Dělostřelectvo ČSLA

Odpovědět
Uživatelský avatar
Starlight
praporčík
praporčík
Příspěvky: 303
Registrován: 24/1/2017, 23:05

Dělostřelectvo ČSLA

Příspěvek od Starlight »

Hektor píše:Takže ak by sme mali vhodnú muníciu do SHKH tak nepotrebujeme 480 RM.70? (ČSĽA)
Na to opravdu není jednoduchá a krátká odpověď. :D

Nelze totiž jen tak říci, že kdyby ČSLA měla lepší munici, tak by 122 mm raketomety, respektive raketomety obecně, nebyly potřeba. To proto, že je korektnější údálosti hodnotit v čase.

122 mm raketomety vz.70 byly, jak jejich název napovídá, navrženy koncem 60. let. V té době nejen jednoznačně překonávaly tehdy zavedené 130 mm raketomety vz.51, ale například z hlediska maximálního dostřelu překonávaly všechny tehdejší hlavňové dělostřelecké zbraně ČSLA s výjimkou licenčního sovětského taženého 122 mm kanónu vz. 31/37 (A-19). Těch ale ČSLA odebrala v 50. letech jen cca 115 kusů.

Mobilita a vezená zásoba munice raketometu vz. 70 opět překonávalo všechno, co ČSLA tehdy měla. ČSLA zřejmě po sovětském vzoru vůbec neměla samohybné houfnice/kanóny pro nepřímou střelbu. A podoba modernizace hlavňového dělostřelectva v 70. a hlavně 80. letech byla tehdy patrně ještě ve hvězdách, včetně 152 mm ShKH vz. 77 DANA, takže raketomet vz. 70 byl pro ČLSA na přelomu 60. a 70. let obrovský skok vpřed.

Na druhou stranu, US ARMY koncem 60. let nasadila ve Vietnamu bojově první dělostřeleckou munici typu ICM a v 70. letech zavedla do výzbroje DPICM. Určila si tak trend, který u ni a v NATO pak vyvrcholil v 80. letech. A právě období 80. let v dalších kapitolách popíšu detailněji. Zkusím porovnat strukturu a vybavení dělostřelectva ČSLA versus nějaká armáda NATO. V tomto případě jsem si vybral US ARMY (Europe), ke které je nejvíce podkladů.

Mě z toho všeho ale vyšlo (pochopitelně se mohu mýlit), že podle mne v 80. letech dělostřelectvo ČSLA (bez uvažování taktických raket) zaostávalo v dostřelu, mobilitě, účinnosti munice, systémech řízení palby. Navíc pravděpodobně nikdo nepochybuje o síle západních letectev (versus ČSLA) jak v oblasti přímé letecké podpory, tak přehrazování bojiště.

V případě, že by byla měla ČSLA v 80. letech k dispozici munici kategorie ICM a DPICM a neměla 122 mm raketomety vz. 70, tak by v první řadě musela něčím kompenzovat chybějící raketomety. Pravděpodobně navýšením počtu samohybných kanonových houfnic ráže 152 mm. Ale stále by zůstaly další principiální nedostatky - zejména dostřel a schopnost rychle reagovat na rozličné prioritní cíle (plošné i bodové).

Tedy stále by chybělo něco o výkonech MLRS (US ARMY na potřebu tohoto systému přišla už v 70. letech). Nejblíže tomu byly v rámci východního bloku v 80. letech výkonné sovětské 220 mm salvové raketomety 9K57 Uragan (BM-27) s dostřelem až 35 km. Píšu nejblíže, protože ve skutečnosti neměly DPICM submunici, automatizovaný systém řízení palby, TACFIRE, atd. Protože ale SSSR na potřebu tohoto typu zbraně přišel nejpozději už počátkem 70. letech, tak mi jen vrtá hlavou, proč si nikdy nenašel cestu do výzbroje ČSLA (a obecně i dalších států východního bloku). Alespoň na úroveň armáda a výše. :?: Kvůli přítomnosti systému v rámci skupin sovětských vojsk působících na území „frontových“ východoevropských států (Československo, NDR, Maďarsko), nebo nebyl uvolněn na export, nebo už jsme na to prostě neměli?


Video – přebíjení raketometu BM-27 Uragan, dobře ilustruje složitost manuálního nabíjení těžkých raket ráže 220 mm:

https://www.youtube.com/watch?v=wiGpxg7s6GQ



1) ČSLA

a) Celkový přehled počtů dělostřelecké výzbroje ČSLA koncem 80. let

ČSLA během 80. let prakticky dokončila obměnu svého dělostřelectva započatou v 70. letech.

ČSLA od 70. let odebírala z domácí produkce nejen 456 kusů 122 mm raketometů vz.70 (RM-70), ale do konce 80. let také 410 kusů 152 mm samohybných kanónových houfnic vz. 77 DANA. A k tomu ještě 226 minometů ráže 120mm vz.82 PRAM–L, které přicházely k útvarům koncem 80. let.

Od 70. let se dovážely výkonné 130 mm sovětské tažené kanóny M-46 v počtu minimálně 144 kusů. Do konce 80. letech se také dovezlo 149 kusů samohybných 122 mm houfnic 2S1 Gvozdika (samohybná verze houfnice D-30), 252 kusů tažených 122 houfnic D-30A (2A18M) a 12 těžkých 203 mm samohybných kanónů 2S7 Pion a 8 kusů velkorážných 240mm samohybných minometů 2S4 Tulpan.

ČSLA také měla ohromné množství dělostřelecké výzbroje z předchozích období. Výše zmíněné nové 122 mm samohybné a tažené houfnice postupně nahrazovaly starší tažené 122 mm houfnice vz. 38 S (M-30), kterých ČSLA do konce 50. let odebrala téměř 1 500 kusů (většina z naší licenční výroby). V 70. letech byly modernizovány/repasovány na vz.38/74.

M-46 a 152 mm ShKH vz. 77 DANA zase postupně nahrazovaly skutečné veterány: tažené 152 mm kanónové houfnice vz. 37 S (ML-20), kterých se 40. letech zavedlo do cca 100 kusů, dále přestavěné kořistní tažené 152 mm houfnice vz. 18/47, kterých se ve 40. a 50. letech zavedlo cca 350 kusů a licenční sovětský tažený 122 mm kanón vz. 31/37 (A-19), kterých se v 50. letech odebralo cca 115 kusů.

Velmi rozšířenou protitankovou zbraní protitankových jednotek ĆSLA až do jejího konce byl stále československý 100 mm protitankový kanón vz.53, kterého se 50. letech vyrobilo cca 600 kusů. I tento kanón byl schopen nepřímé střelby.

Nové zbraně zavedené v 70. a 80. letech sloužily k vyzbrojení dělostřeleckých jednotek na všech úrovních: od pluků, přes divize a armády až po front. Mám pocit, že toho na ekonomiku 15 miliónového Československa bylo asi už příliš. Moderní dělostřelectvo se postupně zavádělo téměř dvě desetiletí od 70. let a hlavně během 80. let, takže řada řešení dokázala zastarat ještě před dokončením přezbrojení. Bylo potřeba skutečně ohromené množství dělostřelecké výzbroje a při této kvantitě muselo dojít k ekonomickým kompromisům. To je vidět na dodatečném nákupu tažených houfnic D-30A místo všech plánovaných samohybných 2S1 Gvozidka.

Poznámka: A často téměř nová výzbroj se pak stala v 90. letech téměř přes noc přebytečnou a začalo její rychlé vyřazování. Zejména sortiment munice k houfnicím 122 mm 2S1 a D-30 stojí za pozornost i z dnešního pohledu. Kromě tříštivotrhavých granátů, to byly granáty kumulativní, „kartáčové“ šípové a také agitační, dýmové a osvětlovací. Zejména poslední dva až tři typy granátů dnes zcela chybí v arzenálu 152 mm ShkH vz.77 z výzbroje AČR. Dany to v době ČSLA nepotřebovaly, protože k tomu byly určeny právě různé 122 mm houfnice. Ale dnes nemáme nic z toho.


b) Počty dělostřelecké výzbroje v divizi ČSLA v 80. letech

A jak to bylo všechno rozložené v rámci divizí? Protože přesná struktura a konkrétní výzbroj se mohla u ČLSA lišit podle divize a také v čase, tako jako příklad uvedu dvě tzv. jednotypové vševojskové divize ČSLA ve stavu z konce 80. let. Konkrétně dvě elitní divize, které byly i v míru ve stále bojové pohotovosti na téměř plných počtech: 1. tankovou divizi a 20. motostřeleckou divizi.

Následující počty dělostřelectva je můj nejlepší možný kompilát dat poskládaný ze různých zdrojů, převážně tady na Palbě (http://www.palba.cz/viewforum.php?f=299).

1. tanková divize (tabulkově cca 288 tanků T-72 a 186 BVP/OT pro převoz pěchoty) měla tři tankové pluky, každý s dělostřeleckým oddílem s 12 kusy samohybných houfnic 2S1 Gvozdika a jeden motostřelecký pluk s 18 kusy 2S1 Gvozdika. Dále byl v divizi dělostřelecký pluk s jedním dělostřeleckým oddílem s 18 kusy tažené houfnice D-30A a dvěma oddíly, každý s 18 kusy ShKH vz. 77 DANA. Dále byl v divizi raketometný oddíl s 18 kusy 122 mm raketometů vz.70.

Celkem měla 1. tanková divize tabulkově 18 kusů tažených 122 mm houfnic D-30A, 54 kusů samohybných 122 mm houfnic 2S1 Gvozdika, 36 kusů 152 mm s ShKH vz. 77 DANA a 18 kusů 122 mm raketometů vz.70. Do roku 1989 byl součástí divize i samostatný raketometný oddíl se 4 kusy taktického raketového systému 9K79 Točka (SS-21 Scarab A).

20. motostřelecká divize (tabulkově cca 216 tanků T-54/55AM a 319 BVP/OT pro převoz pěchoty) měla jeden tankový pluk s dělostřeleckým oddílem s 12 kusy samohybných houfnic 2S1 Gvozdika a tři motostřelecké pluky - jeden pluk s 18 kusy 122 houfnic 2S1 Gvozdika a dva pluky, každý s 18 kusy 122 mm houfnic D-30A. Dále byl v divizi dělostřelecký pluk se dvěma dělostřeleckými oddíly po 18 kusech tažené houfnice D-30A a jedním oddílem s 18 kusy ShKH vz. 77 DANA. Dále byl v divizi raketometný oddíl s 18 kusy 122 mm raketometů vz.70. U dvou motostřeleckých pluků měl každý motostřelecký prapor 6 minometů ráže 120 mm Vz.82 PRAM–L. K nepřímé dělostřelecké palbě šlo použít i 100 mm protitankové kanóny vz.53, kterých bylo v divizi 12 kusů

Celkem měla 20. motostřelecká divize tabulkově 72 kusů tažených 122 mm houfnic D-30A, 30 kusů samohybných 122 mm houfnic 2S1 Gvozdika, 18 kusů 152 mm s ShKH vz. 77 DANA a 18 kusů 122 mm raketometů vz.70. Dále měla divize 36 minometů ráže 120 mm Vz.82 PRAM–L a 12 kusů 100 mm kanónů vz.53. Do roku 1989 byl součástí divize i samostatný raketometný oddíl se 4 kusy taktického raketového systému 9K52 Luna-M (Frog-7).

ShKH vz. 77 DANA byla kromě výzbroje 10 divizí i ve výzbroji kanónových dělostřeleckých brigád na úrovni armády (dvě armády, každá brigáda po 54 kusech vz.77 a 36 kusů M-46) a dělostřelecké divize na úrovni frontu (po 72 kusech vz.77, 72 kusů M-46, 12 kusů 2S7 a 8 kusů 2S4).

Raketomet vz.70 byl kromě výzbroje 10 divizí i ve výzbroji válečně formovaných raketometných pluků na úrovni armády (dvě armády, každá pluk po 54 kusech) a válečně formované raketometné brigády na úrovní frontu (po 72 kusech).

c) Dostřely dělostřelectva ČSLA

- 120 mm vz.82 PRAM–L: 8 km
- 130 mm vz.51: 8,2 km
- 122 mm vz. 38 S (M-30) a vz. 38/74: 11,8 km
- 152 mm vz. 18/47: 15,2 km
- 122 mm 2S1 Gvozdika a D-30A: 15,3 km
- 152 mm vz. 37 S (ML-20): 17,2 km
- 240 mm 2S4 Tulpan: 9,6 km s normální municí / 18 km dálková munice
- 155 mm vz.77 DANA: 18,5 km s normální municí / 20,2 km dálková munice
- 122 mm vz. 31/37 (A-19): 20,4 km
- 122 mm vz. 70 (RM-70): 20,4 km
- 100 mm vz.53: 21 km (nepřímá střelba)
- 130 mm M-46: 27,5 km
- 203 mm 2S7 Pion: 37,4 km s normální municí / 47,5 km dálková munice
- „550 mm“ 9K52 Luna-M (Frog-7): 68 km (konvenční hlavice)
- „650 mm“ 9K79 Točka (SS-21): 70 km

Raketové systémy 9K72 Elbrus (SS-1 Scud) a 9K714 Oka (SS-23 Spider) z výzbroje ČSLA na úrovni armáda v této tabulce neuvažuji.

2) US ARMY

a) Počty dělostřelecké výzbroje v divizi US ARMY v 80. letech

Pro porovnání jsem vzal tabulkovou strukturu těžké divize US ARMY „Division ‘86 Heavy“ z 80. let.

Obrněná divize (Armoured) měla 10 bojových manévrových praporů – 6 obrněných a 4 mechanizované s celkem 348 tanky M1 Abrams a 232 BVP/OT pro přepravu pěchoty. Mechanizovaná divize (Infantry Mechanized) měla také 10 bojových manévrových praporů – 4 obrněné a 6 mechanizovaných s celkem 232 tanky M1 a 348 BVP/OT pro přepravu pěchoty.

V každém mechanizovaném praporu bylo 6 samohybných 107 mm (4,2 palce) minometů M106. Ostatní dělostřelectvo bylo soustředěno na divizní úrovni v dělostřelecké brigádě (DIVARTY), která měla tři dělostřelecké oddíly, každý s 24 samohybnými 155 mm kanónovými houfnicemi M109A3 a jeden kombinovaný dělostřelecký oddíl s 12 samohybnými 203 mm kanónovými houfnicemi M110A2 a 9 raketomety M270 MLRS.

Celkem tedy těžká (obrněná nebo mechanizovaná) divize US ARMY měla tabulkově 72 kusů samohybných 155 mm kanonových houfnic M109A3, 12 kusů samohybnými 155 mm kanonových houfnic M110A2 a 9 raketometů M270 MLRS. Obrněná divize měla 24 samohybných 107 mm minometů M106, respektive mechanizované divize jich měla 36 kusů.

Původní plány MLRS počítaly s tím, že každá divize bude mít oddíl raketometů MLRS (27 kusů), ale z kapacitních/ekonomických důvodů byly takto silné raketometné jednotky jen na úrovni sboru. V Evropě v sestavě sboru byly 2 až 3 dělostřelecké brigády, každá s 5 až 6 dělostřeleckými oddíly, které měly ve výzbroji jak kanónové houfnice M109A3, M110A2 tak i raketomety MLRS a jaderné řízené střely Pershing II a Lance. Sborový dělostřelecký oddíl s raketomety MLRS měl cekem 27 raketometů M270 MLRS. Oddíly sborového hlavňového dělostřelectva pak měly 24 kusů M109A3 nebo M110A2.

Jak už jsem napsal v jednom předchozím příspěvku, multiplikátory síly dělostřelectva byla moderní konvenční munice (ICM, DPICM). Dále tehdy moderní systémy řízení palby a přenosu dat AN/GSG-10 TACFIRE, který s pomocí počítačů a přes radiový datalink integroval do mobilních polních velitelských středisek dělostřelectva (center koordinace palebné podpory) informace od dělostřeleckých pozorovatelů, dělostřeleckých protibaterijních radiolokátorů, meteo služby, atd.. Bez schopnosti efektivně zjišťovat polohy cílů a přenášet tyto údaje dál, nelze efektivně využívat velkých dostřelů moderního dělostřelectva.

Raketomety MLRS měly být umístěny cca 6-10 km od čáry dotyku vojsk a byly prioritně určeny pro protibaterijní palbu a boj s PVO. Jednou z taktik US ARMY byly společné operace s vojskovým letectvem. První udeřily na oblast cíle raketomety MLRS, které kromě ničivého účinku zpravidla dezorientovaly obránce, a v tomto okamžiku měly útočit bitevní vrtulníky. Po jejich odletu se přidala ještě jedna salva z MLRS na rozloučenou.

M270 MLRS měl asi jako z první polních dělostřeleckých systémů velmi pokročilou palubní elektroniku - systém inerciální navigace (tehdy ještě GPS bylo v plenkách), balistický počítač a celkovou automatizace procesu zamíření a palby bez nutnosti opouštět kabinu. Raketomety M270 MLRS byly schopny zahájit palbu cca 4 minuty od doručení palebného požadavku do centra koordinace palebné podpory na velení baterie. Plná salva jednoho raketometu M270 měla zhruba stejnou sílu jako jedna salva celého oddílu houfnic M109 (24 kusů) s municí DPCIM. Pochopitelně po výstřelu se uplatňovala taktika „udeř a rychle uteč“, kdy se naplno využívala rychlost a průchodnost pásového podvozku řady Bradley.

Na přímou blízkou podporu vlastních manévrových jednotek byly určeny kanonové houfnice jako byla M109. Raketa M26 s velkým plošným účinkem vypálená z raketometu M270 MLRS vyžaduje velké bezpečnostní vzdálenosti.

V rámci konceptu AirLand Battle se předpokládalo, že divizní dělostřelba spotřebuje 70% hmotnsti spotřebované munice divize. Klíčem k fungujícímu dělostřelectvu proto byla logistika zásobování municí. Proto se v 80. letech zavedlo pancéřované pásové muniční vozidla M992 FAASV na bázi podvozku a korby M109. Logistika tak mohla držet krok na bojišti s pásovými houfnicemi v manévrovém boji a mohla přivážet munici až přímo k houfnicím. A to i v obtížném terénu a současně byly jejich posádky i náklad měli základní ochranu.

M992 byly přiděleny k houfnicím M109A3 v poměru 1:1. Houfnice M109A3 převáží 34 nábojů (34 granátů, 36 výmetných náplní) a muniční vozidlo M992 cca 95 nábojů (granáty, výmetné náplně, zapalovače). FAASV jsou vybaveny mechanizovaným dopravníkem pro usnadnění překládání munice. Dokonce lze houfnici M109 napájet elektřinou z APU muničního vozidla, takže je možné doplňovat munici a vypnuté hlavní motory obou vozidel.

Poznámka: zajímavý byl přístup k problematice vezené zásoby munice v Československu. 152 mm ShKH vz.77 DANA celkem přepravuje až 60 nábojů. V karuselovém podavači ve věži jen 36 granátů se zapalovačem a 30 nábojek (tedy jen 30 výstřelů). Zbytek může být umístěn ve schránkách vně vozidla (věž i korba) a pro opětovné nabití podavače ve věži je tedy nutno vystoupit a náboje ručně přeložit. 122 mm raketomet vz. 70 si zase může vést až dvě palebné dávky (40 + 40 raket). Mechanizované přebití trvá do 4 minut.

b) Dostřely dělostřelectva US ARMY

- 107 mm M106: 6,8 km
- 155 mm M109A3: 18 km standardní munice / 23,5 km s dálková munice
- 203 mm M110A2: 22,9 km standardní munice / 30 km s dálková munice
- 227 mm M26 (MLRS): 32 km
- „610 mm“ M39 ATACMS Block I (MLRS): 165 km (u útvarů až v roce 1990)

3) Dělostřelectvo ČSLA versus US ARMY v 80. letech

Z výše napsaného si dovolím odvodit, že:

- Divize ČSLA byly menší než US ARMY. Divizí ČSLA ale mohlo být více na stejný úsek fronty.
- V rámci divize měla ČSLA ohromné množství dělostřeleckých zbraní.
- Množství bylo ale vykoupeno „kvalitou“ - velké množství tažené výzbroje hlavně u mechanizovaných divizí. Ty by byly zřejmě snadným cílem pro protibaterijní palbu MLRS.
- Velká typová roztříštěnost
- Dělostřelectvo bylo jak na úrovni pluků (minomety, houfnice), tak na úrovni divize (kanóny, houfnice, raketomety).

Na druhou stranu v 80. letech je jasně vidět, kdo byl prostě bohatší, protože dělostřelectvo US ARMY mělo:

- Menší typovou roztříštěnost
- Menší roztříštěnost velení dělostřelectva. Na úrovni praporů byly jen minomety. Vše ostatní dělostřelectvo bylo soustředěno do divizní dělostřelecké brigády, která rozhodovala o tom, která zbraň je optimální na splnění palebného požadavku v rámci divize.
- Menší počty hlavní a raketometů byly kompenzovány větší ráží (více submunice), větším dostřelem, větší mobilitou, zřejmě větší pohotovostní zásobou munice a rychlejším systémem řízení palby.
- Vetší mobilita a pasivní ochrana. Všechny dělostřelecké zbraně jsou na pásovém podvozku, zpravidla pancéřovaném.
- Větší dostřel (bez uvažování taktických řízených střel). Divizní dělostřelectvo mělo větší dostřel než plukovní, divizní a armádní dělostřelectvo ČSLA.
- Lepší munice.
- Zřejmě lepší systém řízení palby a přenosu dat.
- Nesnažily se dělostřelectvem řešit všechno, na opravdu vzdálené cíle měly také silné letectvo.
Naposledy upravil(a) Starlight dne 13/8/2017, 23:00, celkem upraveno 3 x.
Uživatelský avatar
Starlight
praporčík
praporčík
Příspěvky: 303
Registrován: 24/1/2017, 23:05

Re: Dělostřelectvo ČSLA

Příspěvek od Starlight »

Aby předchozí příspěvek dával více smysl, dám sem zpětně něco jako úvod, který vznikl během vášnivé diskuze v tomto vlákně: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=307 ... 16#p254363
Starlight píše:Vrátím se koncepci dělostřelectva NATO, která definovala podobu systému MLRS a později HIMARS.

Doufám, že to nyní bude o něco jasnější, proč se armády v NATO se jaksi po celou dobu Studené války a v následujících desetiletích dokázaly (až na některé výjimky) obejít bez salvových raketometů podobné kategorie jako byl sovětský BM-21 (9K51) Grad ráže 122 mm nebo československý Vz.70.

1) Koncept MLRS

Program MLRS se definitivně rozjel na přelomu 70. a 80. let. Přestože v něm USA hrály prim, tak to byl mezinárodní projekt pěti států: USA (dodáno cca 830 kusů), Německa (cca 150 kusů), Velké Británie (63 kusů), Francie (55 kusů) a Itálie (24 kusů). Průmyslové podíly pak odpovídaly odebraným počtům. V Evropě tak bylo vyrobeno 284 raketometů a cca 200+ tisíc raket.

Raketomet MLRS byl koncipován jako divizní a sborový prostředek palebné podpory, který měl doplnit hlavňové dělostřelectvo a který měl být schopen v krátkém čase disponovat ohromnou palebnou silou na časově kritické cíle. Současně by uvolnil ruce stíhacím bombardérům letectva. Letectvo se tak mohlo soustředit na efektivní přehrazování bojiště (interdiction) v týlu protivníka místo nebezpečných náletů na bojiště v zóně čáry dotyku (FEBA), kde měl východní blok velmi hustou vojskovou PVO,

Například u US ARMY měl systém MLRS doplnit a později i nahradil kanonové houfnice M110 ráže 203 mm. U Bundeswehru měl zase doplnit a později nahradit vícehlavňové raketomety LARS ráže 110 mm z konce 60. let Ty koncem 70. let s dostřelem jen 14,7 km už nestačily na sovětské hlavňové a raketové dělostřelectvo a jejich bojové hlavice byly neefektivní proti nové generaci sovětských tanků T-64/72/80.

Poznámka: Jako přechodné řešení byly raketomety LARS v 80. letech zmodernizovány na verzi LARS 2. Nové rakety (primárně s kontejnerovou hlavicí) s dostřelem až 25 km využívaly řadu technologií z programu MLRS. Po vyřazení systému LARS Bundeswehr používá stále cvičné rakety ráže 110 mm pro raketomety LARS i v raketometech MLRS (německé označení MARS). Mají redukovaný dolet na 6-7 km a kouřovou hlavici označující místo dopadu. Jsou ručně nabíjené do speciálního kontejnerového adaptéru, který je vidět na videu, které tu postnul Klingy.

Koncept nasazení MLRS kladl důraz na boj s velkými plošnými uskupeními protivníka na co největší vzdálenost. Cílem byly koncentrace techniky a osob ještě před tím než se rozptýlí v předních linii, postavení dělostřelectva (včetně tehdy nejvýkonnějšího sovětského raketometu BM-27 (9K57) Uragan ráže 220 mm), vojsková PVO, velitelská stanoviště, atd. Tomu odpovídala koncepce tehdejší munice.

V 80. letech byla první základní municí raketa M26, které měla dostřel do 32 km. Kontejnerová hlavice obsahovala 644 kusů submunice M77 DPICM s kombinovaným střepinovým účinkem (cca poloměr 4 metry) a kumulativní průbojnou hlavicí (probíjela 3 až 4 palce oceli). Submunice z jedné hlavice pokryla plochu zhruba 200 x 100 m. Německo v rámci programu vyvinulo protitankovou verzi rakety, které obsahovala 28 protitankových min AT2. Dostřel rakety byl do 40 km.

Ještě během 80. let USA přidaly do sortimentu munice i konvenční taktickou řízenou střelu M39 ATACMS Block I. Ta měla, dostřel až 165 km a obsahovala 950 kusů submunice M74 DPICM. V dalších desetiletích následovaly další verze raket s větším dostřelem, inteligentní submunicí (nezavedeno do sériové výroby) a řízené střely řady GMLRS a vylepšené přesné ATACMS.

2) Koncept použití kanónových houfnic NATO

Hlavním prvkem palebné podpory ale v tomto konceptu byly stále kanónové houfnice. Na přelomu 70. a 80. let byla „standardní“ samohybnou houfnicí NATO americká M109A2/A3 s dostřelem 18 km se standardní municí a 23,5 km s dálkovou RAP municí. Tažené houfnice reprezentovala tehdy nová generace houfnic – americké M198 a západoevropské FH70. Obě ráže 155 mm (se standardizovanými NATO balistickými parametry) měly dostřel 24 km se standardní municí a 30 km s dálkovou RAP municí.

Souběžně s programem MLRS se koncipoval i podobný mezinárodní program samohybné kanónové houfnice nové generace, ze kterého nakonec oklikou přes různé odklady vznikly národní houfnice jako M109A6 Paladin, AS90, nebo PzH2000.

To, čím se odlišovalo hlavňové dělostřelectvo NATO od svých protivníků, bylo:

1) masivní použití bezkontaktních přibližovacích zapalovačů pro vzdušné výbuchy tříštivo-trhavé munice pro lepší ničivý střepinový efekt. Video o přibližovacích zapalovačích pro protipěchotní použití je v čase 7:10: https://www.youtube.com/watch?v=WS11562XCPc&t=5s

2) masivní použití kontejnerové munice – protipěchotní Improved Conventional Munition (ICM) a protipěchotní/protimateriálové Dual-Purpose Improved Conventional Munition (DPICM). Video o DPCIM je v čase 4:10: https://www.youtube.com/watch?v=WS11562XCPc&t=5s a video o M483A1 155mm DPICM: https://www.youtube.com/watch?v=beiD1IpRtvY

Jinými slovy kanónové houfnice s vhodnými zapalovači a pokročilou municí byly na Západě schopny efektivně postřelovat plošné cíle.

3) Srovnání s ČSLA

Jako srovnání uvedu naši ČSLA, kde jsou data asi nejlépe dohledatelná. Předpokládám, že to platilo i pro ostatní armády východního bloku.

Naše divizní kanonové houfnice ShKH vz. 77 DANA ráže 152 mm jsou po celou svoji dosavadní kariéru vyzbrojeny pouze tříštivo-trhavými granáty (normální OF do 18,5 km nebo dálkové OFd do 20,2 km). Jediným dalším typem munice, který kdy byl zavedeny do jejich výzbroje, byl kumulativní granát BP-540 určený pro obranou přímou palbu. Nic jiného.

Přestože bezkontaktní přibližovací zapalovače jsou používané na Západě od roku 1944, tak naši dělostřelci se k nim dostali (finské elektronické HS-94 a HS-94M od Patrie) až po skončení Studené války. A popravdě řečeno současný 13. dělostřelecký pluk AČR s nimi začal střílet teprve relativně nedávno. 70 let zpoždění (!) a asi dosud jediný upgrade dělostřelecké části tohoto letitého houfnicového systému.

Poznámka: místo bezkontaktních zapalovačů se používaly sovětské mechanické nekontaktní časovací zapalovače B-90. Hodinový strojek časovače se musel nastavit podle balistických tabulek a granáty se musely zastřílet nejen na polohu, ale i na výšku výbuchu = dělostřelecký pozorovatel musel hlásit opravy načasování vzdušného výbuchu.

Kontejnerové granáty naše houfnice ShKH vz. 77 DANA nikdy nepoužívaly. Jestli jsem se dobře díval, tak Sovětský svaz kontejnerovou dělostřeleckou munici ráže 152 mm typu 3VO28, 3VO29 a 3VO30 zavedl do výzbroje až spolu s houfnicemi řady MSTA v letech 1987-89.

Proto pro dělostřelectvo ČSLA mělo význam mít spolu s ShKH vz. 77 DANA ráže 152 mm i raketomety Vz.70 ráže 122 mm. Jejich jedinou „specialitou“ byla klasická poměrně nepřesná salvová palba na plošné cíle. Pokud jsem se dobře díval, tak za časů ČSLA se u nás vyráběly jen klasické třištivo-trhavé rakety 122-JROF ráže 122 m s kontaktním zapalovačem a dostřelem cca 20,4 km. Pro současnou AČR platí, že ShKH vz. 77 DANA je velmi limitována zavedenou municí ráže 152 mm, která neřeší úlohy, které plnil 122 mm raketomet vz. 70.

:?: Má někdo přehled, jestli se nás používaly i sovětské rakety ráže 122 mm? Předpokládám správně, že v období studené války byly kontejnerové hlavice u sovětských raketometů běžně zavedeny jen u 220 mm raketometu BM-27 Uragan?
Naposledy upravil(a) Starlight dne 13/8/2017, 22:30, celkem upraveno 1 x.
tomas.kotnour
podporučík
podporučík
Příspěvky: 642
Registrován: 10/9/2010, 23:43

Re: Dělostřelectvo ČSLA

Příspěvek od tomas.kotnour »

Sice jsem to chtěl použít ve svém článku k budoucnosti dělostřelectva AČR, ale sem se to hodí také.
Sice je pěkné, že je dělostřelectvo samohybné, ale když nemáte adekvátní SŘP, tak do dopadá takto:

Časy zaujetí a opuštění prostoru a palebných postavení, palebného a vyčkávacího postavení jsou dány normou ve vojenském předpisu Pom-2/10-120.
Výsledný čas je součtem času potřebného na výše uvedené činnosti.
Orientační příklad manévru uvnitř prostoru palpost. norma „dobře“ (den)
opuštění vyčkávacího postavení - - - - - - - - - - - - - - - - - -5 min
přemístění – 500 m - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -1,5 min
zaujetí palpost 11 (do hlášení pohotovosti k palbě na cíl)- 6 min
Výsledný čas manévru z VP do palpost - - - - - - - - - - - - -12,5 min

Orientační příklad přemístění mezi prostory palpost. norma „dobře“ (den)
opuštění hlavního prostoru palpost (HPPP) - 9 min
přemístění – 10 km - - - - - - - - - - - - - - - - -30 min
zaujetí záložního prostoru palpost (ZPPP)- - 12 min
Výsledný čas přemístění bojové sestavy - - - 51 min
Uživatelský avatar
kastellan
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 202
Registrován: 22/1/2015, 20:55

Re: Dělostřelectvo ČSLA

Příspěvek od kastellan »

Co to je ten "Agitační" granát? Něco ve stylu za letu rozprostře letáky? Nebo začne po dopadu diskutovat? :D Prosím objasnit, nejlépe i s nákresem! Díky.
Uživatelský avatar
Starlight
praporčík
praporčík
Příspěvky: 303
Registrován: 24/1/2017, 23:05

Re: Dělostřelectvo ČSLA

Příspěvek od Starlight »

"Agitační granát" nebo "agitační střela" je terminologie převzatá z ruštiny. Američané tomu zase říkají „Propaganda Shell (with Leaflets)“. A skutečně je to „letákový granát".

Pro 122mm houfnice vz. 38 (38/74), D-30A a 2S1 Gvozdika se měly u nás používat agitační granáty označené na těle jako A1 nebo A1D, neboli granáty s plným označením 3A1 a 3A1D. Tady je o nich pěkná stránka, včetně videa jejich plnění: http://www.russianarms.ru/forum/index.php?topic=12640.0
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Dělostřelectvo ČSLA

Příspěvek od Franz Trubka »

Doplnil bych k Starlightovu prehledu jeste jedno delo.
Je to bezzakluzovy kanon vz.59/59A.
Jeho popis a par fotek ze stranky VHU
http://www.vhu.cz/exhibit/82mm-bezzaklu ... n-vzor-59/
Moc to jako delo nevypada,ale preci jen to delo je :D
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
autor
svobodník
svobodník
Příspěvky: 35
Registrován: 30/3/2009, 17:35

Re: Dělostřelectvo ČSLA

Příspěvek od autor »

od: autor
Příspěvek by byl dobrý, kdyby nesmysly uváděné o tabulkových počtech 1. tankové divize nevyvolávaly pochybnosti o hodnověrnosti a serióznosti obsahu (v závorce uváděné počty tanků a BVP).
Ve skutečnosti 1. td měla koncem 80. let tabulkově 323 kusů T-72 tří modifikací, z toho 240 T-72 u osmi tankových praporů tankových pluků a 39 T-72 u tpr motostřeleckého pluku, 30 T-72M u tpr jednoho tankového pluku a 14 velitelských T-72MK (10 velitelů tankových praporů, 3 velitele tankových pluků, 1 velitel divize).
Nesouhlasí ani uváděné počty BVP/OT ?, neboť 1.td měla 109 BVP-1, 29 BVP-2, 14 velitelských BVP-1K, 13 průzkumných BRM-1K a 27 OT-62. V 80. letech ČSLA žádnou pěchotu neměla, natož aby ji někam převážela. BVP i OT byly organickou výzbrojí motostřeleckých jednotek.
Uživatelský avatar
parmezano
7. Major
7. Major
Příspěvky: 552
Registrován: 17/3/2012, 16:17

Re: Dělostřelectvo ČSLA

Příspěvek od parmezano »

Franz Trubka: Ten BZK měla na některých pohraničních rotách taky PS
Obrázek
Uživatelský avatar
Starlight
praporčík
praporčík
Příspěvky: 303
Registrován: 24/1/2017, 23:05

Re: Dělostřelectvo ČSLA

Příspěvek od Starlight »

Franz Trubka píše:Doplnil bych k Starlightovu prehledu jeste jedno delo.
Je to bezzakluzovy kanon vz.59/59A.
Jeho popis a par fotek ze stranky VHU
http://www.vhu.cz/exhibit/82mm-bezzaklu ... n-vzor-59/
Moc to jako delo nevypada,ale preci jen to delo je :D
Díky. Já jsem se v příspěvku soustředil jen na ty dělostřelecké zbraně, které jsou schopné nepřímé střelby a jednotky to s nimi skutečně nacvičovaly. Což je i případ 100 mm protitankového kanónu vz.53.

A podle tohoto zdroje http://www.csla.cz/armada/ozbrojeneslozky/ps_fagot.htm byl 82 mm bezzákluzový kanón vz.59 byl v 80. letech už jen ve výzbroji Pohraniční stráže a Lidových milicí, tedy mimo ČSLA.
autor píše:od: autor
Příspěvek by byl dobrý, kdyby nesmysly uváděné o tabulkových počtech 1. tankové divize nevyvolávaly pochybnosti o hodnověrnosti a serióznosti obsahu (v závorce uváděné počty tanků a BVP).
Ve skutečnosti 1. td měla koncem 80. let tabulkově 323 kusů T-72 tří modifikací, z toho 240 T-72 u osmi tankových praporů tankových pluků a 39 T-72 u tpr motostřeleckého pluku, 30 T-72M u tpr jednoho tankového pluku a 14 velitelských T-72MK (10 velitelů tankových praporů, 3 velitele tankových pluků, 1 velitel divize).
Nesouhlasí ani uváděné počty BVP/OT ?, neboť 1.td měla 109 BVP-1, 29 BVP-2, 14 velitelských BVP-1K, 13 průzkumných BRM-1K a 27 OT-62...
Autor děkuje autorovi za správná čísla o 1. tankové divizi. :up: Moje chyba. :oops: Plně chápu tvůj verdikt daný mojí chybou zatím u dvou čísel z několika desítek v příspěvku, který má skoro 3000 slov. Nicméně BVP/OT průzkumných, protitankových, apod. jednotek jsem záměrně nepočítal, protože jsem je nepočítal ani na straně US ARMY. V mém příkladu to měly být jen BVP/OT tankových, mechanizovaných/motostřeleckých pluků/praporů. Pokud najdeš další chyby, tak sem s nimi. Já to píšu jen pro zábavu, tak si to rád opravím.


:?: Nemáš takový pěkný přehled pro všechny divize ČSLA v tomto období? A když už je to vlákno o dělostřelectvu, tak by mě velmi zajímalo složení (typ a počty) dělostřelectva 2. motostřelecké divize (ano konkrétně této divize) na plukovní úrovni koncem 80. let. Poradíš? :?:
autor píše:od: autor
.... V 80. letech ČSLA žádnou pěchotu neměla, natož aby ji někam převážela. BVP i OT byly organickou výzbrojí motostřeleckých jednotek.
Co se týče terminologie, tak já píšu jazykem svého kmene z roku 2017. A jazyk tohoto kmene je skutečně hodně odlišný od toho z 80. let. Navíc když potřebuji terminologicky napsat něco krátkého a výstižného, tak zkratka BVP = „Bojové vozidlo pěchoty“ je více než názorná nápověda. Slovo „pěchota“ je tam očividně nejen v češtině, ale i v ruském originále a používá ho i anglický název těchto typů vozidel.

Jako zkušený autor jistě víš, že autor stojí před určitými terminologickými výzvami. Pokud dojde na popis stejných typů jednotek, zbraní, .. hned u dvou rozdílných stran jako byla ČSLA a US ARMY v 80. letech, tak je nekonsistentní napsat, že BVP/OT US ARMY převáží (mechanizovanou) pěchotu a BVP/OT ČSLA motostřelce, když obě strany ve skutečnosti vozily úplně stejný druh vojska – pěchotu. Všechny ty přídavná jména nebo národní termíny jsou jen podmnožinou tohoto základního druhu vojska. Proto já osobně v roce 2017 volím současnou mezinárodní terminologii.

Pěchota tu byla mnoho set let před ČSLA, byla tu během ní a je tu i po ní. To, že 20. století bylo u nás takové podivné a stejné věci často měnily název, budiž nejlepším důkazem divnosti. Pokud například vezmu pěchotu v OT nebo BVP, tak se v posledních 80 letech na našem území střídaly různé termíny. Nejdříve tu byly jednotky pancéřových granátníků, po nich tu poměrně dlouho byly mechanizované jednotky (pěší jednotky nám v roce 1954 po sovětském vzoru přejmenovali na střelecké). V roce 1958 pak střelecké a mechanizované jednotky po sovětském vzoru přejmenovali na motostřelecké. V roce 1991 jsme se zase vrátili k názvu mechanizované. Takže pokud dobře počítám, tak nejen v poválečné historii, ale i v éře BVP u naší armády, používáme slovo mechanizované déle než motostřelecké. A přitom ty BPV jsou vlastně pořád stejné. :D
QVAK
praporčík
praporčík
Příspěvky: 384
Registrován: 31/10/2009, 10:02
Bydliště: Praha

Re: Dělostřelectvo ČSLA

Příspěvek od QVAK »

Na úrovni motostřeleckého praporu byly ještě zařazeny četa BZK vz. 59 ráže 82 mm nesené na upraveném OT 810 D a raketometná vz. 50, 130 mm (cvičená hlavně na přímou střelbu) nejspíše se zde čekalo na jejich náhradu za minomety.
NANUK
praporčík
praporčík
Příspěvky: 343
Registrován: 18/12/2017, 12:07

Re: Dělostřelectvo ČSLA

Příspěvek od NANUK »

Účast 2S4 Tulpan na cvičení Štít 84 vč. střelby a dopadu minometného granátu na cíl (v krátkém prostřihu tam je i 2S7 Pion). Vše od času 1:39:15.

https://www.youtube.com/watch?v=LrBiNjDFX0k
zzz
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1033
Registrován: 7/5/2020, 11:58

Re: Dělostřelectvo ČSLA

Příspěvek od zzz »

Co se tím myslí v praxi?
2) Koncept použití kanónových houfnic NATO
(...)
Jinými slovy kanónové houfnice s vhodnými zapalovači a pokročilou municí byly na Západě schopny efektivně postřelovat plošné cíle.
Mluvíš o nepřímé střelbě nebo taky o přímé střelbě? Protože IMHO např. https://en.wikipedia.org/wiki/SMArt_155 byl míněn pro přímou střelbu avšak střílenou nepřímo - to není protimluv... jen zamyšlení, že si asi nevystačím s tradičním názvoslovím :?: ...
A jestli jsi opravdu myslel výhradně nepřímou střelbu, tak pak předpokládáš, že např. M712 Copperhead měl úplně okrajovou roli v případném bojovém střetu ČSLA (a RA) proti oponentům na druhé straně Šumavy?


Ještě jeden dotaz - co nasazení chemické munice (pro 155mm toho měli kvanta)? To vůbec není polemické ke Tvému textu... jen mi jde o praktický způsob aplikace chemické munice = mám pocit, že pro nasazení chemickou municí platily úplně jiná pravidla než pro "normální" munici (každá dělostřelecká jednotka měla mix z většiny sortimentu dělostřeleckých skladů).
Zatímco chápu-li správně, tak na případnou střelbu chemickou municí by byly vyčleněné samostatné dělostřelecké jednotky izolované od zbytku ozbrojených sil NATO (aby při náhodném zásahu nepřítelem nedošlo k vyřazení většiny dělostřelectva výbuchem vlastní chemické munice)
"Opravdu myslíte, že někdo, kdo vyhrál volby férově s 79%, potřebuje následně mlátit lidi na ulicích a vypínat internet??"
https://twitter.com/BenesikOndra/status ... 4985394178
Držím jim palce, ať se o vnitřní politice své vlasti můžou rozhodovat naprosto svobodně.
Moudře. Demokraticky.
Bez násilí. Sametově.
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika a dělostřelectvo“