Vybavení vzducholodí

Moderátoři: jarl, Pátrač

vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Vybavení vzducholodí

Příspěvek od vodouch »

Horst Freiherr Treusch von Buttlar-Brandenfels: Zeppeline gegen England

"Na začátku roku 1916 byly všechny vzducholodě vybaveny padáky, takže v krajním případě - to znamená, když loď hořela - se posádka mohla zachránit skokem přes palubu. Ale tyto padáky představovaly značnou váhu, kromě toho bylo sporné, zda by vůbec bylo možné vyskočit z lodě včas. Z gondol by to nebylo tak velmi obtížné, ale nebyla to tak snadná záležitost pro muže, kteří byli shodou okolností v té době na lávce. Na všech našich náletech jsme snížili naší váhu na palubě na nejzákladnější minimum. Skutečně jsme dovedli tuto zásadu tak daleko, že jsme dokonce brali minimální zásobu map a grafů - například pouze jeden pár kompasů ... a zjistil jsem, že je velmi nutné projít čas od času celou lodí za účelem zbavení se náhradních dílů a dalších předmětů, včetně nástrojů, které se použité hromadí v lodi, pokud nebylo provedeno pravidelné odklízení. Tímto způsobem jsme byli vždy schopni odlehčit loď o několik liber, a často až o cent. Ze stejného důvodu jsem vždy odmítal nosit padáky s sebou na palubu. Jejich váha snižovala vztlak lodě a jejich hodnota byla problematická ... a většina ostatních velitelů vzducholodí se chovala jako já."

v angličtině vydáno 1931

do češtiny přeložil Translate Google
Obrázek
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Vybavení vzducholodí

Příspěvek od vodouch »

vodouch píše: Padáky mohly sloužit k záchraně posádky vzducholodě zejména nad pevninou:
... posádky Zeppelinů létaly bez padáků, aby ušetřily váhu. Cokoliv, co bylo považováno za nepotřebnou váhu, nebylo bráno na palubu ...
... když byl Zeppelin zapálen, nebyl čas na navlečení padákových postrojů. Mnoho posádek věřilo, že padáky přidaly hmotnost a každý kilogram navíc snižoval rychlost stoupání a manévrovatelnost ...

Hledání zakončilo lakonické konstatování:
Neexistuje záznam o někom, kdo seskočil padákem ze Zeppelinu.

Nevzdávám to.
Military History Journal, svazek 11 č. 6 - Prosinec 2000
J. O. E. O. Mahncke: První padáky

A eye-witness, Sub-Lieutenant B. A. Smart of HMS Yarmouth, who shot down a Zeppelin, L 23, on 17 August 1917, reported the following parachute escape from the airship: '... the Zepp was enveloped in flames. An object was adrift from the forward end of the Zepp and which I first took to be some part of the fabric falling off but on looking again discovered it to be a man descending on a parachute. He was the only one...'

[Očitý svědek, podporučík B. A. Smart z HMS Yarmouth, který sestřelil Zeppelin, L 23, dne 17. srpna 1917, oznámil následující únik na padáku ze vzducholodě: "... Zepp byl obalený plameny. Z předního konce Zeppu se uvolnil předmět, který jsem nejprve považoval za nějakou část odpadávající tkaniny, ale při opětném pohledu jsem zjistil, že to byl muž sestupující na padáku. Byl jen jediný ... "]

Německá vojenská historická kniha potvrzuje, že "LZ 66 (L23) byla sestřelena západně od Jutska britským letadlem 21. srpna. Nebyli zjištěni přeživší."

Poznámka otevírá široké pole pro úvahy. Od důvěryhodnosti pilotů přes důvěryhodnost uveřejňovatelů jejich memoárů až bůhvíkam ...

Při téměř dvouletém výročí se opět vracím k tomuto příspěvku. Dánský text (při snaze získat nové informace se nestydím cpát do translátoru cokoli) uvedl:
"Jeden člen posádky (L 23), pravděpodobně horní střelec z přední části vzducholodě, zpočátku zachránil život s pomocí padáku, ale utrpěl smrt utopením, protože nebyl kdokoli, kdo by ho vyzvedl (z moře) 40 km od Stadil Fjordu (vodní plocha na západním pobřeží Dánska). Všichni z L 23 nepřežili."
Tedy potvrzení předcházející informace. I když oba prameny mohou mít stejný zdroj.
Takže stejně "nebyli zjištěni přeživší" ...
Naposledy upravil(a) vodouch dne 20/1/2019, 09:15, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Vybavení vzducholodí

Příspěvek od vodouch »

Tento článek vznikl při studiu materiálu o vzducholodích na základě otázky "A co když ..."

Některé informace v článku se nepodařilo ověřit. Proto jej berte spíš jako (doufejme) "zábavné čtení".

Počátek druhého desetiletí dvacátého století. Člověku se už splnil sen odpoutat se od země a vstoupit do prostoru, vyhrazeného odedávna ptákům. Měl dokonce dva použitelné způsoby - aerostatický a aerodynamický. Ale zatímco aerodyny byly "křehké aparáty z latěk a plátna, schopné stěží unést kromě sebe jednoho nebo dva lidi", dokázaly aerostaty urazit vzdálenosti stovek kilometrů a unést stovky kilogramů nákladu.
Aerostat létá na základě Archimédova zákona. Při vznášení tělesa v kapalině je vztlaková síla rovná váze tělesa, tedy u aerostatu součtu vah obalu, zařízení pro přepravu osob a nákladu (koš, gondola) a vlastní nosné náplně.
Například vodík v balónu o objemu 1000 m3 vláčel kromě obalu, koše a posádky ještě vlastní váhu 90 kg. Kdyby existovalo k plnění aerostatů nehmotné médium, zvýšila by se nosnost tohoto balónu o těch 90 kg.
Teoreticky takové médium existuje - vzduchoprázdno. Bez legrace, údajně existoval projekt aerostatu, z jehož vnitřku byl vyčerpán vzduch. Prakticky by projekt byl realizovatelný, kdyby bylo možno zkonstruovat obal o měrné váze 200 g/m2 (průměrná váha látek na obaly balónů v 19. století), který by snesl přetlak 1 kg/cm2 u zemského povrchu.
Zkoušel jsem počítat. Ocelový plech o udané měrné váze by měl tloušťku menší, než lidský vlas.
Na základní škole nám předvedl učitel fyziky zajímavý pokus. Vzal plechovku od oleje - měla krychlový tvar a malé hrdlo uzavírané šroubovacím víčkem. Nalil do ní trochu vody a postavil ji na elektrický vařič. Když se voda začala vařit a pára vystupovala hrdlem plechovky - předpokládali jsme, že vyplnila celý objem plechovky a vytlačila z ní vzduch - učitel našrouboval na hrdlo plechovky víčko, plechovku postavil do umyvadla a poléval jí studenou vodou. Pára zkondenzovala, v plechovce klesl tlak a vnější přetlak ji zmuchlal jako papír.
Aerostat byl tedy naplněn plynem lehčím než vzduch. Ale tyto plyny jsou vesměs hořlavé, v optimální směsi se vzduchem pak výbušné. Za svou pomoc lidem odpoutat se od země si tyto plyny vybraly dlouhou řadu obětí. Jako jejich první oběť je udáván Jean-François Pilâtre de Rozier; jeho balón, hybrid horkovzdušného a vodíkového balónu, shořel při letu.
Když se Němci rozhodli využít k pokoření svých nepřátel "pátou zbraň", letectvo, s ohledem na dolet a nosnost ve formě aerostatů, museli zaplatit nebezpečností jeho použití - nebo se mohli snažit jeho nebezpečnost co možná snížit.
Byla tedy přijata opatření k zamezení vzniku jiskření a zakázáno používání otevřeného ohně. Němečtí vzduchoplavci nosili zvláštní obuv a před vstupem na palubu museli odevzdat zápalky. I když byli dobrovolníci, nezdá se mi, že by z dobrovolníků byli ještě vybíráni nekuřáci. Dobrovolníci kuřáci mohli třeba tajně chodit kouřit do motorových gondol; ty byly určitě odvětrávány kvůli benzínovým parám a únikům výfukových plynů, navíc pach těchto plynů spolu s pachem benzínu a olejů mohl účinně zakrývat pach (kuřáci prominou) tabákového kouře. Posádky údajně podporovaly používání pozorovacích košů (Spähkörbe) - bylo to jediné místo na vzducholodi, kde bylo povoleno kouřit. Použití pozorovacího koše však bylo velmi závislé na počasí.
Na palubě vzducholodě byly rovněž údajně zakázány střelné zbraně, zřejmě aby náhodný výstřel nezapálil všudypřítomný vodík. I když ve zprávě o ZVIII se uvádí, že posádka, která unikla po nouzovém přistání, byla aspoň částečně ozbrojená pistolemi.
Jakákoli příprava teplého jídla by byla ve vzducholodi obtížná. Němci měli samoohřívací konzervy, teplé nápoje měli v termoskách. U britské R 34 se objevila zmínka, že vařili čaj (tedy mohli i ohřívat) na plátu, připevněném na výfukovém potrubí motoru ve velitelské gondole.
Při dálkových letech vzducholodí ale musela přijít chvíle, kdy se několik desítek tisíc kubických metrů plynu, který čekal jen na malou jiskru, ocitlo uprostřed prostoru, ve kterém účinkovaly obrovské síly přírody - uprostřed bouřky. Zdálo by se jisté, že zásah blesku nemůže vzducholoď přežít, že okamžitě shoří.
V září roku 1915 byla při návratu z průzkumného letu v blízkosti Nordholzu v bouři zasažena bleskem vzducholoď L 10 a v plamenech se zřítila do moře. Pak ihned nastala důkladná vyšetřování, z nichž se pak také dala jasně vyvodit příčina. U vzducholodě existuje údaj, označený v němčině jako Prallhöhe (ve snaze získat exaktní překlad jsem to zkoušel všelijak. Překlad do angličtiny uvedl jako výsledek static ceiling, což mi nekoresponduje. Podle definice jsem si pak vytvořil vlastní označení přetlaková výška). L 10 měla tedy malou přetlakovou výšku, byla pak zřejmě neočekávaným poryvem bouře stržena vzhůru a bezpečnostními ventily začal unikat vodík. V té chvíli udeřil do lodě blesk, který zapálil třaskavý plyn, vytvořený nad lodí. Závěr vyšetřování tedy byl, že nebezpečí pro vzducholoď při úderu blesku vznikne pouze v okamžiku, kdy vypouští plyn, a tomu se dá, pokud má vzducholoď v pořádku pohon, naprosto zabránit při přiměřeném řízení vzducholodě.
Existují záznamy o vzducholodích, které proletěly bouřkou a bezpečně přistály. L 11 prolétala bouřkou v srpnu roku 1915. Ve zprávě o letu se píše:
"Díky extrémnímu výkonu motorů nyní vcházíme do mraků a už hned vstup je výrazný. Poryvem větru je L 11 stržena vzhůru, navzdory prudké protiakci výškového kormidla se loď zvedne o 400 metrů, aby byla v příštím okamžiku stejně rychle a bezmocně vržena 500 m dolů. ... Dokola se míhají blesky, na zlomky sekund všechno osvětlují denním jasem, ale příšerné je přitom ticho, je slyšet pouze syčení, když blesk projde blízko lodě, hrom není slyšet. L 11 se zdá být přímo uprostřed čarodějného kotle, pod lodí vyzařuje anténa bezdrátové telegrafie jako polární záře široký modrý plamenný oblouk. Často blesky šlehají kolem několikrát za sekundu a okolo celé L 11, takže se už nedá určit, odkud skutečně přijdou. ... Některé blesky zřejmě také udeřily do kovové kostry, ale nezapálily. Tak jde plavba bouří téměř tři hodiny, až je s prvním šerosvitem na východě násilí počasí zlomeno a obloha se znovu vyjasní. S prvními paprsky ranního slunce je v dohledu německé pobřeží, ostrov Borkum, a po několika hodinách je L 11 opět ukryta ve své hale. Při prohlídce lodě pak byly na přídi lodě zjištěny různé malé popáleniny, které byly způsobeny údery blesků."
Vzducholoď L 42 proletěla bouřkou v květnu roku 1917. Zpráva o letu praví:
"Na zpáteční cestě z Británie se tyčila nad L 42 černá stěna bouřky až do 23000 stop (7010 m). S barometrickou výškou 19400 stop (5910 m) nezbývalo L 42 nic jiného, než se vrhnout do vařících se mraků. Loď byla zasažena bleskem, což způsobilo těžký šok členu posádky ve střední gondole na levoboku. O deset minut později zasáhl L 42 další blesk, udeřil do nosu a vyšel ocasem. Plachtář (Segelmacher, sailmaker) na hlídce v kýlu hlásil, že úder blesku prosvítil plynové oddíly. Třetí, slabší blesk udeřil o patnáct minut později. Loď se vrátila do Nordholzu a celkové poškození byly malé otvory v obalu a ožehnutá zadní vrtule na levoboku."
Takže velkolepý ohňostroj přírody neznamenal pro vzducholodě podstatné nebezpečí. Pohřební hranici jim zapálily daleko menší, skromnější plameny ...
Obrázek
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Re: Vybavení vzducholodí

Příspěvek od El Diablo »

Kovová kostra vzducholodě zřejmě působí jako Faradayova klec, takže blesk nepronikne dovnitř, ale sjede po povrchu. Poškození pláště zřejmě vzniklo jak jím výboj prošel na kovovou kostru a zase odešel. Vodík v balonetech též není snadné zapálit, kvůli nedostatku kyslíku. Nebezpečí je právě ono vypouštění, nebo poškození pláště kdy plyn uniká a mísí se se vzduchem.
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Vybavení vzducholodí

Příspěvek od vodouch »

Další zajímavé údaje:
Meze výbušnosti směsi vodík - vzduch jsou 4 - 74% objemová.
Kvůli oboustranné difúzi se vodík v plynových oddílech směšoval stále více se vzduchem. Protože oddělení obou plynů není možné, musela být vzducholoď zcela nově naplněna 8 až 10krát za rok.
Poměrná elektrická pevnost vodíku je 60 - 75% pevnosti vzduchu - to znamená, že výboj ve vodíku přeskočí při napětí nižším než ve vzduchu.

O Faradayově kleci vím, že stíní proti elektromagnetickým vlnám, jejichž vlnová délka je větší, než otvory v kleci. Pravděpodobně čím je podíl vlnové délky a rozměrů otvorů větší, tím je stínění účinnější. Bylo by velmi zajímavé přečíst si odbornou stať o okolnostech zásahu vzducholodě bleskem; ale pochybuji, že něco takového existuje.
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“