Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Obrněná a tanková technika

Moderátoři: Julesak, sa58

Odpovědět
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Obrněná vozidla z období studené války

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Obrázek

ÚVOD : Předchůdci bojového vozidla pěchoty
Sovětská armáda v období druhé světové války disponovala velkým množstvím obrněné techniky, kterou především zastupovaly tanky, samohybná děla a obrněná auta. Technika, která zde prakticky chyběla, to byly transportéry pro převoz pěchoty. Sověti sice v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu dostali od spojenců americkou a britskou techniku, ale té bylo velmi málo. Byly samozřejmě používány kořistní stroje německé armády, ale ty využívaly pravděpodobně pouze jednotky druhého sledu. A tak se pěchota do boje převážela na tancích, ale v bojové činnosti rychle se pohybujícím tankům pěchota nestačila a docházelo tak mnohdy k velkým a hlavně zbytečným ztrátám. Není možné tvrdit, že by sovětská armáda o transportéry pěchoty neměla zájem, bylo rozjeto několik projektů, ale žádný se nedočkal masové výroby.
Jako první byl rozjet projekt transportéru pěchoty v roce 1943. Jednalo se o transportér TB-42 na podvozku polopásového nákladního automobilu ZiS-42. Projekt se avšak dostal pouze do stádia dřevěné makety v poměru 1:1 uchyceném na původním podvozku.
Druhý projekt se dostal dále, v roce 1944 byl postaven prototyp transportéru B-3, kde byl použit podvozek nákladního automobilu ZiS-5. Stroj napodoboval německé vozidlo Sd.Kfz. 251, ale pouze pásovým pohonem. Podvozek využíval dílů z tanku T-70, avšak po neúspěšných testech byl projekt zastaven, neboť k výrobě takových vozidel chyběly nejen vhodné motory, ale i zkušenosti a výrobní prostředky.
Po ukončení druhé světové války se pokračovalo ve stavbě transportérů pro pěchotu. Bylo postaveno několik prototypů, převážně však na pásových podvozcích. Na podvozku tanku vznikly dva prototypy, označené K-75 a K-78, na podvozku samohybného děla jeden, s názvem BTR-112.

Obrázek Obrázek Obrněné transportéry velitelské verze BRT-50PK

Na začátku padesátých let, přesněji v roce 1952 byl dokončen vývoj prvního pásového obojživelného transportéru, který byl po testech zakončených v polovině roku 1954 vzat do výzbroje sovětské armády pod označením BTR-50P („P“ jako plovoucí). Veřejnosti byl poprvé představen 7. listopadu 1957 při příležitosti VŘSR. První vozidla směřovala do elitních útvarů sovětské armády a jednotek východoněmecké armády. Standardní mechanizovaná brigáda se skládala ze tří praporů, ve kterém každém se nacházelo třicet transportérů BTR-50P a jeden ve velitelské verzi. Transportér BTR-50P (a další jeho verze) byl hojně vyvážen a sloužil v mnoha armádách (Afghánistán, Albánie, Alžírsko, Angola, Bulharsko, Československo, Egypt, Finsko, Guinea, Indie, Írán, Irák, Izrael, Jugoslávie, KLDR, Libye, Maroko, Polsko, Rumunsko, Somálsko, Súdán, Sýrie a Vietnam). První verze měla ještě otevřený přepravní prostor, pozdější už byly už uzavřené, následně i opatřené proti zbraním hromadného ničení. Svařovaná korba vozidla z pancíře tloušťky 10 mm měla mírně skloněné čelo, boky kolmé a střecha motorového prostoru byla níže než střecha přepravního oddílu. Podvozek se skládal ze šesti párů pojezdových kol opatřených gumovou bandáží, s hnacím kolem vzadu a napínacím vpředu. Transportér BTR-50P je plně obojživelný, pohyb je zajištěn dvěma vodomety, na čele korby s vlnolamem. Licenční československý transportér se od originálu mírně odlišoval, například střeleckou věžičkou, a byl označen OT-62 TOPAS (Transportér Obrněný PÁSový). Tyto bojové „taxíky“, jak byly transportéry vhodně pojmenovány, byly vyváženy do arabských států, kde se účastnily bojových akcí v arabsko-izraelských konfliktech, ve kterých se potvrdila jejich nízká bojová účinnost.

Obrázek Obrněný transportér základní verze BTR-50P, pravděpodobně ukořistěný, později ve službě izraelské armády, nyní v muzeu.

Několik příkladů nasazení :
> rok 1967, Šestidenní válka, Sýrie, Egypt proti Izraeli (Izrael ukořistil velké množství techniky, mezi nimi i BTR-50.
> roky 1968 až 1970, další konflikt, tzv. opotřebovávací, stejní protivníci, Izrael používá kořistní techniku z předchozí války.
> rok 1973, Jomkippurská válka, opět Egypt se Sýrií proti Izraeli.
Jak už bylo uvedeno, transportér BTR-50 se hojně vyvážel, mimo standardní bojové verze byl vyráběn i jako velitelská (BTR-50PU- 1959), vyprošťovací (BTR-50PK-B), servisní (MTP) a odminovací (MKT)
Technická data BTR-50P :
> hmotnost : 14,5 t (bojová)
> posádka : 2 muži (velitel, řidič)+ 20 vojáků výsadku
> rozměry : délka 7070 mm, šířka 3140 mm, výška 2030 mm, světlost 370 mm
> výzbroj : jeden kulomet ráže 7,62 mm
> pohon : šestiválcový vznětový motor V6 s výkonem 177 kW (240 HP)
> obsah nádrží : 462 l
> rychlost : silnice až 44,6 km/h, terén 25 km/h, voda až 10,2 km/h
> měrný výkon : 16,6 HP/t
> měrný tlak : 0,51 kg/cm2
> dojezd : silnice až 360 km, voda 70 km
> překážky : šířka příkopu 2,80 m, kolmá stěna 1,10 m, stoupavost °, boční náklon °, brod (plave)
> pancéřování : do 10 mm


Obrázek Nákres vozidla BRT-50P

V padesátých letech používala mechanizovaná pěchota obrněné transportéry jen jako prostředek převozu pěchoty do první linie, kde sesedla a bojovala pěšky. Stávající obrněné transportéry poskytovaly malou či nedávaly žádnou ochranu v případě použití zbraní hromadného ničení neboť jejich převozní prostory byly otevřené nebo se nedaly hermeticky uzavřít. Mimo to, pěchota musela vystoupit aby mohla použít své zbraně. Transportéry BTR-50 byly po zahájení výroby bojového vozidla pěchoty BMP-1, tímto vozidlem nahrazovány.

Obrázek Obrázek
< Obrněný transportér BRT-50PU
> Obrněný transportér BRT-50PK
Bojové vozidlo pěchoty BMP-1

Část první : Vznik a výroba vozidla BMP-1.

Obrázek
I když sovětská armáda byla s obrněným transportérem pěchoty BTR-50P docela spokojena, měla k němu určité výhrady. Dalším důvodem vývoje a vzniku bojového vozidla pěchoty bylo vytvoření náskoku před armádami severoatlantického paktu, což se určitě povedlo, neboť v těchto armádách se podobný stroj nevyskytoval. Obrněná vozidla NATO převážející pěchotu byla vyzbrojena pouze kulomety a jejich pancéřování bylo slabší než u nově vyvíjeného vozidla pěchoty. Žádost na nové vozidlo byla podána na konci padesátých let a projekt byl zpracován s důrazem na vysokou mobilitu a ochranu výsadku před palbou z ručních zbraní a střepinami. Vozidlo mělo poskytovat přímou podporu výsadku v útoku i obraně a likvidovat technicky shodné bojové stroje. Jeho pancéřová ochrana přes čelo korby měla odolat palbě do ráže 12,7 mm, zbytek vozidla pak palbě do ráže 7,62 mm a střepinami ze vzdálenosti do 500 metrů. Požadavky na konstrukci nového vozidla převzaly v období let 1959 až 1960 mnohé konstrukční kanceláře, protože nebylo jasné či se vozidlo bude pohybovat po pásech nebo bude kolové. Bylo zpracováno několik experimentálních projektů, včetně hybridních polopásů.
Přednost dostal Objekt 764, neboť měl motor uložený v přední části korby a předpokládalo se, že výměna motoru bude pohodlněji prováděna přes zadní dvoukřídlé dveře. Vývoj nového, přesněji prvního bojového vozidla pěchoty začal na začátku šedesátých let, přesněji v březnu 1960 a byl ukončen asi v polovině roku 1963. Testy prototypu označeného jako Objekt 764 probíhaly až do konce roku 1965 a následně, v začátkem roku 1966 byla zahájena sériová výroba. Západní zpravodajské služby sice podaly o novém sovětském bojovém vozidle určité informace, ale skutečně bylo vidět až na vojenské přehlídce dne 7. listopadu roku 1967 v Moskvě. Nové bojové vozidlo vyvolalo skutečné obavy, neboť se na tu dobu vyznačovalo silnou výzbrojí se kterou podpořilo vlastní výsadek a mohlo ničit podobné vozidla protivníka. Při srovnání s jinými shodnými vozidly mělo lepší mobilitu, vyšší pancéřovou ochranu a schopnost součinnosti s tanky. Byl to revoluční design spojující vlastnosti obrněného transportéru a lehkého tanku. Sovětské armádní velení předpokládalo, že v budoucích konfliktech mohou být použity jaderné, chemické a biologické zbraně, ve kterých by nechráněná pěchota byla brzy usmrcena nebo jinak zneschopněna. Vozidlo BMP zajišťuje pěchotě relativní bezpečí ve svých obrněných a záření stíněných bojových prostorech, podporuje ji v nezamořeném terénu a navyšuje jejich mobilitu. Označení vozidla BMP (rusky: Боевая Машина Пехоты) znamená "bojové vozidlo pěchoty". BMP-1 bylo první sériově vyráběné bojové vozidlo pěchoty na světě. V kódu NATO bylo zprvu značeno jako M-1967, později pak BMP a BMP-76PB.

Obrázek Vybraný stroj s továrním označením Objekt765.

Bojové vozidlo pěchoty BMP-1 : První výrobní série BMP-1 s označením Objekt 765Sp1 byla vyráběna asi od konce února 1966 do poloviny (červen) roku 1969. Následoval v drobnostech vylepšený model Objekt 765Sp2, který byl produkován od července 1969 až do roku (listopad) 1973. Jako další výrobní verze byl modernizovaný Objekt 765Sp3. Modernizační změny se dotkly podvozku a motorového ústrojí, což zvýšilo celkovou hmotnost o 200 kg. Vozidlo bylo vyráběno od konce 1973 asi do poloviny roku 1979. Závěrečná výrobní série označená Objekt 765Sp4 už převzala nové označení BMP-1P. Největší změnou od předchozích výrobních variant je instalace raketového systému protitankových řízených střel 9P135M-1 „Konkurs“ / “Fagot“. Produkce tohoto vozidla trvala až do roku 1983 a celkově bylo v podnicích v Sovětském svazu vyrobeno asi 20 000 bojových vozidel pěchoty BMP-1. Hlavním výrobcem vozidel BMP-1 a jeho variant byl Kurganský strojírenský závod (KMZ - Kurganskij mašinostroitelnij zavod), na produkci dalších variant jako třeba průzkumné vozidlo dělostřelectva PRP-3 se podílel ČTZ (Čeljabinský traktorový závod), vozidlo PRP-4 a jeho modernější verze PRP-4M vyráběl RMZ (Rubtsovskij mašinostroitelnij zavod). Modernizace a generální opravy pak opět probíhaly v závodě KMZ.

Prototyp Objekt 764 byl sestrojen v konstrukční kanceláři ČTZ a od prvního sériového stroje Objekt 765Sp1 se odlišoval.
BMP-1 Objekt 765Sp1 byl asi o 40 mm nižší, měl nižší rychlost plavby o 2 km/h, vyšší dojezd o 50 km a vyšší počet střílen (o jednu). Pohon stroje Objekt 764 zajišťoval vodomet, který byl pro úsporu místa odstraněn, odmontovány byly i dva boxy na nářadí a pro úsporu místa byly v Objektu 765Sp1 nádrže na palivo s menším obsahem. Přípona “Sp” u označení znamená specifikaci. U NATO bylo vozidlo značeno jako BMP Model 1966, v některých zdrojích nesprávně jako BMP-V. Hmotnost stroje se pohybovala na hranici 12,6 tun.
BMP-1 Objekt 765Sp2 byl vyráběn v průběhu let 1969 až 1973, ale od června 1970 došlo ke změnám, korba stroje se zvýšila, dostala nový tvar čela, což ji protáhlo o 200 mm a tím se sice zvedla standardní hmotnost na 13 tun, ale zlepšila se plavební schopnost. Změny se dotkly také průlezů ve střeše korby a přívodu vzduchu. Hlavní zbraň ráže 73 mm dostala stabilizátor a bylo zlepšeno odpalování protitankových řízených střel. Do vozidla byl instalován výkonnější motor, vylepšené automatické nabíjení a dokonalejší přístroje pro noční vidění. NATO vozidlu přidělilo označení BMP Model 1970.
BMP-1 Objekt 765Sp3 vyráběný až do července roku 1979 byl také vylepšen a hmotnost se zvedla o 200 kg. Stroj byl vybaven modernějším periskopem 1PN22M2 a dopravní signalizací. Nato označilo tuto výrobní verzi BMP Model 1976 (M1976).
Obrázek Obrázek
Obrázek
< BMP-1 (Objekt765sp1)
> BMP-1 (Objekt765sp2)
BMP-1(Objekt765sp8)

Část druhá : Vozidlo BMP-1 podrobněji

Obrázek
Vozidlo BMP-1
Svařovaná korba vozidla se skládá z pancéřových desek z válcované oceli s proměnou šířkou od 6 do 33 mm. Bojové vozidlo je relativně nízké, s ostře lomeným čelním pancířem (horní část pancíře se sklonem 80°, spodní pak 57°) a mírně skloněným horním pancířem vyznačujícím se žebrováním. Původní požadavky na pancéřovou ochranu zahrnovaly odolnost čelního pancíře proti střelám ze zbraní ráže 23 mm od vzdálenosti 500 metrů, boky a záď měly odolávat střelám ráže 7,62 mm a střepinám od vzdálenosti 75 metrů. Vozidlo BMP-1 se silně skoseným čelním pancířem by měl odolávat střepinám z dělostřeleckých granátů a palbě ze zbraní do ráže 12,7 mm, k tomu také napomáhá na čele umístěný vlnolam. Při zastřelovacích testech byla doložena odolnost čelního pancéřování proti palbě z kanonu Oerlikon ráže 20 mm nebo automatického kanonu HS.820 ze vzdálenosti od 100 metrů. Boky, záď a strop korby byl měl odolávat palbě z ručních zbraní ráže 7,62 mm, ale jsou doloženy případy z Afghánistánu a Čečenska kdy střely z těchto zbraní (ráže 7.62 mm) pronikly do vozidla ze vzdálenosti 30 až 50 metrů. Na druhou stranu před bojovou činností posádky naplnily palivové nádrže v zadních dveřích pískem a tyto pak zabránily proniknutí střel do ráže 12,7 mm z tohoto směru. Na levé straně čela korby se nachází pracoviště řidiče, na pravé straně je motorový prostor. Řidič při jízdě při uzavřeném poklopu používá tři periskopy TNPO-170, přičemž prostřední z nich je možné při snížené viditelnosti (nebo v noci) vyměnit za binokulární přístroj TVNO-2 aktivního nočního vidění. Na jeho místo je možné také upevnit při plavbě vozidla zvýšený periskop TNPO-350B. Řidiči zlehčuje práci zjednodušený systém řízení (volant). Za ním, o maličko výše má své stanoviště velitel vozidla, ten má k dispozici odnímatelný infračervený reflektor OU-3GA2 nebo OU-3GK s efektivním dosahem 400 metrů spojeným s pozorovacím binokulárním přístrojem TKN-3B (se zvětšením 5x/4,2x) pro noc/den. Dále zde má ještě dva periskopy opatřené vytápěním a samočisticím zařízením a radiostanicí R-123M.
Ve středu korby je uložena malá kruhová střelecká věžička se skloněnými boky. Tato jednomístná plně otočná (360°) střelecká věžička je poháněna motorem a je odvětrávatelná. Základní verze vozidla má ve střelecké věžičce uložen nestabilizovaný kanon 2A28 „Grom“ ráže 73 mm spřažený s kulometem PKT ráže 7,62 mm (napravo od kanonu). Kanon má náměr v rozsahu od -4° do +30°, a podle potřeby používá munici kategorie HEAT nebo HE-FRAG.
Nad hlavní kanonu se nachází nově vyvinuté odpalovací zařízení 9S428 pro protitankové řízené střely 9M14 „Maljutka“ (v kódu NATO AT-3 Sagger) s rozpětím dosahu od 500 do 3000 metrů. Poloautomatický nízkotlaký kanon 2A28 Grom má hlaveň s hladkým vývrtem a je nabíjen ze zásobníku nacházejícího kolem prstence věžičky. Kadence zbraně je v průměru 8 až 10 výstřelů za minutu, automatické nabíjení je avšak nespolehlivé a ohrožuje posádku. Jsou známy případy, kdy jednotky z nových vozidel automat demontují a ponechávají jen mechanické podávání munice. Počet vezené munice pro kanon je 40 nábojů, pro kulomet 2000 nábojů a 5 protitankových řízených střel. Kanon používá křidélky stabilizovanou munici PG-15V, která je podobná munici SPG-9 (do lehkých bezzákluzových pěchotních zbraní), ale má nižší úsťovou rychlost. Při opuštění kanonu má střela rychlost 400 m/s, která vzroste na 600 m/s. Plánovaný dosah 1500 m nebyl však dosažen, průměr se pohybuje od 700 do 750 metrů. Střela z PG-15V (HEAT) je schopna prorazit pancíř od 280 do 350 mm, což by v roce 1970 zastavilo protivníkovy moderní tanky (americký M60A1, britský Chieftain nebo německý Leopard 1). Modernizovaná munice PG-9 pak proniká pancířem o tloušťce 400 mm, což na čelní pancíř moderních tanků (americký M1A1 Abrams, britský Challenger 2, německý Leopard 2) nestačí, ale ze vzdálenosti 500 metrů do méně chráněných znehybnit. Při projíždění těžkým terénem se absence stabilizátoru podepisuje na přesnosti palby. Pro odpalovací zařízení 9S428 byly postupně vyvinuty protitankové řízené střely 9M14 Maljutka, 9M14M Maljutka-M a 9M14P Maljutka-P, z nichž všechny jsou určeny k použití proti nepřátelským moderním tankům ve vzdálenosti od 500 do 3000 m, přičemž tyto střely mohou proniknout pancířem až do tloušťky 560 mm. Jak už bylo uvedeno vozidlo BMP-1 veze 5 těchto střel, jedna je umístěna v odpalovacím zařízení, dvě pak ve střelecké věžičce a dvě v korbě. Střela 9M14M má hmotnost 10,9 kg, střela 9M14P váží 11,4 kg, střely ale z důvodu absence nočního navádění lze úspěšně vypouštět za denního světla. Jednoduché navádění pomocí tenkého kabelu má i svoje mínus, a to v podobě relativně nízké rychlosti letu, zpožděné reakce, opakování palby (až po dosažení cíle předchozí střelou) a nemožnost střelu použít pod hranici 500 metrů. Také u použití střel při jízdě terénem vyžaduje velmi zkušeného střelce. Bojová vozidla pěchoty BMP-1, které nebyla modernizována do standardu BMP-1P mohou používat od roku 1995 nově vyvinutou protitankovou řízenou střelu 9M14-2 Maljutka-2, které mají vyšší rychlost letu a účinnější hlavici.

Obrázek Obrázek Vozidla sovětské výroby BMP-1, to první (zleva) s pouštní kamufláží patří irácké armádě, to druhé slouží v Polsku.

Nízká věžička celkově snižuje profil vozidla, ale k jejím nedostatkům patří mrtvá zóna nad poklopem velitele vozidla, kde se nachází infračervený reflektor, v případě nezvednutí hlavně by byl poškozen. Dále, při otočení věžičky hlavní kanonu dozadu nad přední poklopy ve stropě korby přepravního prostoru tyto nelze otevřít. Nízká věžička je obtížným cílem, ale na druhou stranu nízko položené zbraně (asi 180 cm nad zemí) ohrožují vlastní postupující pěchotu. Shodnou střeleckou věžičku používá i výsadkové vozidlo BMD-1. Střelec má svoji sedačku zavěšenou na levé straně kanonu, z přístrojů používá monokulární periskop 1PN22M1 (zvětšení 6x/6,7x) s dvojím režimem (den/noc) s dosahem 400 m, ve spojení s infračerveným světlometem v noci 900 metrů. Zde se nachází ještě čtyři pevné pozorovací periskopy, optický dálkoměr a také odnímatelný infračervený reflektor OU-3GK.
Bojový prostor pro výsadek je plánován pro osm vojáků s plnou výzbrojí, kteří sedí na sklápěcích polstrovaných sedačkách zády k sobě, které jsou umístěny středem přepravního prostoru. K palbě, i z jedoucího vozidla je možné využít devět střílen s periskopy, čtyři na každém boku korby a jedna vzadu v levých dveřích, přičemž první střílna (směrem od čela) umožňuje střelbu z lehkého kulometu. Ve stropě korby v místě bojového prostoru výsadku jsou nainstalovány čtyři průlezy a v téměř kolmé zádi dvojdílné pancéřované dveře otvírající se směrem ven. Tyto vzduchotěsné dveře přepravního prostoru mají v sobě zabudované nádrže na palivo s obsahem 110 litrů. Bylo doporučeno, aby v době zahájení bojové akce palivové nádrže v zadních dveřích neobsahovaly palivo. Nízký profil vozidla se také podepsal na velikosti přepravního prostoru, provozní zkušenosti dokázaly, že prostor pro osm vojáků s plnou polní výbavou (a neustále se zvyšující) je nevyhovující a některé armády výsadek omezily na sedm osob.
Pohonný systém vozidla se nachází na pravé straně přední části korby, tvoří jej šestiválcový čtyřtaktní vznětový motor UTD-20 s výkonem 224 kW (300 HP) spojený s manuální pětistupňovou převodovkou (jedna zpátečka). Palivové nádrže mají celkový obsah 462 litrů, přičemž je možné jako palivo použít i petrolej (TS-1). Bojové vozidlo pěchoty BMP-1 je díky použitému motoru dosáhnout na zpevněném povrchu rychlost až 65 km(h, v terénu se pak průměrná rychlost pohybuje kolem 45 km/h. S využitím všech nádrží je vozidlo schopno na zpevněném povrchu dojet až do vzdálenosti 600 km a v terénu to je kolem 500 km.
Podvozek bojového vozidla je složen ze šest párů pojezdových kol opatřených bandáží uchycených na torzních tyčích. Ozubený pár hnacích kol je umístěn vpředu, napínací kola pak vzadu a horní větev pásu podpírají tři nosné kladky. Z důvodu nízkého měrného tlaku má vozidlo dobrý průjezd přes hluboký sníh a podmáčený bažinatý terén a při pohybu po silnici a v terénu je schopen držet s rychle se pohybujícími moderními tanky. Horní část podvozku je opatřena ochrannými deskami ukončené blatníky, které napomáhají pohybu ve vodě. Dobrým plavebním schopnostem napomáhá tvar korby a dutá pojezdová kola, vozidlo je tak schopno plout až 1,20 m za sekundu a to do výšky vln až čtvrt metru. Vyšší vlny si vyžadují pomoc vyprošťovacího vozidla. Bojové vozidlo pěchoty BMP-1 je plně obojživelné, po hladině se pohybuje pomocí pásů a to rychlostí mezi 7 až 8 kilometry v hodině. Před najetím do vody posádka zapíná odsávací čerpadla a zvedá vlnolam uložený na čele korby. Vozidlo BMP-1 bez problému překonává vodní překážky jako jsou řeky a jezera, avšak není stavěno na námořní výsadek.
Technická data BMP-1 :
> hmotnost : 12,5 t (prázdná) 13,2 t (bojová)
> posádka : 3 muži + 8 vojáků výsadku
> rozměry : délka 6740 mm, šířka 2940 mm, výška 2150 mm, světlost 370 mm
> výzbroj : poloautomatický kanon 2A28 Grom ráže 73 mm s hladkým vývrtem hlavně (40 nábojů), spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm (2000 nábojů), odpalovací zařízení 9S428 protitankových řízených střel 9M14 Maljutka (5 střel)
> pohon : vznětový šestiválcový kapalinou chlazený motor UTD-20 s výkonem 224 kW (300 HP) při 2600 ot./min
> obsah nádrží : 462 l
> rychlost : silnice až 80 km/h, průměr 65 km/h, terén 45 km/h, voda až 8 km/h
> měrný výkon : 22,7 HP/t
> měrný tlak : 0,6 kg/cm²
> dojezd : silnice až 600 km (370 mil), terén 500 km (310 mil)
> překážky : šířka příkopu 2,50 m, kolmá stěna 0,70 m, stoupavost 35°, boční náklon 25°, brod (plave)
> pancéřování : střelecká věžička : čelo až 33 mm/42°, boky 19 mm/36°, zadní část 13 mm/30°, strop 6 mm/0°, korba : přední část strop 7 mm/80°, čelní dolní část 19 mm/57°, boky vrchní část 16 mm/14°, boky dolní část 18 mm/0°, zadní část 16 mm/19°, strop střed 6 mm/0°, dno 7 mm/0°.
> jiný zdroj : rozměry : délka 6735 mm, výška 2068 mm


Obrázek Obrázek Vozidlo BMP-1

Charakteristické znaky BMP-1
> poměrně nízká silueta vozidla s ostře lomeným čelním pancířem, vzadu zakončená dvojdílnými dveřmi pro výsadek.
> nízká střelecká věžička vyzbrojená kanonem ráže 73 mm se spřaženým kulometem, nad kanonem umístěno odpalovací zařízení protitankových řízených střel 9M14 Maljutka.
> podvozek složen ze šesti párů pojezdových kol, s párem hnacích kol (vpředu), párem napínacích kol (vzadu) a se třemi podpůrnými kladkami na každé straně.

Pokračování ve 2. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Typová řada vozidel BMP - pokračování - 2. část

Část třetí : Modernizace vozidel BMP-1

Obrázek


V polovině roku 1970, když bylo rozebráno nasazení vozidel BMP-1 v konfliktech v Angole, ve Vietnamu a na Blízkém Východě, byl zadán program modernizace BMP-1.
VERZE vozidla BMP-1P : Třetí výrobní sérii označenou jako Objekt 765Sp3 zastavilo svým vznikem vozidlo s továrním označením Objekt 765Sp4. Hlavní změnou byla výměna sekundární zbraně, protitankového raketového systému. Náhradou za málo účinný systém 9S428 s řízenými střelami 9M14M Maljutka se stal raketový systémem 9P135M případně 9P135M-1 s protitankovými řízenými střelami 9M113, 9M113M Konkurs-M, které by měly prorazit pancéřovou desku s tloušťkou 670 mm a účinným dosahem až 4000 metrů. Raketový systém 9P135M-1 mohl používat novější protitankové střely 9M111 nebo 9M111-2 Fagot. Nabíjecí otvor byl zavařen a nový systém byl umístěn na strop střelecké věžičky, což dělalo problém střelci, neboť musel při nabíjení a řízení střely stát v otevřeném průlezu a ohrožován nepřátelskou palbou. Nový systém je možné demontovat a používat ze země. Vozidlo bylo vybaveno ochranou proti neutronovým zbraním a novým hasícím systémem proti použití napalmu. Nový bojový prostředek BMP-1P začal sjíždět z výrobních linek v roce 1979 a byl vyráběn do roku 1983. V průběhu následného roku (1980) bylo od jednotek staženo větší množství vozidel starších výrobních sérií na provedení modernizace na variantu BMP-1P. Modernizace se promítla instalací nového hasícího přístroje na ochranu proti napalmu, dalšího kulometu a zvýšením střílen ze sedmi na devět. BMP-1P dosahoval hmotnosti 13,4 t a v kódu NATO byl označován BMP-1 M1981

Obrázek Verze bojového vozidla pěchoty BMP-1P.

VERZE vozidla BMP-1PS : Pravděpodobně jde o pozdější výrobní sérii vozidla BMP-1P Objekt 765Sp5. Pro zvýšení pasivní ochrany vozidla BMP-1P bylo na zadní část střelecké věžičky umístěno šest zadýmovacích granátometů 902V „Tucha“ ráže 81 mm a jeho střelecká věžička dostala přidáno na pancéřování. Část vozidel vyjížděla z továrny buď bez granátometu či dodatečného pancíře věžičky. Na část strojů byly přivařeny prvky na uchycení odminovacího zařízení (pluhu) KMT-10. Odminovací zařízení bylo montováno na čelní část korby. Západní zdroje označují tento typ označují jako BMP-1PM, stroje vybavené odminovacím zařízením pak BMP-1PM1 a typ s dodatečným pancířem střelecké věžičky BMP-1PM2, ale ani jedno není oficiální sovětské označení.
VERZE vozidla BMP-1PG : Takto označená verze vozidla dostala na levou stranu stropu střelecké věžičky automatický granátomet AG-17 „Plamja“ (Пламя) ráže 30 mm, s palebným průměrem 290 granátů. Tovární označení jmenované verze bylo Objekt 765Sp8, na starší varianty byl granátomet montován při generálních opravách, výroba této verze probíhala na konci 70. let. Vozidlo mělo hmotnost 13,6 t, výsadek byl sedmičlenný a stroj byl zařazen do výzbroje sovětských jednotek, část vozidel bylo vyvezeno. Byly vyráběny dvě varianty, druhá verze byla vylepšena prvky z vozidla BMP-2. Stroj byl v kódu NATO označován jako BMP M1979/2.

Obrázek Vozidlo ve verzi BMP-1PG, u pozdějších výrobních sérií byl montován vlnolam použitý u BMP-2.

VERZE vozidla BMP-1D : Verze vozidla byla také značená jako „Afghánská varianta“ neboť změny provedené při vývoji jmenované verze byly důsledkem ztrát těchto vozidel ve válce v Afghánistánu. Prototypové vozidlo Objekt 765Sp6 bylo hotovo na začátku roku 1982, prošlo rychlými testy a ještě v průběhu roku se dočkalo produkce. Změny oproti modifikované variantě BMP-1P, ze které pravděpodobně vycházelo, byl přidaný pancíř na boky o tloušťce 5 mm, na stanoviště řidiče a velitele přibyla pancéřová deska jako dodatečná ochrana proti minám. Na boky byly navařeny pancéřové zástěry chránící horní větev pásu a v pancéřových poklopech průlezů na stropě korby byly vytvořeny střílny (používaly se převážně, když poklopy byly otevřeny). Protitankový systém řízených střel byl velmi často demontován a nahrazen automatickým granátometem AG-17 ráže 30 mm. Vozidlo mělo oproti předchozímu typu vyšší hmotnost, což zvýšilo tlak na půdu na 0,65 kg/cm ², snížilo dojezd na 500 km a omezilo plavební schopnosti. Vozidla umístěná v Afghánistánu byla upravena v polních dílnách, kde raketový protitankový systém byl nahrazován automatickým granátometem AG-17.
Část čtvrtá : Vozidla na konstrukci BMP-1

Obrázek
Vozidlo BMP-1PG s automatickým granátometem AG-17.
Experimentální a testovací varianty BMP-1
BMP-1S : Experimentální prototyp BMP, na kterém byl testován laserový zaměřovač s cílem poškození optiky protivníka. Stroj byl vyvíjen a testován v roce 1970, výsadek byl plánován pouze sedmičlenný a odpalovací protitankový systém snížen ze čtyř na dvě střely.
BMP-1M : Vozidlo vybavené šesti vrhači dýmových granátů 902V „Tucha" ráže 81 mm, v kódu NATO byl stroj označen BMP-1M, ale sovětská armáda toto označení v té době asi nepoužívala. Je možné, že šlo o stroj BMP-1PS.
BMP Objekt 675 : Experimentální vozidlo upravené a testované v roce 1974 na zvýšení bojových vlastností. Na standardní korbě byla instalována dvojmístná střelecká věžička vyzbrojená automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm se spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm. Kanon měl být stabilizován ve dvou rovinách a u poklopu velitele vozidla byl nainstalován další kulomet ráže 7,62 mm. Palebný průměr pro kanon byl 500 nábojů a pro kulomety 2000 nábojů. Posádka mohla použít různé typy PTŘS (9M113 "Konkurs", 9M113M "Konkurs-M", 9M111 "Fagot" a 9M111-2 "Fagot"). Stroj o hmotnosti 13,6 t ovládala tříčlenná posádka a výsadek měl být 7 vojáků.
BMP Objekt 768 : Experimentální stroj postavený v roce 1972 na konstrukci standardního BMP. Prototypové vozidlo se odlišovalo změněným čelem korby, její délkou, neboť mělo o jeden pár pojezdových kol navíc. Výzbroj tvořil kanon ráže 73 mm spřažený s kulometem ráže 12,7 mm. Palebný průměr pro zbraně byl následný, 40 nábojů pro kanon, 500 nábojů pro kulomet ráže 12,7 mm, PTŘS shodné jako u předcházejícího typu. Vozidlo vážilo také 13,6 t a posádka byla také 3 +7. U vozidla byl testován nový hydrodynamický pohon při plavbě, ale neosvědčil se.
BMP Objekt 769 : Prototyp experimentálního vozidla byl postaven v roce 1972 na základě Objektu 768. Dostal novou věž vybavenou automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm se spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm. Další kulomet byl instalován na střeše korby. Vozidlo o hmotnosti 13,8 t poháněl dieselový motor o výkonu 239 kW (321 HP). Střelecká věžička vyvinutá pro toto vozidlo, byla modernizována a použita na nový stroj BMP-2.
BMP Objekt 680 : Také v roce 1972 byl sestaven na konstrukci BMP-1 experimentální stroj Objekt 680. V nově vyvinuté střelecké věžičce byl spolu s automatickým kanonem 2A38 ráže 30 mm uložen také kulomet PKT ráže 7,62 mm. Posádka 3 + 7, hmotnost 13 tun a další kulomet u průlezu velitele vozidla. Vezená munice, 500 nábojů pro kanon a 4000 nábojů pro kulomety.
BMP Objekt 681 : O pět let později (1977) bylo vyvinuto a postaveno experimentální vozidlo Objekt 681. Jeho výzbroj tvořil kanon ráže 73 mm spřažený s kulometem NVST ráže 12,7 mm, přičemž na věžičce byl ještě upevněn kulomet PKT ráže 7,62 mm a protitankové řízené střely 9P135M. Hmotnost stroje byla 13,6 t, posádka 3 +7, počet vezené munice, 40 kusů ráže 73 mm, 500 kusů ráže 12,7 mm, 2400 kusů ráže 7,62 mm.

Obrázek Velitelská verze vozidla BMP-1K s továrním označením Objekt 773.

Velitelská a štábní vozidla
BMP-1K Objekt 773 : Velitelská verze vozidla BMP-1 se standardní výzbrojí, vyvinutá v roce 1972, určená pro velitele motostřeleckých pluků. Od standardních vozidel se odlišuje vnitřní výbavou v přepravním prostoru a dalšími anténami. Spojovací technika je následná : radiostanice R-123M, R-111 a navigační systém GPK-69. Později byly vozidla vybaveny navigačním systémem Glonass. Střílny jsou na vozidle mimo jedné (v zadních dveřích) zaslepeny. V kódu NATO má stroj označení BMP M1974.
Velitelská vozidla se rozdělují do tří variant :
BMP-1K1 : Vozidlo určené pro velitele čety se dvěmi radiostanicemi R-123M.
BMP-1K2 : Vozidlo určené pro velitele roty se dvěmi radiostanicemi R-123M.
BMP-1K3 : Vozidlo určené po velitele praporu s jednou radiostanicí R-123M a jednou radiostanicí R-130M.
BMP-1 KM : Vylepšená verze velitelského stroje BMP-1K.
BMP-1PK : Velitelská verze vozidel BMP-1P vybavené dvěmi radiostanicemi R-123M, jednou R-107 a jednou radiostanicí R-126. I zde jsou střílny a periskopy na bocích zaslepeny. Vozidla vycházející z verze „Objekt 765Sp5 mají v západních zdrojích označení BMP-1PKM nebo BMP-1PMK. Stroje jsou také rozděleny podle stupně velení do tří variant :
BMP-1PK1 : Velitelské vozidlo pro velitele čety.
BMP-1PK2 : Velitelské vozidlo pro velitele roty.
BMP-1PK3 : Velitelské vozidlo pro velitele praporu, navíc s teleskopickým stožárem upevněným na pravé straně v zadní části vozidla.
BMP-1KŠ "Potok-2" (Objekt 774) : Velitelsko-štábní verze vozidla BMP-1 pro motostřelecké a tankové pluky. Spojovací technika je výrazně bohatší než v předchozích verzích, vozidlo převáží gyroskopický navigační přístroj TNA-3, dvě radiostanice R -111, jedna R-123MT, jedna R-130M a další telegrafní a telefonní zařízení. Výzbroj byla nahrazena teleskopickým stožárem o délce 10 m, další čtyři antény se nachází po dvou na pravé a levé zadní části korby. Místo dvou poklopů ve střeše korby je umístěn box s pomocným elektrickým agregátem AB-1P/30. Posádka je tříčlenná a další členové jsou 3 důstojníci a velitel (např. pluku). Na ochranu má posádka pouze jeden kulomet ráže 7,62 mm, hmotnost vozidla je 13 tun. Sovětská armáda vzala vozidlo do výzbroje v roce 1972, ale sériová výroba byla zahájena až v roce 1976. Vozidla se účastnila války v Afghánistánu a Čečensku, stroje však měly další radiostanice (R-137 nebo R-140 nebo R-45). NATO tento typ označilo BMP M1978.
BMP-1KŠM : Modernizované vozidlo BMP-1KŠ, s novější spojovací a navigační technikou. O staršího typu se nijak zvláště vizuálně neodlišuje, bylo ve velkém nasazeno v Čečensku.
MP-31 (BMP-76) : Od předchozího vozidla BMP-1KŠM se odlišuje výkonnějším elektrickým generátorem (5kW) a dalšími anténami. Vozidlo je také používáno k řízení dělostřelecké palby.

Obrázek Velitelsko-štábní varianta BMP-1KŠ "Potok2" s továrním označení Objekt774.

Průzkumná vozidla
BRM-1 Objekt 676 : Na konci 60. let sovětská armáda začala hledat náhradu za vozidla PT-76 a BRDM-2, které sloužily jako průzkumné stroje. Nový stroj BMP-1 vyhovoval svými schopnostmi, obojživelný, dobré manévrování, silná výzbroj, prostor a ochrana proti zbraním hromadného ničení. Vývoj začal na začátku 70. let v Čeljabinském traktorovém závodě (ČTZ) a později byl projekt předán do závodu KMZ, vozidlo bylo pojmenováno BRM-1 a sovětská armáda ho do výzbroje přijala v roce 1972. Sériová výroba byla zahájena v polovině roku 1973, od standardního vozidla BMP-1 se odlišuje nižším profilem a střeleckou věžičkou posunutou dozadu. Místo čtyř poklopů ve střeše korby jsou pouze dva, z výzbroje chybí protitankové řízené střely, i když některé stroje mají úchyty. Ve výbavě vozidla BRM-1 je laserový dálkoměr 1D8, gyroskopický navigační přístroj TNA-1 nebo TNA-3, radiostanice R-123M, R-130M, R-148, R-014D a pozdější výrobní verze dostaly pozemní přehledový radiolokátor PSNR-5K (1RL-133-1) na stanoviště velitele vozidla. Radiolokátor má dva módy, jeden na pozemní vozidla, s detekcí do 7000 m, druhý na létající stroje, s detekcí 2000 m. Při přesunu se radiolokátor zasunuje do věže. Dosah radiostanic při použití standardní antény (délka 4 m, uložené v zadní části věže) je asi 50 km. Od roku 1993 dostala vozidla do výbavy Dopplerům radar. Motostřelecké a tankové prapory a dělostřelecké jednotky mají ve stavu jeden jmenovaný stroj. Posádka je šestičlenná, velitel vozu a střelec, se stanovištěm ve věži, řidič s navigátorem se nacházejí vpředu a dva pozorovatelé sedící v zadní části korby. Část vozidel bylo osazeno vrhači dýmových granátů 902V „Tucha” ráže 81 mm. Společenství NATO vozidlo označuje BMP-R nebo BMP M1976/1.

Obrázek Průzkumné vozidlo BRM-1.

BRM-1K : Velitelská verze průzkumného vozidla, odlišující se od standardního stroje BRM-1 hlavně výbavou, obě vozidla byla vyvíjena téměř současně. Část výbavy velitelského vozidla : stožárová anténa, DKRM-1 laserový dálkoměr, PPChR radiologické-chemické detekční zařízení, WPChR vojenské chemické detekční zařízení, IMP-1 detektor min a AB-1-P 1 kW přenosný elektrický generátor. Pozorovací zařízení pro den/noc zahrnuje třináct TNPO-170A, jeden TNPK-240A, dva TNPT-1, dva TVNE-1PA a jeden pár nočních dalekohledů 1PN33B. Navigační zařízení obsahuje gyroskopický přístroj TNA-3, gyro-kompas 1G11N a průzkumové zařízení 1T25. Stroje pozdější výrobní série dostaly do výbavy vrhače dýmových granátů 902V „Tucha" ráže 81 mm v počtu 6-ti kusů, po 3 na stranách věžičky, mimo to, vozidlo veze světlice ráže 50 mm na osvětlení bojiště. Vozidlo bylo do armády zařazeno v roce 1972 a jeho sériová produkce byla zahájena asi o rok později, v září 1973. Rozšířená výbava se podepsala na snížení vezené kanónové munice ráže 73 mm na počet 20 kusů a hmotnost se zastavila na 13,2 tunách. Stroj se odlišuje širší střeleckou věžičkou a má pouze jednu střílnu na každé straně. U armád společenství NATO byl stroj označován jako BMP M1976/2.

Obrázek Velitelská verze průzkumného vozidla BRM-1K.

Pokračování ve 3. části
Naposledy upravil(a) TonyHazard dne 30/1/2012, 19:31, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Typová řada vozidel BMP - pokračování - 3. část

Obrázek

Vozidla dělostřeleckého průzkumu (řízení dělostřelecké palby)
PRP-3 "Val" (Objekt 767, 1ZhZ) : Vozidlo určené pro dělostřelecký průzkum vychází ze standardního BMP-1, stroj byl zařazen do výzbroje armády v roce 1970, výrobou PRP-3 se od roku 1972 zabýval nejen KMZ (Kurganskij mašinostroitelnij zavod), ale i ČTZ (Čeljabinský traktorový závod), vozidlo PRP-4 a jeho modernější verze PRP-4M vyráběl RMZ (Rubtsovskij mašinostroitelnij zavod). Modernizace a generální opravy byly uskutečněny opět v KMZ. Vozidlo bylo vybaveno dvěma radiostanicemi R-123M či R-108, radarem 1RL126, navigačními systémy1V44/1G13M/1G25-1 (dělostřelecký gyrokompas), laserovým dálkoměrem 1D6/D6M1, pozorovacím zařízením10P79, 1PN29 (s nočním viděním) a osvětlovací soupravou 2P130-1 (20 kusů osvětlovacích raket 9M41. Od standardního BMP-1 se vozidlo odlišovalo větší dvoumístnou věžičkou, posunutou více dozadu, vyzbrojenou pouze jedním kulometem PKT ráže 7,62 mm. Střelecká věžička měla dva průlezy a před nimi byly instalovány pozorovací přístroje (periskopy). Posádka stroje byla pětičlenná, u dělostřeleckých pluků bylo vozidlo přiděleno ke každému z praporů (baterii). Vozidlo mělo také označení BMP-SON, u NATO pak BMP M1975.
PRP-4 "Nard" (Objekt 779) : Jmenované vozidlo bylo sovětskou armádou zařazeno do výzbroje počátkem roku 1980 a nahrazovala se jím starší vozidla PRP-3 „Val". Samozřejmostí byly modernější přístroje a vybavení, jako například radiostanice (jedna 1A30M a dvě R-173), 1G25-1/1G13/KP-4 (navigace), 1D11M-1 (aktivní pulsní laserový zaměřovač), 1PN59, 1PN61 (pozorovací systémy), a radar 1RL-133-1 nahradila novější verze označená 1RL-126. Stroj je dále osazen novým elektronickým zařízením pro zpracování informací a samostatný generátor napájení. Osvětlovací souprava 2P130-1 již na toto vozidlo montována nebyla.

Obrázek Vozidlo dělostřeleckého průzkumu PRP-3 "Val".

PRP-4M "Deyteriy" (Objekt 779M) : Modernizovaná verze předchozího typu (PRP-4 "Nard"), byla vyvíjena do roku 1988. Je upraven tak, aby se podobal vozidlu BMP-2 a veze pouze makety zbraní. Posádka má ve výbavě mimo jiné, infračervený pozorovací přístroj 1PN71 (o rozsahu až do 3000 m), laserový dálkoměr 1D14 „Fauna", přenosný laserový průzkumný přístroj 1D13.
PRP-4MU (Objekt 508) : je nejnovější sériově vyráběné vozidlo typové řady PRP, v jehož korbě se nachází mimo nejnovějších zařízení, zasunovací radiolokátor 1RL-133-3 (s detekcí až 12.000 m), dále zařízení 1D14 a T-235-1. RMZ (Rubtsovskij mašinostroitelnij zavod) začala také modernizovat předchozí typy na úroveň PRP-4MU. Tímto vozidlem jsou vybavovány pluky, posádka je schopna zjistit mobilní a stacionární cíle ve dne či v noci a za jakýchkoliv meteorologických podmínek.

Vozidlo pro výcvik
PPO-1 : Jedná se o vozidlo BMP-1 upravené pro výcvik nových posádek. Vývoj proběhl v Čeljabinském závodu a hlavní úprava byla v odstranění střelecké věžičky a její nahrazení krytou kabinou pro osm osob (3 po stranách a 2 uprostřed). Vozidlo je vybaveno pozorovacím zařízením TNPO-170 a MK-4 a spojovací jednotkou R-124. Instruktor má k dispozici magnetofony, zesilovač AGU-10-3, externí reproduktory a mikrofon. Výcviková četa používá k výcviku dvě standardní vozidla BMP-1 a jedno výcvikové PPO-1. V řízení vozidla se instruktor střídá s jedním s žáků a ostatní poslouchají přes reproduktory, vozidlo bývá značeno také jako BMP-PPO.

Obrázek Servisní a odtahové vozidlo na konstrukci BMP, s označením BREM-2.

Servisní vozidlo
BREM-2 : Servisní a vyprošťovací vozidlo bylo vyvinuto v roce 1982. Vzniklo úpravou standardního vozidla BMP-1, odstraněním střelecké věžičky, na jejíž místo byla umístěna pancéřová deska s nákladovou plošinou s kapacitou 1,5 tuny. Na horní část korby přibyl jeřáb (zvedák) s nosností 1,5 t, do nástavby pak naviják s tahem 6,5 t (s kladky až 19,5t). Vozidlo je vybaveno dalšími nutnými pomůckami pro opravy a odtah poškozených vozidel typové řady BMP-1 v polních podmínkách například tažné zařízení, 200 m lan, svařovací soupravu. Na čele korby je upevněna radlice, která slouží také jako opěra např. při manipulaci s jeřábem. Vozidlo BREM-2 na svoji ochranu využívá kulomet PKT ráže 7,62 mm (počet nábojů 1000 kusů) a 6 vrhačů dýmových granátů 902V "Tucha" ráže 81 mm (má i vyvíječ kouře). Bojová hmotnost stroje je 13.6 tun a je v péči tříčlenné posádky. V roce 1986 bylo přestavěno větší množství vozidel BMP-1 starších výrobních sérií na tyto servisní stroje. Do pozdějších výrobních sérií vozidel BREM-2 byly použity prvky z vozidel BMP-2.

Obrázek Obrázek Servisní vozidlo BREM v detailech.

Ženijní vozidla
IRM "Žuk" : Projekt tohoto speciálu byl zahájen v roce 1970, sériové výroby se však dočkal až po 10-ti letech. Jednalo se o nestandardní ženijní vozidlo postavené na konstrukci BMP-1 se zaměřením na pozemní a říční průzkum. Jelikož se vývoj tak protáhl, byly k postavení použity komponenty nejen z BMP-1, ale i z BMP-2. Do roku 1986 bylo sestrojeno na 50 těchto speciálních vozidel. Pro vozidlo byla vyvinuta úplně nová korba, delší než u standardního BMP-1, pojezdový systém má o jeden pár kol více, opatřený hydraulickými tlumiči. Hnací jednotka se nachází v zadní části korby, pro řízenou plavbu posádka používá dvě vysouvatelné zakrytované „vrtule” a při zapadnutí je možné rázově použít motory 9M39. Vozidlo je možné opustit třemi průlezy v horní části nástavby a jedním nouzovým poklopem v její spodní části. Výbava tohoto speciálního stroje je bohatá, mimo dvou radiostanic R-147,
pozorovacího zařízení PIR-451, TNPO-160, TNP-370, TNV-25M obsahuje umělý horizont AGI-1, gyroskopickou navigaci TNA-3, sonar EIR, detektor min RŠM-2 a další přenosné přístroje a zařízení (PAB-2M, RVM-2M, IMP-2, PR-1 a DSP-30). Na čele korby jsou uchycena dvě ramena detektoru min, který při zjištění překážky nebo kovového předmětu ihned zastaví vozidlo. Další výbava se skládá s automatického hasícího zařízení, vodního čerpadla s kapacitou až 1000 l / min, automatického ochranného systému NBC a vyvíječe kouře. Až do roku 1986 předpokládali znalci z NATO, že vozidlo IRM vzniklo ze samohybné houfnice 2S1 (Gvozdik). Ženijní průzkumné vozidlo IRM používá ruská armáda a výroba se provádí jen na základě závazné objednávky.
Technická data vozidla IRM :
> posádka : 6 mužů
> hmotnost : 17,2 t
> rozměry : délka 8220 mm, šířka 3150 mm, výška 2400 mm, světlost 420 mm
> rychlost : silnice až 52 km/h, voda až 12 km/h
> výzbroj : jeden kulomet PKT ráže 7,62 mm (1000 nábojů)


IPR : Vozidlo je variantou ženijního speciálu IRM "Žuk" a je používáno pro průzkum vodních překážek. Mimo jiné je vybaveno šnorchlem, vyrovnávacími nádržemi v přední části korby, dvěma velkými a dvěma malými zátěžovými nádržemi a vzduchovou komorou s potápěčskou výstrojí. Podvodní průzkum je možné provádět do hloubky 8 m (jiný zdroj uvádí hloubku až 15 m). Těchto speciálních vozidel bylo vyrobeno malé množství.

Rusko
Modernizace vozidel BMP-1
BMP-1-30 : Prototyp vozidla v kombinaci standardní korby z BMP-1 a nově vyvinuté střelecké věžičky s kanonem ráže 30 mm, pro kanon se plánovalo vést 300 nábojů. Stroj dostal nový dieselový motor UTD-230 s výkonem 268 kW (360 HP), dosahoval maximální rychlost přes 70 km/h. Prototypové vozidlo mělo hmotnost 13,8 t a mimo tříčlennou posádku převáželo 8 vojáků výsadku.
Na standardní korbě byl také experimentálně vyzkoušen izraelský bojový modul OWS-25 osazený automatickým kanonem ráže 25 mm se spřaženým kulometem ráže 7,62 mm, dvojím odpalovacím zařízením PTŘS a šesti vrhači dýmových granátů.
BMP-1M : Za účelem zvýšení bojové účinnosti BMP-1 zahájila v prosinci roku 1990 ruská armáda vývoj vozidla označeného BMP-1M, vývojem se zabýval závod KBP v Tule. Stroj má na upravené korbě instalovanou novou jednomístnou střeleckou věžičku TKB-799 „Kliver", vyzbrojenou víceúčelovým automatickým kanonem 2A72 se spřaženým kulometem PKTM ráže 7,62 mm a PTŘS. Protitankové zbraně zde zastupují čtyři řízené střely 9M133 Kornet nebo 9M133F "Kornet" uchycené na pravé straně věžičky, ale podle možnosti se mohou nahradit střelami 9K38 Igla. Počet vezené munice pro kanon je 300 nábojů, pro spřažený kulomet 2000 nábojů a již zmiňované 4 střely (jestli vozidlo veze další střely, nebylo uvedeno). Dále byl modernizovaný stroj vybaven mimo jiné moderním počítačovým systémem řízení palby (stabilizace kanonu, teleskopický zaměřovač 1K13-2, balistický počítač, čidla). První stroje BMP-1M prošly testy ve výzkumném ústavu v Kubince, proběhly také počítačové simulace, kde bylo za protivníka určeno americké vozidlo M2/M3 Bradley (použití zbraňových systémů ve dne i v noci) a nové vozidlo BMP-1M překonávalo v boji americký stroj 1,3 krát. K prvnímu veřejnému vystoupení došlo na mezinárodní výstavě IDEX'99 v Abu Dhabi. Ruská armáda plánuje přepracovat veškerá vozidla starších výrobních verzí na variantu BMP-1M, vozidlo je také nabízeno na vývoz.
V roce 2000 přišel poslední ruský návrh na modernizaci BMP-1, a to výzbrojí z BMP-3 (modul „Bachča). Obnášelo by to kanon 2A70 ráže 100 mm/ raketomet (BMP-3), automatický kanon 2A72 ráže 30 mm a spřažený kulomet PKTM ráže 7,62 mm.

Obrázek Ruské modernizované vozidlo BMP-1M

Doprovodná logistická vozidla
BTZ-3 : Prototyp obrněného zásobovacího vozidla na pohonné hmoty, byly postaveny pouze dva stroje Stroj byl vyžádán pro potřeby války v Čečensku, kde byl později také jeden z nich nasazen. Vozidlo BTZ převáželo v přepravním prostoru nádrže o celkové obsahu 3000 litrů, nádrž na olej s obsahem 100 litrů, čerpadla, další pomůcky pro výdej a hasící systém.
RM-G Objekt 507 : Servisní vozidlo pro opravy BMP a tanků. Přestavbou BMP-1 na tento speciál se začal zabývat RMZ (Rubtsovskij mašinostroitelnij zavod) v roce 1995. V přední části korby je uložen jeřáb KU-3 s nosností 3 tuny a v zadní části se nachází nákladová plošina na převoz náhradních dílů. Na nástavbě je upevněn malý IR reflektor a šest vrhačů dýmových granátů 902V “Tucha” (po tři na stranách) a jeden kulomet PKT ráže 7,62 mm. Vozidlo je dále vybaveno různými nástroji, zařízením na elektrické svařování, diagnostickými přístroji a dalšími nezbytnými pomůckami pro startování motorů tanků.

Civilní přestavby vozidel BMP-1
ATM "Berezina" : Na přestavbu těchto civilních servisních a odtahových vozidel byla využita nadbytečná a vyřazená vozidla BMP-1. Zprvu, od roku 1990 vozidla sloužila k přepravě zboží a osob do těžko přístupných míst, později byla upravena korba a na ni byla instalována nákladová plošina o nosnosti 500 kg. Později byla "Berezina" upravena jako servisní a odtahové vozidlo.
ATM "Berezina-2" : Vychází z předchozího vozidla, doplněné o další pomůcky, například svařovací souprava napájená z generátoru VG-7500. Vozidlo bylo naplánováno pro převoz až 15 osob, z toho důvodu byly nádrže nainstalovány na nástavbu. Tyto úpravy se podepsaly na ztrátě obojživelnosti, hmotnost vozidla se pohybuje kolem 13 tun.
LPM-1 : Civilní stroj na konstrukci BMP-1, určený na hašení lesních požárů, neoficiálně označován také jako PPM-1. Na vývoji se podílel ruský výzkumný ústav v Petrohradě. V letech 1992 a 2001 bylo vyrobeno asi 25 vozidel. Vozidlo LPM-1 je mimo jiné vybaveno nádrží na vodu o obsahu 2000 litrů, požárním čerpadlem NŠN-600N o výkonu 600 l/min., radlicí a až dvě dálkově ovládané proudnice.
LPM-2 : Modernější požární vozidlo, používané na hašení těžko přístupných míst a rašelinišť. Vývoj tohoto vozidla byl zahájen v roce 1995. Od předcházejícího stroje se odlišuje větší nástavbou, výbava je téměř shodná s vozidlem první verze, jen nádrž na vodu je víc jak dvojnásobná (5000 litrů). Změnou prošlo i zavěšení podvozku, světlost se zvýšila na 480 mm a stroj má celkovou hmotnost (i s vodou) 18,5 t. Posádka je 6 mužů, z toho jsou 4 hasiči. Vozidlo je určeno také na export, nakoupilo je Turecko, které je vybavilo českými hasícími systémy, Kypr plánuje nákup.
Zaisan-2 : Vozidlo BMP-1 přestavěné na stroj záchranné služby. Používá se při vzniku technických haváriích a přírodních katastrofách. Vozidlem lze dopravit na těžko přístupná místa dvanáctičlenný záchranný tým. Hmotnost stroje je 10 tun.
Tajga : Vozidlo BMP-1 upravené jako civilní buldozer. Je vybaven velkou radlicí a navijákem o tahu 9 tun. Hmotnost vozidla je 8 tun.

Pokračování ve 4. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Typová řada vozidel BMP - pokračování - 4. část

Část pátá : Verze a varianty cizích armád a licenční vozidla BMP-1

Obrázek
ČESKOSLOVENSKO / ČESKÁ REPUBLIKA
Sovětskými bojovými vozidly pěchoty BMP-1 byla vyzbrojena i československá armáda. V roce 1966 byla na základě licenční smlouvy převzata kompletní dokumentace vozidla, nyní již označená BVP-1 (Bojové Vozidlo Pěchoty, typ.1) a výrobou byly pověřeny dva podniky, ZTS Dubnica nad Váhom a PPS Detva (nyní Slovensko). V podniku ZTS byly vyráběny stroje pro potřebu armády Sovětského svazu, v závodě PPS vznikala vozidla pro vlastní armádu a na export do armád Varšavské smlouvy, přesněji pro NDR, Polsko, Maďarsko a Bulharsko. V roce 1968 byla zkompletována ověřovací série vozidel BVP-1. Po důkladných testech došlo k menším konstrukčním změnám a v roce1970 začaly v výrobních linek sjíždět první stroje. Do roku 1987, kdy byla výroba zastavena, se produkce zastavila na čísle 17 295 vozidel základní verze BVP-1.
Samozřejmě, že první útvary, které byly vyzbrojeny těmito moderními vozidly, ležely v blízkosti československé západní hranice. V roce 1974 první stroje BVP-1 převzaly jednotky motostřeleckého pluku v Mariánských Lázních, následoval pluk ve Stříbře (rok 1975), dále Janovice (rok 1976). Do konce roku 1980 byl pravděpodobně přezbrojen poslední z motostřeleckých pluků. V letech 1981 a 1982 nahrazovala vozidla BVP-1 zastaralé stroje OT-62 u jednotek tankových divizí. K 1. červenci 1988 bylo vedeno ve výzbroji československé armády 2074 strojů BVP-1.

BVP-1 : Základní verze vozidla BMP-1, od kterého se odlišovalo pouze v konstrukčních drobnostech. V některých zdrojích je neoficiálně označováno jako OT-70. Vozidlo s vysokou mobilitou se stalo základem pro rozmanité verze, jako třeba vyprošťovací nebo průzkumné vozidlo, radiový vůz, dělostřelecké pozorovací komplety, samohybný minomet, velitelské či servisní vozidlo.
Technická data bojového vozidla pěchoty BVP-1 :
> posádka : 3 muži + 8 mužů výsadku
> hmotnost : (bojová) 13 t
> rozměry : délka 6735 mm, šířka 2940 mm, výška 2068 mm, světlost 370 mm
> výzbroj : poloautomatický kanon 2A28 ráže 73 mm s hladkým vývrtem hlavně (40 nábojů), spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm (2000 nábojů), protitankové řízené střely 9M14M (4 střely)
> náměr kanonu : od -4° do 30°, odměr 360° (plně otočná věžička)
> pohon : šestiválcový kapalinou chlazený vznětový motor UTD-20 s výkonem 220 kW (300 HP) při 2600 ot./min.
> obsah nádrží : 462 litrů (zadní dveře 110 litrů)
> rychlost : silnice 65 km/h, terén až 45 km/h, voda 7 km/h
> dojezd : silnice až 600 km, terén až 400 km
> svah : 35°, boční náklon : 25°
> překážky : příkop 2,50 m, kolmá stěna 0,70 m, brod - plave


BVP-1K : Velitelské vozidlo na konstrukci BVP-1, od se odlišuje především rozšířenou spojovací výbavou. Vozidlo bylo určeno pro velitele jednotek od úrovně prapor. V přepravním prostoru se nachází radiostanice R-123M, R-107T, RF-10 a další pomůcky jako R-012, R-124, navigace TNA-3 a nabíječka akumulátorů.
BPzV „Svatava“ (Bojové Průzkumné Vozidlo) : Základní vozidlo BVP-1 upravené pro průzkumné jednotky, které bylo vybaveno dalším pozorovacím zařízením, například PSNR-5K, NNP21. Na věžičce byly instalováno osm vrhačů dýmových granátů. Posádka stroje byla složena z velitele, řidiče, střelce a dvou průzkumníků.

Obrázek Vylepšená verze BVP-1 MA

BVP-1 MA : Vylepšená varianta základní verze BVP-1. Modernizace se dotkla převážně hlavní výzbroje, původní střelecká věžička byla nahrazena jednomístnou německou věžičkou Kuka 8E vyzbrojenou automatickým kanonem Mk 44 Bushmaster II ráže 30 mm, stroj je také vybaven osmi vrhači dýmových granátů (2x4).
BVP-1 MB : Modernizovaná verze vozidla BVP zaměřená na zvýšení ekologie provozu, ochrany osádky a palebné síly.
VPV (Vyprošťovací Pásové Vozidlo) : Tento speciál byl vyvinut v závodě ZTS Martin. Sériová výroba byla započata v roce 1984. Posádka se skládá z velitele vozidla, řidiče, svářeče a mechanika. Na horní části korby, která je po úpravě širší, nejsou žádné průlezy a poklopy, hlavní výbava je jeřáb s nosností 5 tun a naviják. Výzbroj zde zastupuje jeden kulomet PKT ráže 7,62 mm.

Obrázek Servisní vozidlo BREM, v československé armádě však známo pod označením VPV (Vyprošťovací Pásové Vozidlo).

BVP-1SM : Vozidlo BVP-1 upravené jako obrněná ambulance pro odvoz raněných z bojiště. BVP-1 AMB-S : Sanitní vozidlo postavené na konstrukci BVP-1, s bohatší zdravotnickou výbavou. Vozidlo postrádá střeleckou věžičku, v místě je instalován IR reflektor a má uchycení pro 4 nosítka.

Obrázek Obrázek Vozidlo OT-90, což bylo vozidlo BVP-1 se střeleckou věžičkou z OT-64 SKOT.

OT-90 : Základní verze BVP-1, kde standardní střelecká věžička byla nahrazena věžičkou z transportéru OT-64, osazenou kulometem KPVT ráže 14,5 mm se spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm.

Obrázek Obrázek Vozidlo OT-90.

VP-90 : (Velitelská Pozorovatelna-90) : Vozidlo OT-90 upravené jako velitelské stanoviště, s rozsáhlejší spojovací výbavou, radiostanicemi R-123M, R-107T a RF-10. Střílny byly zaslepeny, zůstala jedna ve středu vozidla na pravé straně a jedna v zadní části nalevo. Na střeše zadní části korby je instalováno uchycení pro stožárovou anténu.
OT-90M1 : Vylepšené vozidlo OT-90, vybavené IR reflektorem na střeše věžičky.
OT-90M2 : Modernizované vozidlo OT-90, se zvýšenou korbou, dodatečným pancéřováním a dvěma IR reflektory na věžičce.
OT-90M3 : Poslední modernizační úprava vozidla OT-90.

Obrázek Vozidlo OT-90 upravené na dílnu technické pomoci.

DTP-90 : Vozidlo OT-90 upravené na dílnu technické pomoci. Bylo určené k vyhledávání a odtažení poškozené techniky. Dále sloužilo na ošetřování a opravách v polních podmínkách. Bylo označováno také jako DTO-90. Na horní části korby byla nákladová plošina s boxy pro náhradní díly. Existovaly dvě verze, odlišené podle výbavy číslem za lomítkem.
DTP-90/55 vybavené pro opravy T-55, BVP a OT
DTP-90/72 vybavené pro opravy T-72, BVP a OT

DTP-90M : Modernější servisní vozidlo vybavené jeřábem (zvedákem), stroj se od předchozího typu vyznačoval vyšší nástavbou.
OZ-90 : Odsunové zdravotnické vozidlo, je používán i název OT-90ZDR.
DP-90 (Dělostřelecká Pozorovatelna - 90) : Má pevnou věžičku bez hlavní výzbroje. Vozidlo se používá pro řízení dělostřelecké palby.
MU-90 (Minový Ukladač - 90) : Vozidlo na konstrukci BVP-1 upravené na pokládání minových polí. V přepravním prostoru se nachází úložné regály pro 100 PT Mi-U a PT Mi-Ba-III. Ukladač min se nachází v zadní části korby na pravé straně.
ZV-90 (Zdrojové Vozidlo-90) : Upravené vozidlo OT-90, které funguje jako pojízdná nabíjecí stanice pro obrněnou techniku (tanky a BVP) a nákladní automobily. Pomocné generátory elektrického proudu (APU) se nachází upevněné na horní části korby.
ZT-90 : Vyprošťovací vozidlo upravené z OT-90.
SHM-120 PRAM-S : Samohybný nosič minometu ráže 120 mm s prodlouženým podvozkem. Celé označení zní Vz.85 SHM-120 PRAM-S. Vozidlo bylo vyvinuto v roce 1982, jedná se o upravené vozidlo BVP-1 s instalovaným minometem ráže 120 mm v zadní části korby. Úkolem vozidla je palebná podpora mechanizovaných jednotek. Minomet je schopen pálit rychlostí 18 až 20 ran za minutu, za 5 minut pak 40 výstřelů nebo 70 za 10 minut. Palebný průměr činí 80 nábojů, přičemž 21 nábojů se nachází v automatickém nakladači. Minomet má rozsah palby od 504 m do 8036 m. Vozidlo má doplňkovou výzbroj, protitankové řízené střely 9M113 „Konkurs” a kulomet ráže 12,7 mm.
BVP-1 "Strop" : Prototypové protiletadlové vozidlo na konstrukci BVP-1, ale místo střelecké věžičky s dvojicí kanonů PLDvK vz.53/59 ráže 30 mm. Stroj byl vyvinut v 80. letech. Kanónový komplet je posazen více dozadu než původní věžička, proto nejsou ve střeše korby žádné poklopy. Podobné vozidlo používala kubánská a angolská armáda. Československá armáda ale vozidlo do výzbroje neschválila.
BVP-1 „Bouře III" : Vozidlo pro psychologický boj, s instalovaným zasouvatelným reproduktorovým zařízením. Akustický dosah byl do 8000 m, souprava se dala vysunout do výšky 4800 mm a byla otočná.
SVO (Samohybný Výbušný Odminovač) : Vozidlo vzniklo na konstrukci BVP-1, byla odstraněna věž a na horní část korby bylo umístěno 24 odpalovacích zařízení raket ráže 245 mm. Dopad první raket je nastavitelný ve vzdálenosti 350 m až 530 m, dopad poslední rakety pak ve vzdálenosti 250 m až 430 m. Jedna salva je vypálena do 64 sekund a odminuje rozlohu 5 m x 100 m. Střelec řídí odpal raket ze zadního prostoru korby. Vozidlo oproti základnímu typu je těžší jen o 300 kg.

Obrázek Obrázek Vozidlo pro dělostřelecký průzkum s označením BVP-1PzPK "Sněžka".

BVP-1PzPK "Sněžka" : Průzkumné a pozorovací vozidlo k řízení dělostřelecké palby, se kterým posádka provádí detekci, rozpoznání a sledování cílů, pozorování dopadu dělostřeleckých granátů, snímání souřadnic uvedených cílů a jejich další zpracování. Bývá označeno také jako BVP-1PPK. V zadní části korby se nachází vysouvatelná hydraulická ruka s věžičkou naplněnou různou pozorovací technikou. Nachází se v ní laserový dálkoměr, televizní kamery pro denní a noční provoz, termovizní kamera, rychlost větru měřicí jednotky a radiolokátor BR 2140 X. V korbě je pak pozemní navigační systém, navigace GPS, optické hledáčky a další zařízení pro přenos dat. Do výzbroje bylo vozidlo zařazeno v roce 1997.
Technická data BVP-1PzPK „Sněžka“ :
posádka : 4 muži
rychlost : silnice 55 km/h, terén 30 km/h, voda 7 km/h
dojezd : 600 km
provozní výška hydraulické ruky : max. 14 m
vyhledávání cíle : přehledová kamera 5000 m, zaměřovací kamera 4500 m, noktovizní kamera 1600 m, termovizní kamera až 9000 m


Obrázek Obrněný radiovůz OT R-5 "Bečva".

OT R-5 "Bečva" (Obrněný Transportér Radiovůz - 5) : Vozidlo BVP-1 upraveno jako spojovací vozidlo. (radiovůz). Je určeno pro práci velitele a jeho štábu při bojové činnosti, které umožňuje komunikaci KV, VKV a směrovou radiostanicí a prostředky linkového spojení. Je vybaven radiostanicemi R-130, R-123, R-173, RF-10 a RDM 61m HV / VHF rádia. Hlavní výzbroj tvoří kulomet ráže 12,7 mm. Posádka vozidla je pětičlenná.
OT R-5M : Vylepšená varianta spojovacího vozidla OT R-5 „Bečva".
OT R-5M1 : Modernější verze spojovacího vozidla.

Obrázek Vozidlo verze MPP 40p.

MPP 40p (Mobilní Přístupová Provozovna) : Vozidlo sloužící jako velitelský spojovací uzel. Je schopno zajistit spolehlivé a nepřetržité spojení při operacích a vedení bojové činnosti vojsk AČR v polních podmínkách, místní spojení na velitelském stanovišti specializované roty, výstavbu automatických nebo automatizovaných telefonních rozvodů velitelských stanovišť, kabelové připojení do integrovaného polního komunikačního systému brigády, rádiové KV a VKV fónické, datové, telegrafní spojení v sítích nadřízených, součinnostních a vlastních sítích. Výbava spojovacího zařízení se skládá z jedné radiostanice RF 1301 (1W), dvou RF 1325 (25W), jedna NM 1301 a jedna R-150S HF. Dále se zde nachází telefon TR 13 , čtyři telefony TD 13, jeden telefon RM 13, jeden navigační přístroj GPR 22, deset analogových telefonů TPA 97 a čtyři digitálních polních telefonů TPD 97.

Obrázek BVP-1 "LOS"

BVP-1 LOS : Modernější verze vozidla pro dělostřelecký průzkum, nahrazující stroje DP-90, postavené na jeho podvozku. Vozidlo je záměrně upraveno aby vypadalo jako BVP-2. Slouží k detekci, identifikaci a rozpoznání cílů, na automatické snímání souřadnic cílů, k automatickému zpracování a vyhodnocení informací, následně zajistí datový přenos informací nadřízenému. Vybavení zahrnuje GPS, generátor, počítač a teleskopický stožár (s přístrojovou věžičkou) který lze vysunout do výšky 4,30 m. Věžička obsahuje televizní kamery pro denní/noční činnost, laserový dálkoměr a zaměřovač. Stroj má na každé straně tři vrhače dýmových granátů.
Technická data BVP-1 LOS :
posádka : 3 muži
hmotnost : 11,5 t
vysunutí věžičky : do 4,30 m
rychlost : silnice 65 km/h, terén 35 km/h, voda 7 km/h
dojezd : 300 km


Obrázek Vozidlo vyvinuté pro švédskou armádu PBV-501.

PBV-501 : Modernizovaná verze vozidla BVP vyvinutá a vyráběná dle zadání švédské armády s uplatněním více než osmdesáti modernizačních prvků.

Obrázek Vozidlo velitele praporu VOV.

VOV : Velitelské obrněné vozidlo pro velitele praporu a jeho štábu. Vozidlo svou výbavou zajistí zabezpečení úkolů velení a řízení v rámci operačně taktického systému velení a řízení pozemních sil.
BVP-1 „Tania" : Prototypové vozidlo upravené firmou Caliber. Podrobnosti nejsou známy, nepotvrzeno.

ČÍNA

Obrázek Moderní stroj pro čínskou armádu, velitelský stroj WZ 506.

Čína získala sovětské bojové vozidlo pěchoty v roce 1975, a to tak, že odkoupila jedno vozidlo BMP-1 (Objekt 765Sp3) od egyptské armády, neboť vztahy se Sovětským svazem v té době nebyly nijak přátelské a standardním způsobem to nešlo. „Vývoj” vozidla byl ukončen v roce 1986, proto označení Typ 86. Čínská kopie, s továrním označením WZ-501 byla oproti originálu o 200 kg lehčí a se zkopírovaným motorem 6V150 dosahoval shodné rychlosti. Plánovalo se, že vozidlo bude určeno pouze pro vývoz, ale čínská armáda potřebovala nutně nahradit transportéry pěchoty, které do té doby používala, modernějším bojovým vozidlem. Čínská armáda přijala vozidlo do výzbroje až v roce 1992, i když bylo jasné, že jak původní vozidlo BMP-1, tak stroj WZ-501 je už v té době zastaralý. Pravděpodobně se v čínské armádě nachází asi 1000 vozidel WZ-501, přičemž část vozového parku bylo vylepšeno na verzi WZ-501B, s těmi byly vyzbrojeny jednotky dislokované v severní Číně. Verze WZ-501C (Typ 86B) s vylepšenými plavebními vlastnostmi dostaly přednostně jednotky námořní pěchoty v jižní provincii Kuang-tung.
Vozidla WZ 501 byla také prodávána do Íránu, Iráku, Severní Koreje, Barmy a na Srí Lanku.
Typ 86 (WZ-501) : Čínská kopie vozidla BMP-1 (Objekt 765Sp3), s kopií odpalovacího zařízení 9M14 "Malyutka" s čínským označením HJ-73 a kopií motoru označeného 6V150. Okopírovaná byla i spojovací výbava, radiostanice 220A (kopie sovětské R-123M), interkom A-221A (kopie sovětské R-124). Do výbavy patřily také dva kulomety, RPG a přenosné protiletadlové komplety HN-5 nebo QW-1 Manpad. Tovární označení vozidla bylo WZ-501.
YW-501 : Shodné vozidlo jako WZ-501, název vyjadřuje pouze vývozní variantu.
NFV-1 : Prototypové vozidlo se zaměřením na modernizaci. Stroj byl vývojovým produktem mezi čínskou firmou Norinco a americkou společností FMC v roce 1980. Zůstalo však pouze u prototypu neboť americká vláda zakázala další spolupráci s Čínou. Označení NFV-1 bylo odvozeno takto (N jako Norinco, F - zkráceně FMC, V-1 označení prvního prototypu). Modernizace spočívala v upravené korbě, nové střelecké věžičce vyzbrojené automatickým kanonem M242 Bushmaster ráže 25 mm, stabilizovaném ve dvou rovinách, doplněný kulometem M240 ráže 7,62 mm. Kanon je ovládám elektricky (v případě poruchy ručně), s náměrem od -7° do +44°. Střelec má k dispozici pozorovací zařízení v režimu den/noc M36E3 a čtyři periskopy. Prototyp byl veřejně představen v listopadu 1986.
Technická data prototypu NFV-1 :
> hmotnost : 13,6 t
> základní posádka : 3 muži
> rozměry : délka shodná s BMP-1, šířka 2970 mm, výška 2248 mm
> výzbroj : kanonem M242 Bushmaster ráže 25 mm (344 nábojů), spřažený kulomet M240 ráže 7,62 mm (2300 nábojů)
> dojezd : 460 km


Obrázek Čínská kopie sovětského vozidla BMP-1 s označením Typ 86.

Typ 86-I (WZ-501A) : Vylepšená verze základní verze Typ 86. Na vozidle byla patrná kooperace v americkou společností FMC. Na upravené korbě byla instalována jednomístná věžička vyzbrojená licenčním automatickým kanonem M242 Bushmaster ráže 25 mm se spřaženým kulometem Typ 59 ráže 7,62 mm. Ve vozidle se převáží 400 nábojů pro kanon a 2000 nábojů pro kulomet. Stroj je poháněn modernějším dieselovým motorem 6V150F s výkonem 298 kW (400 HP). U podvozku byly vylepšeny pásy a vozidlo dosahuje maximální rychlost 70 km/h. Tovární označení je WZ-501A a bylo vyrobeno asi 350 vozidel.
Typ 86A (WZ-501B) : Základní verze WZ-501 s vylepšeným motorem a výfukovým deflektorem.
Typ 86B (WZ-501C) : Varianta vozidla, které pro čínskou námořní pěchotu upravila domácí společnost Norinco, cílem zvednou plavební možnosti. Korba vozidla byla oproti základní verzi mírně zvýšena, prodloužen výfuk, zvětšen vlnolam a přidán držák na přívěsný pomocný motor na zadní části korby, který měl zvýšit rychlost plavby. Další úpravy pro zvýšení obojživelnosti byly ve zvednutí sání motoru na pravé přední části korby, odnímatelné pontony v přední a zadní části, šnorchl a velké periskopy na bocích. Na střeleckou věžičku přibyly na každou stranu tři vrhače dýmových granátů. Tovární označení této verze je WZ-501C.

Obrázek Čínské modernizované bojové vozidlo Typ 86G (WZ505).

Typ 86G : Vylepšená verze vozidla s novou střeleckou věží, vyzbrojenou automatickým kanonem ráže 30 mm a modernějším odpalovacím zařízením PTŘS. Na obě strany střelecké věžičky byly přidány tři vrhače dýmových granátů. Písmeno „G” v označení znamenalo „Gai”- vylepšení.
WZ-502 : Vozidlo základní verze WZ-501 upraveno jako nosič minometu.
WZ-503 : Plánovaná přeměna stroje WZ-501 na transportér pěchoty, z vozidla základní verze byla odstraněna střelecká věžička. Výsadek, spíše počet převážených pěšáků se zvýšil z 8 na 13. Plánovanou výzbrojí měl být jeden kulomet ráže 12,7 mm, který mohl mimo střelce obsluhovat i velitel vozidla. Vozidlo nebylo však sériově vyráběno, zůstalo pouze u prototypu.
WZ-504 (Typ 504) : Prototyp raketového vozidla, kde střeleckou věžičku nahrazoval mechanismus se čtyřmi odpalovacími systémy protitankových řízených střel, celkově vozidlo převáželo 16 těchto střel. Mechanismus bylo možné zasunout do přepravního prostoru. Stroj se však sériové výroby nedočkal (jiný zdroj uvádí, že bylo postaveno asi 180 vozidel).
WZ-505 : Základní verze WZ-501 upravená jako sanitní vozidlo, na svoji obranu byl vyzbrojen kulometem ráže 7,62 mm.
WZ-506 : Na základě prototypu WZ-503 vytvořené velitelské vozidlo. Bylo určeno pro velitele rot a pluků. Posádku vozidla tvořilo 6 mužů, stroj měl čtyři radiostanice, vlastní generátor pro napájení a na nástavbě uchyceny čtyři prutové antény. Bylo vyrobeno asi 90 těchto velitelsko-štábních vozidel.
WZ 501M
: Modernizovaná verze s novou jednomístnou střeleckou věžičkou vyzbrojenou ruským automatickým kanonem 2A72 ráže 30 mm.

VÝCHODNÍ NĚMECKO / NĚMECKO
V rámci armád Varšavské smlouvy se v bývalé východoněmecké armádě nacházel největší počet vozidel BMP-1 sovětské výroby. K 3. říjnu 1990, kdy došlo ke sjednocení Německa, přešlo pod správu Bundeswehru na 1112 provozuschopných vozidel BMP-1 různých verzí. Stroje zůstaly ve výzbroji, pokud nebyl vyroben dostatečný počet vozidel Marder 2, či zmodernizovaných strojů Marder 1. Část strojů prošlo vylepšením (úpravou) na standard NATO. Vzápětí byla vozidla rozprodávána, v letech 1993 a 1994 bylo 501 vozidel dodáno do Řecka. Došlo i na neupravená vozidla, 350 strojů odkoupilo Švédsko (prošly úpravou v České republice) a dostaly označení Pbv 501. V roce 1990 za velmi nízkou cenu zakoupilo 110 neupravených strojů také Finsko, stroje zůstaly v původním označení.
BMP-1 SP-1 : Označení sovětské základní verze BMP-1 (Ob.765Sp1).
BMP-1 SP-2 : Označení sovětské základní verze BMP-1 (Ob.765Sp2).
BMP-1P / C : Označení pro BMP-1PS postavené v Československu. Vyrobeno 151 strojů.
BMP-1P / D : Modernizované BMP-1. Výbavou shodná s BMP-1P / c, ale bez držáků pro odminovač KMT-10.
BMP-MTP : Označení pro československé obrněné vyprošťovací vozidlo VPV.
BMP-1A1 Ost : Po spojení Německa, Bundeswehr upravil podle západních norem 578 vozidel BMP-1, převážně ve verzi SP-2. Úpravy se mimo jiné, dotkly zadní dveří (palivové nádrže byly vyplněny pěnou), osvětlení, moderní radiostanice a bylo demontováno odpalovací zařízení protitankových řízených střel, naopak na vozidle přibyly vrhače dýmových granátů. Stroj bývá nesprávně označován jako BMP-1A2.

Obrázek Modernizovaná verze BMP-1A1 Ost.

Pokračování ve 5. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Typová řada vozidel BMP - pokračování - 5. část

POLSKO
V polské armádě samozřejmě nemohla tato moderní vozidla chybět. V roce 1969 byla uzavřena objednávka se Sovětským svazem na dodávku vozidel BMP-1. První stroje se dostaly do Polska v roce 1972 a do konce roku 1979 vlastnila polská armáda na 1406 jmenovaných vozidel, ve výrobních sériích Objekt 765Sp2 a Objekt 765Sp3, zde označených jako BWP-1 (Bojowy Wóz Piechoty-1). Polské Wojskowe Zakłady Motoryzacyjne è. 5 (WZM Nr.5) do roku 1988 vyrobily v licenci dalších 274 vozidel BWP-1. Stroje BWP-1 se stále nacházejí v polské armádě, používaly je také jednotky polského kontingentu v mezinárodních silách KFOR. Pro tyto jednotky byly vozidla BWP-1 doplněna výzbrojí, přesněji jedním kulometem ráže 7,62 mm na střeše střelecké věžičky a jedním kulometem ráže 7,62 mm na přední části korby, který obsluhoval velitel vozidla. Vozidlo BWP-1 bylo také experimentálně osazeno francouzskou věžičkou Dragar.
V roce 1987 polská armáda nakoupila v Sovětském svazu 22 vozidel BWR-1D (BRM-1K), v roce 1990 dovezla z České republiky 16 strojů BWR-1S. Stroje byly určeny pro 18. průzkumný prapor (16. mechanizovaná divize) a 2. průzkumný pluk. K červnu roku 2008 vykazovala polská armáda asi 1306 vozidel BWP-1, 33 BWP-1D, 5 MP-31 a 6 ZWDSz-2.
Před rokem 1989 plánovalo velení polské armády výměnu starších vozidel BWP-1 za modernější sovětské stroje BMP-2. Bylo nakoupeno 62 strojů, ale finanční problémy zastavily další nákup. Armádní velení rozhodlo zmodernizovat stávající stroje na standard verze BWP-1M Puma. Problém modernizované verze je zvýšená hmotnost, která způsobuje přetížení motoru, převodovky a zavěšení podvozku. Další kandidáti náhrady vozidel BWP-1 je nákup strojů CV-90 nebo dokončení vývoje BWP-2000, což je vozidlo založené na konstrukci samohybného minového ukladače SUM Kalina.

Obrázek Vozidlo sovětské výroby vyráběné v licenci pod označením BWP-1.

BWP-1M "Puma 1" : Rozsáhle modernizované vozidlo BWP-1, modernizace byla zahájena v průběhu roku 1999. Zde je částečný výčet úprav : vylepšený protipožární systém, nezávislý systém vytápění prostoru pro posádku, nový integrovaný systém ochrany proti zbraním hromadného ničení, zařízení pro noční vidění pro řidiče, protiskluzová úprava nástavby, nový panel pro kontrolu chodu motoru, nové tlumiče zvyšující životnost podvozku, 6 granátometu ráže 81 mm, nové venkovní osvětlení vozidla, upravené boky (zástěry) pro rychlejší plavbu a zároveň zvyšující ochranu proti střepinám a střelám malých ráží, moderní spojovací systém PHONIC (intercom), satelitní navigaci LITEF, úprava motoru pro jeho výměnu v polních podmínkách do 60 minut, gumové podložky na pásy pro jízdu po silnici (bez poškození povrchu), instalace systému včasného varování pro laserový osvit a modernější pozorovací zařízení pro velitele vozidla. Od roku 2005 byly do vozidel BWP-1M Puma 1 montovány motory Iveco, když předtím byl motor UTD-20 upraven tak, aby mohl být v polních podmínkách vyměněn do 45 minut.
Vozidlo BWP-1M "Puma 1" prošlo několika experimenty s věžovými moduly. Byl vyzkoušen izraelský modul OWS-25 s automatickým kanonem ráže 25 mm spřaženým kulometem ráže 7,62 mm, dvojím vypouštěcím zařízením pro protitankové řízené střely a šesticí vrhačů dýmových granátů. Experiment také zahrnoval použití střelecké věžičky Delco s automatickým kanonem ráže 25 mm, nebo italskou věž TC-25.

Obrázek Vylepšené polské vozidlo BWP-1 "Puma".

BWP-1 "Puma E-8" : Předchozí vozidlo BWP-1M „Puma” vybavené novou střeleckou věžičkou E-8 vyzbrojenou automatickým kanonem ráže 30 mm a třinácti vrhači granátů. Na každé straně korby se v horní části nachází drátový střihač.
BWP-1 "Puma RCWS-30" (Remote Controlled Weapon Systém) : Jde o předchozí vozidlo BWP-1M „Puma”, ale s novým střeleckým izraelským bezpilotním modulem Samson RCWS-30 s automatickým kanonem ráže 30 mm se spřaženým kulometem Rafael ráže 7,62 mm, s výjimkou granátometů ráže 81 mm. Kanon má náměr od -20° do +60° a plně otočná věž provede celou obrátku (360°) za 1 sekundu. Vozidlo je vybaveno pasivním systémem ochrany proti laserovému osvitu SSP-1 OBRA, modul oproti původní věžičce posunuje celkovou výšku stroje na 2450 mm.
BWP-1 "Puma ORCWS-30" (Overhead Remote Controlled Weapon System) : Jde o shodné vozidlo BWP-1M „Puma, ale s novým střeleckým bezpilotním modulem Elbit ORCWS-30 s automatickým kanonem ráže MK 44 ráže 30 mm se spřaženým kulometem Elbit ráže 7,62 mm. Náměr zbraní je od -16° do +60°, s dvourovinnou stabilizací a novým zaměřovacím systémem. Vozidlo je také vybaveno různými systémy - komunikační systém PZUŁW Fonet, systém ochrany ABC TAFIOS a PANDORA.
BWP-1 "Puma MW-30" : Vychází z vozidla BWP-1M „Puma”, tentokrát je střelecká věžička nahrazena domácím (polským) bojovým modulem MW-30 s nainstalovaným automatickým kanonem MK 44 ráže 30 mm a kulometem UKM-2000C ráže 7.62 mm. Modul doplňuje šest vrhačů dýmových granátů, hmotnost věžičky je 1,5 t a bez problémů pracuje v rozmezí teplot od -40° C do +50° C.

Obrázek Polské vozidlo BWP-40.

BWP-40 : Vozidlo je vlastně skládankou korby BWP-1 a švédské střelecké věžičky CV9040. Zůstalo pouze u prototypu dokončeného v roce 1993. Vývoj stroje byl zahájen v roce 1990, o tři roky později byl dokončen prototyp a vozidlo se do sériové výroby nedostalo.
BWP-95 : Projekt vozidla postaveného na základě BWP-1, vyzbrojeného automatickým kanonem ráže 23 mm a bezzákluzovým kanonem. Prototyp byl pravděpodobně postaven v roce 1995. Na střelecké věžičce byl instalován těžký kulomet a vrhače dýmových granátů. Pro zvýšení pancéřové ochrany byl na čelo korby a její boky připevněn reaktivní pancíř, věž dostala tuto ochranu pouze zepředu. Stroj nikdy nepřekročil fázi prototypu.

Obrázek Vozidlo BWR-1S.

BWR-1S : Polské označení pro vylepšené československé vozidlo BPzV "Svatava". Označení BWR-1S znamená Bojowy Wóz Rozpoznawczy-1 Svatawa.
MP-31 : Velitelské vozidlo, ze kterého později vzniklo velitelsko-štábní vozidlo ZWDSz.
ZWDSz-2 : Velitelsko-štábní vozidlo na konstrukci BWP-1, s rozsáhlejší spojovací výbavou než velitelské vozidlo BWP-1D. Jedná se modernizovaný stroj MP-31, vybavený mimo jiné radiostanicemi TRC 9500 (VHF) a RF-5200 (HF), počítačem TDR-20K a dalšími spojovými pomůckami jako AP-82, AP-92 a CAT-U. Samozřejmostí byl vlastní generátor elektrického proudu RK-128/2. Teleskopický stožár vozidlo již nemělo. Označení ZWDSz znamená Zautomatyzowany Wóz Dowódczo Sztabowy-2.
BWR-1D : Polské označení velitelských průzkumných vozidel BRM-1K nakoupených v roce 1987. Označení v originále znamená Bojowy Wóz Rozpoznawczy-1 Dowodzenie. Někde se uvádí označení BWR-1K.

Obrázek Průzkumné velitelské vozidlo BWR-1D.

BWP-1D : polské označení pro sovětské velitelské vozidlo BMP-1K. Změny oproti originálu jsou nepatrné.
WPT/DTP "Mors" : Vyprošťovací a servisní vozidlo postavené na konstrukci BWP-1, používané na opravy a odtah poškozených vozidel do hmotnosti 14 tun.
BWP-2000 : Vozidlo založené na konstrukci samohybného minového ukladače SUM Kalina. Stroj je mohutnější než standardní BWP-1.

RUMUNSKO
MLI-84 : Vozidlo BMP-1 vyráběné v rumunské licenci od roku 1970, s povolením přizpůsobit výrobu vlastnímu průmyslu. Od původního sovětského stroje se odlišuje delší nástavbou, která se podepsala na zvýšení hmotnosti asi o 3 tuny. Dalším viditelným rozdílem je dodatečná výzbroj, protiletadlový kulomet DŠKM ráže 12,7 mm instalovaný v levé zadní části korby. Na střelecké věžičce se nachází infračervený střelecký světlomet L-2G, kterému dělá společnost infradalekohled TKN-1M-22, u původního stroje byl umístěn před poklopem velitele. K začátku roku 2002 bylo ve výzbroji rumunské armády asi 177 těchto vozidel (celkově vyrobeno asi 400 vozidel).
Technická data vozidla MLI-84 :
> hmotnost : 16,6 t
> posádka : 3 muži (řidič, střelec, velitel) + 8 členů výsadku
> rozměry : délka 7320 mm, šířka 2940 mm, výška 2068 mm, světlost 370 mm
výzbroj : původní kanon 2A28 ráže 73 mm (40 nábojů), spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm (2000 nábojů), protiletadlový kulomet DŠKM ráže 12,7 mm (500 nábojů), protitankové řízené střely 9M14M „Maljutka” (4 střely)
> pohon : šestiválcový, kapalinou chlazený, vznětový motor UTD-20 s výkonem 220 kW (300 HP)
> obsah nádrží : 462 l
> rychlost : silnice 65 km/h, terén až 45 km/h, voda 7 km/h
> dojezd : 500 km
> překážky : příkop 2,50 m, kolmá stěna 0,70 m, brod - plave


Obrázek Licenční rumunské vozidlo MLI-84M

Později došlo k vylepšení vozidel výměnou původního motoru za rumunský vznětový kapalinou chlazený motor 8V-1240-DT-S 8 s výkonem 265 kW (355 HP), úpravou prošla i korba, která byla protažena na 7335 mm, což vedlo ke zvětšení mezer mezi pojezdovými koly. Stroj byl také širší (3150 mm) a vyšší (2100 mm). Nový motor dokázal pohánět stroj rychlostí 70 km/h.
Velení rumunské armády se v roce 1995 rozhodlo modernizovat stávající stroje MLI-84, ke spolupráci si vybralo izraelskou firmu Rafael. Do modernizace bylo vloženo asi 155 milionů amerických dolarů, vylepšeno bylo pravděpodobně 99 strojů, plánovaný počet by se měl zastavit na počtu 180 vozidel s celkovým výdajem 290 milionů dolarů.
MLI-84M : Rozsáhle modernizované vozidlo MLI-84, původní střelecká věžička nahrazena izraelským modulem OWS-25R s hlavní zbraní, automatickým kanonem Oerlikon KBA ráže 25 mm, odpalovacím zařízením protitankových řízených střel 9S415 a šesti vrhači dýmových granátů ráže 81 mm. Vozidlo modernizací získalo hmotnost 17,6 t, ztratilo na obojživelnosti a plavbu mohlo začít po malé úpravě. Do výzbroje rumunské armády se první stroje dostaly v červenci 2005. Uvádí se, že jeden prapor by měl mít 37 vozidel, tři roty po 11 strojích MLI-84M a 2 velitelská vozidla a jedno servisní vozidlo a jednu obrněnou ambulanci.
Technická data vozidla MLI-84M
> hmotnost : 17,6 t
> posádka : 3 muži +8 osob výsadku
> rozměry : délka 7335 m, šířka 3300 mm, výška 2942 mm, světlost 400 mm
> výzbroj : automatický kanon Oerlikon KBA ráže 25 mm (200 nábojů),se spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm(2000 nábojů), dvojice odpalovacího zařízení střel 9S415 / 9M14-2T "Maljutka-2T"
> náměr : od – 11° do +60°
> pohon : motor Caterpillar C9 s výkonem 295 kW (396 HP)
> obsah nádrží : 600 l
> rychlost : silnice až 90 km/h
> dojezd : 700 km


Obrázek Obrázek
< Servisní vozidlo na konstrukci MLI-84 TPET
> Sanitní vozidlo na podvozku MLI-84M VEM
(pozn. velmi zajímavá kamufláž strojů)

MLI-84M PCB (Pünctu de comanda Batalion): Vozidlo MLI-84M přestavěné na velitelské vozidlo, střeleckou věžičku nahradila pevná nástavba a výbava byla doplněna spojovací technikou.
MLI-84M TPET (Tractor Pentru Evacuare Tehnică) : Vozidlo MLI-84M upravené na vyprošťování a opravy. Zde střeleckou věžičku nahradil trojdílný hydraulický jeřáb, uložený na zadní části korby, kde se také nacházely úložné boxy na náhradní díly, ve středu korby byla instalována nákladová plošina.
MLI-84M VEM (Vehicul de Evacuare Medicală) : Vozidlo MLI-84 přestavěné na obrněnou ambulance.

Obrázek Moderní vozidlo rumunské armády MLI-84M.

ŠVÉDSKO
Pbv 501 (Pbv znamená Pansarbandvagn) : první označení vozidel BMP-1A1 odkoupených od Německa.
Pbv 501A : Upravená vozidla Pbv 501, modernizaci provedl VOP 026 Nový Jičín (ČR). Modernizace se dotkla motoru, převodovky a hasící systému. Stroj dostal novou zbraň, systém řízení palby a boční zástěry, naopak zařízení protitankových řízených střel bylo demontováno.
Švédská armáda roku 1994 nakoupila od Bundeswehru 338 přebytečných vozidel BMP-1, dalších 12 strojů bylo ze stejného dodavatele o dva roky později. Ještě toho roku rozhodlo velení upravit vozidla podle standardu švédské armády. Všechny stroje byly v letech 1999 až 2001 modernizovány v České republice, Vojenským opravárenským podnikem (VOP) 026 v Novém Jičíně. Část (10 strojů) bylo upraveno na velitelská vozidla. Vozidla Pbv 501A bylo ve službě do konce roku 2006, přičemž 250 strojů nemělo najeto víc 250 km. Švédsko je následně nabídlo k prodeji, s původním plánem je prodat všechny jednomu zájemci, pokud by to nevyšlo, mělo dojít k jejich sešrotování. V prosinci 2008 měla tiskem proběhnout zpráva, že vozidla Pbv 501A i s náhradními díly koupila Česká republika.
Pbv 501AB : Část vozidel bylo upraveno do velitelské verze s označením Pbv 501AB (befälhavare - velitel) - neověřeno.

Obrázek Modernizované vozidlo BMP-1U.

UKRAJINA
BMP-1U Škval : Rokem 2001 začala ukrajinská armáda modernizovat stávající vozidla BMP-1. Původní věžička byla nahrazena jednomístnou střeleckou věžičkou KBA-105 „Škval“ vybavenou automatickým kanonem KBA (2A72) ráže 30 mm spřaženým s kulometem PKT ráže 7,62 mm. Věžový modul je na levé straně doplněn automatickým granátometem AG-17 ráže 30 mm a protitankovým systémem Konkurs-M nebo Kornet upevněném na pravé straně. Na bocích věžičky jsou instalovány tři vrhače dýmových granátů Six ráže 81 mm. Modul vyvinulo Státní vědecko-technické středisko dělostřelectva & pěchotních zbraní na Ukrajině pro lehká obrněná vozidla ke zvýšení jejich bojové účinnosti. Věžový modul Škval je velmi flexibilní, je možné bez problémů nahradit hlavní zbraň. Velitel používá zaměřovač 1PZ-3 a pozorovací přístroj TKN-4S Agat, který je spojen s kontrolním systémem protitankových řízených střel. Munice používaná modulem Škval je dostupná téměř ve všech armádách, což usnadňuje údržbu, snižuje náklady na výrobu a navíc upřednostňuje na exportním trhu. Na druhou stranu modul zabírá víc místa než původní věžička, z toho důvodu nelze použít přední střešní poklopy a počet vojáků výsadku se snížil na šest. Při modernizaci byly u podvozku použity komponenty z vozidla BMP-2.

Obrázek Vozidlo BMP-1U

BĚLORUSKO
Bělorusko přistoupilo k modernizaci vozidel BMP-1 v roce 2000, ve spolupráci se Slovenskou republikou byl vyvinut jednomístný věžový modul 2A48 Cobra s automatickým kanonem 2A42 spřaženým s kulometem PKT ráže 7,62 mm, odpalovacím zařízením protitankových střel a vrhači dýmových granátů „Tucha". Bojové vlastnosti byly vylepšeny novými „blatníky" pro rychlejší plavbu, zástěrami na bocích korby a mimo jiné i novým systémem řízení palby. Při dalším vylepšení vozidlo dostalo dodatečné pancéřování a na problémové části korby reaktivní pancíř.

BULHARSKO
Bulharská armáda standardní vozidla BMP-1 ve výzbroji neměla, používala pravděpodobně jen upravené velitelsko-štábní stroje MP-31. Vozidla BMP-1 zde zastupovala vozidla BMP-23, což bylo bulharské vozidlo pěchoty postavené na konstrukci sovětské samohybné houfnice 2S1, která byla licenčně vyráběna v Bulharsku. Vozidlo bylo mohutnější, se sedmi páry pojezdových kol a vezlo si ve věži výzbroj, kanon 2A14 ráže 23 mm s úsťovou brzdou se spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm a odpalovací zařízení pro PTŘS 9M14 Maljutka.

Obrázek Bojové vozidlo pěchoty BVP-1 slovenské armády.

SLOVENSKO
BVP-1 „Cobra-S“ : Ve spolupráci s Běloruskem vyvinut jednomístný věžový modul 2A48 Cobra s automatickým kanonem 2A42 spřaženým s kulometem PKT ráže 7,62 mm, odpalovacím zařízením protitankových střel a vrhači dýmových granátů „Tucha". Stroj obsahoval další modernizační prvky ohledně plavby a pancéřové ochrany.
OT-90M "Zarmod" : Vozidlo OT-90 s novou střeleckou věžičkou vyzbrojenou automatickým kanonem ráže 23 mm. Vozidlo bývá označeno také jako BVP-1M „Zarmod“
ZDR : slovenském označení pro československou obrněnou ambulanci AMB-S.
OT-90 HYBRID : Vozidlo má dva motory, vznětový a elektromotor, ten se používá při nízkém zatížení. Vznětový motor nabíhá při zvýšení a následně dobíjí baterie. Stroj byl vyvinut ve spolupráci několika slovenských firem a důvodem bylo jak snížení spotřeby paliva, tak snížení škodlivých emisí a nižší detekce stroje. Vozidlo může být nasazeno také jako zdrojové vozidlo logistiky.

Obrázek Vozidlo slovenské armády DPK (Delostrelecký Prieskumný Komplet) postavený na podvozku BVP-1. Uvedené vozidlo se účastnilo zbrojního veletrhu v roce 2004.

DPK-90 (Delostrelecký Prieskumný Komplet) : Vozidlo pro řízení dělostřelecké palby. Stroj má mimo pozorovací přístroje zaměřovací věžičku, která obsahuje termovizní kameru, zaměřovací CCD kameru, přehledovou CCD kameru a laserový zaměřovač. Mimo další přístroje je ve výbavě vozidla stereoskopický dalekohled SSD, laserový dálkoměr, gyroskop Mk 2, počítač, navigace, radiostanice VKV a KV a elektrocentrálu.
Technická data vozidla DPK-90 :
> posádka : 5 mužů
> hmotnost : 13,32 t
> rozměry : délka 6735 mm, šířka 2940 mm, výška 2481 mm
> výzbroj : jeden kulomet PKT ráže 7,62 mm
> dojezd : 300 km
> odhalení cílů : do 10 km (den), do 5 km (noc)
> zaměření a výpočet souřadnic cílů : do 10 km
> identifikace cílů : do 5 km
> odchylka výpočtu dálky : +/- 5 m
> odchylka určení souřadnic cílu : +/- 25 m
> přenos informací (VKV) : do 30 km
> spojení v pásmu KV : do 300 km


Obrázek Ukrajinsko-slovenský projekt BVP-1 „Cobra-S“

Pokračování ve 6. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Typová řada vozidel BMP - pokračování - 6. část

Část šestá : Služba a nasazení bojových vozidel BMP-1

Obrázek
Vozidla BMP-1 nasazená v Čečensku
Vozidlo BMP-1 bylo vyváženo do mnoha zemí a států a stále slouží asi ve 48-mi armádách. Před časem bylo ve výzbroji všech účastnických zemí Varšavské smlouvy, ale číselné zastoupení se značně lišilo, nejvíce vozidel BMP-1 (mimo Sovětský svaz) vykazovalo Východní Německo, Polsko a Československo. Mnohé státy, které si nemohou dovolit nákup (vývoj a výrobu) moderních bojových vozidel pěchoty, nakupují tyto stroje pro jejich nízkou cenu, přijatelné bojové vlastnosti, spolehlivost, malé náklady na údržbu a možnost snadno modernizovat.
Bojová vozidla pěchoty byla vyráběna také v licenci, výroba probíhala v Československu, v závodu ZŤS Dubnica nad Váhom, kde mělo být vyrobeno asi 494 vozidel BVP-1. V Polsku se výrobou až do roku 1988 zabýval podnik Wojskowe Zakłady Motoryzacyjne č.5 v Poznani, ze kterého vyjelo asi 274 strojů BWP-1 a následně zde vyráběly náhradní díly k vozidlu a motory. Později firemní konstrukční kancelář vytvořila modernizační balíček pro vozidla BWP-1 a několik prototypových strojů. Dále licence umožnila výrobu BMP-1 v Rumunsku (MLI-84), v Indii (BMP-1) a také v Číně, ale čínská vozidla byla vytvářena bez licence pod označením Typ 86 (WZ 501). Írán podle modernější čínské varianty WZ 503 začal vyrábět kolem roku 1997 vlastní bojové stroje pojmenované (BMP-1) Boragh.


Obrázek Postavení vozidla BMP-1 irácké republikánské gardy.

Služba vozidel BMP-1
Stroj sovětské výroby BMP-1 je obojživelné pásové bojové vozidlo pěchoty, které se nachází v mnoha různých zemích celého světa. Toto je pravděpodobný seznam států které mají BMP-1 a její varianty ve výzbroji. Stav ke konci roku 2008 (neprověřeno).
Abcházie : Ve výzbroji asi 80 vozidel BMP-1 a BMP-2.
Afghánistán : V roce 1979 bylo objednáno v Sovětském svazu 350 BMP-1, dodány v letech 1979 a 1990 (část vozidel bylo používaných). Početní stav strojů BMP-1 a BMP-2 v roce 1992 byl asi 550. Až 80 vozidel bylo dodáno po roce 2002.
Albánie : V roce 1995 bylo z Německa do Albánie dodáno 17 vozidel BMP-1.
Alžírsko : V roce 1978 bylo v Sovětském svazu objednáno 690 vozidel BMP-1 (jiný zdroj uvádí až 800), dodány byly v letech 1979 a 1984. V roce 1996 uváděla armáda početní stav 684 vozidel BMP-1. Alžírská armáda podepsala v roce 2006 smlouvu o modernizaci 400 vozidel BMP-1.
Angola : V roce bylo objednáno 21 BMP-1 z Běloruska. Vozidla byla používána sovětskou a později běloruskou armádou (kontrakt zařizovala bulharská společnost). V roce 1993 objednáno 29 používaných BMP-1 z Bulharska, které byly dodány ještě týž rok. V tom samém roce (1993) objednala Angola v Rusku dalších 35 provozních vozidel BMP-1, objednávka vzápětí zvýšena o 183 používaných strojů, dodávka proběhla v letech 1993 až 1994. Další dodávky, 65 ruských v roce 1998 a 7 běloruských vozidel v roce 1999, v současnosti byl stav asi 150 vozidel BMP-1.

Obrázek Část ukořistěných iráckých vozidel, jedná se o upravená vozidla BMP- a MT-LB na sanitní vozidla. Stroje byly získány v roce 2003 u bagdádského mezinárodního letiště.

Arménie : Arménská armáda převzala v roce 1993 jako dědictví 150 vozidel BMP. O rok později už měla 212 BMP, v roce 1995 (159), 1997 (125), 2006 (80), v roce 1994 byl stav 8 vozidel BMP-1K, 7 vozidel v roce 2006, v roce 1994 stav 20 vozidel BRM-1, nyní asi 12 strojů.
Ázerbájdžán : V roce 1992 převzato 102 vozidel BMP-1, stav v roce 1993 (172), 1994 (104), 1995 (135), 1996 (116), 1998 (114), 1999 (95), 2004 (44), 2 vozidla dodány z Ukrajiny (dodány v roce 2005), nyní stav 6 vozidel BMP-1. Vozidla BRM-1 v roce 1994 (13), 1998 (33), 1999 (23), nyní asi 21 vozidel BMP.
Bělorusko : Po rozpadu SSSR v roce 1991 převzato 938 vozidel BMP-1, běloruská armáda používala 461, zbytek uložených. Stav v následujících letech, 2000 (98 BMP), 2005 (109). V roce 2005 vykazovala armáda 161 vozidel BRM-1.
Bulharsko : V roce 1995 nakoupila bulharská armáda 560 používaných vozidel BMP-1 v Rusku, v nynější době slouží asi 100 vozidel BMP-1PS.
Čína : Vyrobeno asi 3000 vozidel Typ 86 (kopie BMP-1) a strojů na jeho konstrukci. V nynější době slouží asi 100 vozidel.
Pobřeží slonoviny : V roce 2002 objednáno 13 vozidel BMP-1, dodávka z Běloruska proběhla v letech 2002 a 2003.
Kuba : V roce 1978 objednáno ze Sovětského svazu 80 vozidel BMP-1, dodány v letech 1981 a 1988.
Česká republika : Po rozdělení v roce 1993 zůstalo v armádě 623 BVP-1, 145 BPzV "Svatava" a 413 OT-90. Stav v následujících letech, 1995 (605 vozidel), 1996 (600), 2008 (207 v rezervě). V roce 2000 uloženo 76 BPzV "Svatava" a 29 OT-90 (průběžně vyřazeny). Česká armáda měla mít také BRM-1K.
Demokratická republika Kongo : V roce 2005 objednáno 20 provozních vozidel z Ukrajiny, dodány v roce 2006.
Egypt : V roce 1973 objednáno 230 vozidel BMP-1, dodávky probíhaly ještě táž rok (červenec a srpen) 80 strojů BMP-1, (do konce září) 150 vozidel. V následném konfliktu ztraceno asi 60 strojů. Po válce egyptská armáda nakoupila až 50 vozidel BMP-1 (jiný zdroj uvádí pouze 30). V roce 1996 v provozu 200 vozidel, ty byly francouzskou společností modernizovány (převážně motory), převzaly označení BMP-1S
Rovníková Guinea : V roce 2006 objednáno 20 vozidel BVP-1, dodána v průběhu roku 2007.
Etiopie : V roce 1977 si etiopská armáda objednala ze Sovětského svazu 70 vozidel BMP-1. Dodávka proběhla v letech 1977 a 1978, Dodávka obsahovala také 1000 protitankových řízených střel 9M14M Maljutka. V roce 1995 měla armáda v provozu pouze 20 vozidel.
Gruzie : Po rozpadu impéria (SSSR) zůstalo v Gruzii 667 vozidel BMP-1, v roce 2008 dodala Ukrajina do země těchto 15 strojů. Stav provozních vozidel v letech 1995 (51 vozidel), 2000 (67), 2002 (68), 2005 (65, 2007 (40), 2008 (33). V roce 2008 vybráno z rezerv asi 120 vozidel a všechna pravděpodobně dostala reaktivní pancíř. V gruzínské armádě sloužilo od roku 2000 také 11 vozidel BRM-1, v roce 2008 zbylo pouze 1 vozidlo.

Obrázek Irácké vozidlo BMP-1.

Řecko : Řecká armáda v roce 1991 objednala 501 vozidel BMP-1A1 OST z Německa, dodána byla v letech 1992 a 1994. Řecko nabídlo jako výpomoc 500 těchto strojů do Iráku, ale dovezeno bylo pouze 100 vozidel, 36 strojů v roce 2005 a 64 v roce následujícím (2006). Stav vozidel BMP-1A1Ost byl 377 v roce 2006.
Maďarsko: V roce 1972 bylo objednáno 500 vozidel BMP-1 a BRM-1K ze Sovětského svazu, dodávky proběhly v letech 1973 a 1978. Dvě vozidla BVP-1 dovezena z České republiky. Tento stav se udržel do roku 1996, v roce 2007 se nacházelo v maďarské armádě 487 vozidel BMP-1 a 12 BRM-1K, převážně šlo o uložené stroje.
Indie : Sovětský svaz na základě objednávky (z roku 1982) dodal do Indie asi 350 vozidel BMP-1 (jiný zdroj uvádí až 700 vozidel), dodávky probíhaly v letech 1983 a 1989. Indie také vyráběla tyto stroje, výroba se uvádí v počtech od 100 do 450 strojů. Provozní stroje jsou uváděny v počtech 1990 (800 vozidel), 1995 (600), 2000 (asi 350), 2005 (600), 2008 (700), v současnosti asi 700 vozidel BMP-1.
Írán : V roce 1981 objednala íránská armáda v Sýrii 200 vozidel BMP-1, součástí dodávky v letech 1982 a 1983 bylo i 2000 protitankových střel 9M14M Maljutka. Sovětský svaz v letech 1986 a 1989 (objednávka 1986) dodal do Íránu 400 vozidel BMP-1 s 4000 PTŘS Maljutka (vozidla této dodávky byly vyrobeny pravděpodobně v Československu). Neznámý počet vozidel Typ 86 bylo dovezeno z Číny, Stav provozních vozidel byl následující : 1990 (více než 150 BMP-1, Typ 86), 1995 (300), 2000 (300), 2002 (350), 2008 (asi 210). V Íránu bylo vozidlo od roku 1997 také vyráběno, označené jako Boragh, 40 vozidel v roce 2000, do roku 2008 asi 140 strojů.

Obrázek Vojenská policie 3. brigády, 1. obrněné divize, 7. sboru kontrolují poškozené BMP-1 patřící irácké republikánské gardě, operace Pouštní bouře, únor 1991, Irák.

Irák : Sovětský svaz na základě objednávky z roku 1973 dodal do Iráku 200 vozidel BMP-1, a to v letech 1974 a 1975, Další objednávka na 750 vozidel z roku 1981 byla Sovětským svazem vykryta v letech 1981 a 1987 (stroje vyrobeny v Československu). Neznámý počet vozidel Typ 86 nakoupen v Číně. Počet provozních vozidel se pohyboval v v letech a počtech následně : 1990 (1500 vozidel), 1995 (900), 2000 (1000), 2002 (asi 900). 100 vozidel verze BMP-1A1Ost dodáno z Řecka, (36 v roce 2005, 64 v roce 2006). Dalších 110 vozidel dodáno z Ukrajiny v roce 2007, nyní v nové irácké armádě slouží asi 434 vozidel tohoto typu.
Izrael : Izraelská armáda v průběhu Jom Kippurské války zničila či ukořistila asi 100 vozidel BMP-1 náležející k egyptské a syrské armádě, část provozuschopných vozidel přestavěla na samohybné minomety.
Kazachstán : Pravděpodobný počet vozidel BMP-1 v roce 2008 nepřesáhl 200 strojů.
Kyrgyzstán : Ve stavu armády se v roce 1995 nacházelo 349 provozních vozidel BMP-1, ke konci roku 2005 jich mělo být 274. Vozidel verze BRM-1 bylo v roce 1995 28 kusů, o 10 let později byl stav BRM-1 113.
Libye : V roce 1979 objednala libyjská armáda v Sovětském svazu 800 vozidel BMP-1, vozidla dodána v letech 1979 a 1982. Počty provozních vozidel jsou následující : 1986 (800), 1996 (750), v současnosti více než 700 vozidel.
Mongolsko : V roce 1981 bylo v Sovětském svazu objednáno 400 vozidel BMP-1 a 3000 protitankových střel 9M14M, dodávky proběhly v letech 1982 až 1985. V roce 2003 vykazuje armáda 310 provozuschopných strojů.
Moldavsko : V roce 1994 se v moldavské armádě nacházelo 210 provozních vozidel BMP-1 a BMP-2
Mosambik : V roce 2003 byl zjištěn stav 40 vozidel BMP-1.
Myanmar : Více než 50 vozidel (asi Typ 86) nakoupen od ČLR.
Polsko : V roce 1969 objednáno 1406 vozidel (označeny BWP-1) ze Sovětského svazu, stroje dodány v letech 1972 a 1979. Poláci si také vyrobili v licenci 274 vozidel a nakoupili další stroje : 22 BWR-1D, 16 BWR-1S. Stav vozidel v letech a počtech : 1994 (1406), 1999 (1366), 2002 (1332), 2003 (1328), 2004 (1321), 2006 (1307) a v roce 2008 byl stav provozuschopných vozidel následující : 1.306 BWP-1, 33 BWP-1D, 5 MP-31 a 6 ZWDSz-2.
Rumunsko : Mimo svoje vozidla MLI-84 (upravené licenční stroje BMP-1) má rumunská armáda k dispozici stroje PRP-4 "Nard". V roce 1994 byl stav MLI-84 asi 156 a v roce 2002 pak 177 strojů.
Rusko : Armáda vykazuje v letech a počtech (jedná se všechna vozidla typové řady BMP-1, 2 a 3.) : 1993 (12 200), 2000 (12 700), dále v roce 2008 to bylo 1543 provozních a 9057 uložených, v nynější době to je 750 provozních strojů a 10 000 v rezervě.
Slovensko : Po rozdělení Československa zůstalo ve slovenské armádě 383 BVP-1, 120 BPzV "Svatava" a 207 OT-90. Stav v letech a počtech, 1995 (311 BVP-1), 1996 (300), nyní asi 308 BVP-1, 71 BPzV "Svatava" a 205 OT-90. Mělo by se zde nacházet i několik kusů BRM-1K.
Srí Lanka : V roce 1994 bylo odkoupeno z Ukrajiny 12 používaných vozidel BMP-1, pravděpodobně slouží i nyní.
Súdán : V roce 2004 vykazoval stav 24 vozidel BMP-1.
Sýrie : Před Jom Kippurskou válkou (1973) měla syrská armáda asi 320 vozidel BMP-1, po válce (ztráta asi 60 strojů), v roce 1977 objednáno 2300 vozidel ze Sovětského svazu, dodávky proběhly v letech 1977 a 1989. Stav byl následující : 1990 (2250), 1996 (2300), 2001 (2250), 2003 (2600), 2005 (2100).
Tádžikistán : V roce 1991 zdědil z bývalého Sovětského svazu neznámý počet, ale nyní by se mělo nacházet u armády 11 strojů BMP-1.
Turkmenistán : V letech a počtech následující stav (vozidla BMP-1 a 2) : 1995 (538), 2000 (630), 2009 (156). v armádě se nacházela vozidla BRM-1.
Ukrajina : V roce 1994 byl stav vozidel 2525, v roce 1995 pak 1325, následně 2000 (1011), 2005 (1008). Ukrajinská armáda vlastnila i stroje BRM-1 a to v počtu 490 strojů, k roku 2005 jich bylo 458. Část vozidel BMP-1 bylo zmodernizováno na verzi BMP-1U.
Uruguay : Armáda si v roce 1995 objednala 10 používaných vozidel BVP-1 z České republiky, dodána v roce 1996. Ve shodném roce si doobjednali z České republiky dalších 5 strojů, s dodávkou v roce 1998. V roce bylo stejným způsobem dodáno ještě 5 českých provozních vozidel BVP-1.
Uzbekistán : V současnosti vykazují 180 vozidel BMP-1 a 6 vozidel BRM-1.
Vietnam : V roce 1979 objednáno ze Sovětského svazu 150 vozidel BMP-1 a 1500 PTŘS 9M14M, dodávka vykrývána v průběhu let 1979 až 1981.

Vozidla BMP-1 byla určitě dodávána ještě do dalších zemí, která zde nejsou uvedena například Jemen 150 vozidel, Kambodža 70 vozidel ....

Obrázek Vozidlo nové irácké armády.

Bojové nasazení vozidel BMP-1
Částečný seznam konfliktů
1973 - Jom Kippurská válka
1975 - 1990 - občanská válka v Libanonu
1975 - 1991 – konflikt v Západní Sahaře
1975 - 2002 - občanská válka v Angole
1978 - 1987 - konflikty mezi Libyí a Čadem
1979 - 1988 - sovětská válka v Afghánistánu
1980 - 1988 - Irácko-íránská válka
1983 - 2009 - občanská válka na Srí Lance
1988 - 1993 - občanská válka v Gruzii
1991 - 1992 - válka v Jižní Osetii
1992 - 1993 - válka v Abcházii
1988 - 1994 – válečný spor o Náhorní Karabach
1989 - konflikt Gruzie-Osetie
1990 - 1991 - první konflikt v Perském zálivu
1992 - 1997 - občanská válka v Tádžikistánu
1994 - občanská válka v Jemenu
1994 - 1996 - první válka v Čečensku
1999 - 2009 - druhé válka v Čečensku
2001 – americký konflikt v Afghánistánu
2003 - druhý konflikt v Perském zálivu
2008 - válka v Jižní Osetii

Obrázek Obrázek
< Při bojové činnosti v Afghánistánu.
> Upravená vozidla BMP-1 afghánské armády, místo střeleckých věžiček instalována dvojice protiletadlových kanonů ZU-23-2.

Jom Kippurská válka
První bojové nasazení vozidel BMP-1 je datováno 8.října 1973. V této válce bojovala egyptsko-syrská koalice proti Izraeli. Ještě před tímto konfliktem, egyptská armáda dostala do výzbroje tato nová vozidla BMP-1 v červenci a srpnu 1973, šlo o 80 strojů. Dalších 150 vozidel BMP-1 bylo dodáno do Egypta do konce září téhož roku. Syrská armáda byla před tímto konfliktem vyzbrojena asi 170 stroji BMP-1, přičemž 100 vozidel nasadila ihned do první linie na Golanských výšinách. Pro stroje BMP-1 to nebyl příliš zářivý začátek, neboť velké množství vozidel bylo ztraceno z důvodu technických poruch a z malé zkušenosti syrských posádek. Nezkušený výsadek nebyl schopen využít palbu přes střílny, střelci nebyli schopni při jízdě zaměřit protitankové střely a tak stroje byly použity jako standardní transportéry pěchoty.
Po válce se syrské velení vyjádřilo, že vozidla BMP-1 byla rychlá s dobrou manévrovatelností, ale jejich nízký profil znemožňoval zbraněmi podporu již sesednuté pěchotě. Později byla sovětskými taktiky vypracován nový způsob použití BMP-1, kde vozidla měla kolem sebe volný 50-ti metrový prostor, pro použití svých zbraní aniž by ohrozila vlastní výsadek. Na druhou stranu byli Izraelci překvapeni, když vozidla BMP-1 prošla měkkým terénem v oblasti severní Kantary (kde zapadly izraelské i egyptské tanky), nebo z chodu překonala Suezský průplav. Egyptské posádky ze 4. obrněné divize, které podporovaly 2. a 18. pěší divizi vysoko vyzdvihovaly mobilitu, ale kritizovaly nedostatečnou ventilaci a z to důvodu byly na vozidlech otevřené střešní poklopy i při bojové činnosti. Výsadku vadil také stísněný prostor, což byl důvod snížení na šest mužů.
Použití protitankových střel „Maljutka“ (nejen z vozidel BMP-1) se podepsal na vysokých ztrátách izraelských tanků Sho't, M48A3 Patton a M60A1. Na druhou stranu Izraelci získali více než 100 vozidel BMP-1, většina mírně poškozená (nebo vůbec), připsali si dalších 100 zničených (40 – 60 egyptských, 50 – 60 syrských). Už první kořistní BMP-1 byl okamžitě převezen na letiště v Ben-Gurion na podrobné prozkoumání nejen izraelskými, ale i americkými specialisty. Nasazení vozidel BMP-1 nijak výrazně neovlivnilo výsledek konfliktu, ale přitáhlo na sebe pozornost mnoha vojenských odborníků. Do Sýrie bylo posláno několik sovětských technických týmů pro získání informací z bojů. Výsledky se pak odrazily ve změnách vozidla Objekt 765Sp3 v roce 1974. Velké změny přinesla až válka v Afghánistánu.

Obrázek Obrázek
Vozidla BMP-1 v Afghánistánu, některá končila i takto (druhé foto).

Občanská válka v Angole
Tento konflikt byl brán také jako válka za nezávislost na Portugalsku, a v průběhu konfliktu se snažily povstalecké organizace UNITA a FNLA svrhnout vládnoucí stranu MPLA. Studená válka se odrazila i v tomto konfliktu, ve kterém vládnoucí organizaci MPLA podporoval Sovětský svaz a Kuba, která do Angoly poslala své jednotky. Povstalecké jednotky FNLA později utrpěly porážku a byly vytlačeny z Angoly, následně se neúspěšně pokoušely působit ze základen v zahraničí. Jako protivník zůstala organizace UNITA podporovaná Spojenými státy a Jihoafrickou republikou.
Sovětský svaz v období od října 1975 do dubna 1976 dodal do Angoly na tři stovky různých obrněných vozidel, mezi stroji BTR-152, BRT-60PB a BRDM-2 bylo i několik desítek BMP-1. Vozidla byla použita ve střetech s jednotkami jihoafrické armády, a ukázala se jako spolehlivá, s účinnou palební silou. Ve střetech se objevila i vozidla podobná československému vozidlu BVP-1„Strop” s protiletadlovými kanony. V průběhu těžkých bojů v oblasti Cuito Cuanavale v říjnu a listopadu 1987 bylo jihoafrickými jednotkami 9 vozidel BMP-1 zničeno a 6 ukořistěno. Ukořistěná vozidla prošla důkladnými testy a později byl vyvinut jihoafrickou firmou modernizační balík.

Obrázek Obrázek
< Ukořistěné irácké vozidlo BMP-1, operace Pouštní bouře, 17.března 1991
> Zničené irácké vozidlo BMP-1, operace Pouštní bouře, 1. února 1991

Irák a války v Perském zálivu
První vozidla BMP-1 byla do Iráku dodána v roce 1970, postupně sloužilo v iráckých jednotkách na jeden tisíc vozidel BMP-1 a osm set modernějších strojů BMP-2. Irácká armáda dvakrát modernizovala vozidlo BMP-1. První vozidlo, s označením „Saddam" bylo osazeno dodatečným pancířem na bocích vozidla a v roce 1989 vystaveno v Bagdádu, stroj se podobal sovětskému vozidlu varianty BMP-1D. K sériové výrobě nedošlo, neboť stroj byl na původní podvozek a motor příliš těžký a způsoboval velmi časté poruchy. Druhé vozidlo, s označením „Saddám II", bylo modernizováno mimo jiné přidáním pancíře na horní část korby a gumovými zástěrami kryjící podvozek. Na rozdíl od předchozího vozidla, stroj byl sériově vyráběn a přednostně s nimi byly vyzbrojeny jednotky irácké republikánské gardy. Dalším upraveným vozidlem BMP-1 v irácké armádě bylo sanitní vozidlo, které bylo přestavěno stejným způsobem jako obrněná ambulance v sovětské armádě. Demontáží střelecké věžičky a úpravou zadních dveří vznikl prostor a lepší manipulace pro 4 nosítka a další lékařské pomůcky. Do této podoby bylo však přestavěno jen málo vozidel.
Proti necelým dvěma tisícům iráckým vozidlům BMP-1 a BMP-2 bylo začátkem roku 1991 v operaci Pouštní bouře připraveno jen na americké straně na 2200 vozidel M2 a M3 Bradley.
V oblasti Medina Ridge se vozidla BMP-1 jednotek iránské republikánské gardy střetla s americkými vozidly Bradley, přičemž irácké stroje měly jako podporu i několika tanků T-72M. Jedno americké vozidlo ve verzi M2A2 si v minutové přestřelce připsalo na konto dvě vozidla BMP-1, zničené kanonem ráže 25 mm a jeden tank T-72M zlikvidovaný protitankovou řízenou střelou. Ve střetech samozřejmě docházelo i zničení vozidel Bradley, jedno z nich, s kódovým označením G-16 bylo zasaženo do věže střelami ráže 73 mm, ale odrazily se, následná protitanková střela zničila vozidlo (zabita základní posádka). Druhý případ se stal, když větší skupina vozidel Bradley narazila na irácká vozidla BMP-1. Jak vypověděl přeživší člen posádky vozidla Bradley, „Zahájili jsme palbu kanonem ráže 23 mm a nepřítel začal ustupovat, až na jedno vozidlo. Soustředili jsme na něj palbu, ale střely se odrážely. Když stroj opětoval palbu, zjistili jsme dost pozdě, že se jedná o tank T-72.”.
Pozemní operace 26. února 1991 (čas 16,20) :
Americká 12. mechanizovaná divize, 12. obrněná divize proti 2. a 3. divizi republikánské gardy, zničeno 13 iráckých tanků T-72 a 13 vozidel BMP-1.
Pozemní operace 26. února 1991 (čas 18,30) :
Ve stejné oblasti, ale jiná skupina tanků Abrams zničila 9 tanků T-72 a 4 BMP-1.
Poslední střet této války, kterého se účastnila irácká vozidla BMP-1 se odehrál 2. března 1991. Irácká divize „Hammurabi” republikánské gardy se snažila dostat z obklíčení 24. americké obrněné divize. Vozidlům Bradley se uzavření kapsy nedařilo, neboť byly pod palbou tanků. Byly povolány úderné vrtulníky AH-64 Apache, celkově bylo zničeno 32 tanků T-72 (?), 49 vozidel BMP -1 (-2) a 50 dalších vozidel. Vozidla BMP-1 byla nasazena na irácké straně i v druhém konfliktu v roce 2003.
Stroje BMP-1 tvořily výzbroj nové irácké armády, například v 1. mechanizované brigádě dislokované v městě Taja, jako součást bezpečnostních sil. Celkem (stav v roce 2008) slouží v nové irácké armádě na 434 vozidel BMP-1, včetně 100 vozidel varianty BMP-1A1 Ost z Řecka.

Obrázek Vozidlo BMP-1 v průběhu války v Čečensku.

Konflikty států bývalého Sovětského svazu
Vozidla různých variant vozidel BMP-1 byly použity téměř ve všech válkách probíhajících na územích bývalého Sovětského svazu.
Například : Spor o Náhorní Karabach.
Arméni ukořistili 49 vozidel BMP-1 patřící ruskému 366. motorizovanému střeleckému pluku (březen 1992).
Ázerbájdžán ztratil v letech 1992 až 1994 asi 38 vozidel BMP-1.
Arménie ztratila ve stejném období asi 53 vozidel BMP-1.
(informace i této části článku - bojové nasazení BMP-1 neověřeny)

Obrázek Sovětské vozidlo BMP-1 v Čečensku.

Pokračování ve 7. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Typová řada vozidel BMP - pokračování - 7. část

Část sedmá : Soupis verzí a variant vozidel BMP-1

Obrázek
Vozidlo BMP-1 vyzbrojené dvojčetem Zu-23
SOVĚTSKÝ SVAZ / RUSKO
Objekt 764 : označení prvního prototypu.
Základní verze vozidla BMP-1 je rozdělena do tří výrobních sérií.
BMP-1 Objekt 765Sp1 : Vozidla vyráběná v letech 1966 až 1969.
BMP-1 Objekt 765Sp2 : Vozidla vyráběná v letech 1969 až 1973
BMP-1 Objekt 765Sp3 : Vozidla vyráběná v letech 1973 až 1979
BMP-1P Objekt 765Sp4 : Modernizovaná verze, mimo jiné s výzbrojí PTŘS 9M113 Konkurs. Vyráběná v letech 1979 až 1983. V kódu NATO označeno BMP-M1981.
BMP-1P Objekt 765Sp5 : Pozdější výrobní verze stroje BMP-1P s neoficiálním sovětským označením BMP-1P2.
BMP-1PS : Modifikovaná verze BMP-1P se šesticí vrhačů dýmových granátů 902V „Tucha" ráže 81 mm. Část strojů bylo upraveno na uchycení odminovacího zařízení KMT-10.
BMP-1G : Stroje starších výrobních verzí doplněné o automatický granátomet AGS-17 “Plamja" ráže 30 mm.
BMP-1PG Objekt 765Sp8 : Stroje s tímto označením byly vlastně BMP-1P doplněné o automatický granátomet AGS-17 “Plamja" ráže 30 mm. V kódu NATO označen BMP M1979/1.
BMP-1D Objekt 765Sp6 : Vozidlo vzniklo jako reakce na ztráty ve válce v Afghánistánu. Největší změny se týkaly pancéřování vozidla. Stroj také nesl označení jako BMP “Afghánská varianta".
BMP-1S : Experimentální prototyp BMP, na kterém byl testován laserový zaměřovač s cílem poškození optiky protivníka.
BMP-1M : Vozidlo vybavené šesti vrhači dýmových granátů 902V „Tucha" ráže 81 mm, v kódu NATO byl stroj označen BMP-1M, ale sovětská armáda toto označení v té době asi nepoužívala. Je možné, že šlo o stroj BMP-1PS.
BMP Objekt 675 : Experimentální vozidlo upravené a testované v roce 1974. Na standardní korbě byla instalována dvojmístná střelecká věžička vyzbrojená automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm se spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm.
BMP Objekt 768 : Experimentální stroj postavený v roce 1972 na konstrukci standardního BMP. Prototypové vozidlo se odlišovalo změněným čelem korby, její délkou, neboť mělo o jeden pár pojezdových kol navíc. Výzbroj tvořil kanon ráže 73 mm spřažený s kulometem ráže 12,7 mm.
BMP Objekt 769 : Prototyp experimentálního vozidla byl postaven v roce 1972 na základě Objektu 768. Dostal novou věž vybavenou automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm se spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm.
BMP Objekt 680 : Také v roce 1972 byl sestaven na konstrukci BMP-1 experimentální stroj Objekt 680. V nově vyvinuté střelecké věžičce byl spolu s automatickým kanonem 2A38 ráže 30 mm uložen také kulomet PKT ráže 7,62 mm.
BMP Objekt 681 : O pět let později (1977) bylo vyvinuto a postaveno experimentální vozidlo Objekt 681. Jeho výzbroj tvořil kanon ráže 73 mm spřažený s kulometem NVST ráže 12,7 mm, přičemž na věžičce byl ještě upevněn kulomet PKT ráže 7,62 mm a protitankové řízené střely 9P135M.
BMP-1K Objekt 773 : Velitelská verze vozidla BMP-1 se standardní výzbrojí, odlišující se vnitřní výbavou (navýšená spojovací technika) v přepravním prostoru. Velitelská vozidla se rozdělují do tří variant :
BMP-1K1 : Vozidlo určené pro velitele čety se dvěmi radiostanicemi R-123M.
BMP-1K2 : Vozidlo určené pro velitele roty se dvěmi radiostanicemi R-123M.
BMP-1K3 : Vozidlo určené po velitele praporu s jednou radiostanicí R-123M a jednou radiostanicí R-130M.
BMP-1KM : Vylepšená verze velitelského stroje BMP-1K.
BMP-1PK : Velitelská verze vozidel BMP-1P vybavené dvěmi radiostanicemi R-123M, jednou R-107 a jednou radiostanicí R-126. Stroje jsou také rozděleny podle stupně velení do tří variant :
BMP-1PK1 : Velitelské vozidlo pro velitele čety.
BMP-1PK2 : Velitelské vozidlo pro velitele roty.
BMP-1PK3 : Velitelské vozidlo pro velitele praporu, navíc s teleskopickým stožárem upevněným na pravé straně v zadní části vozidla.
BMP-1KŠ "Potok-2" (Objekt 774) : Velitelsko-štábní verze vozidla BMP-1. Spojovací technika je výrazně bohatší než v předchozích verzích (pět radiostanic, navigační přístroj aj.).

Obrázek Detail střelecké věže BMP-1

BMP-1KŠM : Modernizované vozidlo BMP-1KŠ, s novější spojovací a navigační technikou.
MP-31 (BMP-76) : Od předchozího vozidla BMP-1KŠM se odlišuje výkonnějším elektrickým generátorem (5kW) a dalšími anténami.
BRM-1 Objekt 676 : Průzkumné vozidlo vytvořené na konstrukci BMP-1, zavedené do služby v roce 1972. Stroj měl víc spojovací techniky a pozdější výrobní verze byly vybaveny radarem.
BRM-1K : Velitelská verze průzkumného vozidla, výbava od standardního BRM-1 se odlišuje například stožárovou anténou.
PRP-3 "Val" (Objekt 767) : Vozidlo řízení dělostřelecké palby (dělostřelecký průzkum), vybavené optickými a elektronickými přístroji. V kódu NATO byl stroj označen BMP M1975 (BMP-SON).
PRP-4 "Nard" (Objekt 779, 1V121) : Vozidlo nahrazovalo starší verzi PRP-3 "Val", od kterého se odlišovalo modernější výbavou, do služby bylo zařazeno v roce 1980.
PRP-4M "Deiterij" (Objekt 779M, 1V145) : Vozidlo bylo modernizovanou verzí PRP-4 "Nard", vyvinuté v roce 1988. Mimo jiné je vybaven imitací výzbroje, aby se podobal BMP-2.
PRP-4MU (Objekt 508) : Vozidlo PRP-4MU je nejnovější sériově vyráběný stroj tohoto zaměření mezi ruskými vozidly.
BMP-1PO : Muniční vozidlo na konstrukci vozidla BMP-1.
PPO-1 : Vozidlo postavené na konstrukci BMP-1, používané na výcvik nových posádek. Stroj je upraven, místo střelecké věžičky je instalováno kryté sezení pro 8 vojáků.
BREM-1 : Servisní a odtahové vozidlo, kde střelecká věžička je nahrazena úložnou plošinou, stroj je vybaven zvedákem a navijákem.
BREM-2 : Servisní a odtahové (vyprošťovací) vozidlo, které nahrazuje předchozí typ. Později vyrobené stroje mají komponenty z vozidla BMP-2.
BREM-Ch : Je sovětské označení pro československé postavené VPV. Bývá neoficiálně označován jako BREM-4.
IRM "Žuk" : Toto označení nosí ženijní průzkumné vozidlo, vyvíjené od roku 1970, sériová výroba byla zahájena v roce 1980.
IRMS : Modernizované vozidlo nahrazující předchozí vozidlo IRM, odlišovalo se dalším párem pojezdových kol, novější prodlouženou korbou a dalším vybavením. Do služby zařazeno v roce 1986.
IPR : Speciální ženijní vozidlo určené pro podvodní průzkum.
BMP-1 "Razbežka" : Projekt vozidla BMP-1 s věží z BMP-2, vyzbrojené automatickým kanonem, nebyl postaven pravděpodobně ani prototyp.
BMP-1-30 : Prototyp vozidla v kombinaci standardní korby z BMP-1 a nově vyvinuté střelecké věžičky s kanonem ráže 30 mm, stroj dostal nový dieselový motor UTD-230 s výkonem 268 kW (360 HP). Na standardní korbě byl také experimentálně vyzkoušen izraelský bojový modul OWS-25 osazený automatickým kanonem ráže 25 mm se spřaženým kulometem ráže 7,62 mm, dvojím odpalovacím zařízením PTŘS a šesti vrhači dýmových granátů.
BMP-1M : Za účelem zvýšení bojové účinnosti BMP-1 zahájila v prosinci roku 1990 ruská armáda vývoj vozidla označeného BMP-1M. Stroj má na upravené korbě instalovanou novou jednomístnou střeleckou věžičku TKB-799 „Kliver", vyzbrojenou víceúčelovým automatickým kanonem 2A72 se spřaženým kulometem PKTM ráže 7,62 mm a PTŘS.
BTZ-3 : Prototyp obrněného zásobovacího vozidla na pohonné hmoty. Stroj byl vyžádán pro potřeby války v Čečensku, kde byl později také nasazen.
RM-G Objekt 507 : Servisní vozidlo pro opravy BMP a tanků. Mimo jeřáb a další nezbytné pomůcky má zařízení pro startování motorů tanků.

Obrázek Prototyp BMP-1 s modulem Kliver, k sériové výrobě avšak nedošlo.

Civilní modifikace vozidla BMP-1
ATM "Berezina" : Na přestavbu těchto civilních servisních a odtahových vozidel byla využita nadbytečná a vyřazená vozidla BMP-1.
ATM "Berezina-2" : Modernější verze, nahrazující předchozí typ.
LPM-1 : Civilní stroj na konstrukci BMP-1, určený na hašení lesních požárů, neoficiálně označován také jako PPM-1.
LPM-2 : Modernější požární vozidlo, používané na hašení těžko přístupných míst a rašelinišť.
Zaisan-2 : Vozidlo BMP-1 přestavěné na stroj záchranné služby. Používá se při vzniku technických haváriích a přírodních katastrofách.
Tajga : Vozidlo BMP-1 upravené jako civilní buldozer.

BĚLORUSKO
BMP-1 „Cobra-S“ : V roce 2000, v kooperaci se Slovenskou republikou byl vyvinut a osazen jednomístný věžový modul 2A48 Cobra s automatickým kanonem 2A42 spřaženým s kulometem PKT ráže 7,62 mm, odpalovacím zařízením protitankových střel a vrhači dýmových granátů „Tucha".

BULHARSKO
Bulharská armáda standardní vozidla BMP-1 ve výzbroji neměla, používala pravděpodobně jen upravené velitelsko-štábní stroje MP-31. Vozidla BMP-1 ve výzbroji zastupovala vozidla BMP-23, což bylo bulharské vozidlo pěchoty postavené na konstrukci sovětské samohybné houfnice 2S1, která byla licenčně vyráběna v Bulharsku..
BMP-1KŠM-9S743 : bulharská verze MP-31 s drobnými změnami.

Obrázek Detail střelecké věže OT-90, což je vlastně věž z obrněného transportéru OT-64.

ČESKOSLOVENSKO
BVP-1 : Základní verze vozidla BMP-1.
BVP-1K : Velitelská varianta základní verze BVP-1.
BPzV „Svatava“ : Vozidlo BVP upravené pro průzkum.
VP-90 : Vozidlo OT-90 upravené na velitelské pracoviště.
VPV : Vyprošťovací vozidlo na konstrukci BVP-1.
BVP-1SM : Vozidlo BVP-1 upravené jako obrněná ambulance.
BVP-1 AMB-S : Sanitní vozidlo postavené na konstrukci BVP-1.
OT-90 : Základní verze BVP-1, ale standardní střelecká věžička a nahrazena věžičkou z transportéru OT-64, vyzbrojenou kulometem KPVT ráže 14,5 mm spřaženým s kulometem PKT ráže 7,62 mm.
OT-90M1 : Česká modernizace vozidla OT-90, vybavená IR reflektor na střeše věžičky.
OT-90M2 : Česká modernizace vozidla OT-90, se zvýšenou korbou, dodatečným pancéřováním a dvěma IR reflektory na věžičce.
OT-90M3 : Poslední modernizační úprava vozidla OT-90.
DTO-90 : Vozidlo OT-90 upravené na dílnu technické pomoci.
DTO-90M : Modernější servisní vozidlo se zvedákem.
OZ-90 : Odsunové zdravotnické vozidlo, vozidlo může být také označeno jako OT-90ZDR.
DP-90 : Vozidlo pro řízení dělostřelecké palby.
SVO : Vozidlo na konstrukci BVP-1, sloužící na odminovací práce.
MU-90 : Vozidlo upravené na pokládání minových polí.
ZV-90 : Zdrojové vozidlo, upravené z OT-90, s pomocným generátorem elektrického proudu.
ZT-90 : Vyprošťovací vozidlo upravené z OT-90.
PRAM-S : Samohybný nosič minometu ráže 120 mm s prodlouženým podvozkem.
BVP-1 "Strop" : Protiletadlové vozidlo osazené dvojicí kanonů PLDvK vz.53/59 ráže 30 mm. Československá armáda vozidlo do služby nepřijala.
BVP-1 „Bouře III" : Vozidlo pro psychologický boj, s instalovaným zasunovacím reproduktorovým zařízením.
BVP-1 MA : Vylepšená varianta základní verze BVP-1.
BVP-1 MB : Modernější verze ??
BVP-1 „Tania" : Prototypové vozidlo upravené firmou Caliber. ??
BVP-1PzPK "Sněžka" : Vozidlo dělostřeleckého průzkumu. Používá se také označení BVP-1PPK.
OT R-5 "Bečva" : Vozidlo BVP-1 přestavěné na spojovací vozidlo. (radiovůz).
OT R-5M : Vylepšená varianta spojovacího vozidla OT R-5 „Bečva".
OT R-5M1 : Další modernější verze spojovacího vozidla.
MPP 40 : Vozidlo sloužící jako velitelský spojovací uzel.
BVP-1 LOS : Modernější verze vozidla pro dělostřelecký průzkum, nahrazující stroje DP-90. Vozidlo je vizuálně upraveno jako BVP-2.

ČÍNA
Typ 86 (WZ-501) : Čínská kopie vozidla BMP-1 (Objekt 765Sp3), s kopií ....motor, odpal.zařízení.
YW-501 : Shodné vozidlo jako WZ-501, název vyjadřuje pouze vývozní variantu.
NFV-1 : Prototypové vozidlo se zaměřením na modernizaci. Stroj byl vývojovým produktem mezi čínskou firmou Norinco a americkou společností FMC. Zůstalo však pouze u prototypu neboť americká vláda zakázala další spolupráci s Čínou.
Typ 86-I (WZ-501A) : Vylepšená verze základní verze Typ 86. Na vozidle byla patrná kooperace v americkou společností FMC (např. licenční automatický kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm).
Typ 86A (WZ-501B) : Základní verze WZ-501 s vylepšeným motorem a výfukovým deflektorem.
Typ 86B (WZ-501C) : Varianta vozidla, které pro čínskou námořní pěchotu upravila domácí společnost Norinco, cílem zvednou plavební možnosti.
Typ 86G : Vylepšená verze vozidla s novou střeleckou věží, vyzbrojenou automatickým kanonem ráže 30 mm a modernějším odpalovacím zařízením PTŘS.
WZ-502 : Vozidlo verze WZ-501 upraveno jako nosič minometu.
WZ-503 : Plánovaná přeměna stroje WZ-501 na transportér pěchoty, s odstraněnou věží. Vozidlo nebylo sériově vyráběno, zůstalo pouze u prototypu.
WZ-504 (Typ 504) : Prototyp raketového vozidla, stroj se však sériové výroby nedočkal.
WZ-505 : Základní verze WZ-501 upravená jako sanitní vozidlo.
WZ-506 : Na základě prototypu WZ-503 vytvořené velitelské vozidlo.
WZ 501M : Modernizovaná verze s novou jednomístnou střeleckou věžičkou vyzbrojenou ruským automatickým kanonem 2A72 ráže 30 mm.

EGYPT
BMP-1S : Vozidlo BMP-1 vybavené francouzským dieselovým motorem Poyaud 520 6L CS2 o výkonu 231 kW (310HP). Do roku 1979 egyptská armáda takto upravila na 200 vozidel.

Obrázek Vozidlo BMP-1K ve finské armádě.

FINSKO
BMP-1PS : Finská armáda zmodernizovala všechna vozidla BMP-1 na tuto verzi.
BMP-1TJ "Tuija" : Finská verze vozidla pro řízení dělostřelecké palby.
BMP-1TJJ : Modernější varianta předchozího stroje „Tuija”.

Obrázek Finská verze vozidla BMP-1TJ - pohled do přepravního prostoru.

NĚMECKO
BMP-1 SP-1 : Německé označení základní verze BMP-1 (Objekt 765Sp1)
BMP-1 SP-2 : Označení základní verze BMP-1 (Objekt 765Sp2)
BMP-1P/C : Označení verze BMP-1PS (151 strojů vyrobeno v Československu).
BMP-1P/D : Německé označení verze BMP-1P/C, ale bez úchytů pro odminovací zařízení KMT-10.
BMP-MTP : Označení pro československé obrněné vyprošťovací vozidlo VPV.
BMP-1A1 Ost : Po reorganizaci modernizoval Bundeswehr 578 vozidel na standard NATO. Stroj bývá také nesprávně označován jako BMP-1A2.

ŘECKO
BMP-1A1GR : Jiné označení vozidel BMP-1A1 Ost nakoupených z Německa.

MAĎARSKO
BMP-1F : Mírně vylepšené vozidlo BMP-1. Vozidlo používá malý průzkumný tým (3-5 vojáků).

ÍRÁN
Boragh : Stroj vznikl úpravou vozidel BMP-1 nebo Typ 86 (WZ-501).

IRÁK
Saddám : Upravená verze vozidla BMP-1, s přidaným pancéřováním na bocích. Zůstalo však pouze u prototypu.
Saddám II : Mírně upravené vozidlo BMP-1 s gumovými zástěrami na bocích a silnějším pancířem na střeše korby.

SEVERNÍ KOREA
Korshun : Severokorejské označení pro vozidlo BMP-1.

POLSKO
BWP-1 (Bojowy Wóz Piechoty-1) : Polské označení pro sovětské BMP-1 (Objekt 765Sp2 a později Objekt 765Sp3).
BWP-1D : Polské označení pro sovětské velitelské vozidlo BMP-1K.
BWR-1K : Jiné označení pro velitelské vozidlo BWP-1D.
BWP-1M "Puma 1" : Rozsáhle modernizované vozidlo BWP-1.
BWP-1 "Puma E-8" : Předchozí vozidlo BWP-1M „Puma” vybavené novou střeleckou věžičkou E-8 vyzbrojenou automatickým kanonem ráže 30 mm.
BWP-1 "Puma RCWS-30" : Předchozí vozidlo BWP-1M „Puma” s novým střeleckým izraelským modulem Samson RCWS-30 (automatický kanon ráže 30 mm se spřaženým kulometem Rafael ráže 7,62 mm.
BWP-1 "Puma MW-30" : Vychází z vozidla BWP-1M „Puma”, ale má instalován domácí bojový bezpilotní modul MW-30 s automatickým kanonem MK 44 ráže 30 mm a kulometem UKM-2000C ráže 7.62 mm.
BWP-40 : Vozidlo je vlastně skládankou korby BW-1 a střelecké věžičky z CV9040. Zůstalo pouze u prototypu dokončeného v roce 1993.
BWP-95 : Projekt vozidla postaveného na základě BWP-1, vyzbrojeného automatickým kanonem ráže 23 mm a bezzákluzovým kanonem. Prototyp byl pravděpodobně postaven v roce 1995.
BWR-1S : Polské označení pro vylepšené československé vozidlo BPzV "Svatava".
MP-31 : Velitelské vozidlo, ze kterého později vzniklo velitelsko-štábní vozidlo ZWDSz.
ZWDSz-2 : Velitelsko-štábní vozidlo na konstrukci BWP-1, s rozsáhlejší spojovací výbavou než velitelské vozidlo BWP-1D.
BWR-1D : Polské označení velitelských průzkumných vozidel BRM-1K nakoupených v roce 1987.
WPT/DTP "Mors" : Vyprošťovací a servisní vozidlo postavené na konstrukci BWP-1.

Obrázek Detail střelecké věže polského vozidla BWR-1.

RUMUNSKO
MLI-84 : Vozidlo základní verze BMP-1 vyráběné v rumunské licenci.
MLI-84M : Rozsáhle modernizované vozidlo MLI-84, například motorem Perkins CV8T-400 Caterpillar C9 s výkonem 295 kW (396 HP).
MLI-84M PCB : Vozidlo MLI-84M přestavěné na velitelské vozidlo.
MLI-84M TPET : Vozidlo MLI-84M upravené na vyprošťování a opravy.
MLI-84M VEM : Vozidlo MLI-84 přestavěné na obrněnou ambulance.

SLOVENSKO
BVP-1 : Základní verze vozidla, další vozidla jako u české armády. Dále budou uvedeny vozidla s odlišným označením.
BVP-1 „Cobra” : Vozidlo vybavené modulem 2A48 Cobra, což byla kooperace Slovenska a Běloruska.
OT-90M "Zarmod" : Bojový transportér OT-90 s novou věžičkou vyzbrojenou automatickým kanonem ráže 23 mm.
BVP-1M : Jiné označení pro vozidlo OT-90M "Zarmod".
DPK-90 : Vozidlo řízení dělostřelecké palby postavené na konstrukci OT-90.
ZDR : Slovenské označení pro bývalé československé vozidlo BVP-1 AMB-S.
OT-IGLA : Stroj byl určen pro přepravu protiletadlové jednotky (družstva). Vozidlo vzniklo na konstrukci OT-90, viditelně se od něj neodlišoval. Rakety IGLA v počtu 10-ti kusů jsou umístěny ve speciálním stojanu v pravé části nástavby. Posádka mimo řidiče a velitele (2-3 střelci) se nachází v levé části přepravního prostoru.

Obrázek Obrázek Finské vozidlo BMP-1P.

ŠVÉDSKO
PBV 501 (PBV znamená Pansarbandvagn) : Švédské označení pro BMP-1A1 nakoupených z Německa.
PBV 501A : Modernizované vozidla PBV 501, přestavba vozidel byla provedena v České republice (VOP 026). Část vozidel bylo upraveno do velitelské verze s označením PBV 501AB (befälhavare - velitel) - neověřeno.

UKRAJINA
BMP-1U Škval : Vozidla BMP-1 prošlá modernizací, kde původní střelecká věžička byla nahrazena bojovým modulem Škval (automatický kanon KBA ráže 30 mm, protitankové řízené střely 9M113 Konkurs a automatický granátomet AGS-17 "Plamja" ráže 30 mm.

Obrázek Stroj BMP-1 používaný v OPFOR americkou 177. obrněnou brigádou ve Fort Irwin, únor 9, 1987.

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ
BMP-1 OPFOR : Vozidla nebyla pravděpodobně upravována, sloužila jako protivník při cvičení.

Pokračování ve 8. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Typová řada vozidel BMP - pokračování - 8. část

Část osmá : Doplňující informace k vozidlu BMP-1

Obrázek
Vozidlo BMP-1 ukořistěné jihoafrickou armádou v Angole, později použito k ukázce modernizačního balíku.
Nedostatky vozidla BMP-1
Tak jak každé nově vyvinuté vozidlo i BMP trpělo řadou nedostatků. V první řadě to bylo uspořádání posádky, kde se velitel nacházel v těsné blízkosti za řidičem. V případě najetí levou stranou na minu přicházela tak sovětská armáda o dva vyškolené členy posádky najednou, což se plně potvrdilo v průběhu nasazení těchto vozidel ve válce v Afghánistánu. Řidiči BMP to řešili položením pytle s pískem na dno, aby ztlumili následek výbuchu. Velké ztráty donutily velení armády vylepšit vozidlo, v rychlém tempu byla vyvinuta a vyzkoušena tzv. Afghánská varianta, s označením BMP-1D. Na boky vozidla byl přidán pancíř o síle 5 mm a horní větve pásů dostaly pancéřové zástěry. Stanoviště řidiče a velitele bylo zesíleno pancéřovou deskou proti minám a v poklopech průlezů na střeše korby byly vytvořeny střílny, které se převážně používaly při jejich otevření. U většiny jednotek nasazených v Afghánistánu byl z vozidel odstraněn protitankový systém a nahrazen automatickým granátometem AGS-17 ráže 30 mm. Vozidla verze BMP-1D začala nahrazovat původní vozidla u sovětské 40. armády už koncem roku 1982.
Dalším problémem vozidla, podle hodnocení západních odborníků bylo uložení palivových nádrží. Z důvodu nízkého profilu vozidla byly nádrže uloženy mezi řadu sedadel výsadku a do dutých zadních dveří. Při použití zápalných střel mohlo tak palivo z proražených nádrží (zejména byl-li místo nafty tankován petrolej) zranit či usmrtit část nebo většinu pěchotního výsadku. Dodatečné palivové nádrže v zadních dveřích už takový problém nebyl, někdy to byl i plus. Bylo totiž nařízeno, hlavně před bojovou činností, palivo z těchto nádrží přečerpat a nádrže popřípadě naplnit pískem. Tato činnost nebyla předtím cvičena, ale byl to důsledek častých útoků na toto vozidlo zezadu (Čečensko). Jak bylo doloženo, zadní dveře naplněné pískem dostavily střely ráže 12,7 mm.
Mezi nedostatky bylo bráno také uspořádání sedadel výsadku, neboť při použití modernějších magnetických min výbuch zničil střed zadní části vozidla, kde se nacházel výsadek. V jiných vozidlech bylo uspořádání sedadel výsadku podél stěny korby, což v případě výbuchu miny mohla přežít větší část členů výsadku, ale omezovalo to použití zbraní z vozidla. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že výcvik střelby za jízdy byl v sovětské armádě zanedbáván a problém s ním měli i zkušení vojáci.

Kamufláže BMP-1
Obrázek
Obrázek

Střípky z tématu
> V návrzích další modernizace bylo zamýšleno použít střeleckou věžičku z výsadkového vozidla BMD na základní verzi BMP-1, avšak tento pokus zůstal pouze na papíře. Mezi další pokusy modernizovat bojové vozidlo pěchoty byl vývoj nové střelecké věžičky ve které by byla umístěna výzbroj ráže 25 nebo 30 mm. Jako hlavní zbraň by byl použit automatický dvojkanon 2A72 ráže 30 mm nebo jednohlavňový TBK-799, samozřejmě obě zbraně doplněny počítačovým systémem řízení palby a spřaženým kulometem PKTM ráže 7,62 mm. Sekundární výzbroj by zde zastupoval raketový protitankový systém se střelami 9M133 Kornet (AT-14 Spriggan) nebo 9M133F Kornet nebo 9K38 Igla (SA-18 Grouse).
> PRP-3 "Val" : název v azbuce - подвижный разведывательный пункт.
> BREM-2 : název v azbuce - Бронированная ремонтая-эвакуационная машина.
> V afghánské armádě byly u části vozidel BMP-1 vyměněny původní věžičky za protiletadlový kanon ZU-23-2, který byl používán pro palebnou podporu v hornatém terénu. V průběhu sovětského konfliktu se vozidla BMP-1 dostala do rukou povstalců, kteří je pak použili proti původním majitelům.
> Egypt v roce 1979 vyměnil původní pohon ve 200 vozidlech BMP-1 za francouzský vznětový motor Poyaud 520 6L CS2 o výkonu 231 kW (310 HP).
> Kubánská armáda přestavěla několik vozidel BMP-1 na samohybné houfnice. Střelecká věžička byla odstraněna a na zadní část korby byla v otevřené nástavbě instalována houfnice D-30 ráže 122 mm.
> Finské vozidla BMP-1 byly modernizovány, mimo jiné, stroje s označením BMP-1PS dostaly na pravou přední stranu čtyři vrhače dýmových granátů Wegmann ráže 76 mm a na levou zadní stranu dva minomety Lyran ráže 71 mm.
> V letech 1993 a 1994 Řecko nakoupilo 501 modernizovaných vozidel BMP-1A1 Ost od Bundeswehru. Podle armádních norem na věže přibyly kulomety M2 Browning ráže 12,7 mm. Řecká armáda přepustila v rámci pomoci 100 vozidel nové irácké armádě, 36 v roce 2005 a 64 v roce 2006. Na začátku roku 2007 sloužilo ještě 377 těchto strojů, pod označením BMP-1A1GR. O rok později, v říjnu 2008 bylo oznámeno, že řecká armáda plánuje nákup 420 vozidel BMP-3 M.z Ruska.
> Maďarská armáda používala vozidla BMP-1, s označením BMP-1F pro průzkum, posádku tvořilo 5 mužů.
> Indie koupila licenci na výrobu vozidel BMP-1, indický stroj se od standardního vozidla odlišuje jiným tvarem střelecké věžičky s držákem pro kulomet Brem. V roce 1994 disponovala indická armáda nejméně 600 vozidly BMP-1 a BMP-2. V současné době jsou v indických jednotkách pravděpodobně všechny provozní stroje BMP-1 již nahrazeny modernějšími vozidly BPM-2.
> Irán na základě vozidel BMP-1 a Type 86 (WZ-501) vyvinul vozidlo s názvem Boragh, které se podobá čínskému prototypu WZ-503. Stroj je poháněn vznětovým motorem o výkonu 246 kW (330 HP), podvozek osazen pojezdovými koly z M113 a celková hmotnost se pohybuje okolo 13 tun. Je pravděpodobně rychlejší a má silnější pancíř než standardní BMP-1. Počet vojáků výsadku (až 12) a hlavní zbraň (kulomet DŠK ráže 12,7 mm) vozidlo staví do pozice transportéru pěchoty.
> Saddam, toto označení patřilo modernizačnímu prototypu BMP-1 irácké armády. Šlo o vozidlo BMP-1 opatřené reaktivním pancířem, kde byly kostky pancíře poskládány tak, že nebránily použití střílen výsadkem. Vozidlo však bylo tak těžké, že podvozek a motor to nezvládal, stroj proto nebyl vyráběn sériově. Následné vozidlo, s označením Saddam II už bylo používáno elitními jednotkami republikánské gardy. Mělo mimo jiné, gumové zástěry na bocích korby a další přídavné pancíře v horní části korby. V irácké armádě sloužil také nevelký počet obrněných sanitních vozidel. Stroje BMP-1 byly upraveny demontáží střelecké věžičky, korba prodloužena a zvýšena, zadní dveře nahradily nové, již bez palivových nádrží.
> Izraelská armáda také používala vozidla BMP-1, získala je pravděpodobně jako kořist. Stroje byly převážně využity jako samohybné minomety. Po odstranění střelecké věžičky byl do přepravního prostoru instalován minomet ráže 120 nebo 81 mm. Vozidla byla modernizována společností Nimda, pro zvýšení spolehlivosti a mobility dostala novou pohonnou jednotku a automatickou převodovku.
> Severní Korea měla ve výzbroji standardní stroje BMP-1, pod označením Korshun.
> Spojené státy americké získaly první vozidlo BMP-1 v roce 1986. Další pak při konfliktech v Perském zálivu. Stroje byly nejprve testovány, několik putovalo do muzeí a zbytek byl využíván jednotkami OpFor při cvičeních v Národním výcvikovém středisku ve Fort Irwin v Kalifornii.
> V roce 1983 byl v Československu zahájen vývoj samohybného minového ukladače, projekt na kterém pracovaly tými VOP O26 Šternberk a Výzkumného ústavu 010 Vyškov, byl označen SMU Sněžka. Stroj měly mít ve výzbroji ženijní jednotky pro rychlé pokládání minových polí. Prototyp byl hotov v polovině roku 1987, československá armáda ho však do výzbroje neschválila.
> БМП М11-84М «ДЖЕЙДЕРУЛ : I takto jsem našel označení rumunského vozidla MLI-84M, stroje se zařadily do výzbroje v roce 2005.

Pokračování ve 9. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Typová řada vozidel BMP - pokračování - 9. část

Bojové vozidlo pěchoty BMP-2

Obrázek

ÚVOD k vozidlu BMP-2
Sovětské vozidlo BMP-2 tak jako jeho předchůdce BMP-1 je lehké bojové obojživelné obrněné vozidlo a taktéž mělo shodnou funkci, zvýšení mobility a palebné síly motostřeleckých útvarů. Při vývoji byly využity provozní zkušenosti s vozidlem BMP-1. Ačkoli stroj BMP-1 byl revoluční a naplňoval obavy západních armád, jeho hlavní výzbroj rychle zastarala. Proto se vrchní velení sovětské armády rozhodlo modernizovat. Vylepšením vozidla BMP-1 na verzi P bylo pouze náhradní řešením, proto hlavní důvod změny se považuje výměna výzbroje, nahradit méně přesný a pomalý kanon 2A28 ráže 73 mm za výkonnější rychlopalný kanon ráže 30 mm, který by byl schopen k použití proti nízkolétajícím cílům. Projekt byl na papíře v roce 1971, vývoj na modernějším vozidle započal asi v polovině roku 1972 v konstrukční kanceláři Čeljabinského závodu (ČTZ), prototypový stroj dostal tovární označení Objekt 769. O dva roky později (1974) na novém vozidle začala pracovat také konstrukční kancelář v Kurganském strojírenském závodě (KMZ), kde postupně vznikly dva prototypy, s továrním označení Objekt 675 a Objekt 680. Všechny prototypy prošly náročnými porovnávacími testy a jako vítězný stroj byl koncem roku 1979 komisí vybrán Objekt 675 pocházející z konstrukční kanceláře KMZ. V roce 1980 byl nový stroj zařazen do výzbroje sovětské armády s typovým označením BPM-2. Ještě téhož roku byla zahájena sériová výroba a veřejnosti bylo BMP-2 představeno při vojenské přehlídce v Moskvě roku 1982.
Část první : Vozidlo BMP-2 podrobněji

Obrázek
Vybraný prototypový stroj Objekt 675 z konstrukční kanceláře KMZ.
Korba vozidla je téměř shodná s předchozím typem, taktéž ostře lomené čelo a kolmé boky. Stanoviště řidiče se nachází v levé přední části korby, v pravé části je uložený motor, za řidičem je místo pro sedmého člena výsadku. Řidič má vlastní průlez s poklopem nad hlavou, k pozorování používá tři denní pozorovací přístroje TNPO-170A přičemž středový může být nahrazen buď periskopem TNPO-350B pro plavbu nebo infrahledem TVNE-1PA pro noční vidění. Na rovné střeše korby je v jeho středu (s mírným posunem dozadu) usazena nově vyvinutá ocelová dvojmístná střelecká věžička s odlišnou hlavní zbraní od předcházejícího typu. Ve věžičce, která je širší než u BMP-1 se stanoviště velitele vozu nachází na pravé straně a má k dispozici tři denní periskopy, denní zaměřovač 1PZ-3 pro střelbu na vzdušné cíle (se zvětšením 1x, 2x, 4x), infrareflektor OU-3GA2, přístroj TNP-165A a kombinovaný dalekohled TKN-3B (se zvětšením 4.75x pro den a 4x pro noc). Střelec sedí v levé části věžičky a na stanovišti má tři denní periskopy, kombinovaný zaměřovač BPK-1-42 (později BPK-2-42) s rozsahem viditelnosti na 650 m nebo 350 m pomocí infrareflektoru, a periskop TNPT-1. Infračervený světlomet FG-126 je spřažen s kanonem ráže 30 mm. Vozidlo má mimo jiné ve výbavě také gyropolokompas GPK-59 a spojovací prostředky, radiostanice R-123M a hovorové zařízení R-124. Oba členové základní posádky, tak jak řidič, mají k dispozici pro rychlé opuštění vozidla ve stropě věžičky vlastní průlez s poklopem, střelcův průlez je o málo menší než velitelův a je obdélníkového tvaru.
Podvozek BMP-2 je téměř shodný s vozidlem BMP-1, tvoří jej také 6 párů pojezdových kol, hnací kolo se nachází vpředu a napínací vzadu. Součástí podvozku jsou tři napínací kladky a horní část pásů je chráněna krytem. Sedadlo řidiče je odspodu pancéřováno a dno korby zesíleno. Na této pancéřové úpravě se podepsala neblahá zkušenost z nasazení vozidel BMP-1 v Afghánistánu, kdy po najetí na minu převážně zahynul řidič a velitel vozu.
Zadní část korby zabírá přepravní prostor výsadku, se sedadly otočenými ke stěně, ve které má každý člen výsadku vlastní střílnu a pozorovací periskop. Střílen pro střelbu z ručních zbraní je celkově sedm, po tři na bocích vozidla a jedna v levých zadních dveřích. Střílny jsou upraveny pro uchycení ručních zbraní, pět pro samopal a dvě pro kulomet.
Pěchotní výsadek opouští vozidlo dvoudílnými zadními dveřmi nebo také dvěma poklopy ve střeše korby (BMP-1 mělo 4 střešní poklopy). V nové střelecké věžičce je nainstalován automatický kanon 2A42 ráže 30 mm s úsťovou brzdou a se stabilizací ve dvou rovinách, na levé straně se nachází spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm. Kanon může používat munici 3UBR6 T-AP a 3UOR6 HE-T / 3UOF8 HE-I, standardní počet vezené munice je 340 kusů tříštivo-trhavých zápalných střel a 160 kusů protipancéřových střel uložených v zásobnících v zadní části věžičky na podlaze. Hlavní zbraň, kanon ráže 30 mm má volitelnou rychlost střelby, pomalou, s počtem od 200 až 300 výstřelů/min nebo rychlou s kadencí do 550 výstřelů/min. Běžně se používá pomalá rychlost střelby, neboť při rychlé palbě ventilace nestačí spaliny z věže odvádět. Maximální dostřel zbraně činí do 10 300 m, účinný dostřel na pancéřované cíle protipancéřovými střelami se uvádí do 1500 m, pozemní cíle pak do vzdálenosti 2500 m, tříštivo-trhavé střely by měly dolétnout do vzdálenosti až 4 000 m, na vrtulníky a pomalu letící cíle se účinnost uvádí do 3000 m. Stabilizace kanonu zajišťuje přesnost palby u vozidla jedoucí rychlostí do 35 km/h. Kanon mimo střelce používá i velitel vozidla, s pomocí zaměřovače 1PZ-3 a vysokého náměru vede palbu na vzdušné cíle.
I když má vozidlo zadýmovací zařízení schopné vytvořit clonu dlouhou 500 m, na věžičce jsou nainstalovány tři výmetnice dýmových granátů 902 S ráže 81 mm na každé straně, při vypálení všech (do vzdálenosti 200 - 350 m) se vytvoří clona 80 m široká, s výškou do 5 m a trváním více než 2 minuty. Pohon střelecké věžičky a pohyb zbraní je motorický. Plně otočná věž zajišťuje odměr 360° a náměr, jelikož se počítá s použitím proti létajícím cílům dosahuje až +75°. Protitankovou zbraň zde zastupuje odpalovací zařízení 9P135 s protitankovými řízenými střelami 9M113, uchycenou ve střeše zadní části korby, část vozidel byla vyzbrojena variantou 9M111 Fagot, střelu jsou řízeny od 75 do 4000 m. Odpalovací zařízení lze demontovat a použít mimo vozidlo, posádka má ve výzbroji také RPG s pěti náboji. Vozidla BMP-2 nasazená do bojové činnosti v Afghánistánu byla upravena přidáním dodatečného pancíře převážně na čelo korby a střelecké věžičky. Pancéřování korby se od BMP-1 výrazně neodlišuje, střely ráže 12,7 mm SLAP (Saboted Light Armor Penetrator) a střely ráže 25 mm přes něj projdou.
Vozidlo BMP-2 je také plně obojživelné, při plavbě rychlostí až 7 km/h určují pohyb pásy, (trysky) před najetím do vody je samozřejmostí zapnutí čerpadel pro odvod vody a nastavení vlnolamu do polohy pro plavbu. Při plavbě přes říční toky je v mírových podmínkách vyžadováno spojení s břehem, neboť by se mohlo stát, že při ztrátě výkonu motoru by mohlo vozidlo uplavat, neboť nemá kotvu. Ve vozidle jsou další systémy, přetlakový PAZ, protipožární….jako u předchozího vozidla BMP.
Nízký profil vozidla se podepsal na zvýšeném nebezpečí požáru a ztrát na výsadku, neboť palivové nádrže jsou uloženy mezi sedačkami převáženého roje a také v zadních dveřích, ale tyto dodatečné palivové nádrže lze vypnout z palivového systému, když se vozidlo nachází v bojové činnosti.
Technická data vozidla BMP-2 :
> hmotnost : 14,3 t, (bojová) 15,8 t
> posádka : 3 muži + 7 členů výsadku
> rozměry : délka 6735 mm, šířka 3150 mm, šířka (od vnějších okrajů pásů) 2850 mm, výška (celková) 2450 mm, světlost 420 mm
> výzbroj : automatický kanon 2A42 ráže 30 mm ( 340 /160 nábojů), spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm (2000 nábojů), protitankové řízené střely 9M113 (8 střel), 6 vrhačů dýmových granátů 902 S ráže 81 mm
> pohon : šestiválcový vznětový kapalinou chlazený motor UDT-20/3 s výkonem 225 kW (300 HP)
> obsah nádrží : 462 l + 110 l (zadní dveře)
> rychlost : silnice 65 km/h, terén až 45 km/h, voda 7 km/h
> dojezd : 600 km
> překážky : příkop 2,50 m, kolmá stěna 0,70 m, brod - plave
> pancíř : maximální tloušťka 33 mm

Část druhá : Služba a nasazení vozidel BMP-2

Obrázek
Vozidlo BMP-2D
Vozidly BMP byly vyzbrojovány prapory motostřeleckých a tankových pluků. Ve standardní motostřelecké divizi byl stroji typové řady BMP vyzbrojen pouze jeden motostřelecký pluk, další dva měly ve výzbroji kolová vozidla typové řady BTR. Jelikož vozidlo BMP mělo ochranný systém proti zbraním hromadného ničení, byly jimi přednostně vyzbrojovány útvary v blízkosti západní hranice a jeho počet v jednotkách s rostoucí vzdálenosti od této hranice klesal. Například bývalé východoněmecké motostřelecké divize měly vyzbrojeny všechny motostřelecké pluky stroji BMP, a vzdálené motostřelecké divize rumunské či bulharské armády ve shodné době neměly pravděpodobně ani jeden stroj.

Obrázek Obrázek Druhá typová verze bojového vozidla v pořadí, stroj BMP-2, největším viditelným rozdílem byl automatický kanon 2A42 ráže 30 mm.

Služba vozidel BMP-2
Abcházie : Abchazská armáda disponuje asi 80 vozidly BMP-1 a BMP-2.
Afghánistán : Afghánská armáda objednala v roce 1987 v Sovětském svazu 150 vozidel BMP-2 a 1500 protitankových řízených střel 9M111 „Fagot”. Dodávky proběhly v letech 1987 a 1991. Část vozidel bylo používaných sovětskou armádou. Stav provozních BMP-1 a BMP-2 ke konci roku 1992 byl 550 vozidel. Další, asi 80 strojů (BMP-1, BMP-2) bylo dodáno Ruskem po roce 2002.
Albánie : V roce 1995 Albánie odkoupila přebytečná vozidla BMP-2 z německé armády.
Alžírsko : V roce 1989 byla domluvena zakázka ze Sovětským svazem na dodání 225 vozidel BMP-2 a 2250 protitankových řízených střel 9M111 „Fagot". První stroje dorazily v polovině roku 1990 a poslední asi v říjnu 1991. Další zakázka byla v roce 1994 domluvena na Slovensku, zde šlo o 54 strojů v základní verzi BVP-2 a BVP-2K. Stroje byly dodány v letech 1995 a 1996. Následně, v roce 1998, byla uzavřena objednávka s Ukrajinou na dodání 64 vozidel BMP-2 (stroje dříve sloužily v sovětské, později v ukrajinské armádě), zakázka byla vykryta ještě v témž roce a roce následném. V roce 2005 naplánovala alžírská armáda modernizaci vozidel BMP-2 na verzi BMP-2M. Jednalo se o 300 vozidel a modernizace měla být hotova v roce 2010. Do konce roku 2008 prošlo modernizací asi 160 vozidel.
Angola : Sovětský svaz dodal v roce 1987 do Angoly 65 vozidel BMP-2 a 650 PTŘS 9M111 „Fagot" (objednávka v roce 1987). Prostřednictvím České republiky v roce 1993 bylo domluveno dodání 7 vozidel BMP-2 ve shodném roce z Maďarska. Dalších 62 provozních strojů ve verzi BMP-2 a BMP-2D bylo objednáno v roce 1994 v Polsku, dodávka vykryta v letech 1994 a 1995. Používané stroje BMP-2 byly objednány i v Rusku v roce 1997, dodávka dorazila k angolské armádě o rok později. Bělorusko dodalo do Angoly 62 používaných vozidel v roce 1999 a ve shodném roce bylo přivezeno ještě 31 provozních strojů BMP-2 z Ukrajiny.
Ázerbájdžán : Stavy vozidel : 53 vozidel BMP-2 (rok 1992), 88 (1993), 191 (1994, 206 (1995), 197 (1996), 96 (1997), 91 vozidel (rok 1999), 41 (2004), 39 (2006).
Bělorusko : Armáda vykazovala 1278 provozních vozidel v roce 1995, a o deset let později to bylo 1164 strojů.

Obrázek Bojové vozidlo pěchoty BMP-2 při plavbě.

Pobřeží slonoviny : Tato země si objednala v roce 2002 provozní vozidla BMP-2 v počtu 2 kusů v Angole, dodána byla ještě v tom roce. O rok později si tamní armáda objednala 1 používané vozidlo od Ukrajiny, dovezeno bylo na konci roku 2003.
Finsko : Finská armáda si v roce 1988 objednala v Sovětském svazu 20 vozidel BMP-2, ta byla dodána v průběhu let 1988 až 1989. O tři roky později objednalo Finsko dalších 84 strojů BMP-2. Součástí zakázky bylo 420 protitankových střel 9M111 „Fagot” a 420 střel 9M113 „Konkurs". Objednávku vykryla ruská strana v roce 1992. V současné době má finská armáda 100 vozidel BMP-2.
Gruzie : Po objednávce z roku 2004, dodala Ukrajina v následujícím čase (2004 -2005) gruzínské armádě 40 používaných vozidel BMP-2. Gruzie měla 11 vozidel v roce 2000, dále 13 (2002), 57 (2008), nyní asi 120 strojů BMP-2.
Indie : V roce 1984 bylo objednáno 700 vozidel BMP-2 v Sovětském svazu, dodávky byly zahájeny v roce 1987 a probíhaly až do roku 1991, stroje většinou byly kompletovány v Indii. Dalších 400 vozidel (BMP-2 „Sarath) bylo licenčně vyrobeno v letech 1992 až 1995. Z Ruska bylo v letech 2007 až 2008, (objednávka podána roku 2006) dovezeno na 123 velitelských vozidel BMP-2K. Stav vozidel BMP-2 byl v indické armádě následující : 300 provozních vozidel v roce 1995, 1000 (2002), asi 987 (2005), 1057 (2008), nyní slouží asi 900 provozních vozidel BMP-2 (v různých verzích).
Írán : V roce 1991 dohodla íránská vláda s Ruskem dodávku 413 vozidel BMP-2, část (82 vozidel) byla dodána v roce 1993, zbytek (331) pak smontován v Íránu, poslední stroj pravděpodobně v roce 2001. V roce 1995 měla íránská armáda k dispozici 100 těchto vozidel, 140 (2000), 400 (2008), tento stav je i v současné době.
Indonésie : Armáda této země si v roce 1998 objednala na Ukrajině 9 používaných vozidel BMP-2, stroje byly dopraveny ještě téhož roku (na zprostředkování se podílelo Slovensko). Stejným způsobem získala indonéská armáda další 2 stroje. Dalších 11 vozidel BVP-2 už bylo objednáno v roce 1999 na Slovensku (šlo o používané stroje, které sloužily ještě v československé, později ve slovenské armádě), dodány byly v dalším roce. Dnes by se mělo nacházet v indonéské armádě asi 40 vozidel.
Kazachstán : Stav vozidel byl následující : 100 vozidel v roce 1995, 140 (2000), 400 (2005), nyní asi 300 vozidel BMP-2.
Kuvajt : Sověti z této země dostali v roce 1988 objednávku na 245 vozidel BMP-2 a 2450 protitankových střel 9M111 Fagot, první vozidla dorazila v následném roce a poslední o rok později. Nezjištěný počet vozidel byl zničen či ukořistěn iráckou armádou. Další dodávka na 46 strojů a 460 PTŘS 9M111 probíhala v letech 1994 a 1995. O rok později byl vykázán stejný stav vozidel (46) a o 10 let později byl navýšen o dalších 30 strojů BMP-2.
Makedonie : Makedonie má v nynější době 10 vozidel BMP-2, v roce 2001 bylo dovezeno 11 používaných vozidel z Ukrajiny.
Rusko : Přesný stav typových vozidel BMP nezjištěn, v současné době se uvádí pravděpodobný počet 12 200 provozních strojů BMP-1, BMP-2 a BMP-3, dále na 6500 uložených.
Sierra Leone : V roce 1992 byla z Ruska dovezena 4 používaná vozidla BMP-2, v současnosti slouží v Sierra Leone 12 vozidel BMP-2.
Srí Lanka : Tamní armáda v roce 1994 objednala na Ukrajině 4 provozní vozidla BMP-2, stroje byly dovezeny ještě téhož roku. Rusko v roce 2001 dodalo dalších 36 vozidel BMP-2, stroje předtím sloužily v ruské armádě.
Súdán : Súdánská armáda v roce 1995 objednala z Ukrajiny 6 používaných vozidel BMP-2, stroje byly dopraveny do Súdánu v průběhu roku 1996. V Bělorusku byla v roce 2003 domluvena zakázka na dodání 9 vozidel BMP-2, stroje, které byly předtím v sovětské a později v běloruské službě byly dodány ještě téhož roku. Sýrie : V roce 1987 byly v Sovětském svazu objednány stroje BMP-2 v počtu 100 kusů, objednávka vykryta v průběhu let 1987 a 1988.
Tádžikistán : Stav vozidel BMP-2 k 31.12. 2005 byl 25 kusů.
Togo : Togo získalo 20 vozidel BMP-2 v roce 1997, nebylo však zjištěno kdo byl dodavatel.
Turkmenistán : Zde se uvádí vozidla typu BMP-1 a BMP-2, ke konci roku 2005 jich mělo být asi 930 (jiný zdroj však uvádí pouze 538).
Uganda : Na vyzbrojení ugandské armády vozidly BMP-2 se podílela Ukrajina, v průběhu let 2004 a 2005 bylo dodáno 31 používaných strojů BMP-2.
Ukrajina : Na Ukrajině po rozpadu Sovětského svazu zůstalo 1460 provozních strojů BMP-2. Stav je v průběhu let proměnný, 1467 vozidel (2000), 1434 (2005), nyní, což je zajímavé, neboť docházelo k prodeji, ukrajinská armáda vykazuje asi 1400 vozidel BMP-2.
Uzbekistán : V roce 1995 zde bylo 97 provozních strojů BMP-2, následně 160 vozidel v roce 2000, ke konci roku 2005 dokonce 270 vozidel typové verze BMP-2.
Vietnam : V roce 1982 vietnamská armáda objednala v Sovětském svazu 150 vozidel BMP-2, k nim bylo nakoupeno 1500 protitankových řízených střel 9M111 Fagot, stroje i střely byly dodány v průběhu let 1982 až 1984. Nyní slouží ve Vietnamu asi 600 vozidel BMP, ve verzi BMP-2 asi 130 strojů, zbytek je však ve verzi BMP-1.
Jemen : Tato země z Arabského poloostrova si vozidla BMP-2 objednala z Ukrajiny, šlo s největší pravděpodobností s používaná vozidla, která sloužila ještě v sovětských jednotkách. Stroje v počtu 100 byly dopraveny do Jemenu v průběhu let 2003 a 2004. Další stroje byly dovezeny v následujících letech z Ruska, zde však šlo o modernější variantu BMP-2D, kterých bylo kolem 190 strojů. V současnosti se nachází v jemenské armádě asi 334 vozidel BMP-2.
Vozidla typové verze BMP-2 slouží určitě v dalších státech a zemích, například Arménie, Bulharsko, Kuba, Kyrgyzstán (101 vozidel), Jordánsko (35 strojů). ,

Obrázek Bojové nasazení vozidla BMP-2 v Afghánistánu.

Bývalý vlastníci vozidel BMP-2
Československo / Česká republika / Slovensko : Československá armáda měla ve stavu 280 vozidel BVP-2, po rozpadu přešlo na českou armádu asi 187 vozidel, ke slovenské armádě pak 93 strojů. K 1. lednu 2008 měl být u české armády počet 174 strojů BVP-2.
Východní Německo / Západní Německo / Německo : Bývalá východoněmecká armáda nakoupila v Sovětském svazu 24 vozidel, objednávka v roce 1985, dodávka v letech 1986 a 1987 (stroje byly vyrobeny asi v Československu). Po sjednocení byla vozidla rozprodána.
Irák : Po předchozí objednávce z roku 1986 Sovětský svaz do Iráku dodal v letech 1987 a 1989 na 200 vozidel BMP-2 určených na vyzbrojení elitních republikánských gard. Stroje byly pravděpodobně vyrobeny v Československu. Irácká armáda vykazovala tento stav (spolu s vozidly BMP-1), 1500 strojů v roce 1990, asi 900 (1995), 1000 (2000), 900 (2002). Téměř všechna vozidla byla zničena nebo ukořistěna v průběhu obou konfliktů v Perském zálivu.
Polsko : Polská armáda si objednala v roce 1988 vozidla BMP-2 (BWP-2) v počtu 62 kusů, v roce 1989 byly dodány ze Sovětského svazu. Bylo v plánu objednat další stroje, ale změny po roce 1989 nedovolily nákup (finanční důvody) a tak všech 62 vozidel bylo později (v roce 1994 -1995) prodáno do Angoly.
Sovětský svaz : Nezjištěn přesný stav vozidel, ale po rozpadu SSSR přešlo asi 24 000 vozidel (ve verzích BMP-1 a BMP-2) na nástupnické státy.

Obrázek Bojové vozidlo BMP-2 nasazené v Čečensku.

Částečný seznam konfliktů
1975 - 2002 : Občanská válka v Angole
1979 - 1989 : Sovětská přítomnost v Afghánistánu
1980 - 1988 : Války mezi Irákem a Íránem
1988 - 1993 : Občanská válka v Gruzii
1991 - 1992 : Válka v Jižní Osetii
1992 - 1993 : Válka v Abcházii
1988 - 1994 : Konflikt o Náhorním Karabach
1989 : Konflikt mezi Gruzií a Jižní Osetií
1990 - 1991 : první válka v Perském zálivu
1992 - 1997 : Občanská válka v Tádžikistánu
1994 : Občanská válka v Jemenu
1994 - 1996 : První válka v Čečensku
1998 : Abchazský konflikt
1999 - 2009 : Druhá válka v Čečensku
2001 - Americká přítomnost v Afghánistánu
2003 - Americká invaze do Iráku
2008 - Válka v Jižní Osetii

Pokračování ve 10. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Typová řada vozidel BMP - pokračování - 10. část

Část třetí : Verze a varianty vozidel BMP-2

Obrázek
SOVĚTSKÝ SVAZ / RUSKO
BMP-2 : základní verze, výroba zahájena v roce 1980. Později byla rozdělena do tří výrobních sérií, které se od sebe odlišovaly určitými úpravami.
> První výrobní série produkovaná od počátku sériové výroby. Od prototypu se odlišoval pouze v maličkostech.
> Druhá výrobní série navazovala a výroba se rozjela v průběhu roku 1984, změna od předchozí výrobní varianty byla mimo jiné v instalaci silnějšího pancíře na přední část střelecké věžičky.
> Třetí výrobní série se datuje rokem 1986, nejdůležitější změna se dotkla kombinovaného zaměřovače, kde starší verze BPK-1-42 byla nahrazena typem BPK-2-42.

Obrázek Bojové vozidlo pěchoty BMP-2D z roku 1982.

BMP-2D : Tak jak u vozidla BMP-1, i na BMP-2 se podepsaly neblahé zkušenosti z nasazení ve válce v Afghánistánu. Vylepšená verze dostala označení BMP-2D a prototyp byl hotov v dubnu 1981. Stroj dostal další pancíř na boky korby, pod sedadlo řidiče a velitele a pancéřování střelecké věžičky bylo zesíleno o 6 mm. Mimo jiné modernější prvky přibyly na čelo vozidla úchyty pro odminovací zařízení. Do výzbroje sovětské armády bylo vozidlo zařazeno v roce 1982 a veškeré změny se odrazily na zvýšení hmotnosti a ztrátě obojživelnosti. Vzápětí bylo nasazeno v afghánském konfliktu, kde neušlo pozornosti západních pozorovatelů, ve společenství NATO mu přidělili označení BMP-2E.

Obrázek Velitelská verze bojového vozidla pěchoty BMP-2K.

BMP-2K : Jedná se o velitelské vozidlo s navýšeným počtem spojovacích přístrojů uložených v přepravním prostoru. Základní posádka je 6 mužů, mimo velitele vozu, řidiče a střelce se zde nachází dva důstojníci a velitel. Velitelské vozidlo je osazeno třemi prutovými anténami (po jedné na každé straně zadní části korby a jedné za věžičkou) a uchycením pro teleskopickou anténu. Střílny na bocích vozidla byly zaslepeny a anténa z věžičky odstraněna. Spojovací technika se skládá z radiostanic R-123M a R-130, modernější varianta pak R-173, R-126 a R-10.

Obrázek Prototypový stroj "Objekt" 769 z roku 1972.

BMP-2M : Název BMP-2M je obecné označení pro modernizaci vyvinutou v letech 1999 až 2000. Vývojem se zaobírala konstrukční kancelář KMZ, vozidlo bylo poháněno výkonnějším motorem UDT-23 s výkonem XXX kW (360 HP) , mělo modernější výbavu například kombinovaný zaměřovač BPK-3-42 a kombinovaný dalekohled TKN-A1. U vozidla byla zvýšena pasivní pancéřová ochrana a doplněna klimatizace. Další úprava byla výměna původní střelecké věžičky za věžičku z vozidla BMP-3.
BMP-2M "Berezhok" : Mimo jiné moderní prvky byla zvýšena palebná síla doplněním granátometu AG-30, navýšeno o 2 odpalovací zařízení pro protitankové řízené střely "Kornet" a nové pozorovací přístroje z vozidla BMD-4.
BMO-1 : Na konstrukci BMP-2 bylo vyvinuto plamenometné vozidlo vyzbrojené 30 vrhači zápalných střel RPO ráže 93 mm. Posádka se skládá ze 7 mužů a do výzbroje ruské armády bylo zařazeno v roce 2001.

Obrázek Vozidlo BMP-2 z roku 1977.
Obrázek Vozidlo BMP-2 s nainstalovaným automatickým granátometem AG-17.

ČESKOSLOVENSKO / ČESKÁ REPUBLIKA
Československo koupilo v polovině 80. let také linenci na výrobu sovětských vozidel BMP-2 a označilo je BVP-2. Sériová výroba byla zahájena ale až v roce 1987, do konce roku 1989 měla produkce dosáhnout počet 344 vozidel v základní verzi (jiný zdroj uvádí až 434 kusů). Výrobce, Podpolianské strojárne n. p., Detva (nyní na Slovensku) vyráběl pravděpodobně i po rozdělení Československa, produkce byla ukončena asi v roce 1996. První vozidla BVP-2 dostala československá armáda už v roce 1983, šlo ale o stroje vyrobené v Sovětském svazu. Jako první byl byl 30-ti vozidly BVP-2 vyzbrojen 3. motostřelecký pluk umístěný v Lounech, spadající pod 1. tankovou divizi. Dalším útvarem, který byl vyzbrojen těmito stroji, byl 79. motostřelecký pluk v Benešově patřící do 9. tankové divize a třetí jednotkou se stal 63. motostřelecký pluk v Michalovcích (nyní Slovensko), kde byla umístěna poddůstojnická škola pro výcvik velitelů a střelců operátorů. Počet vozidel BVP-2 v československé armádě se pomalu zvyšoval, 1. července 1988 to bylo 41 kusů, k 31. října 1990 už to bylo 252 strojů a počet se zastavil na 280 vozidlech.
BVP-2 : Vozidlo sovětské výroby BMP-2 produkované v licenci. Od sovětské verze se bojový stroj BVP-2 nijak výrazně neodlišoval.
BVP-2V nebo VR 1p : verze BVP-2 s rozšířenou spojovací technikou. Na nástavbě uchycení pro teleskopický stožár a v přepravním prostoru dvě radiostanice RF 1325, IPRS 32, RF 1301 a NS 2480D.
VPV (Vyprošťovací pásové vozidlo) : Vývojem se zabýval ZTS Martin a výzkumný ústav, výroba byla zahájena v martinských výrobních halách v roce 1984. Byla upravena korba, průlezy v horní části zaslepeny a instalován jeřáb s nosností 5 t. Do nástavby upevněn naviják a další pomůcky k vyprošťování. Posádka je tříčlenná, velitel/jeřábník, řidič/svářeč a mechanik a pro svoji ochranu používá kulomet PKT ráže 7,62 mm.

Obrázek Maskování indického vozidla BMP-2.

INDIE
BMP-2 "Sarath" : Indie nakoupila mimo vozidla BMP-2 také licenci na jejich výrobu. První vozidlo označené BMP-2 „Sarath", bylo sestavené z dovezených dílů v roce 1987. V roce 1999 dosahoval indický podíl na stavbě bojového vozidla až 90%. Do konce roku bylo indickou zbrojní firmou Medac postaveno asi 1200 strojů různých variant.
Vozidlo BMP-2 (někde označené také BMP-II „Sarath") bylo bez výraznějšího typového rozlišení stavěno jako :
> obrněná ambulance, stroj měl střeleckou věžičku, jen přepravní prostor byl upraven pro převoz čtyř lehátek. Vozidlo pravděpodobně nemělo granátomety ani vrhače dýmových granátů.
> servisní a vyprošťovací vozidlo s nainstalovaným jeřábem.
> ženijní vozidlo s upravenou korbou se střeleckou věžičkou (pravděpodobně bez hlavní zbraně). Na korbě byla uchycena dozerová radlice a odminovací zařízení. Ženijní speciál měl také naviják s tahem 8000 kg.
> ženijní průzkumné vozidlo s věžičkou, ale místo zbraní vybaveno specializovanými přístroji například echolokátor, laserový dálkoměr, satelitní navigace aj.
> průzkumné chemické vozidlo vizuálně se neodlišující od základního typu. Výbava se skládá s pozorovacích přístrojů a přístrojů na odebírání a určování vzorků. Vozidlo vyvinuto indickými zbrojními firmami DRDO a VRDE.
> samohybný nosič minometu, v přepravním prostoru upevněn minomet ráže 81 mm. Střelba je prováděna přes otevřené dveře ve střeše vozidla. Minomet má dostřel do 5000 m a rychlost střelby je 6 až 8 granátů za minutu. Počet převážených minometných granátů je 108 kusů. K obraně vozidla slouží kulomet ráže 7,62 mm se zásobou 2350 nábojů. Prototyp stroje byl ukončen v roce 1997, vozidlo obsluhuje šestičlenná posádka.
Namica : Jedná se o vozidlo bez střelecké věžičky a s vyvýšenou nástavbou, které má sloužit jako stíhač tanků. Pancéřový box se čtyřnásobným odpalovacím zařízením protitankových řízených střel se zatahuje do korby. Dosah střel je do 4000 metrů.
Akash : Vozidlo protivzdušné obrany postavené na podvozku vozidla BMP-2. Na horní části korby jsou na zařízení se třemi raketami SAM s dosahem 27 km. Spolupracuje s radarovým vozidlem „Rajendra”.
Rajendra : Radarové vozidlo na podvozku BMP-2 s multifunkčním radarem spojené se systémem Akash.
BMP-2 "UGV" : bezpilotní průzkumné vozidlo vybavené přístroji na zjišťování jaderného, biologického a chemického zamoření.

Obrázek Obrázek Modernizace bojového vozidla BMP-2

IZRAEL
Izraelská vozidla BMP-2, pravděpodobně kořistní, byla modernizována firmou Nimda novou pohonnou jednotkou s automatickou převodovkou pro zvýšení mobility a spolehlivosti.
Část čtvrtá : Doplňující informace k vozidlu BMP-2
Obrázek Celkový nákres vozidla BMP-2

Model BMP-2

Obrázek Obrázek

Střípky k tématu
> Z odpalovacího zařízení 9P135M montované na pozdější výrobní varianty vozidla BMP-2 bylo možné vypouštět protitankové řízené střely 9M111 „Fagot”, 9M113 „Konkurs” a 9M113M „Konkurs-M”.
> Modernější vozidlo BMP-2 je sice těžší než jeho předchůdce, ale tuto „vadu" kompenzoval výkonnější motor. > Munice AP-T používaná kanonem ráže 30 mm vozidla BMP-2 je schopná prorazit pancéřovou desku o tloušťce 15 mm, se sklonem 60° na vzdálenost 1500 m, zatímco nový wolframová střela APDS-T proniká za stejných podmínek deskou síle 25 mm.
> Střelecká věžička a náměr zbraní je motoricky poháněn, otočení věžičky o 360 stupňů trvá 10,28 sekundy a náměr až +74 stupňů je proveden za 12,33 sekundy.

Pokračování ve 11. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Typová řada vozidel BMP - pokračování - 11. část

Bojové vozidlo pěchoty BMP-3

Obrázek

ÚVOD k vozidlu BMP-3
BMP-3, jak vyznívá z jejího typového označení je již třetí základní variantou tohoto bojového stroje. Jeho použití je shodné s předchozími typy BMP-1 a BMP-2, které ve výzbroji jednotek pomalu nahrazuje. Podle požadavků velení sovětské armády se vývojem nového bojového vozidla začala na konci 70. let (asi říjen 1979) zabývat Blagonravova konstrukční kancelář Kurganského strojírenského závodu. Konstruktéři sáhli po odloženém projektu Objekt 685, kterým byl prototyp lehkého tanku z roku 1975, vyzbrojený kanonem 2A48-1 ráže 100 mm. Stroj se do sériové výroby nedostal, bylo s ním však počítáno jako s výchozím typem pro novou generaci pěchotních bojových vozidel. V průběhu vývoje byla upravena korba, usazen nový motor a do věže, podobné střelecké věžičce německého vozidla Marder, byl pokusně instalován kanon ráže 30 mm spolu s dvojicí odpalovacího zařízení 9M113 Konkurs. Projekt byl označen jako Objekt 688. Tato varianta výzbroje byla však odmítnuta a vozidlo dostalo novou střeleckou věžičku (zbraňový modul 2K23) vyzbrojenou kanonem 2A70 ráže 100 mm s možností vypouštět protitankové řízené střely 9M117, se spřaženým kanonem 2A72 ráže 30 mm. Mimo tyto kanony je stroj osazen dalšími třemi kulomety PKT ráže 7,62 mm, přičemž jeden je spřažen se dvěma jmenovanými kanony a další dva v přídi vozidla. Tato výzbroj staví BMP-3 jako bojové vozidlo pěchoty s nejmohutnější výzbrojí mezi podobnými válečnými stroji. Vývoj pokračoval, vozidlo prošlo dalšími změnami, od předchozích typů, BMP-1 a BMP-2 se odlišovalo nejen mohutnou výzbrojí, ale i korbou podobnou vozidlům BMD a novou ocelovou střeleckou věžičkou. Vozidlo, nyní s továrním označením Objekt 688M, bylo od roku 1985 zařazeno do testů v Uzbekistánu a oblastech Sibiře. Po jejich ukončení bylo vozidlo oficiálně označeno jako BMP-3 a v roce 1987 přijato do výzbroje sovětské armády. Veřejnosti bylo vozidlo BMP-3 poprvé představeno při vojenské přehlídce v květnových dnech roku 1990, v NATO tímto figurovalo pod označením SIFV (Soviet Infantry Fighting Vehicle) M1990/1. Sériová výroba byla rozjeta následně, ještě téhož roku (1990), společnost KBP v Tule vyrábí střelecké věžičky, zbytek a závěrečnou kompletaci převzal KMZ (Kurganmašzavod). Produkce začala pomalým tempem a na dalším útlumu se podepsaly politické změny a rozpad Sovětského svazu na začátku 90. let.
Část první : Vozidlo BMP-3 podrobněji

Obrázek
Prototypové vozidlo s továrním označení Objekt 688.
Korba bojového vozidla BMP-3 se výrazně odlišuje od obou předchozích vozidel, BMP-1 a BMP-2. Na jeho výrobu byl použit vrstvený pancíř, složený z hliníkové slitiny a v čelní části vyztužené ocelovými deskami. Mohutnější, o málo vyšší korba krabicového tvaru má také rozdílné vnitřní uspořádání, řidič se nachází ve středu čelní části, po stranách však mají svá stanoviště dva členové pěšího výsadku, kteří při přesunu obsluhují čelní kulomety. Řidič a dva střelci z čelních kulometů mají mimo pozorovací periskop (řidič samozřejmě používá další čtyři periskopy) i vlastní průlezy chráněné poklopem. Nástavba vozidla má také zešikmené čelo, i když ne tak ostře, jak například její předchůdce BMP-1. Boky korby a její záď je kolmá, záď má vestavěné dvoukřídlé dveře, po jejich otevření je možné spustit schůdky, pro snadnější nástup výsadku. K opuštění vozidla se v případě potřeby mohou vojáci použít dva poklopy ve střeše korby. Dno vozidla na předu vozidla je dvojité. Ve středu vozidla je nainstalována nově vyvinutá dvoumístná střelecká věžička, pro velitele vozu a střelce z hlavních zbraní, v čelní části s další vrstvou pancíře. Ve velmi nízké kruhové věžičce (456 mm) se nachází zbraňový modul 2K23, který dělá z vozidla BMP-3 nejvýkonněji vyzbrojený bojový stroj ve své třídě bojových pěchotních vozidel. Výzbroj vozidla obnáší kanon 2A70 ráže 100 mm s drážkovým vývrtem hlavně, se kterého lze odpalovat protitankové řízené střely 9M117 s poloautomatickým naváděním. Počet vezené munice pro kanon ráže 100 mm je 40 kusů, podle potřeby je možné ji navýšit o dalších 18 kusů, munice je do kanonu nabíjena automatem. Další součástí zbraňového kompletu je vyzkoušený automatický kanon 2A72 ráže 30 mm s měnitelnou rychlostí palby (300 až 500 ran/min) a různou municí (tříštivo-trhavou a protipancéřovou). Poslední zbraní zbraňového modulu je kulomet PKT ráže 7,62 mm, náměr všech zbraní je shodný, od -6° do +60°, díky plně otočné věžičce splňuje odměr 360°, samozřejmostí je dvourovinná stabilizace. Posádka má mimo osobní zbraně k dispozici jeden RPG-7, pět RPG-18, dva raketomety přenosných systémů protivzdušné obrany (Strela nebo Igla-3) a 10 ručních granátů F1. Velitel má stanoviště v pravé části věžičky a má k dispozici zaměřovač 1PZ-10, balistický počítač 1V539, laserový dálkoměr 1D16-2 a naváděcí jednotka pro PTŘS 9M117. Střelec k pozorování pozemních cílů používá kombinovaný zaměřovač 1K13-2 a jeho pozice je v levé části věžičky. Některé zdroje uvádí výbavu automatickým obranným systémem ARENA (vyhledávací radar, počítač a speciální boxy s projektily), ale těmi byly doplněny až pozdější výrobní série, to platí i pro uchycení reaktivního pancíře, ten byl nabízen k vývozní verzi.

Obrázek Obrázek Ruské bojové vozidlo pěchoty BMP-3 s reaktivním pancéřováním.

Podvozek je seskládán ze šesti párů pojezdových kol, přičemž první, druhý a poslední pár má hydropneumatické tlumení. Vpředu je pár napínacích kol, vzadu pak pár kol hnacích, horní větev pásu podpírají tři nosné kladky. Řidič má možnost podle charakteru terénu upravovat nastavení podvozku, horní část pásů je chráněna bočními deskami. Dalším rozdílem mezi vozidly BMP-1(BMP-2) a BMP-3 je v uložení motoru, který se nachází v zadní části korby, pod podlahou přepravního prostoru. Jedná se o vznětový kapalinou chlazený motor UTD-29 s výkonem 368 kW (492 HP). Palivové nádrže už nejsou mezi sedačkami výsadku, ani v zadních dveřích, ale pod podlahou vozidla a v jeho bocích. Jak už bylo uvedeno, dva členové pěšího výsadku sedí v přední části vedle řidiče, „zbytek" pak v přepravním prostoru za střeleckou věžičkou. Čtyři vojáci mají dvě a dvě sedačky zády k sobě, pátý v ose stroje za věžičkou. Standardní výbavu tvoří systém ochrany proti zbraním hromadného ničení a protipožární systém. Pasivní ochranu zvyšuje montáž vrhačů dýmových granátů 902V ráže 81 mm, po dvou trojicích na každé straně. Bojové vozidlo BMP-3 je plně obojživelné, pohyb po hladině obstarává hydrodynamický systém přes dvě vodní trysky v zádi korby. Rychlost plavby se pohybuje kolem 10 km/h, před vjezdem do vody posádka zapíná čerpadla pro odčerpání vody a staví vlnolam do polohy pro plavbu. Pozdější výrobní série dostaly už výkonnější motor, s označením UTD-29M. Spojení je zajištěno radiostanicí R-173 a přímačem R-173P.
Technická data vozidla BMP-3 :
> hmotnost : 18,7 t
> posádka : 3 muži (velitel, řidič, střelec) + 7 členů výsadku
> rozměry : délka (celková) 7140 mm, délka korby 6720 mm, šířka 3230 mm, výška (celkem) 2650 mm, výška (po strop věže) 2300 mm, světlost 450 mm
> výzbroj : kanon 2A70 ráže 100 mm s drážkovaným vývrtem hlavně (40 nábojů), rychlopalný automatický kanon 2A72 ráže 30 mm (500 nábojů), 3 kulomety PKT ráže 7,62 mm, jeden spřažený, dva v přídi (6000 nábojů), protitankové řízené střely 9M117 (až 8 střel)
> pohon : vznětový kapalinou chlazený motor UTD-29 s výkonem 368 kW (492 HP)
> rychlost : silnice až 70 km/h, terén až 45 km/h, voda až 10 km/h
> dojezd : do 600 km
> překážky : příkop 2,20 m, kolmá stěna 0,80 m, stoupavost 60%, brod - plave


Obrázek Bojové vozidlo pěchoty BMP-3
Část druhá : Služba a export vozidel BMP-3

Obrázek
Služba vozidel BMP-3
Bojové vozidlo pěchoty BMP-3 bylo vyvinuto aby nahradilo předcházející typy, vozidla BMP-1 a BMP-2. Do plánu však zasáhly politické změny a rozpad Sovětského svazu. Dalším problémem se stal nedostatek financí. z toho důvodu ruská armáda nakoupila do konce roku 1991 pravděpodobně jen 35 strojů BMP-3. Podle některých zdrojů má ruská armáda ve výzbroji pouze kolem 120 jmenovaných vozidel, a to převážně na útvarech nacházejících se v oblasti Sibiře. V různých zdrojích, různé počty provozních vozidel nynější ruské armády, uvádí se 550 až 700 strojů BMP-3. Ruské zdroje uvádí, že v roce 2010 slouží u ruské armády 280 vozidel BMP-3, ruská námořní pěchota má 150 provozních vozidel BMP-2 a BMP-3.

Obrázek Vozidlo BMP-3F vyvinuté pro ruskou námořní pěchotu při testech palby z hladiny.

Vývoz vozidel BMP-3
Na druhou stranu vozidla BMP-3 zaznamenaly úspěch při vývozu. Do současnosti bylo vyvezeno asi jeden tisíc vozidel BMP-3 různých variant.
> SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY : Největší a také první objednávka přišla z Arabského poloostrova, ze Spojených arabských emirátů. Vývozní stroje se od standardu lišily především pouštní úpravou (např. výkonnější klimatizace), modernějším systémem řízení palby (francouzský zaměřovač Namut) a dalšími drobnostmi. Francouzský zaměřovací systém na vozidlech BMP-3 pravděpodobně dopomohl k získání zakázky. V roce 1991 byl předveden při výběrovém řízení v SAE, kde nebyl rozdíl při úspěšné palbě v jízdě či při stání vozidla. Zakázka zahrnovala na 448 vozidel, které byly dopraveny do Emirátů v období let 1993 až 1997. Jiný zdroj uvádí nákup až 598 strojů. Armáda plánuje modernizaci, která by se týkala výměny původního motoru za výkonnější UTD-32 s výkonem 660 HP, vylepšení by se dotklo i zbraňového modulu. (ruský zdroj uvádí do SAE vývoz 415 vozidel BMP-3).
> KUVAJT : Téměř shodné vybavení vozidel požadovala ve své objednávce i kuvajtská armáda, která pravděpodobně v letech 1994 a 1996 odebrala celkově 55 kusů BMP-3. Nyní by se mělo v Kuvajtu nacházet 120 vozidel BMP-3. (podle jiného zdroje 110 vozidel)
> KYPR : Nákup 43 vozidel BMP-3 v letech 1995 až 1996. Tento stav přetrvává do současnosti.
> JIŽNÍ KOREA : Armáda jižní Koreje získala uvolněním pohledávek ruského dluhu 30 vozidel BMP-3 (jiný zdroj uvádí 70 vozidel, další 80 či 40). Všechna vozidla jsou v současné době zařazena u jednotek.
> SRÍ LANKA : nákup 45 vozidel BMP-3.
> UKRAJINA : Po rozpadu Sovětského svazu zde pravděpodobně zůstaly 4 stroje BMP-3.
> ŘECKO : V roce 2008 byla s Ruskem uzavřena objednávka na 420 vozidel BMP-3 pro řeckou armádu. Dne 22. června 2009 probíhala rusko-řecká jednání o navýšení objednávky na 1000 strojů. Ale už 27. dubna řecká vláda z finančních důvodů zastavila další rozhovory ohledně nákupu těchto vozidel. Řecká armáda měla v plánu nakoupit 450 vozidel, pro které měla označení BMP-3HEL.
> INDONÉSI : V roce 2007 plánována objednávka na 100 vozidel BMP-3F pro indonéské námořní jednotky, které by měly nahradit zastaralé stroje PT-76. Zakázka podepsaná 27. srpna 2008 za 40 milionů dolarů zahrnuje 20 vozidel BMP-3F (s neupřesněným počtem protitankových řízených střel). Tento rok, 2010 bude (bylo) pravděpodobně dodáno 20 strojů (jiný zdroj uvádí 17 strojů).
> ÁZERBÁJDŽÁN : Objednáno 60 vozidel, dodána pouze 4 vozidla. Jiný zdroj uvádí pouze jedno vozidlo, určené na testy.
> ALŽÍRSKO : Od tohoto roku ve výzbroji na 100 BMP-3.
> SAÚDSKÁ ARÁBIE : Probíhají pohovory o dodání více než 100 strojů BMP-3.
> SÝRIE : Není známo kolik vozidel BMP-3 bylo nakoupeno, ale v nynější době syrská armáda přiznává 2450 BMP-1, BVP-2 a BMP-3.

Obrázek Výcvikové vozidlo BMP-3

Pokračování ve 12. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Typová řada vozidel BMP - pokračování - 12. část

Část třetí : Verze a varianty vozidel BMP-3

Obrázek
BMP-3 : Základní verze vozidla
BMP-3K : Stroj s tímto označením je velitelská varianta vozidla BMP-3.
BMP-3M : Modernizovaná verze BMP-3 S, mimo jiné novým motorem a modernějším systémem řízení palby.
BMMP : První verze BMP-3 pro námořní pěchotu, osazená střeleckou věžičkou z BMP-2.
BMP-3F : Vozidlo vyvinuté pro ruskou námořní pěchotu s vylepšenými plavebními vlastnostmi.
BRM-3 Rys (Objekt 501) : Vozidlo BMP-3 upravené na pro průzkumnou činnost.
BREM-L "Beglianka" (Objekt 691) : Obrněné vyprošťovací vozidlo na konstrukci BMP-3, s instalovaným jeřábem o nosnosti 5 tun a dvěma navijáky. Hlavní naviják má tah 40 tun a druhý, pomocný má tah 20 tun.
ADZM "Vostorg-2" : Ženijní speciál na konstrukci BMP-3 s výsuvným ramenem a bagrovou lžící. Na čele korby je upevněna dozerová radlice. Zatím zůstalo jen u prototypu.
2S31 Vena : Vozidlo BMP-3 upravené na samohybný minomet.
2S18 "Pat-C" : Experimentální vozidlo na podvozku BMP-3 upravené jako samohybná houfnice ráže 152-mm.
9P157 Chrizantema-S : Stíhač tanků s raketovou výzbrojí postavený na konstrukci vozidla BMP-3. Na místě střelecké věžičky instalován modul se dvěma odpalovacími systémy raket 9M123 „Chrizantema” (označení NATO - AT-15).
9P162 Kornet-T : Stíhač tanků s raketovou výzbrojí v upravené korbě vozidla BMP-3. Odpalovací zařízení lze v případě potřeby zasunout do nástavby.
UR-93 : Odminovací vozidlo na konstrukci BMP-3, zůstalo pouze u prototypu.
UNŠ (Objekt 699) : Korba bojového vozidla BMP-3 byla upravena na univerzální nástavbu s podvozkem, použitelnou k vytvoření různých variant.
KTM : Vozidlo na výcvik nových posádek (řidičů) na konstrukci BMP-3. Úprava spočívala v odstranění střelecké věžičky, na její místě byla vytvořena prosklená nástavba pro instruktora a několik adeptů.
Hermes : Na podvozku vozidla byl vytvořen prototyp protiletadlového vozidla s výzbrojí raket země-vzduch a radarovými systémy. Vozidlo se do sériové výroby nedostalo.
Část čtvrtá : Vozidla na konstrukci BMP-3

Obrázek
Velitelské vozidlo BMP-3K


Velitelské vozidlo BMP-3K : Tak jak u předchozích variant, BMP-1 a BMP-2 se od základní verze výrazně neodlišuje, má také rozšířenější spojovací výbavu a veze si místo 40 nábojů do kanonu ráže 100 mm pouze 22. Výbava pro komunikaci je následná, dvě radiostanice R-173 (dosah 40 km), přijímač R-173P FM (dosah 20 km.) Dále je k dispozici navigace TNA-4-6, intercom pro 7 uživatelů a napájecí zdroj Model AB-R28, 5-V s výkonem 1 kW (jmenovité napětí 30 V). Na zadní části korby jsou upevněny prutové antény a čelní kulomety zde chybí.
Vozidlo je používáno od úrovně prapor a osádka je shodná s předchozími typy, tedy 6-členná. Hmotnost vozidla je přibližně 18,7 tun.

Obrázek Vozidlo pro námořní pěchotu BMP-3F.

BMP-3F : Bojové vozidlo na konstrukci BMP-3 vyvinuté pro ruskou námořní pěchotu. Od standardního vozidla se odlišuje lepšími plavebními schopnostmi, vztlakem, stabilitou a až sedmi hodinovým pobytem ve vodě. Vzdoruje větším vlnám a vykazuje přesnější palbu na neklidné hladině. Vozidlo je nasazováno k pohraničním jednotkám, tam kde hranici tvoří pobřeží, dále k jednotkám zvláštního určení a hlavně pro námořní pěchotu. Vozidlo je upraveno pro delší pobyt ve vodě, v zadní části korby se nachází teleskopická trubice pro přívod vzduchu. Stroj BMP-3F nemá problém při výjezdu na břeh a nepotřebuje žádnou přípravu při vjezdu do vody. Na střelecké věžičce má hliníkové štíty ochraňující optické přístroje před většími vlnami. Dva vodomety zajišťují plavební rychlost 10 km za hodinu a stroj může být ve vodě tažen nebo zastoupí remorkér. Vozidlo může být vyloženo daleko od břehu a je možné jej také přepravovat letecky. Jeho výzbroj (shodná se standardním BMP-3) dovoluje s modernějším systémem řízení palby ničit nejen pozemní, ale i vzdušné cíle. Lepší mobilitu zajišťuje novější výkonnější motor UTD-29T a plováky na bocích korby. Stroj má samozřejmě speciální antikorozní nátěr ochraňující před účinky mořské vody.

Obrázek Pravděpodobně velmi podařená kresba vozidla BMP-3F.

Průzkumné vozidlo BRM-3 Rys : Koncem osmdesátých let vznikl v konstrukční kanceláři RMZ projekt (tovární označení Objekt 501) nového průzkumného vozidla s označením BRM-3 Rys. Vývoj se protáhl téměř do roku 1993 a nové stroje, které měly nahradit zastaralé BRM-1 začaly opouštět výrobní linku až koncem roku 1995. Ve stejném roce bylo vozidlo přijato do výzbroje ruské armády, sériová výroba probíhala pomalu, o vývozu tohoto průzkumného vozidla není žádná zmínka. Průzkumné vozidlo BRM-3 se od standardního bojového vozidla odlišuje vyšší nástavbou, absencí kanonu 2A70 ráže 100 mm, zadních dvoukřídlých dveří a dalšími drobnostmi vyplývající z varianty vozidla. Speciální výbava zahrnuje vyhledávací radiolokátor 1RL-133-1 Kredo-1M s dosahem až 12 km (technika) a 4 km (osoby), laserový dálkoměr 1D14, termovizor 1PN71 (3.7x/11x, 3 km rozsah) počítač 1V520, a průzkumný systém 1PN61. Ke spojení posádce slouží radiostanice R-163-50U (UKV), R-163-50K (KV), R-163-Y a zařízení R-012M. Další zařízení - navigace TNA-4-6, gyrokompas 1G50 a topopřipojovač 1T129. Při vypnutém motoru se o energii stará generátor o výkonu 4 kW. V kódu NATO je vozidlo označeno BRM-3K „Lynx". Vozidlo BRM-3 je vyzbrojeno automatickým kanonem 2A70 ráže 30 mm se spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm (jiný zdroj uvádí ve výzbroji dva kulomety PKT), dále má posádka k dispozici mimo osobní zbraně 4 přenosné protitankové střely a 15 granátů. Na střelecké věžičce je instalováno 2x3 vrhače dýmových granátů 902V ráže 81 mm.
Technická data BRM-3 Rys :
> hmotnost : 19,6 t
> posádka : 6 mužů, základní 3 (velitel, řidič, střelec), průzkum 3 (velitel, navigátor, radista)
> rozměry : délka 7020 mm, šířka 3230 mm, výška 2570 mm, světlost 450 mm
> výzbroj : automatický kanon 2A72 ráže 30 mm (600 nábojů), spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm (2000 nábojů)
> pohon : vznětový kapalinou chlazený motor UTD-29 s výkonem 368 kW (492 HP)
> rychlost : silnice 70 km/h, terén až 45 km/h, voda 10 km/h
> dojezd : silnice až 600 km, terén asi 450 km
> překážky : příkop 2,50 m, kolmá stěna 0,80 m, stoupání 35°


Samohybný minomet 2S31 „Vena" : Projekt samohybného minometu byl vytvořen konstruktéry závodu Motovilicha v městě Perm asi začátkem 90. let. Prototyp postavený na korbě BMP-3 (RMZ) prošel testy v letech 1992 až 1993. Sériová výroba pravděpodobně zahájená nebyla (jiný zdroj uvádí postavení 8 kusů). Veřejnosti byl stroj ukázán v roce 1997 při příležitosti zbrojního veletrhu IDEX v SAE. Na upravené korbě se nachází střelecká věž s dělovou hlavní ráže 120 mm. Posádka může provádět palbu ze skryté pozice, bez nutných podpěr. Střelecké testy dopadly velmi dobře, přesná (až 90%) palba do vzdálenosti přes 13 kilometrů, použity byly, jak standardní miny ráže 120 mm, tak i speciální projektily Kitolov-2 s laserovým naváděním. Výbavu mimo jiné tvoří pozorovací přístroj 1P51, laserový dálkoměr a moderní systém řízení palby schopný řídit společnou palbu dalších 6-ti vozidel. Pro svoji ochranu má vozidlo zařízení proti osvitu laserem a 4x3 vrhače dýmových granátů 902V.
Technická data vozidla 2S31 Vena :
> hmotnost : 19,1 t
> posádka : 4 muži
> rozměry : délka 6700 mm, šířka 3230 mm, výška 2570 mm, světlost 450 mm
> výzbroj : dělová hlaveň (minomet) 2A80 ráže120 mm s hladkým vývrtem (70 nábojů - 10 nábojů Kilotov-2), kulomet PKT ráže 7,62 mm (1000 nábojů)
> náměr zbraně : od -4° do +80°, odměr 360° (plně otočná věž)
> dostřel : standardní minou do 13 km, minou Kilotov-2 do 9 km
> pohon : vznětový kapalinou chlazený motor UTD-29 s výkonem 368 kW (492 HP)
> rychlost : silnice až 70 km/h, terén až 40 km/h,
> dojezd : silnice až 600 km, terén asi 450 km
> překážky : příkop 2,50 m, kolmá stěna 0,80 m, stoupání


Raketové vozidlo P157-2 Chrizantema : Na základě bojového vozidla BMP-3 vzniklo raketové vozidlo označené P157-2 „Chrizantema" (nebo P157 Chrizantema-S). Na upravené korbě v místě střelecké věžičky je zbraňový systém P157-2 se dvojitým odpalovacím zařízením na pohyblivých ramenech. Vozidlo BMP-3 (spíše jeho základní korba s podvozkem) není podmínkou, systém může být instalován i na jiná vozidla. Zbraňový systém je prací závodu KBP v Tule a byl vyvíjen v letech 1992 až 1995. Střely vypouštěné z tohoto zařízení dosahují vzdálenosti až 6000 m ve dne (v noci pouze 3500 m) a předností je jejich dvojí navádění, automatický řízený radarem a poloautomatický přes vedení střely laserem. Zařízení má také dva typy střel, protitankovou, označenou 9M123-2 a tříštivou s označením 9M123F-2, nabíjení probíhá automaticky. Střelec je schopen vést střely na rozdílné cíle jak ve dne, tak i v noci. Posádka vozidla je tříčlenná a počet střel uložených ve vozidle je patnáct. Vyhledávací s řídící radiolokátor se nachází na levé přední části korby. Veřejnosti byl zbraňový systém představen v roce 1996, při příležitosti zbrojního veletrhu v Paříži. Sériová výroba se pravděpodobně nerozjela (i když jiné zdroje ji potvrzují).

Stíhač tanků 9P162 KORNET
: Dalším podobným vozidlem s použitím konstrukce BMP-3 je tzv. stíhač tanků 9P162 „Kornet". Vznikl úpravou horní části korby, do které je vestavěn dvojitý odpalovací systém protitankových řízených střel. Zařízení lze na rozdíl od předchozího stroje při převozu zasunout do korby. Vozidlo ovládala dvoučlenná posádka a dosah střel byl v rozmezí 100 až 5500 m. K jednomu cíli bylo možné poslat obě střely, celkově se ve vozidle nacházelo 16 protitankových řízených střel. Hmotnost stroje byla 18,7 t a parametry (rychlost, dojezd ...) byly shodné s vozidlem BMP-3.

Obrázek Modernější varianta BMP-3M.

BMP-3M : Na základě zkušeností s vozidlem BMP-3 přistoupily závody KBP a KMZ k modernizaci tohoto vozidla. Změnou si prošel převážně pohon a střelecká věžička. Moderní systém řízení palby obsahuje digitální počítač, střelcův laserový zaměřovač BZS1 s termokamerou Sagem, velitelův kombinovaný periskop s laserovým zaměřovačem a nový nabíjecí systém. Počítá se s novější průraznější municí. Nový systém řízení palby zajišťuje lepší identifikaci cíle, palbu na delší vzdálenosti a vyšší rychlost palby. Novinkou je výkonnější motor UTD-32 s výkonem 493 kW (660 HP), ten je potřeba neboť byl přidán pancíř na boky vozidla (odolnost proti střelám do ráže 12,7 mm) a možnost uchycení reaktivního pancíře, což se projeví na celkové hmotnosti. Stroj BMP-3M byl zkoušen v několika variantách, s výbavou ochranného systému „Arena-E” či „Štora-l” nebo nové klimatizace. Systém „Arena-E” zajišťuje ochranu před řízenými a neřízenými protitankovými střelami a protitankovými granáty. Systém „Štora-1„ ochraňuje vozidlo před přesnými zbraněmi, laserem naváděnými protitankovými střelami a dělostřeleckými zbraněmi vybavenými laserovým dálkoměrem. Reaktivní pancíř nebyl výsadkem oblíben, neboť způsoboval zranění, blízko se nacházející pěchoty. Zabudovaný mechanismus nabíjení řízených střel usnadňuje střelci práci a snižuje čas vypuštění střely, v souladu v různé pozici střelecké věže. Nový motor, v některých zdrojích uveden pod označením UTD-32T, zvyšoval celkovou mobilitu vozidla a byl plně přizpůsoben pro bojovou činnost v horkém klimatu. Stroj bez problémů funguje v teplotním rozsahu -50° až +50°. Nejnovější varianta modernizovaného BMP-3M bývá některými zdroji označována jako BMP-4, nachází se avšak ve fázi prototypu, je to skládanka modernizované korby BMP-3M a zbraňového modulu „Bachča-U z vozidla BMD-4, testy byly zahájeny v roce 1999.

Obrázek Základní korba na další možné úpravy, s označením UNŠ.

UNŠ (Objekt 699) : Korba bojového vozidla BMP-3 byla upravena na univerzální nástavbu s podvozkem, použitelnou k vytvoření různých variant, například protitankové a protiletadlové raketové systémy, samohybná děla a minomety, velitelská stanoviště a speciální (servisní, vyprošťovací a odminovací) vozidla.
Technická data vozidla UNŠ :
> hmotnost : 12,1 t
> nosnost : 6,6 t
> posádka : 1 muž (řidič) + 2 (strojníci, mechanici...)
> pohon : vznětový motor UTD-29 s výkonem 368 kW (500 HP)
> rychlost : silnice 70 km/h, voda 10 km/h
> dojezd : silnice 600 km


Obrázek Obrázek Na podvozku BMP-3 byl sestrojen i servisní a odtahový speciál BREM-L.

BREM-L : Na konstrukci bojového vozidla BMP-3 byl postaven servisní a odtahový speciál pro evakuaci poškozené techniky, převážně lehkých vozidel, z bojové zóny a poskytnutí pomoci posádkám při opravě a údržbě. Vozidlo je schopno svou výbavou výměnu částí vozidel, jako jsou střelecké věže, motory a další části. Vozidlo je upraveno pro převoz náhradních dílů a může vytáhnout poškozené vozidlo z vody a podobně jako BMP-3F je táhnout po hladině. Použití korby BMP-3 má shodnou charakteristiku mobility a ochrany, což staví vozidlo BREM-L jako nejlepší příklad využití těchto lehkých strojů. Stroj lze převážet po železnici, lodí i letecky. Pro obranu má posádka mimo osobní zbraně kulomet PKT ráže 7,62 mm na otočném kruhu. Na čele vozidla se nachází hydraulicky poháněná dozerová radlice o šířce 3150 mm. Na korbě je uchycen zvedák (jeřáb) s nosností 5 tun, při použití zdvojené kladky až 11 tun. K tahu (odtahu) se používá naviják s maximálním tahem až 160 kN s délkou lana 150 m. Další výbava vozidla : Elektrické svářecí zařízení pro svařování a řezání ocelových a hliníkových slitin a pomocná lana a kladky. Ve středu vozidla je plošina (s úložnými boxy) na převoz náhradních dílů o nosnosti 1,7 t , při plavbě jen 0,3 t.
Technická data vozidla BREM-L :
> hmotnost : 18,7 t
> rozměry : délka 7640 mm, šířka 3150 mm, výška 2350 mm, světlost 450 mm
> posádka : 3 muži (+2)
> výzbroj : kulomet PKTM ráže 7,62 mm (1000 nábojů)
> pohon : vznětový kapalinou chlazený motor UTD-29T s výkonem 331 kW (450 HP)
> rychlost : silnice 70 km/h, terén až 45 km/h, voda 9 km/h, při odtahu 20 km/h
> dojezd : 600 km
> překážky : příkop 2,50 m, kolmá stěna 0,80 m, stoupavost 35°, boční náklon 20°, přední nájezdový úhel 30°, zadní nájezdový úhel 25°

Část pátá : Nákresy, kamufláže a jiné zajímavosti k vozidlu BMP-3

Obrázek Obrázek
Opravárenské vozidlo BREM-L.
Vozidla na konstrukci BMP-3 v originálním označení :
> БРМ-3К «Рысь» (об.501, нач.1990-х гг.)
> БРЭМ-Л «Беглянка» (об.691)
> 2С31 «Вена» (120-мм САУ)
> 9П161 «Корнет-С» (самоходный ПТРК)
> 9П157 «Хризантема» (самоходный ПТРК)
> ЗРПК «Панцирь-С» (вариант)
> ДЗМ «Восторг» (инж.машина)
> об.699 (самоходн.120-мм миномет AMOS)

Obrázek Celkový nákres vozidla BMP-3 s instalovaným reaktivním pancířem.

Obrázek Řez vozidlem BMP-3

Kamufláže
Obrázek

Model BMP-3
Obrázek

Pár střípků z tématu
> Výkonná výzbroj se v armádních kruzích stala předmět vášnivých diskuzí, protože někteří důstojníci ji považovali až za příliš silnou pro prostředek kategorie BVP. Mnohem vážnějším problémem však bylo nešikovné řešení prostorů pro pěší výsadek. I přes tyto rozpory padlo v roce 1987 rozhodnutí zavést Objekt 688 do výzbroje sovětské armády pod označením BMP-3.
> V roce 2007 si ruská armáda u závodu KMZ objednala nezjištěný počet nových vozidel BMP-3 (s největší pravděpodobností jde o modernizovaná vozidla BMP-3M).
> Věžička je součástí systému 2K23, který se skládá z automatického nabíjení, balistického počítače 1V539, senzorů počasí, stabilizace 2E52-2, pozorovacího přístroje 1D16-3, kombinovaného zaměřovače střelce 1K13-2 a PPB-1. Velitel má kombinovaný optický zaměřovač 1PZ-10, denní / noční zařízení TKN-3MB a vyhledávací infrareflektor OU-3GA2.
> Experimentální vozidlo Objekt 688 z roku 1981 bylo osazeno touto variantou výzbroje - kanonem ráže 30 mm, granátometem ráže 30 mm a protitankovými řízenými střelami (pravděpodobně i spřaženým kulometem ráže 7,62 mm, ale ten se ve zdroji neuvádí).

Zdroje informací : valka.cz, vojsko.net, palba.cz,
vop-026.cz, wikipedia.org (angl. rus, čes),
military.cz, globalsecurity.org, militarium.net,
otvaga.narod.ru, military-informer.narod.ru,
bronetehnika.start.bg, army.lv/ru, arms-expo.ru,
kn.Tanky, nakl. Naše vojsko, (Chris Chant, 2006)
kurganmash.ru, alternathistory.org.ua, tripatlas.com.,
mod.mil.by, vk.bstu.ru, armor.kiev.ua, znamia.ru.,
historyofwar.org, inetres.com, fas.org, military-today.com,
mkmagazin.almanacwhf.ru., otvaga.narod.ru.,
rusarmy.com., military.discovery.com....
Fotozdroje : valka.cz, palba.cz, vop-026.cz,
otvaga.narod.ru, armor.kiev.ua, military.cz,
military-informer.narod.ru, army.lv/ru
kurganmash.ru, wikipedia.org, tanksforsale.co.uk.
inetres.com, fas.org....
rychlost : silnice až 70 km/h, terén až 40 km/h,
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Typová řada vozidel BMP - pokračování - závěrečná 13. část

Doplnění k tématu

Obrázek

Střelecká věž bojového vozidla pěchoty BMP-2
Možnost montáže na různou techniku a pevné objekty. Ve střelecké věži mají stanoviště 2 muži, velitel a střelec. Hlavní zbraň zde zastupuje automatický kanon 2A42 ráže 30 mm s možností oboustranného nabíjení a spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm.
Technická data střelecké veže :
> hmotnost : 2561 kg
> vnější průměr : 2155 mm
> průměr prstence : 1740 mm
> rychlost střelby kanonu 2A42 : nízká 200 až 300 ran/min, vysoká až 550 ran/min
> PTŘS : 9M111, 9M111M, 9M113-2, 9M113M
> horizontální úhel : 360 °
> úhel náklonu : nejméně 5 °
> elevační úhel : ne méně než 75 °


Střelecká věž bojového vozidla pěchoty BMP-3
Střelecká věž bojového vozidla pěchoty BMP-3 je možné instalovat na různou techniku a stálé objekty. Je složena z kanonu 2A70 ráže 100 mm, automatického kanonu 2A72 ráže 30 mm a spřaženého kulometu PKT ráže 7,62 mm. Další výbava je popsána v části BMP-3.
Technická data střecké věže :
> hmotnost : bojová 5000 kg
> ovládání : 2 muži (velitel, střelec)
> šířka věže : 2700 mm
> průměr koše : 1900 mm
> průměr prstence : 1982 mm
> délka kanonu 2A70 : 4528 mm
> horizontální úhel : 360°
> elevační úhel : 62° ± 30 '
> úhel sklonu 4 ° ± 15 '


Obrázek Obrázek Střelecké věže k vozidlu BMP-3

Obrázek Část přepravního prostoru výsadku BMP-1, sedadla zády k sobě, uprostřed je umístěna hlavní palivová nádrž. Je zde vidět odsávání spalin a uchycení na zbraně při použití střílen.

Obrázek Nabíjecí zařízení vozidla BMP-3

Obrázek Zaměřovací systém "Vesna-K"

Obrázek Pohonná jednotka UTD-32T

Obrázek Stanoviště střelce -operátora BMP-3

Obrázek Stanoviště řidiče - mechanika BMP-3

Obrázek Stanoviště velitele BMP-3

Zdroje : shodné s hlavním článkem.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Kdo to dočetl až sem, má zde obrázkový bonus

Obrázek Prototypové vozidlo Objekt 688

Obrázek Vozidlo BMP-3F při testech.

Třikrát podrobnější pohled na bojové vozidlo BMP-3

Obrázek Obrázek
Obrázek

Obrázek Pohled do přepravního oddílu BMP-1

A dva pohledy na polské vozidlo BWR-1

Obrázek Obrázek

Zdroje : shodné s článkem.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Příspěvek od Franz Trubka »

Tony, dik za ten clanek. jsi Granat. Pro nas starsi je tahle technika porad zajimava, protoze jsme se okolo ni "motali". Kvalita jako vzdy, pod jmenem TONY HAZARD
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
komisař
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 403
Registrován: 10/10/2008, 14:59
Bydliště: Český Krumlov

Příspěvek od komisař »

Výborné a komplexní shrnutí. Mám jenom jednu poznámku : Na začátku článku je obrázek ( ten vlevo ) s popisem BTR-50PU. Podle mě se jedná o OT-62 TOPAS, protože má vpředu dvě základny pro poklopy.
Obrázek
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Franz Trubka píše:Tony, dik za ten clanek. jsi Granat. Pro nas starsi je tahle technika porad zajimava, protoze jsme se okolo ni "motali". Kvalita jako vzdy, pod jmenem TONY HAZARD
Děkuji za zhodnocení, je to moje oblíbené poválečné vozidlo sovětské výroby, proto jsem mu věnoval takový prostor. Na oblíbenosti se asi podepsalo několik faktorů, například jeho služba v československé armádě, možnost si ho osobně "osahat" (zajezdit si v něm).
komisař píše:Výborné a komplexní shrnutí. Mám jenom jednu poznámku : Na začátku článku je obrázek ( ten vlevo ) s popisem BTR-50PU. Podle mě se jedná o OT-62 TOPAS, protože má vpředu dvě základny pro poklopy.
O dvou základnách u OT-62 TOPAS nelze polemizovat. Ještě to proberem, ozvu se večer. Zatím jsem našel jen :
Velitelské vozidlo BTR-50PU bylo vyvinuto v roce 1958, na konstrukci BTR-50P. Stroj BTR-50PU se snadno odlišuje dvěma kopulemi na čelní pancéřové desce. BTR-50PU byl několikrát modernizován, vznikly verze BTR-50PUM a BTR-50PUM-1.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojová vozidla pěchoty typové řady BMP

Příspěvek od TonyHazard »

Zprvu jsem chtěl pouze opravit či doplnit předchozí příspěvek, ale vzpoměl jsem si, že bych tímto "zásahem" zhodil článek z portálu.
I když BRT-50PU není tím hlavním v tomto tématu, jsem jako autor článku povinnen vysvětlit nejasnost nebo naopak přiznat chybu. Jelikož nejsem žádný technik, musím to dokázat podle svých možností.
Jak jsem pochopil, jde o tento obrázek :

Obrázek

Trochu jsem se tomu věnoval a zjistil jsem, že na obrázku je vozidlo BTR-50PU a nikoli OT-62 TOPAS. Zde jsou dva obrázky :

Obrázek Obrázek
< Vozidlo BTR-50PU
> Vozidlo OT-62 TOPAS

Ty pozorovací věžičky jsou shodné, za rozpoznávací znak můžem brát boční dvířka u OT-62, stroj BTR-50PU je nemá. Při bližším pozorování lze najít další rozdíly. Na jednom z odkazů (na druhém) je možné jmenovaný obrázek zvětšit.

http://www.fas.org/man/dod-101/sys/land/row/btr-50.htm
http://www.inetres.com/gp/military/cv/inf/BTR-50.html

Další zdroj : anglická wikipedia
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
komisař
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 403
Registrován: 10/10/2008, 14:59
Bydliště: Český Krumlov

Příspěvek od komisař »

Díky, také jsem to zjistil, když jsem to hledal. Měl jsem ze školy zafixováno, že hlavním rozpoznávacím znakem je mimo bočních dvířek právě jedna nebo dvě polokoule. A vida, výjimka potvrdila pravidlo. Ještě jednou díky za ponaučení.
Obrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Fíha, nová informace (i pro mě). Možná je to tím že se u nás BTRko moc neukázalo, ale Topas jo :) takže ani školitelé to nemuseli vědět.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“