Zadovky před Paulim

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Zadovky před Paulim

Příspěvek od vodouch »

Po celé období užívání zbraní nabíjených ústím hlavně se objevují pokusy o zrychlení a zjednodušení nabíjení zbraně.
Tento problém se řešil spíš než v oblasti vojenské v oblasti civilní-u loveckých pušek a civilních pistolí. Vojenské zbraně měly být levné a pokud možno spolehlivé. Levné proto, aby majitel pluku (plukovník) nenesl při vyzbrojování pluku velké finanční zatížení; Albrechtovi z Valdštejna účtovali jeho suhlští dodavatelé za doutnákovou mušketu 3 tolary, za karabinu s kolečkovým zámkem 8 tolarů. Kolečkový zámek byl složitější a tím poruchovější než zámek doutnákový-pokud byl použit, byl často pro jistotu doplněn doutnákovým zámkem. Uvedené požadavky příliš nesvědčily technickému rozvoji ve vojenství.
Naproti tomu při konstrukci loveckých zbraní mohl puškař uplatnit svá nebo převzatá technická řešení v nejednom případě za finanční podpory majitele panství, který se mohl na reprezentačních honech prezentovat unikátním řešením zbraně ve své zbrojnici, a nepotřeboval pro své pokusné práce zdlouhavé schvalovací řízení, jaké bylo v armádě nezbytné.
Silným podnětem k nutnosti vyřešit zrychlení nabíjení předovek bylo zavedení drážkovaných hlavní. Drážkování hlavní pušek pochází z konce 15. stol. Drážky byly nejprve rovné a sloužily k zachycování zbytků spáleného prachu. Závitové drážky byly zavedeny asi v polovině 16. stol.; tento vynález vznikl pravděpodobně náhodou, a při tom se poznalo, že pušky se závitovými drážkami střílejí přesněji. U drážkovaných hlavní se mohlo začít s pokusy s ogiválními nebo cylindroogiválními střelami-ty mají lepší vlastnosti než střely kulové, pokud letí špičkou dopředu, a to se zajistí roztočením střely v drážkované hlavni. Když byly ogivální střely zkoušeny u pušek s hladkou hlavní, bylo zjištěno, že se při letu převracejí (nedopadaly na cíl špičkou dopředu). Nabíjení pušek s drážkovanými hlavněmi bylo však obtížnější než u hlavní hladkých. Protože střela musela být do drážek zatlačena, měla trochu větší průměr než ráže hlavně; musela se do hlavně vtlouci dřevěným nabíjecím kladívkem. Tak bylo možno docílit zhruba jednoho výstřelu za tři minuty. Protože se v drážkách odřezávalo mnoho olova, užívalo se při nabíjení maštěných vložek, což nabíjení poněkud zrychlilo.
V první polovině 16. stol. se objevují pokusy o sestrojení zadovky s doutnákovým zámkem. Nejstarší typ je stejný jako u komorového děla-komora s nábojem byla vložena do pouzdra na zadním konci hlavně a upevněna příčným klínem. Další zdokonalení přinesl vynález železné nábojnice, opatřené pánvičkou; vkládala se do hlavně. Užívalo se tu záklopkových závěrů.
Zadovky se začaly objevovat častěji v 2. polovině 18. stol. Byla zkonstruována řada závěrů-záklopkový, šroubový, komorový, blokový a lůžkový. Závěrem se běžně míní způsob uzavření zadního konce hlavně, některé uvedené závěry zpřístupňují nábojovou komoru i zepředu..
Nejstarší je pravděpodobně záklopkový závěr; je prototypem závěrů moderních zadovek. Záklopka se otvírala nejčastěji doleva (na pravé straně byl kohout křesadlového zámku), do konce hlavně se vložila železná nábojnice, v podstatě nábojová komora s vlastní pánvičkou a ocílkou.
Nejjednodušší formou šroubového závěru byla odnímatelná hlaveň. Tento závěr se obyčejně vyskytoval u pistolí. Hlaveň se odšroubovala, nábojová komora se nabila a hlaveň se našroubovala zpátky. Upevnění závitem bylo později zdokonaleno bajonetovým závěrem-hlaveň se nasadila, pootočila a zajistila upevňovacím zařízením na předním konci lučíku.
Asi v letech 1730-1760 se objevuje šroubový vertikální závěr. U šroubového vertikálního závěru byla hlaveň před dnovým šroubem provrtána a v otvoru se pohyboval šroub se závitem se strmým stoupáním. Šroub byl spojen s pákou, která byla prodloužením lučíku. Otočením pákou jednou dokola se šroub posunul dolů a otevřel nábojovou komoru. Puška se sklonila ústím hlavně dolů, do nábojové komory se vložila střela a nasypal prach. Při zpětném otáčení ovládací pákou byla část prachu vytlačena na pánvičku.
Zdokonalení systému spočívalo v tom, že do závěrového šroubu byl vyvrtán otvor o průměru ráže zbraně, takže stačilo otočit ovládací pákou jen o polovinu otáčky. Nevýhodou bylo zeslabení závěru, takže hrozilo jeho roztržení.
Soustava šroubového vertikálního závěru se u loveckých pušek a civilních pistolí udržela dost dlouho. Takové zbraně vyráběl karlovarský puškař Johan Adam Knot.
Komorový závěr byl užíván zejména u vojenských zbraní. V letech 1770-1779 byla v rakouské armádě částečně zavedena Crespiho zadovka s komorovým závěrem. Nábojová komora se po odemčení zvedla do strmé polohy předním koncem vzhůru, u některých zbraní zpruhou, a mohla být snadno nabita. Po nabití byla skloněna do osy hlavně a uzamčena různým způsobem: klínem, západkou, pákovým mechanismem atd.
Zdokonalení systému spočívalo v tom, že přední konec nábojové komory byl kuželově zúžen a zapadal do rozšířeného vývrtu hlavně; tím byla komora utěsněna před unikáním plynů. Hlaveň byla uzamčena dvěma postranními háky, zapadajícími do výřezů v zesílené části hlavně. Při nabíjení se páka před lučíkem spojená s oběma háky stáhla dolů a hlaveň se posunula dopředu. Nábojová komora byla zvednuta zpruhou. Po nabití se komora sklonila, hlaveň se posunula zpět a páka se stlačila do původní polohy; tím byla hlaveň se závěrem uzamčena.
Kolem roku 1700 se objevují zadovky s posuvným blokovým vertikálním (klínovým) závěrem. Na dolním konci závěru bylo rameno s knoflíkem, kterým se závěr vysunoval vzhůru. Na horním konci byly dva výstupky, omezující pohyb závěru dolů. Závěr byl zajištěn důmyslně sestrojenou západkou.
Lůžkový závěr se vyskytoval u loveckých zbraní. Hlaveň byla na zadním konci upevněna hákem nebo západkou. Po uvolnění a sklonění hlavně se do její zadní části vložila železná nábojnice podobná jako u záklopkového závěru.

Literatura:
Beneš: Palné zbraně systému Lorenz
Letošníková: Lovecké zbraně v Čechách
Lugs: Ruční palné zbraně
Odpovědět

Zpět na „Pěchotní výzbroj a dělostřelectvo“