Evropský letoun nové generace FCAS
Napsal: 26/3/2017, 23:13
Evropský letoun nové generace
Tak se zdá, že Evropské státy opravdu budou vyvíjet letoun šesté generace (!) Nový stroj vstoupí do služby kolem roku 2040, nahradí francouzské stíhačky Dassault Rafale a německé Eurofighter Typhoon. V polovině roku 2017 francouzský prezident Emmanuel Macrona a kancléřka Angela Merkelová společně uvedli, že do poloviny roku 2018 vznikne oficiální plán vývoje nové společné evropské stíhačky. Pro evropské země je společný postup při vývoji nového stíhacího letounu nutností. Jediným dostupným a konkurenceschopným bojovým proudovým letounem pro 30. až 50.léta 21.století je americká stíhačka F-35 Lightning II. Pokud nechce Evropa zůstat závislá na Washingtonu, musí jednoduše začít s vývojem stíhacího letounu co nejdříve. Osobně se domnívám, pro Airbus není problém postavit do pár let prototyp letounu 5. generace. U generace šesté jsem ale docela skeptický, přeci jen tam se mluví o až moc futuristických technologiích. Tedy čekám že to bude stroj, který bude označovaný jako 6. generace, ale bude z nícpřejímat jen některé prvky. Američtí odborníci ze společnosti Northrop Grumman a Boeing, pracují na vývoji konceptu stíhacího letounu šesté generace. Již byly zahájeny zkoušky technologií, které budou použity pro vývoj letounů nové generace. V této chvíli je projekt v nejranější fázi vývoje konceptu. Tedy jsou vybírány technologie a formují se požadavky na nový stroj. Tyto letouny by měly být vybaveny stealth technologií nové generace, výkonným systémem pro elektronický boj, sofistikovaným hardwarem a softwarem, včetně specializovaných umělých inteligencí, zvýšenou autonomií řízení, hyperosonickými a laserovými zbraněmi, a také "chytrou kůží", tedy sestavou miniaturních senzorů přímo na povrchu trupu. Otevírají se nové možnosti také pro zbraňové systémy, manévrování a komunikaci se sdílením velkého množství dat. Letoun šesté generace by měl být k dispozici někdy v polovině 30. let 21. století. Tedy u Evropského letounu sice můžeme počítat s laserem (od Rheinmetallu), schopnost nést hypersonické střely, otázkou je motor s proměnlivým tahem (ten bych vynechal), nejspíš i tu chytrou kůži. Věřím ale že do roku 2040 zvládneme pilotovanou i nepilotovanou verzi (tedy i autonomní). Konstrukci samokřídla (bez ocasu) což je další prvek letounů 6.generace.
Future Combat Air System
V současné době, kdy většina států nakupuje, nebo vyvíjí letouny nové generace, stálo Německo poněkud stranou. Dokonce zde nebyl zájem nakoupit letouny F-35 nebo jiný typ stroje. Již minimálně od roku 2015 se intenzivně řeší nutnost náhrady letounů Panavia Tornado, od roku 2016 pak Německo intenzivně jedná se dalšími státy, které by se mohly do projektu zapojit. Nyní se zdá, že nový stroj by měl nahradit jak letouny Tornado, tak i Eurofighter Typhoon. Opět by se tedy mělo jednat o evropský projekt. tak jako v případě letounů, které má nahradit. Objednávku na vývoj nového letounu 5.generace, získala Společnost Airbus Defence and Space (AirbusDS). Projekt dostal název Future Combat Air System (FCAS), v polovině roku 2018 byl přejmenovaný na SCAF (Système de Combat Aérien du Futur) nebo též FG-FCAS (Franco-German Future Combat Air System). Letoun by měl mít dva motory, klasický ocas a dvojčlennou osádku. Tak jako u ostatních letounů této generace, by mělo být možné, aby letoun mohl létat jak s osádkou, tak i autonomně (UCAV), v rámci společné jednotky. Dvojčlenná osádka má být v letounu i z důvodu, že první pilot řídí vlastní letoun a druhý pilot již ovládá bezosádkové stroje UCAV (Unmanned Combat Air Vehicle), nebo jiná moderní UAV. Samozřejmostí je pak vyspělá schopnost stealth. Zde se hodí připomenout, že prvním německým stealth letounem, byl MRMF Lampyridae vyvíjený v roce 1980 u společnosti Messerschmitt-Bölkow-Blohm (MBB). Bundeswehr počítá s tím, že nový stroj by mohl být operačně způsobilý již ve 30.letech. Schopnosti nového stroje by tak měly být vyspělejší, než je tomu u letounů F-22 Raptor od Lockheed Martin, nebo letounů F-35. Stealth schopnosti by tak měly být na takové úrovni, aby převyšovaly nejmodernější radary a pátrací systémy. Dle původních plánů měl nový letoun nahradit pouze bombardovací letouny Tornado, nyní se ale zdá, že by měly nahradit i stíhací letouny Typhoon. Future Combat Air System by tak měl kombinovat schopnosti obou strojů. Luftwaffe také uvažuje o prodloužení životnosti letounů Panavia Tornado, až do poloviny 30.let, přičemž tento letou měl být původně vyřazen již v polovině 20.let. Velice zajimavou paralelou může být vývoj náhrady letounů Tornado v Británii.
V Británii se zaobírali náhradou již na počátku 90.let. Nejprve vznikl projekt útočného letounu Tornado 2000, který by byl operačně způsobilý na přelomu tisíciletí a měl již prvky stealth. Jednalo se ale jen o hloubkově přepracovaný koncept letounu Tornado. Alternativou pak byl výzkumný program FOA (Future Offensive Aircraft), datující se do začátku 90.let, kdy RAF hledala náhradu za letouny Tornado a Harrier. Obdobný cíl si stanovilo i Royal Navy se svým projektem FCBA (Future Carrier Borne Aircraft). Projekt FOA se dostal do velice pokročilé fáze, kdy se na vývoji podílela agentura DERA, tak i konstruktéři BAE Systems. Práce probíhaly v přísně tajném zařízení ATDC (Advanced Technology Demonstration Centre) ve Wartonu v Lancashiru. Jednalo se o dvousedadlový letoun s uspořádáním V-tail, pro snížení radarového odrazu a hmotnosti. Vlastní vývoj se ale začal poněkud zamotávat. Vyvstala otázka, zda má smysl vyvíjet vlastní stroj, nebo bude výhodnější, zapojit se do amerického programu JSF (Joint Strike Fighter). Britské královské námořnictvo vidělo v programu JSF ideální prostředek, jak pomocí letounů s krátkým startem a svislým přistáním, nahradit stroje Sea Harrier F/A2. Oproti tomu vedení RAF, mělo o tomto programu značné pochybnosti a kritizovalo jednomotorový koncept, nedostatečnou nosnost výzbroje a krátký dolet. Když byly jako stíhací stroje RAF, vybrány letouny Eurofighter Typhoon, rozhodlo se BAE vytvořit útočnou variantu tohoto letounu, známou jako Eurofighter 2000. Tento záměr ale narazil na představitele britského ministerstva obrany, kteří požadovali od letounu FOA právě prvky stealth, což by znamenalo v podstatě nový letoun. V roce 1997 pak k požadavku na pilotovaný stroj, přišel i požadavek na možnost bezpilotní verze a možnost nést rakety s plochou dráhou letu CALCM (Conventionally Armed Air Launched Cruise Missile). Právě zavedení stíhací verze letounu Eurofighter, z programu FOA odtrhly potřebu stíhacího stroje. Nutnost náhrady letounů Tornado byla vyřešena modernizací na standard GR.4, díky čemuž se s nimi počítá až do roku 2020. Plány na bezpilotní stroje se pak transformovaly do projektu Taranis, což je ale již jiný příběh.
Německo tedy řeší identický problém, jako tomu bylo v Británii, nyní ale mají poměrně slušný přehled o slepých uličkách a jiných úskalích. Zdá se, že FCAS začne tam, kde skončil projekt FOA a FCBA. Myšlenka zkombinovat schopnosti stíhacího stroje Typhoon, původně projekt FEFA (Future European Fighter Aircraft) a víceúčelového letounu Tornado, není tedy bizarní. Původně se zdálo, že si Německé letectvo ponechá stroje Typhoon a bude vyvíjet pouze náhradu za stroje Tornado, ale nyní se zdá, že se rozhodli vytvořit jednotnou platformu. Možná se zdá podivné, vyvíjet nový stroj 6.generace, pouze pro jeden stát, ale připomenu, že Luftwaffe provozuje celkem 87 letounů ve verzi IDS a 29 strojů ECR + 112 letounů Tornado od námořnictva (Marineflieger). Letounů Eurofighter Typhoon provozuje Luftwaffe, celkem 143 kusů. Celkem by se tak mohlo jednat o náhradu až 371 strojů. Technicky vzato by se mohlo jednat o mnohem menší počet (pár stovek), ale i tak se jedná o velice zajímavé číslo. Osobně ale vidím problém v tom, že prakticky všichni provozovatelé letounů Tornado, již pořídili, nebo pořizují náhradu v podobě letounů F-35. Potenciál by ale mohl být v náhradě strojů Typhoon, ty jsou ale enormně náročné na provoz a tak se nikdy nedočkaly rozšíření, jaké bylo původně plánováno. V případě nového stroje 6.generace, by se tak mělo jednat o méně náročnou konstrukci, která by byla dostupnější i pro chudší letectva, nebo minimálně levnější na provoz.
Projekt letounu - NGWS
Manažer společnosti Airbus, Dirk Hoke oznámil, že společnost Airbus již připravila studie na nový letoun, který nahradí stíhací bombardéry Tornádo a dle předchozích oznámení, patrně i stíhací letouny Typhoon. Airbus už o projektu intenzivně jedná krom německé vlády, i s vládami dalších evropských zemí. Projekt nese označení NGWS - zbraňový systém nové generace. Projekt NGWS má disponovat zásadními technickými inovacemi. Stroj by armády mohly nasazovat v součinnosti s hejny miniaturních dronů, jaké již na zkoušku vypustila americká stíhačka v únoru 2017. Jde o postup získávání informací o pozicích nepřítele založený na předpokladu, že protivník nezlikviduje každý z desítek malých průzkumníků, které navíc i unikají pozornosti nepřátelských radarů. Design je již rozpracovaný, konstruktéři již pracují s modely a jsou zajišťovány finance pro vstupy. Na zmíněných vstupech v hodnotě miliard eur se má podílet několik států. O tom, zda připravovaný bojový letoun bude používat Bundeswehr, rozhodne německá vláda pravděpodobně po volbách do spolkového sněmu, které se uskuteční v září 2017. Vzhledem k tomu, že nový letoun by měl být schopný nasazení do roku 2035, tak definitivní rozhodnutí o nové platformě, musí padnout během dalších dvou až tří let. Na začátku roku 2018 má být dokončena rozsáhlá studie celého projektu. K tomu, aby se projekt mohl uskutečnit, bude ale zapotřebí, aby nad ním převzaly záštitu vlády několika evropských zemí. Podle Hokeho to budou Německo a Francie.
Společnost Dassault Aviation má na starost vývoj letounu, společnost Airbus zajistí vývoj dalších systémů rodiny FCAS. Ten zahrnuje mimo jiné nový evropský dron s dlouhou výdrží pro střední výšky, průzkumné a úderné stealth drony, nové zbraně vzduch-vzduch i vzduch-země a původní letecké platformy (Eurofighter, Rafale) modernizované pro budoucí bojiště. Vývoj proudového motoru nové generace zajistí společně francouzská firma Safran a německá MTU Aero Engines. Francie pažaduje schopnost nést jaderné střely s plochou dráhou letu ASMP (Air-Sol Moyenne Portée) a schopnost operovat z paluby letadlových lodí. Zmíněné funkce sice prodražují vývoj a výslednou cenu letounu, ale zdá se, že Německo v tomto ohledu svému partnerovi ustoupí. Výhodou má být rovněž modulární koncepce, kdy letoun bude velmi rychle osazen novými bloky s elektronikou a operovat s novým softwarem.
Projekt letounu - MEPHISTO
Co se týče zmíněné varianty UCAV, tak je potřeba zmínit, že ač Německo nemá prakticky žádný aktivní projekt stroje typu UCAS a ani není přímo zapojeno do mezinárodních projektů, probíhá i zde velice zajímavý vývoj. Národní výzkumné centrum DLR, respektive jeho oddělení SISTEC (Simulation and Software Technology), pracuje od roku 2007 na projektu UCAV 2010 a podobných letounech. Cílem tohoto projektu je identifikace relevantních technologií pro vývoj bezpilotního bojového prostředku a jejich matematická i experimentální realizace. v praxi to znamená hlavně navrhnout modelové mise, které by měl takový prostředek uskutečňovat a na základě nich definovat požadavky na samotný létající exemplář systému. Stejná pozornost je věnována i vývoji různého podpůrného softwaru. Studovány byly různé konfigurace trupu, křídla, vnitřního uspořádání či alternativních ocasních ploch, z nichž byla vybrána malá skupina těch nejperspektivnějších pro další výzkum. Jeho výsledkem má být plnohodnotný návrh virtuálního prototypu letadla typu UCAV, které bude testováno v prostředí letových simulátorů. Má splňovat požadavky pro extrémní manévrovatelnost či minimální pravděpodobnost zachycení nepřátelskou protiletadlovou obranou. Práce probíhají od začátku roku 2007 a financování bylo zajištěno minimálně do 31.prosince 2010. Podle odhadů by se reálný poptávka po bezpilotních bojových strojích mohl objevit někdy kolem roku 2020 a probíhající práce mohou vytvořit znalostní bázi pro značné budoucí urychlení jejich vývoje. Tímto projektem ale vývoj u DLR neskončil. Z projektu UCAV 2010 a FaUSST vychází novější projekt MEPHISTO, který získané poznatky dále rozvíjí. Pro program FCAS (Future Combat Air System), by tak mohly být velice cenné jak stealth technologie, tak i software a další zařízení pro výrobu bezpilotního letounu, od DLR. V podstatě by tak bylo možné, aplikovat některé tyto technologie do mnohem většího, dvoumotorového letounu. Jisté je, že koncem 20.let již snad budeme vědět víc.
Zdroj:
http://www.armadninoviny.cz/evropska-st ... ml#diskuze
http://www.janes.com/article/75550/airb ... er-concept
http://www.thedrive.com/the-war-zone/12 ... ighter-jet
https://www.aerosociety.com/news/airbus ... for-2040s/
http://www.autoblog.com/2016/07/07/airb ... nd-drones/
http://www.dlr.de/as/desktopdefault.asp ... read-8080/
http://www.hitechweb.genezis.eu/UCAV03.htm
http://nationalinterest.org/blog/the-bu ... many-14755
http://defence-blog.com/news/germany-lo ... r-jet.html
https://en.wikipedia.org/wiki/MBB_Lampyridae
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eurofighter_Typhoon
http://www.janes.com/article/61628/airb ... bundeswehr
http://battlebrotherhood.com/news-en/br ... aft-focac/
https://fas.org/man/dod-101/sys/ac/ucav.htm
http://rodrigoavella.deviantart.com/
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=341&t=7505