Altan-chán útočí

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Altan-chán útočí

Příspěvek od Stuka »

Altan-chán útočí
Obrázek

Velká čínská zeď, mnohdy nazývána osmým divem světa byla budována po částech už od dob před naším letopočtem. Je souborem mnoha malých zdí, které se zčásti nedochovaly. V podobě jakou ji dnes známe, vznikla převážně za vlády dynastie Ming (1368-1644), která ji v průběhu staletí horlivě budovala na obranu proti nájezdům severských nomádů. K podnětu vybudování té části zdi, kam dnes přicházejí turisté, se váže následující příběh:

Roku 1507 se narodili dva chlapci - jeden v čínském vnitrozemí a druhý v Mongolsku. Ten první, Ču Chou-cchung, se stal císařem Číny, i když neměl odpovídající příbuzenský vztah vůči předchozímu císaři. Prakticky se tedy dostal k trůnu z nouze, když nikdo jiný nebyl po ruce. Zato ten druhý chlapec Altan-chán - pocházel ze vznešené linie táhnoucí se až ke Kublaj-chánovi, vnukovi Temüdžina, který po sjednocení všech mongolských kmenů se vydal na mohutnou expanzi pod titulem Čingis-chán. On a jeho potomci založili největší říši všech dob. Jeho vnuk - Kublaj-chán dokončil dobytí celé Číny, přenesl vládu do Pekingu, zřekl se mocenských nároků na mongolská území mimo území říše Jüan, stal se prvním císařem dynastie Jüan (1271-1368) a vládcem říše, která se rozprostírala na území Číny, Mongolska, jižní části Sibiře, Koreje, Tibetu, Mandžuska, části Barmy a Thajska . Ovšem titul Veliký chán, který byl nadřazen vládcům zbylých částí mongolské říše si ponechal pro sebe a budoucí císaře dynastie Jüan.

Obrázek

Ještě tedy během života, ale definitivně po smrti Kublaj-chána (1294) se mongolská říše rozdělila na 4 chanáty a začala se postupně rozpadat, i když někteří místní chánové ještě na začátku 15.století pokračovali s budováním svých vlastních malých říší. Říši Jüan (chanát Dálného východu, který nás konkrétně zajímá), také ovládl postupný úpadek vrcholící v Číně ve třicátých letech 14. století tzv. povstáním rudých turbanů proti nadvládě Mongolů, které skončilo pádem dynastie Jüan, vyhnáním Mongolů z Pekingu a založením nové (čínské) dynastie Ming. Říše Jüan byla poté omezena už jenom na Mongolsko (tzv. Severní Jüan) a zmítala se v bratrovražedných bojích ohledně otázky nástupnictví. Sjednocovala je jenom nenávist k dynastii Ming a boj proti čínské invazi. V roce 1449 se budoucímu chánovi Esen-tajšimu podařil husarský kousek - s malým oddílem vojáků porazil silnou mingskou armádu a zajal čínského císaře. Tohoto úspěchu však nevyužil k získání výraznějších výhod, vzhledem i k tomu, že Mongolové už nedokázali trvale obsadit cizí území. Esen-chán chtěl jenom ustanovit bezproblémový obchodní styk s Čínou, proto nakonec uzavřel s Mingy mír a císaře propustil. Byl zato na domácí půdě kritizován a sám potom musel čelit vzpourám. Po jeho smrti (roku 1454 nebo 1455) došlo k ještě větší rozpolcenosti a vnitřním svárům. Pořádek opět nastolil Dajan-chán, potomek z linie Kublaj-chána (narozen 1464 nebo až 1470, zemřel 1517 nebo až 1543), který postupně sjednotil Mongoly pod svou vládu, rozdělil sice Mongolsko na víc částí pro své syny (vytvořil tzv. federaci rodiny), ale tento decentralizovaný systém vlády zabezpečil její stabilitu. Vedl opakovaně i útoky na říši Ming, ale v roce 1517 byl poražen. Jeho vnuk Altan-chán řídil západní část říše.

Když se roku 1522 stal Ču Chou-cchung císařem, přijal jméno Ťia-ťing a stal se známý posedlostí dvorní etiketou, vystupováním na veřejnosti a krutostí vůči úředníkům, manželkám a mongolským "barbarům". S přibývajícím věkem se císař soustřeďoval jenom na osobní prestiž a současně v něm vzrůstal pocit nadřazenosti a nepřátelství zejména k severu. Už jen samotná existence mongolských nomádských pastevců jej dráždila do nepříčetnosti. Za jeho vlády odpor k nim nabyl nebývalých rozměrů a zabránil jakémukoli obchodu či vyjednávání. Mongolové, však obchodovat potřebovali, aby získávali nevyhnutné potraviny výměnou za koně, dobytek a kůže.

Začátkem čtyřicátých let Altan-chán začlenil pod své velení i část vzpurných kmenů z východu a vytvořil nové operační vojenské centrum ve stepi - v místech, kde dnes leží město Hohhot pouhých 200-300 kilometrů severozápadně od klíčových čínských pevností Ta-tchung a Süan-fu a od Pekingu. (V roce 1572 - někde se uvádí rok 1581 zde Altan-chán založil opevněné město a tím změnil bývalý vojenský tábor na ekonomické a politické centrum). Z tohoto místa se mohl Altan-chán se svou jízdou vrhat na mocenská centra Číny. Jeho nájezdy však nebyly dobyvačné. Měly za cíl získat čínské hedvábí, oděvy, potraviny a obnovit výměnný obchod. Neměl pocit nadřazenosti, nechtěl vyvraždit čínské obyvatelstvo, ani zabrat jejich území pro sebe a proměnit zem v pastviny, jako někteří jeho předchůdci. Avšak hrozba hladomoru, postavila Altan-chána do pozice buď život nebo smrt. Na císařském dvoře se z něho vysmívali, že žebrá o kus žvance a že se ho není třeba bát a císař opakovaně odmítal žádosti o obnovení obchodu. Když byl dokonce zavražděn Altan-chánův vyslanec, na tuto věrolomnost Altan-chán odpověděl tvrdě. Veškeré ohledy šly stranou a následovaly krvavé nájezdy Mongolů do severních provincií Číny. Šlo o kruté nájezdy, které braly vše, pálily a zabíjely obyvatelstvo a zanechávaly spoušť. Altan-chán opětovně žádal o jednání ohledně obchodování, avšak pokaždé byl odmítnut zatvrzelým císařem, pro kterého bylo nemyslitelné, aby vyjednával s nějakým barbarem. Altan-chán se ale stal hrozbou, kterou se nevyplatilo ignorovat. V červnu 1548 se svou armádou porazil čínské vojenské jednotky. V roce 1549 úspěšný útok opakoval a nechal vystřelit šíp do nepřátelského tábora se vzkazem, že pokud nebude povolen obchod, zaútočí na Peking.

Mezitím se ale musel dívat, jak v průběhu 40-tých let roste zeď v oblasti ležící severozápadně od Pekingu a na sever od pevností Ta-tchung a Süan-fu. Mělo to být dvojité hraniční opevnění, na ochranu zejména severní provincie před nájezdy Mongolů a zabezpečení průsmyku vedoucího z Hohhotu a oblasti Ordos do Pekingu. Zároveň měla nová zeď zaplnit mezery v obranných valech, které byly postaveny už před tím a rozpadávaly se. Linie zdi měla přecházet z rovinatého terénu do strategicky výhodného hornatějšího terénu. Čínský dvůr usazený v Pekingu pevně věřil, že nové obranné valy vydrží a zamezí Altan-chánovi nájezd na Peking. Když Altan-chán se svou armádou dorazil ke zdi, opravdu ji nedokázal překonat. Ale poradil si. Vedl armádu na sever a potom se stočil k jihu. V červnu 1550 přešel rozbořenou Velkou zeď v místech Ta-tchungu a zničil armádu, kterou Číňané proti němu vyslali. Později se spojil s novými silami, které dorazily z oblasti Ordos. Následně se ale opět dostal k další části zdi, která ho zastavila. Musel se tedy znovu odklonit z plánované trasy a v září 1550 se blížil k Pekingu po cestě vedoucí k průsmyku Ku-pej-kchou. Tady prolomil obranu, když poslal několik samostatných oddílů na vedlejší cesty, aby přešly přes rozbořená místa ve Velké zdi.

Potom úspěšně rozbil tábor na vnějším předměstí Pekingu, které tři dny drancoval a vypaloval. Mongolský předvoj se dokonce dostal až k bráně Zakázaného města a Altan-chán tak doslova zabušil na císařovy dveře. Ve městě zavládla panika a zděšení. Vzhledem k zlé reorganizaci, bylo na obranu města povoláno málo mužů přímo z posádky města. Ani později přivolané posily situaci nezlepšily. Císař vyvozoval důsledky a popravil, krom jiných, i ministra války. Altan-chán mezitím poslal císaři čínského zajatce se žádostí o povolení navázat obchod. Císař odmítl (jako záminku uvedl, že nevěří v pravost žádosti, která byla napsána v čínštině) a požadoval, aby se Altan-chán vrátil do Mongolska a podal si žádost o navázání obchodu prostřednictvím stanovených byrokratických postupů - tedy přes guvernéra příslušného hraničního města.

Altan-chán mu vyhověl a odešel, což může být zarážející, ovšem jenom na první pohled. I když měl Peking slabší obranu, to neznamená, že by se mongolským nomádům lehce dobývalo celé město, nebo že by v něm mohli setrvat delší dobu. Pro Mingy nebyl problém časem povolat k obleženému městu další a další armádu, odříznout Altan-chánovi cestu a zničit ho. Altan-chán o slabinách svého nájezdu věděl a také si uvědomoval, že současné vítězství se může obrátit na totální porážku, pokud bude dál otálet na cizím území. Šlo mu o překvapivý úder, který on i jeho předchůdci skvěle ovládali a kterým získali nejen momentální bohatství při rabování, ale snad i pomyslnou výhodu - lepší postavení při jednání o obnovení obchodu. Toho docílil a i když neměl ještě nic jisté, raději se stáhl. Nemělo ani smyl brát rukojmí, i kdyby to byl sám císař. Pro Mingy rukojmí ztrácel hodnotu a udělali by asi to stejné, jako v minulosti, když Esen-chán zajal jejich císaře. Okamžitě si zvolili jiného a vše zůstalo při starém.

Altan-chán nikdy od císaře písemné povolení k nadvázání obchodu nedostal. V letech 1551-52 přesto císař (asi z chvilkového rozmaru nebo pod určitým tlakem) povolil otevření obchodních trhů. Poté je ale znovu uzavřel a popravil úředníky, kterým zodpovědnost za otevření trhu připsal. Vzápětí se tedy Mongolové zase uchýlili k loupeživým nájezdům, ovšem situace už nebyla tak horká, protože několik rozumných úředníků na hranicích potají obchod povolovali. V roce 1567 císař Ťia-ťing zemřel a vlády se ujal jeho syn Lung-čching. Zarputilost neschopného vládce Ťia-ťinga přinesla krom zbytečného prolévání krve i něco dobrého - výstavbu a opravu čínského hraničního opevnění, která pokračovala dál, i po nájezdu Altan-chána a byla dokončena v druhé polovině šestnáctého století v podobě, jakou ji známe dnes (jde o světoznámý pohled na zeď táhnoucí se přes hřebeny zalesněných hor).

Obrázek

Vraťme se však k Altan-chánovi. Ten se mezitím snažil o vytvoření stabilního systému vlády. V roce 1570 však došlo k nemilé události, která mohla jeho dobré úsilí i vratké vztahy mezi Mongolskem a Čínou zkazit. Altan-chánův vnuk Daicing-tajši totiž utekl z Mongolska z důvodu osobní zášti k dědovi a vyhledal útočiště v severním pohraničí Číny. Jeden čínský guvernér se hned chytil šance, zajal ho a využil starost Altan-chána o vnuka k vyřešení dlouhodobého bolavého místa Číny. Nabídl, že vnuk bude vydán, pokud Altan-chán vydá vůdce čínských rebelů, kteří během minulých několika desítek let zběhli do Mongolska a vyvolávali nepokoje proti Číně. Altan-chán dal okamžitě všech osm vůdců chytit a vydal je. Na druhý den (tj. 17. prosince 1570) mu byl vnuk vrácen. V rámci jednání o výměně rukojmí, Altan-chán navrhl, zda by obchodní záležitosti a mír mezi oběma zeměmi, nemohl být zformalizován. Jeho návrh byl předložen ihned Pekingu na schválení a bylo mu vyhověno. V dubnu 1571 podepsal s císařem mírovou smlouvu, čím po více jak tři století, konečně zavládl mír. Podél Velké zdi byla na mnoha místech založena centra pro výměnný obchod a Altan-chán obdržel čínský titul Shun-i wang (ve smyslu Poslušný a spravedlivý princ).

Altan-chán se ve zbylých jedenácti letech svého života (zemřel roku 1582) vypořádal se vzpourami na jihu a jihozápadě své země. Ještě stihl udělat další významné rozhodnutí: v roce 1577 pozval představitele buddhistické sekty Gelukpa - Sonana Gjamčo do Mongolska. Tím byla obnovena stará tibetsko-mongolská duchovně-světská aliance (ze 13.století) mezi oběma zeměmi. Došlo k masivní propagaci buddhizmu v Mongolsku, které se později stalo státním náboženstvím. Altan-chán udělil Gjamčovi titul "oceán moudrosti". Tím se tento stal prvním v řadě dalajlámů, de facto ale třetím, protože současně byli předchozí představitelé sekty Gelukpa jmenováni 1. a 2. dalajlámou posmrtně.

Článek byl poprvé uveden zde: http://www.vojna.net/portal/portal.php? ... e&start=10
kde jsou i zdroje.
Naposledy upravil(a) Stuka dne 23/4/2015, 18:32, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Jazdci

Příspěvek od jarl »

Stuko, jestli chceš, můžu tvůj příspěvek od tématu oddělit a dát jej do samostatného vlákna. Tady si jej najdou jenom uživatelé, kteří sledují diskuse pod články a těch tu zase tolik není.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: Jazdci

Příspěvek od Stuka »

Jo, tak ho odděl. Aby ho našel aspoň Palo Satko. :)
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Altan-chán útočí

Příspěvek od jarl »

Příspěvek jsem tedy od původního tématu oddělil. Pokud jej bude chtít autorka přesunout do nějaké podle ní vhodnější sekce, stačí říct a já jej přesunu.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: Altan-chán útočí

Příspěvek od Stuka »

Dík za přesun. Je to takhle dobrý.

Doplním ještě něco málo k Velké čínské zdi. Její měření sice není bez problémů, ale podle údajů čínských vědců z roku 2012 by měla měŕit 21.196 kilometrů, což z ní dělalo (pokud se nepletou) impozantní kolos. Část zdi postavena za dynastie Ming by měla mít délku 8.550 km. V současnosti je zachováno asi 8 % zdi, 74 % je silně poškozeno a zbytek zůstaly jen základy.

Obrázek
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
palo satko
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2531
Registrován: 16/9/2013, 17:59
Bydliště: Pezinok, Slovensko

Re: Altan-chán útočí

Příspěvek od palo satko »

Stuka o mongoloch si možeme založit celu tematicku skupinu. :D
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“