Bitva na počátku 19. století

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Bitva na počátku 19. století

Příspěvek od Bleu »

Bitva
Dovolil jsem si sepsat tenhleten kratkej text. Jde v podstatě o kompilát toho co bylo řečeno zde na palbě v jiných vláknech. Část věci je pak použita z mé seminárky. Principielně se samozřejmně jedná o pohled ze strany britské pěchoty.

Britská pěchota pod velením Arthura Welleslye, pozdějšího vévody z Wellingtonu se ve válce na Pyrenejském poloostrově formovala do dvou řadů. Wellington dokázal velmi dobře využívat terénu a většinu svých sil se snažil rozmístit za hřebenem kopce. Tím byly jeho jednotky kryty před přímou dělostřeleckou palbou. Na hřebeni pak působila lehká pěchota či dělostřelectvo. Tyto jednotky se pak ve vhodné chvíly stáhly. Toto rozestavení zároveň znesnadňovalo i činnost nepřátelské lehké pěchotě. Takto Wellington zvítězil například v roce 1810 v bitvě u Bussaca. Stejně důležitá byla britská schopnost rychle přejít do protiútoku. Lze říci, že britskému způsobu boje (existuje-li něco takového) byla přímo vlastní.

Francouzská taktika působila, jakoby armáda byla stižena jistým druhem impotence. Francouzi na pyrenejském poloostrově prakticky opustili svoji do té doby tradiční a velmi funkční kombinovanou sestavu a svoji pěchotu seřazenou v praporních útočných kolonách zhusta vrhali proti britské linii. Důvodem tohoto počínaní, měla být podle historika Griffitha nezkušenost poddůstojníků a důstojníků, kteří na svěřené úkoly jednoduše nestačili, a k této taktice se uchylovalo jako k jednodušší (dlužno podotknout, že k tomuto existuje poměrně rozsáhlá odborná diskuze táhnoucí se již od samotné války na Pyrenejském poloostrově).

V memoárech britské provenience existuje mnoho příkladů, které popisují, jak útok francouzské kolony na britskou linii vypadal; za všechny odcitujme alespoň dva. Nejprve poněkud kontroverzní (z hlediska původnosti a autorství) anonymně vydané memoáry jistého „Thomase“: „Abychom se dostali k nepříteli, pochodovali jsme asi dvě míle, pak se zformovali do linie a čekali za vrcholem kopce skoro hodinu, než k nám přišli. Vypálili jsme na ně jednu salvu. A třikrát zvolali hurá. Pak všichni ztichli, nikdo se ani nepohnul. Francouzi (v praporní koloně – autor.) postupovali proti nám, řvali a pokřikovali. Došli skoro až ke špičkám našich bajonetů. Jenže to naše hrozivě ticho nemohli vystát. Najednou udělali čelem vzad a pelášili pryč. (…) Postoupili jsme do údolí a znovu se vyrovnali. Francouzi na nás znovu zaútočili. Opět jsme na ně vypálili, salva byla stejně účinná jako ta předchozí, potom jsme pronásledovali tři míle.“

Prakticky stejně je obdobná situace popsána v pamětech seržanta Williama Lawrence ze 40. pěšího pluku. „Řeklo se, že se bude střílet teprve, až budou dost blízko. Francouzi zaútočili a vystřelili první, my jsme jim palbu oplatili za méně než minutu. Nikdy v životě jsem neviděl, že by jediná salva měla takový účinek. Téměř všichni muži z první řady padli, potom jsme hned přešli do protiútoku a hnali je pryč. (…) Počkali jsme na místě, až přijdou blíž. Snažili se nás obejít, takže jsme se museli otočit doleva. Naše pravé křídlo spustilo palbu hned, jak se Francouzi dostali dostatečně blízko a okamžitě přešlo do útoku na bodáky a zatlačilo Francouze zpět. Jim se ale dostalo podpory ostatních kompanií, které útočili na naše levé křídlo. My jsme nabili a čekali. Opět jsme jim nasypali do kožichu další salvy a znovu zaútočili na bodáky ne nepodobni rozzuřeným buldokům. Boj, který se následně rozpoutal, byl neskutečně krvavý, ale my jsme je nakonec vyhráli a vyhnali je.“
Tyto dvě ukázky si zasluhují další komentář. Oba pánové Lawrence i „Thomas“ popisují v podstatě identický děj. Francouzi pokaždé vypálili dřív. Britové si naopak prostě počkali, až bude nepřítel dostatečně blízko a palba bude účinná. Britové dokázali v průběhu střelby udržet pořádek a klid v řadách. Z výše vypsaných pamětí není zřejmé, zdali pálil celý prapor naráz, či střelba probíhala po kompaniích (či jiných podjednotkách), zřejmé však je, že palba se vedla z pokud možno co nejmenší vzdálenosti. Co však žádný z obou gentlemanů nijak nepopisuje, a to se vlastně týká snad všech memoáru z těchto dob, je samotný moment nabíjení a výstřelu. Důvod je velmi prozaický, v té době žádný jiný způsob neexistoval. Přesto – anebo spíš právě proto, považují za nutné ve zkratce vysvětlit, jak vlastně samotný výstřel vypadal.

Potom co zazněl povel „Make ready“ se ozvalo hromadné cvakaní jak vojáci natahovali kohouty zbraní do druhé polohy. Následovalo „P’sent“ ; na tento povel vojáci sklopili zbraně a zamířili. Pak přišel na řadu povel poslední a sice „Fire“ . V tu chvíli se ozvala salva. Ta nezněla jako jednotná rána, ale spíš delší trhaný zvuk, podle toho kdy jednotlivý vojáci zmáčkli spoušť a i podle toho jak fungovaly a byly seřízeny zámky pušek. Někdy bylo před samotným výstřelem slyšet cvaknutí – to od toho jak křesací kámen narazil na ocílku. Prach na pánvičce se vznítil a před očima vojáků se objevil záblesk, podobný tomu jaký dělaly blesky starých fotoaparátů. Pak teprve došlo k výstřelu. Před linii se vytvořila hradba dýmu, kterou ještě probleskovali zpožděné výstřely. Někteří vojáci, pokud nasypali na pánvičku příliš mnoho prachu, měli ošlehnuté obočí nebo vlasy. Část měla na levé straně, většinou za uchem nebo na tváři či krku do kůže „zasekané“ velmi malé kousky sazí z prachu a křesacích kamínků. Ty přiletěly z pánvičky pušek ze zástupu vlevo . Výstřel z pěchotní pušky této doby je srovnatelný co do zpětného rázu s výstřelem ze současné brokovnice a vojáci, pokud palebný boj trval dlouho, mohli mít zhmožděné rameno, či popálenou ruku, protože hlaveň se po několika ranách silně zahřívala.

Ani samotné nabíjení nebylo prosto nepříjemností. Vzhledem k rychlosti a stresu z bitvy mohlo dojít k tomu, že se voják – a klidně po každém nabíjení – mohl říznout (a poměrně hluboko) o křesací kámen. Nebo si při vracení nabijáku zpět do předpažbí mohl roztrhnout dlaň o bajonet. To, že při ukusování patrony měl občas ústa plná střelného prachu, působí ve srovnání s výše zmíněným spíš směšně, než nepříjemně. V bitvě, při střelbě salvami, a v důsledku stresu mohlo dojít i k tomu, že voják nezaregistroval, že výstřel z jeho zbraně nevyšel a znova jí nabil. Při dalším výstřelu pak hrozilo roztržení hlavně i zranění střelce.

Vojenské pušky s hladkou hlavní nebyly moc přesné. Otázka je proč?

Bylo to způsobeno zejména použitím podkaliberní střely, která však byla nutná pro zachování co možná nejvyšší rychlosti nabíjení (kokrétně u britů měla střela průměr 0.69 palce a hlavěn 0.75 palce). Samozřejmě značný vliv měla i absence drážkovaného vývrtu hlavně, a střela tedy nebyla stabilizována rotací.
O jejich (ne)přesnosti velmi dobře referoval jeden britský důstojník sloužící v době americké války za nezávislost: „Puška, pokud má správně proveden vývrt hlavně je schopna zasáhnout siluetu člověka na 80 yardů, možná na 100. Voják, který by byl zraněn na 150 yardů, tím kdo na něj mířil, by měl velkou smůlu, vlastně jsem si jist, že žádný muž nebyl zabit na 200 yardů tím, kdo na něj mířil.“

Deficit v přesnosti musel být tedy něčím nahrazen. Tím byla jednak kvantita střelby a zadruhé pokud možno střelbou z co nejmenší vzdálenosti. Ta se podle zjištění historika Edwarda Cosse většinou pohybovala od 30 do 75 yardů. Dostatečný objem palby byl zaručen tenkou sestavou, díky čemuž mohli všichni vojáci vypálit naráz, aniž by ohrozili své spolubojovníky a samozřejmě co nejvyšší frekvencí střelby.

Na vzdálenost kolem 50 yardů měla palba z mušket smrtící účinek. Sférické olověné střely byly schopny způsobit ty nejbizarnější zranění, na něž, pokud byla zasažena končetina, takřka nejjistějším a i nejčastějším „lékem“ byla amputace zraněné končetiny .

Vojáci seřazeni v linii neměli kolem sebe mnoho místa. Zástupy stály seřazeny vedle sebe na dotyk. Druhá řada stála dvě stopy za zády linie první. Za zády nikoli za tornou. Druhá řada stála tedy prakticky přilepena na torny vojáků v první řadě. Teprve zde definitivně vyvstává důležitost výcviku nabíjení. Kdyby nebyl prováděn tak usilovně, jak byl, vojáci by se nabijáky jednoduše potloukli a vzájemně si při nabíjení překáželi. Tím by se už tak relativně zdlouhavý proces nabíjení zpomalil.
Je velmi důležité si uvědomit stísněnost celé této sestavy, když chceme nabýt představy, co vlastně mohl voják v druhé (nebo třetí!) řadě vidět, či jak se mohl pohybovat (zde je třeba opět odkázat právě na výcvikové reglementy, které právě toto popisují v částech věnovaných škole vojáka). Prakticky viděl jen záda muže před sebou, patrně vnímal jeden nebo dva zástupy stojící vedle něho. Nic víc. Nepřítele měl šanci doopravdy zahlédnout až přes mušku muškety, když, aby mohl vystřelit, udělal při míření úkrok do mezery v první řadě. Troufám si tvrdit, že tento fakt je důležitý při hodnocení historických pramenů, jako je korespondence či deníky, tam kde je popisován boj. Voják měl z těchto důvodů velmi omezené povědomí o celkové situaci.

Velikost batalionu byla odvozena od hlasových možností velícího (svůj hlas musel také cvičit - viz například nedávno Kovaříkem vydané Cognetovi paměti). V bitvě však vládl těžko představitelný hluk. Střelba, rachot bubnů, přes které nebylo slyšet vlastního slova. Právě zde nabyli na důležitosti poddůstojníci, kteří nejen že neustále museli dávat pozor na svůj úsek batalionu, ale také předávat povely. Jaký musel být rachot a chaos bitvy dobře dokumentují vzpomínky jednoho pruského granátníka ze sedmileté války: "Dobrotivé nebe! Kule nám hvízdaly kolem hlavy, zarývaly se před námi do země,... kosily lidi jako obilí. Pak nastoupilo i jezdectvo. Udělali jsme mu místo a pustili ho dopředu, aby mohlo vyrazit na nepřítele. To byla mela, všechno rachotilo a blýskalo se, když udeřili. Člověk to musel vidět na vlastní oči: koně, vlekoucí za sebou jezdce v třmenu či s vyhřezlými střevy... Mezitím nás velitelé hnali stále více do kopce. Jakmile nás předvoj dosáhl vrcholu, začala strašná přestřelka z mušket. Naše přední jednotky nadmíru trpěly, vojáci vzadu bezhlavě se tlačili aby se dostali nahoru. Tam klopýtali přes hory mrtvých či raněných. Naši rodní Prusové a Braniboři se vrhli na pandury jako fúrie. Já sám jsem byl horlivostí a horkem tak omámený, že jsem, aniž jsem si byl vědom hrůzy strachu, vystřílel jsem najednou skoro všech 60 patron, až se mi málem zavařila puška. Všude leželi Prusové a panduři, pokud se ještě někdo hýbal, dostal do hlavy pažbou nebo bajonetem. Ale kdo to může popsat - z Lovosic vycházel kouř a dým, rachotilo to a bouřilo, jakoby měl nastat konec světa, všechny smysly ohlušoval nekonečný rachot několika tisíc bubnů, srdceryvné tóny vojenské hudby, křik velitelů a řev adjutantů, volání o pomoc tisíců trpících, pochroumaných a polomrtvých obětí toho dne."

Řady se při střelbě trvající delší dobu se rozestupovaly, protože vojáci při nabíjení, přesně na jednom místě nestály, navíc si podvědomě dělali kolem sebe větší místo. Nepochybně muselo kvůli stresu docházet k tomu, že si vojáci překáželi, strkali do sebe a tak podobně – například o sebe zavazovaly nabijáky, které se při nabíjení střely a naopak při vyndávání otáčí o 180 stupňů.

Samostatnou kapitolou jsou bajonetové útoky. Ty jsou často glorifikované, přitom však nebyly ve standardních bitvách na otevřeném poli nějak zásadně časté. V praxi spíš sloužily spíše k vytlačení protivníka z jeho postavení. To co dominovalo, byl boj palbou. Což potvrzuje i baron Antoine Henri Jomini "Ve skutečném boji, v řádné bitvě, jsem vlastně nikdy neviděl takovou věc, jako je boj pěchoty. Viděl jsem jak bataliony spustily palbu po pelotonech, nebo po zástupech, viděl jsem postupovat útočné kolony proti nepříteli, který ustoupil dříve než došlo ke střetu a nebo se rovnou rozprchl." Podobnou zkušenost měl o nějakých 30let dříve William Darlymple a jen potvrzuje standardní praxi boje té doby „(…)pravděpodobně neznám žádný důvod, aby naši vojáci útočili pomocí střetného boje, naše taktika je přesně proti tomuto způsobu boje, je založena na obratném používaní palných zbraní. (mluví samozřejmě o polní bitvě pozn. překl.....)
Bajonet je v poli málo účinný z těchto důvodů: Naše bataliony mají tenké formace (do třech řad), protože se počítá s palnými zbraněmi. Bajonet potřebujeme na obranu, dává se tedy na ústí hlavně pušky, což jí ale činí velmi neohrabanou (...).
Bajonetový útok během pronásledování je zbytečný, protože batalion, který ustupuje, se bude pohybovat rychleji, než který ten ho pronásleduje. Pokud tedy pronásledující nechce, aby se mu rozpadla bitevní sestava, čemuž se samozřejmě snaží vyhnout, nemá šanci ho dohnat."
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Bitva na počátku 19. století

Příspěvek od vodouch »

Několik citací:
Kolega bleu:
Z výše vypsaných pamětí není zřejmé, zdali pálil celý prapor naráz, či střelba probíhala po kompaniích (či jiných podjednotkách) ...
V textu níže:
Viděl jsem jak bataliony spustily palbu po pelotonech ...
Lugs:
Obyčejně převládala salvová palba celého praporu; když se při střelbě postupovalo nebo se útočilo proti jezdectvu, užívalo se střelby pelotonové, t. j. postupné střelby jednotlivých čet. Pelotony střílely střídavě rychle za sebou, t. j. 1, 3, 5, 7, potom 2, 4, 6, 8, takže po celé linii byla udržována ustavičná palba.
Rychlost pelotonové střelby bývá mylně zaměnována s rychlostí palby jednotlivého střelce. Podle těchto údajů, které se obyčejně týkají pruské fridericiánské pěchoty, vypálil střelec šest až deset ran za minutu; to bylo při nesnadném nabíjení - všechny jednotlivé úkony se dály na povel - zhola nemožné. Takové rychlosti střelby nebylo dosaženo ještě ani u zdokonalených vojenských pušek se zápalkovým zámkem v 19. století. Počty ran tehdy uváděné se týkají celého praporu, to znamená, že prapor vypálil v minutě šest až deset salv.
Obrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitva na počátku 19. století

Příspěvek od Bleu »

vodouch píše:Několik citací:
Kolega bleu:
Z výše vypsaných pamětí není zřejmé, zdali pálil celý prapor naráz, či střelba probíhala po kompaniích (či jiných podjednotkách) ...
V textu níže:
Viděl jsem jak bataliony spustily palbu po pelotonech ...
Lugs:
Obyčejně převládala salvová palba celého praporu; když se při střelbě postupovalo nebo se útočilo proti jezdectvu, užívalo se střelby pelotonové, t. j. postupné střelby jednotlivých čet. Pelotony střílely střídavě rychle za sebou, t. j. 1, 3, 5, 7, potom 2, 4, 6, 8, takže po celé linii byla udržována ustavičná palba.
Rychlost pelotonové střelby bývá mylně zaměnována s rychlostí palby jednotlivého střelce. Podle těchto údajů, které se obyčejně týkají pruské fridericiánské pěchoty, vypálil střelec šest až deset ran za minutu; to bylo při nesnadném nabíjení - všechny jednotlivé úkony se dály na povel - zhola nemožné. Takové rychlosti střelby nebylo dosaženo ještě ani u zdokonalených vojenských pušek se zápalkovým zámkem v 19. století. Počty ran tehdy uváděné se týkají celého praporu, to znamená, že prapor vypálil v minutě šest až deset salv.
To u těch pamětí je napsáno proto, že to zřejmé prostě není - britsky batalion uměl střílet po pelotonech (granddivizonech), zástupech, pul batalionech a salvou celeho batalionu - to že se salva prelila zleva do prava je buď o tom, že levý půlbatalion nebo jeho část.

Další část citace se týka Jominiho obecného zhodnocení toho co v průbehu své kariéry viděl...

Proti jezdectvu se palilo po řadách celého batalionu. Odzadu dopředu. Třetí řada, druhá řada a nakonec první řada - vychází to z toho, že salva první řady je nejefektivnější.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitva na počátku 19. století

Příspěvek od Bleu »

Ta postupová palba je záležitost tak do sedmileté války, respektivě, prusky reglement z roku 1758( nebo 1757 z hlavy nevím) jí ještě používá. jinak střídání pelotonu je napsáno správně byť ně vždy to vypdalo zrovna takhle - někdy se střídli tak že se střílelo od obou konců batalionu směrem do jeho středu. Těch variant je prostě víc - Hlavně kolem poloviny století je to děsnej maglajz.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
JiK
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 426
Registrován: 26/8/2008, 18:02
Bydliště: Bethlehem, PA

Re: Bitva na počátku 19. století

Příspěvek od JiK »

jak rychle teda strileli? A jak resili nabijeni do horke hlavne aby jim to nezahorelo?
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitva na počátku 19. století

Příspěvek od Bleu »

JiK píše:jak rychle teda strileli? A jak resili nabijeni do horke hlavne aby jim to nezahorelo?
Standard byl 3-4 rány za minutu, pokud tedy stříleli volnou palbou (tj. každý sám za sebe)

Vodouch: ještě k Lugsovi - určitě se při palbě nevelel každý povel - to je podle mého dost jasná dezinterpretace pramenů.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Bitva na počátku 19. století

Příspěvek od Bublifuk »

3-4 rány na křesadlovce mi přijde sakra hodně. Vždyť i u rakouských Lorenzek o více, než půlstoletí později, s perkusním zámkem, se uvádí max. 3 rány/minuta s tím, že tato rychlost byla spíše teoretická.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitva na počátku 19. století

Příspěvek od Bleu »

Bublifuk píše:3-4 rány na křesadlovce mi přijde sakra hodně. Vždyť i u rakouských Lorenzek o více, než půlstoletí později, s perkusním zámkem, se uvádí max. 3 rány/minuta s tím, že tato rychlost byla spíše teoretická.
3 rány dám i já když se trochu snažim. Znám a viděl jsem lidi co ty 4 dají. Jinak křesadlovka - mušketa je rychlejší než lorenzka ( nebo jakákoliv jina zbran podobné konstrkuce jako lorenzka). Když se stříli ve nějaké větší formaci, tak neni problém dvě rány za minutu. Na druhou stranu je samozřejmé, že když bude palit celý prapor o 600 chlapech tak ty dve rány za minutu nejspíš nedá.

edit: nedalo mi to, a podíváal jsem se ještě po nějakých jiných zdrojích - konkrétně na "The Elements of War" od Isaaca Maltbyho. Knižka byla vydána v Bostonu roku 1811. Čili hádám reflektuje zkušenosti z války za nezávislost. Ten jasně píše, že vojáci jsou li dostatečně vycičení vypálí 3x až 4x za minutu s pravidelností a lehkostí.

Předpokládám, že to bude tenhleten Isaac Maltby
http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cg ... d=34806559
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitva na počátku 19. století

Příspěvek od Bleu »

Nedávno jsem narazil na jeden článek z roku 1806. Píše se tam o britském experimentu z roku 1805, který byl proveden u 2. batalionu 58. pěšího regimentu.

"Vybrali zkušeného vojáka. V patrontačce měl 36 ostrých patron. Cíl byl daleko 121 kroků. První rána byla vypálena na povel, potom měl nabíjet a střílet co nejrychleji.

První tři rány byly vypáleny v jedné minutě. dalších 15 v pěti a půl minutách. Čas který voják potřeboval na otočení dřevěné krabice v patrontašce (po vypálení 18ti ran) byl odečten. Všech 36 ran bylo vypáleno za třináct minut. Po 25 ranách se zbraň nedala při nabíjení držet za hlaveň a voják jí držel na řemen. 15 ran skončilo v terči, zbytek velmi blízko kolem. Při každé ráně byla zbraň řádně nabita a patrona správně sražena dolu dvěma rázy.

Adjutant Shea kontroloval čas."

Existuje ještě jiný test z něhož tak nějak není závěr, ale prvních 18 ran bylo vypáleno v pěti minutách. Čili pánové - od rány k ráně za 16.6 vteřiny, kromě toho velké množství střel skončilo v terči, který byl 100 kroků daleko. Kromě toho je zdurazněno, že si vojáci neměli dělat starosti o přesnost.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Re: Bitva na počátku 19. století

Příspěvek od Sawyerik »

Chápu to správně, že v čase 16,6s na jednu ránu je započteno i zamíření na zmíněný terč?
Obrázek

Spálené knihy osvítily svět.
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitva na počátku 19. století

Příspěvek od Bleu »

Sawyerik píše:Chápu to správně, že v čase 16,6s na jednu ránu je započteno i zamíření na zmíněný terč?
Zcela zjevně to tak bude. Otázka jak ten terč vypadal. Osobně si myslim, že to byl pruh látky 1.8 x Xmetru.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12974
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Bitva na počátku 19. století

Příspěvek od Rase »

Doufám že to tady není, ale pár docela zajímavých čísel.
Podle pamětí barona Larreye, hlavního chirurga císařské gardy, připadalo ze všech zranění, jež ošetřoval: 2 % na zranění bajonetem, 13 % chladnou zbraní (kavalerie), 47 % výstřelem pušky a 37 % působením dělostřelectva.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „ostatní“