PALBA.CZ

Vývoj dělostřeleckých zbraní v SSSR po druhé světové válce výrazně zbrzdil Nikita Sergejevič Chruščov, jenž nekriticky upřednostňoval raketové zbraně. První opravdu moderně řešený typ samohybného děla sovětské výroby se tak dostal do služby až v roce 1970. Byla to houfnice 2S1 Gvozdika, jejímž základem byl prodloužený podvozek tahače MT-LB. Na něm se nachází otočná věž se 122mm dělem 2A31, což je modernizovaná houfnice D-30. Samohybná houfnice 2S1 je lehce pancéřovaná dělostřelecká zbraň schopná překonávat vodní překážky, určená k ničení a umlčování živé síly nepřítele, k boji s dělostřelectvem a mechanizovanými prostředky nepřítele, k boření obranných objektu a k vystřílení průchodů v minových polích.
Ve vozidle je převáženo 40 kusů munice, ale při plavbě je nutné snížit zásobu na 30 ks. Druhy používané munice jsou: tříštivo-trhavá o hmotnosti 21,76 kg s maximálním dostřelem 15 300 m, zadýmovací a kumulativní o hmotnosti 18,2 kg. Kromě toho je možné používat náboje s přídavným raketovým pohonem s dostřelem do 21 900 m.

Flader píše:Škoda, je to celkom zaujímavý stroj. Hlavne na priamu podporu manévrujúcich jednotiek mi príde efektívnejšia ako ťažké kolesové húfnice. Dúfam, ale že aspoň tie Dany sú niekde v mobilizačných zásobách a že sa naše delostrelectvo nezredukovalo naozaj len na to, čo je u michalovských delostrelcov.

noah11 píše: pozitívum je ešte značná zásoba 120mm munície