Rumunský stíhač tanků TAA-85
Od poloviny padesátých let se Rumunsko uvolňovalo ze sevření Sovětského svazu a po roce 1968 již rumunská armáda nebyla pod přímou kontrolou sovětů, byť formálně byla i nadále součástí Varšavské smlouvy. V tomto období vznikly projekty TR-77-580, TR-85-800, TR-125, MLVM, IAR-93, IAR-95, IAR-317, IAR-330 ale z našeho pohledu je fascinující projekt samohybného děla / stíhače tanků, známý jako "Tun Antitanc Autropulsat model 1985" nebo jinak též "TAA-85". Projekt pocházel z 80.let a jednalo se o podvozek "MLI" osazený protitankovým kanónem ráže 100mm. Právě v roce 1978 se rozhodlo velitelství dělostřelectva zjistit, kolik bude potřeba samohybných protitankových děl, pro potřeby Rumunské armády. Průzkum došel k závěru, že je potřeba až 1716 vozidel vyzbrojených kanónem ráže 100mm, na podvozku MLI – nejspíše MLI-84 (prodloužené BMP-1). Návrh nového vozidla byl patentován v roce 1985 v Bukurešti, a konstruktéry byl Buracu Mihail a Dârvariu Paul. Tank měl čtyřčlennou osádku, řidič v přední části korby, střelec byl na levé straně věže, nabíječ na pravé a velitel v zadní vyvýšené části věže. Pozoruhodné je celkově řešení tanku, které je velice podobné Izraelským tankům Merkava, především díky motoru v přední části korby. Pancéřování bylo velice slabé a slušnou ochranu mělo pouze čelo věže a korby, kdy jistou ochranu poskytoval i samotný motor a převodovka. Čelo věže mělo odolat soudobým HEAT projektilům. Důvodem patentu je ale především použití samostatného prostoru pro uložení munice, které bylo řešeno obdobně jako u tanků Abrams. Nevýhodou bylo, že pokud by došlo ke vznícení munice, vyražení odfukových panelů, velitel vozidla by byl vyřazen z boje v důsledku extrémních teplot vzniklých při vyhoření munice. Velice atypický byl systém automatického podávání munice. Samotný nabíječ pouze odebíral připravenou munici ze zásobníku. Výběr a přípravu munice, zajišťoval automatický systém, který byl ovládán velitelem nebo střelcem, kteří vybírali samotný typ munice. Výhodou tohoto systému bylo zrychlení samotného nabíjení a usnadnění práce nabíječe. Nevýhodou nutnost přesunout věž do nabíjecí polohy po každém výstřelu. Hlavní výzbroj měl tvořit kanón ráže 100mm, patrně vylepšená varianta M1977 Ressita. Věž se mohla otáčet 30° na každou stranu, - 7° a + 20°. Motor samotný není znám, ale patrně by se jednalo o V-55 o výkonu 580 koní, jako u T-55 a TR-77-580. Případně pak motor z tanku Leopard 1, o výkonu 830 koní, který byl použit u tanku TR-85-800. Výška vozidla měla být přibližně 2,5 m, šířka 3,4 m a délka 7,35 m. TAA-85 nebyl nikdy sériově vyráběn a zůstalo pouze u konceptu. Ten byl z výrobního pohledu příliš náročný a komplikovaný – tedy i zbytečně drahý. Navíc by bylo nutné, aby se osádky vyškolily na zcela nové uspořádání vnitřního prostoru. Rozhodně se ale jednalo o pozoruhodný koncept nového vozidla.
V současnosti tvoří páteř rumunských tankových jednotek tanky TR-85 (235), TR-85M1 Bizonul (54) postarší TR-580 (43) a ve skladech se nachází téměř 500 zastaralých tanků T-55AM/AM2. Z našeho pohledu je ale nejzajímavější rodina tanků TR (Tanc Rumunesc). Vývoj tanku TR-580 byl zahájen v roce 1974 a prototyp prošel testy v průběhu roku 1976. Od standardního tanku T-55 se viditelně odlišuje šesti páry pojezdových kol a bočními pancéřovými deskami. Sériová výroba probíhala v období let 1977 až 1986. Oficiální označení je TR-77-580, tedy rumunský tank Model 1977 s motorem 580 koní. V polovině 90. let bylo rozhodnuto o modernizaci pro zvýšení bojeschopnosti a přežití na bojišti. Modernizace zahrnovala mimo jiné výměnu systémů (řízení palby), pohonu, stabilizace kanonu a doplňovala moderní prvky (pancéřová ochrana, komunikační technika, aj). Na modernizaci spolupracovaly domácí a zahraniční firmy. Většina nových systémů pochází z Francie, jmenovitě od Aerospatiale Matra, Sagem, Kollmorgen-Artus, Racal, a místních společností jako je ROMARM, METRA (Military Equipment and Technologies Research Agency), Electromagnetica, FAUR, Elprof, Aeroteh, IOR, Prooptica, Artego, Arsenal Reşiţa, Metav, Forsev, Anticorozivul, IEMI, Rolast, Aerostar and IOEL. Na typ TR-85M1 Bizonul mělo být přestavěno až 150 tanků TR-85 a modernizovaná vozidla splňují standardy NATO. Tank TR-85M1 je osazen upraveným kanonem T-10T ráže 100 mm s drážkovaným vývrtem hlavně, která dostala nový ejektor, tepelnou ochranu, dvojrovinný stabilizátor a elektrický pohon věže. Bojovou hodnotu zvyšuje nový systém řízení palby od společnosti Matra (nové zaměřovače s denním i nočním kanálem s pasivním zesilovačem jasu generace Super-Gen, termovizní kamera, laserový dálkoměr, digitální balistický počítač). Posádka disponuje novými radiostanicemi firmy RACAL a navigačním systémem využívajícím data z GPS.
Zdroj:
http://www.tanks-encyclopedia.com/coldw ... -destroyer
https://thearmoredpatrol.com/2017/02/18 ... n-merkava/
http://imgur.com/Lzl5J2s
https://en.wikipedia.org/wiki/Equipment ... med_Forces
https://en.wikipedia.org/wiki/TR-85
https://ro.wikipedia.org/wiki/Tun_antit ... model_1985
