Několik lehkých děl aneb 4 x 47

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Několik lehkých děl aneb 4 x 47

Příspěvek od vodouch »

V článcích o velkých bojových lodích dostávají velký prostor velká děla. Velká děla rozhodují boje (v jednom případě dokonce spustila revoluci), člověk se o nich doví kdeco ...
Ve stínu velkých děl se skromně krčí jejich malí příbuzní. Ti jsou odbýváni velmi stručně.
Ale určitě nastala situace, kdy nebýt těch malých, bylo těm velkým krušno ...

Benjamin Berkley Hotchkiss se narodil roku 1826 ve Spojených státech, ve Watertownu ve státě Connecticut. Vyučil se řemeslu v továrně Coltovy společnosti Patent Fire Arms Co. v Hartfordu; později se tu stal hlavním mechanikem. Podílel se na návrzích a zdokonalování různých modelů Coltova revolveru.
Již v roce 1856 postavil drážkované polní dělo; tyto zbraně koupila mexická vláda. V roce 1860 předložil vládě Spojených států zlepšený systém drážkování hlavní a nový typ perkusního zapalovače výbušných střel. Zapalovač byl přijat a byl vyráběn v New York City. Hotchkiss byl pověřen vedením City Arsenalu během nepokojů kvůli odvodům do armády v roce 1860.
Tak jako mnoho jiných vynálezců této doby Hotchkiss cítil, že jeho znalosti zbraní nebylo dáno uznání, jaké si zasloužil. Proto odešel v roce 1867 do Francie. Tady předvedl zlepšenou kovovou nábojnici pro Chassepotovu pušku.
Francouzská vláda nařídila okamžitou výrobu jeho nábojnic v St Etienne. Hotchkiss byl přemlouván, aby zůstal ve Francii, a byly předem zadány objednávky na zbraň, kterou měl na mysli; měl plán na kombinaci výbušného granátu s kadencí strojní pušky. Svou zbraň vyvinul v roce 1871-dělo otáčivého typu takového stupně dokonalosti, že bylo vítáno jako nová a vydařená zbraň.
O čtyři roky později založil společnost Hotchkiss & Co. s kancelářemi v Paříži a výrobním závodem v sousedícím městečku St. Denis. Zamýšlel vyrábět nejen zbraň samotnou, ale i montáže a střelivo.
Hotchkissova zbraň byla původně určena pro armádu. Když se v roce 1877 objevil torpédový člun jako nová zbraň námořní války, hledalo námořnictvo způsob obrany proti němu. V té době užívala loďstva všech předních námořních mocností světa Gatlingovu strojní pušku, ale výkon jejích plných olověných střel byl zcela nedostatečný jako obrana proti torpédovým člunům. Proto námořnictvo přijalo Hotchkissovo dělo.
Společnost Hotchkiss & Co. měla od začátku úspěch a těšila se důvěře francouzských úřadů; obdržela nejen velké státní zakázky, ale byl jí povolen vývoz zbraní do zbytku světa.
Po přijetí svého otáčivého děla začal Hotchkiss experimentovat s rychlopalným dělem ráže 75 mm, které mělo automatické ovládání závěru. Princip byl tak spolehlivý, že se dnes používá u francouzského 75 mm děla.
Když v roce 1884 přerostla podnikatelská činnost možnosti závodu v St. Denis, spojila se firma Hotchkiss & Co. s firmou William Armstrong & Co. v Anglii a vyráběla Hotchkissovy zbraně v závodech v Elswicku.
Hotchkiss zemřel na vrcholu své slávy dne 14. února 1885.
Od založení původní společnosti do roku 1891 firma Hotchkiss & Co. postavila a dodala jen pro francouzské námořnictvo přes 10.000 otáčivých děl a 4 000 000 nábojů. Otáčivé dělo bylo používáno prakticky každým námořnictvem na světě v té či oné době, včetně Německa, Anglie, Holandska, Itálie, Dánska, Rakouska, Ruska, Turecka a Spojených států.

Hotchkissovo otáčivé dělo se skládá ze čtyř sestav. Jsou to hlavně, rám nesoucí čepy a sloužící jako ložisko pro přední konec centrálního hřídele, závěr obsahující provozní části a spouštěcí mechanismus.
Pět drážkovaných hlavní je zhotoveno z komprimované oceli, která byla považována za nejlepší kov pro jejich výrobu.
Jsou pevně namontovány navzájem souběžně kolem centrálního hřídele mezi dvěma kovovými kotouči a jsou uloženy v rámu nesoucím čepy. Otáčejí se pomocí ruční kliky umístěné na pravé straně závěru.
Rám se skládá ze dvou drážkovaných nosníků nesoucích čepy. Zadní část rámu tvoří opěra pro blok závěru, který je nesený a upevněný dvěma souběžnými členy.
Samotný závěr je z lité oceli, masivně konstruovaný, aby snesl nápor střelby. Vzhledem k tomu, že je velmi těžký, pohlcuje větší část zpětného rázu. Zadní část zbraně obsahuje spouštěcí mechanismus, který je celý přístupný přes zajištěná dvířka.
Mechanismus pro nabití hlavně, odpálení a vytažení prázdné nábojnice je stejně jako otáčení hlavní poháněn otáčením ruční kliky. Sestava hlavní se pootočí vždy o 72° po směru hodinových ručiček a je uzamčena. Přerušované otáčení eliminuje stranovou odchylku střely, vyvolanou odstředivou silou, která vzniká trvalým otáčením svazku hlavní. Nyní proběhnou souběžně tři akce, každá v jiné hlavni: levá horní hlaveň je nabita, spodní hlaveň je odpálena a z levé dolní hlavně je vytažena prázdná nábojnice.
Náboje přicházejí do zbraně zaváděcím žlabem, kterým prochází nabíjecí píst. Když se píst pohybuje dopředu a zasouvá náboj do nábojové komory, zvedne se hradítko a oddělí další vahou podávané náboje. Tímto způsobem se předchází všem zaseknutím nábojů během rychlé palby.
Nábojnice, vytažená z komory, narazí na hrot vyhazovače, který ji vytlačí z vytahovače; nábojnice propadne otvorem ve spodní části závěru.
Hotchkissovo dělo mohl snadno ovládat jeden člověk. Nicméně průměrná obsluha byla složena z nabíječe, operátora a muže u kliky. Operátor mohl řídit palbu pomocí spouštěcího zařízení, které mu umožnilo zastavit palbu, i když muž u kliky stále pokračoval v otáčení mechanismem. Obsluha mohla odpálit jeden výstřel pro stanovení přesného dosahu. Pak, když byla žádána rychlá střelba, byla vkládána do nabíjecího žlabu nabíjecí pouzdra, každé s deseti náboji.
Kadence zbraně závisela na zdatnosti obsluhy; mohla dosáhnout 60-80 ran za minutu.
Základní ráže Hotchkissova otáčivého děla byla 37 mm. Byla určena podle Petrohradské úmluvy z roku 1868, která stanovila jako celkovou minimální hmotnost výbušné střely, užité proti pěchotě, 450 gramů. Když Hotchkiss dospěl k optimálnímu tvaru granátu, měl 37 mm projektil. Jeho výpočty byly tak přesné, že tento projektil je stále ještě považován za absolutně největší, který může být odpalován strojní puškou jakoukoli kadencí.
Bylo vyráběno šest modelů Hotchkissova otáčivého děla: 37 mm lehké pro polní použití, 37 mm vysokorychlostní pro boční obranu (flank defense) a obranu opevnění, 37mm pro námořní použití, 40 mm pro opevnění, 47 mm pro námořní použití, 57 mm (některé zdroje udávají ráži 53 mm) pro námořní použití.
Používaly se tři druhy munice.
Kartáč
Námořní taktika v 80. letech 19. stol. byla stále založena na střetnutích na malou vzdálenost; po bitvě u Lissy byl útok klounem stanoven jako základní prostředek zničení nepřátelské flotily, zajetí lodi abordáží byla stále platná taktika. Proto byla potřebná zbraň, schopná smést množství útočníků na krátkou vzdálenost.
37 mm kartáč bylo tenké pouzdro z tažené mosazi, naplněné 28 tvrzenými olověnými koulemi, vážícími 19g. Koule byly zasypány železnými pilinami, aby se nepohybovaly. 47 mm kartáč obsahoval 30 koulí a 53 mm kartáč 58 koulí, vážících téměř 30 gramů.
Granát
Granát byl vyroben z litiny a naplněn střelným prachem. Inicializován byl hlavovým zapalovačem. Vedení granátu v drážkování hlavně zajišťovala mosazná objímka.
37 mm Hotchkissův granát se při explozi rozpadl na 16 až 20 úlomků-Hotchkissovi stoupenci tvrdili, že jeden granát byl ekvivalent 16 pevných střel, odpalovaných z konkurenčních zbraní.
Výbušným granátům byla dána přednost ve většině zemí, které koupily Hotchkissovo otáčivé dělo. Jejich exploze byly vidět a střelec mohl podle nich upravit zamíření. U kartáče, zvláště na větší vzdálenost, nebylo snadné zjistit, zda pevné kulky zasáhly své cíle.
Hmotnost 37 mm granátu byla 450-500 g, obsahoval 25 g střelného prachu; úsťová rychlost byla cca 420 m/s, dostřel kolem 4000 m.
Průbojná střela
Jak torpédové čluny zvětšovaly svou velikost a jejich důležité části (kotle a stroje) byly lépe chráněny silnějšími ocelovými plechy a uhelnými bunkry, klesala účinnost výbušného granátu. Proto byla zavedena průbojná střela. Tato střela měla ostrý hrot, byla většinou z kalené a popouštěné oceli a obsahovala malé množství střelného prachu, které bylo inicializováno dnovým zapalovačem.
Podle zkoušek z roku 1885 pronikla ocelová střela při střelbě ze vzdálenosti 250 m asi 35 mm oceli při kolmém dopadu nebo asi 13 mm při dopadu pod úhlem 60°.

Informace byly získány výhradně na internetu; bez obav, od tety Wiki ne.
Naposledy upravil(a) vodouch dne 10/4/2010, 14:30, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Pěkný příspěvek. O lehkých dělech se opravdu příliš nepíše. Nechceš zkusit popsat ještě třeba Nordenfeldtova rychlopalná děla?

Chybí mi tu nějaké obrázky tak jsem je zkusil najít sám.

Obrázek
Hotchkissovo dělo ráže 47 mm s dobře viditelnou otáčivou klikou.

Obrázek
Tady je novější konstrukce. Mělo by se jednat o námořní dělo ráže 57 mm
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

dobrý článek; jen jsem si nevšiml, že by si psal, do kdy to bylo používáno, moc se mi totiž nechce věřit, že ještě dneska je to dobrá a používaná zbraň
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Tkuh píše: ... do kdy to bylo používáno ...
Hotchkissova otáčivá děla byla vyřazována z výzbroje velkých válečných lodí v devadesátých letech 19. stol.; stěhovala se na lehká plavidla a říční čluny. Během 1. světové války byla některá použita jako protiletadlové zbraně.
No a roku 1914 byl patentován 20 mm automatický kanón Becker s kadencí 400 ran za minutu, roku 1918 fungoval 37 mm automatický COW ...
Co potom s klikou?
Obrázek
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

jo díky; už jsem to tam našel, asi bych to měl číst 2x než se budu hloupě ptát :)
Odpovědět

Zpět na „Pěchotní výzbroj a dělostřelectvo“