Projekt elektrické ponorky SMX-31

[Vigilant]

To je hodně chytré řešení. Skladovat samotný vodík je velký problém, jak už bylo napsáno.

Ale právě proto, že se palivové články už používají na Type 212 a s nějakým AIP řešením experimentují myslím všichni výrobci konvenčních ponorek (a elektrický pohon je teď v módě tak nějak obecně), tak mi zrovna tahle část návrhu připadá jako technicky zvládnutelná. Problematické mi připadají spíš ty ostatní body.

Mírně OT otázka: Nevíte jak moc je pro současnou ponorku užitečná vysoká rychlost?

Více OT:
Pokud vím, tak palivové články používali při vesmírných letech jen v USA při projektech Gemini, Apollo a Space Shuttle. Vždy se jednalo o kritický systém - poskytoval elektrickou energii a pitnou vodu pro posádku. Dala se pak ušetřit váha na bateriích a zásobách. Když všechno fungovalo. U Apolla 13 byl právě jeden z největších problémů v tom, že výbuch kyslíkové nádrže vyřadil celý systém výroby el. energie a baterie stačily jen na pár hodin. Případně mise STS-2 musela být zkrácena po poruše jednoho ze tří palivových článků Columbie. Engle a Truly pak pilotovali první, poslední a jediné ruční přistání v poněkud dehydrovaném stavu.

[kenavf]

..Případně mise STS-2 musela být zkrácena po poruše jednoho ze tří palivových článků Columbie. Engle a Truly pak pilotovali první, poslední a jediné ruční přistání v poněkud dehydrovaném stavu.

Bol som na tom že americké raketoplány vedeli pristávať len ručne, ak zaviedli automatické pristávanie tak to asi bolo podstatne neskôr ak vôbec bolo zavedené. Pretože sa vždy uvádzalo že ruský Buran tú schopnosť mal ale Space Schuttle tú schopnosť nemal. Alebo sa mýlim?

[Vigilant]

..Případně mise STS-2 musela být zkrácena po poruše jednoho ze tří palivových článků Columbie. Engle a Truly pak pilotovali první, poslední a jediné ruční přistání v poněkud dehydrovaném stavu.

Bol som na tom že americké raketoplány vedeli pristávať len ručne, ak zaviedli automatické pristávanie tak to asi bolo podstatne neskôr ak vôbec bolo zavedené. Pretože sa vždy uvádzalo že ruský Buran tú schopnosť mal ale Space Schuttle tú schopnosť nemal. Alebo sa mýlim?

Ano a ne :-) Space shuttle až do havárie Columbie skutečně nedokázal přistát plně automaticky. Ale jediný zásah, co posádka opravdu musela udělat bylo vysunutí podvozku. Zbytek byl automatický. Po Columbii pak NASA přidala do vybavení kabel na propojení dvou palubních počítačů a pak už mohlo být automatické všechno. Nebylo to tedy kvůli nějakému nepřekonatelnému technickému problému, ale původně se jednalo o bezpečnostní opatření. Co kdyby se počítač zbláznil s vysunul podvozek na oběžné dráze? Nebo při vstupu do atmosféry? A pravděpodobně svou roli hrálo i "Shuttle musí vyžadovat posádku, protože jinak nebude mít Astronaut Office co dělat". U těchto porovnáví Shuttle vs Buran je vždy hodně zajímavé se podívat trochu pod povrch. Co ten závěr opravdu znamená? Proč se to tak v USA/SSSR rozhodli tak udělat?

[kenavf]

U toho Shuttle to bolo kedysi vysvetlované tak že automatické pristátie nie je možné pretože v určitej fáze vstupu do atmosféry nie je možné spojenie s raketoplánom a preto sa pristátie nedá zautomatizovať. A autonómne pristátie(bez spojenia so Zemou) ešte nebolo možné .
Podmienka ručného zapnutia vysunutia podvozku ako bezpečnostný prvok sa mi zdá ako nezmysel. To by tam mohla byť potom aj podmienka ovládania smerovky, výškovky,,brzdiaceho padáku,... -všetko sú to rizikové prvky ktorých disfunkcia by ohrozila raketoplán a život osádky.

EDIT:
Tu je nejaká správa z roku 1994 ktorá navrhuje že je sa treba tomu venovať aby sa to vyriešilo. http://www.spaceref.com/news/viewsr.html?pid=10518

[Vigilant]

Podle všeho, co jsem našel bylo ovládání Orbiteru při návratu do atmosféry (tj. při rychlosti nad mach 4 a úhlu náběhu 40 stupňů) vždy řízené automaticky (s výjimkou právě STS-2). Sekvence přistání je celkem dobře popsaná tady, což je copy-paste s poznámkam ze stránek NASA. Celá sekvence je ovládaná palubními počítači a nevyžaduje dálkové vstupy ze Země. Takže to asi problém nebyl. Naopak Vámi odkazovaný článek řeší autoland a tedy spíš posledních cca 5 minut před přistáním. Ty se skutečně létaly ručně, protože autoland systém sice v raketoplánu byl, ale nebyl zrovna dobře otestovaný (nejdále do výšky 125 stop na STS-3 s ne zrovna uspokojivými výsledky). Pak se od dalších testů a odstoupilo s podivně byrokratickým zdůvodněním - "Nejde certifikovat autoland pro kluzák". viz. odstavec "2. Development of an automatic approach" tady. Odkazovaný článek pak vypadá jako pokus vzkřísit vývoj/certifikaci autolandu pro EDO*. Tehdy z toho nic nebylo a dotáhlo se to až po Columbii (ve smyslu "máme způsob jak v nouzovém případě pospojovat všechny systémy a zkusit automatické přistání").
Jestli hrálo spojení nějakou roli v (ne)automatizaci přistání, tak spíš nepřímo. NASA během 70. let uzavřela většinu zahraničních pozemních stanic a plánovala je nahradit v 80. letech satelity programu TDRS. Díky nim pak nedocházelo k přerušení spojení během celého přistání, ale výstavba sítě trvala celkem dlouho. Tedy spojení mezi zemí a Shuttlem bylo ze začátku programu nepravidelné.

K podvozku - výškovka, směrovka atd. byly celkem obyčejná letecká konstrukce, navíc bez zapnutého APU a natlakované hydrauliky se nemohly hýbat (APU bylo ve vesmíru vypnuté, zapínalo se právě až na přistání). Podvozek tak obyčejný nebyl (viz popis tady). Při přistání musel určitě fungovat a vysunout se ve správnou chvíli. Takže kromě hydrauliky v něm byly různé pružinové/elastické pojistky a záložní pyrotechnický systém. Ten se automaticky aktivoval, pokud se podvozek nezačal vysouvat do 1s po příkazu. Na oběžné dráze by tedy při vypnutém APU došlo k aktivaci pyrotechniky a podvozek by už nešel nijak zatáhnout. Když se tohle všechno plánovalo a chystalo na přelomu 70. a 80. let, tak Shuttle brzdící padák vůbec neměl, ten přidali až po Challengeru.

EDO - projekt na prodloužení výdrže raketoplánu na oběžné dráze (hlavně) přidáním přídavné nadrže pro palivové články do nákladového prostoru. Upravený byl Endeavour a Columbia. Po zahájení výstavby ISS byly modifikace z Endeavouru odstraněny na ušetření hmotnosti. Columbia byla na lety na ISS moc těžká, tak zbytek kariéry létala právě s EDO paletou a Spacelab/Spacehab modulem na krátké vědecké mise.

[vodouch]

Naopak Vámi odkazovaný článek řeší autoland a tedy spíš posledních cca 5 minut před přistáním. Ty se skutečně létaly ručně, protože autoland systém sice v raketoplánu byl, ale nebyl zrovna dobře otestovaný (nejdále do výšky 125 stop na STS-3 s ne zrovna uspokojivými výsledky). Pak se od dalších testů a odstoupilo s podivně byrokratickým zdůvodněním - "Nejde certifikovat autoland pro kluzák". viz. odstavec "2. Development of an automatic approach" tady.

Zajímavý článek v L + K 1974, str. 144 - 146, citace: "Po doteku se zemí měl raketoplán tendenci k plavání; Haise se proto snažil elevony přitlačit nos letadla k dráze, ale toto jen zvýšilo vztlak, takže Enterprise se znovu vznesl a poněkud se stočil vpravo. Osádka zcela správně přenechala další řízení automatice a raketoplán znovu, tentokrát definitivně, dosedl na betonovou dráhu."
Po konstatování doby vzniku článku berte citaci jen jako zajímavost ...

Je také zajímavé, kam se vlákno od ponorek dostalo. Ale je pravda, že pohyb v plynu je podobný pohybu v kapalině ...