30 mm protiletadlový dvojkanon vz. 53
Česká republika udělala všechno proto, aby byla bezbrannou kořistí kohokoliv, nejlépe muslimů a Rusů.Blážík92 píše:Jo jo pěkný zbraně, škoda ž česká republika po vyřazení ještěrky nezavedla něco novýho i když je to zrovna aktuální např. pro níčení dělostřeleckých raket.
K PLDVK vz. 53 se v Plané, kde jsem byl na vojně tradovala historie, nevím jestli pravdivá, o krádeži kanonu. U praporu byla dva a z toho jeden nebyl funkční a bůh ví kolik let byl objednaný do opravy. Jednoho dne přišel čas a měli ho tam dopravit a nikdo nemohl kanon najít. Pak zjistili, že jeden z vojáků z povolání, v té době už dávno v důchodu, který to měl na starost a byl fanda do zbraní a sběratel, ho postupně rozebral, po částech odvozil ve svém Wartburgu kombi a našli ho u znovu sestavený něj na zahradě, jeho vnoučata ho používala jako dětský kolotoč. Vždycky jim nabil baterie a děti se točily na sedátkách dokola. Ale pravda, nevím, jestli to není vojenská legenda.
to Lněnička
Tak to je jedna z mnoha hezkých vojenských bájí které může věřit leda ten, kdo PLDVK vz.53 viděl pouze na hodně mizerné fotce.
Nic to však nemění na tom, že to ve své době byla kvalitní zbraň která si určitě zasloužila další vývoj, po doplnění i tím nejjednodušším přehledovým a střeleckým radarem by z ní byla i dnes dost účinná zbraň.
Tak to je jedna z mnoha hezkých vojenských bájí které může věřit leda ten, kdo PLDVK vz.53 viděl pouze na hodně mizerné fotce.
Nic to však nemění na tom, že to ve své době byla kvalitní zbraň která si určitě zasloužila další vývoj, po doplnění i tím nejjednodušším přehledovým a střeleckým radarem by z ní byla i dnes dost účinná zbraň.
Re: 30 mm protiletadlový dvojkanon vz. 53
Dobrý den,
nemáte prosím někdo tip na dobrý zdroj info o poválečném řešení taktické PVO obrany (taktickou myslím ochrana vojenských konvojů a to jak stacionární, tak mobilní - předchůdce ještěrky)? Řekněme do půlky 50. let (před nástupem taženého dvojkanonu vz. 53)? A také nevíte jestli je někde detailněji řešeno proč bylo pro ještěrku zvolena V3S? Mám na mysli, že je kolová, není mi jasné jak chránila pásovou techniku - já si přece jen myslím, že V3S neprojela ten samý terén, co projel T-34/85 nebo Hetzer (ST-I/-III). Asi lepší průchodnost měl i malý/velký Hakl či později OT-810. Pletu se?
Např. mi jde o to, proč z těch cca 83 polo-dokončených Hetzerů původně určených pro plamenometnou výzbroj, nebyl ani jeden použit a všechny šly v 50. letech do šrotu. Např. pro jedno- resp. dvojkanon 30 mm - Br.303 (z válečné/případné těsně poválečné produkce) resp. pro předělený vz. 53.
A taky mi není jasný celkový kontext. Vím, že ČSLA používala spoustu Pz-IV. Vím, že kromě tanků ukořistila cca 20 mobilních taktických kompletů Ostwind/Möbelwagen či čtyřčat Wirbelwind. Od každého kusu byl zprovozněn jeden exemplář pro účely zkoušek (pro účely rozhodnutí jestli těchto cca 20 kořistních zprovozňovat a zavádět do výzbroje). Avšak v roce 1950 tento záměr (na provedení zkoušek) byl zrušen, přestože všechny 3 komplety byly předány armádě. Proč? Je zde nějaká souvislost s taženým vz. 53?
zdroj: závěr článku http://armada.vojenstvi.cz/povalecna/ctenari/20.htm (tj. pasáž před kapitolou o SHD a Haklech).
A ještě bych měl další dotaz na odkaz na prameny pro celkový kontext. Jak probíhalo zaměřování u mobilních či tažených protivzdušných kanonů? Vím, že v Česko-slovensku byl radiolokátor Pohon E (ale neznám přesný časový rámec zavádění do výzbroje). A snad byl použit pro tuzemský CZK - vz. ČS (57 mm PL kanón). Byl Pohon E (plus počítač) zvažován i na mobilní techniku - např. pro Ještěrku? Nebo nebylo aplikováno řešení kombinovat 30 mm ještěrku a tažený česko-slovenský 57 mm? A jak změnilo se něco s příchodem příchodem S-60 a sovětského řešení zaměřování palby?
A nevíte jestli pan "juton" (publikoval mj. na konkurenčním webu) ty své stránky www na webz.cz nepřesunul? Původní webovka je zrušená, tak nevím, jestli už nechce, aby z jeho webu bylo citováno?
nemáte prosím někdo tip na dobrý zdroj info o poválečném řešení taktické PVO obrany (taktickou myslím ochrana vojenských konvojů a to jak stacionární, tak mobilní - předchůdce ještěrky)? Řekněme do půlky 50. let (před nástupem taženého dvojkanonu vz. 53)? A také nevíte jestli je někde detailněji řešeno proč bylo pro ještěrku zvolena V3S? Mám na mysli, že je kolová, není mi jasné jak chránila pásovou techniku - já si přece jen myslím, že V3S neprojela ten samý terén, co projel T-34/85 nebo Hetzer (ST-I/-III). Asi lepší průchodnost měl i malý/velký Hakl či později OT-810. Pletu se?
Např. mi jde o to, proč z těch cca 83 polo-dokončených Hetzerů původně určených pro plamenometnou výzbroj, nebyl ani jeden použit a všechny šly v 50. letech do šrotu. Např. pro jedno- resp. dvojkanon 30 mm - Br.303 (z válečné/případné těsně poválečné produkce) resp. pro předělený vz. 53.
A taky mi není jasný celkový kontext. Vím, že ČSLA používala spoustu Pz-IV. Vím, že kromě tanků ukořistila cca 20 mobilních taktických kompletů Ostwind/Möbelwagen či čtyřčat Wirbelwind. Od každého kusu byl zprovozněn jeden exemplář pro účely zkoušek (pro účely rozhodnutí jestli těchto cca 20 kořistních zprovozňovat a zavádět do výzbroje). Avšak v roce 1950 tento záměr (na provedení zkoušek) byl zrušen, přestože všechny 3 komplety byly předány armádě. Proč? Je zde nějaká souvislost s taženým vz. 53?
zdroj: závěr článku http://armada.vojenstvi.cz/povalecna/ctenari/20.htm (tj. pasáž před kapitolou o SHD a Haklech).
A ještě bych měl další dotaz na odkaz na prameny pro celkový kontext. Jak probíhalo zaměřování u mobilních či tažených protivzdušných kanonů? Vím, že v Česko-slovensku byl radiolokátor Pohon E (ale neznám přesný časový rámec zavádění do výzbroje). A snad byl použit pro tuzemský CZK - vz. ČS (57 mm PL kanón). Byl Pohon E (plus počítač) zvažován i na mobilní techniku - např. pro Ještěrku? Nebo nebylo aplikováno řešení kombinovat 30 mm ještěrku a tažený česko-slovenský 57 mm? A jak změnilo se něco s příchodem příchodem S-60 a sovětského řešení zaměřování palby?
A nevíte jestli pan "juton" (publikoval mj. na konkurenčním webu) ty své stránky www na webz.cz nepřesunul? Původní webovka je zrušená, tak nevím, jestli už nechce, aby z jeho webu bylo citováno?
plus z jiného tématu http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=136&t=1184&p=57690&sa58 píše:30 mm PL dvojkanon vz. 53
Sekce PVOS se poslední dobou díky příspěvkům od Redboye rychle rozrůstá, proto jsem se po dlouhé době rozhodl splnit svůj dávný slib Michanovi a napsat něco o československém příspěvku v této kategorii. Sice mě více zajímají škodovácké předválečné PL kanony (snad se k nim někdy dostanu), přece jen je ale 30 mm PLDvK vz. 53 (53/59) širší veřejnosti známější.
Historie tohoto kanonu sahá až do období protektorátu Čechy a Morava. V roce 1940 je Zbrojovce Brno zadán požadavek na vývoj a výrobu automatického PL kanonu určeného pro německé ponorky. Mělo se jednat o výkonný kanon kadencí 400 ran/min a úsťovou rychlostí 1000 m/s. (...) Byly vyrobeny dvě variany – námořní s lafetou Br 300 a pozemní na dvoukolovém taženém podvozku Br 303. Ta se také jako jediná dostala v druhé polovině roku 1944 do sériové výroby. Do konce války bylo vyrobeno asi 130 kanonů. Koncem války ale historie tohoto kanonu zdaleka nekončí...
(...)
Po válce je Zbrojovkou Brno nabídnut tento kanon čs. armádě pod označením ZK 414. Objevil se ale zcela jiný problém, kompletní dokumentaci zabavila a odvezla Rudá armáda. Naštěstí ing. Pech zachránil kopie a mohla být nakreslena nová dokumentace. Čs. armáda objednala prototypy pod označením ZK 454. Ten dosahuje již kadence 425 ran/min. Armáda se rozhodla pro dokončení vývoje kanonu, rozhodla se ho použít ve zdvojené lafetaci. Tak se do výzbroje čs. armády dostává 30 mm protiletadlový dvojkanon vz. 53 (PLDvK vz. 53).
Alchymista píše:"Približne" to rozhodne nesypali - súčasťou batérie 88mm flak bol riadiaci diaľkomer "kommandogerät", čo bol stereoskopický optický diaľkomer so základňou 4 metre a elektromechanickým počítačom "prediktorom". Údaje - námer, odmer, časovanie - sa prenášali káblom, "kommandogerät" bol schopný priamo riadiť ich nastavenie selsynami na delách. Núdzovo sa mohli údaje prenášať telefonicky alebo aj hlasom.
Obsluha Kommandogerät 40 bola sedemčlenná (niekedy sa uvádza päťčlenná). Existoval aj starší Kommandogerät 36, len s mechanickým výpočtovým zariadením, a bez schopnosti priameho riadenia diel, s 13-člennou obsluhou (časť výpočtov sa na ňom robila ručne)
R.I.P.