NÁMOŘNÍK A LOĎ

Moderátoři: jarl, Pátrač

Odpovědět
Jelínek Milan
desátník
desátník
Příspěvky: 40
Registrován: 28/11/2010, 14:42
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

NÁMOŘNÍK A LOĎ

Příspěvek od Jelínek Milan »

Obrázek

NÁMOŘNÍK A LOĎ
aneb
UŽ SE ZAPOMÍNÁ
Vrcholem lodního konstruktérství v epoše plachetnic byly stavby třípalubníků o až sto třiceti dělech – řadových lodí, jejichž formace působila vizuálně velkolepě. Ovšemže je často velebili i velcí muži, a třeba britský renomovaný výtvarný kritik a umělecký historik J. Ruskin (1818 – 1900) napsal:

„Řadová loď je nejúctyhodnější (námořní) věc, kterou člověk jako tvor pospolitý vytvořil. Jednotlivec určitě dokáže bez pomoci lepší věci než řadové lodě – dovede dělat básně a obrazy a soustředěné výrazy toho, co je v něm nejlepšího. Ale vezmeme-li člověka jako bytost, žijící ve skupinách a zhotovující střídavými údery a ve vzájemné shodě to, co musí v tomto hromadném životě mít, je řadová loď jeho prvním skutečným (námořním) veledílem. Do ní vložil tolik své lidské trpělivosti, zdravého rozumu, prozíravosti, pokusného myšlení, sebevlády, smyslu pro pořádek a poslušnosti, důkladně udělané těžké práce, vzdoru proti nelítostným živlům, bezstarostné odvahy, starostlivého vlastenectví a klidného očekávání božího soudu, kolik se vejde do prostoru tří set stop zdéli a osmdesáti stop zšíři. A vzdávám díky za to, že jsem žil ve věku, kdy jsem mohl vidět, jak se tato věc dělá.“

Ruskinovi a všem, kdo poznali řadovou či jakoukoli jinou velkou plachetní loď takto, lze závidět – ano, byli při tom. Naštěstí dost malířů marínistů nám ty velkolepé zjevy zanechalo na svých nádherných dvojrozměrných, a přesto tak hlubokých a opojně dramatických plátnech, takže i díky jim víme o technice těchto lodích mnohé, ne-li vše.

Také řadíme vizáž těchto lodí do vydělené estetické kategorie zvané „krása plachetnic“. Jistě, pohled na koráb, na to množství navýsost tradičního dřevěného materiálu, ladně i účelově se kupícího nad hladinou, byl příjemný i osvobozující. Neboť plachetnice na bezbřehé ploše oceánu sama o sobě působila jako elegantní, majestátní bytost, jako svébytný obživlý fenomén vyjadřující vysoce účelový a organizovaný pohyb, svázaný s odvěkou tvárností moře a proměnlivostí prostoru nad ním. Loď měla duši plavce, dopracovanou na roveň živlu, nedozírného v dáli i hloubce. A až v jaksi druhém plánu si lze uvědomit, že touto duší jsou lidé, kteří jednak zvládli nesnadný úkol tuto důmyslně zkombinovanou masu dřevěné hmoty a plachet postavit, jednak ji donutili k práci vzdor destruktivním účinkům vodní spousty a mořského či oceánského klimatu.
Obrázek
Až do dvacátých let 19. století byl námořník palubním, podpalubním a stožárovým dělníkem, jehož hlavní činnost spočívala v potřebném zvládnutí zacházení s plachtovím, takeláží a zařízeními lodi, v příležitostné manipulaci s lodními zásobami a - v přístavu - lodním nákladem. Pracoval jako běžná námezdní síla, ale v různém rytmu zatížení – byly dny, kdy se mohl udřít, např. za dunícího a ubíjejícího bouřlivého počasí či při improvizovaných úpravách svého korábu kdesi na moři…, a byly dny, např. za bezvětří, kdy se nudil. To všechno patřilo k životu oněch různě oděných plavců, jimž špatná lodní strava, nepřetržité pokuřování dýmek nacpaných mizerným tabákem a nedostatek vhodných léčiv působily až závažné tělesné potíže a vyvolávali těžké nemoci včetně pověstných kurdějí, nehledě k problémům psychologického rázu vyvolaným i mnohaměsíční nucenou koexistencí uvnitř stále téže sociální skupiny - posádky.

Mezilidské napětí bývalo velké a rvačky časté… Byli to muži prostoru a ovzduší, lidé často i bez základního vzdělání, z nichž málokterý měl vyšší ideály - většinou jim postačoval pomalý kariérní postup do poddůstojnické hodnosti a nanejvýš je uspokojilo, když ve zdraví přepluli s lodí přes moře či oceány do cílového přístavu, tam sbalili své truhly a pak se mzdou v kapse vyrazili vyřádit se do zatuchlých bordelů a poplivaných, začouzených hospod, anebo - výjimečně - zajet domů…
Byli to chlapíci charakterově různí – darebáci, lenoši…, i disciplinovaní poctivci a pracanti. Jejich sepětí s lodí bylo úžasné – znali každý decimetr spletité takeláže a každý čtverečný metr plachtoví, věděli o kdejakém suku v palubách, měli trup lodi prolezlý od nejspodnějších komor s hájemstvím krys až po kormu, rozuměli vrzání obšívky a skeletu i praskavému zvuku namáhaných stožárů.
Obrázek
Jejich hlavní činnost se odehrávala na lodním vnějšku – při ovládání plachet, a bylo to přetahování s větrem, jež se za bouří měnívalo v boj o život, kdy záleželo na rychlosti a pevnosti uchopení toho či onoho lana, správném postoji na šlápnici, hlídání uvolněných cípů zmoklých těžkých plachet hrozivě plácajících ve vichru ve výškách, a nedalo se myslet na to, že koráb v šeru či tmě bouře kvílí jak týrané zvíře zadupávané pod hladinu vlnami dvakrát většími…

A pak, na přelomu 18./19. století přišel věk páry. I na lodích. Na lodě vstupovaly pístové parní stroje pozvolna, obestřeny všeobecnou nedůvěrou vyvolanou jejich hmotností, hřmotností a nevídanou sílou. K tomuto odmítání se přidaly hlasy zastánců tradic plachetního loďstva, jatí hrůzou z technického provedení i vzhledu „lodí s plachtami i komíny“; pro ně byla existence paroplachetníků z mnoha důvodů nepřijatelná. Muži, kteří se na těchto lodích plavili, byli považování za politováníhodné dobrodruhy, jimž nepřetržitě hrozí skon v pekelném výbuchu lodního kotle. Samozřejmě, na jednu stranu jim patřil obdiv, že se odvažují sloužit na plavidlech až futuristických, na stranu druhou ovšem se nevraživost vůči umouněným parním lodím, které ohrožovaly tradici krásných, labutích korábů, snášela i na ně... Přesto od dvacátých let 19. věku byly paroplachetníky stále častějším zjevem, zejména u pobřeží, a když SAVANNAH plácavě a dýchavičně překonal Atlantik, prestiž lodního parního stroje velmi vzrostla.
Obrázek
Ale práce plavců už nebyla jen záležitostí pro stožáry a vrchní paluby, nýbrž nyní se přesunula i do hlubokého podpalubí; jinak řečeno, tito lidé už dřeli i uvnitř polotemnoty lodních trupů, v podmínkách až svízelných – za sykotu kotlových ventilů, v horku od topenišť a stěn vyhřátých kotlů, v oblacích prachu z uhlí přehazovaného lopatami, za rachotu a dunění strojů, v pachu spálené kolomazi… Ano, tak - zatímco plachetnice byly ovládány zvnějšku, proplachetní lodě už nejen zvnějšku, ale i zevnitř. A co se právě jich týče, nikdy, nikdy předtím a nikdy potom nebylo sepjetí člověka s lodí tak velké, jako v onom 19. století, v dobách, kdy se na parplachetních velikánech prolnuly významy obou druhů propulzí – starých plachet a nových parních strojů. Jinak však veškerá činnost přímo ovlivňující chod a řízení lodi z jejího vnějšku i vnitřku zůstávala manuální, realizovaná prostřednictvím jednoduchých strojů - pák, kladek, klínů, šroubů…, přičemž u každé činnosti musel být příslušný plavec přítomen osobně, u přikládání uhlí do topeniště, u dopravy střeliva k dělům, u kormidlování, při němž dřinu jen částečně ulehčovaly kladky, lanové převody a táhla… nic se nedalo udělat zprostředkovaně a na dálku. Také lodní dělostřelba (a boj vůbec) byla výsledkem vysoce manuální práce, za použití jednoduchých pomůcek – stavěcích šroubů, nabijáků, vytěráků, lan a kladek, vozíků…, nemluvě o abordáži, která se na válečných lodích nacvičovala až do osmdesátých let 19. století a preferovala mistry šavlí a pistolí, či už vlastně revolverů…

Paroplachetníky pluly rychleji než plachetníky, takže problémy s dlouhodobě špatnou stravou, absencí sexu a mezilidskými vztahy v posádkách se přitlumily. Avšak i tak na palubách a stožárech, v kotelnách a strojovnách zůstával život a práce jako každodenní boj o pohyb, rychlost a směr lodi, jejíž činnosti a chování se nadále podřizovalo naprosto vše. Ne, ani na paroplachetnících nebyla každodenní dřina, nýbrž dřina „jen“ dosti častá, třeba za bouřlivého počasí nebo v jiných vypjatých situacích. Ale i když přiznáme námořníkům paroplachetníků i paroplachetníků velké každodenní praktické úsilí, vždy byli ve výhodě vůči dříčům na pevnině!!

Vezměme třeba horníky v polovině 19. století – vyzáblé nuzáky s tvářemi trvale poznamenanými uhelným prachem a zničenými, zanesenými plícemi, rubající ručním nářadím stovky metrů pod zemí uhlí, tlačící vozíky temnými štolami, při neustálém nebezpečí výbuchu metanu nebo závalu, až dvanáct hodin denně. Anebo dělníky z velkoměstských továren - koželužen, strojíren, hutí… s krajně nezdravým ovzduším. A pak, kázeň v dolech a továrnách byla udržována nejdrsnějšími prostředky a až na bití si v ničem nezadala s udržováním kázně ve vojenských útvarech a posádkách lodí. Navíc tato městská námezdní pracovní societa byla odsouzena k trvalému životu v úžasně nuzných, nekonečně rozsáhlých dělnických čtvrtích, v nichž se pochybné vůně z příprav nejlevnějších jídel mísily s nehybným pachem fekálií ze všudypřítomných stok. Odtud lidé - muži, ženy i děti - docházeli na otrockou dřinu v zaměstnání, bez naděje na výlety do hor či lesů, které téměř neznali.

Proti těmto ubožákům s životem tupě jednotvárným a téměř totálně neradostným a navíc bezvýchodným měl i těžce pracující námořník výhody: byl na čerstvém vzduchu, ve volném prostoru nad mořem, do kterého si mohl vyjít z podpalubí po směně, někdy se svobodně pohyboval po břehu – ať uličkách exotického města, nebo v palmových hájích ostrovů v Pacifiku… Na konci plavby dostal nemalou sumu a vydal-li domů, nějaký čas svobodně pobýval ve své obci, v níž byl „velmi zajímavým člověkem“ a vděčným místním posluchačům donekonečna rozdával příběhy o mořích a cizích krajích, z nichž většinu náležitě přestylizoval do „námořnické latiny“… I pověstné tresty se měnily - od bití „devítiocasou kočkou“, protahování pod kýlem, uvázání ke stožáru na několik tropických dnů či vytažení na několik hodin na laně až k vrchní čnělce… se ve druhé polovině 19. století postupně upouštělo a přecházelo k trestům netělesným – v lodním vězení nebo žalářování na pevnině. A tak se do služby i na paroplachetnících s jaksi a priori nedobrou pověstí hlásilo velmi mnoho mužů, samozřejmě hlavně na lodě dopravní a rybářské, kde nebyl dril, jen tvrdá praxe, a kde bylo přece jen víc volnosti.
Obrázek
19. století byla doba námořního plavectví veskrze manuálních činů, kterou si sice díky různým rytinám a prastarým fotografiím jakž takž dokážeme představit, ale naše malá schopnost empatie a absence přímého poznání nám nedovoluje se do ní niterně vcítit. Blíže jsou soudobí námořníci, ale i ti potvrzují, že lodě stále více ovládané prostřednictvím elektroniky a automatizovaných technických struktur už zdaleka nejsou oním útrpným místem, kde pot a mozoly byly stejně běžné jako denní příděl chleba, soleného pečeného masa a grogu a kde mezi plavcem a lodí nestála hradba přístrojů, servozařízení, výstražných a záchranných systémů…. Ne, není oněm starým plavcům co závidět, ale to sepjetí s lodí, ten téměř fyzický srůst posádky s těžkou a houževnatou hmotou plachetníku či paroplachetníku zápolícího s mořem a povětřím, ten už není a nikdy nebude tak silně bytostně intenzivní. A jak mi kdysi napsal emeritní capt. J. Bek:

„Zatímco ve filmech s příběhy velkých dopravních lodí dvacátého věku vidíme i za bouřkových scén fešácké lodní důstojníky v napucovaných polobotkách, nažehlenými puky a vycíděnými distinkcemi, my lítali po velitelských můstcích ve vytahaných svetrech a keckách, což bylo trochu společné s hadry starých plavců… Ale také třeba v hurikánu jsme byli blízcí tomu, co prožívali chlapi na starých kolesácích a šroubácích s plachtami, ale málokdy jsme byli knokautováni vlnami jako oni, málokdy někdo musel činit na palubě, aby cosi či kohosi v té těžké situaci zachránil a málokdy nám voda na palubě rozbila tolik věcí, jako jim. Měli jsme radar, který nám ukázal, kdy a kde se z bouře vymaníme, a když trvala moc dlouho a my museli loď jen držet proti vlnám a regulovat otáčky propelerů, část posádky seděla dole u televize. Tohle oni nemohli… Je hloupost cokoliv z jejich námořnické řehole dávat do souvislosti s jakousi tvrdou romantikou námořnického života, protože až tak tvrdé to nikdy ani pro ně nebylo, a romantické už vůbec ne. Jen občas, občas mělo a má tohle povolání své kouzlo, jaké ostatně má občas každá práce, která nás baví.“

(Z připravované knihy „Než vypluly obrněnce“.)
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Re: NÁMOŘNÍK A LOĎ

Příspěvek od Vladimír »

Jelínek Milan píše:

(Z připravované knihy „Než vypluly obrněnce“.)
Už mě mnohokrát napadlo, jestli by u podobných publikací nebo časopisů, vydávaných v malém nákladu, případně i ve vlastní režii a prodávaných pouze v některých knihkupectvích nebyla možnost koupit jejich elektronickou verzi, třeba v PDF ideálním způsobem šíření.

Autor by u takovéhoto článku uvedl číslo účtu, poskytl ke stažení zaheslovaný soubor a po zaplacení by mě poslal na e-mail heslo.

Výhoda pro autora - možnost prodeje většího množství, případně i rozebraného titulu při minimálních nákladech.

Výhoda pro mě, jako čtenáře - koupím i rozebrané publikace, případně nemusím obíhat různá knihkupectví nebo přispívat poště za dobírku.

Nemohli by administrátoři této stránky i autoři zvážit tuto možnost rozšíření služeb?

Díky vzrůstajícími prodeji "elektronických knih" - hardware by to byla zajímavá možnost. Podle mého názoru je právě u malonákladových knih využití této techniky přímo ideální.
Jelínek Milan
desátník
desátník
Příspěvky: 40
Registrován: 28/11/2010, 14:42
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Jelínek Milan »

Dobrý večer, děkuji Vám za racionální názor i námět, pane Vladimíre. Upřímně řečeno, už bych dávno přešel na .pdf formu publikací, avšak je tu pořád nebezpečí nekontrolovaného šíření, z čehož mám obavy nejen já, ale mnoho dalších autorů, a podle sdělení odborníků bohužel zatím neexistují prostředky zabraňující nelegálnímu kopírování publikací i ve formátu .pdf. - Ale jelikož nejsem odborník, nechci na to téma spekulovat. - Jinak v sekci "Knihy, filmy" jsou vypsány "Námořní žurnály" (NŽ) z nichž tyto ukázky jsou. Nabídka NŽ jen přes internet, neboť jejich cena v knihupectvích by kvůli maržím distributorů a prodejců byla téměř dvojnásobná. V tomto případě platí čtenář jen poštovné, které je proti úhrné cca 45procentní marži výrazně nižší.
Naposledy upravil(a) Jelínek Milan dne 4/1/2011, 00:13, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Tento nápad by bylo potřeba směřovat spíše na adminy. Já si ani neumím představit jak by to mohlo fungovat.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Trochu mě podivila ona citace kritika Johna Ruskina. Byl poměrně vlivnou osobností své doby, už sem na něj párkrát narazil při čtení o preRaffaelitech (umělecký směr v anglii - později hodně komereční).

Jinak já sem svoje povídky sám nasázel a vytisknul z nich pár knížek. Mám zkušenosti i s elektronickýma knížkama, ale ty jsou k ničemu, papíru se nikdy nic nevyrovná - navíc si ji můžete vzít třeba do postele. Navíc elektronická data nevydrží věčně. Oproti tomu kniha je omezená jen životností papíru a inkoustu.

Jinak možná by šlo použít i něco jiného. V programu InDesign (sází se v něm knihy) je možné vytvořit simulaci otáčení stránek (formát flv. - flash) ty pak lze nahrát jako samostatnou stránku na internetu - stačí jen mít volnou doménu a trochu umět s kódováním. Simulace je to efektní a poměrně dost se používá. Stačilo by jen najít způsob, jak zpoplatnit přístup na ony stránky - (možná jednorázová platba pro vstup ze zákazníkovy IP adresy)
Uživatelský avatar
Marvin
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 149
Registrován: 21/12/2005, 18:18

Příspěvek od Marvin »

Jelínek Milan:
Kopírování nezabráníte ani tím, že se pdf budete vyhýbat. Podívejte se na nějaké warez stránky - jsou plné naskenovaných knih.
Myslím, že jediný způsob jak z kopírování alespon nějakou odměnu získat je forma dobrovolných příspěvků. (například vložit do díla žádost o příspěvek prostřednictvím SMS)

Rase:
To také nic neřeší. Není problém si při prohlížení natípat screeny a ty převést do pdf...
Jestliže je nepřítel ukryt v nedobytné pevnosti, dbejte na to, aby se odtamtud opravdu už nikdy nedobyl.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

No to je pravda, zabránit zcela tomu nelze. Přesto i já sám preferuji tištěné publikace - a to jednak z důvodu přístupnosti i tam kde není proud či internet, a druhak z důvodu jejich přetrvání. Zde nejde jen a pouze o obavu z nějaké např. jaderné války :) ale i o přetrvání publikací přes nástrahy doby - tedy zdokonalování techniky. Uvedu příklad: Pokud jste např. před 10-ti léty uveřejnili knihu pouze na minidisku, tak máte smůlu, dnes si ji asi nikdo nepřečte.
Pokud by byla Rosettská deska na něčem co se dá číst jen za pomocí techniky, např. CD, neuměli bychom číst hieroglyfy... :D
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Nechte sporů o vykrádání duchovního vlastnictví. Pan Jelínek doplnil práci o pár nádherných obrázků. Je najednou úplně jiná - zkrásněla.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Pátrač píše: Pan Jelínek doplnil práci o pár nádherných obrázků. Je najednou úplně jiná - zkrásněla.
A až vyjde knižně, tak bude určitě ještě krásnější. O lodích z tohoto období už jsem dlouho nic nečetl.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Když knížka stojí za to, rád si ji koupím a zaplatím za ni klidně i sumu nemalou, i když bohatstvím zrovna netrpím. Což budiž řečeno všeobecně. Na internetu se dá sehnat spousta informací, ale v mých očích se nikdy nemůže vyrovnat kráse toho, když vezmu do ruky opravdovou knížku. Možná proto, že jsem se narodil a vyrůstal v letech, kdy elektronická média byla přístupná nanejvýš agentům cizích tajných služeb a nevelkému okruhu zasvěcenců. Svět se holt mění a my se musíme přizpůsobit - ale kniha je kniha. Na té není co vylepšit.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

To bude jistě zajímavá kniha. Kdy že bude hotová? Pořídím si jí určitě také. V papírové podobě je to nejlepší, má to takové vzláštní kouzlo.
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“