Petr I. Veliký

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Petr I. Veliký

Příspěvek od Ljubov »

Petr I. Veliký
(1672 – 1725)

"Vysekal okno do Evropy.."
Alexander Sergejevič Puškin, ruský básník, o Petru I.

Obrázek

Petr Alexejevič, známý jako Petr I. Veliký, se narodil okolo půlnoci 9. června roku 1672 v Moskvě caru Alexeji I. Michajloviči a jeho druhé manželce Natalji Kirillovně Naryškinové. 29. června, v den svatého Petra a Pavla, byl pokřtěn v Čudském klášteře. Vybrali mu jméno Petr.
První čtyři léta svého života strávil ve společnosti matky a sestry Nataši.

Když byly Petrovi čtyři, zemřel car Alexej I., dalším panovníkem byl zvolen Fjodor, jeho nejstarší syn z prvního manželství, korunovaný na Fjodora III. (jeho matkou byla Marja Iljinična Miloslavkaja). Nový vládce přislíbil malému Petrovi ochranu a zajistil mu kvalitní vzdělání. Za hlavního vychovatele mu vybral Nikitu Mojsejeviče Zotova, který chlapce naučil správně číst a psát. Roku 1680 ovládal Petr všechny potřebné znalosti a jeho výuka skončila.

Obrázek
Car Alexej I. Michajlovič, otec Petra I.

Fjodor zemřel roku 1682, jeho smrt vyvolala vlnu nepokojů. Car neměl žádné děti a jeho jediný bratr Ivan trpěl duševní chorobou, jež mu neumožňovala schopně a pevně spravovat ruskou zem. Petr splňoval všechna hlavní kritéria a všeobecně vyhovoval představám o dobrém panovníkovi. Jenže se narodil až v Alexejově druhém manželství a tudíž jeho nároky na trůn nebyly tolik oprávněné jako Ivanovy. Aby se zabránilo dalšímu krveprolití, jmenovali 25. června 1682 cary oba dva malé chlapce..
Nastalých zmatků hbitě využila Fjodorova starší sestra Sofja a nechala se jmenovat regentkou. Slíbila, že bude na oba vladaře dohlížet a radit jim, ve skutečnosti plánovala státní převrat, díky němuž by se dostala k trůnu. Jedinou výraznou překážkou na její cestě k moci byl právě Petr, jehož ctižádostivost a schopnost oslovit dav jí děsily. Aby oslabila Petrovo postavení, přinutila ho i celou rodinu Naryškinů opustit Moskvu a usadit se v malé vesnici Preobraženskoje (východně od Moskvy na řece Jauza).
Sofja se domnívala, že se svého konkurenta jednou provždy zbavila a mohla se věnovat politice.
Vylepšila vztahy s Polskem dalším mírem, v roce 1689 společně s Čínou uzavřela Něrčinskou smlouvu (upravující politické a obchodní kontakty, rozdělení vlivu na Sibiři a společnou hranici) a vedla neúspěšnou válku proti krymským Tatarům, kteří chtěli ovládnout Pravobřežní Ukrajinu. Společná nenávist k Osmanské říši svedla dva odvěké konkurenty – Rusko, Polsko - dohromady a obě země vstoupily do protiturecké Svaté ligy.

Ambiciózní Petr vyrůstal daleko od všeho dění. Roku 1689 mu matka domluvila výhodný sňatek s Jevdokijí Fjodorovnou Lopuchinovou. Nevěsta nepocházela z nejvyšší vrstvy, ale její matka Ustiňja Bogdanovna Rtiščeva byla vzdálenou příbuznou slavného bojara Fjodora Rtiščeva, který za vlády Petrova otce Alexeje získal velké statky a ovlivňoval dění v zemi.
18. února roku 1690 se Jevdokiji narodilo první dítě, syn Alexej. Další dva synové Alexander (*1692) a Pavel (*1693) zemřeli krátce po svém narození. Netečná manželka Petrovi dlouho útěchu neskýtala a brzy si našel milenku - dceru německých kupců Annu Ivanovnu Mons. Jevdokije mu posílala dopisy, v nichž ho prosila, aby se k ní vrátil, ale Petr odmítl. Roku 1696 požádal manželčiny příbuzné o její umístění do kláštera, za dva roky byla Jevdokije s konečnou platností zavřena do Pokrovského ženského kláštera ve městě Suzdal. Přijala zde jméno Jelena a stala se jeptiškou. Ve svém vězení strávila dvacet let, roku 1718 ji převezli do Uspenského kláštera nedaleko Ladožského jezera. Ani zde dlouho nepobyla, několik let prožila ve vězeňské cele Šliesselburské pevnosti než jí bylo dovoleno v klidu dožít za dveřmi Novoděvičího kláštera v Moskvě, kde zemřela roku 1731.

Obrázek
Jevdokije Fjodorovna Lopuchina

Vraťme se nyní zase zpět do roku 1689, kdy bylo Petrovi sedmnáct let. Rozhodl se, že už má dost života v ústraní a naplánoval převrat, který mu měl umožnit svrhnout regentku Sofju Alexejevnu a nastoupit na trůn. Jeho nevlastní bratr Ivan nepředstavoval velkou překážku, neměl žádné ambice a raději volil život mimo společnost, kde by se mohl sám modlit k Bohu. Přivolaní zahraniční vyslanci ho prohlédli a oznámili, že tento mladík není schopný řádně vládnout, čímž otevřeli Petrovi cestu k trůnu. Po Ivanově smrti roku 1696 zbývalo vyřešit problém se Sofjou. Rod Naryškinů, z něhož Petr pocházel, žádal její okamžité odstoupení, ale ctižádostivá regentka se nechtěla svého místa vzdát. Teprve, když se jí zřekli i její nejbližší rádci, byla donucena odejít do Novoděvičího kláštera, aniž by formálně vstoupila do řádu. Pokusila se o převrat, ale její snahy Petr rychle zastavil a potrestal jí doživotním vězením v klášterní cele a odřízl jí od zbytku světa, nesměl s ní nikdo promluvit ani se s ní vídat kromě jediného dne v roce. Zemřela zde v roce 1704..

Petr, již zbaven všech konkurentů, se konečně stal samovládcem veškeré Rusi a mohl se naplno věnovat zbídačené zemi. Jeho plány vyvedou zemi z krize způsobené boji o moc a častými vzpourami lidu a zajistí jí místo mezi evropskými velmocemi. Rusové dodnes tohoto panovníka jako jediného cara své historie nazývají přídomkem Veliký. Stejný titul si vysloužila o několik let později i carevna Kateřina II., jinak žádný vládce už toto ocenění nezískal.
Panovník si nejprve vypracoval program, na jehož základě postupoval při rekonstrukci země. Jeho osnova vypadala asi následovně:

1. Získání opětovného přístupu k moři
2. Navázání důvěrných vazeb s vyspělým Západem
3. Zapojení Ruska do celosvětové politiky jako budoucí velmoci
4. Vlastní obnova Ruska – podpora infrastruktury; rozvoj průmyslu; změny v armádě, politických orgánech, a rozdělení země; omezení vlivu církve a šlechty aj.

Za nejdůležitější považoval bod číslo 1, jehož splnění by výrazně ulehčilo dalším povinnostem, a začal se mu věnovat jako prvnímu. Moře mohl získat na dvou místech - na jihu, kde Černé moře hlídala Osmanská říše; nebo na severu Balt, jehož břehy hájilo Švédsko.
Roku 1696 zahájil tažení proti Osmanům, v němž bojoval sám jako řadový dělostřelec. Účastnil se dobývání Azova (na řece Don), ale kromě dobytí této pevnosti ruská armáda jiného úspěchu nedosáhla. Válka byla ukončena a roku 1699 byl podepsán mír.

Obrázek
Petr I. Veliký

První plán selhal, ale panovník se nechtěl jen tak smířit s porážkou a rozhodl se otevřít další frontu na severu se Švédskem. Využil současných dobrých vztahů s Polskem a vytvořil koalici, zahrnující kromě těchto dvou států ještě Dánsko a Sasko, a s vervou zaútočil. Tak vypukla roku 1700 Severní válka.
Ruský car tušil, že porazit Švédy bude obtížné a nemusí se mu to podařit, ale složitost tohoto úkolu jej přesto ohromila. Silná švédská armáda vedená králem Karlem XII. jeho vojáky doslova smetla v bitvě u Narvy. Vítězný Karel XII. poskytl krátkou dobou klidu zbraní Petrovi čas na doplnění předních řad armády, čehož Petr okamžitě využil a přeorganizoval své jednotky. Švédům, oslabeným boji s Poláky, odejmul území Livonska a ovládl téměř celé Pobaltí včetně delty řeky Něvy, kde roku 1703 založil město pojmenované na svou počest Petrohrad.
Karel, roztrpčen z neúspěchu v Pobaltí, vytáhl na Ukrajinu. Plánoval se spojit s kozáckým hejtmanem Ivanem Stěpanovičem Mazepou, kterého znechutily Petrovy počáteční prohry a ve švédském králi viděl možnost osvobodit Ukrajinu od ruské nadvlády. Ruský car, jakmile obdržel zprávy o švédském pochodu na Ukrajinu, vyslal na místo svého dvorního favorita knížete Alexandra Daniloviče Menšikova. Menšikov nechal vypálit Mazepovo sídelní město Baturin a významně se podílel na Petrově vítězství roku 1709 u Poltavy. Výhra znamenala první obrat v průběhu Severní války, Rusové získali šanci na konečné vítězství.
Prohra u Poltavy donutila Karla XII. hledat nové spojence. V roce 1710 požádal o pomoc Osmanskou říši. Možnost bojovat proti Rusku se zalíbila osmanskému vezírovi Alimu pašovi a v témže roce vyhlásil Petrovi válku. Petr v červenci 1711 vytáhl s vojsky k řece Prut, ale i když tolik věřil, že nemůže být poražen, turecká armáda ho obklíčila. Ali paša přesto nechal ruské vojáky v klidu odejít (mohla za to především finanční odměna carovy manželky). Slibovaný mír byl podepsán o dva roky později v Adrianopoli, car získal velkou část Finska a aby si přiklonil Prusko, daroval mu polské město Štětín. Prusové se na oplátku v roce 1715 přidali do koalice proti Švédsku.
Karel vložil své zbývající síly do města Stralsund na severovýchodě dnešního Německa, které hodlal opevnit a následně se v něm ukrýt. Spojené armády Dánska, Pruska a Saska jeho poslední výspu v prosinci 1715 dobyly, Karlovi se jen o vlásek zdařilo uniknout. V roce 1716 vtrhl do Norska, ale kvůli nedostatečnému zásobování se musel stáhnout. Naplánoval poté ještě jedno tažení, na rok 1718, během něhož byl zabit. Švédská vojska bez svého velitele musela ustoupit, Petrovi bylo nyní zcela jasné, že Severní válka se chýlí k vítěznému konci.
Mírovou smlouvu z města Nystad stvrzenou roku 1721 získal Petr většinu švédského území – kromě Pobaltí také Karélii s důležitým přístavem Vyborg a Ingrii (oblast mezi Finským zálivem a Ladožským jezerem). Švédsko ztratilo své mocné postavení mezi evropskými zeměmi a uvolnilo prostor vzkvétajícímu Ruskému impériu..

Obsazení Pobaltí přineslo carovi i další výhodu, získal novou manželku Kateřinu. Příběh Petrovy druhé manželky je jakousi ruskou obdobou pohádky o Popelce. Kateřina se narodila roku 1684 jako Marta Elena Skavronska do rodiny litevského rolníka. Provdala se za švédského dragouna Johanna Rabbe, který ji za několik dní opustil. Marta si našla práci jako služka a kuchařka v domě pastora Glücka. Po ovládnutí Livonska Rusy padla do zajetí, kde si jí všiml hrabě Boris Šeremětev a učinil ji svou milenkou. Od hraběte vedla její cesta k carskému favoritu Menšikovovi a odtud přímo do ložnice Petra. Milá a jednoduchá Marta si získala srdce panovníka a roku 1707 byla pod novým jménem Kateřina Alexejevna korunována. Z kuchařky se stala carevnou..
Manželství s Martou Skavronskou přineslo Rusku sedm dětí, z nichž se jenom dvě dožily dospělosti - dcery Anna a Jelizaveta (česky Alžběta). Ostatních pět (Natalja, Margarita, Petr, Pavel a jedna dívka neznámého jména) zemřelo ve věku okolo dvou až pěti let na dětské nemoci.
Kateřině Alexejevně nemůžeme upřít jednu věc - mezitím, co Petr pomýšlel na smrt v tureckém obklíčení, rozjela se za Alim pašou vyjednávat osobně. Přivezla mu hřivny stříbra, zlato a drahé šperky, jimiž ho uplatila a přesvědčila, aby dovolil Rusům v míru odejít ze země. A osmanský vezír souhlasil.. Petr byl zachráněn.

Obrázek
Marta Skavronska, později carevna Kateřina I. Alexejevna

Bod číslo jedna se vládci splnit zdařilo a mohl se věnovat druhým plánům.
Krátce před Severní válkou, roku 1697, se vypravil v utajení na návštěvu západní Evropy. Její vyspělost ho naprosto ohromila. Kontaktoval slavné umělce, vědce, vynálezce a politiky a pozval je do Ruska, aby zdejším lidem předali něco ze svých znalostí.. Jejich působení se ukázalo jako velmi výhodné, po celé zemi vznikaly manufaktury a rozvíjela se celková samostatnost Rusi.

Mezi další důležité změny patří:
A) Reforma armády: Zavedla se pravidelná armáda; zastaralé zbraně se nahradily účinnějšími a zbudovalo se válečné loďstvo
B) Reforma církve: Pravoslavná církev měla v Rusku tradičně velmi silné postavení, což si Petr dobře uvědomoval. Viděl v ní nebezpečného soupeře disponujícího až příliš velkou mocí, které může kdykoli zneužít. Aby postavení pravoslavných mnichů oslabil, zavedl roku 1721 nový náboženský institut nazvaný Nejsvětější synod. V čele synodu stál oberprokurátor, kterého volil přímo panovník. Dalšími členy byli metropolita moskevský, kyjevský a petrohradský a gruzínský eparcha (eparcha = sídelní biskup). Tímto činem si Petr podrobil pravoslaví a mohl ho ovládat. Synod fungoval v téměř nezměněné podobě až do roku 1917. Petrovi vydatně pomáhal Feofan Prokopovič, jeden z nejslavnějších ruských teologů. Narodil se roku 1681 v Kyjevě, zúčastnil se Petrova tažení proti Turkům a roku 1718 byl vysvěcen na biskupa Pskovského, Izborského a Navarského. Od roku 1721 se stal arcibiskupem v Novgorodu. Sepsal pro panovníka své základní teze, které byly schváleny roku 1719. Naváděl v nich ke zrušení centralizovaného moskevského patriarchátu a navrhoval založení synodu. Imperátorovi se návrh natolik zalíbil, že ho po třech letech příprav do puntíku splnil. Ustanovil Feofana prvním místopředsedou čerstvě založeného Nejsvětějšího synodu a velmi si ho vážil pro jeho schopnost zaujmout lid při modlitbách a vést ho svou cestou. Přisoudil mi roli prostředníka mezi světskou mocí carů a všemi vrstvami obyvatelstva. Za svůj život (zemřel roku 1736 v Petrohradě) stihl Feofan korunovat řadu panovníků a napsal mnoho knih obsahujících náboženská kázaní, poetické latinské i ruské verše, historii panování Petra I. nebo vážná dramata. Dodnes ho někteří Rusové považují za otce teologie.
C) Reforma vnitřního uspořádaní země: Bojarské dumy, díky nimž bohatla šlechta, byly na Petrův příkaz zrušeny. Založila se první ministerstva a senát. Pro zlepšení infrastruktury jednotlivých částí Ruska bylo území obrovské říše rozděleno na menší, snadněji kontrolovatelné celky tzv. gubernie. Těchto gubernií bylo celkem 12 a dělily se na drobnější útvary, provincie.
D) Reforma školství a kultury: V většině důležitých měst se založily vysoké školy; učilo se na základě přeložených knih zahraničních spisovatelů a učenců; pro zvýšení míry gramotnosti se zjednodušilo písmo. Možnost psát latinkou panovník odmítl. Zavádí se též juliánský kalendář.
E) Reforma měny: Podle inspirace Evropy se razily stříbrné rubly
F) Reforma životního stylu: Petr přikázal ruským bojarům nosit šaty dle evropské módy a pravidelně se holit. Poplatek za neoholený knír činil 50 rublů.

Z Petrohradu, města založeného mezi močály, vytvořil prosperující centrum Ruského impéria. Na 30 kilometrů vzdáleném ostrůvku Kotlin v Baltském moři vybudoval rozsáhlou pevnost Kronštadt, která Petrohrad chránila před dobyvateli.

Proti absolutistickému režimu se konala řada vzpour, ale žádná chod říše neohrozila. Tajná policie stihla vždy včas informovat o plánovaném převratu. Otcův způsob vlády se protivil careviči Alexejovi. S několika kozáky zosnoval spiknutí, které dopadlo katastrofálně. Kozáci byli hned popraveni, syna vyslýchal sám car. Navzdory tomu, že to byl jeho jediný mužský potomek, neměl s ním Petr ani kapku soucitu. Poslal ho jako jiné na mučení. 5. července 1718 byl carevič Alexej Petrovič uznán vinným ze vzpoury proti carskému majestátu a odsouzen k trestu smrti. Zemřel ve věznici 7. července. Oficiální zprávy pokládají za příčinu úmrtí záchvat mrtvice, ale pravděpodobnější je, že osmadvacetiletý následník zemřel na následky mučení.

Roku 1725 car těžce onemocněl, nejspíše dostal zápal plic. Když se okolo jeho postele shromáždili velmožové a ptali se, komu že mají říši přenechat, šeptl panovník jen "Dejte všechno..". Než stihl vyslovit jméno, přišla si pro něj smrt. Bylo právě 8. února. Jeden z nejslavnějších panovníků zemřel ve věku 53 let.

Obrázek
Na smrtelné posteli..

Závěť nikde nenašli. Sešla se proto rada, aby zvážila možné kroky. Jediný syn zemřel, zůstala manželka Kateřina s dvěma dcerami. Mají nyní přenechat prosperující impérium ženě či povolat šlechtice z jiné dynastie? Odpověď našla carská garda, kterou Petr na počátku 18. století založil: Romanovci musí na trůnu zůstat. Obsadili palác a poslali pro Kateřinu.
Litevská služka se roku 1725 stala první samostatně vládnoucí ruskou carevnou, korunovanou na Kateřinu I.. S podporou Alexandra Menšikova vládla dva roky do své smrti roku 1727. Poté nastalo období zmatků a neustálého střídání panovníků, které skončilo nástupem její dcery Alžběty roku 1741.

Obrázek
Alžběta (Jelizaveta) I. Petrovna
Za Petrovy zásluhy o rozvoj ruského státu byla na jeho památku postavena řada soch a pomníků po celé východní Evropě a zemích bývalého Sovětského svazu. Nejznámější je jezdecká socha vyrobená z mědi na petrohradském Senátním náměstí.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Takže se Palba dočkala medajlonu jednoho z největších vládců ruské říše. Myslím si, že jeho stopa v dějinách je nepřehlédnutelná. Ani jsem netušil že se skoro dostal do zajetí.
Inu dějiny jsou skvělá složka lidského působení a světě. Dočkáme se i Kateřiny Veliké Ljubov?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
K225
svobodník
svobodník
Příspěvky: 22
Registrován: 31/5/2008, 17:19
Bydliště: Doma

Romanovci

Příspěvek od K225 »

Obrázek
Naposledy upravil(a) K225 dne 26/2/2009, 23:03, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Pyotr byl očividně cílevědomý a dosti tvrdý člověk, který se uměl obklopit správnými lidmi.
Pátrač píše:Dočkáme se i Kateřiny Veliké Ljubov?
Podle neoficiálních informací ano. Přece jen Catherine Zeta Jones co by Katka byla skvělá, a tak sem si nemohl neodpustit velký nátlak na Ljubov :lol:
http://www.imdb.com/title/tt0112031/
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Ten rodokmen by byl asi zajímavý ale můj počítač ho neumí dodat ve formě abych z něj něco měl. Zkus ho usadit podle pravidel tohoto fóra mělo by to být OK.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Nejsem si úplně jist, ale opravdu byla Kateřina I. Litevka? Měl jsem za to, že pochází z švédského záboru Livonska, tedy že je "Lotyška" z Vidzeme. A Skavronska zní ještě navíc polsky ... určit něčí národnost v této oblasti je asi trochu šmodrchel.
A určitě je zajímavá postava pastora Glücka - je to jeden z praotců lotyšského národního obrození.
Obrázek
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Však si taky Palba zasloužila, aby tu byl článek o Petru I., vedle Kateřiny II. je to v podstatě nejvýznamnější romanovský car a kromě toho výrazně ovlivnil dění ve východní Evropě. Proto jsem s ním tak dlouho otálela, jeho životopis zahrnuje velké množství dat (a taky mých neoblíbených válek), takže mi trvalo docela dlouho, než jsem to dala do kupy. Nicméně hotovo a je tady.
Potvrzuji neoficiální informace Skeleta, po Petrově dceři Alžbětě příjde na řadu Kateřina. Jenom nebudou přiložené obrazy zobrazovat Catherine Zeta-Jones a pokusím se vyhnout některým nepřesnostem Hollywoodu.
Sehnala jsem jeden rodokmen: Neobsahuje všechny příbuzné, ale je přehlednější.. Pokud by měl obsahovat všechny větve rodu, zabralo by to nepředstavitelně velkou plochu a ještě by v tom byl strašný zmatek. Takto je v tom alespoň trošku systém.:
http://4.bp.blogspot.com/_4FeyRZ50QlM/S ... y_tree.jpg

Ke Kateřině I. : Máš pravdu v tom, že pokus určit národnost obyvatele Pobaltí bylo vždy obtížné. Příjmení Skavronska zní skutečně polsky, ale vyznávala před přijetím pravoslaví luteránství a myslím, že většina Poláků byla v té době katolická. Ale může to samozřejmě být výjimka. Její otec měl pocházet z Litvy a ona sama se měla narodit ve městě Jēkabpils na území dnešního Lotyšska. Nebo se vyskytuje verze, že se narodila v estonském městě Rõngu. Rovněž je možno najít několik verzí přepisu jejího jména, vybrala jsem tu, jaká se používá nejčastěji. Celkově je možné říct, že pocházela z Pobaltí a byla služka.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Kdysi jsem četl Petra I od Alexeje Tolstého .V románě je řada působivých scén. Zvláště mě zaujala scéna, jak Petr vlastní rukou seká hlavy vzbouřeným Střelcům, a když už nemůže předá sekeru Menšikovovi a pak dalším nejbližším spolupracovníkům. Co na to Ljubov?
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Tolstého román je skutečně nabitý zajímavými scénami, ale jestli se Petr vypořádal se střelci sekerou, to vážně netuším. Možná je to trochu přibarvené, aby tomu autor dodal lepší čtivost.

To, co je potvrzené, zahájím krátkým vysvětlením, kdo byli střelci:
Název střelci označuje ruské elitní jednotky 16. až 18. století; vyzbrojené, jak napovídá název, střelnými zbraněmi. Jejich vznik se datuje do roku 1545, kdy vládl Ivan IV. Hrozný. Poprvé bojovali v bitvě u Kazaně roku 1552. Předpokládalo se, že střelci budou najímáni z řad obchodníků a svobodného městského obyvatelstva. Od 16. století se povolání střelce stalo celoživotním a dědičným. Od konce století jejich vliv postupně slábl vinou nedostatečného výcviku a malého počtu dobrovolníků.
Po odchodu Sofji Alexejevny do Novoděvičího kláštera Petr nařídil, aby osm pluků opustilo hlavní město a rozmístil je po celé zemi - Kyjev, Belgorod, Sevsk aj. Přes tato ochranná opatření se střelci pokusili roku 1697 o převrat. Petr zrovna pobýval v zahraničí, ale poté, co tuto zprávu obdržel, vrátil se urychleně zpátky do Ruska, kde proti odbojným střelcům zahájil represálie. Řadu z nich poslal na mučení, část nechal veřejně popravit (1182 lidí) nebo jinak umučit. Docela výstižná je tato malba Vasilije Ivanoviče Surikova, podle chrámu Vasila Blaženého na pozadí obrazu jistě každý pozná Moskvu.
Obrázek
Popravy trvaly nepřetržitě do roku 1707. Ženy a děti střelců byly buďto poslány na Sibiř do vyhnanství nebo vyhnány z Moskvy.
Část věrných pluků Petr poslal do bitvy u Narvy a tažení proti Osmanské říši roku 1711. Postupně je začlenil do normální armády. Střelci z řad Izmajlovského a Preobraženského pluku se stali carovými osobními strážci.
Je možné, že se panovník na jejich mučení podílel, když údajně mučil i svého syna. Ale nějaké přímé důkazy, které by to potvrdily nebo vyvrátily, nemám.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Nevím vlastně proč, ale ze všech ruských vládců se mi "Peter Nagy" hnusí asi nejvíc. Snad ta jeho snaha o modernizaci (hlavně ty absurdnosti typu nošení "evropských" šatů, pokuty za vousy...připomělo mi to podobné absurdní počínání Japonců), z pod níž pak náhle vytryskla ta skutečná ruská povaha, snad to velikášství, nevím, prostě je to tak.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Zajímavý názor, díky.
Záleží na konkrétním člověku jak to bere. Petrova povaha měla dvě základní stránky- ta první je pozitivní, nedá se mu upřít talent pro vládnutí; věděl co chce a uměl toho dosáhnout, nastartoval vývoj v Rusku a udělal první krok k tomu, aby ze země byla velmoc. Na druhou stranu byl až přehnaně sebestředný a jakýkoli náznak nesouhlasu s jeho absolutistickým způsobem vlády okamžitě trestal. Používal při tom poměrně kruté způsoby, zvlášť si cenil nástrojů mučírny. Sice chtěl přeměnit Rusko na evropský stát, ale stále k tomu využíval metody, jaké sám odsuzoval a považoval za despotické. Řešil vše silou. Je pravda, že to kolikrát v Rusku ani jinak nejde, ale tímto se vracel tam, kde začal. Domníval se, že předělá zemi ze dne na den. Rusko na konci 17. století bylo velice zaostalé po všech stránkách, nebylo možné z něj najednou vybudovat druhou Anglii. I tradiční způsoby ruské šlechty se snažil potlačit a přeměnit je na slušné Evropany.
Pokus dostat Rusko do Evropy je záslužný, ale díky použitým metodám to byly zase jen samoděržavné manýry panovníka, které odnesli ti nejchudší. Právě tato nutnost poslouchat a podřizovat se nejvíce ovlivnila povahu ruského národa. Rusové jsou Rusové. Nejsme holt praví Evropané.

P.S.: Japonci se snažili o něco podobného? Páni, o tom nic nevím. Mohla bych poprosit o nějaké krátké vysvětlení? Zbytek bych si potom našla.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Japonci, když se otevřeli (či spíše byli otevřeni) světu, tak se také začali masivně "poevropšťovat". Přešlo je to poté, co se ukázalo, že je Evropané (+ samosebou SSA) stále berou jako sice vyspělé, ale pořád jen "žluté opice"...když jim byla upírána "práva" na kolonie...byli obíráni o plody vítězství (např. po porážce Ruska) a podobně. Nakonec z toho byl japnský fašismus a pěkný průšvih.

No a zpět k Petrovi...ano, přesně, ta chuť udělat z Ruska evropskou zemi násilím...on především vůbec nepochopil principy evropské civilizace, nepochopil, že právě násilím se mu to může podařit ze všeho nejméně. Podařilo se mu maximálně dát Rusku nátěr evropanství, který stejně zas rychle oprýskal. On chtěl Rusko podobně úspěšné, hospodářsky mocné atd. jako byly přední evropské velmoci. Ale nepochopil, co za tím úspěchem je. Řešil vousy a podobné prkotiny, ale nepochopil, že úspěch Evropy je především v svobodě (samozřejmě z našeho pohledu relativní, ale neberme na tehdejší dobu naše měřítka).

P.S.: neříkám, že ruský způsob je vždy a priori špatný, ale každopádně je jiný.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Ještě ke střelcům - Petr měl poměrně pádný důvod je nenávidět už od dětství. V roce 1682 Sofie a miloslavští uměle vyvolali povstání střelců proti regenství Petrovy matky Natalie. Natalie stála na balkoně s Petrem a Ivanem a střelci vnikli do paláce, kde masakrovali každého, koho považovali za straníka Naryškinů. Střelci zcela ovládli Moskvu, před destiletým Petrem rozsekali bratra jeho matky Ivana Naryškina (nesmírně dojemná scéna sebeobětování, třiadvacetiletý Ivan se pomodlil v Spašském chrámu, rozloučil se s rodinou, obklíčenou v Kremlu, a vydal se střelcům, kteří ho shodili s ochozu na píky a berdyše) , knížete Dolgorukého a spousty dalších (prý krev tekla potokem po vstupním schodišti).
Jejich řádění trvalo mnoho dní, vymklo se Sofii a knížeti Miloslavskému zcela z rukou a Sofie musela s oběma dětmi - cary - uprchnout z Moskvy.
Obrázek
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

Musím říct, že jsem strašně rád, že sis ten konec psaní o Romanovcích rozmyslela, Ljubov.

Díky! :up:
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Děkuju, YAMATO, za to vysvětlení situace v Japonsku. Zvlášť mě nikdy nenapadlo, že by nezískání vyhraných území bylo spouštěčem k japonskému fašismu. Vliv rasové nesnášenlivosti mi byl jasný, přitom by se běloši měli kolikrát od národů, které považují za méněcenné, co učit.
K Petrovi: Měl to složité. Byl to Rus a přemýšlel jako Rus. Zajel se podívat do Evropy a viděl, že se tam lidem žije lépe, města jsou plná manufaktur a celkově jsou to země na jiné úrovni. Zalíbilo se mu to a když přijel domů, začal Rusko přetvářet ruskými metodami. Svobodě a demokracii nepřikládal důležitý význam, což přetrvalo do současnosti. Slovo svoboda má v Rusku dodnes trochu pokřivený význam, o demokracii se mluvit nedá a pravděpodobně ještě dlouho nebude. Rusko v celé své historii poslouchalo jediného člověka: nejprve to byla rurikovská knížata, potom moskevští caři a nakonec diktátoři. Drží pohromadě vojenskou silou. Docela výstižný je tento citát z doby krátce po smrti Alexandra II., roku 1881: "Naši zemi (Rusko) si dnes představuji v podobě obrovského kotle, v němž cosi kvasí. Kolem toho kotle chodí muži s kladívky, a jakmile se ve stěně kotle objeví sebemenší puklina, hned ji zanýtují. Jenže až jednou vyrazí plyn takový kus stěny, že už to zanýtovat nepůjde, tak se tu všichni zadusíme."
Od té doby se toho moc nezměnilo..
Ruský způsob řešení problému je jiný, protože Rusové jsou pro Čechy jiní. Jejich zvláštní myšlení se odráží v činech. Pro ně je zase kolikrát divné, jak uvažují normální středoevropané.

O smrti Ivana Naryškina jsem neměla ani ponětí, díky. Důležitý díl do mozaiky, který mnohé vysvětluje. Říkala jsem si, že za Petrovým řešením povstání střelců bude i nějaký hlubší podtext než jen pokus vystoupit proti absolutistickému režimu. Takže už jsem tento díl našla, hned je to všechno jasnější.

Jsem taky ráda, že jsem mohla zahájit druhou vlnu romanovského spamu. Už jen proto, že mě to stojí míň práce než hledat informace o jiných tématech.

* Ten první přidaný rodokmen je velice přehledný ale je v něm malá chybička - Kateřina I. nezemřela roku 1761, jak je zde uvedeno (to zemřela její dcera Alžběta), ale roku 1727. Jinak za něj děkuju
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Myslím, že je velmi zpozdilé hledět na události dávné pod zorným úhlem dneška , a zejména používat současné morální atributy na činy před několika málo sty lety. Současně si nemyslím, že by snad Rusko byla v té době barbarská země. A pojmy demokracie a svoboda na konci 17. stol ???!!!. Jaké si zárodky demokracie byly v parlamentním systému v Anglii a v některých osadách v Americe. Možná také v některých kantonech ve Švýcarsku a dále zejména pokud jde o obchodní oligarchii tak ve Spojeném Nizozemí . Ale jinak vládlo v Evropě nevolnictví a církevní tmářství. V té době ještě v některých zemích hořely hranice a v jiných se kastrovali malý kluci aby svým zpěvem potěšili svaté na nebesých. Nicméně podívejme se na tuto problematiku z pohledu jednotlivce. V roce 1722 byl carem Petrem vydán hodnostní řád , dělící státní úředníky do čtrnácti hodnostních stupňů,a to bez ohledu na původ.To znamená, že kdokoliv,byl-li schopný mohl se stát šlechticem. V Petrově době se Rusko stalo cílem tisíců ,kteří doma ve své vlasti měly jen omezené uplatnění a Rusko jim přineslo slávu a bohatství.
K225
svobodník
svobodník
Příspěvky: 22
Registrován: 31/5/2008, 17:19
Bydliště: Doma

Příspěvek od K225 »

Děkuji za upozornění. Je to překlep, mám stejné datum úmrtí u matky i dcery. Opravím to.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

V pohodě, je to malá chybička, které by si podle mě běžný čtenář ani nevšiml. Jinak je to pěkná práce a je přehlednější než třeba ten rodokmen, který jsem přidala v odkazu. Kdyby měl obsahovat všechny větve, už by se v tom nevyznali snad ani žijící Romanovci.

Vím, že nemá velký smysl diskutovat o minulosti pohledem dneška, když už to nemůže nic ovlivnit, nechala jsem se trochu unést svými představami a s tou demokracií to přestřelila. Nicméně netvrdím, že Rusko bylo v 17. století zemí barbarů, kteří by zdatně konkurovali opicím v ZOO. Jenom říkám, že bylo zaostalý zemědělský stát bez průmyslového zázemí a existovaly země, v nichž se žilo líp.
Nemám proti Petrově vládě nic, neupírám mu jeho zásluhy, jen přemýšlím, jestli by nemohl postupovat při přesměrování země jinými a lepšími prostředky než všechno řešit silou. Ano, Rusko mohlo poskytnout zázemí tisícům lidí, kteří se zapojovali do průmyslu a rozvoje věd, stali se šlechtici, získali peníze, uznání a slávu. Ovšem většina příslušníků šlechty skončila o několik století později s kulkou v hlavě někde uprostřed močálů na Sibiři nebo v bídě emigrace.
Ale jsou to všechno pouze moje dohady, které nemusejí být pravdivé. Faktem je, že Petr I. vytvořil z Ruska velmoc a nastartoval průmyslnou výrobu. Byl vyjímečnou a silnou osobností, Rusové ho milují a kdo ví, kam by směřoval osud země bez jeho reforem..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

K225
svobodník
svobodník
Příspěvky: 22
Registrován: 31/5/2008, 17:19
Bydliště: Doma

Příspěvek od K225 »

Rodokmen opraven. Jsem připraven ev. provést další opravy. Ještě jednou díky za upozornění.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Myslím, že už není žádná oprava zapotřebí, zdají se mi všechna data správná. Takže je tento rodokmen ve stádiu dokonalosti.
Kdybych tam přece jenom časem objevila nějakou chybku, dám vědět.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“