Choroš píše:Malé úvahy nad koronavirem
Úmrtnost na koronavirus není jednoduché stanovit, a už vůbec není jednoduché zjistit, jaká bude v nějaké zemi na základě dat ze země jiné.
Kupodivu se nedá ani přesně zjistit, kolik lidí umírá i na obyčejnou chřipku, a to za prvé proto, že nebezpečnost chřipky je různá pro různé věkové kategorie, a za druhé proto, že chřipka je často jen jednou z mnoha chorob a neduhů, kterými většina zemřelých trpěla. Může se jednat i o do jisté míry administrativní problém: před několika lety (myslím, že od roku 2014) se u nás počet úmrtí na chřipku úředně zněkolikanásobil. Příčinou je prý nová kolonka ve formuláři, do které se píšou další nemoci, které dotyčný měl.
Stejné problémy jsou i s Covid-19, stanovení úmrtnosti (a smrtnosti) komplikují kromě uvedených rozdílů v nebezpečnosti podle věku a pohlaví (tedy populace s odlišnou demografickou strukturou a se velmi těžko porovnávají) a součinnosti s dalšími nemocemi také odlišné administrativní postupy z různých zemích, odlišný chod nemocnic, roční doba, odlišné kulturní zvyklosti (pokud se lidé rádi shlukují, šíření je samozřejmě rychlejší než tam, kde je život méně společenský)...
Zatím se zdá, že z osob, které v té často zmiňované Itálii zemřely navíc ve srovnání s dlouhodobým průměrem ve stejné roční době, měla Covid-19 jen asi polovina. Na co zemřela ta druhá polovina, je otázka - buď se jedná o nezachycené případy koronaviru, nebo umřeli na to nějaký jiný problém kvůli zahlcení nemocnic, spáchali sebevraždu, nebo prostě nějaký jiný problém způsobený karanténními opatřeními, panikou či téměř kolapsem společnosti. Druhá možnost se mě osobně zdá pravděpodobnější, protože je dost běžná. Například při vypuknutí epidemií virů Marburg a Ebola umírá zpravidla několik desítek a málo set osob na tyto choroby, a odhadem až stokrát více na následky omezení zdravotnické péče a karanténní opatření. Ovšem Marburg a Ebola jsou vysoce nakažlivé, smrtící a už formou děsivé záležitosti, u kterých se podobná opatření zdají být plně a bez pochyb na místě.
Ohledně „promořování“ - zejména je potřeba zajistit bezchybnou metodiku (neumím posoudit, ale objevují se pochybnosti o spolehlivosti testů), jinak to nemá žádný smysl. Já osobně vidím jediný smysl omezujících opatření v tom, že nemocnice nebudou zahlceny, ale těžší případy se do nich budou dostávat postupně. Pokud Covid-19 nějakým nevysvětlitelně náhle nezmizí, setká se s ním prostě dříve či později každý. Ovšem je dost pravděpodobné, že Covid-19 je v ČR ve skutečnosti už od ledna, akorát se na něj netestovalo.
Rozhodování okolo Covid-19 je velmi složité, odborně i společensky. Ponechání přirozeného průběhu povede ke smrti mnoha osob. Karanténní opatření povedou ke smrti mnoha osob, ale spíše s určitou časovou prodlevou. Společnost má samozřejmě povinnost starat se o své členy. Cenou za akutní záchranu části osob zejména starších ročníků je zhoršení zdravotního stavu části osob starších i mladších ročníků, a zvýšení jejich zadlužení. Co když v zápětí přijde další problém, například jiná epidemie nebo pandemie, která bude letální zejména pro děti? Máme dostatečné rezervy, abychom se s ní vyrovnali?
Je zvláštní, jakou paniku po celém světě koronavirus vzbudil. Z části jde o technologický pokrok: podobných epidemií a pandemií nepochybně v minulosti proběhlo nepočítaně, dnes ale díky rozvoji molekulárních metod a bleskovému přenosu zpráv můžeme sledovat vývoj nemoci celosvětově a takřka v přímém přenosu. Před třiceti lety by se situace nejspíše odbyla větou ve stylu “ta chřipka letos ale řádí“. Svůj podíl má nepochybně i to, že smrt je dnes odsunutá do ústraní, většina lidí jí vidí pouze v akčních filmech nebo televizních seriálech (často ve formě napínavého boje lékařů, tedy vlastně také v akční formě) - velká část lidí se jí neuvěřitelně děsí. Přesto lidé umírají. V České republice zemře každý rok zhruba 110 000 lidí, tedy každý den asi 300, zejména kvůli nemocem oběhového systému, rakovině a nemocem dýchací soustavy; z toho asi pět a půl tisíce osob ročně zemře na nehody, sebevraždy, otravy a podobně. Propadá kvůli tomu někdo panice?
Je celkem zbytečné hledat viníky omezení v našich politicích. Museli rozhodnout, a nějak rozhodli. Na začátku nepochybně zaspali, klíčové bylo začít pracovat na vybavení zdravotnictví ochrannými prostředky, testech a podobně mnohem dříve (nejpozději koncem ledna bylo jasné, že se valí problém), a teď drakonickými opatřeními honí ztracený čas a zejména politické body. Jenže se to týká politiků ve valné části Evropy. Odborná debata sice může probíhat, ale její výsledek je pro politiku celkem málo důležitý (viz roušky - s výjimkou pobytu v uzavřených prostorách zcela zbytečné, spíše z nich můžete nějaké respirační onemocnění dostat. Ale ukazují, že „bojujeme s koronavirem“). Nedokážu odhadnout, jaké ekonomické ztráty opatření přinesou, a jaké škody by byly, kdybychom opatření neudělali - určitě také ne malé, protože paralýza zasáhla celý svět. Pokud se našim politikům (a akademickým politikům, tj. části těch, co jsou označováni jako odborníci, ale ve skutečnosti dělají spíše politiku na půdě univerzit) dá něco vytknout, pak je to - podle mě - kromě a) již zmíněné nedbalosti v zabezpečení b) absolutní absence vysvětlení smyslu jednotlivých opatření veřejnosti, c) absence věrohodných modelů a návrhů řešení problémů, které výjimečný stav přináší (možná, snad, je mají, pouze neprezentují), a d) rezignace na vlastní rozum lidí. Lidem by se mělo víc, určitě je většina lidí schopná pochopit, jak a proč se má chovat (v zájmu svého vlastního zdraví i v zájmu zdraví jiných). Pokud si politici myslí, že to lidé schopni pochopit nejsou, měli by vyvodit závěry pro fungování např. vzdělávacího systému.
Skutečným problémem Itálie není koronavirus, ale nízká porodnost (1,3 dítěte na ženu). Podobně to platí i pro ČR, i když máme porodnost o něco větší (1,6 dítěte na ženu). Tento problém je potřeba celospolečensky (a velmi komplexně a velmi akutně) řešit.
S Tvým názorem souhlasím pokud by se jednalo o epidemii korony, ale jak mnozí vědí, tak epidemie je pokud na 100 000 je nakažených 1 700 občanů. Což ovšem není a nebylo. Pokud vezmu počet Němců 83 mil krát 1 700 mám číslo 1 411 000 nakažených. Ptám se, má tolik Německo nakažených? Nemá a podobné je to se všemi zavádějícími čísly. Rovněž stav na hraničních přechodech s Německem fungoval i když se všude lhalo, že jsou pro občana uzavřené. Na občanku jsem si zajel nakoupit a navštívit kamaráda do Německa do 24ti hodin zpět. V Mnichově žádná panika před více než měsícem v podstatě nebyla. Ano, rouška v obchodě, odstup vyznačený na podlaze, ale na pracovištích ne. Penziony fungovaly stále, kde jinde by pendlující Němci za prací asi spali. Dnes již se mají otevřít přechody a stále platí buzerace s testem na chřipku. Zaplatím si test, který platí 40 dní? Má to logiku? Nemá stejně jako hadr na hubě. Tahle šaškárna občany dožene k převelice těžkým časům, ale to byl ten záměr. Někteří to zvádnou snadno, ale velká část pozná úder korony. Možná přestěhujou výrobu VW Škoda do Asie a nedivil bych se. A roboti dál budou vykonávat svoji práci.
). Jednotné EU auto, jednotný EU bicykel,jednotné EU montérky a baret,...
