Zámky střelných zbraní

Moderátor: Pátrač

vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Zámky střelných zbraní

Příspěvek od vodouch »

Zámky střelných zbraní

Zámkem střelné zbraně je míněn mechanismus, který vyvolá zapálení pohonné slože náboje (střelného prachu) v nábojové komoře hlavně.
Podle způsobu zapálení střelného prachu jsou zámky:
Doutnákové: prach je zapálen otevřeným ohněm.
Křesací: prach je zapálen jiskrou. Jsou dvojího druhu, kolečkové a křesadlové.
Perkusní neboli nárazní: prach je zapálen třaskavinou, iniciovanou nárazem.
Zkoušejí se další způsoby (elektrické zapalování apod.).

Stabilní střelné zbraně, dělostřelecké „kusy“, byly odpalovány přiložením rozpáleného želízka, případně hořící dřevěné štěpiny, k pánvičce (malá miska u zátravky, zápalného otvoru v hlavni, vedoucího k náloži střelného prachu), naplněné zápalným prachem. Oheň jako potřeba dělostřelců hořel vedle stanoviště děla. Stěhování ohniště při přenášení ruční střelné zbraně by bylo značně neefektivní; zcela vyhovělo přenášení ohně v zapáleném doutnáku (volně stáčený provaz, nasycený látkou, podporující hoření-sanytrem (dusičnan draselný)). V okamžiku odpálení střelec spustil oči z cíle a podíval se, kde je pánvička, čímž nutně narušil odhad zamíření (směr a elevace hlavně); při držení zbraně jednou rukou a doutnáku druhou se špatně zvládal zpětný ráz. Tyto problémy se řešily různě; vyskytují se zobrazení, na kterých obsluhují střelnou zbraň dva muži-jeden ji držel a zamířil, druhý odpálil. Vyřešením problémů bylo vynalezení doutnákového zámku.

Doutnákový zámek
uvolnil obě ruce pro pevné držení zbraně při střelbě a odstranil nutnost přiložit rukou zapálený doutnák k pánvičce; tím umožnil střelci trvale sledovat cíl. První doutnákový zámek byl sestrojen kolem roku 1440; doutnák byl upevněn v držáku tvaru S (odtud jeho název „had“ (angl. serpent), „hadí zámek“) a skloněním držáku se spustil na pánvičku. Vylepšená varianta zámku měla spoušťovou páku, spojenou pákovým převodem s držákem doutnáku a odtlačovanou plochou zpruhou. Při stisknutí spoušťové páky se doutnák sklopil na pánvičku; po povolení stisku zpruha držák zvedla. Pánvička byla opatřena víčkem, které bránilo vysypání zápalného prachu; před výstřelem se víčko muselo otevřít.
Koncem 15. stol. byl sestrojen doutnákový zámek s knoflíkovou spouští. U tohoto zámku se vztyčený držák doutnáku po stisknutí spouště sklopil na pánvičku předem stlačenou zpruhou. Po odpálení se držák zvedl ručně (tím se stlačila zpruha pro další užití zámku).
Pozvolné přiložení doutnáku k pánvičce zapálilo i hrubý prach, pro zámek se zpruhou musel být na pánvičce prach jemný; rychlé vražení doutnáku do hrubého prachu doutnák udusilo.
Doutnák byl dlouhý asi 4 metry; voják jej měl ovinutý kolem krku a ramen. Za pochodu musel mít zapálený doutnák každý desátý voják.
Zbraně s doutnákovým zámkem se nehodily pro noční boj, protože žhnoucí konec doutnáku byl ve tmě vidět; rovněž se nerozšířily jako lovecké-hořící doutnák bylo zdaleka cítit.
V Číně a Japonsku se doutnákový zámek vyráběl až do konce 18. stol.
Zbraně s doutnákovými zámky se vlastně zasloužily o podporu kouření hlavně v armádě, protože když se dostal v 2. pol. 16. stol. do Evropy tabák, mohli si vojáci zapalovat doutnáky o tabák, hořící v dýmkách.

Křesací zámek
využil staré techniky rozdělávání ohně-křesání čili vytvoření jisker úderem kamene do kousku ocele-ocílky.

Kolečkový zámek byl podle tradice sestrojen asi v roce 1515 norimberským hodinářem Johannem Kiefussem (Kűhfussem). Kresby kolečkového mechanismu, datované (závisle na autoritě) v letech 1490-1510, se vyskytují i v díle Leonarda da Vinci. Nicméně kresby z knihy německých vynálezů (datována 1505) a odkaz na koupi kolečkového zámku v Rakousku v roce 1507 naznačují, že vynálezce byl německý mechanik.
Hlavními součástmi zámku jsou po obvodu rýhované zakalené kolečko a křesací kamínek. Otočením klíče, nasazeného na čtyřhran na ose kolečka, se navine na osu krátký řetízek, upevněný ke zpruze. Kolečko se zajistí západkou a přiklopí se k němu držák (kohout) s křesacím kamínkem, přitlačovaný zpruhou. Po uvolnění západky stisknutím spouště se kolečko otočí tahem zpruhy a kamínek vykřesá jiskry, které zapálí prach na pánvičce. Pánvička je kryta víčkem, které se samočinně otevře při natahování zámku. Klíč býval součástí prachovničky na zápalný prach.
Kolečkový zámek měl různé varianty; pražský puškař M. Kubík sestrojil zámek, který se dal natáhnout pohybem kohoutu prostřednictvím ozubeného táhla.
Zpočátku byl kolečkový zámek vojenských i civilních pušek doplňován zámkem doutnákovým pro případ, že by selhal. Vojáci užívali kolečkový zámek v nočním boji. Civilní zbraně s kolečkovým zámkem byly zdobeny rytím, prořezáváním, leptáním a intarzií, často to byly umělecké skvosty.
U vojska se pušky s kolečkovým zámkem příliš nerozšířily; byly výrobně drahé, mechanismus zámku byl choulostivý na polní podmínky a často se stávalo, že puška při nárazu samovolně vystřelila.
Vlastislav Toman v knize Příběhy psané střelným prachem vyprávěl příběh sestrojení kolečkového zámku, který byl původně mechanickým křesadlem; to mělo lidem usnadnit rozdělávání ohně, sloužícího jim k užitku-ohně, který hřál, pomáhal v přípravě potravy a v provozování řemesel. Puškové zámky často k užitným účelům posloužily-uživatelé křesadlových pušek si rozdělávali oheň s použitím křesadel svých zbraní.

Křesadlový zámek má proti kolečkovému obrácenou funkci základních součástí: ocílka se nepohybuje, kamínek ano. Srdcem křesadlového zámku je součástka, zvaná ořech; byla převzata ze spouštěcího mechanismu kuše. Je to v podstatě nízký půlválec, uložený na vodorovné ose. Osa prochází zámkovou deskou; vně zámkové desky je opracována do čtyřhranu, na něj je nasazen a upevněn kohout. O přední část (směrem k hlavni) rovné plochy ořechu se opírá bicí péro. Ve válcové ploše jsou dva zářezy (západy), do nich zapadá ozub závěrové páky zámku (podstávka), přitlačované k ořechu podstávkovým pérem. Zámek se natahuje tak, že se kohout stahuje směrem dozadu; otáčí se i ořech, až ozub podstávky zapadne do prvního západu. Bicí péro je jen nepatrně napnuto a tvar ozubu podstávky a západu znemožňuje náhodné stisknutí spouště a tím náhodný výstřel. Tento západ se označuje jako bezpečnostní. Kohout se natahuje do prvního západu při nabíjení pušky. Při dalším natahování zámku zapadne ozub podstávky do druhého západu, označovaného jako napínací. Bicí péro je napnuto. Stiskne-li se spoušť, vytáhne se ozub podstávky ze západu, tlak bicího péra otočí ořechem a křesací kamínek udeří do ocílky; jiskry zapálí zápalný prach na pánvičce. Pánvičku lze uzavřít víčkem.
Rozlišují se čtyři hlavní typy křesadlového zámku:
Pyritový: objevil se na konci 40. let 16. stol. Vznikl pravděpodobně z doutnákového zámku, byl užíván ve Skandinávii a v Rusku. Říkalo se mu také kuronský, v Rusku švédský. Pozná se podle velmi dlouhého ramene kohoutu.
Holandský: objevil se na konci 50. let 16. stol. Ocílka je oddělena od víčka pánvičky; to má funkci pojistky-ocílku lze posunout dopředu mimo dosah kohoutu, takže náhodně spuštěný kohout nevyvolá výstřel (zámek nemá první západ). Víčko pánvičky se samočinně otevře při natahování kohoutu.
Španělský: byl vynalezen kolem roku 1560 pravděpodobně Simonem Macuartem. Kryt pánvičky a ocílka tvoří jeden celek. Kohout zámku se nedá natáhnout do prvního západu, proto je zámek opatřen pojistkou-kolíčkem, o který se kohout opře. Při úplném natažení zámku je kolíček zatažen pod zámkovou desku.
Francouzský: dovršení vývoje předcházejících typů. Sestrojil jej Marin le Baourgeoys mezi rokem 1610 a 1615. Kryt pánvičky a ocílka tvoří jeden celek.

Perkusní zámek
je poslední, nejdokonalejší typ zámku. Je založen na použití třaskavin-chemických látek, které se vznítí nárazem. Francouzský chemik Claude Louis Berthollet objevil pro pyrotechniku chlorečnan draselný KClO3; jednak jej stál prachárnu v Esonne (explodovala při pokusech s prachem, do kterého se místo dusičnanu draselného míchal chlorečnan draselný), jednak se zjistilo při pokusech s chloráty a později perchloráty, že zplodiny, vzniklé při výstřelu, rychle znehodnocují železné součásti zbraní. Kolem roku 1800 se objevuje třaskavá rtuť-fulminát rtuťnatý Hg(ONC)2. První zámek, užívající k zapálení prachové nálože v hlavni třaskavinu, sestrojil v roce 1807 skotský duchovní Alexander John Forsyth, údajně (podle wiki, konkrétněji anglické) "proto, že byl nespokojen se svou brokovnicí s křesadlovým zámkem; vadil mu výšleh z pánvičky, který varoval ptáka, na nějž Forsyth mířil, a dlouhý "lock time" (zpoždění mezi dobou, kdy je stisknuta spoušť, a dobou, kdy začíná hořet prachová nálož v hlavni; jmenuje se to nějak česky?), který poskytl jeho cíli možnost uniknout předtím, než jej dosáhl náboj.". Jeho zámek je dost podobný zámku křesadlovému; čelisti kohoutu, držící křesací kamínek, jsou nahrazeny bicí ploškou, na pánvičce je malý zásobníček s třaskavinou. Při pootočení zásobníčku se část třaskaviny dostala na pánvičku, při vrácení zásobníčku do původní polohy se nad pánvičku posunul úderník a úderem kohoutu třaskavinu odpálil.
Prášková třaskavina nebyla pro střelce bezpečná, proto vznikly čtyři typy zápalek (roznětek, kapslí):
Kuličkové nebo pilulkové: dávka třaskaviny byla obalena pryskyřicí nebo voskem.
Páskové: pilulkové roznětky byly upevněny na papírovém nebo látkovém pásku. Patentoval si je Američan dr. Edvard Maynard v roce 1845. Pro páskové roznětky bylo sestrojeno několik samočinných podavačů.
Válečkové: třaskavina byla v dutince ze slabého měděného plechu. Patentoval si je Angličan Josef Manton v roce 1818.
Čepičkové: vznikly mezi léty 1814-1816, o jejich autorství se přou Angličané s Američany.
Zámek na čepičkové roznětky dostal na zátravku komínek (piston), na který se roznětky nasazovaly, a bicí plocha kohoutu byla vyhloubena, aby chránila oči střelce před střepinkami, pokud se roznětka roztrhla. Tento zámek je znám třeba díky rakouským předovkám systému Lorenz.
Perkusní zámky se pořád podobaly zámkům křesadlovým, proto byla na perkusní zapalování transformována řada křesadlových zbraní. Získaly tím odolnost proti povětrnostním vlivům; zatímco střelba z křesadlové pušky za deště byla prakticky nemožná, při zkouškách perkusních pušek v Sasku selhalo v dešti 13 ze 450 výstřelů.
Tvar zámku se udržel ještě v éře jednotných kovových nábojů-počínaje Wänzlovým záklopkovým závěrem pro Lorenzovy pušky a konče třeba Spencerovou opakovačkou.
V roce 1835 sestrojil Mikuláš (Nikolaus) Dreyse pušku s válcovým otáčivým závěrem a zapalováním náboje jehlou, která se pohybovala v ose hlavně …

Literatura:
Beneš: Palné zbraně systému Lorenz
Lugs: Ruční palné zbraně
en.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) vodouch dne 27/12/2015, 11:44, celkem upraveno 4 x.
Obrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Vodouchu dej k tomu nějaké obrázky- určitě něco vygúúgluješ. Jinak je to zajíamvé, bude pokračování?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Pátrač píše:Jinak je to zajímavé, bude pokračování?
Ono už vlastně dál nic není; kovové náboje s okrajovým a středním zapalováním jsou pořád perkusní zámek a jejich odpalování je variace na Dreyse.
O nějaké obrázky se pokusím. Internet jich je plný a palbácký návod na jejich umístění určitě pochopím.
Obrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Toto téma není na Palbě nějak extra populární, což je samozřejmě škoda. Nejde u něho planě plkat jako u téma typu "1938.."

Kdysi velmi dávno jsem sesmolil takový přehled, ale moc se to neujalo...
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1212
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1222
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

vodouch píše:Ono už vlastně dál nic není; kovové náboje s okrajovým a středním zapalováním jsou pořád perkusní zámek a jejich odpalování je variace na Dreyse.
Dovolím si oponovať
Prechod na nabíjanie zozadu a zavedenie jednotného náboja s nábojnicou sú v konštrukcii zbraní pokroky prinajmenšom rovnako významné, ako prechody medzi luntovým, kresadlovým a perkusným zámkom. Ďalším podobným pokrokom je prechod na "bezdymné" (nitrocelulózové) prachy a mohol by sa ním stať aj (zatiaľ neúspešný) prechod na beznábojnicové strelivo. Všetky doterajšie prechody sú charakteristické významnými zmenami v konštrukcii a výkone ručných strelných zbraní i vo vojenskej taktike ich použitia.

Ale vývoj nebol nijak priamočiary, dodnes existujú zbrane (prevážne už len lovecké brokovnice, ale nezabúdajme aj na revolvery), s vonkajšími kohútmi, ktoré len ťažko zaprú svoj pôvod v zbraniach s perkusnými zámkami transformovanými na nabíjanie dnom hlavne a na použitie jednotných nábojov s nábojnicou, či už s centrálnym zápalom, okrajovým zápalom alebo s kolíčkovou zápalkou.

- zavedenie zbraní nabíjaných dnom hlavne umožnilo lepšie využiť výhody drážkovaných hlavní a tiež umožnilo zjednodušenie obsluhy zavedením jednotného náboja bez nábojnice (toto v podstate vyriešil Dreyse v roku 1841)
- zvedenie dostatočne pevnej nábojnice so zápalkou v nábojnici vyriešilo problémy s utesnením hlavne pri výstrele (s čím má systém Dreyse večný problém) a umožnilo zvýšiť výkon zbrane cestou zvýšenia tlakov a teda aj počiatočnej rýchlosti

- kolíčková zápalka a jednotný náboj - Lefaucheux v roku 1832
- náboj s okrajovým zápalom - Flobert 1845
- jednotný náboj so stredovým zápalom a papierovou nábojnicou - Pottet 1860
- stredový zápal - zápalka Berdan 1866, zápalka Boxer 1867
- jednotný náboj so stredovým zápalom a kovovou nábojnicou - Boxer 1867?
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Pro Alchymistu: to, co jsi napsal, je naprosto bez pochyb. Já se zaměřil na odpalování nábojů.
Dám si o Tebou naznačené části vývoje něco dohromady; doufám, že tím nepohorším opravdu fundované specialisty. Konečně, všechno se dá smazat.
Obrázek
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Vnější kohout není u křesadlových zámků nutností; roku 1738 sestrojil východočeský puškař Stanislav Paczelt bezkohoutový křesadlový zámek. Zbraň, opatřená tímto zámkem, měla dva spoušťové plátky (jako dvouhlavňová brokovnice); předním se zámek natahoval, zadním spouštěl.
Zámek byl napodobován řadou puškařů nejen v Rakousku.
Obrázek
Uživatelský avatar
alibaba
7. Major
7. Major
Příspěvky: 707
Registrován: 15/8/2007, 00:30
Bydliště: Cotswold

Příspěvek od alibaba »

vodouch píše:Vnější kohout není u křesadlových zámků nutností; roku 1738 sestrojil východočeský puškař Stanislav Paczelt bezkohoutový křesadlový zámek. Zbraň, opatřená tímto zámkem, měla dva spoušťové plátky (jako dvouhlavňová brokovnice); předním se zámek natahoval, zadním spouštěl.
Konstrukce puškaře Stanislava Paczelta je uznávaná jako první konstrukce s vnitřním křesadlovým zámkem.
Z roku 1738 je první známá zbraň této konstrukce. Ale je možné, že tento systém použil už dříve. U těchto zbraní, byl vlastně po prvé použit úderník.
Jsou známé i jiné systémy napínaní:

Obrázek

Pár pušek s vnitřním křesadlovým zámkem, vyrobených puškařem Ferdinandem Morávkem v Českým Krumlově pro knížete Josefa Schwarzenberka.

Obrázek
Inteligence má své hranice,
ale blbost je nekonečná....
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Bez schopnosti rozdělávát oheň se prakticky žádný voják během rozvoje palných zbraní neobešel. Někdy kolem roku 1650 se oheň rozdělává pomocí kovových nástrojů v kombinaci s křemenem. Sada s ocílkou, křemenem a troudem byla nedílnou součástí výzbroje těch složek, kde bylo rozdělání ohně potřeba. V polovině 16. a 17.století se začínají prosazovat kapesní křesadla a troud je obohacován dusičnanem sodným, aby lépe chytnul.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

kacermiroslav píše:Bez schopnosti rozdělávát oheň se prakticky žádný voják během rozvoje palných zbraní neobešel. Někdy kolem roku 1650 se oheň rozdělává pomocí kovových nástrojů v kombinaci s křemenem. Sada s ocílkou, křemenem a troudem byla nedílnou součástí výzbroje těch složek, kde bylo rozdělání ohně potřeba. V polovině 16. a 17.století se začínají prosazovat kapesní křesadla a troud je obohacován dusičnanem sodným, aby lépe chytnul.
Křemen nejspíš ne, spíš rohovec (pazourek) a ocílka.
Obrázek
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4131
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Dá se i křemenem, lepší je ten černý. Ovšem množství a velikost jisker (a tím šance na zápal) je u pazourku mnohem vyšší. Proto se u pozdějších mechanických křesadlových pušek používal právě on. Od něj dostaly jméno flinta - "flint" je v angličtině právě ten klínek z pazourku.
Ještě zajímavost: Ten pazourek dost rychle ubýval - ztrácel se z něj materiál jisker. Střelec musel velmi pozorně sledovat, jestli na něm není nějaká prasklinka, nebo třeba jen zešikmená ploška na klínku. Pokud by se kamínek při úderu na ocílkovou část mechanismu rozštípnul, hrozilo poškození oka, a tím vyřazení střelce.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Křemen je nesmysl. Pokud se s tím v literatuře setkáš jedná se o chybu překladu, resp. o velmi starou českou terminologii kdy pod výrazem "křemen" bylo zahrnuto všechno od pyritu (do zbraní s kolečkovým zámkem) po silicty (pazourek, rohovec) který, se používaly do všech možných křesadlových zámků.

edit: Pokud jde o to druhé - pazourek, když je kvalitní, tak zbraň je schopna dát i 50-60 výstřelů s jedním kamenem (z vlastní zkušenosti). Bežně pak okolo 30ti. Pokud se ti kámen rozletí při vystřelu tak střelci nehrozí v zásadě nic - protože je kryt kohoutem. Kontrolu pazourku bych odsunul do říše bájí a pohádek, jediné co se dělá je jeho otřeni kusem hadru pokud je moc zadělanej od spalin.

ještě poznámka navrch - pazourek, který je uchycen v čelistích kohoutu, je obtočen buď koženým a nebo olověným páskem. Pokud je pazourek uchycen v olovu (tento způsob je u vojenských zbraní někdy od poloviny 18. století prakticky jediný používaný) zůstavá v celku i když praskne podélně vejpůl - zbraň s tím normálně funguje, bez nějakých zásadních problémů.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4131
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Ale jdi mi někam s literaturou. Na to tu na Palbě máme tebe. :)
To co popisuji - tzn. možnost (nikoli nutnost nebo výhodnost!) použití křemene je dáno mým osobním použitím křemene s ocílkou na rozdělání ohně.
Jasně, že se nepoužíval do křes. pušky, jedině v totální nouzi. Jak jsem napsal, má mnohem menší a méně četné jiskry, což vede k vyššímu počtu "hluchých" použití. Ale ne k nemožnosti. To není jediná nepříjemnost. Je tvrdý, láme se dost nepředvídatelně (mnohem lépe se tříští) a je tudíž obtížně tvarovatelný do křes. zámku.
Když se dá křemenem založit požár, dá se i odpálit prach. Princip je stejný.
Hele, já nejsem historik. Jsem praktik. Proto tady nikdy neuvádím "zdroje" a "podklady". Mohl bych napsat jakoukoli kravinu a podepřít ji dvaceti citacemi - a furt to bude blbost. Nejsem člověk víry, ale vědy - ukaž, zopakuj, a je to.
Taky jsem si vystřelil z ledasčeho.
A to kontrolování a proč - to je právě (naopak :) - citovatelně) napsáno v mnoha příručkách a vojenských/ námořních předpisech vč. zdůvodnění. A hlavně - člověk který mi dával základy střelby a výbušnin mi to říkal taky. Takže si to raději zkontroluji - i když nosím brejle a můj zrak je tedy chráněn :) asi jako u tebe (dle fotky - avatara).
Nicméně pochybuji že by šlo pouze o chybu překladu. Pokud vím tak čeština má mnohem více slovních základů než např. angličtina nebo něčina a pro většinu kamenů máme i synonyma - sám udáváš pro "flint" hned dva české názvy: "rohovec" a "pazourek". Je nesmyslné že by naši předkové neznali slova pro pyrit a různé jiné šutry.
Domnívám se, ačkoli to je pouze nápad, že se jedná spíše o jistou nouzi, pazourků se u nás nenachází tolik jako na pobřeží Baltu a Severního moře, dokonce se pokud vím někteří paleontologové domnívají, že obchod s nimi předcházel na našem území jakomukoli jinému, a v prvních pokusech se mohl u našich vynálezců a puškařů najít i nejeden pokus o použití místních kamenů, a tady se křemen nabízí přímo intenzivně.
Brzo však muselo být z výše uvedených důvodů (praktických, nikoli knižních) jasné, že tudy cesta nepovede. Jenže knihy už možná byly mezitím napsány...
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

V tom případě tam klidně můžeš dát třeba kus žuly - taky ti na ocílce hodí jiskru.

Rohovec a Pazourek je něco každé jiného byť obé je silict. Křemen je, byť je to také SiO2, trochu úplně něco jiného.

Ad ke střelbě - z toho co vím a mám vyzkoušeno. Od pušky sem měl ožehnuté obočí, nebo i vlasy. Dostal sem kousanec do krku od bordelu který vyletěl ze zátravky pušky spolubojovníka stojícího vlevo. Taky jsem se při nabíjení o ten pazourek říznul. Ale neznám nikoho kdo by dostal úštěpkem šutru, při výstřelu - dodám, že naprostá většina lidí v bitvách co děláme střílí bez brýlí. když si někdo sám štípe kameny je situace trochu jiná - při tom štípáni...
Naposledy upravil(a) Bleu dne 6/2/2012, 20:47, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

"Zachovávání a Předpis služebný císařského královského sprostého Vojáka, Gefrajtra, Tambora, a Kaprála, s otázkami a odpovědmi pro užitečnou a prospěšnou potřebu samotného cvičení z jazyku německého s možnou pilností přeloženo skrze A. S. F.; Prešpurk, Písmem Šimona Petra Webera, 1808."


66. K čemu slouží kohoutek (Hahn) s jeho vrchní Hahnšroube, s Kappendekel, a s dolní
Hahnplatte, které se Hahnenmaul nazývá?
Aby křemen obchytěl, a jej s vrchní Hahnšroube upevniti mohl. [97/98]

68. Jak daleko musí být křemen okutý?
Až na kraj od Hahnendekel s olovem.

69. Jak široký musí být křemen?
Nic širší jak Patria.

70. Smí se křemen při spouštění laufa dotejkati?
Nesmí.

71. Jak do Patrie padati musí?
Ne přes polovic Patrie.

131. Jest voják povinen vždycky některé dobře vkuté křemeně při sobě míti, i také šparak a kugelcíher?
Jest.

53. Co jest zámek (Schloß)?
Zámek jest věc, která z více dílův [95/96] kunštovně složená jest, a s křemeněm zaopatřený, oheň
vzbuzuje.

63. K čemu jest ten s ocele naložený Aufsatz na Patriedeklu?
Aby s přičiněním křemena oheň vzbudil, jak též k otvírání a zavírání.

http://www.primaplana.net/

Důvod kontroly nespočívá v nějaké bezpečnosti, ale v tom aby věděl, že vystřelí.
Naposledy upravil(a) Bleu dne 9/2/2012, 19:53, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Bleu píše:Od pušky jsem měl ožehnuté obočí, nebo i vlasy. Dostal jsem kousanec do krku od bordelu, který vyletěl ze zátravky pušky spolubojovníka, stojícího vlevo.
A kdo si myslí, že zbraň na jednotné náboje je daleko víc "user friendly", tomu vyhazovač nehodil nábojnici, vytaženou okamžitě po výstřelu, za krk ...
Obrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4131
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Jo! :D
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

A preto má byť vojak riadne ustrojený aj v letnej horúčave.
Ale tiež som to už videl...

Bleu - pekné. Patria je čo? Myslím ako terminus technikus. Panvička?
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Alchymista - pátria = baterie = ocílka + kryt pánvičky.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Bleu píše:Alchymista - pátria = baterie = ocílka + kryt pánvičky.
Nápovědu dává anglické batter-bít, udeřit do čeho. Je zajímavé, že němčina, grunt českého názvosloví, převzala výraz z angličtiny, nevytvořila si svůj.
Alfik píše:Ten pazourek dost rychle ubýval-ztrácel se z něj materiál jisker.
Literatura uvádí, že jiskra u křesadla je úlomek železa, vytržený z ocílky a rozžhavený úderem a třením kamínku. Na ocílkách křesadlových zámků jsou vidět poškození, vzniklá nejpravděpodobněji úderem kamínku v kohoutu.
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Pěchotní výzbroj a dělostřelectvo“