Minnie

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Minnie

Příspěvek od Ljubov »

Minnie
Marja Fjodorovna (Dagmar Dánská)

(1847–1928)


"Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh bude mým Bohem: Kde zemřeš, tam zemřu také, a tam budu pohřbena.."
Starozákonní kniha Rút

Obrázek

Marie Sofie Frederikke Dagmar, princezna dánská, se narodila 26. listopadu roku 1847 ve Žlutém paláci v Kodani. Jejími rodiči byli dánský král Christian IX. a Luisa Hessensko-Kasselská. Měla pět sourozenců - z toho dvě sestry (Alexandru a Thyru) a tři bratry (Frederika, Vilhelma a Valdemara).
Dagmařin otec proslul svou výhodnou sňatkovou politikou, za což si vysloužil přezdívku "Tchán Evropy". Když o princezninu ruku požádal ruský carevič Mikuláš Alexandrovič (prvorozený syn cara Alexandra II. Nikolajeviče a jeho ženy Marji Alexandrovny), král souhlasil.
Roku 1864 přijel dědic Rusi do Dánska a poprvé se setkal s Dagmar. Když opouštěl Kodaň, byli již zasnoubeni. O Mikulášovi se hovořilo jako o ruské naději, člověku, který dále rozvine otcovy reformy a učiní z Ruska nejmocnější zemi na světě. Jenže ze smělých plánů brzy sešlo. Mikuláš se zranil roku 1865 při souboji se svým bratrancem Mikulášem Lichtenberským a způsobil si těžké pohmoždění páteře a kostní souchotiny, k nimž se v dubnu přidaly i poruchy mozku. Carevič blouznil a nikoho nepoznával. Okamžitě ho vyslali na léčení do francouzského přímořského letoviska Nice, ale bylo pozdě. Když Dagmar obdržela zprávu o jeho zdravotním stavu, rychle vyrazila do Francie, aby se s ním ještě setkala.
Ráno 12. dubna se Romanovská rodina naposledy sešla u následníkovy postele ve vile Bermont. Těsně před svou smrtí měl carevič prohlásit, že si přeje sňatek mladšího bratra Alexandra a dánské princezny a požehnal jejich manželství. Pro Dagmar však byla nestálá situace příliš stresující a týž den odjela zpátky domů.

Dánská královská rodina se velmi obávala o její zdraví, ale dívka se poměrně brzy vzpamatovala a přemýšlela, jak bude její život pokračovat. Během krátké návštěvy Petrohradu jí neznámá země přirostla k srdci a domnívala se, že je jí určeno, aby tam žila.
Nový následník trůnu Alexander Alexandrovič rychle vystoupil s řešením situace. Bratrova snoubenka se mu líbila, navštívil proto svého otce a vážně s ním prodiskutoval otázku možného manželství. Car vyslechl synovu zpověď poněkud překvapeně, ale souhlasil. Napsal dopis do Kodaně, v němž pozval Dagmar na návštěvu do Ruska. Její matce se návrh zamlouval a odpověděla, že své dceři bránit nebude, ale bude lepší počkat pár měsíců, aby se předešlo pomluvám po evropských dvorech.

Obrázek
Marja a car Alexander III.

V září 1866 opustila Dagmar se svým doprovodem rodnou zemi a podruhé přijela na zásnuby do Zimního paláce. Na počest této slavné události se konalo mnoho ohňostrojů, večírků a maškarních plesů.
Carevičova dívka si získala svou přirozeností náklonnost společnosti. Všichni jí obdivovali, jak se rychle smířila s tím, že místo elegantního a vzdělaného Mikuláše se má vdát za Sašu, který neumí pořádně francouzsky a nikdy s ní netančí. Všichni, kromě carevny.. Pro zoufalou Marju Alexandrovnu tento sňatek znamenal zradu na nejmilejším synovi a dánské princezny se stranila.
Když dívka souhlasila s přijetím pravoslavné víry, vybrali jí nové jméno Marja Fjodorovna, v rodině jí přezdívali Minnie. Svatba proběhla 9. listopadu 1866 v carské kapli Zimního paláce.
Ruský národ přijal Marju Fjodorovnu jako svou vlastní, ocenil její zaujatost pro rodinné záležitosti. Nechyběla na žádném večírku v Zimním paláci, užívala si zábavy a tance. Ve volném čase ráda malovala, některé její obrazy se zachovaly do současnosti.

Obrázek
Malba Minnie z roku 1868

Po týdenních oslavách se pár přestěhoval do Aničkovova paláce, tradičního sídla následníků trůnu. Zde jim bylo souzeno prožít patnáct let, léta trávili v krymské rezidenci Livadije.
Jako prioritu si Minnie stanovila plynulou konversaci v ruštině a pochopení myšlení obyvatel svého nového domova. Uvědomovala si, že by jí zásahy do politiky pouze uškodily a zaměřila se na podporu chudých, zakládání charitativních organizací a péči o rodinu. Jediné, co nemohla snést, bylo tradiční spojenectví Rusi s německými zeměmi. Urážely ji věčné snahy Němců ovládnout Dánsko, a proto navrhla uzavření smluv s Francií.

V květnu roku 1868 se jí narodilo první dítě, syn Mikuláš a pozdější poslední panovník Mikuláš II., svůj hlavní úkol tedy splnila napoprvé na výbornou. Manželství s Alexandrem se ukázalo navzdory počátečním pochybám jako mimořádně šťastné. Následník si své ženy vážil, nikdy ji nepodvedl a svým dětem se snažil být dobrým otcem a vedl je k lásce k vlasti. Celkem měli šest dětí, kromě nejstaršího Mikuláše další tři syny- Alexandra (*1869), Georgije (*1871) a Michaila (*1878); a dvě dcery: Olgu (*1882) a Xenii (*1875).

Obrázek
Marja Fjodorovna se svými dětmi roku 1879
(zleva): Georgij, Xenie a carevič Mikuláš


13. března (po starém způsobu počítání kalendáře 1. března) roku 1881 spáchali členové teroristické skupiny Narodnaja volja svůj poslední, v pořadí sedmý, atentát na cara Alexandra II.. Na rozdíl od všech předchozích pokusů dopadl úspěšně. Car týž den podlehl svým zraněním. U jeho postele se sešla celá rodina, kněžna Jekatěrina Dolgoruká (vladařova milenka, s níž uzavřel morganatický sňatek) plakala. V okamžiku, kdy lékař zvolal "Panovník zesnul!" se všechny páry očí v místnosti upřely na Alexandra. Klečel se skloněnou hlavou a potichu se modlil. Pokřižoval se a vstal už jako Alexander III. a jeho žena, milá Minnie, jako carevna veškeré Rusi.
Lid oslavoval nového panovníka, ale nejvíce nadějí vkládal do jeho manželky. Říkali o ní, že je to pravá a jediná vládkyně země. Samotné Minnie se postavení vládkyně příliš nezamlouvalo. Do svého deníku si napsala: "Naše nejšťastnější dny skončily. Klid a mír jsou pryč, teď se pouze bojím o život svého Saši."..

Korunovace carského páru se uskutečnila 27. května roku 1883 v moskevském Kremlu. Obřadu ze zúčastnilo asi osm tisíc lidí. Na bedrech vedoucího tajné policie, generála Črevina, spočíval těžký úkol – zajistit bezpečnost všem přítomným hostům. Naštěstí vše dopadlo dobře, žádný atentát se nekonal. Přesto se na Črevinovu žádost Alexander s Minnie přestěhovali do Gatčiny (asi 45 kilometrů jižně od Petrohradu), zdejší palác vystavěný panovnicí Kateřinou II. Velikou skýtal větší bezpečí a vyrovnal se vybavením tomu Zimnímu. V devíti stech místnostech vyzdobených malbami slavných umělců, zlatem a koberci mohly carské děti klidně vyrůstat.
Na důležitá jednání a schůzky s vyslanci přijížděli zpátky do Petrohradu. Carevna prahla po pořádné zábavě a tancích. Odlehlost Gatčiny ji nudila. Vždy, když se vraceli zpátky do svého paláce, přemlouvala muže, aby jí poslal nějaké muzikanty, aby se tolik netrápila.

Obrázek
Portrét Minnie od Vladimira Makovského z roku 1885

Narodniky (tj. příslušníky hnutí, které naplánovalo smrt Alexandra II.) se podařilo vymýtit, nikoli však jejich ideje, které uchvátili skupinku pěti mladých mužů – Vasilije Osipanova, Petra Ševyrjova, Vasilije Generalova, Pachomije Andrejuškina a především Alexandra Uljanova, staršího bratra Vladimira Uljanova, již vstoupil do dějin pod svým pseudonymem Lenin. Pětice navázala na názory Narodnaje volji a obohatila je o prvky marxismu. V teroru viděli nejrychlejší a nejúčinnější zbraň, jak nastolit socialistickou republiku a zbavit se nepotřebného báťušky cara.
1. března 1887, v den sedmého výročí úspěšného atentátu, naplánovali svoji akci, ale tajná policie reprezentovaná vybranými pracovníky III. oddělení je stihla včas pochytat. Odsoudili je do Šliesselburské pevnosti umístěné na ostrůvku uprostřed Ladožského jezera. Proběhlo krátké soudní řízení, kde se Uljanov odmítl hájit a nepožádal o milost. Nesl svůj úděl s noblesou. Popravili ho 8. května 1887 ve věku jednadvaceti let. I toto byl pozdější důvod k Leninově krutosti vůči carské rodině uvězněné v Jekatěrinburgu..
Pokus zabít cara, i když skončil neúspěšně, přidělal Marji řadu starostí. Bála se o budoucnost svých dětí, když by Alexandra zavraždili. Tato událost za sebou strhla lavinu neštěstí v jejím životě, od tohoto dne se málokdy upřímně zasmála..

V průběhu července 1894 navštívila Minnie její sestra Alexandra a zděsila se, když viděla svého švagra. Alexander zeslábl, jiskra v jeho očích pohasla. Aby neměla carevna málo starostí, její syn Mikuláš si vybral za svou ženu Alix Hessensko-darmstadtskou. Minnie ji považovala za příliš tichou a netečnou, pokusila se careviči dívku vymluvit, ale ten nechtěl nic slyšet. Natolik svou vyvolenou miloval.
Na konci října téhož roku se panovníkův zdravotní stav rapidně zhoršil. Carevna se s ním rozjela na léčebnou proceduru do Livadije, ale jejímu Sašovi už nebylo pomoci. Zemřel 1. listopadu ve věku pouhých čtyřiceti devíti let. Léta se tradovalo, že zemřel na otravu alkoholem ( když si tak rád hrál na obyčejného chudého Rusa, se vším, co k němu patří – tedy i vodkou), ve skutečnosti trpěl vážným onemocněním ledvin, které se tehdejším lékařům nepodařilo včas identifikovat a následně léčit.
Po manželově smrti se carevna vdova opětovně nastěhovala do Aničkovova paláce, kde žila do vypuknutí revoluce s heslem:"Všechno bude v pořádku".

S nástupem Únorové revoluce roku 1917 nastalo pro Minnie nejrušnější období života. Jakmile se doslechla o synově abdikaci, domluvila si s ním krátkou schůzku v Mogilově. 21. března viděla své potomky naposledy. Když se s Mikulášem loučila, ujišťoval ji, že se spolu brzy znovu setkají a Minnie ho při odchodu pokřižovala.
Poté okamžitě opustila bohatství Petrohradu a zamířila do Kyjeva, kde se zapojila do Červeného kříže. Od října 1917 se pro ni stalo nebezpečné i ukrajinské centrum a prchá s dcerami Olgou a Xenií na Krym. Zde strávila necelý rok ve vile Dulber než se jí podařilo s pomocí anglického krále Jiřího V. sehnat lístek na loď Marlborough a odplout do Anglie.

Během plavby po Černém moři ji zastihla zpráva o smrti milovaného Nickyho a jeho dětí. Do konce svého života tomu neuvěřila, nedokázala si připustit, že její rodinu vyvraždili. Do deníku si poznamenala:"Přesto si jsem jistá, že se všem podařilo uniknout z Ruska a nyní se bolševici pouze marně snaží zakrýt pravdu.". Nadále mu posílala do paláce dopisy a s rodinou o nich neustále hovořila v přítomném čase. Odpovědí na svá psaní se, jak jinak, nikdy nedočkala.

Za několik měsíců se s Olgou přestěhovala do rodného Dánska, když jí král Christian X., nabídl, že může obývat křídlo Amalienborgského pálace. Veškeré její výdaje ochotně platil a navíc každý rok posílala anglická královská rodina na Marjin účet částku 10 000 liber. Carevna vdova žila relativně skromně, opustila luxusní palác a usadila se v Hvidøre. Údajně pod svou postelí ukrývala krabici se šperky v hodnotě okolo půl miliónu liber.
V listopadu 1925 zemřela její nejmilejší sestra, britská královna Alexandra. Pro zoufalou Minnie to byla poslední ztráta, jakou ještě mohla snést. Uzavřela se do sebe, žila ve vzpomínkách na dobu, kdy byla mladá a šťastná.

Obrázek
V exilu roku 1920

Marja Fjodorovna zemřela 13. října roku 1928 ve věku osmdesáti let, opuštěná a v zapomnění. Pohřbili ji v Roskildské katedrále v Kodani.

Po její smrti se objevila řada legend, kam mohly zmizet drahocenné šperky a cennosti. Xenie zdědila 60 000 liber, její sestra Olga 40 000 liber, o dalším osudu čtyř set tisíc liber není nic známo. Někteří historikové tvrdí, že je v závěti odkázala synovi Mikulášovi a vnučkám, zvláště nejmladší Anastázii, kterou měla nejraději. Četné pokusy modrookých dívek se vydávat za velkokněžnu jí nezajímaly, s nejslavnější z nich- Annou Anderson- se v životě nesetkala.

Roku 2005 se dohodla dánská královna Margrethe II. s tehdejším ruským prezidentem Vladimirem Putinem, že carevnina rakev opustí Dánsko a bude uložena vedle Alexandra III. v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě.
140 let po své první návštěvě Rusi, 28. září 2006, byla se všemi poctami pohřbena na ruské půdě.. Do země, kterou si dánská princezna zamilovala a snažila se jí být dobrou panovnicí, přesto, že ji připravila o většinu jejích nejdražších..

________________
* poznámka:

Přidávám pár poznámek o osudu Minniiných dětí:

I. Mikuláš byl zavražděn jednotkou ČEKy 17. července 1918 v domě průmyslníka Nikolaje Ipaťjeva se svou ženou Alexandrou Fjodorovnou, dětmi - Olgou, Taťánou, Marií, Anastázií a následníkem Alexejem.
II. Alexander zemřel 2. května 1870 na následky meningitidy, bylo mu jen deset měsíců.
III. Georgij zemřel roku 1899 na území dnešní Gruzie, pravděpodobně na tuberkulózu.
IV. Michaila zavraždili bolševici v Permu 13. června 1918.
V. Xenie zemřela 20. dubna roku 1960 v Londýně. Provdala se za svého bratrance Alexandra Michajloviče, narodilo se jim sedm dětí – nejstarší dcera Irina si vzala knížete Felixe Jusupova- známého jako údajného vraha Grigorije Rasputina.
VI. Olga se po matčině smrti přestěhovala do kanadského Toronta, kde zemřela 24. listopadu 1960. Vdaná byla dvakrát, po prvním nešťastném manželství s knížetem Petrem Alexandrovičem Oldenburgem se roku 1916 tajně vdala svého dlouholetého milence, plukovníka Nikolaje Alexandroviče Kulikovského..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Pěkné, o ženách Romanovců se píše neúměrně málo jejich vlivu na chod dějin. Tvoje články lákají k tomu, aby se člověk tematu trochu víc věnoval. Poprosil bych Tě o jedno - jestli bys občas nemohla na závěr článku uvést něco doporučené literatury, třeba i s kratičkou recenzí.
Obrázek
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Dobrý nápad, určitě bych něco uvést mohla. Jsem ráda, že můžu zveřejňovat tyto články, o Romanovcích všeobecně se mluví jen velice málo. Každý zná Petra I., Kateřinu II. a Mikuláše II., snažím se proto psát i o těch dalších panovnících nebo členech jejich rodin, jako je Minnie, o nichž se toho moc nenamluví ani v Rusku. Děkuju za pochvalu, je to pro mě dobrá motivace.

P.S. : Omlouvám se, že neodpovídám na všechna témata, postupně se k nim určitě dostanu, ale jsem teď v háji s časem..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Děkuji Ljubov za obsáhlý článek o mé oblíbené carevně. Chtěla bych jen dodat, že Marie Fjodorovna se k stáří trošku zbláznila - není se čemu divit. Přišla naprosto o všechno. syn Alexander zemřel už v dětství, syn Georgij v roce 1899 na tuberkulózu, její nejmilejší synové Nikolaj a Michail byly zastřeleni... Bylo toho na ni prostě moc - odmítala věřit, že by bolševici Nikolaje a jeho rodinu popravili a do konce života tvrdila, že jí vnučky píší...
její nejoblíbenější vnučkou ale nebyla Anastázei (mám obavu, že to je dědictví jedné kreslené pohádky), dokonce ani žádná jiná z Nikolajových dcer. Nejraději měla Irinu Alexandrovnu, prvorozenou dceru Xenie, která se později stala manželkou Felixe Jusupova - Rasputinova vraha.
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Ally prosím, nemáš vůbec za co děkovat, spíš já ti děkuji za obrovské množství pro mě nových informací, které jsi sem přinesla.
Přesně, jak říkáš, bylo toho na Minnie moc. Ani se jí nedivím. Přežít smrt svých dětí a vnuků muselo velmi ovlivnit její psychiku. Neumím si to přesně představit, čím musela projít.
Také ji mám ráda, byla to "správná" carevna. Dokázala si užívat společenských večírků, bavila se, dvůr ji miloval, svého manžela vždy věrně doprovázela a stála při něm. Pochopila, že bude lepší, když se bude věnovat rodině a přispívat nemocným dětem než se míchat do politiky.

Kreslená pohádka o Anastázii? Je klidně možné, že nějaká taková existuje, ale já jsem z českých pohádek mnoho neviděla.

P.S. : máš úžasné klipy na YouTube..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Děkuju :) Jak ses k nim prosím tě dostala?

Existuje slavná animovaná pohádka Anastázie z roku 1997, není česká, ale taková disneyovka... Je to samozřejmě velmi naivní příběh o tom, že Anastázie přežila...
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Dívala jsem před několika měsíci na pár klipů o Romanovské dynastii a říkala jsem si, že jsou dobré. Nyní jsem zjistila, že tvůj uvedený mail odpovídá autorovi. :wink:
Díky za vysvětlení toho filmu. Jasné, že to bude obsahovat řadu smyšlených historek, oči dětských diváků by raději neměly vidět, jak vypadala situace v Rusku po převratu. Na druhou stranu, asi poté budou dost zklamaní, když zjistí, že Anastázie zemřela roku 1918 a někteří si to neumí připustit ani v dospělosti.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

To mi povídej. Mnohokrát už jsem se online pohádala s Petrem Kurthem, vášnivým zastáncem Anny Andersonové, která prohlašovala, že je Anastázie. Kurth se vůbec neštítil označit Marii Fjodorovnu a její dvě dcery za krvezdrádkyně. Prý v Anně poznaly Anastázii (což není pravda), a jen kvůli dědictví ji odmítly uznat. Nutno dodat, že všechny tři žily v Anglii a v Dánsku jen z milosti příbuzných.
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Takto přímo jsem s nikým nemluvila, jen jsem o tom četla. Myslela jsem, že Minnie Annu Anderson nikdy neviděla.
Ale nechápu jeho stanovisko, když z Annina těla odejmuli vzorky DNA a porovnali je s vzorkem manžela Alžběty II. a výsledek se neshodoval. Je to jeho názor, má na něj právo, ale já to prostě nechápu.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Ono to bude hlavně tím, že o Anně napsal knížku a chce prodávat...
vrdí, že DNA testy jsou zfalšované, jak ty na ostatcích Anny tak ty na nově nalezených ostatcích v Kopťackém lese.
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Tak mu přeji hodně štěstí. Podle mě vede marný boj, ale má právo na svůj názor.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Ljubov, jsi si jistá že je lepší vládnout v pekle, než sloužit v nebi? :lol:
Tvůj post je vynikající, díky Tvé práci jsem se o vládcích Rusi dozvěděl víc, než za minulých dvacet let. :up:
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Jsem si jistá, i když je to asi způsobeno mou bezbožností. Potřebovala jsem Miltona do anglické literatury, probírala jsem se zrovna Ztraceným rájem a říkám si, že na tom něco je. Ten satanův monolog mě naprosto odrovnal, že jsem se o něj musela tímto způsobem podělit.

Myslím, že to asi bude způsobeno chybou školství. Je jasné, že se v českých školách dá větší přednost důkladnému rozebrání všech těch českých panovníků než aby se učitelé zdržovali Rurikovci. Vysvětlili nám, jak vznikla Kyjevská Rus, a to ještě se značnou mírou nepřesností, potom jenom Vladimira I., přijetí křesťanství, Vladimir II. a potom skok k Ivanovi IV. Od Ivana vzali jen zběžně Petra I. a Kateřinu II.. A pak jenom Mikuláše II.. Samozřejmě po nich nemůžu chtít, aby se postavili před třídu a řekli: "Nyní se budeme zabývat počátky ruského terorismu. A kdo nám řekne všechny členy Výkonného výboru Narodnaje volji?".
Nestuduji historii ale považuji za důležité se vyznat ve svých dějinách. Alespoň jen tak okrajově. Tímto vyjadřuji obdiv Ally a její práci na OTMA. To jsou skutečné znalosti, já jenom koukám. A teď si nevymýšlím.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Ljubov-jako Češi máme štěstí, že naši panovníci končí Jiřím z Poděbrad. Habsburskou dynastii nepočítám.............takže to je vlastně tenká knížečka, plná knížecích mrtvol padlých v bratrovražedných bojích o knížecí stolec :lol:
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Bratrovražedné souboje jsou typické i pro Rusko. Výhoda je pro vás v tom, že pokud to v Čechách skončilo za Jiřího z Poděbrad (i když, nebojoval Rudolf II. Habsburský se svým bratrem Matyášem? Pravda, už se nejednalo o knížecí stolec), tak v Rusku to trvá pořád. Ten pocit, že má člověk moc, ho kolikrát dožene ke všemu. A pak už se opravdu vládne lépe v pekle než slouží v nebi.

Můžu se zeptat, proč ne Habsburky? Kvůli jejich absolutismu, nevýhodnému postavení českého národa a upřednostňování Vídně před Prahou? Nebo něco úplně jiného, na co bych nepřišla?
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Ljubov- ne bral jsem to tak nějak "dynasticky". Habsburky už tak nějak "soukromě" neberu jako České panovníky ( i když jimi byli). Prostě Přemyslovci, Lucemburkové, Jagelonci, Poděbradskej Jirka...........a šlus. Dál mě to nikdy moc nezajímalo :lol:
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Děkuju, pokusím se to pochopit. Jsem v tohle ohledu nevzdělaná. Moje znalosti o Přemyslovcích jsou sice také minimální, zvlášť když si ani neumím vzpomenout který je který. Ale chápu, nebo se snažím, že za Habsburků nešlo jenom o Česko, bylo to součástí většího státního celku, jeden z řady. Nemělo tak významné postavení jak si zasloužilo. Většina průmyslu měla sídlo na území Čech a přitom se na ně nepohlíželo jako na motor celého státu. Nebo alespoň myslím, Habsburkové nejsou středem mých zájmů. Tak mě případně opravte.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Ljubov-no ono tě není včem opravovat. Je to pravda. Čechy byly počtem obyvatel nepatrně menší než Rakousko, těžký průmysl byl u nás, ovšem mezi Rakousko-uhersko už jsme se nevešli. Ale to je dost jiná kapitola......
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Jen několik zajímavostí, které by mohly doplnit výborné bio od Ljubov:

Dagmar byla pojmenována po své příbuzné, dánské královně vdově.

Její otec se stal králem hlavně díky své manželce, která měla jako neteř krále Kristiána VII. k trůnu nejblíže.

Rodiče mluvili o svých třech dcerách Alexandře, Dagmar a Thyře jako o "té krásné, té chytré a té dobré".

Podle rodinné legendy umírající carevič Niks spojil Dagmar a Alexandrovi na smrtelném loži ruce. Ve skutečnosti k sobě v posledních chvílích tiskl Dagmařinu hlavu a bratra držel za ruku. Umíral se dvěma lidmi, které miloval nejvíce.

Dagmar odjela z Kodaně 1. září 1866. V davu loučícím se soblíbenou princeznou byl i Hans Christian Andersen. Spisovatel si napsal do deníku: "Včera na molu, když mne míjela, zastavila se a vzala mne za ruku. Mé oči byly plné slz. Jak ubohé dítě!Ach, Pane, buď k ní laskavý a milostivý! Říká se, že v Petrohradě je skvělý dvůr a carova rodina je hodná, přesto - ona míří do neznámé země, kde jsou lidé jiní a náboženství je jiné a kde nebude mít po boku nikoho ze svých známých."

Když se doslechla o atentátu na cara Alexandra II., byla zrovna bruslit. Přiběhla do Zimního paláce s bruslemi ještě v rukou.

Ačkoliv korunovace Alexandra III. stále o mnoho tisíc rublů méně než ta Nikolaje II., šaty pro carevnu Marii byly o tisíce dražší než ty pro Alexandru Fjodorovnu.

V den smrti svého manžela si Marie zapsala do deníku: "Mám zlomené srdce a jsem zcela zoufalá, ale když jsem viděla ten pokojný úsměv a mír v jeho tváři, který se v ní usadil, dodalo mi to sílu."

V exilu psala již svému mrtvému synovi Nikolajovi: "Víš, že mé myšlenky modlitby tě neopouštějí. Myslím na vás ve dne v noci a někdy je mi tak úzko u srdce, že mi připadá, že již to déle nesnesu. Ale Bůh je milosrdný. Dá nám sílu na tuto strašlivou zkoušku."

A co si myslím já? Musím ji obdivovat. Ačkoliv nebyla tak hluboce nábožensky založená jako Alexandra Fjodorovna, ráda se bavila a nade všechno ráda se strojila, Marie Fjodorovna odvedla v Rusku a později v exilu spoustu práce, aniž by výrazněji zasahovala do politiky. Pouze její pokročilý věk jí zabránil, aby se v první světové válce stala zdravotní sestrou. Ačkoliv některé členy rozvětvenné romanovské rodiny neměla příliš ráda, vždy se rodinu snažila stmelovat - což její snacha Alix značně (byť neúmyslně) sabotovala. Byla oddanou manželkou a milující matkou, myslela i na svá vnoučata a pro své vnučky pořádala plesy (což jejich matka nikdy neudělala). Především se však křehoučká, drobná dánská princezna stala milovaným symbolem zašlého věku, a přes všechny rány osudu zůstala nezlomená.
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Několik obrázků:

portrét Dagmar a její sestry Alexandry
Obrázek

malá dánská princezna
Obrázek

Zasnoubení s Niksou
Obrázek

Ta krásná, ta chytrá a ta dobrá
Obrázek

Mladá Dagmar
Obrázek Obrázek

Minnie a Sasha
Obrázek

Minnie se synem Nikolajem
Obrázek

Carevna vdova
Obrázek

Marie v exilu
Obrázek
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“