Cruiser Tank Mk.VII Cavalier, Mk.VIII Centaur a Cromwell

[YAMATO]

V roce 1941 byly britským mimisterstvem války vyhlášeny požadavky na nový Cruiser Tank, který by měl nahradit tank Crusader. Oproti němu měl být standartně vyzbrojen tehdy nově zaváděným a dosti účinným kanonem 6 pdr OQF Mk.III (později jej dostaly i Crusadery) a co je důležitější, měl mít při minimálně stejné pohyblivosti podstatně vyšší míru pancéřové ochrany, a to o cca 50 % více. Pro nový tank bylo vybráno jméno Cromwell.

CRUISER TANK Mk.VII (A 24) CAVALIER




Aby bylo možno při výrazném nárůstu hmotnosti udržet vysoké jízdní výkony, byl potřeba podstatně výkonnější motor. Jím byl firmou Rols-Royce na bázi leteckého Merlinu vyvíjený motor Meteor. Bohužel jeho vývoj nebyl včas dokončen. Proto bylo přijato přechodné řešení a u firmy Nuffield Mechanisations and Aero Ltd. byl vyroben tank, který měl korbu i věž již v provedení pro Cromwella, ale pohon a s tím související prvky (např. zadní část trupu) byly převzaty z Crusadera. Označen byl Cruiser Tank Mk.VII (A24) Cromwell Mk.I, ale to bylo záhy změněno na Cavalier a jméno Cromwell bylo rezervováno až pro tanky s Meteorem.

První tento tank byl hotov v lednu 1942. Jak obvykle byl objednán dříve, než byl vyzkoušen a jako tomu většinou bylo, úspěch byl malý. Motor Liberty o výkonu 306 kW nebyl schopen stroj o hmotnosti téměř 27 tun zvládat, docházelo k častým poruchám a výkony byly nedostatečné.

Posádku tvořilo pět mužů, řidič a radista / kulometčík v přídi korby a velitel, střelec a nabíječ ve věži. Výzbroj tvořil kanon 6 pdr OQF (nepodařilo se mi bohužel zjistit, zda verse Mk.III nebo Mk.V), pro který bylo vezeno 64 kusů munice, a dva kulomety Besa ráže 7,92 mm, jeden spřežený s kanonem a druhý v přídi korby (ten však často nebyl montován a jeho lafeta byla zakryta pancéřovou deskou), pro ty bylo vezeno 4950 nábojů.

Pancéřování bylo v porovnání s Crusaderem zesíleno, ale zároveň bylo jistým krokem vzad co se balistického řešení týče. Čelo korby bylo silné 57 mm, boky 43 mm v bojové části a 39 mm v motorové části, čelo nástavby mělo 64 mm, boky stejně jako korba. Čelo i boky věže byly silné 64 mm.

Vyrobeno bylo 500 tanků Cavalier, které sloužili ve své "kanonové" versi pouze pro výcvik. Existovaly však dvě speciální varianty, které se dočkaly bojového nasazení.

Cavalier OP
V polovině roku 1943 došlo k přestavbě cca poloviny Cavalierů na dělostřelecká pozorovatelská vozidla. Ty byly používány dělostřeleckými jednotkami v bojích v západní Evropě. Byly vybaveny rozšířeným rádiovybavením a dalším speciálním vybavením, na místo kanonu měly pouze atrapu.

Cavalier ARV
Vyprošťovací bezvěžová verse, nasazená v bojích v západní Evropě.


CRUISER TANK Mk.VIII (A 27 L) CENTAUR

Jelikož vývoj motoru Meteor stále nebyl dokončen, přišla další improvizovaná varianta. Původně se počítalo s označením Cromwell Mk.II, ale to bylo nakonec rezervováno pouze pro tanky s Meteorem. Opět byl použit motor Liberty (proto to L v označení), tentokrát však v korbě prakticky totožné s připravovaným Cromwellem, aby bylo možno později provést modernizaci na standart Cromwellu, k čemuž také docházelo.

Firmě Leyland se podařilo množstvím úprav, například použitím převodovka Merrit-Brown z tanku Churchill, poměrně dost zvýšit výkony a především spolehlivost v porovnání s Cavalierem. První tank Centaur byl hotov červnu 1942 a sériové se objevily v listopadu. Celkem vzniklo cca 950 Centaurů všech versí.

Centaur Mk.I
Verse vyzbrojená kanonem 6 pdr OQF Mk.V (ráže 57 mm). S ním byl spřežen kulomet Besa, druhý byl montován v korbě, avšak zdaleka ne u všech strojů, podobně jako u Cavaliera. Vyrobeno necelých 700 strojů. Používán pouze pro výcvik.

Centaur Mk.II
Experimentální verse s širšími pásy.

Centaur Mk.III
Verse vyzbrojená kanonem 75 mm OQF Mk.V. Část těchto tanků byla později přestavěno na speciální vozidla, část (200 ?) byla modernizována na standart Cromwell montáží motoru Meteor, poté nesly označení Cromwell Mk.X, které bylo později změněno na Cromwell Mk.III.

Centaur Mk.IV
Stroj palebné podpory vyzbrojený houfnicí OQF Mk.1 ráže 3,7 palce (94 mm), pro kterou bylo vezeno 51 kusů munice. Kulomet v korbě byl demontován. Toto provedení mělo upravený motor Liberty Mk.V, který disponoval možností krátkodobého zvýšení výkonu. Vyrobeno 80 (podle některých zdrojů až 114) kusů. Mimo školní role byly také bojově nasazeny a to v Normandii, kde byly použity u Royal Marines Armored Support Group.

SPECIÁLNÍ VARIANTY

Centaur AA Mk.I
Protiletadlová verse, vybavená věží z tanku Crusader AA Mk.II, ale vyzbrojený kanony Polsten ráže 20 mm namísto Oerlikonů stejné ráže.

Centaur AA Mk.II
Vybavený věží z Crusaderu AA Mk.III, výzbroj jako Centaur AA Mk.I.

Centaur OP
Stroj vybavený obdobně jako Cavalier OP.

Centaur ARV
Vyprošťovací bezvěžová varianta.

Centaur Dozer
Buldozerová varianta.

Centaur Kangaroo
Bezvěžová varianta, sloužící jako obrněný transportér, převážející 10-12 vojáků.


CRUISER TANK Mk.VIII (A 27 M) CROMWELL

Konečné provedení poháněné motorem Meteor (proto to M v označení). První prototyp tohoto tanku byl hotov 20. ledna 1942, tedy prakticky ve stejné době, jako Cavalier! Avšak pro potíže s vývojem Meteoru a také pro požadavek ministerstva války na důkladné zkoušky (konečně!) začala sériová výroba až v lednu 1943. Motor Meteor o výkonu až 442 kW radikálně zvýšil výkony tanku, maximální rychlost na silnici byla až 64 km/h! Výrazně se také zlepšila spolehlivost.

Cromwell Mk.I
Původní značení znělo Cromwell Mk.III v souvislosti s původním značením tanků Cavalier (Cromwell Mk.I) a Centaur (Cromwell Mk.II). Série 30 strojů z nepancéřované oceli byla určena pro důkladné zkoušky. Výzbroj tvořil kanon 6 pdr OQF Mk.V, pro nějž bylo vezeno 75 kusů munice, a dva kulomety Besa s celkem 4950 náboji. Občas byl použit také protiletadlový kulomet Bren ráže 0.303 palce (7,69 mm) mm, případně dvojice kulometů Vickers K stejné ráže. Pro zadýmování a boj s pěchotou sloužil vrhač granátů ráže 50,5 mm typu Mk.IA*, umístěný ve věži.

Korba strojů označených Mk.IA byla řešena obdobně jako u tanku Cavalier, tj. ve stylu Centaura. Bývá označována jako typ C. Tanky se standartní korbou, označovanou jako typ D, byly značena Mk.IB. Konstrukce byla z velké části nýtováná.

Cromwell Mk.II
Změnou u této verse byla montáž pásů širokých 15,5 palce (394 mm) místo původních o šířce 14 palců (355 mm). Z korby byl odstraněn kulomet. Postaveno bylo pouze 16 kusů.

Cromwell Mk.III
Původní Centaury Mk.III, modernizované zástavbou motoru Meteor na Cromwelly. Modernizováno bylo snad až 200 strojů. Původně značené jako Cromwell Mk.X (viz. níže), později změněno na Mk.III. Užívány převážně pro výcvik.

Cromwell Mk.IV
První velkosériové provedení, vyrobeno bylo 1935 strojů. Korba typ D. Hlavní změnou byla výzbroj, kdy místo kanonu 6 pdr OQF Mk.V byl použit kanon 75 mm OQF Mk.V. Bylo pro něj vezeno 64 kusů munice.

Vznik této zbraně nebyl jednoduchý. Již v roce 1941 se začalo spekulovat o záměně 6 pdr kanonu jiným, účinnějším. V roce 1942 byl v Woolwich Royal Arsenal vyvíjen nový 8 pdr kanon ráže 57 či 60 mm (není to jisté). Počítalo se s krátkohlavňovou a dlouhohlavňovou versí...jenže ta ani nebyla dovedena do stádia prototypu, neboť žádný tehdejší britský tank neměl dostatečně prostornou věž pro její montáž. Krátkohlavňová verse se kvalitou nijak zvlášť nelišila od zavedeného 6 pdr kanonu, takže její zavedení bylo zbytečné.

Další zbraň byla vyvíjena Vickersem. Jednalo se o 12 pdr kanon ráže 70 mm. Opět se kvalita nijak výrazně nelišila od 6 pdr kanonu, takže ze zavedení sešlo.

17. července 1943 bylo rozhodnuto o vyzbrojení Cromwella kanonem ráže 75 mm. Jednalo se o tzv. dvouúčelový kanon, schopný zároveň sloužit pro boj s obrněnými cíly i pro palebnou podporu. U Vickersů nejdříve počítali s jednoduchou úpravou 6 pdr kanonu, ale to bylo rychle opuštěno. Dále byl vyvíjen kanon ráže 75 mm s hlavní dlouhou 50 ráží a jeho kratší verse s hlavní o délce 36,5 ráží. Munice byla totožná s municí amerických kanonů ráže 75 mm. Bohužel věž Cromwellu nebyla schopna posloužit pro zástavbu dlouhohlavňové verse, její průměr byl příliš malý. Možno bylo použít pouze krátkohlavňovou versi, jež byla zavedena do výzbroje jako 75 mm OQF Mk.V.

Cromwell Mk.IVw
Verse totožná s Mk.IV, ale se svařovanou korbou typu F. Na rozdíl od všech předešlých tanků byl konečně vstup řidiče do korby řešen tak, že ji mohl opustit při jakémkoli natočení věže. U předešlých strojů s korbami typu C a D totiž při pootočení věže došlo k jeho zablokování.

Cromwell Mk.V
Prakticky identický s Mk.IV / IVw, ale na korbě bylo ještě ve větší míře použito svařování. Další změnou byla spodní část korby, kde byl použit pancíř o síle 14 mm. Vyrobeno jich bylo jen menší množství, snad 170.

Cromwell Mk.VI
Tanky Mk.IV přezbrojené na houfnici OQF Mk.I. Vezeno 64 kusů munice. Vzniklo jich přibližně 200, některé zdroje uvádějí až 395.

Cromwell Mk.VII
Verse vyráběná od září 1944. Provedena byla řada úprav podle zkušeností z praktického bojového nasazení. Použita byla nová pojezdová kola typ Avon a jejich zavěšení bylo upraveno pro hmotnost až 30 000 kg. Vyrobeno cca 1500 kusů.

U Rolls-Royce bylo zkoušeno zesílení pancíře pomocí přídavných plátů (Aplique). Zkoušeno bylo na jednom Cromwellu Mk.II. Čelní pancíř korby byl zesílen z 64 mm na 101 mm, čelo věže ze 76 mm také na 101 mm. Hmotnost tanku výrazněji nestoupla, výkony nebyly negativně ovlivněny, takže bylo zesíleno také pancéřování boků korby, a to z 32 mm na 35 mm, a boků věže z 63 mm na 75 mm. Hmotnost stoupla na 29 000 kg.

Mk.VII byly vyráběny s korbou typu E (menší množství ještě s korbou typu F) se zesíleným pancířem. Také pancíř věže byl zesílen. Upravena byla převodovka, maximální rychlost byla omezena, vzhledem k montáži širších pásů (viz. Mk.II) na 51 km/h.

Cromwell Mk.VIII
Odpovídal versi Mk.VII, ale vyzbrojen byl houfnicí OQF Mk.I ráže 95 mm. Podle některých zdrojů nevyráběn.

Cromwell Mk.X
Původní označení pro Centaury Mk.III, modernizované zástavbou motoru Meteor na standart Cromwell. Později změněno Cromwell Mk.III (viz. výše).

U firmy Vauxhall vznikl experimentální prototyp Cromwellu, vybavený věží z tanku Churchill Mk.IV.

SPECIÁLNÍ VARIANTY

Cromwell ARV
Několik desítek starších versí Cromwella bylo upraveno na vyprošťovací tanky. Namontován byl jeřáb o nosnosti 3000 kg

Cromwell Command
Velitelská verse Cromwella. Přidány byly další radiostanice, stojan na mapy a další pomůcky. Existovalo provedení se zachovanou kanonovou výzbrojí a provedení s atrapou kanonu.

Cromwell OP
Obdoba Cavaliera OP a Centaura OP.

Cromwell CIRD
Několik Cromwellů vybavených odminovači Canadians Indestructible Roller device.

Cromwell Prong
Tanky vybavené Cullin Hedgerow Cutting Device, což bylo zařízení, vyvinuté americkým seržantem Cullinem pro překonávání živých plotů (Bocages) v Normandii


TECHNICKÉ ÚDAJE (Cavalier / Centaur / Cromwell Mk.IV / Cromwell Mk.VII)

ROZMĚRY
Délka: 6,35 m
Šířka: 2,9 m
Výška: 2,4 m

HMOTNOST
Bojová: 26950 kg / 28740 kg / 28000 kg / 29155 kg

VÝKONY
Max. rychlost na silnici: 39 km/h / 43 km/h / 55 km/h / 51 km/h
Max. rychlost v terénu: 23 km/h / 26 km/h / 29 km/h / 29 km/h
Dojezd na silnici: 265 km / 265 km / 280 km / 280 km

[YAMATO]

Varianty Centaura a Cromwella

[sa58]

Docela dobrý tank až na ten kanon.... Takový lepší olupovač barvy

našel jsem pár schémat, ukrajinské stránky téměř nikdy nezklamou


bokorysy
A24 Cavalier,
A27L Centaur Mk I,
A27M Cromvell Mk I,
A27M Cromvell Mk IV,
A27M Cromvell Mk VI




řez:

[TonyHazard]

(Doplnění úvodního článku)
Britský tank z období 2. světové války

Britský křižníkový tank Mk VIII Cromwell
(střední tank, v britské koncepci bitevní tank)

Předmluva :
Britský bitevní tank Cromwell IV byl konstrukčně celkově vyspělý, ale byl nasazen příliš pozdě. Neúspěchy britské armády zpočátku války jasně poukázaly na nutnost nového středního tanku, na frontu se Cromwell dostal až necelý rok před koncem války. V té době nestačil palebnou silou a pancéřováním na většinu německých tanků.
Hospodářská krize v 30. letech minulého století se podepsala na vývoji obrněných vozidel britské armády, přispělo k tomu také zvýhodňování "chlouby" Velké Británie, námořnictva a později potřeba letectva. To, že "kolébka tanků" Británie, se téměř zastavila ve vývoji nových tanků, je dána za vinu tehdejšímu náčelníku zbrojního úřadu generálu Hughemu Ellesovi, který jim dával pouze podružnou úlohu. Vývoj nového tanku A7, který měl vystřídat zastaralé tanky Vikers Medium Mk. I a Mk. II z roku 1923, začal v roce 1929, ale průtahy stavbu prototypu posunuly až do roku 1937. Britové rozjeli další projekty, A9 křižníkový tank Mk. I a A10 křižníkový tank Mk. II, které však používaly motory a některé další díly běžných automobilů. V té době byl také postaven silně pancéřovaný, ale se slabou výzbrojí A11 pěchotní tank Mk. I Matilda I. Tyto stroje již v počátku zahájení sériové výroby se jevily jako zastaralé. Podle zdrojů vlastnila britská armáda v roce 1936 pouze 209 středních a 166 lehkých tanků, které se však daly použít jen k výcviku osádek.
Změna měla nastat po zakoupení licence tanku Christie ze Spojených států. V této licenci vyrobený A13 však nesplňoval mnoho požadavků, takže došlo ke zhotovení dalších vývojových variant - A13 Covenanter (Stoupenec) a A15 Crusader (Křižák). Jejich sériová výroba se naplno rozjela až po přepadení Polska. Mimo tyto tanky, které měly sloužit k rychlým operacím, byly montovány ještě dva pěchotní tanky - silně pancéřovaný a pomalý A12 Matilda II a z A10 vycházející slabě pancéřovaný a rychlejší Valentine.
Až na stroj A12 obnášely ostatní vozidla méně odolný nýtovaný pancíř a na tu dobu slabý kanon ráže 40 mm, navíc používající jen protitankovou munici. Situaci mělo pozvednout použití kanonu ráže 57 mm, ale jeho vývoj se protáhl na více než dva roky, než mohl být instalován do sériových strojů. V roce 1940 bylo celkem jasné, konstrukce za německými silně zaostává a pokud nedojde ke změně, bude situace ještě horší.


Část první : Doplnění informací k tanku Cromwell



Náhrada za tank Crusader začala vznikat v polovině 1940, podmínky zadaly Imperiální štáb, Ministerstvo války a Ministerstvo zásobování však až v listopadu, byl mu propůjčen název Cromwell a mezi hlavní požadavky bylo osazení kanonem ráže 57 mm a s pancířem tloušťky až 75 mm.
Technické požadavky předalo Oddělení vývoje tanků několika společnostem. Z došlých nabídek, zkoumaných od 17. ledna 1941, byl vybrán návrh společnosti Nuffield. Společností Vauxhall Motors nabízený tank A23 byl odmítnut již v prvním kole a zavržen byl rovněž projekt firmy Birmingham Railway Carriage and Wagon Co. (BRCW) A27, který měl podobnou konstrukci při menší hmotnosti. Objednávku č. T1782 na šest železných prototypů nového tanku označeného jako křižníkový tank Mk. VII (A24) dostala společnost Nuffield 31. ledna 1941, vozidlo neslo zprvu název Cromwell, později Cavalier.



Smlouvu č. T2493 na zhotovení 1000 tanků A24 (Cavalier) byla dána společnosti Nuffield již 20. června 1941. Nečekalo se ani na postavení prototypů, jejichž počet byl snížen na tři (s čísly T84618 až T84620) : první z nich byl hotov až v lednu 1942. Testy na polygonu Výzkumného střediska ve Farnborough byly započaty 19. března 1942. Protože byl tento prototyp A24 pouze lépe pancéřovanou verzí Crusaderu s novou věží, dostavily se u něj podobné problémy s chlazením a korbou.
I když bylo již po prvním dnu testů zřejmé, že konkurenční birminghamský A27 bude lepší, pokračovala firma Nuffield v přípravách na sériovou výrobu. Po zrušení smlouvy byl počet kusů pouze snížen (na 500 kusů).Tanky s čísly od T129620 do T130119 byly vyráběny od léta 1942 do jara 1943 a celkem jich bylo vyrobeno 484 kusů. Ale tanky vykazovaly tolik závad, že nebyly vůbec přijaty do řadové služby a využívaly se pouze k výcvikovým účelům.
Když se v roce 1943 objevil dostatečný počet lepších A27, byla část tanků A24 (asi 324) přestavěna na verzi Cavalier OP, a část na vyprošťovací tanky Cavalier AVR.



Hlavním problémem vývoje britských tanků byl nedostatek vhodných motorů. Konstruktéři se o změnu pokusili použitím moderních leteckých motorů. Na jaře 1940 zkoušeli W. A. Robotham ze společnosti Rolls-Royce, kde se vyráběly řadové letecké motory, a H. Spurrier z Leylandu Motors možnost využití dvanáctiválcových motorů Kestrel a Merlin. Volba padla na Merlin ve verzi Mk. III, který byl modernější a měl větší možnosti další modernizace. Po úpravě však výkon tohoto motoru spadl na 447 kW (600 HP).
Testy tohoto motoru, nazývaného jako Meteor, byly uskutečněny v dubnu 1941 ve dvou tancích Crusader. Testy dopadly celkem dobře, a 18. dubna byl zmíněný motor vybrán za základní pohonnou jednotku nových britských tanků. Společnost Leyland ve výrobě nahradila firma Rolls-Royce, která vyrobila 1000 motorů značky Meteor. Navíc nařídil Tankový úřad zavedení převodovky Merritt-Brown 301c z tanku Churchill. Stavba prototypu označeného A27 neboli křižníkový tank Mk. VIII Cromwell byla v BRCW zahájena koncem roku 1941.

Stroj Cromwell Mk. II s šestiliberním kanonem, za pozornost stojí zavařené místo montáže kulometu na korbě.

Brzy bylo zjištěno, že vývoj moderního, složitého a pracného motoru bude zdlouhavý a výrobce byl nucen plnit dodávky motorů také letectvu. V této situaci vznikl tedy ještě v červenci 1941 nápad postavit přechodnou verzi, poháněnou dostupným motorem typu Liberty s převodovkou Merritt-Brown. Tento tank byl vyvinut tak, aby v něm mohl být použít i motor Rolls-Royce Meteor. Projekt této verze vyvinula na jaře 1941 společnost English Electric a sériové tanky dostaly název Centaur (A27L - ,,L'' jako Liberty). Zkušební tank byl v této firmě zhotoven na základě objednávky T3743, později obdržel armádní registrační číslo T171966.
Kontrakt č. T13136 na postavení dvou železných prototypů byl předán firmě Leyland dne 29. dubna 1942. Stavba prvního z nich, s číslem T171962, byla hotova 29. června, druhého, s číslem T171963, v polovině července 1942. Společně s A24 byly zkoušeny ve Farnborough. Hodnocení Centauru dopadlo velmi dobře, a již v srpnu dostala firma Nuffield (a spolu s ní i několik dalších) objednávku na více než 4000 těchto tanků (předtím se plánovala výroba 3700 kusů).
Jenže následně, kdy se ukázaly mnohé závady a velmi nízká životnost motoru Liberty, došlo ke snižování objednávek. Ze 4000 na 3000, posléze již jen 2700, a premiér Winston Churchill požadoval jen pouhých 2000 tanků. Změny objednávek způsobily ovšem velký zmatek v evidenci vyráběných vozidel, jelikož těmto tankům již byla přidělena konkrétní čísla. Výroba Centaurů byla započata koncem roku a první sériové tanky vyjely z továrny Leyland již v lednu 1943.Spolu s pozdějšími smlouvami bylo objednáno celkem 6140 tanků typu Centaur. Bylo však vyrobeno pouze 3649 vozidel.

Tank Cromwell první výrobní série,vyprodukované jen v malém počtu. Raný typ štítu předního kulometu, v pozdějších verzích nahrazen vylepšeným typem. Stejně tak byl později u tohoto tanku zmenšen periskop střelce.

Vozidlo označené jako Cromwell A27 M bylo vyvinuto jako první, ale vyráběno bylo jako poslední. Jeho projekt byl zhotoven na podzim roku 1941 ve společnosti BRCW. První prototyp byl vyroben počátkem následujícího roku a 20. ledna 1942 předán k testům. Jak je zjištěno z dat, byl postaven rychleji než prototyp A24, z jehož vycházel. Během dvou měsíců testů ujel bez závažnějších poruch 3500 km. Jelikož první hodnocení vypadalo dobře, byla již v únoru 1942 zadána zakázka u společnosti Metro 275 kusů A27 a v březnu u společnosti BRCW 673 těchto tanků. Když bylo později zjištěno, že tank je mnohem náročnější na údržbu, nadšení pohaslo.
I když byly Američané schopni dodat Britům potřebné tanky, ti trvali na vlastní výrobě. Technické problémy je ovšem donutily objednávky Cromwellů snižovat, zpočátku na 3000 kusů a později ještě více. Nakonec jich bylo do ledna 1945 vyrobeno pouze 1070. To znamená, že tanky používající název Cromwell byly ve skutečnosti z velké většiny přestavěné Centaury.

Navzdory oficiálnímu zákazu velitele 21. armádní skupiny maršála Montgomeryho upevňovat dodatečnou ochranu na obrněná vozidla (včetně Cromwellů) osádky spojeneckých tanků svá vozidla chránily náhradními pásovými články, přivařenými na nejohroženější místa věže a korby.

Další speciální verze tanku Cromwell
Cromwell Control : pod tímto názvem se skrýval řadový tank přizpůsobený potřebám velitelů tankových pluků a tankových průzkumných pluků, k udržování spojení uvnitř divize byl navíc vybaven dvěma radiostanicemi No 19 LP a jednou No 38, kanon byl zachován.
Cromwell Real Link :sloužil k udržování spojení uvnitř tankových pluků, při zachování hlavní výzbroje byl navíc vybaven radiostanicemi No 19 Hp a No 38.
Cromwell CDL (Canal Defence Light) : pokusný tank vybavený dvěma reflektory o silném výkonu Mercury Vapour Searlights, měl sloužit k oslepování nepřítele.
Cromwell Crocodile : tato verze byla vybavena plamenometem a její prototypy byly zkoušeny až v samotném závěru války.

Tank Cromwell Mk. IV rané verze s korbou typu C při zkouškách ve výzkumném ústavu v Chertsey.

Další prototypy a projekty
A33 Excelsior : je těžký útočný tank, který měl nahradit tanky Churchill. Projekt vznikl v roce 1942 a v následujícím roce byly postaveny dva prototypy. Exemplář vyrobený společností English Electric, nazvaný Pilot A, měl korbu A27 s podvozkem podobným americkému těžkému tanku M6 Heavy A jeho výzbroj tvořil kanon ráže 57 mm. Druhý exemplář, tzv. Pilot B, byl vyvinut ve společnostech Rolls-Royce a LMS. Měl originální zavěšení a kanon ráže 75 mm. Pancíř obou prototypů byl zesílen na 114 mm (plánovalo se zesílení až na 150 mm), navíc byl nainstalován pancéřový kryt podvozku. Hmotnost těchto vozidel činila asi 40 t. Zkoušky A33 byly zahájeny koncem roku 1943, ale po několika měsících byl tento tank odmítnut. Nebyla realizovaná ani stavba třetího prototypu, tzv. Pilot C.
A28 : - projekt pěchotního tanku s hmotností 28 t, se silnějším pancířem a pancéřovými kryty podvozku.
A29 : - projekt křižníkového tanku o hmotnosti 45 t, vyzbrojeného sedmnáctiliberním kanonem, vyvinutý společností Rolls-Royce, lehčí varianta byla označena A29A.
A31 : - projekt pěchotního tanku s hmotností 32 t, se svařovanou korbou z Cromwellu a věží z Churchillu, podvozek měl opatřen pancéřovým krytem.
A32 : - projekt společnosti Rolls-Royce z roku 1942, mělo jít o Cromwell o hmotnosti 33 t, s pancířem silným jako u tanku Churchill.
A35 : - projekt verze tanku A27 o hmotnosti 36 t, který vznikl v roce 1943.
A36 : - projekt verze A30 se silnějším pancířem a zesíleným zavěšením, o hmotnosti 41,5 t, pocházející z roku 1943.
A37 : - projekt verze A33 z roku 1943 s delší korbou, silnějším pancířem a sedmnáctilibrovým kanonem, s hmotností 52 t.
A40 : - projekt verze tanku Challenger Mk. II o hmotnosti 35,5 t, pocházející z roku 1943.
A44 : - těžší obměna rychlého tanku Comet projektovaná v roce 1943, spojující charakteristiky A27M a A34.

Počátkem 50. let 20. století byl tank typu Cromwell již silně zastaralý v mobilizačních rezervách bylo stále dost strojů v dobrém technickém stavu. S ohledem na probíhající korejský konflikt a nedostatek výzbroje v britské armádě, bylo rozhodnuto uvedené stroje podle možnosti modernizovat. Na tanky měla být instalována nová věž s dvacetiliberním kanonem Ordnance QF 20-pdr ráže 83,4 mm, pocházející z Centurionu. Modernizovaná verze FV4101 byla nazvána Charioteer (Vozataj). V roce 1952 bylo do tohoto standardu přestavěno 200 vozidel, která pak byla využita jako rychlé stíhače tanků. Byla vyřazena po roce 1956. Později bylo 24 kusů prodáno do Jordánska, 56 do Rakouska a 38 do Finska.

<> Pokračování <>

[TonyHazard]

Tank Cromwell <> pokračování <>

Část druhá : Služba tanků Cromwell v cizích armádách a jejich nasazení v boji


Tank Cromwell v Hamburgu, 3. květen 1945

Britská armáda se začala vybavovat nejprve tanky Centaur, které využívala k výcvikovým účelům. Následně ke konci roku 1943 je nahrazovala stroji Cromwell, které měly být později použity k invazi na evropský kontinent.
Jako první byl tanky Cromwell vyzbrojen průzkumný prapor Guards Armoured Division (Gardové obrněné divize) - 2. prapor Welsh Guards (Velšské gardy), a průzkumný prapor 11. obrněné divize - 2. prapor Northamptonshire (Northamptonshiské dobrovolnické jízdy). Tato vozidla byla zařazena také do nejznámější britské obrněné divize, tedy do 7. obrněné divize nazývané ,,Pouštní krysy'', kde jimi byly vybaveny tři pluky 22. obrněné brigády a průzkumný pluk této divize.
Ve srovnání se standardním spojeneckým tankem M4 Shermanem byl Cromwell v mnoha ohledech lepší. Především byl rychlejší a měl i mnohem vyšší akceleraci, což bylo na bojišti velmi důležité. Měl také o něco delší dojezd. Výzbroj měla obě tato vozidla zpočátku stejnou, ale po zavedení kanonu ráže 76 mm začal Cromwell oproti Shermanu výrazně ztrácet. Pancíř měl sice kvalitnější, ale pancéřové desky upevněné šrouby v kolmém úhlu tuto výhodu prakticky rušily.
Kromě průzkumných pluků se Cromwelly nacházely ve velitelských rotách obrněných divizí jako tanky velitelské a ve štábních četách obrněných brigád. Také u 6. vzdušné výsadkové divize byl Cromwelly krátce po invazi vybaven průzkumný pluk.
Originálními Centaury byla při invazi vybavena pouze jedna jednotka, a to Royal Marine Armoured Support Group (Obrněná skupina podpory námořní pěchoty). V červenci 1943 obdržela 105 tanků Centaur IV s houfnicí 95 mm. Po odstranění motorů měly být po dvou umístěny na výsadkové čluny a sloužit jako dělostřelectvo prvního výsadkového sledu. Při cvičení se však tento nápad neosvědčil a tanky byly znovu motory vybaveny. Během prvního dne invaze, 6. června 1944, přišla jednotka o 20 z 21 nasazených tanků, přičemž většina z nich se potopila v moři. Z důvodu zajištění větší zásoby střeliva táhly Centaury za sebou vozíky, či spíše sáně (tzv. morčata), s 60 kompletními náboji. Do bojů se zapojily do 21. června 1944 u řeky Orne, kde podporovaly výsadkáře ze 4. brigády speciálních sil a 6. vzdušné výsadkové divize.
Jednou z mnoha dalších jednotek, jež se zapojily do bojových akcí v Normandii, byla 7. obrněná divize. Ta byla vybavena Cromwelly, které byly pro obkličovací operace prezentovány jako vhodnější. Jako první se 8. června 1944 začal ve Francii vyloďovat 5. Royal Tank Regiment (Královský tankový pluk).
Měl operovat na styku s americkými jednotkami, vyloďujícími se na pláži Omaha. Živými ploty porostlý terén však tankům do značné míry znesnadňoval plnění úkolů a nutil je k boji na vzdálenost několika desítek metrů. Jelikož se vylodění zbytku divize opozdilo, stačili Němci stáhnout posily a první Cromwell se utkaly ještě týž den s tankovou divizí Panzer Lehr. Zbývající pluky divize, 1. pluk RTR a 4. pluk Cousty of London Yeomanry - Sharpshooters (Londýnské dobrovolnické jízdy - Ostrostřelců) vstoupily do bojů ráno 10. června 1944.
Tři dny nato, 13. června 1944, se 7. obrněné divizi postavila do cesty poblíž Villers Bocage neúplná 2. rota 101. těžkého tankového praporu SS Obersturmführera Wittmanna. Wittmann zpozoroval kolonu britských obrněných vozidel nedaleko Villers Bocage okolo 8. hodiny ranní. Vyčkal, dokud se nepřiblížila na 100 metrů, a pak střelbou zlikvidoval vedoucí a poslední vozidlo. Tím zablokoval jakoukoli možnost ústupu zbytku kolony a pod ochranou malého lesíka pak začaly jeho Tigery systematicky ničit britskou obrněnou kolonu vozidlo po vozidle. Během pěti minut Wittmannova rota 4. pluk County of London Yeomanry zdecimovala : vyřadila z provozu 20 tanků Cromwell, 5 Shermanů a dalších 28 vozidel (14 polopásů a 14 transportérů). Britský postup na Villers Bocage a Caen byl zastaven.
Další větší akcí, v níž byly Cromwelly nasazeny, byla operace XXX. sboru, který se účastnil pozemní části operace Market-Garden. Při bojových akcích ve městech nebyly Cromwelly v pozdějších operacích využívány. V posledních měsících války byly pak na bojištích nahrazovány vlastní vylepšenou verzí, tanky Comet.
Tanky Cromwell nebyly nasazeny ani do bojů v Itálii. Jen několik výcvikových a zkušebních exemplářů bylo vysláno do severní Afriky, aby byly vyzkoušeny v odlišných klimatických podmínkách. Část těchto vozidel se poté ocitla v Palestině. Dvě z nich, z toho jedno s kanonem ráže 57 mm, prodali britští vojáci ilegálně židovské organizaci Haganah. Spolu s desítkou francouzských tanků Hotchkiss H39 a jedním Shermanem bez výzbroje se staly základem první izraelské tankové jednotky, nazvané poněkud honosně 82. tankovým praporem.
Šest Cromwellů bylo též posláno do Sovětského svazu, ale hlubší zájem Rudá armáda o toto vozidlo neprojevila.
Naposledy byly Cromwelly bojově nasazeny v Koreji, kde jich měl několik ve výzbroji 8. pluk King's Royal Irish Hussars (Královských irských husarů). Několik z nich ukořistila čínská armáda.

Tank Cromwell polského 10. pluku jízdních střelců na cestě na frontu, počátek srpna 1944, Francie. Přední tank (ev. čís. T187935) je přestavěný Centaur s korbou typu C. Vedle kódové tabulky s číslem 45 (ozn. 10. pluku) je vidět menší číslo 473, může to znamenat, že tank přešel do pluku nedávno z divizní roty rezervních tanků.

Jednou z mála zahraničních armád, které byly vybaveny Cromwelly, byla polská armáda ve Velké Británii. První stroje tohoto typu obdržela koncem roku 1943, kdy byly zařazeny do 10. obrněné jízdní brigády. Ta tvořila základ pozdější polské 1. obrněné divize, která se 31. července 1944 vylodila ve Francii. Tato jednotka se zúčastnila těžkých bojů ve Francii (Caen, Falaise, Jort, Chambois), při nichž utrpěla těžké ztráty, které byly průběžně nahrazovány.
Dále pak byla tato divize nasazena až do 9. září 1944 do bojů v Nizozemsku. Poté se divize stala až do roku 1947 součástí britské okupační armády v Německu. V březnu 1947 byla její výzbroj předána Britům a divize rozpuštěna.
Cromwelly byly zařazeny také do dalších polských jednotek, 3. pěší brigády 1. obrněné divize a do nově tvořených tankových jednotek polské zahraniční armády, do 9. pluku malopolských hulánů a do 16. samostatné obrněné brigády.

Britské Cromwelly při cestě na frontu, Francie 1944.

Obrněnými vozidla typu Cromwell byla vybavena i československá tanková jednotka vytvořená ve Velké Británii. Vznikla spojením 1. čs. samostatné brigády, pěší jednotky pověřené obranou britského pobřeží a 200. čs. lehkého protiletadlového pluku, původně slavného čs. pěšího praporu 11-Východního, který připlul ze severní Afriky.
Formování brigády, nazvané Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group (Československá samostatná obrněná brigáda), jejímž velitelem se stal generál Alois Liška, bylo zahájeno 1. září 1943 u Northamptonu. Skládala se ze dvou praporů tankových a jednoho praporu pěšího. Přezbrojování pěších jednotek na obrněné probíhalo postupně. Zpočátku byly pro jejich výcvik určeny tanky Crusader různých typů, Cromwelly začaly být brigádě přidělovány až od počátku roku 1944. Prvních dvacet tanků tohoto typu převzali českoslovenští vojáci 15. února 1944, další pak v březnu a červenci. Zprvu to byly pouze tanky ojeté, určené především k výcviku. Většina nových Cromwellů byla brigádě dodána po ukončení výcviku, mnohé až těsně před jejím odjezdem do Francie, při doplňování vozidel na válečné počty.
V Bridlingtonu odevzdali vojáci všechny cvičné tanky (kromě novějších a zachovalých Cromwellů), a před naloděním odebrali ve vozidlovém parku Swanwick tanky nové. Československá samostatná obrněná brigáda byla naloděna k přepravě do Normandie ve dnech 30. srpna až 1. září 1944 v rámci posilování britské armády.
Na kontinentu jednotka intenzívně cvičila, aby byla k 1. říjnu 1944 připravena v plné bojové pohotovosti k odchodu na frontu. Ve dnech 7.- 9. října 1944 vystřídala britskou 154. pěší brigádu u Dunkerque, jejímž úkolem bylo ,,hlídat'' obklíčená německá vojska v tomto významném francouzském přístavu. Nutno podotknout, že čs. obrněná brigáda vycvičená k manévrovému vedení bojů se k tomuto úkolu vůbec nehodila, nicméně nedostatek záloh jí neumožnil zapojit se do bojů na hlavní frontě.
Ke 20. říjnu 1944 disponovala Čs. samostatná obrněná brigáda 127 tanky Cromwell IV a V, 14 tanky Cromwell VI (CS), 8 tanky Cromwell OP a 6 vyprošťovacími tanky Cromwell ARV. Svoje formování na plnohodnotnou tankovou brigádu čítající 3 tankové prapory a jeden pěší prapor dokončila až v průběhu bojů, 10. března 1945. Dne 9. května 1945 její bojová pohotovost po kapitulaci německé posádky do rukou generála Lišky skončila. O tři dny později, 12. května 1945, zahájila brigáda přesun do vlasti. Od 18. května byla soustředěna na území osvobozeného Československa v prostoru Plzeň - Klatovy - Horažďovice, kde setrvala v podřízenosti XXII. sboru armády USA až do 31. srpna 1945.
Hlavní úkol, kterým byla Čs. samostatná obrněná brigáda, vyzbrojená Cromwelly, po válce pověřena, byla ochrana státní hranice s Německem a Rakouskem. Vzhledem ke svému perspektivnímu zařazení mezi svazky záloh hlavního štábu byla v červnu 1945 reorganizována na tankový sbor o třech brigádách (z 1. tankového praporu vznikla 11. tanková brigáda, z 2. tankového praporu 12. tanková brigáda a z 3. tankového praporu 13. tanková brigáda. Součástí výzbroje nově zřízeného sboru bylo k 3. červenci 1945 celkem 167 tanků Cromwell IV a V, 21 tanků Cromwell VI (CS), 8 tanků Cromwell OP a 7 vyprošťovacích tanků Cromwell ARV. Do podřízenosti Československé armády přešel sbor 1. září 1945.
Období od 1. října 1945 až do organizačních změn realizovaných na sklonku roku 1950 je charakteristické neustálými změnami ve složení útvarů. Zprvu spadaly tankové brigády vyzbrojené Cromwelly do podřízenosti rychlým divizím, později byly soustředěny u divizí mechanizovaných. Počet tanků Cromwell postupem doby klesal (1949 : 200 kusů, 1950 : 176 ks), a to hlavně v důsledku nedostatku náhradních dílů. Po velké reorganizaci uskutečněné na podzim 1958 byly britské tanky uskladněny v tzv. tankových základnách a k jejich úplnému vyřazení z výzbroje čs. armády došlo v roce 1959. Část vyřazených Cromwellů byla pak vybavena radlicí a dosloužila v kamenolomech.

Tank Cromwell se smývatelnou zimní kamufláží projíždí belgickou vsí v zimě 1944 / 1945. Osádka je oblečena do osvědčených britských jednodílných tankistických kombinéz.

Část třetí : Zajímavosti, fota a doplňující informace k tanku Cromwell

Zachované tanky Cromwell
Cromwelly jsou poměrně řídce zastoupeny ve světových tankových muzeích. Nesetkáte se s nimi například v muzeích v Německu. O to větší ocenění zaslouží rozhodnutí českého Vojenského historického ústavu zakoupit tento tank v zahraničí.
> Česká republika
Lešany u Prahy: Ve vojenském muzeu v Lešanech je vystaven Cromwell IV, zakoupený ve Velké Británii. Na věži tanku je patrná řada šrámů do zásazích pravděpodobně z ručních granátů a kanónů menších ráží. Pracovníci muzea někdy vyvážejí Cromwell na akce historických vojenských vozidel, kde ho předvádějí i za jízdy. Exempláře Cromwellů, které přijely s Československou tankovou brigádou od Dunkerque, se jako celé tanky nezachovaly. Komunistické vedení nechalo po několika letech demontovat jejich výzbroj a torza Cromwellů dosloužila dlouho po válce jako tahače v dolech a lomech.
> Velká Británie
Bovington: Ve velkém tankovém muzeu je vystaven je vystaven typ Tank Cruiser Mk VII, Cromwell (A27M) s motorem Meteor. Tank je zachovalý a výborně restaurovaný. V Bovingtonu je řada dalších vzácných exponátů bojové techniky z druhé světové války.
> Nizozemsko a Belgie
Overloon: V nizozemském národním muzeu války a odporu v Overloonu je ve venkovní expozici relativně zachovaný Cromwell bez předního napínacího kola a s průstřelem zadní části korby.
Wilrijk: V belgickém Wilrijku nedaleko Antwerp stojí jako památník na betonovém podstavci nepoškozený Cromwell. Pozadí mu vytváří blok paneláků.
> Rusko
Kubinka: V jednom z největších tankových muzeí je vystaven poměrně zachovalý Cruiser Mk VIII Cromwell IV, dodaný do Sovětského svazu v rámci pomoci Lend-lease.

Modelářský koutek


Cromwell Mk.IV By Denis Ignatjev
Cromwell MK IV By Andrzej Zak
Cromwell Mk. VI By Jim Wechsler
Cromwell Mk. VI By Felipe Moreno

Kamufláže tanků Cromwell

Tank Cromwell Mk. IV, pluk Kings´Royal Irish Hussars (Královských irských husarů), 7. obrněná divize, operace Blackcock, leden 1945. Tank se účastnil tvrdých bojů v německo-nizozemském pohraničí. Stroje byly v této operaci natřena smývatelnou bílou barvou. Vozidlo s korbou typu F (zásobní bedny přesunuty z korby na věž).


Centaur Mk. I, 1. prapor pluku Fife and Forfar Yeomanry, 28. obrněná brigáda, 9. obrněná divize, Velká Británie, duben 1943. Centaur I s korbou typu A, vyroben společností English Electric, se zásobníky munice dosahujícími k čelu korby. Červeno-bílo-červený symbol na korbě je identifikační znak, používaný hlavně na území severní Afriky a Itálii. Netypickou, ale na Centaurech občas vídanou částí je kryt sání vzduchu na zádi korby (více používané tanky Cromwell).

Vozidla se kterými se mohl tank Cromwell střetnout
<> Samohybné dělo Marder II (SdKfz 131 a 132) <>
Samohybné dělo Marder II bylo vyzbrojeno nejrozšířenějším německým protitankovým kanonem a bylo používáno na všech frontách, kde německá armáda bojovala. Mezi nedostatky vozidla patřila velice slabá ochrana osádky a vysoký profil vozidla, který usnadňoval jeho objevení a zničení.
Přes své nedostatky byl Marder II účinným stíhačem tanků a bojově byl používán až do konce války.
Geneze vozidla známého jako Marder II se odvíjí od chvíle, kdy v roce 1941 německá armáda ukořistila značný počet sovětských divizních kanonů F-22. Nedostatek účinných prostředků k boji s tanky způsobil, že 20. prosince 1941 nařídil německý Zbrojní úřad nasadit na frontě tyto kanony na pásových podvozcích. Z důvodu urychlení výroby bylo rozhodnuto použít podvozky lehkých tanků PzKpfw II. První z těchto vozidel byla hotová 12. května 1942, tedy ještě před podepsáním oficiální smlouvy. K jejich výrobě posloužily podvozky tanků PzKpfw II Ausf D a E, přičemž hlavní výzbrojí se stal kořistní kanon F-22 neboli PaK 36(r). Nové vozidlo bylo oficiálně nazváno Panzer Selbstfahrlafette I für 7,62 cm PaK 36(r) auf Fahrgestell PzKpfw II Ausf D und E (SdKfz 132). V roce 1942 bylo postaveno 184 těchto vozidel, ovšem v následujícím roce už jen 7. Nedostávalo se totiž původních podvozků. Proto bylo v roce 1942 postaveno 327 těchto vozidel (a v roce 1943 ještě 204 dalších) na podvozcích starších verzí PzKpfw II Ausf. A a C. Daleko rozšířenější se ovšem stala verze s německým kanonem PaK 40 ráže 75 mm, umístěným na mnohem dostupnějším podvozku tanku PzKpfw II Ausf. E (její produkce dosáhla 1251 kusů), získala oficiální označení 7,5 cm PaK 40/2 auf Fahrgestell PzKpfw II (SdKfz 131). Název Marder II (Kuna) začal být používán teprve od února 1944, kdy už výroba vlastně končila.
Technická data samohybného děla Marder II SdKfz 131 / SdKfz 132
> celková hmotnost : 10,8 t / 11,5 t
> osádka : 4 muži
> délka : 6360 mm / 5650 mm
> šířka : 2280 mm / 2300 mm
> výška : 2200 mm / 2600 mm
> motor : šestiválcový vznětový, kapalinou chlazený Maybach HL 62 TRM, výkon 104,3 kW (140 HP)
> rychlost : silnice 40 / 55 km/h, terén 19 /22 km/h
> dojezd : silnice 200 km, terén 126 km
> výzbroj : kanon PaK 40 ráže 75 mm (37 nábojů) / kanon PaK 36(r) ráže 76,2 mm (30 nábojů), kulomet MG 34 ráže 7,92 mm (900 /600 nábojů)
> pancíř : korba a věž 15 mm, dno a střecha 8-10 mm / korba čelo 30 mm, boky 14,5 mm, věž 14,5 mm

<> Samohybné dělo Jagdpanzer 38 Hetzer <>
Jagdpanzer 38(t) für 7,5 cm PaK 39 (čili Hetzer) byl pravděpodobně nejlepším lehkým stíhačem tanků druhé světové války.
Protitanková samohybná děla řady Marder měla omezené bojové možnosti, navíc zajišťovala jen velmi chabou ochranu její osádce. Idea postavit malý, levný dobře pancéřovaný stíhač tanků vznikla po vybombardování závodů Alkett, kde se vyráběla útočná děla na podvozku PzKpfw III. Jelikož v závodech BMM (ČKD Praha) byla zaběhnuta sériová výroba různých vozidel na podvozku československého LT vz.38, vyvinuly ve spolupráci se závody Škoda Plzeň nové bojové vozidlo. Při jeho konstrukci byl využit podvozek a pohon tanku PzKpfw 38(t), umístěný v rozšířené korbě. Zpočátku byl jako hlavní výzbroj plánován bezzákluzový kanon, později bylo ovšem rozhodnuto použít typický kanon 7,5 cm PaK 40, nakonec však byl u sériových vozidel používán protitankový kanon 7,5 cm PaK 39. Výroba byla zahájena v březnu 1944 v Praze. Vozidlo bylo oficiálně označeno Sturmgeschütz neuer Art mit 7,5 cm PaK 39 L/48 auf Fahrgestell PzKpfw 38(t). Teprve v listopadu 1944 bylo označení změněno na Jagdpanzer 38(t) (SdKfz 138/2). Obecně používaný název Hetzer (Štváč) nebyl nikdy oficiálně uznán. Celkem bylo postaveno 2584 těchto stíhačů tanků. Několik z těchto vozidel, vyrobených v roce 1945, bylo vyzbrojeno kanonem PaK 44 ráže 75 mm (s hlavní o délce 70 ráží a s úsťovou brzdou) nebo kanonem StuK 37 L/24 ráže 75 mm.
Po ukončení války byl Hetzer vyráběn pro potřeby československé a švýcarské armády.
Technická data stíhače tanků Jagdpanzer 38 Hetzer
> celková hmotnost : 16 t
> osádka : 4 muži
> rozměry : délka 6270 mm, šířka 2630 mm, výška 2100 mm
> motor : šestiválcový Praga AC/2, výkon 117,8 kW (158 HP)
> rychlost : silnice 42 km/h, terén 16 km/h
> dojezd : silnice 250 km, terén 170 km
> výzbroj : kanon PaK 39 L48 ráže 75 mm (41 nábojů), kulomet MG 34 ráže 7,92 mm (600 nábojů)
> pancíř : čelo 60 mm, boky 20 mm, dno 10 mm, strop 8 mm

Konstrukční detaily čelní části korby tanku Cromwell Mk. IV. Vozidlo má evidenční číslo T 187675, a bylo postaveno v továrně Fowler.

Pár plků nakonec
> Váleční veteráni z Československé tankové brigády vzpomínali na Cromwelly se sentimentem. Řada z nich totiž bojovala s těmito stroji a v květnu roku 1945 s nimi nevelká jednotka dorazila až do osvobozeného Československa.
> Velká Británie zaplatila za to, že po celou válku nedokázala koncentrovat výrobu tanků do jednoho základního typu jako Spojené státy a Sovětský svaz. Britský průmysl vyráběl souběžně různé typy obdobné kategorie, které většinou neměly vzájemně použitelné díly a často nebylo úplně jednoznačné, kdo má zodpovědnost za vývoj a výrobu celého tanku
> Britští konstruktéři dělali stejnou chybu jako před nimi konstruktéři Panzeru IV a Tigeru. Nepoučili se z už osvědčeného balistického tvarování sovětských T-34 i amerických Shermanů, jejichž pancíře byly vůči dráze střely nastaveny šikmo, aby po něm střely sklouzly nebo se odrazily nahoru. Krabicový tvar tanku, zejména kolmý čelní pancíř, se v bojích ukázal jako nedostatečný, takže musel být zesílen z 63 mm na 101 mm.



Zdroj informací :
čas. Tanky, nakl. Polskie Media Amer.Com,
český rozhlas, brigadyr.net,
Fotozdroje : google images (encyklopedie,
wikimedia, brigadyr.net,
Zdroj modely : 70.86.163.186/gallery/images/

- Článek byl aktualizován a upraven

[TonyHazard]

Přidáno pár obrázků tanku Cromwell



(převzato z brigadyr.net)

[skelet]

Britští konstruktéři dělali stejnou chybu jako před nimi konstruktéři Panzeru IV a Tigeru. Nepoučili se z už osvědčeného balistického tvarování sovětských T-34 i amerických Shermanů

Zajímalo by mne jak se konstruktéři PzIV, Tigeru a Cromwellu mohli "poučit" z osvědčeného balistického tvarování T-34 a Shermanů (?), když vznikaly v době, ve které o tomto řešení věděli jen konstruktéři T-34 a KV-1?

[TonyHazard]

Když vezmu, že prototyp Cromwellu byl k dispozici ke 20. lednu 1942 a tanky T-34 byly poprvé nasazeny v červenci 1941 u Smolenska, tak by mohli konstruktéři Cromwellu něco pochytit, určitě také nezahálela zpravodajská služba. Myslím, že výroba krabicového tvaru byla výrobně jednodušší. Britové při výrobě tohoto tanku spíše spoléhali na rychlost než na tvar a pancéřovou ochranu.
Konstruktéři PzIV a Tigeru jsou v této zmínce mimo hru, zde se jedná jen o britské techniky.
Pravdu budeš mít jen s těmi Shermany, jejich první nasazení v říjnu 1942 je pravděpodobně vyřazuje, i když Britové neměli tak špatnou zpravodajskou službu (jen můj názor).

[hydrostar]

S tou jednoduchostí výroby krabicového tvaru bych si nebyl tak jistý. Spíš bych řekl, že to bylo naopak. Vem si, že v případě přídě jedna deska pod ostrým úhlem nahradí minimálně dvě desky, kde jedna je svisle a druhá kolmo. Problém asi bude s umístěním průzorů řídiče a také s umístěním kulometu v trupu, který narušuje rovinu desky a je v určitých částech méně pohyblivý a méně chráněný. Asi nejlépe jsou tyto problémy vyřešeny u Jadgpanzer 38(t) (teda když kulomet nahradíme dělem :-))

[TonyHazard]

Hydrostar : Když si to nyní představím, asi to tak bude, na druhou stranu krabicový tvar poskytuje víc místa, než sešikmený.
A někde jsem četl, že dost britských firem v té době nebylo schopno tvarovat pancéřové desky, některé dokonce mohly provádět jen rovné řezy (toto brát jen jako dohad).
Když se vrátím k původnímu dotazu, ohledně konstrukce, tak se korba německého Panthera nápadně podobala tvaru korby T-34, a u Tigera II (P) to bylo ještě výraznější.

[hydrostar]

Já si spíš myslím, že to ta armáda nedocenila a nikomu se nad tím asi nechtělo přemýšlet. A není to tak těžké řešení. Kdo to opravdu používal pořádně byli Švédové. Předstrav si trojúhelník. Místo dvou desek v místě pravého úhlu se dala deska přes přeponu toho samého trojůhelníku. Boky zústaly rovné, jen seřezané šikmým řezem. Tedy žádný oblouk nebo nějaká křivka. Jak prosté. Je zajímavé, jak dlouho trvalo než to někdo objeví a využije.

Tady je ten průkopník
http://palba.cz/viewtopic.php?t=1822
Většina je šikmá, jen místo na průzory je kolmé. A dalo by se říct, že má i jistou eleganci.

[TonyHazard]

Nechci nijak vybočovat z tématu, kouknul jsem na toho průkopníka. Ta L60 je zcela pohledné vozítko, ale při prvním shlédnutí mě napadla otázka : Neobšlehli ti Švédi maličko naši LT.38?

[hydrostar]

Ne, to rozhodně ne. L60 vznikl už v roce 1934 a první předchůdce tanku LT vz. 38 až v 1935. L60 byla velice pokroková konstrukce. Svařovaný, skloněný pancíř v nejexponovanějším místě, na svou dobu účinný kanón a pokrokový podvozek s každým kolem samostatně odpruženým pomocí torzní tyče. A to v době, kdy vítězily tanky s vahadlovou konstrukcí podvozku, slabým dělem a nýtovanou krabicovou korbou a věží.

[TonyHazard]

Je mi to jasné, dík za vysvětlení, to jen když jsem klikl na odkaz a on se objevil, tak mi to tak připadalo, že jsem ho už někde viděl. A když jsem to pročetl, nenapadlo mě jít a porovnat roky. Ty lehké tanky a jim podobné stroje jsou taková pohledná vozítka.

[El Diablo]

Ničivé Tanky -Tank Cromwell Britská těžká váha