, který se prováděl v etapách, jak pokračoval zábor pohraničí, až do Kralovic. Zde byla SOS rozpuštěna a bylo nařízeno nastoupit běžnou rezortní službu fin. stráže na nové hranici.
Bronzová deska s reliéfem umírajícího vojáka na jeho hrobě v Třinci od akademického sochaře Vávry, slavnostně odhalená za účasti čestné roty finanční stráže v květnu 1947. Po šedesáti letech, v roce 2007, byla tato deska z náhrobku odsekána a odcizena zloději kovů. Pomník, je postavený na místě silničního zátarasu, při jehož střežení mladý finančník padl
Pomník je situován u železničního přejezdu na okraji Františkových Lázní, v těsné blízkosti frekventované komunikace Cheb–Vojtanov.

doz. fin. stráže Rudolf JOSIEK
Narozen 2. prosince 1914 v obci Lyžbice (okr. Český Těšín), v letech 1933-1935 absolvoval prezenční službu u p. pl. 8, poté zůstal v armádě jako délesloužící, v březnu 1938 ukončil službu jako četař přestupem k fin. stráži. Přidělen na odd. fin. stráže Hazlov, padl dne 28. září 1938 v Horních Lomanech u Františkových Lázní, pohřben v rodné obci.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Cheb – ústředí SdP
14. září 1938


Podle sčítání lidu v roce 1930 žilo na území okresu Cheb 76 979 obyvatel, z toho 5125 národnosti československé, 67 546 národnosti německé, 151 osob jiné národnosti a 4157 cizích státních příslušníků, převážně říšských Němců. Mezi Němci přibývalo stoupenců SdP. V roce 1935 tato strana vyhrála volby. Cheb se stal baštou henleinovců a pro českou menšinu horkou půdou. Služba státního policisty zde nebyla jednoduchá. Zejména v průběhu roku 1938 výrazně přibylo provokací, verbálních i násilných incidentů. Na neděli 11. září 1938 se na náměstí u divadla konal sraz Branného sboru československých motoristů. Nacisté se shlukli v horní části náměstí a s úmyslem překazit průvod zaútočili. V asi hodinu trvající bitce bylo zraněno 18 policejních strážníků, z toho Václav Brůžek těžce, a pět českých civilistů. Průvod se však podařilo ochránit, byť šel po náhradní trase.
V Norimberku zatím probíhal sjezd NSDAP. Signálem k organizovanému puči henleinovců se stala závěrečná Hitlerova řeč 12. září večer, přenášená říšskoněmeckým rozhlasem. Po dvacáté hodině se u Chebské spořitelny shromáždilo asi 4000 henleinovců, kteří poté táhli v průvodech městem. Cestou zdemolovali a vykradli 38 českých a židovských obchodů, útočili na Čechy a neúspěšně se pokusili dobít Lidový dům, v němž se bránila skupina levicových antifašistů. K obnovení pořádku bylo soustředěno 70 četníků a 30 policistů, kteří však nesměli zakročit s použitím střelných zbraní, s výjimkou nutné obrany. Po půlnoci se jim za použití obušků podařilo některé skupiny výtržníků rozptýlit.
Ráno však náměstí i přilehlé ulice opět zaplnili henleinovci. Krátce před osmou hodinou ranní 13. září dostal praporčík Mrázek rozkaz projít s deseti policisty Nádražní třídou a zjistit situaci ve městě. Dav je však napadl kameny, klacky a dalšími předměty. Strážníka Budila se někdo pokusil bodnout nožem do zad, naštěstí propíchl jen blůzu. Strážníka Lodra několikrát zasáhly hozené kameny a cihly. Zraněni byli i strážníci Anděl a Čmelák. Jen stěží se jim podařilo ustoupit k Tržnímu náměstí, kam přispěchal na pomoc další oddíl četníků a policistů, který se rozvinul a zabránil davu v dalším postupu. V tu chvíli proti nim padlo několik výstřelů z Nádražní třídy a z domu č. 17 na Tržním náměstí, což provázelo další kamenování. Kordon odpověděl devíti výstřely, z nichž jeden smrtelně zasáhl Jana Gibtnera, který proti četníkům vystřelil z revolveru. Poté se podařilo náměstí vyklidit.
JUDr. Jakl během noci opakovaně žádal nadřízené úřady o povolení zákroku s použitím zbraní a posily. Dopoledne 13. září dorazilo 60 plzeňských policistů, vojenská asistence s tankovou četou a čtyři obrněná auta. V okrese Cheb bylo vyhlášeno stanné právo, davy se rozprchly. Policie zatkla řadu nacistických činovníků, mnozí další však uprchli za hranice. Zesílené hlídky hlásily obnovení veřejného pořádku. Byl to však klid před bouří. Česká občanská záložna v Chebu sídlila v rohové budově na křižovatce Nádražní a Žižkovy ulice. Policisté pracující na úseku státní bezpečnosti zde měli k dispozici malou přízemní místnůstku, odkud pozorovali dění v protějším hotelu Victoria, přezdívaném „hnědý dům“— chebské Hauptstelle SdP. Policie získala prostřednictvím informátora poznatek o údajném přechovávání zbraní v tomto objektu a sousedním hotelu Wälzl.
Dne 14. září odpoledne sem proto dorazil komisař Urban s příkazem provést domovní prohlídku v obou budovách. K dispozici měl několik členů neuniformované stráže, četu uniformované Stráže bezpečnosti pod velením prap. Mrázka a 30. vojenský pohotovostní oddíl pěchoty pod velením npor. Rendla se dvěma obrněnými automobily. Jedním ze zúčastněných policistů byl strážník Jan Klenner. Netušil, že je to jeho poslední akce. Vojáci se rozmístili na prostranství před hotelem. Policisté obklíčili Victorii a zazvonili. Bez odezvy. Výzva k otevření se slovy: „Jménem zákona!“ byla také marná. Strážníci tedy pažbami pušek vyrazili díru ve výplni dveří a pokusili se vniknout dovnitř. Po půl sedmé večer třeskl první výstřel. Z obou hotelů začali henleinovci postřelovat ulici z pušek, pistolí a kulometů. Policisté a vojáci střelbu opětovali. Strážník Jan Klenner padl zasažen několika střelami u benzínového čerpadla. Ke smrtelně zraněnému policistovi přiběhl železniční zřízenec Emanuel Bláha, ještě před rokem poddůstojník čsl. armády. Převzal Klennerovu pušku a zřejmě chtěl pokračovat v boji. I on však padl mrtev vedle něj. Zastřelen byl i vrátný ČSD Václav Tejček, který oběma běžel na pomoc. Střely záškodníků zasáhly i zcela nezúčastněné osoby z řad chebských Němců: obsluhu benzínového čerpadla, řidiče dodávky Egerer Zeitung F. Meinela, kancelářského pomocníka Fr. Schneidera a jeho manželku Anni u nádražního schodiště.
Na pokyn komisaře Urbana poté zatroubil trubač pokyn „Palbu stav!“ a prap. Mrázek křičel výzvu, že pokud henleinovci do minuty opustí hotely, nic se jim nestane. Záškodníci čekali necelou minutu a pak zahájili palbu znovu. Boj pokračoval. Po 20. hodině se pomocí ručních granátů podařilo vyrazit dveře hotelu Victoria a policisté vnikli dovnitř. Další skupina pronikla dveřmi do výčepu a restaurace. Hotel Wälzl byl dobyt po půl desáté večer. Uvnitř policisté nalezli značné množství střeliva, tři pistole a tašky a pouzdra od zbraní zahraničního původu, které byly do ČSR zřejmě propašovány. Bohužel, záškodníci i s většinou zbraní unikli ve tmě zadem. Jediným zadrženým byl Georg Leicht, kterého civilní inspektor Václav Kozák nalezl schovaného za komínem na půdě. Nedaleko byla pohozená pistole Mauser. Při výslechu na policejním ředitelství přiznal, že v hotelu Victoria, kam přijel 14. září z Prahy, viděl dva kulomety a nejméně tři muže ozbrojené pistolemi. Z jednoho kulometu měl při přestřelce střílet jakýsi Kerl. Leicht předstoupil před soud 21. září. Nepodařilo se mu dokázat, že střílel. Za několik dní byl propuštěn. V roce 1940 vymohl hoteliér Max Hentschel na protektorátních úřadech odškodné ve výši 10 641 říšských marek za poškození hotelu Victoria.

stráž. stát. pol. Jan KLENNER
Narozen 20. dubna 1911 v obci Žižkov (od r. 1922 součást Prahy), v letech 1932-1934 absolvoval prezenční službu u děl. pl. 305, v lednu 1936 nastoupil ke státní policii, přidělen k pražskému Oddělení Hradčany. V květnu 1937 přeložen k Policejnímu úřadu Cheb, kde 14. září 1938 padl při obsazování ústředí SdP, pohřben v Praze-Olšanech.

železniční zřízenec Emanuel Bláha
Náhodný civilní účastník akce, který běžel na pomoc českému policistovi Klennerovi a chtěl pokračovat v jeho započatém boji.

vrátný ČSD Václav Tejček
Náhodný civilní účastník akce, který běžel oběma výše uvedeným na pomoc.

Zdroj: Úryvek z příspěvku Jana Holuba pro III. konferenci policejních historiků, listopad 2008
Kóta Kreuzenstein západně od Mühlbachu (Pomezí nad Ohří)
30. září 1938


Dekretem policejního ředitelství v Užhorodu ze dne 29. srpna 1938 jsem byl určen do Stráže obrany státu. Na jeho základě byl jsem dne 14. září 1938 odvelen od policejního ředitelství v Užhorodu s četou v počtu padesáti mužů k policejnímu ředitelství v Plzni, které nás odeslalo na zesílení stavu mužstva u polic. úřadu v Chebu, případně k zesílení stanic pohraniční finanční stráže.
Po příjezdu do Chebu byl jsem ještě téhož dne vyslán ve večerních hodinách s dalšími devíti příslušníky SOS na zesílení stanice finanční stráže do Wiesu u Chebu. Po našem příjezdu na určené místo jsme zjistili, že tamní posádka v síle asi 18 mužů byla odvlečena do Německa i se všemi zbraněmi. Přes výhrůžku opětovného odzbrojení, kterou tam ordneři zanechali, obsadili jsme důležité body a drželi je až do příchodu dalších členů SOS, kteří nám byli vysláni jako posila.
Od zmíněného dne příjezdu do Chebu jsem byl střídavě vysílán na zesílení dalších postavení družstev finanční stráže (Kreuzenstein, Spittelhof, Mühlbach atd.). Dne 29. září jsem byl vyslán na zesílení družstva Kreuzenstein s dalšími čtrnácti příslušníky SOS. Jako velitel našeho družstva byl určen pom. polic. strážník od polic. řed. Užhorod Josef Petráš, slovenské národnosti. Jako další členy družstva si pamatuji Ivana Korola, rusínské národnosti, a Jana Korolyiho, maďarské národnosti, oba též od polic. řed. Užhorod. Při útoku, který byl na naše družstvo podniknut dne 30. září v časných ranních hodinách ordnery v počtu asi 200 mužů, byl náš velitel družstva Petráš zastřelen a Ivan Korol těžce zraněn. Po odražení útoku a zdolání odporu jsem byl s následkem těžkého onemocnění odvezen do vojenské nemocnice v Plzni, kde jsem byl léčen až do 26. října.

stráž. stát. pol. Josef PETRÁŠ
Narozen v r. 1910 v obci Nemecká Ľupča (okr. Lipt. Svätý Mikuláš, Slovensko), policejní posila z Podkarpatské Rusi, padl 30. září 1938 u kóty Kreuzenstein západně od Mühlbachu (Pomezí nad Ohří).

Zdroj: stráž. stát. pol. Oldřich Mach
(In: Radan Lášek: Jednotka určení SOS 1. díl)
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Incident v Heřmanicích
23. září 1938


Dne 22. září 1938 obsadili jednotky Freikorps velitelství SOS a další důležité budovy ve Frýdlantu. Na první pohled se tedy zdálo, že sudetský puč se ve městě podařil a místní německé obyvatelstvo vítalo jednotky Freikorpsu nacistickými prapory. Ve městě pak hlídkovali ozbrojené hlídky ordnerů. Vedení čs. státu ale nemohlo dopustit, aby se v pohraničí rozmáhali nepokoje a Němci si dělali, co chtěli. Proto byli z Liberce vyslány dva obrněné vozy, které měli pomáhat sjednat ve Frýdlantu pořádek. Poté, co české jednotky posílené o obrněné vozy pohrozila Němcům, že budou střílet po každém domě, kde je vyvěšená vlajka s hákovým křížem, byly prapory stažené. V ten stejný den se ale jednotkám Freikorpsu podařilo obsadit část rozlehlé obce Heřmanice. Místní jednotka SOS měla své stanoviště na vyvýšené kótě na dohled Heřmanic a vlastnímu obsazení obce nemohla díky malému počtu svých členů, zabránit. Celníci, kteří zde sídlili ale nečinnost jednotky SOS kritizovali a tak se učitel frýdlantské české státní školy Otakar Kodeš rozhodl, že zjistí aktuální situaci, která byla v táhlé vesnici nepřehledná. Spolu s učitelem šel na průzkum další frýdlantský obyvatel a do německý komunista Perner. Oba muži se na kolech vydali do Heřmanic, které z místa, odkud vyrazili, leželi sedm kilometrů. Asi v polovině cesty byli oba zastavení hlídkou SOS, která jim nedoporučovala dále pokračovat. Nicméně ti se nedali zastrašit a bez kol dále pokračovali na průzkum podél cesty příkopem. Asi po dalších 100 metrech zazněl německý povel a současně se ozvala střelba. Kodeš padl mrtev k zemi. Raněný Perner byl svými soukmenovci odvlečen za hranice do Německa, kde byl jako antifašista podroben přísnému výslechu a následně postaven před soud v Žitavě. Poté byl převezen do Drážďan, kde byl postaven před soud pro vlastizradu. Vzhledem k tomu, že v době popisované události byl řádným obyvatelem československé republiky, tak celý následný soudní proces byl zcela vykonstruován. Po rozsudku byl odvezen do koncentračního tábora, kde byl svými vězniteli zavražděn. Po válce se podařilo vypátrat Kodešova vraha, který byl předveden před Mimořádný lidový soud v Liberci a v lednu 1947 byl odsouzen k smrti. Trest byl vykonán.
Brtníky
22. září 1938


V Brtníkách se ordneři dostali k moci ve čtvrtek 22. září 1938. Časně ráno byla na kostelní věži vztyčena vlajka s hákovým křížem. Kolem 11. hodiny dopoledne dorazil telegram s rozkazem vyhodit do povětří železniční most v horních Brtníkách. K tomu však nedošlo. 116 kg trhaviny na zničení 42 m dlouhého mostu zde střežilo družstvo SOS č. 51 respicienta FS Josefa Brože. Místní obyvatelé četníky a finanční stráž odzbrojili a donutili opustit vesnici. Odpoledne brtničtí střelmistři odstranili nálož, která byla připravena již týdny k odpálení, a odvezli ji do hasičské zbrojnice. Odpoledne přijelo nákladní auto s vojáky ze Šluknova a pokračovalo směrem na Zadní Doubici. Když se vracelo, bylo v dolních Brtníkách zadrženo místními občany. Čeští vojáci byli nuceni odevzdat zbraně, pak mohli odjet do Krásné Lípy. Večer kolem 19. hodiny, když už se začalo stmívat, vraceli se brtničtí muzikanti z Křečan, kde se zúčastnili hudební produkce na náměstí. Za zvuků pochodové hudby táhli z horních Brtníků dolů k návsi, kde chtěli uspořádat večerní koncert. Za nimi se vydává spousta lidí. Tu přichází zpráva, že směrem od Mikulášovic se blíží nějaký oddíl. Bylo to družstvo SOS č. 60 z Velkého Šenova, které mělo povoleno odchod se zbraní. Čeští vojáci měli namířeno do Krásné Lípy, kde se chtěli připojit k československé armádě. Brtničtí muži nelenili a u domu č. 190 zahradili silnici, za nimi se shromáždilo mnoho žen a dětí. Češi byli vyzváni, aby odevzdali zbraně. Ještě během vyjednávání však začal někdo ze stráně střílet. Vojín v záloze, přednosta železniční stanice Jan Pecha, dostal zásah do hlavy. Když zasažený vykřikl, vypálil člen FS Oldřich Novotný salvu z kulometu. K zemi padlo několik brtnických občanů. Hned byli mrtvi rolník Josef Mieth, Karl Pichel a mladý Raimund Jentsch, který dostal zásah do srdce. Gustl Weber byl střelen do močového měchýře a ještě tu noc zemřel. Franz Miller byl poraněn na rameni. Franz Rösler byl postřelen do břicha, ihned byl dopraven do Rumburka do nemocnice a operován, takže vyvázl životem. Druhého dne se zjistilo, že v kulometném pásu chybí 17 střel. Během přestřelky se Češi rozdělili. Části družstva včetně zraněného Pechy se podařilo prchnout směrem k Vlčí hoře, kde narazili na hlídku družstva SOS ustupujícího ze Šluknova. Velící poručík a další vojáci byli zajati. Nejdříve byli dopraveni do Šluknova a dále pak do Budyšína. Všichni zajatí Češi i raněný železničář Pecha tuto potyčku přežili. Zpráva z 24. srpna 1946 sestavená inspektorem Plškem hovoří o pěti mrtvých a třech těžce zraněných brtnických občanech. Ve skutečnosti zemřeli čtyři muži z Brtníků. Další incident se odehrál v půl dvanácté v noci, kdy přišlo hlášení, že se blíží četa českých vojáků od Mikulášovic. Muži z Brtníků tentokrát zalehli do příkopu u domu č. 191 (Hessescheider) do zálohy. Zastavili Čechy a hrozili jim ručními granáty. Češi se vzdali, odevzdali zbraně a pak mohli odpochodovat na Krásnou Lípu.
V pátek 23. září po krvavých událostech předchozího večera uprchlo mnoho brtnických, zvláště z dolní vesnice, do Hinterhermsdorfu a Sebnitz, mnozí byli odtud transportování do Říše. V německém rozhlase byla vysílána zpráva, že Brtníky jsou vylidněny a že také farář a kostelník utekli. Ve skutečnosti uprchla jen polovina obyvatel, v horní vsi jich mnoho zůstalo doma. 24. a 25. 9. hlídkovali místní občané v okolí obce, dosttali se až do blízkosti nádraží v Krásné Lípě, aniž by narazili na Čechy.
V úterý 27. 9. dopoledne se konal pohřeb těch, kteří padli v Brtníkách. Kaplan P. Wünsche z Mikulášovic pronesl modlitby za mrtvé. Pohřbu se zúčastnilo mnoho lidí ze sousedních obcí. Po církevním obřadu byly rakve s mrtvými vyneseny z kostela, smuteční průvod se pohyboval po silnici ke hřbitovu, kde byli padlí uloženi do země v blízkosti kaple.

V době od 22.9. do 2.10. 1938 byla Dolní země "Zemí nikoho". Německé oddíly ležely několik kilometrů odtud na druhé straně hranice, české oddíly držely obsazený Schöber (Šébr).
Ve vzduchu bylo cítit napětí. Bude válka, zůstane mír? Mnoho obyvatel, zvláště ženy a děti, uprchlo přes hranici. 29. září byla podepsána Mnichovská dohoda a Sudety byly postoupeny Německu. 2.října vpochodovaly do Dolní země německé oddíly, do Brtníků se dostaly v neděli odpoledne. Začala nová kapitola v historii obce...

Zdroje:
Heimatbuch des Dorfes Zeidler
Radan Lášek: Jednotka určení SOS
Jindřich Marek: Hraničářská kalvárie
Mikulášovický zpravodaj č. 8/2008
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Rychnůvek
27. září 1938


O situaci v Rychnůvku po Měsíčkově smrti (19.3.1938 popsáno na první stránce) po letech vzpomínal dozorce finanční stráže Karel Křiženecký: „Smrt Antonína Měsíčka nás zdrtila, ale neochromila. Když přišla v noci 27. září řada na nás, šli jsme do toho ostře. Ti syčáci však na nás byli dobře připraveni. Museli vědět, že o půlnoci střídáme stráže a v tu chvíli nás měli více venku. Nastupoval jsem právě službu. Jdu ke kolegovi Kándlovi na cestu ke hranici, najednou záblesk a výbuch! Ruční granát... Praštil jsem sebou o zem. Ještě vidím, jak klesá kolega. Byl však díky bohu jen zasažen střepinou do lýtka. On zalehl, já stačil rychle vběhnout do budovy oddělení. Byla na náměstíčku s balkonem, poblíž byla četnická stanice. Náš velitel mi nařídil, abych z balkonu raketami osvětloval prostor boje. To už naši kluci házeli ruční granáty. Na obou stranách zarachotily kulomety a nastala zuřivá přestřelka. Henleinovci se valili okolo fary a kostela přes zahradu. Bylo jich hodně, ale naši hoši stříleli o sto šest a útok jsme nakonec odrazili. Henleinovci museli mít ztráty, protože na několika místech, odkud útočili, jsme našli krev. Potom byl až do ústupu z hranice klid.“

Zdroj: dozorce finanční stráže Karel Křiženecký

Pokus o zavlečení členů SOS do říše
20. září 1938


I mezi příslušníky SOS, kteří byli německé národnosti (byli do SOS zařazeni kvůli nedostatku Čechů v pohraničí) se našlo několik zrádců. Dozorce finanční stráže Friedrich Walter měl 20. září 1938 dovést několik vojáků jako posilu k družstvu SOS v Pohoří na Šumavě. Cestou se je pokusil zavléct na německé území, kde měli být zajati, ale vojáci lest prohlédli a Walter musel uprchnout. Později vedl útok Freikorpsu proti celnici v Šejbech u Nových Hradů. Během útoku byl zastřelen a následně se zbytek Freikorpsu dal na útěk.
Český Heršlák
19. září 1938


K prvním přepadům Freikorpsu začíná docházet 19. září 1938. Henleinovci museli prodělat alespoň základní dvoudenní výcvik, kdy je němečtí vojáci naučili zacházet se zbraněmi a granáty. Toho dne je přepadeno například 16. družstvo SOS Český Heršlák. Sosáci zaujali bojové stanoviště v okopech u drážního domku, 700 metrů od státní hranice. Jakmile první henleinovec padne mrtev k zemi, všichni ostatní prchají zpět za hranici. K přestřelkám zde ale dochází i nadále a Freikorps ostřeluje SOS z německého území. Spoléhá na to, že české jednotky mají zákaz střílet na německé území, aby Hitler nemohl říct, že čeští vojáci napadli území Říše. Během další přestřelky je těžce zraněn dozorce finanční stráže Ladislav Krch. Velitel družstva dává rozkaz k palbě na pozice Freikorpsu na německém území, aby mohl být Krch dopraven do nemocnice
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Zajmout, odzbrojit, popravit!

U osady Libá u Františkových Lázní došlo dokonce na střelbu z německého území protitankovými kanony na naše tanky. Podobná situace byla i ve Šluknovském výběžku. Henleinovcům se podařilo obsadit celý Varnsdorf, zajmout kompletní četnický pohotovostní oddíl a několik družstev SOS. Večer 22. září 1938 byl v rukou Henleinovců celý šluknovský výběžek. Liberecký prapor SOS zde ztratil 307 mužů – 129 finančníků, 21 četníků a 157 vojenských posil.
Kruté boje probíhaly také v javornickém a osoblažském výběžku. Zde došlo k další akci německých teroristů, když v Liptáni při přepadení četnické stanice bylo zavražděno šest Sosáků. Již zajaté a odzbrojené Sosáky Němci srovnali do řady a jednoduše je kulometem postříleli. Poté se do nich ještě pustili šavlemi. Dne 23. září ve večerních hodinách byla vyhlášena všeobecná mobilizace československé branné moci. Situace v pohraničí se poněkud uklidnila.
Poprava Sosáků v Liptáni
22. září 1938


Dne 22. září 1938 v obci Liptaň v tehdejším politickém okrese Krnov (dnes okres Bruntál) obklíčili sudetoněmečtí obyvatelé vesnice četnickou stanici a ústřednu SOS v domě č. 261. V davu bylo kolem 150-180 lidí, kteří byli ozbrojeni převážně zbraněmi pašovanými z Německa přes nedalekou vesnici Pelhřimovy. Vedli je nacisté Alfred a Franz Seligovi, tiskařský dělník Reichel a řezník Görlich. Zfanatizovaný dav, v němž převažovali zdejší henleinovci a členové místní organizace FS, požadoval odzbrojení stanice. Čtyři vůdci vstoupili do stanice a kategoricky žádali vydání zbraní. Četníci a příslušníci finanční stráže, kteří byli v budově, se přesile vzdali. Velitel vrchní strážmistr Mokrý souhlasil s vydáním zbraní. K četnické stanici v té chvíli přijížděl motocykl s dalšími dvěma příslušníky finanční stráže a před rozvášněným davem utekli do stanice, aniž věděli, že ta je již obsazena Němci. Nebylo zjištěno, z které strany padl první výstřel. V nastalé prudké střelbě byli tři Němci zastřeleni. Na to reagoval Alfred Selig uvnitř budovy a postřílel všechny členy osádky stanice, již neozbrojené. Zavražděni byli členové družstva SOS Třemešná-Liptaň (velitelství praporu 15 Bruntál): vrchní respicient finanční stráže Ludvík Svoboda (nar. 1899), dozorci finanční stráže František Čech (1910), Vítězslav Hofírek (1910) a Inocenc Dostál (1910). S nimi zahynul velitel četnické stanice vrchní strážmistr Rudolf Mokrý (1887) a strážmistr Vilém Leher (1912). Aby vrahové zahladili stopy, odvezli oběti příštího dne ráno nákladním autem za hranice s Německem do Hlubčic, kde byla těla zahrabána u hřbitovní zdi.

V roce 1947 bylo osm lidí z obviněných z vražedného útoku mimořádným lidovým soudem v Opavě odsouzeno. Padly tresty smrti, doživotí a tresty dlouholetého žaláře. Čtyři vůdci, bratři Seligové, Reichel a Görlich, členové zločineckých organizací SdP, NSDAP a SdFK, však trestu unikli

Dne 22. září 1946 byl v Liptani odhalen pomník, připomínající tragédii z roku 1938. Deska na pomníku obsahovala přísahu příslušníků Stráže obrany státu a seznam zavražděných:
„PŘÍSAHÁME, ŽE BUDEME DRUH DRUHA MILOVATI, K SOBĚ VĚRNĚ STÁTI, V NEBEZPEČÍ SE NEOPOUŠTĚTI, ALE DO KONCE SE BRÁNITI, JAK NÁM KÁŽE MUŽNÁ ČEST A VĚDOMÍ POVINNOSTÍ OBČANSKÝCH“. TAK PŘÍSAHÁME!

22. září 1938 V NEROVNÉM BOJI S NACISTICKÝMI ORDNERY HRDINNOU SMRTÍ PADLI:
VRCH. STRÁŽM. RUDOLF MOKRÝ
VRCH. RESPICIENT LUDVÍK SVOBODA
STRÁŽM. VILÉM LEHER
DOZORCE FIN. STRÁŽE VÍTĚZSLAV HOFÍREK
DOZORCE FIN. STRÁŽE FRANTIŠEK ČECH
DOZORCE FIN. STRÁŽE INOCENC DOSTÁL

Autor: Bohuslav Fajkus, září 2015
Článek vyšel v časopise Národní osvobození č. 20/2015, který vydává Svaz bojovníků za svobodu
Stejný případ, ale z jiného zdroje
aktualizace: 10.5.2018


Dne 22. září 1938 jsem v poledních hodinách objížděl služebním autem jednotlivá družstva v pohraničí krnovského okresu, abych zjistil situaci. Navštívil jsem i četnickou stanici v Liptani. Na všech okolních domech v obci už vlály prapory s hákovým křížem nebo se znakem SdP. Na stanici jsem mluvil s Mokrým, Svobodou, Leherem a Čechem. Stěžovali si, že situace je velmi napjatá a že nikdo neví, jak to všechno skončí.
Týž den večer okolo 18. hod. liptaňstí ordneři strhli krumpáčem z nádražní budovy tabuli s českým textem Liptaň a nahradili ji tabulí s německým nápisem Liebenthal. Vedoucí skupiny henleinovců v Liptani František Selig se svým bratrem Alfredem, tiskař Karel Reichel, řezník Görlich a další místní členové SdP začali rozdělovat zbraně a náboje (pistole Walther a parabolpistole na 20 ran), které byly již předtím tajně dopraveny na území republiky z Německa. Poté asi stohlavý dav táhl k četnické stanici, kde bylo družstvo SOS. Velitel stanice Mokrý, když zjistil blížící se ozbrojený dav, chtěl telefonicky přivolat pomoc. Zjistil však, že telefonní spojení je již přerušeno.
Mezitím přijížděli k obležené budově stanice na motocyklu dozorci Vítězslav Hofírek a Inocenc Dostál z družstva Fulštejn. Němečtí vzbouřenci se je snažili strhnout z motocyklu a odzbrojit. Třeskly rány a tři z rozzuřeného davu ozbrojených ordnerů – Karel Metzke, Johann Kristek a Alois Müller – doplatili na přepadení četnické stanice svými životy. (Nedalo se později přesně zjistit, zda přitom použil Dostál granát nebo pouze střelnou zbraň.) Po tomto zákroku přidal Hofírek plyn a zbytek cesty k četnické stanici se proměnil v bojiště. Seskočili z motocyklu a přískoky si razili cestu. Stačili ještě vběhnout do budovy a přibouchnout za sebou dveře. Vběhli do nejzadnější místnosti. Ale to už propuklo peklo. Ordneři vnikli do budovy a stříleli jako šílení. O život přišlo všech šest příslušníků SOS v Liptani. Padli v boji proti přesile několika desítek zfanatizovaných nacistů. Splnili do písmene slova přísahy obránců vlasti...
Ani opilí a otrlí nacisté se na své dílo zkázy nedokázali dívat déle než několik minut. Zabouchli za sebou dveře a za hulákání táhli při světle pochodní do hospod. Obchodník dobytkem Franz Görlich se stal hostitelem. Pilo se, řvalo a hajlovalo ve všech šesti liptaňských hospodách až do rána. Pozoruhodné však bylo, že již o 22. hodině téhož večera vychvaloval německý vysílač Breslau liptaňské soukmenovce, že započali „záslužné dílo“, které je hodné následování i v jiných místech čsl. pohraničí.
Na četnické stanici v Liptani zatím leželo v krvi šest mrtvých vlastenců. Ale Liptaň stále ještě byla součástí Československa. Mrtvé bylo nutné odklidit. V pátek 23. září 1938 brzy ráno byly mrtvoly obětí převezeny na slámě nákladním autem mlékaře Schäfera za hranice do Německa do nedalekých Hlubčic (Leobschütz). Tam byly později v rohu hřbitova tajně a bez jakékoliv piety pochovány. Nákladní auto řídil Emil Botke z Liptaně.
Vdova po zavražděném vrchním strážmistrovi Mokrém se později přes německé vyslanectví v Praze dotazovala, co bylo příčinou smrti jejího manžela. Bylo jí stroze odpovězeno, že byl zastřelen na útěku. V roce 1945 byly ostatky finančníků Františka Čecha a Inocence Dostála po exhumaci převezeny do Československa. V dnešních polských Hlubčicích odpočívají ve společném hrobě vrchní strážmistr Rudolf Mokrý, vrchní respicient fin. stráže Ludvík Svoboda a strážmistr Vilém Leher. Obětem německého zločinu byl po válce na návsi v Liptani i na společném hrobě v Hlubčicích postaven památník.
(Zdroj. prap. četn. Ladislav Solnický)

vrch. stržm. četn. Rudolf MOKRÝ
Narozen 24. března 1887, velitel četn. stanice Liptaň, zavražděn tamtéž 22. září 1938.

stržm. četn. Vilém LEHER
Narozen 29. května 1912, příslušník četn. stanice Liptaň, zavražděn tamtéž 22. září 1938.

vrch. resp. fin. stráže Ludvík SVOBODA
Narozen 6. dubna 1899 v Horních Heřmanicích, zařazen na odd. fin. stráže Štundorf, zařazen na odd. fin. stráže Fulštejn, zavražděn 22. září 1938 v Liptani.

doz. fin. stráže František ČECH
Narozen 21. září 1910 v obci Dobřinsko (okr. Mor. Krumlov), zařazen na odd. fin. stráže Rusín, zavražděn 22. září 1938 v Liptani.

doz. fin. stráže Inocenc DOSTÁL
Narozen 17. prosince 1910 v Michnově (okr. Litovel), zařazen na odd. fin. stráže Fulštejn, zavražděn 22. září 1938 v Liptani. Těla všech zavražděných z četnické stanice Liptaň byla henleinovci odvezena z území ČSR a zahrabána u zdi městského hřbitova v Leobschütz v Pruském Slezku.

doz. fin. stráže Vítězslav HOFÍREK
Narozen 30. června 1910 v Řícmanicích (okr. Brno-venkov), zařazen na odd. fin. stráže Fulštejn, zavražděn 22. září 1938 na četnické stanici v Liptani.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Libá u Františkových Lázní
22. - 23. září 1938


Jednotka praporu SOS Falknov (dnes Sokolov) pod vedením velitele praporu byla při pokusu obsadit Libou zastavena před návrším u Libé střelbou z kulometů SdFK a SS. Následující den SOS znovu na kótu marně zaútočila. Úspěšný byl až útok s pomocí posil SOS a armády s podporou jednoho obrněného automobilu a čety lehkých tanků. Jeden tank byl přitom vyřazen střelbou protitankového kanónu od německé hranice. Podle svědectví byla palba vedené přes hranice pravidelnou německou armádou.
Jiřetín pod Jedlovou a Varnsdorf ve Šluknovském výběžku
22. - 23. září 1938


Během protiakcí po obsazení výběžku SdFK jednotka SOS z Varnsdorfu, posílená četou motorizované pěchoty čs. armády, narazila u Jiřetína na příslušníky SdFK, SA a SS a byla v postupu zastavena. Jiřetín byl obsazen až následující den. Po posílení rotou čs. armády při dalším postupu na Varnsdorf probíhaly celý den boje s Freikorpsem, SA a SS. Varnsdorf byl obsazen až po nasazení čety lehkých tanků.
22. - 23. září 1938
Hrádek nad Nisou

Přepadení dvou stanovišť družstva SOS kolem 21:00 asi 200 členy SdFK a SA. SOS stanoviště v Lidovém domě i blízké továrně během nočních bojů uhájila.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Babí - Stachlberg, Trutnov
21. září 1938


V druhé polovině září roku 1938 se situace na mnoha místech pohraničí značně vyostřovala, útoky sudetoněmeckého Freikorpsu na příslušníky čsl. bezpečnostních složek se stupňovaly. Výjimkou nebylo ani Trutnovsko. Večer jednadvacátého září procházela dvojice strážných poblíž "křížového" objektu (řopíku s křížkem) na staveništi Stachelbergu. Ve chvíli, kdy strážní vešli do prostoru osvětlovaného nákladním automobilem, padlo z nedalekého houští několik výstřelů. Jeden ze strážných padl raněn k zemi. Přestože druhý voják střelbu opětoval, útočník rychle zmizel v nedalekém houští. Zraněným byl třiadvacetiletý vojín hraničářského 17 pluku Josef Beran z Libštátu u Semil (* 16.5.1915). Byl ihned odvezen do trutnovské nemocnice, kde svému zranění ve stejný den podlehl.

(Podle publikace Stachelberg, obr na prahu Krkonoš, Žacléř 2010)
Janovice-Hodkovice u Broumova
22. září 1938


Daniel Balla se narodil se 28. září 1915 v Zapsoňi na Podkarpatské Rusi. Rusínské národnosti, evangelického reformovaného vyznání. V civilu rolník. Sloužil u 3. roty pěšího pluku 22. Dne 22. září 1938 byl zajat a při pokusu dostat se ze zajetí ke své jednotce padl v boji v obci Janovice-Hodkovice v Broumovském výběžku. Přesto že věděl, že bude napaden střelbou ordnery, střežícími východ z kostela, snažil se uniknouti ze zajetí a připojiti se k vlastní hlídce, čímž prokázal odvahu a statečnost. Pohřben na vojenském hřbitově v Josefově.
(zdroj kniha NÁSTIN PERSONÁLNÍCH ZTRÁT ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY v době od 21. května 1938 do 31. března 1939, autor Jiří Plachý)

Vojín Daniel Balla byl 22. 9. 1938 zastřelen, nebo spíš zavražděn, ředitelem místní školy, který po té údajně uprchl do Reichu a již nikdy se neobjevil. Tato vražda je nepotrestána.
Údajným vrahem byl Rudolf Scholz, " Oberlehrer " školy v Hodkovicích, čs. důstojník. Stál v čele zdejších vzbouřenců (22.9.1938) z Hodkovic a Janovic.(uvedeno v knize Henleinovci a demokraté od Jaroslava Metelky, str.179-180. Je zde uveden i zdroj: Archív MV Pardubice - památník Horní Vernéřovice 1938-1945 a Ota Holub : Odhodlání a zrada, ONV Náchod1969 str.43-45). Rudolf Scholz byl zabit (doslovně uvedeno: ermordet am 21.5.1945 von Tschechen in den Adersbacher Felsen) v Adršpašských skalách 21.5.1945 (zdroj: Arnold Raab: Ober-Wernersdorf, Unter-Wernersdorf, ......Johnsdorf, Hottendorf str.342, 1993, vydavatel : Heimatkreis Braunau/Sudetenland e.V. Paradeplatz 2, D-91 301 Forchheim).

Na tuto událost vzpomínala i paní Frieda Hronková (rozená Lorenzová) † 2012: "Daniel Balla byl zajat vzbouřenci a v Hodkovické kapli uvězněn společně s místními demokraty H.Lorenzem a Görtnerem."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Boj o Český Krumlov
1. října 1938


Nejtěžší boje z počátku října se odehrály v Českém Krumlově, přes který po odstoupení pohraničí ustupovaly jednotky SOS a roznětové hlídky ženistů čs. armády. Již v noci z 30. září zde byl konvoj přepaden henleinovci, přičemž byli zajati i ženisté patřící k jedné z roznětových hlídek. Když pak němečtí teroristé zaútočili na budovu okresního úřadu, rozhořel se boj o město v pravém slova smyslu. Obránce a zaměstnance okresního úřadu vysvobodil z obklíčení až soustředěný útok četnického pohotovostního oddílu. Již po půlnoci do města dorazily tři pěší čety čs. armády a obsadily střed města, avšak posléze se naše jednotky začaly opět z města stahovat. Když byly pak nad ránem zajaty dvě družstva SOS a další družstvo bylo nuceno se probít směrem k linii lehkého opevnění, ocitlo se město zcela v německých rukou. Večer 1. října se v Českých Budějovicích utvořila úderná skupina pod velením kapitána Stejskala, složená z ženistů 23. ženijní roty, dvou pěších čet z 9. roty pěšího pluku 1 a čety tří lehkých tanků poručíka Vladimíra Němečka, spadajících pod 1. tankovou rotu VII. praporu lehkých tanků. Tyto jednotky, podporované navíc obrněným vlakem pěšího pluku 1 měly za úkol odstranit trhaviny z podminovaných mostů a osvobodit zajatce z předchozích bojů, stejně jako vězněné krumlovské Čechy. Kolona kapitána Stejskala projela 2. října předměstím Českého Krumlova, aby svedla prudké boje s povstalci u Budějovické brány, která byla zabarikádována a také o blízké okolí brány. Zejména kanóny třech lehkých tanků drtily odpor henleinovců, avšak posléze byl slibně se rozvíjející útok oslaben nesmyslným rozkazem záložních důstojníků ke stažení nasazené pěchoty. Kapitán Stejskal, kterému tak v boji zbyly jen tanky podporované ženisty, byl nucen dát povel k ústupu. Alespoň částečně však byl úkol splněn, neboť ze všech stran se k čs. vojákům sbíhalo české obyvatelstvo, které posléze s kolonou odjelo směrem na České Budějovice. Výsledkem akce byli na české straně dva mrtví a tři ranění z řad ženistů a boji značně poznamenané město. Ještě téhož dne byli také propuštěni zajatci a celé město se začalo vylidňovat. Do 8. října, kdy město obsadila německá armáda, však již čs. státní suverenita v Českém Krumlově obnovena nebyla.


BOHÁČ Jan, vojín v záloze, pěší pluk 1
Narozen 1900, Dvorce, okr. Tachov
Padl v boji s henleinovci v Českém Krumlově dne 1.10.1938.

STANĚK František, vojín v záloze, pěší pluk 1
Narozen 1913, Záhoří-Brdo, okr. Prachatice
Padl v boji s henleinovci u Českého Krumlova dne 1.10.1938.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Květen 1938

Ačkoliv Hitler prohlásil, že nechce do říše ani jednoho Čecha, ve Znojmě v roce 1938 žilo 16.139 Čechů a jen 8.349 Němců. V Moravském Krumlově žilo 3.047 Čechů a jen 349 Němců.

Dne 1. 5. 1938 konají henleinovci útočné manifestace v celém pohraničí. V Opavě napadají četnictvo a policii. Jsou první zranění. Přestože provokace propukají na mnoha místech, československá vláda vydává ZÁKAZ POUŽITÍ ZBRANĚ našim ozbrojeným silám. Bojové provokace proběhly 1. máje v Žatci, Jiřetíně a v Sokolově. Dne 6. 5. 1938 se konaly v Aši oslavy 50. narozenin Konráda Henleina za účasti uniformovaných turnerů, příslušníků henleinovských tělovýchovných spolků. Dochází ke střetu s policií. V Chebu, Plesné, Aši a v Lubech jsou jednorázově vyhozeni z práce všichni, kteří nebyli členy SdP. V Kynžvaldu byly české děti nuceny navštěvovat školu německou. V celém pohraničí jsou soustavně vedeny útoky proti obchodům Židů.
Počty teroristických akcí Freikorpsu

Podle instrukcí z Berlína vytváří Sudetoněmecká strana dne 15. září 1938 svou vlastní vojenskou organizaci - Sudetoněmecký dobrovolný sbor (Sudetendeutsches Freikorps), jehož úkolem bylo provádět teroristické diverzní akce v československém pohraničí proti státním objektům, zejména vojenským a policejním, ale i proti českému obyvatelstvu. Velitelem „dobrovolnického sboru“ byl Konrád Henlein, avšak skutečným velitelem byl německý podplukovník Köchling, kterého jako Henleinova poradce osobně vyslal Hitler.

Dne 17. září 1938 Konrád Henlein vydal rozkaz dne pro formace Freikorpsu (Sboru dobrovolníků). Za několik hodin tisíce sudetských Němců stálo pod prapory Freikorpsu podél hranic Československa. Tisíce těch, kteří hořeli bojovat pro svoji „mučenou domovinu“.

Podle československých pramenů dosáhl Freikorps za dva týdny své existence nejméně 15.000 mužů, kteří - ozbrojeni - přepadali československé četnické a finanční strážnice, obecní úřady, vojenské hlídky, školy a budovy finanční stráže a další důležité objekty. Freikorps byl po mnichovské dohodě rozpuštěn.

Do 1. října 1938 měl Freikorps na svědomí:
- Na 300 záškodnických akcí a přepadů,
- 110 zavražděných českých občanů a asi 50 českých občanů těžce raněných
- přes 2000 občanů ČSR bylo odvlečeno do zajetí do Německa
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Projev Adolfa Hitlera 12. 9. 1938 v Norimberku je signálem pro sudeťáky k zahájení horké války o Sudety. V zápětí na to probíhají ničivé a útočné provokace proti ČSR.

– 8.000 henleinovců táhne městem, napadají Čechy, zejména Židy, komunisty, sociální demokraty, četníky a okresní úřad. Napadené týrají. Zranění jsou převáženi do nemocnice.

Cheb - vyrabováno bylo 38 obchodů, napadány jsou byty policistů a důstojníků.

Mariánské Lázně, Hranice v Čechách, Luby, Hazlov, Plesná, Prameny a Stará Voda - konají se průvody, neseny vlajky s hákovým křížem, jimi se vyzdobují domy a úřady.

Hazlov - sudeťáci vedou střelbu po českých železničářích, napaden je statek a četnická stanice.

Cheb - pokus o puč. Bojuje se o „Hnědý dům“, o hotel Viktoria a o hotel Wenzel. Při přestřelce henleinovci používají kulomety. Československá strana použila k potlačení vzpoury obrněná auta. Před nádražím bylo pučisty zastřeleno šest osob (Čechů). Útok policie byl veden granáty a boj trval tři hodiny. Zabaveno bylo 2.300 pušek, 300 pistolí, vysílačky a munice.

Při srazu Českého branného svazu motoristů dne 11.9.1938 došlo k napadení ze strany henleinovských ordnerů. Tři policisté a 18 členů Stráže obrany státu bylo zraněno, jeden těžce.

Ašsko - 14. 9. 1938 přepadl FREIKORPS českou celnici. Z Německa přijíždí pomoc henleinovcům. Ti vydávají pokyn k povstání. Přebírají úřady. Češi, antifašisté a němečtí sociální demokraté jsou zatýkáni. Čeští policisté, četníci, železničáři, pošťáci a celníci jsou odvlečeni do říše. České obchody jsou zavřeny. Sudeťáky byl vyhlášen „FREISTADT ASCH“ (Svobodné město Aš). FREIKORPS posílen jednotkou SS útočí dále na Libou, Hazlov, Františkovy Lázně, Skalnou a Cheb. Na frontě byl Vojtanov, Antonínova Výšina Ostroh a Libá. Začíná skutečná válka. Češi jsou odvlékáni do Německa. Antifašisté do koncentračních táborů. Proti SS a fanatickému FREIKORPSU nastupují oddíly SOS (Stráž obrany státu) - a Sokolský oddíl. Malá síla proti útočníkům. Padlo prvních pět příslušníků SOS. Raněných bylo také pět.

Chebsko - na Cheb postupuje 1.000 členů FREIKORPSU. Bojuje se v Pomezí. Nejtěžší boje jsou u obce Libá a Sorkov. Pod fašistickou převahou ustupují oddíly SOS. Čeští obyvatelé z Ašska a Chebska prchají před násilnostmi ordnerů do vnitrozemí. Všechno selhalo zradou západních velmocí.

Dne 30. 9. 1938 z pohraničí odchází československá armáda a v patách je jim německá armáda s tanky.

Na Mikulovsku jako poslední stáli příslušníci mikulovské RW (Republikanische Wehr - Republikánská obrana - polovojenská organizace německých antifašistů v ČSR) se zbraní v ruce na hranicích, aby je bránili.

Jako poslední opouštěla naše státní hranice dvě družstva „Stráže obrany státu – SOS“, ve které sloužili také i němečtí příslušníci RW. Místní nacisté se jich pomocí lsti zmocnili, ztýrali je a zbité do krve je hnali „uličkou“ tisícihlavého davu henleinovců k vězení na radnici. Každý z nacistů považoval za vlasteneckou povinnost je udeřit, kopnout, nebo alespoň je poplivat.

Proti Čechům v Pohořelicím, kde žilo 64 % Čechů, rozpoutali místní nacisté „furor teunotidkus" v podobě takzvané „Prügel strafe“. V noci je vyvlekli polonahé na ulici, kde je shromáždění Němci bili klacky. Německý lékař zraněné vyhnal z ordinace. Několik jich zemřelo. Také na dalších místech se konaly štvanice proti Čechům, Židům a německým antifašistům. „Když tě dobiji k smrti, nic se mi nestane, jsem Germán", řekl německý výrostek Götz týranému českému chlapci.

Většina sudetoněmeckého obyvatelstva na jižní Moravě se aktivně podílela na rozbití ČSR a tím se dopustila zločinu velezrady na naší republice v době jejího největšího ohrožení Hitlerem a sehrála úlohu „páté kolony“ zločinného nacismu v ČSR. Iluze o zbožných jihomoravských Němcích se rozplynula. Klerikální ideologie, kdysi velmi vlivná na jižní Moravě, byla slabou překážkou vše pohlcující ideologii nacistické, zejména poté, co po „anšlusu“ Rakouska přešli i jihomoravští klerikálové v čele s mikulovským proboštem k nacistům do SdP.

V roce 1938 jsou v celém pohraničí napadány četnické stanice, policejní úřadovny a celnice. Z říše přicházejí Němci s výzbrojí pro FREIKORPS (Bublava, Krasice). Přestože jsou příslušníci ozbrojených sil Československa vražděni, je znovu opakován rozkaz „NEPOUŽÍVAT ZBRANÍ“ proti Němcům. Zabitých, zraněných a odvlečených Čechů je již několik desítek. Jen v Bublavě padlo šest osob a 43 bylo odvlečeno.

Habartov - dne 13. 9. 1938 obsazují ordneři poštu, obecní úřad a vyvěšují prapory německé říše. Byla napadena četnická stanice a zavražděno pět četníků.

Stříbro - dne 13. 9. 1938 byla napadena četnická stanice. Zavražděno bylo šest českých občanů a čtyři byli zraněni.

Krajková - dne 13.9. 1938 zde byla napadena ordnery četnická stanice. Osm mrtvých Čechů a čtyři zranění.

Dále byly napadeny: celnice Nové Domy u Aše, Ruprechtice, Jeseníky, Broumov, celnice Kunžak, Orlické Hory - došlo k odstřelování z německé strany. Pozemní boudy - přepad celnice, 1 mrtvý, 2 odvlečeni, celnice vypálena. Výrovka - přestřelka, 1 československý voják mrtev. Liberec, po útoku ordnerů 10 policistů zraněno a 1 voják mrtev. Frýdlant, 1 mrtvý. Hrádek nad Nisou - ordneři obsazují celnici. Ve Vejprtech demolují ordneři nádraží, poštu a celnici, rabují, čeští úředníci a antifašisté jsou odvlečeni do říše. Zde jsou tři mrtví a 15 Čechů je zraněno. Ordneři vyhazují trať - vlak vykolejil. V době, kdy se vedou v celém pohraničí úporné boje, neschopná pražská vláda vydává stále rozkaz: NESTŘÍLET!

Vidnava - ze strany sudetských Němců byl proveden útok na celnici dne 21.9. 1938. Pět mrtvých a 11 raněných. Město bylo ordnery obsazeno.

Šumperk - 146 československých občanů bylo odvlečeno do říše a dva celníci byli zavražděni.

Bruntál, Krnov, Albrechtice a Osoblaha - sudetští Němci provedli frontální útok se sedmi tisíci ordnery a FREIKORPSU, kteří obsazují tato města. Odzbrojují a do říše odvlékají příslušníky ozbrojených sil ČSR. Jsou dva padlí čeští občané a tři zranění příslušníci SOS.

Kaplice, Český Krumlov - i zde byli četníci a finančníci odvlečeni do říše.

Varnsdorf - Ordneři obsazují celý Šluknovský výběžek, každý Čech a antifašista je zatčen. Ztráty libereckého praporu SOS jsou: 432 mrtvých, zraněných a odvlečených. Češi a antifašisté jsou vyhozeni z práce.

Česko saské Švýcarsko - v bojích s ordnery byl jeden Čech těžce zraněn.

Lichtenwald, Šluknov, Rumburk a Varnsdorf - zde došlo k násilím na příslušníky četnictva a celnic.

Ašsko, Chebsko - při ústupu československé armády z pohraničí bylo zde osm českých občanů zavražděno, 15 zraněno a 43 zavlečeno do říše.

Český Krumlov - rovněž i zde při ústupu československé armády z pohraničí byl dne 30. 9. 1938 jeden mrtvý, 2 zranění a 3 zajatí (SOS).

Celkové ztráty SOS a civilů - 262 zabitých, 316 zraněných a tisíce odvlečených do říše (může se lišit dle zdrojů). Desetitisíce Čechů prchá do vnitrozemí z pohraničí před terorem fašistů.

Dne 1.10. 1938 nastupuje k záběru Sudet německý Wehrmacht!

Místy se ale ještě bojuje - Kapličko, Stříbrná, Tisová, Zelená Hora a Pomezná. Ve Vyšném Brodě byli zastřeleni dva českoslovenští vojáci.

V Moravské Chrastové, místní části obce Brněnec - položili své životy dne 31. 10. 1938 čtyři vojáci československé armády, i když byla tato obec s převážnou českou většinou osídlením, byla přepadena ordnery s cílem násilného připojení obce do Sudet!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Vzpomínky FRANTIŠKA PROCHÁZKY na boje o Šluknovsko a zavlečení do Německa

narozený 2. října 1897 ve Velkých Pavlovicích, bydlel se svojí rodinou v obci Cifer u Trnavy, kde sloužil jako četnický strážmistr. Z tohoto okresu, kde byl velitelem četnický kapitán Zábuš, bylo z různých stanic vysláno k posílení SOS oddílů v českém pohraničí v roce 1938 přes dvacet četníků, kteří měli působit na Šluknovsku. Od vyhlášení stanného práva střežil klid ve městě Varnsdorfu a okolí i pohotovostní oddíl kpt. Zábuše, který se skládal z čety četníků ze Slovenska a tří základních družstev SOS. Útvar byl ubytován v obci Königswalde (dnes Jiříkov). Až do 21. září 1938 hlídkoval oddíl v ulicích Varnsdorfu, Šluknova a v přilehlých obcích bez mimořádných příhod a přesunoval se autobusem. Velkou bojovou hodnotu však neměl. Byl vyzbrojen jen puškami, chyběly kulomety a granáty a hlavně povolení použít je. Dne 22. září byly získány první zprávy o soustřeďování nacistických ordnerů a dalších sudeťáckých povstalců na hranicích. Asi ve 13,30 hodin odpoledne se část Zábušova mužstva přepravovala po hraniční silnici autobusem, který byl náhle v lese zastaven záseky z pokácených stromů a obklíčen velkou přesilou ordnerů. Všichni Češi byli bez výstřelu zajati a odvlečeni přes hranice do Magdeburku. Ordneři se pak vydali do Varnsdorfu, který obklíčili. O osobních osudech četnického strážmistra Františka Procházky se dále dovídáme z písemného dokumentu „Hlášení o činnosti v roce 1938“, které sepsal dne 14. srpna 1946.Píše v něm mimo jiné:

„Dne 26. srpna 1938 byl jsem služebně odkomandován ze stanice četnictva v Cíferu, okres Trnava - Slovensko k zesílení stanice v českém pohraničí v obci Königswalde (dnes Jiříkov), okres Šluknov. Místnosti této četnické stanice se nacházely v prvním poschodí budovy a přízemí obývala německá rodina, které budova náležela. Dne 21. září 1938 v době, kdy byla tato stanice přepadena ordnery, spolu s SA, což se stalo o 14, 30 hodině, byl jsem na stanici sám. Tehdejší velitel naší stanice štábní strážmistr Jaroslav Kolek a štábní strážmistr Václav Jirků zajišťovali pro případ přepadení důležité služební spisy a nebyli na stanici přítomni. Až do 14, 00 hodiny téhož dne přebíral jsem telefonické rozkazy pro družstvo SOS od velitelství roty z České Lípy. V tutéž dobu došel na stanici telefonický příkaz od tehdejšího okresního hejtmana ze Šluknova, že v případě přepadení četnické stanice ze strany ozbrojených německých jednotek nemá se klást žádný odpor. Jelikož nejbližší představený okresní velitel Karel Novák uprchl ze Šluknova s několika desítkami dalších četníků směrem k České Lípě, nebylo možno se nikoho dovolat, aby dal rozkaz jak dál postupovat. Telefonní spojení s velitelstvím roty SOS a s Libercem bylo o 14,00 hodině přerušeno a do telefonu se pak hlásil nějaký Němec. Téhož dne o 14,30 hodině vnikli do místnosti četnické stanice čtyři osoby ozbrojené automatickými zbraněmi a odzbrojili mě. Za daných okolností byl každý odpor předem nemožný. Tito ordneři mě pak zajistili a teprve pozdě večer téhož dne mě odvlekli na shromáždiště do obecní radnice ve Šluknově, odtud nás ještě v noci zavlekli nákladními auty do Budyšína v Německu a asi o tři dny později vlakem do Magdeburku, kde nás celkem 628 zajatých ubytovali v jednom starém židovském divadle „Spiglsal“ a drželi zde v zajetí až do 19. října 1938. Cestou z Königswalde do Šluknova byl jsem ordnery tělesně ztýrán a ve Šluknově, kdež byl v tu dobu shromážděný velký dav Němců, byl jsem rovněž obdařen při procházení tímto davem mnoha surovými kopanci.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Nasazení obrněné techniky

Proti těmto formacím opakovaně zasahovaly při podpoře Stráže obrany státu jednotky PÚV vesměs z 1. a 4. Rychlé divize a to opět v západních Čechách. Tvrdé boje si ale vyžádaly i ztráty. Už 13. září 1938 byl při osvobozování Pernštejna zraněn svob. Václav Štěpán, z PÚV 1, z téže jednotky byl zraněn také voj. Stanislav Houška během bojů ve Šluknovském výběžku.

20. září také četa tanků pomáhala vyprostit hrdinnou posádku celnice v Habarticích severně od Liberce, která dokázala ubránit své pozice, ačkoliv byla většina jejich členů raněna a byla pod palbou granátometu. 22. září pak odvážným protiútokem vyhnala nepřítele z Hrádku nad Nisou a dobyla Němci obsazené okresní město Frýdlant. Další obrněná vozidla spolu s vojáky 42. pěšího pluku odrážela celou noc z 22. na 23. září sudetoněmecké povstalce útočící na Ústí nad Labem- Střekov. Ten samý den posílilo obrněné auto vz. 30 obránce Anenského údolí, bránící postupu Němců od Kraslic. Po příjezdu posil, tvořených mimo jiné několika tanky LT-35, se o Kraslice rozhořela klasická válka; tanky nejprve prorazily barikády na přístupech k městu a pak jejich kulomety a kanony rozstřílely hlavní uzly odporu, čímž umožnily pěchotě město osvobodit. Dva tanky se probojovaly v prostoru Pomezí až ke statku Steinhof na samé hranici s Německem, ale pak byl jeden zasažen a poškozen palbou německého protitankového kanonu, obsluhovaném muži SS divize Totenkopf. Přesto se Čechoslovákům podařilo s pomocí dalších dvou tanků a jednoho obrněného vozu při útoku vedeném osobně velitelem praporu SOS majorem Helvínem Pomezí obsadit.

23. září se přímo s německými esesáky střetli i čs. tankisté na jiné frontě, v rumburském výběžku. Ten byl zradou četnického velitele por. Jansy den předtím téměř bez boje obsazen a k jeho znovunabytí vyrazilo od hlavního obranného postavení na Křížovém buku kromě pěchoty i několik tanků a obrněných vozidel. Jen s jejich pomocí se podařilo bodákovou ztečí prolomit obranu sudeťáků v osadě Lipá před Chřibskou, kterou zesílily těžké kulomety SS divize Gross Deutschland. Tanky postupně dobyly Chřibskou a Krásnou Lípu a v 16 hodin osvobodily Varnsdorf. Druhý výpad provedla obrněná četa o tři dny později, když osvobodila raněné a zajaté „sosáky“ a vojáky z obklíčeného trhacího vlaku u Rybniště. Ve stejnou dobu zasahovala útočná vozba v podhůří Krkonoš, když poločeta obrněných aut pomáhala znovuobsadit Libnou. Dalšího boje v Broumovském výběžku se muži pod pancířem zúčastnili 26. září během pokusu zahnat Němce za zemskou hranici u Zdoňova.

Díky četě obrněných aut byly ten den také po tvrdém boji znovu dobyty Vejprty v Krušných horách a četa tanků vysvobodila Cetviny v jižních Čechách. Také při krvavé vyčišťovací operaci u města Albrechtice, která stála Němce nejméně 26 mrtvých a těžce raněných, se útočná vozba vyznamenala, podobně jako v Hnanicích u Znojma, kde bylo zlikvidováno dokonce 61 sudetoněmeckých teroristů a příslušníků německé armády. Jejich palbou byla například zcela rozstřílena kostelní věž v Šatově i s kulometným hnízdem, které pálilo zezadu do postavení čs. armády.

Krvavý a zákeřný boj se také rozhořel v noci na 24. září v okresním městě Bruntál, které chtěl tzv. sudetoněmecký freikorps obsadit v rámci přípravy na první výsadkovou operaci wehrmachtu (Operation Freudenthal) u nedalekého Horního Benešova. Likvidace záškodníků, jakkoliv provedená s nemalými ztrátami, by bez pomoci dvojice lehkých tančíků vz. 33, velitelského tanku LT-34 a dvojice obrněných aut vz. 30, které palbou drtily odpory teroristů, skončila dozajista masakrem. V nočním Bruntále se bojovala i další noc. 27. září musely opět čs. tanky bojovat o Vejprty. Tankisté museli bojovat i v den, kdy se o osudu republiky rozhodovalo v dalekém Mnichově. Četa útočné vozby pomáhala dobýt Pohraniční v Krušných horách a zahnala útočníky, včetně německých vojáků až do Říše.

Boje ale pokračovaly i po podpisu Mnichovského diktátu. Právě na den přesně před 79 roky zaútočila četa tanků LT-34 proti Budějovické bráně v mezitím sudeťáky obsazeném Českém Krumlově, totálně ji rozstřílely (v boji bylo vystříleno 60 tankových granátů) a vnikly do uliček města, aby pomohly evakuovat obklíčené české civilní obyvatelstvo. Během boje vyskočil řidič jednoho z tank, svobodník Leopold Břenek, a riskujíc vlastní život odtáhl do bezpečí zraněného čs. ženistu. (jeho velitel na něj mezitím řval, že ho zastřelí jako psa, protože si myslel, že chce z boje utéci).

Nebojovalo se ale jen v Čechách. 5. října 1938 pomáhali tankisté zahnat zpět celý prapor Maďarů útočící v Jesenné u Rimavské Soboty. Už o pět dní později četa tanků likvidovala obklíčený prapor maďarských teroristů organizace Szabatszapatok v Černém močále na Podkarpatské Rusi. Tankisté se také zapojili do více jak dvoutýdenních krvavých bojů o obec Kosino, kde padly desítky Maďarů a byly rozstříleny mlýn, pošta i synagoga, kde se teroristé bránili tankům.

K dalšímu těžkému boji došlo během tzv. Rozvegovského incidentu na Tři krále 1939. Čs. armáda tehdy u Mukačeva přišla o obrněný vůz Tatra vz. 30 2. přezvědného oddílu, když mu podklouzla kola na ledu a zapadl do příkopu. I když se posádce auta podařilo ustoupit bez ztrát, velitel obrněné čety byl zraněn výbuchem granátu v obličeji.

Nejkrvavější boje a nejtěžší ztráty přinesla našim tankistům tzv. Malá válka o Podkarpatskou Rus v březnu 1939. Ve dnech 14. -18. března 1939 se jí zúčastnilo několik čet obrněných aut a tanků. Některé osádky zastihla maďarská invaze na území čerstvě samostatného Slovenska, ale její posádky odmítl splnit rozkaz zůstat na místě a „jánošíkovským“ způsobem a silou si vynutily průjezd na Podkarpatskou Rus, aby tu pomohly svým bojujícím kamarádům. Na západní části fronty u Užhorodu pomáhaly tanky úspěšně vedeným bojem držet frontu ještě dva dny po okupaci zbytku Československa a vzniku tzv. Protektorátu, než jako zadní voj „západní části“ 12. divize překročily beze ztrát jako vůbec poslední organizovaná jednotka už neexistující čs. armády hranice se Slovenskem a předaly svou techniku Slovákům. Na východní frontě byl ale jeden z čs. tanků LT 35 během úspěšného protiútoku u Fančíkova zasažen na poslední chvíli za taxíkem přivezeném protitankovém kanonu Rheinmettal vz. 35/39. De facto to nebyl ale armádní tank, protože se jednalo o exportní ukázkový vzorek pro Rudou armádu, v majetku firmy Škoda, bez kanonové výzbroje a s civilní posádkou. Stroj byl po příjezdu z Rumunska čs. vojáky zabaven a ihned vržen do boje. Jeho civilní řidič Antonín Seidler, který se do boje přihlásil dobrovolně, zahynul. Ještě tragičtější osud dopadl na posádku obrněného vozu vz. 30, které do poslední chvíle krylo evakuaci českých civilistů z Chustu a tvořilo zadní voj 45. pěšího pluku ještě v době, kdy do města pronikli Maďaři. Z bezprostřední blízkosti bylo zasaženo z boční ulice ranou z kanonu a celá jeho osádka zahynula. Zbytek jednotky předal svou techniku v Ťjačevě svým rumunským spojencům.


Zdroj: securitymagazin
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od Zemakt »

Incident z 20. září jsme zde již řešili a je evidentně nepřesný. Zřejmě se bude jednat o stejnou událost u Libé, kterou jsi sem postoval před časem. Píšu z mobilu, tak inkriminované vlákno nenalinkuju.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od kacermiroslav »

Kniha "Boj o pohraničí" od Emila Hrušky
recenze

27.08.2014 10:57


Paradox či ironie osudu? Je pravdou, že život někdy přináší situace, které by snad člověk ani nevymyslel. Přesně takovou uchystal admirálovi Wilhelmu Canarisovi, kdysi mocnému šéfovi nacistické vojenské tajné služby – abwehru. Dne 9. dubna 1945 byl totiž popraven oběšením v koncentračním táboře Flossenbürg.

Na tom by snad nebylo nic zvláštního, kdyby nešlo o člověka, jenž se významně podílel na rozbití Československa v roce 1938. Země, v níž 5. března 1939 vznikl vůbec první koncentrační tábor na čs. území - v Ostrově u Karlových Varů. Šlo o pobočku nechvalně známého Flossenbürgu, v němž zahynulo na 30 tisíc vězňů.

Canarisův abwehr, přesněji jeho II. oddělení (od 1. června 1938 neslo oficiální označení „sabotáže a rozkládání“), se zaměřilo především na Československo, jako na nejbližší cíl útoku nacistického Německa. Silná německá menšina v ČSR, jejíž příslušníci se v drtivé většině hlásili k nacismu, byla ideálním polem získávání nových lidí pro všechny říšskoněmecké složky, provádějící tajné akce proti Československu.

Podle mezinárodního práva bylo Československo ve válečném stavu s nacistickým Německem již od 17. září 1938. Tedy jako první stát na světě! Jak Emil Hruška, autor publikace Boj o pohraničí, s podtitulkem Sudetoněmecký freikorps v roce 1938 vysvětluje, důvodem byla agrese, „jíž se Německo… dopustilo právě ve dnech, kdy se bojovalo o české pohraničí. Tehdy byly stovky mrtvých a raněných i tisíce ztýraných Čechů a demokratických Němců, ale i Slováků, kteří se nacismu postavili se zbraní v ruce“.

Některé čtenáře možná překvapí zjištění, že kromě tzv. Sudetoněmeckého freikorpsu, protičeskoslovenské teroristické organizace, která vznikla v září 1938, před mnichovským diktátem na čs. území operovaly také pravidelné jednotky SS.

V souvislosti s agresí vůči tehdejšímu Československu je třeba zmínit, že samotná její příprava byla ve srovnání s postupem proti Rakousku a Polsku výjimečná. Jednak promyšleným mechanismem kombinace válečné politiky, psychologického vedení války a praktické diverze – tedy špionáže, teroristických akcí a sabotáží – jednak využitím nacistického „trojského koně“, v daném případě sudetoněmeckého henleinovského hnutí, resp. Sudetoněmecké strany.

Autor zdůrazňuje, že „poprvé v historii vojenství a válek byla v rámci Plánu Grün (počítal s rozbitím Československa vojenským zákrokem k 1. říjnu 1938) připojena k vojenským pasážím i část o psychologickém vedení války“. Předpokládalo to, že vláda i obyvatelstvo Československa budou zastrašeni, síla a vůle k odporu zcela potlačeny a navíc, že německá národnostní menšina republiku co nejvíc oslabí a rozloží zevnitř.

Tento cíl rovněž sledoval henleinovský tisk a propagandistický aparát SdP, de facto řízený z Německa. Nesmírný vliv na německé obyvatelstvo pohraničí měla i šeptanda (Flüsterpropaganda). Tento druh psychologické podvratné činnosti se opíral o anonymitu, tj. nebylo možné určit původce zpráv a hodnověrně si je ověřit. Štvavá propaganda byl dovedně provázána s různými incidenty včetně násilných činů henleinovců.

Poutavá kniha popisuje organizační, personální a materiální aspekty freikorpsu, mapuje jeho nejdůležitější operace a přibližuje nejdůležitější s nimi spojené aktéry. Zvláštní část je věnována jeho aktivitám na Ašsku, které bylo již 21. září 1938 obsazeno nacisty za přímé účasti pravidelných vojenských jednotek z říše.

V závěrečné zprávě, vypracované podplukovníkem Köchlingem z freikorpsu, který opustil 4. října 1938, se mj. píše, že jeho příslušníci do 1. října uvedeného roku usmrtili 110 lidí, 50 zranili a 2029 odvlekli do Německa. Do uvedeného dne provedl 164 „zdařených“ a 75 neúspěšných akcí, při nichž padlo 52 jeho členů, 65 bylo zraněno a 19 se stalo nezvěstnými.

Závěrem několik pro někoho možná překvapivých faktů. Dekret prezidenta republiky ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. retribuční dekret) zvýšil sankce pro pachatele jak zločinů podle zákona na ochranu republiky, tak trestných činů podle trestního zákona, spáchaných v době zvýšeného ohrožení republiky (tj. od 21. května 1938 do 31. prosince 1946). Dekret rovněž zakládal trestnost členství v různých nacistických organizacích, propagace a podpory fašistického nebo nacistického hnutí a činovnictví v Sudetoněmecké straně.

„Poválečné zbavení občanství většiny sudetských Němců a jejich odsun z republiky tak vlastně desetitisíce z nich zachránily před přísným potrestáním, které tito lidé zasluhovali,“ podtrhuje autor a dodává, že „nacisté, vědomi si toho, že příslušníci německé menšiny se ve značném rozsahu dopouštěli trestné činnosti proti Československu a jeho občanům, tuto trestnou činnost prohlásili nejen za beztrestnou, ale dokonce za ‚zákonnou‘.“

Z Hruškovy publikace jednoznačně plyne, že obránci Československa z roku 1938 se stali prvními hrdiny druhé světové války.

(Vydalo nakladatelství Epocha, Kaprova 12, 110 00 Praha 1, tel.: 224 810 353, epocha@epocha.cz, http://www.epocha.cz)

Jana Vrzalová
ObrázekObrázekObrázek
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od Martas2411 »

Podle mezinárodního práva bylo Československo ve válečném stavu s nacistickým Německem již od 17. září 1938. Tedy jako první stát na světě! Jak Emil Hruška, autor publikace Boj o pohraničí, s podtitulkem Sudetoněmecký freikorps v roce 1938 vysvětluje, důvodem byla agrese, „jíž se Německo… dopustilo právě ve dnech, kdy se bojovalo o české pohraničí. Tehdy byly stovky mrtvých a raněných i tisíce ztýraných Čechů a demokratických Němců, ale i Slováků, kteří se nacismu postavili se zbraní v ruce“.
Tak to je pro většinu lidí málo známé datum,ale já s ním naprosto souhlasím a pro mne osobně toho dne vypukla opravdu válka a to nejen s Němci,ale i Madary a Poláky.Tanky,letectvo,pěchota,dělostřelectvo apod.Všechny tyto složky se zapojily do bojů proti těmto útokům na Československo.A nebylo to jen proti teroristům,někde se do sebe zakousla i pravidelná armáda protivníka.Když to člověk bere takto,tak máme vlastně i první padlé vojáky ve druhé světové válce.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od Pátrač »

Je zajímavé, že aniž bych tuto publikaci znal, ve svých přednáška o II. SV s vazbou na naši zemi už tři roky uvádím, že válka v Evropě začala nikoliv Polsku ale v Československu v září 1938 sudeťáckým povstáním a utoky německých pravidelných vojenských složek na naše území. A pokračuji že opět skončila v Československu a to de fato bitvou, kterou velmi dobře popisuje tato reportáž:

https://zoommagazin.iprima.cz/valky/pos ... ly-v-cesku

Ne že bych byl tak chytrý, to ne, ale prostě mi to tak připadalo správné. Tu knihu si asi seženu.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od Martas2411 »

Jenom pro zajímavost třeba uvedu,že prvním padlým letcem z období II.světové války se uvádí československý letec a to Jaromír Šotola.Je to taková perlička.Ale každý to bere jinak.

Obrázek

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=164&t=6692
Uživatelský avatar
Lucius
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 7/10/2011, 11:52
Bydliště: Slovensko

Re: Boje o pohraničí 1936 - 1938

Příspěvek od Lucius »

Martas2411 píše:
Jinak časem chystám velice zajímavý článek o bojích sosáků a čs.vojáků v jednom velice bojovém konfliktu,který už vyloženě hraničil z válkou,kdy se zaklesli do sebe bojující pravidelné jednotky obou armád.Dokonce můj kamarád,který se hrabe v archívech poslal velice zajímavé ofocené dokumenty,které ještě nikdo nikdy neviděl.Mám je doma a některé zveřejním,ale některé ne.Přeci je to jen jeho zásluha.Časem to poté doplním až s jeho svolením.Jenom se třeba do toho dokopat.Slováci možná tuší vo co gou.
Veruže takýto článok by ma potešil, dúfam, že si na neho nezabudol Marťas :razz:
Odpovědět

Zpět na „Československá Republika“