Komorový zvedací závěr

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Komorový zvedací závěr

Příspěvek od vodouch »

Komorový zvedací závěr

Komorový závěr ručních střelných zbraní byl jednou z cest, jak zjednodušit a zrychlit nabíjení těchto zbraní. Pokusy s ním se prováděly už v první polovině 16. století. Jeho první provedení bylo stejné jako u komorových děl-komora s nábojem se vložila k zadnímu konci hlavně a upevnila se příčným klínem. Později, pravděpodobně kvůli jednodušší manipulaci, byla komora uložena na zbrani jedním koncem otočně na čepu.

Obrázek
Komorový závěr Crespiho pušky: nahoře zavřený, dole otevřený

V roce 1770 byly některé pěší i jízdní jednotky rakouské armády vyzbrojeny zadovkou s komorovým zvedacím závěrem, vynalezenou milánským zámečníkem a výrobcem věžních hodin Giuseppem Crespim. Po odemčení poměrně složitého mechanismu vyklopila pružina pouzdro závěru s nábojovou komorou v úhlu asi 80° vůči hlavni; komora mohla být snadno nabita. Potom střelec pouzdro stlačil dolů, uzamčením mechanismu jej aretoval a naplnil střelným prachem pánvičku křesadlového zámku. Zbraň byla připravena ke střelbě.
Zbraň měla ráži 17 mm. Měla pravděpodobně hladký vývrt (byl nalezen pouze jediný odkaz, označující Crespiho zbraň jako musket). Je zajímavé, že jezdecké karabiny byly vybaveny bodákem; připomínal krátké kopí na poměrně tenkém ratišti. Byl tulejový a pokud nebyl připraven k boji, byl uložen pod předpažbím; tulej byla nasazena na hlavni opačně a hrot byl zasunut do pouzdra před lučíkem.
Značnou nevýhodou zbraně bylo nedokonalé těsnění mezi nábojovou komorou a hlavní. Potom, co bylo mnoho vojáků popáleno unikajícími plyny ze shořelého prachu během války o bavorské dědictví (1778-1779), byly Crespiho zadovky v roce 1779 vyřazeny z výzbroje.

V roce 1811 si nechal kapitán americké milice John Hancock Hall patentovat svůj systém komorového závěru; systém měl v závěrovém bloku navíc křesadlový zapalovací mechanismus. Trvalo 6 let, než Hall získal od vlády první objednávku na výrobu 100 pušek; objednávka zahájila průmyslovou výrobu nových systémů nabíjení zezadu ve Spojených státech amerických.
Hallova puška, přijatá americkou armádou v roce 1819, měla drážkovanou hlaveň. Komorový závěr byl zajištěn mechanismem s ovládací páčkou tvaru spoušťového jazýčku, namontovaného obráceně proti spoušti zbraně. Puška se vyráběla v letech 1820-1830 v arzenálu v Harpers Ferry. Únik plynů mezi komorou a hlavní byl značně omezen pečlivým opracováním dílů zbraně; ty dobře těsnily, ale umožňovaly dostatek tolerance pro snadné otevření závěru.
Křesadlové zapalování bylo postupně nahrazeno perkusním.
Zajímavé je, že závěrová mechanika perkusní verze mohla být vyjmuta a použita jako provizorní pistole.
Některé Hallovy pušky sloužily ještě v občanské válce.

V roce 1842 přijala norská armáda svou první zadovku, M1842 Kammerladningsgever. Jak naznačuje název, byla to puška s komorovým závěrem. Blok závěru, obsahující komoru, byl v zadní části volně otočně uložen; postranní páka, ovládající výstředník, otevřela mechaniku a spolu s tvarem čela komory poskytla účinné těsnění závěru, když byla mechanika zavřená. Perkusní zámek se spodním kohoutem původně ležel před lučíkem.
Puška měla původně ráži .69, v roce 1860 byla ráže změněna na .46. Po přijetí Remingtonova otáčivého závěru v roce 1867 bylo mnoho pušek s komorovým závěrem přestavěno na střelbu stejným nábojem s okrajovým zápalem. Nová ráže byla .48 a náboj byl pojmenován 12,17x44R.
Během vojenské soutěže v Belgii v roce 1861 bylo otestováno 47 typů vojenských pušek střelbou na terč. Norsko mělo v soutěži dvě pušky model 1860. Střílelo se na počáteční vzdálenost 50 yardů, dále na 100, 150, 225 a 300 yardů a dále se vzdálenost zvětšovala po 100 yardech až do 1100 yardů. Při nesplnění střeleckého úkolu vypadla zbraň ze soutěže. Na konci zbyly dvě norské zbraně spolu se sedmi zahraničními. Testy v Belgii ukázaly, že Kammerladningsgever model 1860 byl mezi nejpřesnějšími zbraněmi v Evropě své doby.

Byly uvedeny zbraně, které se užívaly ve větších počtech. Mohly být další typy pušek s komorovým závěrem, které nebyly zaznamenány; byly třeba vyrobené jen v několika kusech.
Obrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

jen bych doplnil ze crespinou byl v roce 1800 vyzbrojen vidensky doborvolnicky myslivecky batalion.
[url//napoleonika.cz/nahrej/uploads/6ac5de2ef6.jpg[/url]

dalsi zajimavou a celkem vyrabenou konstrukci je fusil de rampart mle 1831
[url=http://armesfrancaises.free.fr/fusil%20 ... 01831.html[/url]
Naposledy upravil(a) Bleu dne 5/1/2010, 15:06, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Dá se vypočítat a okolik byl tento typ závěru v kadenci palby rychlejší, než klasická ládovačka?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

zhruba 2x az 3x rychlejsi
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Bleu píše:zhruba 2x az 3x rychlejsi
Ztotožňuji se s údajem, který poskytl kolega Bleu. U norské pušky se užíval papírový náboj s expanzní střelou Minié, průměrná rychlost střelby se odhaduje na 6-8 výstřelů za minutu. U italské pušky bych nějaký ten výstřel ubral, kulka se asi musela flastrovat a přibyla manipulace s pánvičkou.
Tyto zbraně nenutily vojáky vystavovat se při nabíjení palbě-v době, kdy zalehnutí bylo považováno za "zbabělé a nevojenské".
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Pěchotní výzbroj a dělostřelectvo“