Poslední ruská carevna

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Poslední ruská carevna

Příspěvek od Ljubov »

Alexandra Fjodorovna (Alix Hessensko-darmstadtská)
Poslední ruská carevna

(1872 – 1918)

Když se někdo zmíní o rodině posledního ruského cara Mikuláše II. Alexandroviče, každý si povětšinou vybaví čtyři krásné velkokněžny, malého careviče Alexeje nebo majestátního panovníka. Kdo si však vzpomene na jeho manželku, Alexandru Fjodorovnu? Možná ho napadne její diskutabilní vztah s Grigorijem Rasputinem, posedlost nemocným synem a náboženský zápal. Alexandra není vnímána ve světě pozitivně, lidem je nesympatická. Ptám se, proč? Křehkou ženou pohrdali politici, když se jim míchala do státních záležitostí; společnost u dvora, protože zůstávala stranou; i chudý lid, který milovala. Ze všech sil se snažila být dobrou manželkou a matkou ruského národa. Za svou snahu ji potrestali smrtí, laskavý lid ji odebral právo žít. Zemřela s vědomím, že nesplnila svůj úkol a neochránila děti. Jen jediného ji osud ušetřil: nemusela se dívat, jak její dcery umírají mezi bajonety vojáků Čeky..
I devadesát let po smrti zůstává nepochopená jako karikatura. Její kreslené obrázky s Rasputinem oblétly svět. Úkolem tohoto článku není obhajoba jejího chování, jímž přispěla k pádu impéria, ale pouhý pokus ji nastínit v jiném světě jako milující ženu..



Obrázek
Alix Hessensko-darmstadtská

Viktorie Alix Helena Luisa Beatrice, princezna Hessensko-darmstadtská, se narodila 6. června roku 1872 v Novém paláci v německém městě Darmstadt. Jejími rodiči byli kníže Ludvík VI. Hessensko-darmstadstký a Alice Anglická, druhá dcera královny Viktorie. Měla pět starších sourozenců – sestry Viktorii, Alžbětu, Irenu a Marii; a bratra Ernsta-Ludvíka. Nejmladší bratr Fridrich zemřel, když mu byly tři roky.
Jako malá si Alix ráda hrála a pro svou veselost získala přezdívku "Sluníčko". Štěstí její rodiny však dlouho netrvalo. Když bylo Alix šest let- roku 1878, schvátila jejich sídlo epidemie záškrtu. Všechny děti onemocněly, s výjimkou Alžběty. Pro Alici bylo složité zvládat veškerou péči, v prosinci sama onemocněla a musela pochovat čtyřletou Marii. Z vyčerpání a nemoci se nikdy nevzpamatovala a 14. prosince zemřela. Matčina smrt malou Alix hluboce zasáhla, ztratila svou hlavní oporu a trápila se. Smích ji nadobro přešel. Útěchu hledala u své babičky Viktorie, která si ji vzala na starost a po anglickém způsobu ji vychovala. Říkalo se, že dívka byla její nejoblíbenější vnučkou.

Královna Viktorie mezitím hledala pro Alix vhodného ženicha, poohlédla se ve významných šlechtických rodinách a potom výsledky hledání oznámila vnučce. Dívka si postavila hlavu a řekla, že si nikoho z nich nevezme. Britská panovnice se jen smála její tvrdohlavosti.
Osudový byl pro pozdější ruskou carevnu rok 1884. V tomto roce se její starší sestra Alžběta vdávala za velkoknížete Sergeje Alexandroviče, syna cara Alexandra II. a bratra vládnoucího Alexandra III.. Na plese potkala dvanáctiletá dívka o čtyři roky staršího následníka trůnu, Mikuláše Alexandroviče, do něhož se okamžitě zamilovala. Ani carevič k ní nezůstal lhostejný, ve svém deníku si zapsal: "Mým snem je oženit se s Alix H. .. Po dlouhé době mám pocit, že by se mi můj sen mohl vyplnit."
Roku 1889 strávila šest týdnů v Petrohradě, kde se seznámila s tradicemi země. Rovněž jí oznámili, že pokud by se chtěla stát Mikulášovou ženou, musí přestoupit na pravoslavnou víru a přijmout nové, ruské jméno, což dívka zprvu odmítala. Mikuláše sice milovala, ale své víry si vážila a brala to jako zradu na svých předcích. Nakonec se rozhodla a přislíbila přestoupit na jinou víru.

V roce 1894 přijela Alix s doprovodem do Ruska, kde byla slavnostně pokřtěna a od tohoto roku nosila jméno Alexandra Fjodorovna. Ortodoxní náboženství se jí stalo vlastním, modlila se častěji a horlivěji než rodilí Rusové.
V době, kdy Petrohrad vítal novou carevnu, postihla Romanovskou rodinu nečekaná a krutá ztráta. V krymské Livadiji zemřel car Alexander III.. Lidé si šeptali, že Alixin příjezd v dobách smutku je špatné znamení značící, že jí nebude v Rusku čekat nic jiného než smrt.
Mladý pár se o pověsti chudých nestaral. Byli konečně spolu a téhož roku se vzali. Jejich manželství bylo velmi šťastné, plné úcty a pochopení. Celkem se jim narodilo pět dětí - čtyři dcery ( Olga- *1895; Taťána- *1897; Marie- *1899 a Anastázie- *1901) a jediný syn, dědic říše, carevič Alexej. Byl ze svých sourozenců nejmladší, narodil se roku 1904.

Obrázek
Alixina rodina- manžel Mikuláš, čtyři dcery a syn Alexej

Carevnu čekal nelehký úkol, být laskavou matkou milionům obyvatel, což byl pro ni nadlidský úkol. Kamkoli přišla, v duchu ji srovnávali s dánskou Dagmar, vdovou po Alexandru III.. Dagmar byla velice oblíbená a lid ji miloval. Pro Němku Alexandru měl jen opovržení. Na slavnostech stála carevna vždy stranou do tančících hostů, nemluvila a potichu si přála, aby ten ceremoniál už skončil. Její tichost a neochota ke společenské konverzaci ji posouvali v očích Rusů stále níž. Nenosila krátké šaty s výstřihy a neusmívala se. Byla v reji sukní dočista ztracená.
Romanovská dynastie ji také přijala s odstupem. Jak milovali Dagmar, nenáviděli Alix. Tvrdohlavá, skromná a lehce naivní panovnice utíkala před světem pryč. Bála se vyjít ven, že se ji budou posmívat. Uzamkla se v komnatě, klekla k oltáři a celý den se modlila. Když se jí narodily děti, věnovala svou lásku jim. Pečovala o ně a přísně dbala na anglickou výchovu. Žádné rozmazlování a lenošení, ale dlouhé hodiny výuky s krátkými přestávkami nebo sport. Carské děti se učili hrát tenis, šít oblečení a háčkovat krajky.
Velkou oporou byl Alix její muž přezdívaný Nicky. Rád ji poslouchal a řídil se jejími přáními. Když se nové zřízení vladařce nelíbilo, car jej zrušil. Politici odsuzovali její myšlení potlačující logiku a upřednostňující lásku k rodině.

Obrázek
V plesových šatech

Léta 1894 až 1904 přinesla zemi i Alix malé zadostiučinění. Došlo k povolení ledů a liberalizaci.
Krátce po korunovaci Mikuláš světu ohlásil, že se pokusí napravit rozhádanou zemi a rozvine nedokončené plány svého děda, velkého reformátora Alexandra II..
Začíná zemědělstvím: zavádí program vymyšlený předsedou vlády Petrem Arkaďjevičem Stolypinem, tzv. Stolypinskou agrární reformu, která omezovala tradiční způsob obdělávání půdy a naopak plně podporovala nově vzniklou společenskou vrstvu – bohaté statkáře, v nichž hledala pro cara další spojence.
Nedokončené úseky Transsibiřské magistrály (spojující Moskvu s přístavem Nachodka u Vladivostoku) se spojují a vylepšuje se tak komunikace a doprava mezi oběma konci Ruského impéria. Ruské námořnictvo se opíralo o přístavy na východě, při pobřeží Japonského moře, v části dnešní Číny zvané Mandžusko. Jedním z nich byl i Port Arthur. Pro Japonsko, které se stalo počátkem dvacátého století suverénní asijskou velmocí, bylo carské Rusko nebezpečným konkurentem. Nárokovalo si území zastavěné Mikulášovými městy a Korejský poloostrov a vidělo, že pokud je chce ovládnout, musí vstoupit do války. Když japonské jednotky zaútočily na Port Arthur a Vladivostok, vypukla roku 1904 Rusko- japonská válka.
Mezitím, co ruská flotila zažívala drtivou porážku, obletěla zemi radostná zpráva. Carevně se narodil dlouho očekávaný syn Aljoša. Car náhle zapomněl na potopené křižníky, padlé námořníky a zajatého velitele Zinovije Rodžestvenského. Měl plnou hlavu malého modrookého chlapce.

V bitvě u Cušimy se jen potvrdila výhra Japonska. Rusko prohrálo, a velmi krutě. Poraženého Mikuláše II. ostře kritizovali za jeho neschopnost a lid se proti němu vzbouřil. Kde je ten svatý ochránce národa? Objímá manželku a hraje si s dětmi a ruský národ krvácí. Takto to dál nepůjde.
Již na začátku roku 1905, v lednu, se donesly do Petrohradu zprávy o krizi na východě, obyvatelé města vyrážejí s peticí za carem do Zimního paláce. U bran narazili na ozbrojené hlídky, jež je dál nepustily a podle Mikulášova rozkazu je postřílely. "Krvavá neděle", jak se tomuto incidentu přezdívá, vyvolala vlnu stávek a demonstrací. Car, aby tyto vášně uklidnil, vydává Říjnový manifest (17. října 1905), v němž oznamuje zřízení prvního parlamentu v ruských dějinách – Dumy. Když vášně ochladly, car potichu svůj parlament zase zrušil, odsunul stát na druhou kolej a vrhl se do rodinného kruhu.

Carský pár dostal darem otrávené jablko. U careviče se vyskytla dědičná choroba Hessensko-darmstadtského rodu, hemofilie. Tato nemoc způsobuje poruchy ve srážlivosti krve, nesráží se jak by měla. Z malé oděrky se mohla stát smrtelná rána, z jednoho říznutí mohl chlapec vykrvácet. Všechny Alixiny děti touto nemocí trpěly, dcery se staly dalšími nositelkami. Hemofilii mohou přenášet výhradně ženy, ale nebezpečná je pouze pro muže. Jak si přála mít syna a teď ho sama zahubila..
Ode dne, kdy lékaři oznámili carevičův stav, se stala země pro Alexandru peklem.
Neviděla nic, ignorovala okolí. Existovala pro ní jediná věc, a to byl syn. Sháněla po Evropě všemožné doktory, zaříkávače a zaklínače, aby jejímu sluníčku pomohli. Každou noc prosila Boha o odpuštění a zázrak. Bolest se stupňovala k hysterii. Nevyrovnanost a labilita byla slabá slova. Alix byla nemocná, velmi nemocná. Dokázala mluvit jen o Alexejovi, trávila s ním každou minutu, nespala a nejedla, dokud neomdlela.

Roku 1907 přivedla chlapcova nemoc ke dvoru Grigorije Jefimoviče Rasputina. Rodák ze Sibiře, který si celý život užíval se ženami a alkoholem; a zároveň zázračný mnich a léčitel. Byl mnich, svatý muž, což pro zbožnou carevnu zaručovalo, že toto je ten pravý, který jejího Aljošku zachrání. Svou dojemnou péčí a působivými metodami léčby (nejčastěji se hovoří o hypnotizaci) vládnoucí dvojici očaroval. Zdálo se, že jeho metody fungují, následníkovi bylo lépe. Alexandra mu nemohla slovy vyjádřit svou vděčnost. Zvala ho na plesy a často s ním debatovala o všem, co se kde v říši šustlo. Rasputinův pohled, jímž prý každého pohlédl "na dno duše", a jakási nepochopitelná přitažlivost ho zavály do carevniny náruče. Pomohl jí ovládat své tělo a zbavit se dlouhodobých depresí.
Alixinu chválu zaznamenal i panovník, i jemu se mnich zalíbil. Úžasné putování ze zapomenuté vesničky započalo. Najednou tu byl někdo, komu se bylo možno se vším svěřit a poradit se. Důvěra dosáhla nepředstavitelných rozměrů. Sibiřský zázrak ovládal celou říši. Tu se zmínil Alix, že by tato reforma mohla počkat nebo tato záležitost vyřešit následovně, a už panovnice běžela do Mikulášova pokoje, sdělila mu Rasputinovy myšlenky, manžel souhlasil a bylo.
V roce 1912 odjela carská rodina na návštěvu do blízkého Polska.. Alexej se těžce zranil, okamžitě zavolali Rasputina. Podařilo se mu zastavit krvácení a po několika měsících léčby byl následník opět v pořádku.

Obrázek
Grigorij Rasputin.. Alkoholik.. Léčitel..

Roku 1913 oslavili Romanovci tři sta let vlády ve státě. Konaly se velké oslavy a vypadalo, že by se situace mohla zásluhou liberálního prostředí vylepšit. Budovaly se továrny a průmysl pomalu honil zbytek Evropy.
Následující rok určil vývoj Rusi jiným směrem. Definitivně odepsal báťušku cara.
Šťastný život v náručí své milované překazila Mikuláši II. první světová válka..

28. června 1914, Sarajevo.. Gavrilo Princip spáchal atentát na následníka trůnu Habsburské monarchie Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou. Rakousko-Uhersko hbitě sebralo hozenou rukavici a vyhlásilo 28. července válku Srbsku, Německo jako velký spojenec se okamžitě přidalo. Když Srby podpořili Rusové, vyhlásili jim Němci 1. srpna válku, o dva dny později Francii. Anglie vstoupila mezi válčící státy 4. srpna vypovězením války Německu.
Evropa se zmítala v bojích jako vlajka ve větru, otevřely se fronty na Balkáně, v Turecku, Itálii, na východě i na západě, na moři..
Rusko vstupuje do války na straně Dohody, mobilizaci vláda vyhlásila 30. července. Na východní frontě se četná, ale nepříliš dobře vybavená armáda střetla s vojsky Rakouska-Uherska, které Mikulášovi vyhlásilo válku 6. srpna, a Německa. Car jako vrchní velitel odjíždí na frontu za svými vojáky, během jeho nepřítomnosti vládla carevna Alexandra konzultující všechny problémy s Rasputinem.

30. prosince 1916 došla carským příbuzným trpělivost. Rasputin byl všude, každého sledoval svým plamenným pohledem. Člen Dumy Vladimir Puriškevič se domluvil s knížetem Felixem Jusupovem (manželem dcery Alexandra III. Xenie) a společně zosnovali vraždu. Do vína a moučníku nasypali dávku cyankáli, která měla podle ujištění zabít minimálně pět zdravých lidí. Rasputin vypil víno, uplynulo pár desítek minut a vrazi napjatě čekali, kdy sebou praští o podlahu. Po půl hodině po sobě několikrát mrkli. Mnich stále žil a nejevil žádné známky otravy. Zděšený Jusupov vyběhl do patra, popadl pistoli a sešel v klidu dolů, kde na nic netušícího Rasputina čtyřikrát vystřelil. Dvě kulky zasáhly srdce. Mnich padl na zem, vrazi si oddechli. Zbývalo ho odklidit, když v tom se oba málem zhroutili. Rádoby mrtvý Rasputin se pokoušel vstát.. Přiklekli k němu a dobili ho pěstmi. Zohavené tělo hodili do řeky Něvy. Našlo se až za tři dny. Oficiální příčinou smrti bylo utopení, rány si měl způsobil o rozlámané kry.
Není přesně prokázáno, že by byl tento mnich tak odolný a dokázal všechny pokusy o vraždu přežít. Nicméně každý tvrdí, že to tak bylo.
Jakmile přinesli Alix strašlivou zprávu o smrti milovaného Rasputina, její zdravotní stav se opět rapidně zhoršil. Vrátily se deprese, migrény a celková tělesná únava. Nařídila, aby jeho tělo pohřbili v Carském selu, odkud bylo po Únorové revoluci přeneseno. Carevna se ustavičně bála. Nevěděla, co bude se synem, když její věrný lékař zemřel; obávala se o život manžela na frontě, odkud dennodenně přicházely zprávy o vysokém počtu raněných nebo zajatých vojáků. Téměř celá ruská elita zůstala ležet na bojišti..

Neúspěchem v první světové války si car nad sebou podepsal konečný rozsudek smrti. Kořínky revoluce, nyní hluboko zakořeněné v duších všech Rusů, vyrostly. K čemu byl zemi car, který neumí vládnout, nebojuje s vojáky do své smrti a neumí zemi vést..
Mikuláš za všechny problémy samozřejmě nemohl, sečetly se výsledky staletí samoděržavného panování a výsledkem byla chudoba, hlad a bída. V Rusku stále platil juliánský kalendář, proto se převrat jmenuje Únorový, v Evropě bylo právě 15. března, kdy vypukla vzpoura národa. K moci se dostala liberálně-demokratická strana, již vedl menševický kníže Georgij Georgijevič Lvov. Zřizuje se Prozatímní vláda, carská rodina byla uvězněna v Carském sele.
Když Mikuláš podepsal bezpodmínečnou abdikaci, vykřikla zoufalá Alix:"Bože, zachraň Rusko!"Bolševici vedení Vladimirem Leninem se s nastávající situací nespokojili, přáli si větší zapojení lidu. Tajně naplánovali nový převrat. V létě roku 1917 se zasloužili o převoz Mikulášových blízkých do vyhnanství na Sibiř. Ubytovali je ve městě Tobolsk.
Slabá carevna den za dnem strádala, nebyla schopná chodit a musela se pohybovat na kolečkovém křesle. Nezvládala ani péči o Alexeje, v níž ji musela vystřídat ochotná Taťána a nahradila carevičovi matku. Vždy se carevna domnívala, že alespoň chudí ji obdivují a nedovolí si jí cokoli udělat. Mýlila se, zjišťovala ke své hrůze. Právě národ, kterému si přála být matkou, ji odsoudil k potupnému vězení..

7. listopadu 1917 (v gregoriánském kalendáři) zahajuje Lenin svůj sen. V rámci Velké říjnové socialistické revoluce zatýká vedení tehdejší vlády, obsazuje Zimní palác a získává kontrolu nad městem. Vlna násilí zaplavila celou Rus. Proti Rudému impériu vystupují jednotky nazývané bělogvardějci- Bílá garda. V jejích řadách se časem objevují i čeští legionáři.
Lenin nařizuje převést rodinu z Tobolska, vybírá si pro tento účel město Jekatěrinburg. Zde je zavřeli v domě průmyslníka Nikolaje Ipaťjeva. Na sibiřské poměry bylo toto sídlo přímo luxusní, zahrnovalo i koupelnu s velkou vanou.. V tomto domě se psala poslední kapitola Alexandřina života, mohla by se jmenovat "Ztracená žena". Ani samotní vojáci v ní nepoznávali ženu ověšenou kožešinami a šňůrami perel z portrétů. Viděli jen zlomenou bytost, již všichni zradili. Bledou, hubenou s obličejem plným vrásek. Třásly se jí ruce, téměř nejedla. Pila černý čaj a předčítala tenkým hlasem z Bible. Víru, že by její děti zachránili, ztratila.

Obrázek
Alexandra Fjodorovna

Lenin mezitím podepisuje smrtící rozkaz, k městu se blížily oddíly bělogvardějců. Nesmí získat nejcennějšího vězně. Musí zemřít.
V noci 17. července roku 1918 poslali carskou rodinu do suterénu. Namluvili jim, že se jedná o nevinné fotografování. Rozestavěli židle, posadili na ni cara s Alexejem v náručí a na druhou omdlévající Alix. Před nimi se objevují vojáci. Jakov Jurovskij předčítá rozkaz. Mikuláš náhle vykřikl:"Cože?", nemohl uvěřit, že by dokázali zabít děti.. Chtěl vstát a promluvit s ním, když Jurovskij vystřelil. Zasáhl cara přesně. Carevna nebrečela, neměla sílu. Natáhla ruku, aby se pokřižovala.. Uklidňující pocit při znamení kříže jí také sebrali. Zastřelili ji jako druhou.
Sklátila se ze židle v kaluži krve. Už neslyšela křičet milé dcery a synka opakujícího "Tati, tatínku.."; neviděla, jak její nejdražší mlátí bajonety..
Poté, co čekisté skončili, naházeli bezvládná těla na korbu auta a odvezli je za město, kde jim poleptali tváře kyselinou, aby je nálezci nepoznali, a těla zapálili. Pohřbili je do hromadného hrobu nedaleko dřevěného mostku.
Alexandře Fjodorovně bylo šestačtyřicet let.

Když o deset dní později Bílí dobyli Jekatěrinburg, pátrali po carových osudech. Ustanovili řídící komisi v čele s místním rodákem Sokolovem, ale nic nenašli. Nalezli přezku z údajného carova opasku a prst, který měl patřit Alexandře. V suterénu objevili vytrhané dlaždice a stěny plné krvavých šmouh. Víc nic.

Po osmdesáti letech byla se svým mužem pohřbena v Petrohradě a roku 2000 prohlášena pravoslavnou církví za svatou. 1. října 2008 rozhodl Nejvyšší soud Ruské federace, že rodina cara Mikuláše bude omilostněna a zbavena titulu nepřítel lidu. Mluvčí soudu prohlásil, že byli nespravedlivě pronásledováni a jejich jména by měla být očištěna..

Snad se tímto Alexandra Fjodorovna dočkala toho, co si vždy přála. Lásky a úcty ruského národa. Mohla spočinout vedle svého Nickyho v klidu a míru.
Příběh poslední ruské carevny není povídkou o inteligentní, vzdělané a oblíbené panovnici; připomíná spíše tragédii nevyrovnané, sentimentální ženy nadevše milující rodinu, zemi a Boha. Vše, co učinila, dělala pro jejich dobro.

Tak až se bude někdy mluvit o posledních Romanovcích, snad si na ni vzpomenete..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Ljubov-je to smutné. Ovšem pobavila mě ta fotka "carských rodinných schodů". Popravčí četě carské rodiny, na tom "druhém břehu" asi dobře není.
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Příspěvek od Cassius Chaerea »

Tož s tím Rasputinem, sem slyšel že ho přepadli na mostě, kde ho střelili a hodili do Něvy, při tom na mostě zůstala jedna jeho bota. Ale je to už dávno a je to z tv dokumentu, takže nevím, každopádně se mi zdá že ten kyanid a dvě rány do srdce, je přibájené aby to podpořilo jeho "mýtus".
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Thór: Je to smutné, ale bylo to tak. Pro vojáky Čeky, kteří plnili rozkaz, nebyla vražda carské rodiny žádné potěšení. Řada z nich začala pít, aby zapomněli. Věřili, že zabili Boha a celý život je bude provázet neštěstí. Mohli si vybrat: buďto zabijí carovu rodinu nebo zastřelí je samotné.
Fotka "schodů" mě taky pobavila. Posílám tedy ještě další dvě.

Obrázek
Velkokněžny s otcem na pláži

Obrázek
Carská zima- rodina na saních

Cassius: No, ve všem, co jsem kdy četla, se uvádí, že ho zabili v paláci na Mojce, který později přejmenovali na Palác oddechu a kultury. Měli ho tam pozvat na víno. Je pravda, že otráveného moučníku se Rasputin ani nedotkl, nesnášel sladké, ale to víno údajně vypít měl. Taky se mi zdá být dokonale přibarvené, že by tohle všechno přežil a zabil ho až mráz a studená voda v Něvě. Možná si to Jusupov s Puriškevičem všechno vymysleli, to se dnes dá těžko posoudit. Já to beru s odstupem jako zkreslenou informaci. Zní to mimořádně zajímavě a jistě je to velké lákadlo pro turisty, ale kdybych našla cokoli, co by dokazovalo, že zemřel jinak, určitě bych to uvedla. Panují rozpory i kolem něho samého. Geniální lékař a mnich nebo notorický alkoholik? Třeba dokreslili jeho smrt, aby ho ještě více zvýraznili. V Rusku je všechno možné.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Ljubov-co se týká Rasputina, nevím jestli mě neklame paměť, ale mám pocit, že jsem kdysi četl dokument, kde byla patologická zpráva z ohledání jeho mrtvého těla etc. etc. Zaujalo mě, že měl skutečně střelné rány v okolí srdce (jestli přímo si už nepamatuju), a určitě se tam psalo cosi o tom, že měl ještě vodu v plicích. Pro neznalého člověka.....voda se mrtvole do plic nedostane, Rasputin ještě musel žít když ho šoupli pod led.

P.S. Vidíš to Ljubov, vy už jste měli svého Copperfielda před 92-ma lety :lol:
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

K těm schodům - Kdo umí ten umí.

Jinak moc pěkné počtení a jelikož sám mám doma podobné schody, tak je mi z toho vždycky těžko dvojnásob.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Úžasné čtení a tak jak vše v tomto bloku dějin kterým se věnuješ smutné. Musím napsat, že ty holky byly fakt kočky. A maminka byla také krásná žena.

Osud této rodiny jako by kopíroval osud smotného Ruska. To ale na rozdíl od nich má šanci na z mrtvých vstání. Jejich svatořečení snad zajistí jistou nesmrtelnost i tomuto manželskému páru.

Nemáš teďkonc v plánu něco veselejšího? Třeba Bitvu u Bereziny?

Ljubov Ty ale umíš napsat příběh. Krásná práce.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Příspěvek od Cassius Chaerea »

Pátrač píše: Nemáš teďkonc v plánu něco veselejšího? Třeba Bitvu u Bereziny?
Právě sem se málem zadusil, mě jakožto správného cynika, tenhle humor vždycky dostane.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Jen taková kuriozitka: Na pohřbu carské rodiny byl přítomen i jistý světoznámý ruský opilec jménem Boris Jelcin, momentálně v roli "truchlící pozůstalý". Byl to ten samý Jelcin, který o dvacet let dříve nechal ve Sverdlovsku zbořit domek popravy, aby se z toho náhodou nestalo poutní místo a z carské rodiny mučedníci!
Jak praví klasik: Vot éto para-Bajkal... vlastně para-Doksy! :mrgreen:
さようなら。
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Thór: Taky jsem četla úryvek z té zprávy, na celkové pročtení nemám dost pevné nervy. Souhlasím s tím, že tam bylo napsáno, že nalezli vodu v plicích.
Copperfield.. Zajímavé přirovnání. V souvislosti s Rasputinem mě ještě zaujalo jedno jeho proroctví, krátce před svou smrtí měl prohlásit; že když bude zavražděn, Ruské impérium padne a Romanovce stihne zkáza. Zabili ho v prosinci a už v únoru vypukl převrat. Docela se trefil.

Mantra: Je mi to rovněž líto, naprosto zbytečná smrt nevinných dětí, které přece vůbec nemohly za to, do jaké rodiny se narodily. Kdyby měly příjmení jiné než Romanov a jejich otec nebyl shodou okolností ruský car, ničím by se nelišily od miliónů dětí po celé říši. Bohužel měly v tomto ohledu smůlu.
Děti nemám, ale stejně mi dává dost velkou práci se držet alespoň trochu v rámci slušnosti a nevychrlit ze sebe záplavu nadávek. Není nic horšího než zabít neozbrojené malé děti.

Pátrač: No, jak znám své možnosti, tak Berezinu.. No spíš ne. Je sice pravda, že "mrtvý Francouz, dobrý Francouz" a výkřik "Победа!"musel být požitek, ale nějak mě to neláká. Válečné konflikty zrovna nevyhledávám, na to je zde moc odborníků. Já raději životopisy. Navíc Romanovci nejsou popsáni všichni, řada panovníků tu svůj článek nemá. Proto se domnívám, že ještě nějaký článek napíšu.

Vot éto para-Bajkal... vlastně para-Doksy! :mrgreen: Krásný.

EDIT: Skelet, opraveno.. Zatracená dvojsmyslná čeština..
Naposledy upravil(a) Ljubov dne 7/1/2009, 14:10, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

No Ljubov na mě už asi nepromluví, ale i přes tu zvrácenost to vyvraždění rodiny smysl mělo. Po vyvraždění carské rodiny neměli "bílí" o co se opřít. Nebyl nikdo kdo by, alespoň část mužíků, nahlodal.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Právě kvůli Bílé gardě je paradoxně nechali zavraždit. Možná by je ještě nějaký týden, měsíc nechali v zajetí v Jekatěrinburgu, ale když obdržel Lenin zprávy o postupu bělogvardějských jednotek na město, vydal rozkaz k jejich zastřelení. Mikuláš byl jejich nejcennější vězeň, který nesměl padnout do rukou druhým. Tak ho raději zastřelili a obličeje pro jistotu poleptali kyselinou a těla zapálili, aby je možní objevitelé nepoznali.
V jedné knize jsem četla, když pár dní po 17. červenci obsadili Bílí město, mluvili s místními o tom, jestli něco neviděli apod.. Přišla za nimi nějaká žena a říkala, že její muž se o něčem takovém svěřil doma. Vydala se několika vojáky domů, přišla do místnosti a manžel zmizel. Týž den ho našla na cestě za městem, monarchisté ho ukřižovali.
Jinak máš samozřejmě pravdu.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Skelet - nemělo to naprosto žádný význam. Bílí se o carskou rodinu nepřeli a ni neopírali. Naopak její likvidace je vystrašila - potvrdila jim, že rudí jsou zlo. A bojovali až do hořkého konce.

A ti mužici se bez ikony neobešli. Lenin ikona proletariátu je načal a Stalin ikona číslo dvě ruské zemědělství de fakto zničil. Rusové jsou Rusové, já to strašně nerad píšu ale je to pravda - oni ikonu potřebují. A Báťuška car by bylo to nejlepší, co by je mohlo potkat.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Představa, že by se do čela Bílé gardy postavil Car nebo jeho potomek musela Leninovi nahánět hrůzu. Určitě by jejich přítomnost strhla dost lidí.
Vyvražděním carské rodiny vyřešil dost podstatný problém.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Příspěvek od Cassius Chaerea »

Pátrač píše:Skelet - nemělo to naprosto žádný význam. Bílí se o carskou rodinu nepřeli a ni neopírali. Naopak její likvidace je vystrašila - potvrdila jim, že rudí jsou zlo. A bojovali až do hořkého konce.
Tak, tak, ani admirál Kolčak, ani generál Děnikin o Romanovce nestáli, ale je pravda že mnozí bělogvardějci by raději bojovali za Cara než za Kolčaka, ale většina už by se bez Cara obešla.
Naposledy upravil(a) Cassius Chaerea dne 7/1/2009, 14:41, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Pátrači, nevím, nakolik je to přesvědčivý argument, ale údajně měla carská rodina- hlavně tedy Mikuláš a jeho dcery- věřit, že právě z rukou bělogvardějců se dostanou ke svobodě a právě oni je zachrání. Že prý slyšeli, že jsou jejich oddíly blízko a mysleli, že obsadí město a je zachrání. O nějakých deset dní to Bílí nestihli a přišli pozdě.
Rusové ikonu potřebují, ano to je pravda. A je vcelku jedno, koho zobrazuje.

Ale car jako velitel Bílých.. No, nevím proč, ale nějak se mi to nezdá.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

NO velitel.. spíše jsem myslel na tu ikonu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Vražda carský rodiny z důvodu, aby nepadli do rukou "bílým" mi přijde minimálně tak trochu divná. Copak je nemohli odvézt jinam? A vůbec - kdo byli ti "bílí"? Nebyli to náhodou jen a pouze čs. legionáři? Však veškerá Kolčakova ozbrojená moc v létě 1918 spočívala leda v jeho admirálský šavli - v tý době byl Kolčak ještě úplná nula. A k čemu by legionářům byl car? Ti měli svýho Masaryka a kromě toho - oni se nemínili montovat do ruskejch revolucí, oni chtěli jen domů.
さようなら。
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Ljubov píše:Ale car jako velitel Bílých.. No, nevím proč, ale nějak se mi to nezdá.
Mě také ne, Ljubov. Já to nemyslel tak, že by Car někomu velel. Car jako voják nestál za nic. Ale ikona v podobě Cara, ve jménu které by se vedl boj proti Rudým by měla svůj přelomový význam. MOžná i ti mužici by našli cestu. Ale než, to už jsme u ahistorického KDYBY
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Destroyman: Fajn, neberu ti Tvůj názor. Cara s rodinou neodvezli údajně proto, že by to nestihli a neuniklo by to pozornosti bělogvardějců. Blížili se k městu, tak je raději zastřelili. Předpokládám, že by carskou rodinu nenechali v Jekatěrinburgu zavřenou na věčné časy a časem by je zastřelili, ale hlavní cíl byl splněn. VŘSR se zdařila, ovládli Petrohrad a car by zavřený. Nemohl je zatím nijak ohrozit. Nejspíš by Leninovi jednoho dne došla trpělivost a pomstil by svého bratra, ale důležitější pro něj bylo, že má cara ve své moci. Možná to tak nebylo, nejsem Lenin.

Přesné složení Bílých jsem nikdy v ruce neměla. V roce 1918 se mělo nacházet v jejích řadách kolem 60 tisíc legionářů, jak Čechů tak Slováků. Chápu, že se snažili dostat pouze domů a neměli chuť se míchat do cizích záležitostí, měli dost svých problémů. Myslím, že nepocházeli všichni bělogvardějci z budoucího Československa, ale jejich místo nezpochybňuji. A nikdy nebudu. Později se měli zapojit i Angličané a Francouzi jako intervenční armády na jihu a severu, Američané na Sibiři.

Car jako ikona zní lépe než car válečník. Mikuláš neměl vojenskou náturu, války nenáviděl, chtěl být pouze se svou rodinou. Jenže jako prvorozený syn neměl na výběr.
Jinak jsem ještě četla, že spojení Bílá armáda vychází z historického označení "bílý car". Ale nevím, co je na tom pravdy.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“