Chtěl bych Vám jen tak lehce představit jednu povedenou čtveřici z lepší anglické rodiny, pyšnící se mnoha zvučnými jmény. A protože mě zajímají stroje, které alespoň trochu vyčnívají z řady, tak ani tady nepůjde o žádnou z variant na osvědčenou konstrukci. V terénu tyto vozidla byly téměř k nezastavení a zdolávaly různorodé překážky a při tom byly rychlé. Zato na silnicích nebyly ve svém živlu. Díky použitému pohonu se neustále kolébaly a „křižovaly“ silnici ze strany na stranu, výhled řidiče, sedícího uprostřed byl špatný na obě strany (a u naloženého plovoucího Stalwartu neviděl při plavbě řidič už vůbec nic) a obzvlášť neoblíbené byly kruhové objezdy. Přesto se staly oblíbenými a poměrně spolehlivými stroji, z nichž některé se po světě potulují dodnes a další jsou uloženy ve skladech.
Saladin
V roce 1952 byl firmou Alvis Car and Engineering Company Ltd představen nový lehký obrněný vůz Alvis FV 601 Saladin, který měl nahradit vozidlo AEC 4x4 používané britskými silami za druhé světové války při operacích v Severní Africe a následujících kampaních. Do ozbrojených složek Britského impéria byl zaváděn od roku 1958 a některé z jeho verzí byly ještě nedávno k vidění v barvách Hondurasské armády při protiprezidentském puči v roce 2009 a ve stejném roce byly vyřazeny z výzbroje Srí Lanky.
Hlavní zbraní byl kanon ráže 76mm, schopný ohrozit většinu tanků té doby, umístěný v elektricky plně otočné věži spolu s koaxiálně montovaným kulometem MG ráže 7,62mm a druhým kulometem téhož typu montovaným v protiletadlové lafetě na střeše věže. Věž i korba byly svařeny z rovných pancéřovaných plátů síly 8 – 32 mm a byly tvarovány tak, že poskytovaly poměrně dobrou balistickou ochranu, náměr kanonu činil -10 až+ 20°. K obraně napomáhaly i vrhače zadýmovacích granátů umístěných v blocích po šesti na každé straně věže.
Pohon podvozku konfigurace 6x6 zajišťoval benzínový, kapalinou chlazený řadový osmiválec Rols-Royce B80 Mk. 6A o maximálním výkonu 126 kW (170HP) umístěný v zadní části vozidla, který dokázal udělit vozidlu těžkému 11 590kg rychlost až 72 km/h, zásoba 241 litrů paliva vystačila na cca 400km. Všechna kola byla nezávisle zavěšena, přední dvě nápravy řízené, v náboji každého kola se nacházel reduktor s planetovým ozubením, odpružení bylo pomocí podélně uložených torzních tyčí s teleskopickými tlumiči. Zvláštností podvozku bylo převodové ústrojí, kdy zhruba uprostřed vozidla byla umístěna rozvodovka s diferenciálem (s omezeným prokluzem a uzávěrkou) který rozděloval točivý moment na obě strany, kde byl ke každému kolu přiveden prostřednictvím úhlové převodovky, takže všechny kola na jedné straně byly trvale hnány stejnými otáčkami, podobně jako pásové podvozky. Toto způsobovalo obtíže při zatáčení (proto dvě řídící nápravy) a při jízdě po tvrdém povrchu bez možnosti prokluzu bylo příčinou praskání skříní převodovek, takže na delší přesuny řidiči poloosy demontovali. Řidič seděl vepředu uprostřed, velitel a střelec ve věži.
Věže z tohoto stroje namontovala Australská armáda na pásový podvozek obrněného transportéru M113A1, čímž zvýšila palebnou sílu a podporu pěchoty.
Relativně nízká cena umožnila pořízení tohoto stroje i méně majetným armádám, takže se Saladin objevil ve výzbroji Austrálie, SRN (policie), Hondurasu, Indonésie, Ománu, Jordánska, Kuvajtu, Libanonu, Malediv, Mauretánie, Portugalska, Sudánu, Spojených Arabských Emirátů, Tuniska, Srí Lanky a Bahrajnu.
Pro současné uživatele nabízí firma Alvis modernizační kit mimo jiné s novým naftovým motorem Pekins a přídavným závěsným pancéřováním. Bylo vyrobeno necelých 1200 kusů
Saracen
Na stejné podvozkové platformě byl postaven i obrněný transportér Alvis 603 Saracen. Podvozek používá mnoho shodných dílů, jenom je oproti Saladinu a Stalwartu obrácený, tzn s motorem vepředu. Za motorem uprostřed sedí řidič a za nim je prostor pro bojovou nástavbu, který byl v průběhu výroby modifikován pro různé verze, základem byl obrněný transportér s věžičkou ve které byl lafetován kulomet ráže 7,62 a se střílnami v prostoru pro výsadek (8 mužů) po 3 na každé straně a po jedné v každém křídle zadních dveří. Další výzbrojí býval protiletadlový kulomet 7,62 mm Bren LMG v kruhové lafetě instalované na zádi střechy. Na předních blatnících pak byly dvě výletnice zadymovacích granátů po třech kusech. Bojová hmotnost byla 10 170kg, pancéřování o síle 16 mm.
Dalšími verzemi byly např FV 604 obrněné velitelské vozidlo, FV 610 obrněné velitelské stanoviště dělostřelectva, FV 611 ambulance, FV606 sanitka a různé další specializované verze (mimo jiné pro rozhánění demonstrací s vodním dělem, pro letecké návodčí, různé velitelské varianty) s věží i bez ní.
Po zkušenostech ze Severního Irska bylo zavedeno zesílené pancéřování a pro zákazníky z teplejších částí světa byla provedena tzv „tropizace“ s účinnějším chlazením motoru.
Vozidlo bylo kromě Spojeného království provozováno i v Austrálii , Hongkongu, Brunei, Jordánsku, Spojených Arabských Emirátech, Indonésii, Kuvajtu, Jihoafrické republice, Nigérii, Srí lance, Sudánu, Thajsku, Libanonu a USA (policie).
V rozmezí let 1952 – 1972 bylo vyrobeno 1836 vozidel, z výzbroje anglické armády byly vyřazeny poslední stroje roku 1993
Stalwart
Podvozek obrněného automobilu Saladin byl převzat pro vývoj vysoce mobilního obojživelného transportního vozidla Alvis FV 620 Stalwart, přezdívaného Stolly (někde uváděno Stally).
Základní konfigurace podvozku je stejná, řadový osmiválec Rols – Royce B81 kapalinou chlazený, spolu s pětistupňovou a pomocnou převodovkou s vývody pro hydraulické čerpadlo navijáku a pohony vodometů, jsou umístěny v zadní a střední části pod ložnou plochou, dále vpředu pod ložnou plochou se nachází nádrže paliva a hydrauliky, vzduchojemy a hydraulicky hnaný naviják o tahu 4900kg s lanem vyvedeným vpřed.
O pohon ve vodě se kromě otáčení kol staraly dva vodomety nasávající vodu pod korbou v prostoru mezi druhou a třetí nápravou a trysky, které tuto vodu vytlačovaly na zádi přes klapky „vektorování“ spojené s řízením stroje, takže řidič i při plavbě ovládal vozidlo pomocí volantu. V praxi, kdy nebylo předpokládáno využití obojživelných schopností vozidla byly převodovky a turbíny vodometů demontovány pro zjednodušení údržby a snížení hmotnosti stroje. Na přední části kabiny byl montován sklopný vlnolam. Kabina, dno a boky korby byly svařeny z pancéřových plátů síly 19 – 25 mm a měly odolávat střelám kalibru 0,3“ (7,35mm) a protipěchotním minám. Vstup do kabiny (řidič uprostřed a dva po jeho stranách) byl prostřednictvím dvou střešních otvorů se stupačkami na bocích kabiny, vstup na korbu byl pomocí sklopného zadního čela (někdy hydraulicky ovládaného). Nosnost byla buď 38 plně vyzbrojených vojáků (sklopné lavice byly součástí postranic) nebo 5 tun nákladu a 10 tun vlek. Verze FV 623 byla vybavena hydraulickou rukou Atlas s nosností 3t a prostornější 7místnou kabinou, využívalo ji Královské dělostřelectvo jako muniční a zásobovací vozidlo. Verze FV 624 byla pojízdná dílna vybavená hydraulickou rukou. Rychlost na silnici činila až 88km/h, ve vodě 7 – 10 km/h, podle verze. Bylo vyrobeno cca 1400 vozidel
Salamander
Posledním z této povedené rodiny je hasičský speciál Alvis FV 651 Salamander, původně vyvinutý jako vysokorychlostní zásahový letištní automobil. Byl postaven na podvozku Saracena/Stalwarta, dostal silnější (179kW/240hp) motore R-R V 81 (od modernizovaného modelu FV 652 už diesel výkonu 238 kW), přetlakovou, šestimístnou kabinu, požární výbava se většinou skládala z nádrží na vodu a pěnivo, výkonných čerpadel a jednoho nebo dvou monitorů, schopných vychrlit 7 500 galonů (34 m3) pěny za minutu. O 125 kusů vyrobených v letech 1956 - 1970 se podělilo hlavně RAF a Kanadské letectvo. Firma Pyren Co ltd se zabývá přestavbou vyřazených Saladinů na Salamandry dodnes, alespoň to nabízí.
