Historické zbraně – od píšťaly k moderní pušce – část 1

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Historické zbraně – od píšťaly k moderní pušce – část 1

Příspěvek od sa58 »

Historické zbraně – od píšťaly k moderní pušce – část 1

Na toto téma jsem chtěl napsat něco už dávno. Vím že to na Palbě nebude zrovna trhák, ale protože mě toto téma zajímá, tak se o nějaké své poznatky (nevelké) rád podělím s ostatními. Problémem je sehnat nějaké solidní zdroje, já použiji jako základ knížku A. B. Žuka – Pušky a samopaly.

Základním předpokladem pro objev palných zbraní byl vynález černého střelného prachu v Číně (7-9 století). Do Evropy se černý střelný prach dostal v průběhu 13. století. Ve 14. století se objevuje výroba palných zbraní, zpočátku větších kalibrů. Byly to v podstatě zmenšené děla, způsob odpalování byl stejný. Krátká hlaveň byla umístěna na dřevěném lůžku, které střelec držel pod paří a odpálil střelný prach doutnákem nebo rozžhaveným želízkem. U nás a na východe se těmto zbraním říkalo „ručnice“, na západě „petronely“.

V 15. století se hlavně začínají prodlužovat, střelný prach se umisťuje na pánvičky, pažby se začínají pomalu zalamovat. Tyto vylepšené pušky se nazývaly „kulevriny“. Palné zbraně se v té době často používaly k obraně opevnění, byly proto vybaveny hákem pro opření se o hradbu či jinou podpěru. Odtud taky pochází název těchto zbraním „hákovnice“. Účinnost těchto zbraní byla velmi malá a manipulace s nimi velmi namáhavá. Nabití takové zbraně trvalo několik minut, navíc manipulace s velmi jemným střelným prachem byla nebezpečná. Střelba za pomocí doutnáku byla navíc nepřesná, o nějakém přesnějším zaměření se asi nedá hovořit.

Bylo proto nutno vytvořit nějaké odpalovací zařízení, které by umožňovalo zaměření zbraně bez nutnosti přikládat k hlavní doutnák. Vznikají tak první doutnákové zámky, využívající hořícího doutnáku k zapálení střelného prachu. První zámky se objevují v druhé polovině 15. století. Jedná se o obyčejný převod za pomocí páky, na jehož konci je umístěn hořící konec doutnáku. Konce 15. století se objevuje vylepšená verze tohoto zámku, doutnák se sklápí za pomocí stlačené pružiny. Posléze se ještě tento zámek vylepšuje díky pákovým mechanizmům. V literatuře lze najít tyto doutnákové pušky pod názvem „arkebuzy“.

Vylepšením předchozí zbraně jsou muškety. Objevují se od počátku 16. století a jsou to v podstatě první palné zbraně, které průbojností předčí luky a kuše. Je to díky zvětšení hmotnosti střely, střela je asi 2 x větší než u arkebuzy, v průměru kolem 50-60 gramů. Zvýšení hmotnosti se dosahovalo zvětšením ráže zbraně, dochází také k prodloužení hlavně. Nabíjení je však velmi zdlouhavé, mušketýr potřeboval až stovku pohybů na přípravu výstřelu...
Přestože byly tyto zbraně nedokonalé, způsobily převrat v taktice boje. Rytíř již nebyl králem na bojišti, od počátku 16. století mušketýři tvoří polovinu pěchoty. Ale již koncem 15. století se vyčerpaly možnosti vylepšení stávajících palných zbraní. Jednoduchý doutnákový zámek již nešlo nijak vylepšit, musel se objevit lepší způsob zapálení střelného prachu.

Na scénu přichází kolečkový zámek vytvářející jiskru za pomocí křesacího kamínku a otáčejícího se kolečka. Zámek se natahoval před každým výstřelem klíčkem. První kolečkové zámky se objevují podle některých zdrojů v roce 1504 v Norimberku, nákresy se však objevují už v rukopisech Leonarda da Vinci z roce 1482. Zámek umožňuje získat stálou pohotovost ke střelbě a je spolehlivější než doutnákový zámek. Na druhé straně je však poměrně drahý, složitý a je náchylný na znečištění. Výhody však převyšující nad nedostatky a proto se kolečkové zámky rozšíří.

Současně však s vynálezem kolečkového zámku se objevuje jeho následovník, křesadlový zámek. Zámek je jednodušší než kolečkový, střelný prach se zapaluje za pomocí úderu křesacího kamínku do ocelové destičky (ocílky). U prvních vzorů si musel střelec před výstřelem otevřít pánvičky s prachem, u pozdějších modelů se pánvička otvírá automaticky. Rychlost palby vzrůstá na jeden výstřel za minutu.

Konstrukce samotných pušek se ale příliš nemění, stále se používá kovová roura jako hlaveň opatřená zámkem a upevněná do dřevěné pažby. Jako střelivo se používají kulaté olověné střely. Mění se jen vnější vzhled pušek, některé jsou vyloženě umělecké skvosty. Ale až do počátku 19. století se konstrukce pušek téměř nemění. Pušky se začínají vyrábět v manufakturách, puškaři většinou přechází na výrobu loveckých pušek pro bohatou klientelu.
Mění se taky taktika a strategie boje. Z důvodů zmenšení intervalů mezi střelbou se střelecká sestava skládá z několika řad střelců. Při vzrůstající kvalitě pušek se zmenšuje hloubka střelecké sestavy, naopak se prodlužuje linie střelby. Problémem byla ale značná nepřesnost pušek s hladkým vývrtem hlavně, na vzdálenost 100 kroků již byla nepřesná a byl problém zasáhnout jednotlivce.

Již od přelomu 15. a 16. století přitom existují pušky s drážkovanou hlavní, které mají solidní přesnost i dostřel – až 1000 kroků. Jako munice se používají podlouhlé střely, stabilitu za letu zajišťují drážky v hlavni, které střelu uvedou do rychlých otáček. Problémem však byla výroba těchto hlavní, jejich masové zavedení do výzbroje je možné až s rozvojem průmyslové výroby od poloviny 19. století. Proto křesadlové pušky s hladkým vývrtem hlavně vydržely ve výzbroji armád skoro 250 let bez výraznějšího vylepšení konstrukce.
Začínají se však rozlišovat pušky podle určení, ve výzbroji se objevují pušky pěchotní, dragounské, husarské, karabiny atd. V armádách však zpočátku panuje chaos ve výzbroji, u jednoho pluku se klidně objevuje až 40 různých puškových ráží. Logistika se v té době řešila poměrně jednoduše, každý voják si odlíval vlastní kule.

Až rozvoj chemie v polovině 19. století umožnil zásadní průlom do konstrukce pušek, objevily se zápalky s nárazovou složí. Byly zavedeny měděné zápalky a objevuje se nový, perkusní zámek. K němu se přidává konečně zavedení drážkovaných hlavní...

Pokračování někdy příště....

Obrázek
A - ruční bombarda, konec 14.stol
B - hákovnice, počátek 15.stol
C - petronel

Obrázek kulevriny 15.stol

Obrázek schéma doutnákového zámku
Naposledy upravil(a) sa58 dne 2/5/2008, 21:37, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Další obrázky

Obrázek kolečkový zámek

Obrázek křesadlový zámek
Naposledy upravil(a) sa58 dne 2/5/2008, 21:38, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
lembloud
svobodník
svobodník
Příspěvky: 25
Registrován: 14/11/2005, 13:09
Bydliště: Hořovice

Příspěvek od lembloud »

U těch pušek s drážkovanou hlavní muselo být hlavním problémem nabíjení - určitě to byly předovky a naládovat to bez poškození hlavně snad ani nešlo, ne?
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

lembloud píše:U těch pušek s drážkovanou hlavní muselo být hlavním problémem nabíjení - určitě to byly předovky a naládovat to bez poškození hlavně snad ani nešlo, ne?
Bude to popsáno v dalším dílu, ale zas takový problém to nebyl
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Obrázek

Obrázek

Našel jsem tyhle dva obrázky (KLUČINA, Petr, Zbroj a zbraně, str. 456). Autor píše, že se jedné o iluminace z druhé poloviny 15. stoletím, ale v textu se o uživání prvních palných zbraní těžkooděným jezdcem nezmiňuje.
Odpovědět

Zpět na „Technika a velení“