PALBA.CZ

Odstřelovací puška Gepárd GM6 "Lynx"

Návrh nové maďarské antimateriálové pušky Gepárd je dílem konstruktéra a armádního majora Ference Földiho. Práce probíhaly v letech 1987 až 1990 a po vyladění všech detailů se výroby prototypu ujmuli István Fellegi a Bátori Épszolg. Za necelý rok poté již byla zbraň testována armádou a to s velmi pozitivním ohlasem. Původní jednoranná puška GM1 s hlavní dlouhou 1100 mm a o celkové délce 1570 mm, vážila 19 kg. Oproti tomu, nejnovější samonabíjecí verze GM6, s hlavní dlouhou 730 mm o délce 1126 (transportní pouze 928 mm) váží již pouhých 10,5 kg a s plným zásobníkem o kilo víc. Na první pohled puška zaujme uspořádáním typu bullpup, tedy se zásobníkem až za spouští. Další zajímavostí je dlouhý zákluz hlavně (165 mm) vyvinutý společností SERO. Právě díky němu, robustní hlavni a silné úsťové brzdě je zpětný ráz výrazně snížen a lze tak z ní střílet i přímo z ramene nebo od boku. Vzhledem ke své kompaktnosti, malé hmotnosti a slušné kadenci (pět výstřelů za méně než tři sekundy) je Lynx velmi vhodný pro boj ve stísněných prostorách, jako zbraň výsadkových a speciálních jednotek, ale i jako výzbroj vozidel či vrtulníků. Momentálně je puška Gepárd nabízena v sovětské ráži 12,7×108 mm, nebo 12,7×99 mm NATO (.50 BMG). Zajímavostí je, že verze GM3 byla vyráběna v sovětské ráži 14,5×114 mm, což je největší náboj používaný u ručních zbraní. V případě této ráže výrobce udává průbojnost 250 mm betonu, resp. 20 mm pancíře na 100 m pod úhlem 90° dopadu střely. Maximální dostřel činí 2000 m, optimální 600–800 m, ale ještě na 1500 m lze údajně zasáhnout cíl o ploše 1 m². Nad pouzdrem hlavně se nachází Picatinny lišta, dle normy STANAG 2324, která umožňuje montáž optických zaměřovačů a dalšího příslušenství. Výrobce na ni standardně montuje zaměřovací dalekohled 3-12 x 50 nebo 5-25 x 56, aplikovat lze ovšem i kolimátor, zaměřovač pro noční vidění či elektrooptický videosystém EOP. Poslední verze jsou na levém boku pouzdra hlavně osazeny sondou balistického počítače a přístrojem samotným v textilním nosném pouzdru. Aktuálně má v Maďarsku vzniknout nová odstřelovací / antimateriálová puška a je velice pravděpodobné, že půjde o nějakou evoluci pušky Gepárd GM6.

Zdroj:
http://gunblog.eu/2014/09/orez-tygodnia-gm6-lynx/
http://survival.time4men.cz/anti-materi ... ska-gepard
https://www.valka.cz/15259-Madarska-ods ... D-GM6-Lynx
https://en.wikipedia.org/wiki/Gep%C3%A1 ... riel_rifle

Nejenom, že vypadá velikolepě, ale zdá s, že i TTD vypadají víc než dobře!

Jen pro doplnění: Náboj 14,5x114 byl původně vyvinut koncem 30. let v SSSR jako střelivo pro protitankovou pušku. Později pro něj byly komorovány velkorážní kulomety (u nás nejznámější je asi KPVT z výzbroje OT-64 a NSV, lafetovaný na věže tanků ruské provenience / OPRAVA: NSV NENÍ RÁŽE 14,5x114, ALE 12,7x108, JAK MNE UPOZORNILI KOLEGOVÉ - DÍKY! /. Střelba touhle ráží je skutečně zážitek, úsťová brzda je v podstatě nezbytná, bez ní hrozí poškození zbraně a zranění střelce. Vyrvané drny a spálená tráva v okolí palpostu představují celkem běžný jev.

Ostatně podobný je i původ "západní" ráže 12,7x99 (.50 BMG). V roce 1918 se Američané dostali ke kořistním německým protitankovým puškám ráže 13 mm Mauser. Zbraně je příliš nezaujaly, ale náboj si adaptovali pro palcovou rozměrovou soustavu a J. M. Browning pro něj patřičně zvětšil svůj kulomet M1919. Čímž vznikla slavná "Fifty Cal", používaná v řadě armád (včetně AČR) dodnes.

Není NSV v ráži 12,7mm a nikoliv v ráži 14,5mm, jak naznačuješ?

skelet píše:Není NSV v ráži 12,7mm a nikoliv v ráži 14,5mm, jak naznačuješ?

Tak,tak 12,7x108mm

segal7 píše:

skelet píše:Není NSV v ráži 12,7mm a nikoliv v ráži 14,5mm, jak naznačuješ?

Tak,tak 12,7x108mm

Chybička se vloudila, trapný omyl, či tak něco... Díky za upozornění

OT (německým protitankovým puškám ráže 13 mm Mauser.) shodou okolností jsem narazil na nějaké sběratelské stránky, a týpek sběratel za něj vysolil 600 000,- pár goda tomu na zad, současná cena, no.... těžko říct

Subjektivně mi přijde, že za posledních deset let šlo vše o 100 procent na horu, co stálo desítku, dnes stojí skoro dvacet

Nemám představu, kolik stála něskoľko ljet tomu nazád slušně dochovaná protitanková puška z WW1. Ale vyrobilo se jich opravdu málo, jen zlomek se dochoval do dnešních dnů (je to přes 100 let stará flinta!) a ty, co jsou ve sbírkovém stavu, bych asi spočítal na prstech. Možná by mi stačila i jedna ruka. Jejich cena logicky stoupá, je to vzácnost.
Vezmi v úvahu, že to v roce 1918 nebyly žádné luxusní knížecí kulovnice, jaké se věší v loveckém salónku na zeď, ale vyřazené frontové kvéry, zbytkový vojenský materiál poražené armády. Čili de facto nepotřebný šrot. Nikdo o ně nestál, tak jich většina putovala do hutí.
Známý mi ukazoval asi před pěti lety originál revolveru z 60. let 19. století. V prvotřídní kondici, plně funkční. Jen tak pro srandu jsem prošel pár amerických aukčních portálů, a o mnoho horší kusy, než je ten jeho, se tam nabízejí kolem 16.000 dolarů.
Poradil jsem mu, ať to neprodává, že cena jenom poroste. Usmál se a odpověděl:
"Taková bouchačka se neprodává. Ta se buď odkazuje potomkům, nebo se s ní chodí do hrobu!"
Takže ten jeho krasavec jen tak na prodej nebude. Nejdřív za 20 let, spíš později. Cena těch ostatních tím pádem popoleze výše.